Peter Spáč 28.11.2019 Politologie v 1. pol. 20. století — —Výrazně odlišná pozice než v současnosti — —Užší tématické zaměření — —Malý důraz na metodologii — —Problém s akceptací politologie jako vědy — Tradiční institucionalismus — —Dominantní přístup v politologii do 50. let 20. století — —Poznatky a přístupy institucionalismu v této době nepodléhaly kritickému posouzení — —Vivien Lowndes: „Until 1950s (...) institutionalism was political science“ — Tradiční institucionalismus —Přístup, který kladl důraz na studium institucí — —Hlavní témata - pravidla, pravomoci, formální prvky institucí — —Instituce = organizace (vláda, parlament, prezident) — —Hlavně v USA – orientace výzkumu na analýzu americké ústavy a vztahů mezi jednotlivými orgány — —Využití prostředků práva a historie — — Tradiční institucionalismus — —Silný formalismus, popisnost, induktivní přístup bez snahy o generalizace — —Minimální snaha o rozpracování metodologie nebo vytvoření komplexní systematické teorie — —Peters - institucionalista jako inteligentní pozorovatel, usilující o popis a pochopení politického světa pomocí neabstraktních pojmů — — — Tradiční institucionalismus — —Normativní – zabývající se pojmem dobré vlády — —Strukturalistický – struktura jako prvek ovlivňující politické chování — —Historicistický – důraz na silnou roli historie — —Legalistický – právo jako klíčový aspekt vládnutí — —Holistický – převážná analýza politických systémů jako celků — Tradiční institucionalismus —Příklady výzkumů: — —Wilson (1956) – analýza problémů „rozdělené vlády“ v USA a zvažování parlamentního systému jako možné alternativy — —Robson (1960) – výzkum podoby a fungování veřejných organizací v době znárodňování průmyslu — Kritika (po WWII) — —Institucionalismus jako dominantní přístup čelí silné kritice (výmarské Německo, dekolonizované státy) — —Příliš úzké zaměření na výsek reality, který byl navíc vzdálený reálným mocenským procesům — —Slabá metodologie, formalismus, popisnost — —Preferování hodnot westministerské demokracie — —Postupný odklon od tradičního institucionalismu a úpadek jeho pozice v politologii — Tradiční institucionalismus dnes —Přístup samotný se úplně nevytratil — —Stále identifikovatelný v jiných oborech: —Ústavní právo —Státověda —Veřejná správa — —Jeho „právnická“ podstata je viditelná i z tohoto bodu — —V politologii má už v současnosti výrazně odlišnou podobu à neoinstitucionalismus — Tzv. Nová politická věda —Po WWII nastává významná proměna politologie: —Zaměření na odlišné otázky —Významná pozornost věnována metodologii —Snaha o povýšení politologie mezi „klasické“ vědy — —Pozdější označení pro tyto trendy: —Behavioralismus (≠ behaviorismus) —Behavioralistická revoluce — —50. – 60. léta 20. st. à dominance behavioralismu v USA — Behavioralismus —Americká politologická tradice — —Opuštění výzkumu institucí — —Důraz na výzkum chování jednotlivců a skupin v politických vazbách — —Instituce: —Chápány sice jako důležitý, ale ne rozhodující prvek —Nic víc než souhrn činnosti jednotlivců a skupin, které je tvoří — Základní znaky (Easton, Nohlen, Hay) —Empirický výzkum s cílem tvorby teorií —Popis nepostačuje, je nutné i vysvětlit (a prognózovat) — —Identifikace pravidelností —Empirický výzkum hledající vzorce chování ve společnosti — —Induktivismus —Hledání pravidelností, zevšeobecňování jako předstupeň tvorby teorií — —Převaha základního výzkumu — — Základní znaky (Easton, Nohlen, Hay) —Exaktnost - propracovanost technik sběru dat — —Kvantifikace - využití matematických a statistických metod — —Zpětná ověřitelnost výzkumu —Požadavek validity a reliability výzkumu — —Hodnotová neutralita —Požadavek hodnotového odstupu vědce od předmětu výzkumu —Protipól normativně-ontologického přístupu — —Interdisciplinarita - propojení s jinými vědami (sociologie, psychologie, ekonomie) — Základní znaky - souhrn —Odlišení od předešlé politologie: — —Obsahové – zaměření na jiná témata a otázky —Metodologické – silná snaha o metodologickou propracovanost politologie — —B nebyl jednotným