Pozice, valence, tematické vlastnictví a volební chování Roman Chytilek, 3.12. 2019 POLn6000 Tři strategie ve stranické soutěži a volební chování šAktéři (kandidáti, strany)ve stranickopolitické soutěži mají dostupné tři kategorie strategií: š §Prostorové: klíčová činnost zaujímání politických pozic (vůči sobě navzájem) §Valenční: klíčová činnost důraz na vztah toho, co strana chce a jaká je §Tematické vlastnictví: klíčová činnost snaha o kontrolu palčivosti politických témat § §ARGUMENT PŘEDNÁŠKY: Z HLEDISKA SOUTĚŽE STRAN I ROZHODOVÁNÍ VOLIČŮ TO NENÍ BUĎ/ANEBO, ALE VZTAHY JSOU SLOŽITĚJŠÍ § O jak důležité proměnné z hlediska voličovy volby jde? Tématické vlastnictví vs. Stranická identifikace (Lanz 2014) Typ respondenta z hlediska stranické identifikace a přiznání kompetenčního tématického vlastnictví v nejpalčivějším tématu Četnost Nedeklaroval blízkost k žádné straně, některé ze stran přiřadil kompetenci v nejpalčivějším tématu 17% Deklaroval blízkost ke straně, přiřadil jí kompetenci v nejpalčivějším tématu 46% Deklaroval blízkost ke straně, přiřadil kompetenci v nejpalčivějším tématu jiné straně 10% Neoznačil v nejpalčivějším tématu žádnou stranu jako kompetentní, deklaroval blízkost ke straně 14% Neoznačil v nejpalčivějším tématu žádnou stranu jako kompetentní, nedeklaroval blízkost k žádné straně 13% Jak probíhá soutěž v politickém prostoru (minulá přednáška) š- Vychází z Downse: šSartori: „odměňující taktika stranické soutěže“ klíčová proměnná počet stran (důležité rozložení voličů), do čtyř stran dostředivě, od čtyř stran odstředivě. Strany si někdy prostor brání, někdy v něm bojují s jinými stranami (akviziční soutěž) š šEzrow et al. (2005, 2008, 2014): komplikovanější argument- ve vyspělých zemích dostředivě, v postkomunistických větší polarizace š šKLÍČOVÁ OTÁZKA: JAKÁ JE ODMĚŇUJÍCÍ STRATEGIE Z HLEDISKA VZDÁLENOSTÍ STRAN OD SEBE Příklad: srovnání prostorové soutěže stran v LP (ekonomika) a SLK (konzervatismus vs. liberalismus) dimenzi (Linek-Chytilek-Eibl 2016) Valence ve stranické soutěži (dvě pojetí) šTyp tematické soutěže stran (Budge, Linek, Eibl): konflikt ve stranické soutěži není dán odlišností pozic aktérů, ale jejich soubojem o to, kdo má lepší kompetenci ke zvládání polických témat. Soutěž stran je vždy buďto více poziční nebo více valenční. š šDonald Stokes (zakladatel konceptu valence, stojí mezi oběma pojetími) š šDimenze tematické soutěže stran (Schofield, Laver, Clark, Chytilek): valence je přítomna vždy bez ohledu na míru pozičních odlišností aktérů. Úkolem strany spojit to, co chce (jaká témata a jakou pozici) s tím, jaká je (pověst strany, kompetence, výkonnost, integrita, odbornost). Valence může moderovat efekt pozice. Valence (Clark) šTématická (všechny strany mají tytéž pozice, rozhoduje jen vnímaná kompetence) š š šObecná (charakter kandidáta/strany, jeho výkonnost, integrita) Kritika tématické valence š š šStokes přiznával, že každé téma může být poziční i valenční šSartori: „problém, u kterého neexistuje neshoda, přesto je konfliktním tématem, v němž se strany obviňují z toho, že jejich pozice je jen domnělá“. šPardos-Prado: i když existuje shoda o cíli, není shoda o prostředcích šMcDonald-Rabinowitz: pokud by strany zastávaly stejnou pozici, rozhodovala by jejich nepoziční valence, tu nemají stejnou, proto se pozičně