Křesťaňsko - demokratický střed a negaullistická pravice Francouzská politika a politické strany revolution-par-la-loi •Klíčová strana v poválečném období, první oficiální strana po pádu Vichy, •jediná „nemarxistická formace“, vzniká na základech PDP, sociálního katolicismu •Založená z regionálních hnutí Alsaska a Lotrinska 1944 •Člen prozatímní vlády společně se SFIO, PCF a podporovatel de Gaulla, •Z prvopočátku odpůrce nové IV. republiky MRP –Mouvement républicain populaire MRP –Mouvement républicain populaire •Georges Bidault, Robert Schuman, Pierre Pflimlin, hlavní představitelé politického života IV. republiky a současně reprezentanti MRP •V prvních volbách zisk cca 25% hlasů, po vzniku RPF cca polovina, morální autorita L’Abbé Pierre (problém laïcité) •Podpora EU a integračních tendencí •Zánik s nástupem V. republiky • Volby 1951 •PCF – 26,93% 103 mandátů •RPF – 21,62% 121 mandátů •SFIO – 14,62% 107 mandátů •Moderés – 14,15% 99 mandátů •MRP – 12,62% 95 mandátů •RGR – 10,05% 74 mandátů •Různé – 0,01% 26 mandátů • Mrp CNIP •klasická liberálně/konzervativní pravice, která zastává tržní principy a vymezuje se proti levici a středu (agrární) •Vzniká až 1949, spojuje pravicové poslance, pozdější institucionalizace •Podpora agrárních a koloniálních zájmů •Opozice vůči masovým politickým stranám •Souhlasí a podporují návrat de Gaulla • CNIP-logo Volby 1958 •MRP získává 11,1% a 57 mandátů, nejsou příliš nadšeni se vzniku V. republiky, ale neprotestují •Okolnosti (volební systém) je nutí ke spolupráci s klasickou pravicí CNIP, která vystupuje v koalici Moderés (Umírnění) •MRP a Umírnění společně vyslovují v roce 1962 vládě nedůvěru a věří v lepší zisk v předčasných volbách •CNIP získává 22,9% hlasů a 133 mandátů •Oba subjekty patří k obhájcům Alžírska jako nedílné součásti Francie •1965 – vlastní kandidát, Jean Lecanuet, třetí místo a zakládá CD, později CDS, zakladatele UDF • Funkční období Vládní strany Další strany AN President 1958 - 1962 206 UNR, 117 Ind. 64 Réf. 10 PCF, 44 SFIO, 34 Centr. Charles de Gaulle 1962 – 1967 233 UNR-UDT, 35 RI 41 PCF, 66 PS, 39 PR, 55 Centr., 6 DD Charles de Gaulle 1967 – 1968 200 UD-Ve, 42 RI 40 CD,193 levice, Charles de Gaulle 1968 - 1973 293 UDR, 61RI 34 PCF, 57 PS, 30 Centr., Charles de Gaulle Georges Pompidou Opoziční a koaliční období Funkční období Vládní strany Další strany AN President 1973 – 1974 183 UDR, 55 RI, 30 UC 31 Réf.,176 levice (PSU+UGSD +PCF) Georges Pompidou 1974 – 1976 183 UDR, 55 RI, 30 UC, 34 Réf. 173 levice (PSU+UGSD +PCF) V. Giscard d´Estaign 1976 – 1978 183 UDR, 55 RI, 30 UC, 34 Réf. 173 levice (PSU+UGSD +PCF) V. Giscard d´Estaign 1978 – 1981 154 RPR, 123 UDF 198 levice (PSU+UGSD +PCF) V. Giscard d´Estaign Koaliční a vládní období V. Giscard d´Estaign •ministr mimo gaull. pravici 62 – 66, 69 – 74, finance a veřejné rozpočty •Prezidentem se stal pomocí J.Ch., •zavedl celou řadu změn (plnoletost 18 let, změna barvy na