Dľ.i S" zák. / 29. februára 1920 č. 120 Sb. každé župnú zastupitelstvo volí zc seba, na svoje volebné obdobia, stálý župný výbor o 8 členoch a 8 náhradníkoch a to dľa zákona o volbách župných zastupitelstev.
Platia tedy pre volby do stálych župných výborov predpisy zákona z 14. apríla 1920 č. 330 Sb. z. a n.
Dľa  §u 54. zák. č. 330/20 volbu župného  výboru riadi komisia.
Dľa §u 56. zák. Č. 330/20 táto komisia určí podlá zásad pomerného zastúpenia počet členov župného výboru pripadajúcich na každú z volebných stran zastúpených v župnom zastupitelstve.
V danom prípade ide spor o to, ktorej politickej strane mal pripadnúť osmý mandát župného výboru, kecf 7 mandátov bolo vo smysle § 56. odst. 2. dľa analogie §u 45. a 46. zák. č. 330/1920 rozdelene.
O tom, ako sa majú prikazovať zbývajíce mandáty, stanoví § 46 zák. č, 330/20, že zbývajúce mandáty prikážu sa postupne stranám, ktoré pri delení provedeném dľa §u ,45. vykázaly najvätší zbytok delenia;. Ked ale zbytky delenia u nekolko stran sú rovnaké, prieelí sa mandát strane, ktorá dosiahla vätšího počtu hlasov.
Toto poslednú ustanovenie prilieha na daný prípad, lebo kedže sdružené strany čsl. soc. a soc. dem. vykazovaly rovnaký zbytok hlasov ako strana republikánská, t. j. 4 hlasy — poslednej šia strana však dosiahla vätšieho počtu hlasov, t. j. 14 ako sdružené strany, t. j. 9 — mala komisia prikázať 8. mandát strane republikánskej a nemela daf rozhodovať losom, kedže stejnosti hlasov u konkorujúcich stran nebolo.
V tom, že za daného prípadu rozhodoval los o tom, ktorej strane má osmý mandát pripadnúť, shladal volebný súd nezákonnost pokračovania komisie — vzdor tomu však sťažnosť zamietnul ako neopodstatnenú, keď že los rozhodnul i tak v prospech strany, ktorej dľa zákona mandát otazný ma! pripadnúť, a nemala tedy tato nesprávnosť vlivu na konečný výsledok volby (§ 20 zák. o vol. súdu).
Pokial sťažnosť odvolává sa na § 47. zák. č. 330/20 a v základe neho tvrdí nárok svůj na mandát vo výboru, je na omylu, lebo ustanovenie toto vzťahuje sa iba na ten prípad, ako sa majú mandáty už stranám sdruženým dohromady připadlé medzi tieto strany sdružené rozdieliť; mohlo by sa tedy §u 47. len vtedy dovolávať, keby išlo o spor, ktorej z obou sdružených stran mandát im spoločne připadlý mal náležať.
O taký spor ale dľa obsahu sťažnosti nešlo a je preto poukaz na § 47 bezpredmetný.
Q. Ztráto mandátu.
Cís. 127.
1. § 22 ústavní listiny zakazuje poslanci pouze přijímati příkazy co do vykonávání mandátu, nezakazuje mu však, aby s? mandátu vzdal ať
ii> vulwc a kdykoliv, neho /.a určitých podmínek, je/ !>y mi.kI v budoucnu nastaly.
II. Jak kandidát poslauectví, tak i poslanec muže wzavŕili platnou dohodu se svoji volební skupinou o tom, Že se vzdává výhody jemu § 13. lit. b) zákona o volebním soudu poskytnuté, t. j. výhody pô-držeti svůj mandát i tenkráte, když svoji stranu, na jejíž Úíeť mandnl ten obdrží, resp. již přijal, opustí i když se opuštění to nedčje z důvodů nečestných a nízkych.
Závazek poslance z dohody takové pochodící jesť závazkem právním a nárok volební strany dohodou tou založený jest nárokem pred volebním soudem podle §u 13. zákona o volebním soudu stihatelným.
III. Úmluva toho obsahu, že účinek §u 13. lit. b) zákona o volebním soudu nesmí nastatí ani tenkráte, když by se stalo opuStĚní strany z důvodů nečestných a nízkých, jest vyloučena.