diferencují. šClark- důležitější pro vysvětlení volby nepoziční valence šHollweg (2012): Pokud se strany nediferencují v cílech ani prostředcích, vliv valenční soutěže v tématech je nepatrný pro pochopení toho, jak lidé volí š š š Jak valence moderuje pozici •Downs (horní obr.) Ezrow (dolní obr.) prostorové a valenční teorie) Tematické vlastnictví (koncept) šRiker (1983, 1993), Budge-Farlie (1983), Petrocik (1996): šPřesvědčení (voličů), že některé strany jsou schopny lépe nakládat s určitými problémy než jiné…. "lepší nakládání„= (Petrocik 1996: 826)„schopnost lépe zvládat problémy, které jsou významné pro voliče. Děje se tak pomocí reputace, kterou si strana vydobyla v některých politických otázkách a pozornosti, kterou jim věnuje. To vše vede voliče k tomu, aby se domnívali, že je více než ostatní strany zavázána k tomu, aby je řešila“. š š šNa individuální i agregované úrovni relativně stabilní veličina š oProblém s jednodimenzionalitou a měřením Tématické hlasování/vlastnictví šJohn Petrocik (1980- studie amerických prezidentských voleb- Reagan vs. Carter) šVoliči se rozhodují podle toho, komu přisuzují největší kompetenci v tématech šÚkolem stran není umisťovat se v prostoru, ale snažit se zeslabit nebo zesílit přítomnost témat v politické soutěži („boj tématy“, Stokes, Riker) Dvě dimenze tematického vlastnictví (Walgrave et al. 2012) šKompetenční šVyšší přiznaná kompetence straně v tématu šPřizná ho méně respondentů šVíce fragmentované šLepší prediktor volby šVíce koreluje s dalšími proměnnými (makrokompetence, stranická identifikace) šProměnlivější š šAsociativní šSilnější spontánní asociace strany s tématem šPřizná více respondentů šVětší koncentrace šO něco horší prediktor volby šStálejší šAmerická varianta (Riker 1983) švnášet a zvýrazňovat ve stranické soutěži nikoliv ta témata, v nichž strana chce v diskusi konfrontovat opozici, ale taková, v nichž se cítí silná a kredibilní. šOstatním tématům se vyhýbá šTémata, v nichž nikdo nemá převahu, nejsou obsahem soutěže šNormativní pohled: nebezpečný mód soutěže z hlediska kvality demokracie (Egan 2013) šEvropská varianta (Budge, Farlie 1983) šZvyšování nebo naopak snižování palčivosti jednotlivých témat má bezprostřední efekt na volební zisk strany šVolič volí ty strany, kterým přiznává nejvyšší kompetenci v nejpalčivějších tématech v době voleb šStrany se víc liší v palčivosti než v pozicích š? PROČ V EVROPSKÝCH MULTIPARTISMECH NEEXISTUJE AMERICKÝ PROBLÉM Tematické vlastnictví jako strategie stranické soutěže Prerekvizita: strany vlastní témata š šČást stran (silně) nevlastní žádné téma šČást témat nikdo dlouhodobě nevlastní („výkonnostní témata“) šVlastnické poměry ve vyspělých západních zemích velmi různé (Bech-Seeberg 2014), příliš dobře není vysvětlitelné ani ideologicky šNěkterá témata nikdo nechce šLze vlastněné téma „nepřátelsky převzít“? (Walgrave et al. 2009, Tresch et al. 2012): ne šLze téma ztratit? (Bélanger 2003, 2008): ano šNejslibnější zisk tématu, které je v soutěži přítomné a nikdo ho silně nevlastní šU nových témat společně s nimi často vznikají i strany (Wagner 2012) š š Taktiky zisku tématu (Stubager et al. 2012, Stubager 2014) šVýkonnost v politickém úřadu šZesílená komunikace šPoziční úvahy (dvě strategie- mediánový volič vs. poziční diferenciace) šŠirší propojení s