16 ATLAS UHLÍ 2015 PODKRUŠNOHOŘÍ ZEMĚ ZRANĚNÁ TĚŽBOU UHLÍ ČEKÁ NA OZDRAVNOU KÚRU Větší kontrast ve střední Evropě patrně nenajdete. Přicházíte-li od Černic k Hornímu Jiřetínu a odbočíte doleva ke Krušným horám, budete se blížit k horskému masivu porostlému nádherným bukovým lesem. Procházka po úbočí směrem k zámku Jezeří je příjemným turistickým zážitkem. Zříceniny středověkých hradů v blízkosti hřebene tu připomínají bohatou historii kraje. P latí tu ovšem pravidlo známé ze starověké legendy – nesmíte se podívat směrem k Mostu. Pár stovek metrů od vás se totiž rozkládají desítky čtverečních kilometrů krajiny zpustošené těžbou hnědého uhlí. Pohled do jámy z vyhlídky nad zámkem Jezeří je jen pro otrlé povahy. Na horizontu dominují kopce Českého středohoří, ale až k nim se rozkládá jen neuvěřitelná plocha pustiny zpestřená rypadly a zakladači. Nedávnou historii vybagrovaného kraje připomínají písemné záznamy a obrazy krajinářů. Zahrada Čech se nacházela právě tady. Zámek Jezeří nedostal své jméno náhodou – Komořanské jezero, které se pod zámkem nacházelo, mělo větší rozlohu než přehradní nádrž Lipno.Ludwig van Beethoven a Johann Wolfgang Goethe, kteří na Jezeří vedle dalších uměleckých osobností pobývali, mohli z výhledu čerpat pozitivní inspiraci. Fatální změnu znamenal pro Podkrušnohoří prudký rozvoj těžby hnědého uhlí ve druhé polovině dvacátého století. Kvůli povrchové těžbě bylo vystěhováno a zbouráno 81 obcí včetně historického města Most, proslulého tolika památkami, že se mohlo srovnávat s pražským Starým městem. Vystěhovat se muselo obtížně představitelných 90 tisíc obyvatel. Společně s výrobou elektřiny v přilehlých hnědouhelných elektrárnách přinesla masivní těžba někdejší zahradě Čech pověst nejhoršího místa pro život na území bývalého Československa. K naplnění nejhorších plánů naštěstí nedošlo. Od navrhovaného odtěžení svahu Krušných hor až nad úroveň zámku Jezeří těžaře patrně odradily masivní sesuvy půdy. Demoliční výměr pro samotný zámek nakonec nevedl k demolici, zámek v současné době prochází postupnou rekonstrukcí. Hlavní moment obratu k lepšímu nastal v roce 1991, kdy česká vláda schválila zákon o ovzduší, který vedl ke snížení exhalací z elektráren, a stanovila územní ekologické limity těžby hnědého uhlí. Limity pro jednotlivé doly a výsypky určují hranice, které nesmí povrchová těžba, respektive ukládání jejího odpadu, překročit. Chrání tak mimo jiné všechny obce a vymezují i hygienické pásmo mezi okraji vesnic a finální hranou důlní jámy. Stanovení limitů neznamenalo náhlý konec těžby hnědého uhlí, necelé čtvrtstoletí od jejich schválení se stále těží kolem 40 milionů tun ročně. Limity ovšem daly obyvatelům kraje i důlním společnostem jasnou perspektivu – při pohledu do mapy se zakreslenou čárou je zřejmé, jaká oblast bude obětována těžbě a v jaké lze počítat s jinými variantami rozvoje. Příkladem, jak může stanovení územních limitů těžby pozitivně ovlivnit rozvoj města, je Horní Jiřetín. Prosperující obec s kvalitní úrovní služeb, opravenými cestami, malými a středními podniky i bohatým kulturním životem ničím nepřipomíná zaprášenou kolonii. Jiřetínští se s vervou pustili do řady akcí a zdárně je dotahují do konce – od úprav obecních budov až po novou fasádu dominantního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Stanovení limitů těžby v Podkrušnohoří by mohlo představovat ukázku správného přístupu státu k