IV. K žalobě podle §u 13. lit. b) zákona o volebním soudu jest vždycky legitimována toliko strana volební a nikoliv strana politická, třebas byla obsažena jako jednotka v širší straně volební.
(Nález ze dne 22. června 1923 č. 383. )
V é c: Návrh Ústředního výboru strany československých socialistů v Praze, aby poslanci MUDr. Bohuslav Vrbenský, JUDr. Theodor Bartošek, Václav Draxl a Luisa Landová-Štychová byli zbaveni poslaneckých mandátů.
Výrok: Členové poslanecké sněmovny Národního shromáždění! JUDr. Theodor Bartošek, advokát na Král. Vinohradech, Václav Draxl, jjiedsed;i okresní správní komise v Duchcově, Louisa Landová-Štychová, m.in/clk: úředníka a MUDr. Bohuslav Vrbenský, lékař na Smíchově, pozbyli svých mandátů jako zvolení z kandidátních listin strany československých socialistů.
Na mandáty takto uprázdněné nastupují náhradníci z téže kandidátní listiny téhož volebního kraje, ve kterém poslanci mandátů zbavení byli zvoleni a sice:
Za JUDra Theodora Bartoška Václav Mikuláš, domkář v Satálce u Jesenice;
za Václava Draxla František Ježek, úředník v Rakovníku;
za Louisů Landovou-Štychovou ing. Jan Záhorský, profesor vysoké školy technické v Praze;
za MUDra Bohuslava Vrbenského- Otylie Podzimková, manželka úředníka v Lounech.
Důvody:
Ústřední výkonný výbor československé strany socialistické podal dne 31. března 1923 č. 335-338 k volebnímu soudu 4 návrhy, aby poslanci MUDr. Bohuslav Vrbenský, Dr. Theodor Bartošek, Václav Drajtl a Louisa  Landová-Štychová. zbaveni byli mandátů na  základě  §u n
03
■(ikona o volebním soudě, kteréž návrhy doplnil podáním ze dne 28. dubna 1923 E. 355. V návrzích těch uplatňuje československá strana socialistická předpis §u 13. zákona o volebním soudě dvojím způsobem. Jednak odvolává se na dohodu uzavřenou mezi ní a zmíněnými poslanci podepsáním reversu, jednad pak pro případ, že by tato dohoda za platnou nebyla uznána, uplatňuje předpis § 13 1. c v jeho plném zniHií, totiž že jmenovaní poslanci přestali býti příslušníky své strany z důvodů nízkých a nečestných.
První žalobní titul, pro který nejdúležitějším jest revers již vzpomenutý, obsahuje tvrzení, že účinky § 13. vyslovující ztrátu mandátu „přestal-li poslanec býti příslušníkem své volební strany", nastávají z vůle účastníků, třebas i tu nebylo zákonného postulátu, aby pominuti příslušnosti poslance ke straně „stalo se z důvodů nízkých a nečestných".
Titul druhý, opírající se prostě o zákon, chce in eventum do-voditi, že v daném případě jest také uvedený zákonný postulát splněn.
Volební soud musil se zabývati nejprve titulem prvním, poněvadž, bude-li uznán tento za důvodný, odpadá potřeba obírati se ještě otázkou, jaké tu byly motivy, jež vedly k tomu, že poslanci shora jmenovaní byli postaveni mimo volební (politickou) stranu, na jejíž účet obdrželi své mandáty.
Protože obě strany v tom souhlasí, jeví se nespornými a nepotřebují důkazů tyto skutkové okolnosti:
I. Všichni jmenovaní poslanci zvoleni byli jako kandidáti československé strany socialistické za poslance do Národního shromážděn! z kandidátních listin touto stranou v jednotlivých volebních krajích předložených.
II. Všichni, přijavše kandidaturu, podepsali reversy (MUDr. Bohuslav Vrbenský ze dne 15. května 1920, Dr. Theodor Bartošek ze dne 20. dubna 1920, .Václav Draxl ze dne 18. dubna 1920 a Louisa Landová-Štychová ze dne 26. května 1920). Reversy ty mají tento shodný doslov: Podepsaný přijímá kandidaturu do poslanecké sněmovny a prohlašuje, že v případě svého zvolení říditi se bude zásadami programovými a organisačním řádem československé strany socialistické a zavazuje se v intencích usnesení ústředního výkonného výboru i poslaneckého klubu jednati a hlasovati. V případě porušení závazků výše uvedených prohlašuje, že k výzvě širšího výkonného výboru československé strany socialistické kdykoliv mandát svůj složí. Z rozhodnutí širšího výkonného výboru strany týkajícího se složení mandátu má postižený poslanec možnost odvolati se k zastupitelství československé strany socialistické.