elektorátem, kterého se téma nejvíc týká šPřerámování š š Do hry začíná vstupovat valence Jak se bojuje tématy (Wagner 2012, Dolezal et al. 2014, Pardos- Prado 2012, Lachat 2014 a další) š šStrany zesíleně komunikují témata, která vlastní- řada výhod (mj. moderuje vliv prostorových vzdáleností- Lachat 2014) šSoupeři stojí před rozhodnutím, zda se účastnit soutěže v tématech, která vlastní někdo jiný, empiricky se v multipartismech účastní (Dolezal et al. 2014), proč? š Jak se bojuje tématy š š š Obvyklý výsledný stav- strany se mnohem více odlišují v pozici, kterou u témat zastávají, než v důrazu, který jim přikládají. Jiná strategie- „rozmazání tématu“ (blur, Rovný 2012) Jak se bojuje tématy (Wagner 2012, Dolezal et al. 2014, Pardos- Prado 2012, Lachat 2014 a další) š šStrany zesíleně komunikují témata, která vlastní- řada výhod (mj. moderuje vliv prostorových vzdáleností- Lachat 2014) šSoupeři stojí před rozhodnutím, zda se účastnit soutěže v tématech, která vlastní někdo jiný, empiricky se v multipartismech účastní (Dolezal et al. 2014), proč? š Jak spolu souvisí valence, prostor a tematické vlastnictví š Shrnutí §využívání strategií není (z hlediska aktivity stran ani rozhodování voličů) hra s nulovým součtem. §zvýšený význam jedné v soutěži stran obvykle zvyšuje i hodnotu zbývajících. §propojenost strategií (věcná i analytická) §v rámci každé ze strategií existují pro strany „odměňující taktiky“ (Sartori 1976, č.2005). §modifikované pojetí kategorie valence ČR šHrubý 2016 (diplomová práce) šPotvrdil, že strany postupují podle teorií tematického vlastnictví šVybírají si několik málo témat, uvažují s ohledem na konkurenci šPřesto nesoulad mezi tím, jaká témata by strany chtěly prosazovat a jaká prosazují (veřejné mínění) š Případová studie: ANO 2011 a ODS v parlamentních volbách 2013 §představit trojdimenzionální analytický rámec na úvahách o soutěžních strategiích ANO 2011 a ODS ve volbách do PS PČR 2013 §zhodnotit možnosti využití v kvalitativněji pojatých studiích §důraz na pojetí kategorie valence Případová studie: Hnutí ANO2011 a ODS v parlamentních volbách 2013 šANO 2011 šVelmi slabá navázanost na společenské struktury (Lebeda 2014), význam krátkodobých faktorů šTéma podoby politického procesu/systému (palčivost ovlivňována i jinak než skrze program- Hrbková - Macková 2014, Vránková 2015) šPozice: kompletní obměna politických elit (krajní pozice- KDK, nejde tedy o „valenční téma“) šDobrá valence (strana lidí vesměs nově vstupujících do celostátní politiky, v souladu s tématem i pozicí v něm) šKombinace pozice, palčivosti a valence „podle teorie“ (Pardos-Prado 2012, Wagner 2012, Ezrow et al. 2014) šODS šNejslabší navázanost na společenské struktury z tradičních stran (Lebeda 2014) šSnížená „makrokompetence“ strany před volbami 2013 šTradiční témata ekonomika a zahraniční/evropská politika, akcentuje (palčivost) i ve volbách 2013 (Eibl 2010, 2014) šV ekonomických tématech se pozice blíží TOP09 (Eibl – Havlík – Chytilek - Linek 2014), v evropských Svobodným, obě strany mají v nich minimálně stejnou valenci šMusí soutěžit v dimenzi podoby politického systému (pozice „náprava legální cestou“, jen průměrná valence) šUzavřená struktura příležitostí v oblasti tematické soutěže, valence hlavní kategorií, „v souladu s teorií“ (Clark 2008) Literatura š š