politické strany
a jejich systémy
politická strana
“Politická skupina, jež se účastní voleb, jež je
schopna jejich prostřednictvím prosadit své
kandidáty do veřejných úřadů.“
(Sartori, 1976: 64)
politická strana
1. Trvalost organizační struktury
2. Existence místních územních struktur a centrálního vedení
3. Ideologická orientace a/nebo prezentování programu či politického cíle
4. Vůle vykonávat moc
5. Snaha o zisk společenské podpory nejenom prostřednictvím voleb
Kopeček (2005)
politická strana
1. Reprezentace
2. Formování a výběr (politických) elit
3. Formulace cílů
4. Artikulace a agregace zájmů, socializace a mobilizace
5. Výkon / organizace vlády
politická strana
vs
zájmová skupina
Zisk a výkon moci
Působení na moc,
uplatnění vlivu
Duverger (1954)
vznik
Maurice Duverger
1. Interní - volební a parlamentní
2. Externí - mimoparlamentní a mimovolební
konfliktní linie
Lipset - Rokkan
teritoriální funkcionální
dimenze
národní
průmyslová
revoluce
centrum - periferie
město - venkov
církev - stát
vlastníci - pracující
Vzdálenost od voleb
volba
Ekonomická struktura
Sociální štěpení
Historické vzorce
Skupinová identita
Hodnotová orientace
Skupinová identita
Vazba ke straně
Názory
na témata
Image
kandidáta
Vládní politiky
Volební kampaň
Vliv médií
Ekonomické podmínky
Politické podmínky
Vliv přátel
Blízkost volby
Společnost Individuální volič
Sociální podmínky Politické rozhodnutí
Dalton 2008
typologie stran
Maurice Duverger
1. Kádrové strany / strany honorační / strany notáblů
2. Masové strany
3. Catch-all Otto Kirchheimer
i. drastické omezení ideologické zátěže
ii. zvýšení úlohy stranického vedení
iii. snížení individuálního členství
iv. méně důrazu na dílčí úzké zájmy
v. zajištění přístupu k různorodým skupinám a zájmům
Richard Katz a
Peter Mair
4. Kartelové strany
Strany volebních profesionálů Angelo Panebianco
Podnikatelské strany
stranické systémy
Typologie stranických systémů
Maurice Duverger
1. Systém jediné strany (monopartismus)
2. Systém dvou stran (bipartismus)
3. Systém více stran (multipartismus)
Giovanni Sartori1. Systém jedné strany
2. Systém hegemonické strany
3. Systém predominantní strany
4. Bipartismus
5. Umírněný pluralismus
6. Polarizovaný pluralismus
nesoutěživé
systém jedné strany
systém hegemonické strany
nesoutěživé
systém predominantní strany
bipartismus
umírněný pluralismus
polarizovaný pluralismus
soutěživé
polarizovaný pluralismus
1. přítomnost relevantních antisystémových stran
2. existence bilatelárních opozic
3. obsazení středu jednou či více stranami
4. silná polarizace
5. převažují odstředivé tendence nad dostředivými
6. přehnaná ideologizace
7. nezodpovědné opoziční strany
8. neměnnost pozic
volby a volební systémy
duvergerovy “zákony”
1. Poměrné zastoupení podporuje systém více (než dvou) stran, které jsou ukázněné a
stabilní.
2. Dvoukolový většinový systém podporuje systém více (než dvou) stran, které jsou
nedisciplinované a relativně stabilní.
3. Jednokolový většinový systém vede k bipartismu, u moci se střídají obě hlavní strany.
Duverger 1951
funkce voleb
1. Rekrutace / výběr politického personálu
2. Formování vlád
3. Poskytují zastoupení
4. Ovlivňování politik
5. Vzdělávání voličů
6. Zajištění legitimity
7. Posilování elit
Heywood 2013
volební systémy
poměrnévětšinové
Krajní příklad aplikace většinového systému by nastal, kdyby všechny
křesla v zastupitelském sboru byla přidělena straně, která získala
nejvíce hlasů v celostátním měřítku. krajního výrazu poměrného principu
dosáhneme tehdy, jestliže jsou všechna křesla rozdělena v celostátním
měřítku s využitím některé z obvyklých přepočítávacích formulí
Taagepera 2000
Kritériem je to, zda se hlasy na mandáty přepočítávají v poměru,
nebo nikoliv
Sartori 2001
jednokolové vícekolové
většinové volební systémy
Bez snahy rozdělit mandáty v poměru podle obdržených hlasů.
Rozhodujícím kritériem je zisk (absolutní / relativní) většiny.
1. relativně většinový (jednokolový; first past the post - FPTP;
systém prvního v cíli)
2. block vote
3. limited vote / single non-transferable vote
4. party block vote
kategorický hlas
jednokolové
většinové volební systémy
Bez snahy rozdělit mandáty v poměru podle obdržených hlasů.
Rozhodujícím kritériem je zisk (absolutní / relativní) většiny.
1. alternativní hlasování
2. doplňkové hlasování
3. Bordovo hlasování
4. kumulativní hlasování
ordinální hlas
jednokolové
systémy poměrného zastoupení
Hlavní proměnné, které ovlivňují podobu poměrných volebních systémů:
1. velikost volebního obvodu,
2. volební formule
3. uzavírací klauzule
4. počet a charakter úrovní volebních obvodů (skrutinií)
systémy poměrného zastoupení
- klíčový faktor
- zvyšující se velikost volebního obvodu vede k větší míře proporcionality a naopak
- mělé obvody většinou poskytují výhodu velkým stranám
velikost volebního obvodu
systémy poměrného zastoupení
- metody, s jejíž pomocí dochází k výpočtu, kolik mandátů připadne které straně
volební formule
1. volební kvóty
- Hareova
- Hagenbach-Bischoffova
- Imeriali
- (a další)
2. volební dělitelé
- D’Hondt
- Sainte-Laguë
- Imperiali
systémy poměrného zastoupení
- metody, s jejíž pomocí dochází k výpočtu, kolik mandátů připadne které straně
volební formule
1. volební kvóty
- Hareova
- Hagenbach-Bischoffova
- Imeriali
- (a další)
2. volební dělitelé
- D’Hondt
- Sainte-Laguë
- Imperiali
systémy poměrného zastoupení
- zabraňuje fragmentaci stranického systému a drobení stran
- nejčastěji na úrovni celého státu (ale i v rámci jednotlivých obvodů)
- může být navýšená pro volební koalice
uzavírací klauzule
systémy poměrného zastoupení
počet a typ skrutinií
smíšené volební systémy
- ty systémy, které pro volbu zastupitelského sboru používají dvě techniky