III. Usnesením ze dne 8. března 1923 vyloučil ústřední výkonný výbor jmenované poslance ze strany, sdělil jim to doporučenými dopisy ze dne 15. března 1923 a v dopisech těch je zároveň vyzval, aby poslanecký mandát složili a resignaci tu do 48 hodin předsednictvu poslanecké sněmovny oznámili. Tomuto vyzvání oni až dosud nevyhověli.
93
IV. K odvoláni poslanců z rozhodnuti ústředního výkonného výboru zastupitelstvo strany usneslo se dne 19. března 1923, že se vyloučení jejich ze strany potvrzuje.
V. Poslanci proti usnesení klubu poslanců o závazném hlasování pro zákon na ochranu republiky podali pozměňovací návrhy a nehlasovali  pro zákon v částech,  jichž se  tyto návrhy týkaly.
Ty c o skutkové okolnosti jsou podkladem pro řešení tohoto sporu, v němž, jak již svrchu vzpomenuto, vedoucí úlohu mají reversy poslanci pro stranu podepsané. Jest tudíž především zásadně luštití, jaký právní význam má závazek v reversu převzatý a jaký právní účinek • má 4 může míti tento závazek na zákonnou normu obsaženou v předpisu § 13. citovaného zákona.
Zásada, že pacta dant legem contraheutibus, t. j. že norma smluvená má mezi smlouvajícími se stranami stejnou právní sílu a účinnost jako sám zákonný předpis, není arciť obmezena jenom na obor práva soukromého, nýbrž má — jak obecně jest uznáno — plnou platnost i v oboru práva veřejného.
Však k tomu, aby vůbec úmluva byla v určitém případě platnou, jest potřebí splnění různých předpokladů, jež dají se shrnouti v po--žadavek, aby právní otázka smlouvou mezi stranami upravovaná nebyla již rozluštěna nějakým imperativem zákona, který svojí exolusivní povahou každou odchylnou úpravu vůlí interesentů prováděnou činí nemožnou. '
V daném případě jest právě normou, věnovanou otázce ztráty mandátu pro opuštění vlastní volební strany, citovaný již § 13. zákona o volebním soudě a nutno proto uváži ti, zda norma tato jest takovým předpisem, jenž otázku tuto podle vůle zákona imperativně a exclusivne luští, či zda jest pouhým předpisem majícím ráz dispositivní, který dovoluje, aby interesované strany úmluvou jeho obsah doplnily po případe i modifikovaly.
Pro tuto otázku padají na váhu tyto úvahy:
Volební řád do Národního shromáždění jest založen na principu závazných listin kandidátních.
Princip tento působí, že vůči lidu, jako onomu orgánu, jenž zákonodárnou moc skrze své volené representanty vykonává, resp. vůči voličstvu, které lid při volbách representuje, nevstupuje do právního vztahu nikdo jiný, leč volební strana, která platnou kandidátní listinu předložila (srovnej § 21 v. ř.).
Princip tento vede logicky k tomu, že voličstvo své hlasy neodevzdává jednotlivým osobám, nýbrž jen volebním stranám (§§ 38, 40, 52 a 53 téhož zákona), a že následkem toho jsou to jen volební strany, jež z voleb práva na určitý počet mandátů nabývají (§§ 46, 49).
Týž princip má v zápětí, že mandát obdrží určitá osoba z vůle volební strany, která tuto osobu na svoji kandidátní listinu položila a jí v ní určité přiznala pořadí (§§ 47, 49 a 54).
Princip tento má konečně za následek, že každé uprázdnění mandátu ať resignaci, ať smrtí, ať prohlášením jeho za neplatný, působí
ná\ rat tohoto místa poslaneckého clo rukou 11110 strany, na jejíž účet byl touto mandát přiznán {§ 56 1. c).