vlajce, hudba u hymny) •Jeden z nejmladších v takovém úřadu, •symbol pro mladou generaci, poskytuje rozhovory v angličtině!!! •Rozvoj EU, modernizace, základy TGV • VALRY_~1 1974 II. Kolo prez. Voleb 588px-French_presidential_election_result_map_second_round_1974_svg Vznik UDF 1978 •Vznik heterogenní proprezidentské kandidátní listiny •Základ tvoří negaullistická pravice a křesťanskodemokratický střed •Přidávají se i Radikálové (část nesocialistického středu/levice) a další „nezávislí“ představitelé •Úspěch jen částečný, nutná spolupráce s transformovaným RPR Volby 1978 Strana – Hnutí I.kolo - podíl hlasů II. kolo – počet mandátů RPR 22,5% 150 UDF 21,4% 138 UDF – PR 69 UDF – CDS 36 UDF – Radikálové 8 UDF – nez. 25 PCF+PS+MRG 49,3% 200 Ostatní 6,8% 1 Funkční období Vládní strany Další strany AN President 1981 – 1986 285 PS, 44 PCF 83 RPR, 63UDF F. Mitterrand PS 1986 – 1988 155 RPR, 131 UDF. 216 PS, 35 PCF, 35 FN F. Mitterrand PS 1988 – 1993 275 PS 128 RPR, 130UDF F. Mitterrand PS 1993 – 1997 258 RPR, 215 UDF, 15 DD 57 PS, 23PCF, 7 DG F. Mitterrand PS Jacques Chirac Opoziční a kohabitační období Funkční období Vládní koalice Další strany v AN Prezident 1993 - 1997 258 RPR, 215 UDF, 15 DD 57 PS, 23PCF, 7 DG F. Mitterrand PS Jacques Chirac 1997 - 2002 319 PS, PCF, Vert 140 RPR, 113 UDF, 3 DD Jacques Chirac 2002 365 UMP, 30 UDF 140PS, 21PCF, 19DG Jacques Chirac Kohabitace a vládní období Rozpad UDF •Část UDF již v roce 2002 otevřeně participuje na vzniku UMP •Pod vlivem dalších okolností se ve volbách 2007 zbývající UDF rozdělí na dva subjekty •UDF – NC – většinou poslanci, kteří chtějí podporovat N. Sarkozyho •UDF – MD – subjekt v čele s F. Bayrou a zastávající samostatnou středovou pozici (případně spolupráci s PS a vznik VI. Republiky) F. Bayrou 600px-Francois_Bayrou-IMG_4470 Volební podpora F. Bayrou 2002 bayrouID2002 Barre, Balladour, Bayrou 1988 - 02 F. Bayrou 2007 F. Bayrou 2012 FRANcOIS%20BAYROU%202012 La République En Marche! •Politická strana EM •Vznik 2017, volby do AN •308 mandátů z 577 •EP – součást ALDE, oficiálně „nezávislí“ •pravý střed (25%), pravice (20%), střed (21%) •Březen 2017 - 33% voličů ji vnímá jako střed •Maximální důraz na marketing a nikoliv ideologii a hodnoty, zdroj informací je výzkum! • Závěr •Od roku 1944 prošel křesťanskodemokratický střed a klasická pravice několika transformacemi •Relativně homogenní celek, daleko blíže k pojetí klasické politické strany než gaullisté •Problém zařazení jednotlivých subjektů UDF •Mimo V.G.d´ E. nedisponují nejvyšším úřadem, jen ministerští předsedové (Barré) •Poslední transformace pod vlivem vzniku UMP v letech 2002 a 2007 a nakonec spolupráce s EM • • Zdroje: •Perottino, Michel. (2005). Francouzský politický systém. Praha, Slon. •Knapp, A. (2004): Parties and the Party Systém in France – A disconnected Democracy, New York, Palgrave- Macmillan. •Frears, J. (1991): Parties and Voters in France, Hurts&Company, London.