směrem, přesná definice chybí — —Definice spíše toho, čím B nebyl: —Dahl - liší se od přístupu, který používá filosof, historik, právník a moralista — Behavioralismus - témata —Odklon od výzkumu institucí — —Důraz na praktický aspekt mocenských vztahů — —Typická témata: —Socializace (zapojování jedinců do širších vazeb) —Politická kultura (tradice) —Zájmové skupiny —Volební chování — Behavioralismus - metodologie —Exaktnost, empirismus, pozitivismus —Smith – „Let the facts, with some help and a receptive audience, speak for themselves“ — —Využití nástrojů z jiných (i přírodních) věd: —Dotazníky —Rozhovory —Obsahová analýza —Statistika —Matematické modelování — The People’s Choice —Lazarsfeld, Berelson, Gaudet (1944) — —Vliv sociodemografických vlastností (věk, náboženské vyznání, sociální postavení, velikost bydliště) na volební chování — —Erie County (Ohio) — —Panelové šetření – opakovaný výzkum na stejném vzorku — The People’s Choice —Archetypy voličů amerických stran —Republikán – bohatý protestant na venkově —Demokrat – chudý katolík z města — —Křížící faktory (Cross pressures) —Opožděné rozhodování —S nárůstem překřížení klesal zájem o volby ve všeobecnosti — —Volební kampaň —Vliv na voliče s nižším zájmem o volby —Voliči s větším zájmem o výsledek se rozhodují dříve — Kritika behavioralismu —Od 60. let 20. st. —Logický následek nástupu a dominance behavioralismu — —Zdroje: —Bývalí stoupenci behavioralismu (Easton, Bay) —Zastánci normativně-ontologického přístupu (političtí filozofové – Strauss, Voegelin) —Přívrženci historicko-dialektického přístupu — Kritika behavioralismu —Odtrhnutí od reality, neschopnost reagovat na novou situaci (1968, Vietnam) — —Vytýkaný výzkum pro výzkum: —Potřeba obnovy výzkumu pro praxi při zohlednění společenských požadavků — —Zdánlivá hodnotová neutralita: —Proklamované odmítnutí hodnot má normativní základ —Vytýkané preferování konzervativních a liberálních hodnot (koncept politické kultury Almonda a Verby) —Potřeba politizace politické vědy — Kritika behavioralismu —Političtí filozofové (Strauss): —Podstata politiky nemůže být neutrální —Pokud absentuje posuzování podle kritérií typu spravedlivost, tak není možné politice porozumět — —Klaus von Beyme: —Nepoměr nákladů a výsledků výzkumu —Náročnost výzkumu skupin —Rozdíl mezi statistickou a věcnou významností —Zdánlivost hodnotové neutrality — — — — Post-behavioralismus —Přibližně od 70. let 20. století — —Navázání na behavioralismus a úprava jeho základních východisek — —Hlavní změny: —Nejen na popis a vysvětlení, ale též předvídání a kontrolu —Práce mohou mít i normativní pasáže – je však potřeba striktně je oddělit od empirických částí —Nejen základní, ale i aplikovaný výzkum — —Policy analýza, politické poradenství — Teorie racionální volby —Založená i na myšlenkách behavioralismu — —Ekonomický pohled na politologii a její procesy — —Zájem o motivy aktérů při jednání a rozhodování — —Výzkum jednotlivců, ale i jednotek vyššího řádu (např. politických stran) — —Individualismus – sociální události jsou vnímány jako výsledek akcí aktérů — Koncept racionality —Ústřední prvek přístupů racionální volby — —Racionalita akcí vs. racionalita cílů — —Teorie racionální volby pracuje pouze s racionalitou akcí — —Racionalita cílů je pro tento přístup úplně irelevantní — Aktéři —Racionalita a snaha o maximalizaci vlastního prospěchu (náklady vs. výsledek) — —Chování v politice totožné jako v ekonomických vztazích (osobní prospěch, kalkulace zisků a ztrát) — —Jasná hierarchie preferencí — —Odlišné reakce na nejistotu a riziko — Teorie racionální volby —Formální teorie — —Práce se zjednodušenou realitou, využívání modelů — —Snaha o vysvětlení a predikci — —Aplikace formalizovaného jazyka (typicky matematika) — —Teorie racionální volby jako optimální standard, se kterým lze poměřovat reálné akce — — Politicko-ekonomické teorie —Politické procesy jako tržní vztahy (Downs) — —Teorie sociální volby (Arrow) — —Logika kolektivního jednání (Olson) — —Rozhodování v podmínkách nejistoty (Dahl) — Politické