Touto princip by vyžadoval s nutnou logickou důsledností, aby i každé opuštění oné volební strany, na jejíž účet byl čítán při skm-tiníu mandát osobo oné přiznaný, bylo provázeno již po zákonu samém ztrátou tohoto mandátu a vrácením jeho dotčené straně volební,
Však zákon, ač všechny výše uvedené důsledky zmíněného principu přesně provádí, konsekvenci posléze vytčenou v plné míře nevy vodil, nýbrž jen, s určitým obmezením vyslovil, stanoviv, že opuštění volební strany nemá samo o sobě a vždy již po zákonu za následek ztrátu mandátu, nýbrž jen tehdáž, když důvod jeho byl nízký a nečestný.
Toto ohmezení resp. tento dodatek dal zákon očividně ze dvou důvodů.
Jednak v prospěchu držitele poslaneckého (senátorského) mandátu, jednak v zájmu úrovně politické a parlamentní morálky.
V prvém ohledu chtěl naznačiti, že nechce sám se stavětí naprosto proti každé změně politického přesvědčení, třebas by i měla nutně v zápětí změnu příslušenství k dosavadní politické straně, spočívá-H tato změna na motivech, jež nelze prohlásiti za nízké a nečestné.
V druhém směru však vytkl, že nelze slušně ■ trpěti politické pře-běhlictví, je-li jeho příčina rázu nečestného a nízkého.
Proto postavil sám určitou mez podic jeho vôle n e j z a z š í, až ke které opuštění dosavadní strany bez morální úhony lze snésti a povolal volební soud, aby zachování této nejzazší přípustné hranice k žádosti předsedy sněmovny jako zástupce zájmu parlamentu a tím i zájmů veřejných předmětem své kognice učinil.
Posunutí této nejzazší dovolené hranice z vůle stran, t. j. úmluva toho obsahu, že účinek §u 13. zákona o volebním soudě nemá nastatí .ani tenkráte, když by se stalo opuštění strany z důvodů nízkých a nečestných, jest proto vyloučeno.
V tomto směru má tedy předpis §u 13. karakter zákonného exclu-sivního  rozkazu vymykajícího se každé disposici stran.
Jinak však, pokud by šlo o to. hranici tuto zúžiti, t. j. účinek §u 13. vázati na podmínky pro posiance přísnější než předpis tento' stanoví. Pak by nešlo o porušení veřejného zájmu, jaký zákon má na zachování alespoň nejnižší míry nutné politické morálky, nýbrž naopak o jeho plnější uplatnění. Dotčen by byl jen soukromý zájem poslance tím, že by obmezena nebo vyloučena byla ona výhoda, kterou jemu zákon propůjčuje pro případ, že chce opustiti svoji volební stranu.
Tento zájem právě proto, že jest jen jeho zájmem osobním, jest již předmětem volné disposice dotčeného poslance. t
Ze tomu tak jest, plyne z úvahy, že může-li poslanec mandát mu přiznaný vůbec beze všeho zákonného obmezení odmítnouti, nebo mandát již přijatý kdykoli volně složití — obé s účinkem, že místo- tím uvolněné se vrací volební straně — může dojista projevem své vůle, tedy smlouvou se svojí stranou volební vzdáti se oné zákonné výhody,
Kina  inu dovoluje  podrželi  mandát   i tenkráte, kdv/  svoji    lioni, 11,1 listinu byl kandidován, upouští. MftŽe tudíž jak kandidát poslanectví, tak i poslanec uzavřití platnou
dohodu se svojí volební stranou o' tom, že se vzdává výhody |e.....
|l m li. zákona o volebním soudě poskytnuté, t. j. výhody podr/ulji ,1111 mandál i tenkráte, když svojí stranu, na jejíž účet mandát touto obdrží, resp. již přijal, opustí'i když neděje se tak z důvodů nízkých .1 nečestných.
I loliiid.i lalo působí, že poslanec nemůže proti nároku, stranou voli lun  p...|lr iju  II. uplatoňvanému na prohlášení takového mandátu za
.....1,.....Iiioiiti, že nebylo tu důvodu nízkého a nečestného, jenž
.....pil iriu volební strany přivodil, nýbrž že musí připustiti účinky
|||   II   pinii sobě vždycky, ať motiv, pro který přestal býti přísluš-11 niv. z jejíž kandidátní listiny byl volen, byl jakýkoli.