těžebním oblastem. Ovšem ATLAS UHLÍ 2015 17 PŘEHLED OBCÍ V SEVEROČESKÉ PÁNVI ZANIKLÝCH PO ROCE 1945 KVŮLI TĚŽBĚ UHLÍ Název Okres Rok zbourání Ahníkov Chomutov 1983 Albrechtice Most 1982 Brančíky Chomutov 1980 Brany Chomutov 1980 Břešťany Teplice 1965 Břežánky Teplice 1964 Bylany Most 1977 Bystřice Chomutov 1965 Český Újezd Ústí nad Labem 1976 Čtrnáct Dvorců Most 1982 Čepirohy Most 1968 Dělouš Ústí nad Labem 1967 Dřínek Teplice 1970 Dolní Litvínov Most 1960 Dřínov Most 1976 Dolní Jiřetín Most 1983 Drmaly Chomutov 1975 Ervěnice Most 1959 Hajniště Teplice 1960 Hetov Teplice 1967 Holešice Most 1979 Hořany Most 1980 Hrbovice Ústí nad Labem 1989 Hrdlovka Teplice 1978 Chotovenka Teplice 1970 Jenišův Újezd Teplice 1975 Jezeří Most 1952 Kamenice Ústí nad Labem 1970 Kamenná Voda Most 1973 Komořany Most 1985 Konobrže Most 1977 Kopisty Most 1977 Kralupy u Chomutova Chomutov 1974 Krbice Chomutov 1982 Kundratice Chomutov 1972 Kyjice Chomutov 1974 Lochočice Ústí nd Labem 1976 Libkovice Most 1990 Libouš Chomutov 1979 Lipětín Most 1957 Liptice Teplice 1974 Název Okres Rok zbourání Lyskovice Teplice 1970 Míchanice Chomutov 1955 Milžany Chomutov 1965 Most Most 1966 Naší Chomutov 1981 Nové Sedlo Chomutov 1966 Otovice Ústí nad Labem 1976 Pařidla Most 1969 Pláň Most 1955 Podhoří Ústí nad Labem 1961 Podhůří Chomutov 1974 Podhlody Chomutov 1977 Podhradice Teplice 1960 Prunéřov Chomutov 1962 Přezetice Chomutov 1969 Račice Chomutov 1981 Radovesice Teplice 1966 Roudná Ústí nad Labem 1967 Růžodol Most 1959 Slatinice Most 1969 Souš Most 1970 Staré Verneřice Teplice 1959 Stránce Most 1971 Střimice Most 1960 Střížovice Ústí nad Labem 1972 Studánka Ústí nad Labem 1971 Tuchomyšl Ústí nad Labem 1974 Tušimice Chomutov 1967 Újezd Teplice 1972 Újezd Chomutov 1970 Úžín Ústí nad Labem 1962 Varvažov Ústí nad Labem 1962 Vrchnice Chomutov 1969 Vršany Most 1975 Vyklice Ústí nad Labem 1979 Vysočany Chomutov 1974 Zálužany Ústí nad Labem 1974 Zásada Chomutov 1982 Židovice Most 1974 Žichlice Teplice 1987 za podmínky, že by všechny vlády v průběhu času na stanovené linii konzistentně trvaly. Od začátku devadesátých let jsme ovšem byli svědky podivné (podle švýcarských soudů nezákonné) privatizace části dolů a následných aktivit majitelů a různých ministrů průmyslu, kteří se snažili limity těžby zrušit. Majitelé dolů se nevzdávají možnosti vytěžit a prodat 750 milionů tun hnědého uhlí pod Horním Jiřetínem a litvínovskými chemickými závody. K naší škodě nacházejí spojence v politických kruzích a stálé zpochybňování limitů těžby narušuje životní pohodu obyvatel. Současná vláda premiéra Bohuslava Sobotky (psáno v létě 2015) dospěla v analýze pro energetickou koncepci ke stejnému závěru jako její předchůdci v devadesátých letech – bez uhlí za limity se energetika České republiky obejde. Zbývá ještě, aby ministři nalezli odvahu jasně deklarovat, že těžba uhlí za cenu bourání lidských sídel není druhem podnikání, který považujeme v České republice za přípustný. Na příkladu současného Podkrušnohoří můžeme vidět rozsah následků devastující těžby i schopnost lesů, měst či kulturních památek přežít a rozvíjet se v blízkosti dolu. Horní Jiřetín, zámek Jezeří i bukové lesy na svazích Krušných hor jsou po letech nepříjemného sousedství důlní jámy plné života a hodné obdivu. A zaslouží si minimálně férové jednání ze strany české vlády v podobě nezpochybnitelného dodržení slibu ze začátku devadesátých let.