procesy jako tržní vztahy (Downs) —Ekonomické chování v politice — —Řídící skupina: —Zájem o udržení při moci, všechny kroky podřízené tomuto cíli jsou racionální —Např. přizpůsobování volebního programu voličům — —Řízená skupina: —Voliči preferují strany, které jim přinesou největší zisk —Stranický diferenciál – rozdíl mezi ziskem ze současné a budoucí vlády — —Vysvětlení nárůstu systémů sociálního zabezpečení — Teorie sociální volby —K. Arrow - Sociální volba a individuální hodnota (1951) — —V demokracii není možné dospět k řešení, které by přesně a spravedlivě zohlednilo individuální preference — —Toto platí bez ohledu na rozhodovací mechanismus (poměrný, většinový systém) — —Existující problém – cyklické většiny („Condorcetův paradox“) — Osoba 1. preference 2. preference 3. Preference A Auto Dovolená Úspory B Dovolená Úspory Auto C Úspory Auto Dovolená 1. Auto vs. Dovolená à Auto 2. Auto vs. Úspory à Úspory 3. Úspory vs. Dovolená à Dovolená Teorie sociální volby —V kolektivě alespoň třech lidí tak není možné zajistit spravedlivý transfer individuálních preferencí — —Důvod – každá preference může být poražena jinou preferencí — —Arrowův teorém (teorém všeobecných možností) — —Tvorba kolektivních rozhodnutí se tak přesouvá do sféry politiky Rozhodování v podmínkách nejistoty Seminární práce v kurzu POLb1006 Možnost Minimum bodů Maximum bodů Téma 1 7 18 Téma 2 16 22 Téma 3 4 30 Rozhodování v podmínkách nejistoty —Dahl — —Volba racionální strategie v prostředí s nedokonalou informací — —Možnosti: —Minimax —Maximax —Největší průměr — Teorie her —Další oblast, která využívá racionalitu — —Politika chápána jako „hra“, ve které působí (proti)hráči a uplatňují své strategie — —Příklady „her“ – tvorba volební kampaně, koaliční vyjednávání — —Teorie her výrazně přesahuje politologii — Teorie her – základní pojmy —Racionalita — —Hráči a strategie: —Hráči mají plné informace o krocích soupeře a na základě toho volí své akce —Strategické jednání – ovlivněné možnými tahy protihráčů a reaguje na jejich možnosti — —Tranzitivita — —Vztahy mezi hráči: —Konflikt, spolupráce, mix — Typy her —Hry s nulovým součtem: —Dva hráči, zisk jednoho = ztráta druhého —V politice vzácné, typické v jiných oblastech (tenis) —Kritika – výhry a prohry nejsou tak jednoduché — —Hry s nenulovým součtem: —Žádný hráč všechno nevyhrává ani neprohrává —Mix konfliktu a spolupráce —Volby do Senátu ČR — —Herní sady — — Příklad z teorie her —Vězňovo dilema — —Popis: —2 vězni, každý dostane samostatně stejnou nabídku – mlčet nebo přiznat vinu druhého —Pokud oba dva budou mlčet à 1 rok —Pokud oba dva zradí à 3 roky —Pokud jeden zradí a druhý ne à ten co zradil jde na svobodu, druhý 10 let — —Výsledek při dané situaci à racionální je zradit — Sam mlčí Sam zradí Toma Tom mlčí Tom i Sam: 1 rok Tom: 10 let Sam: svoboda Tom zradí Sama Tom: svoboda Sam: 10 let Tom i Sam: 3 roky Teorie koalic —Navazuje na teorii her — —Přítomnost alespoň 3 hráčů — —Okolnosti vytváření vlád v parlamentních systémech — —Dvě tradice: —Americká (propojenost s teorií her) —Evropská — Americká tradice (office seeking) —W. Riker — —Faktory hodnoty koalice: —Účinnost – schopnost zajistit většinu —Zisk strany v koalici – počet postů — —Nejvýhodnější – minimální vítězná koalice — —Všechny ostatní varianty chápány jako deviantní — Evropská tradice (policy seeking) —Pracuje i s hůře zkoumatelnými jevy — —Analyzované faktory: —Politická kultura —Tradice (předešlé spojenectví) —Vnitrostranická jednání — —Práce s prvky, které americký koncept racionality nemůže postihnout — Rozdělení mandátů (N = 200) —ABC (118), ABD (117), ACE (107), ADE (106), BCD (113), CDE (102), BE (137) — —Byla by to ve smyslu racionality americké tradice pro B, resp. E nejvýhodnější minimální vítězná koalice? — — — 24 74 20 19 63 A B C D E Kritika •Přeceňování ekonomického konceptu racionality • •Přílišné zjednodušení a málo realistická představa • •Přílišný formalismus - •Sociologové: •Sociální aktéři nejsou to samé jako individua •Lidé nejsou izolované sociální atomy — http://i.idnes.cz/11/123/cl6/ZUK401b4a_Danefrm.jpg Tversky a Kahneman (1981) •Epidemie (600 očekávaných obětí) • •1. výběr: •Lék A – 200 lidí se zachrání (72) •Lék B – 1/3 pravděpodobnost, že se zachrání 600 lidí a 2/3 pravděpodobnost, že se nezachrání nikdo (28) • •2. výběr: •Lék A – 400 lidí zemře (22) •Lék B – 1/3 pravděpodobnost, že nezemře nikdo a 2/3 pravděpodobnost, že zemře 600 lidí (78) Neoinstitucionalismus — —Postupná obnova zájmu o instituce od 80. let 20. století — —Odmítá odsouvání role politických institucí do pozadí — —Instituce nejsou podle něj pouze „místem“, kde dochází k agregaci individuálního chování — —Naopak jsou chápány jako samostatný politický aktér, který ovlivňuje politické chování — —Impulzy – např. změna podstaty welfare state, přeměny ve střední a východní Evropě po 1989, evropská integrace — Neoinstitucionalismus —Neoinstitucionalismus ≠ tradiční I v novější době — —Obsahová i teoretická odlišnost —Propracovanější teoretický základ —Určitá otevřenost k utvoření systematické teorie — —Nadále důraz dávaný na empirickou stránku: —„Our goal is to understand the world, not to win a hollow victory among theories“ (Koremenos et al., 2003) — Neoinstitucionalismus - změny —Posun od: — —1. Organizací k pravidlům —2. Formální k neformální koncepci institucí —3. Statické k dynamické koncepci institucí —4. Hodnotícího k nehodnotícímu přístupu —5. Holistické k disagregované koncepci institucí —6. Nezávislosti k zakotvenosti institucí — Od organizací k pravidlům — —Tradiční institucionalismus: —Instituce = Organizace — —Neoinstitucionalismus je chápe mnohem šíře — —Instituce jako souhrn pravidel, které provázejí a ovlivňují chování politických aktérů — —Např. předmětem výzkumu už není vláda jako orgán, ale její rozhodovací proces — Od formální k neformální koncepci I — —Tradiční institucionalismus kladl důraz hlavně na formální kompetence — —Neoinstitucionalismus bere do úvahy i neformální pravidla — —Neformální pravidla: —Doplněk, ekvivalent, případně až modifikátor formálních pravidel —Větší náročnost na výzkum — —Příklad – Senatorial courtesy v USA — —Zastoupení žen na kand. listinách (PS 2010) Od statické k dynamické koncepci I — —Instituce už nejsou chápány jako stabilní, ale naopak jako dynamické a proměnlivé „ostrovy“ s nedokonalou a dočasnou organizací (March a Olsen) — —Instituce ne jako „věci“, ale jako „procesy“ — —Výzkum zaměřený na vznik a změnu institucí a motivy a zdroje těchto procesů — Od hodnotícího k nehodnotícímu přístupu — —Silný odklon od hledání „dobré vlády“ a preferování konkrétního „dobrého“ nastavení institucí — —Neoinstitucionalismus namísto toho zkoumá, jak instituce formují a ovlivňují společenské hodnoty — Od holismu k disagregovanému konceptu I — —Tradiční institucionalismus - důraz na systémy vlády jako celky — —Neoinstitucionalismus zkoumá převážně komponenty — —Daňová politika, rozhodování vlády, volební systémy, dohadovací mechanismy — —Instituce v tomto pojetí netvoří jeden celek — —Příklad – analýza volebního systému ve vztahu k tomu, jak umožňuje zahrnutí, resp. vyloučení konkrétních aktérů — Co je vlastně instituce? — —Neoinstitucionalismus chápe instituce velmi široce — —Ústupem od rovnosti mezi institucemi a organizacemi se pojem multiplikoval – pravidla, tradice, zvyklosti, úzus — —Rothstein – pokud instituce znamená všechno, tak neznamená nic — Co je vlastně instituce? — —Možné řešení – standardní operační procedury (Hall): —Specifická pravidla chování, o kterých existuje všeobecné povědomí a jsou akceptována jako pravidla hry —Pro každý systém se liší, zahrnují i neformální pravidla —Jsou odlišná od individuálních návyků —Nejsou to všechno nová pravidla, je potřebný určitý čas pro jejich etablování — —Např. proces sestavení vlády a jeho komponenty Příklady výzkumů — —Volební systémy a jejich vliv na ochotu postkomunistických států uskutečňovat ekonomické reformy (Bagashka 2012) — —Vliv výběru kandidátů na následné chování a „kvalitu“ poslanců (Sheafer a Tzionit 2006; Siavelis a Morgenstern 2008) —