Závazek poslance z dohody takové pochodící není pouhým závazkem morálním, nýbrž jest závazkem právním a nárok volební strany dohodou touto založený není jen nárokem naturálním, nežalovatelným, nýbrž nárokem ve smyslu 2. odstavce §u 13. zákona o volebním soudě pred lnulo tribunálem  žalobou stihatclným.
\ dyť [di [en o nárok §ů 13., jehož obsah byl přípustnou imlouvotl   11.111, tedy platným a závazným způsobem modifikován.
Platnosti takového závazku není na překážku — jak míní poslanci, o pih/ mandáty jde — ustanovení §u 22. ústavní listiny. Tento předpis ..iKmii.i zakazuje poslanci pouze přijímati příkazy co do vykonávání 111.11 ■ I 1111. nezakazuje však mu, aby mandátu se vzdal, af už vůbec •1 kdykoliv, nebo za určitých podmínek, jež by snad v budoucnosti iiiixlnh
I > i'iiiiiiov .111.1 k žalobě této jest vždycky jen strana volební. Zní-li .....lni 1 vc prospěch strany politické, která jest jen jako jedna jednotka v širší volební straně obsažena, mohla by nárok onen uplat-ftovaii len strana volební jako zákonná mandatářka všech politických ^11:111 v ní sloučených a tudíž i politické strany v konkrétním případě illlcrcsov.iné.
Volební strana ve své podstatě i svém rozsahu určena jest kandidátní listinou. Pro jednotnost volební strany jest eventuelní složení z více politických stran nebo z více politických složek naprosto nerozhodilo.
Dohoda, o které bylo výše jednáno, jest uzavřena, podepsal-li kandidát poslanectví, resp. zvolený již poslanec revers jemu vlastní stranou předložený, v němž uznává, že držba jeho mandátu vázána jest bez-podmiň ečně na příslušnosti ke straně, která jej kandidovala. Takové uznáni jest věcně spatřovati i v závazku vůči volební straně převzatém, >o  mandát svůj složí, kdykoli se ocitne v rozporu se svojí stranou.
Obsah tento má i revers, který byl poslanci, o které ve sporu jde, podepsán,
V něm zavazují se, že budou „v intencích usnese n í ú s t ř e d-'ii ť 1'   výboru   i p o s I ,1 u e c k é h o   k 111 b u   jednali   i  hlas o-
96
i*/
v a t i" a prohlašují, že v případě porušení závazku toho složí kdykoli svůj mandát, k výzvě širšího ústředního výkonného výboru československé strany socialistické.
Zavázali se tedy oproti volební straně, že, dostanou-li se do konfliktu s usnesením svého poslaneckého klubu, co do otázky hlasování
0 určitém predmetu, strpí důsledek z toho širším výkonným výborem odvozený a vrácení jejich mandátů nařizující, aniž by se mohli odvo-lávati na privilej jim v § 13 zákona o volebním soudě přiznanou. .
V daném případě poslanci shora uvedení hlasovali — jak doznávají — v určitých bodech proti předloze zákona o ochraně republiky, ač věděli, že klub poslanecký volnost hlasování jim nepřiznal, nýbrž naopak závaznost jednotného hlasování pro všechny členy klubu požadoval.
Tím propadli sankci, které se dobrovolně podpisem reversu podrobili, a měli, byvše k tomu širším výkonným výborem československé strany socialistické vyzváni, své. mandáty do rukou své volební strany vrátiti.
Neučinili-li tak, vzešel pro volební stranu nárok důsledek tento u volebního soudu uplatňovati.
Ježto zmínění poslanci mezi tím i ze strany byli vyloučeni a tím
1 postulát §u 13, žádající, ,„aby poslanec přestal býti příslušníkem strany,, z jejíž kandidátní listiny byl volen" splnění došel, bylo podle tohoto předpisu, doplněného a modifikovaného uvedenou dohodou, na ztrátu, mandátu jejich uznat i.
Vzhledem k tomuto právnímu a faktickému stavu odpadla nutnost, zabývati se otázkou, jaké byly motivy, jež jmenované poslance vedly při hlasování o předloze zákona na ochranu republiky k tomu, aby se od intencí svého poslaneckého klubu odchýlili, nebo otázkou, zda vedle tohoto důvodu byly tu i jiné příčiny, které usnesení příslušných orgánů strany, požadujíc! zpět mandáty poslanců zmíněných a vyslovující jejich vyloučení ze strany, přivodily.
Nebylo proto zapotřebí prováděti "důkazy oběma spornými stranami nabídnuté o okolnostech k těmto otázkám se vztahujících.
Výrok o nastoupení náhradníků za ubylé poslance zakládá se na předpisu §ii 56. zákona ze dne 29. února 1920 č. 123 Sb. z. a n., při čemž byl vzat zřetel k tomu, že náhradníci v kandidátní listině strany československých socialistů pro fi volební kraj Rudolf Novák, kapitán italských legií v Praze a Benedikt Kalách, domkář v Kystré u Loun písemnými prohlášeními adresovanými ústřednímu výkonnému výboru strany československých socialistů resignovali na nástupnictví v mandát.
Cis. 128.
Ku podání návrhu podle §u 13. lit. b) zákona o volebním soudí jest legitimována toliko strany volební, t j. ona strana, z jejíž kandidátní listiny byl poslanec, proti němuž návrh směřuje, zvolen.
(Usnesení ze dne 20. října 1923 č. 1011.)
Usneseni:
Volební soud nahlédnuv do spisů o volbě do poslanecké sněmoví!)1 Národního shromáždění z roku 1920 podle 17. a 13. zákona ze dne 29. února 1920 čís. 125 Sb. z. a n. bez dalšího řízení odmítl návrh Výkonného výboru „Slovenskej ludovej strany" zast. předsedou Andrejem Hlinkou, aby poslanec Josef Vrabec zbaven byl mandátu podle ustanovení g 13. b) zákona o volebním soudě z těchto důvodů:
Podle § 13. zákona ze dne 29. února 1920 č. 125 Sb. z. a n. mu/ sc rozhodnutí volebního soudu o tom, že člen Národního shromážděni přestal býti příslušníkem své strany, vedle předsedy příslušného sboru Národního shromáždění domáhati též volební strana, z jejíž kandidátní listiny byl tento člen zvolen.
Jozef Vrabec, tajemník strany v Žilině, zvolen by) v roce 1920 ve volebním kraji XXI. (Přerov) z kandidátní listiny „československé strany ludové" a bylo také ve volební vyhlášce vydané podle §u 55. rádu volení do poslanecké sněmovny ze dne 29. února 1920 č. 123 Sb. z. a n. uveřejněné v úředním listě československé republiky č. 101 ze dne 4. května 1920 oznámeno, že Jozef Vrabec byl zvolen „za československou stranu lidovou" (ludovou).
Návrh, aby poslanec Jozef Vrabec byl zbaven mandátu po rozumu § 13, lít. b) zákona o volebním soudě jest však podán výkonným výborem „Slovenskej ludovej strany", tedy výborem strany jiné, nežli oné volební strany, z jejíž kandidátní listiny byl Jozef Vrabec poslancem zvolen a kteráž jedině by byla oprávněna návrh takový činiti.
Nedostává se tudíž výkonnému výboru „Slovenskej strany ludovej" legitimace k podání tohoto návrhu, pročež bylo jej odmífnouťi bez dal-■ilui  řízení  jako nepřípustný.
Cis. 129.
Ku podání návrhu podle §u 13. lit. b) zákona o volebním soudu jest ve smyslu druhého odst. cit. paragrafu předseda poslanecké snÉ-muvny nebo senátu sice oprávněn, nikoliv však povinen.
(Usnesení ze dne 23. října 1923 č, 993.) Usnesení:
Předsednictvo poslanecké sněmovny v Praze oznámilo přípisem ze dne 6. srpna 1923 č. 4316, odvolávajíc se na § 13 zákona ze dne 29. února 1920 č. 125 Sb. z. a n. volebnímu soudu, že poslanec František Modráček přestal býti příslušníkem své strany.
Volební soud, pokládaje ono podání za návrh, aby poslanec František Modráček byl po rozumu S 13. cit. zákona zbaven mandátu, zavedl o návrhu tom usnesením ze dne 1. záři 1023 č. j. 751 před-