CO JE ETNOGRAFIE, JAK SE DĚLÁ ETNOGRAFIE, CO JE TERÉNNÍ VÝZKUM, BRONISLAW MALINOWSKI A TRADICE TERÉNNÍHO VÝZKUMU V SOCIÁLNÍ ANTROPOLOGII POZOROVÁNÍ INTERPRETACE A KVALITATIVNÍ VÝZKUM Clifford Geertz a zhuštěný popis „Domnívaje se, společně s Maxem Weberem, že člověk je zvíře zavěšené do pavučiny významů, kterou si samo upředlo, považuji kulturu za tyto pavučiny a její analýzu tudíž nikoliv za experimentální vědu pátrající po zákonu, nýbrž za vědu interpretativní, pátrající po významu. To, co hledám, je vysvětlení, interpretuji sociální projevy, jež jsou na povrchu záhadné." (str. 15) TERÉNNÍ VÝZKUM A SOCIÁLNÍ ANTROPOLOGIE antropologie a terénní výzkum versus sociologii a kvantitativní výzkumy? antropologie se přesouvá do „svých“ společností a etnografický výzkum už není oním „rituálem přechodu“, jak dříve (Atkinson, Amit, aj.) tradice etnografie v sociologii – urbánní sociologie, Chicagská škola (Thomas a Znaniecki, Wirth) definice antropologie skrze etnografický výzkum BRONISLAW MALINOWSKI v letech 1914-1918 provedl několik terénních výzkumů, které mu zaručily místo mezi nejvýznamnějšími představiteli oboru trpěl osamělostí, emocionální i intelektuální krizí, frustracemi a depresemi je to živoucí přítomnost, nikoli akademická rekonstrukce minulosti, která otevírá cestu k porozumění domorodého společenství http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcQCh-4WAPjalSOwrDPn_S3J8k6uT5tzdYfEORrRuhi09VCc7HEH BRONISLAW MALINOWSKI A JEHO POJETÍ TERÉNNÍHO VÝZKUMU Malinowski věřil, že všechny aspekty kultury jsou vzájemně propojené, takže je nemožné zkoumat jen jednu kulturní črtu bez zkoumání toho, jak se vztahuje k ostatním Malinowski tvrdil, že pochopení emické perspektivy, teda hlediska zkoumaných lidí, je základním cílem etnografie. Etnografický realismus záměrem badatele bylo vytvořit přesnou, objektivní a vědeckou zprávu o zkoumané komunitě autorita badatele spočívá ve vlastní osobní zkušenosti s touto komunitou http://t2.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSux0oLkydFM5dCZfVDWWCuCLtxxGZLguQYlz6qapB2WyeAX3hw TŘI HLAVNÍ METODOLOGICKÁ TÉMATA MALINOWSKÉHO VÝZKUMU aspekty kultury nemohou být zkoumány v izolaci, musíme je chápat v kontextu, ve kterém se vyskytují (nehovoří o historickém, ale sociálním kontextu) – synchronní hledisko nemůžeme věřit neformálním popisům od lidí, protože mohou říkat jednu věc a dělat jinou pokud chápeme „primitivní“ jednání v jeho vlastním kontextu, je toto jednání smysluplné – kulturní partikularismus CO PRO MALINOWSKÉHO ZNAMENAL TERÉNNÍ VÝZKUM? žít po jistou dobu v terénu (jeden, ideálně dva roky) naučit se zde a používat lokální jazyky a dialekty aktivně participovat na denních, rutinních, ale i výjimečných aktivitách používat každodenní rozhovory jako techniku sběru neformální pozorování během volného času (potloukat se) zaznamenávat pozorování v terénních poznámkách využívat jak explicitní, tak „tacitní“ informace v analýze a psaní FRANZ BOAS důraz na terénní výzkum (X oproti Malinowskému mu chybělo „personal involvement“) – studium v jazyce zkoumaných! požadoval detailní studie obyčejů v rámci kultury, která je praktikuje v přímé souvislosti s výzkumem jejich geografického šíření mezi sousední kmeny – nový metodologický přístup umožňující sledovat historické příčiny, které vedly k formování zvyků http://en.academic.ru/pictures/enwiki/70/FranzBoas.jpg CO JE A NENÍ ETNOGRAFIE – SHRNUTÍ TOHO, CO UŽ VÍME zkoumání lidí v přirozeném prostředí (settings nebo field) metodami, které zachytí jejich sociální významy a běžné aktivity; zahrnuje výzkumníkovo přímé participovaní a aktivitu – systematické sbírání dat bez přisuzování vnějších významů ETNOGRAFIE JAKO METODA (PODLE HAMMERSLEYHO) chování lidí studováno v každodenních kontextech spíše než v experimentálních podmínkách vytvořených výzkumníkem data sbírána z množství zdrojů, ale základními zdroji jsou pozorování a/nebo relativně neformální konverzace přístup ke sbírání dat je nestrukturovaný v tom smyslu, že nenásleduje detailní plán, ani kategorie nejsou fixní nebo předem dané ETNOGRAFIE JAKO METODA (PODLE HAMMERSLEYHO) zaměřuje se na jedno místo (setting) nebo skupinu; v případě „life history“ výzkumu může být subjektem pouze jeden člověk analýza dat zahrnuje interpretaci významů a funkcí ZÁSADY POZITIVISMU ANEB PROČ NENÍ VHODNÝ PRO KVALITATIVNÍ VÝZKUM přírodní vědy založené na pokusech jsou modelem pro sociální výzkumy (kvantitativně měřené odlišnosti pomocí pokusů jsou použity pro určení vztahů mezi nimi) univerzální zákon (deduktivní metoda odhalí univerzální zákon, který ustanoví konstantní vztah mezi odlišnostmi, které existují skrze různé okolnosti) neutrální pozorovací jazyk (přírodní vědy musí být založeny na popisech, které odpovídají skutečnosti → musí být bez pochybností a spekulací, pro všechny sledovatelné – jako např. pohyb rtuti v teploměru) NATURALISMUS JAKO REAKCE ETNOGRAFIE NA POZITIVISMUS sociální svět by měl být studován ve svém přirozeném stavu – nerušen výzkumníky hlavním úkolem je popsat, co se děje v prostředí, jak lidé vidí své vlastní činy i činy druhých a kontext, ve kterém se akce děje klíčovým elementem je výzkumníkův respekt a úcta k sociálnímu světu NATURALISMUS JAKO REAKCE ETNOGRAFIE NA POZITIVISMUS sociální fenomény jsou naprosto odlišné od přírodních – sociálnímu světu nemůžeme porozumět v pojmech kauzálního vztahu, neexistuje univerzální zákon → lidská činnost je založena na záměrech, motivech, víře, pravidlech, hodnotách... – stejná věc může působit na každého člověka jinak, v každé situaci na téhož člověka odlišně (lidé nejsou stroje...) potřeba učit se kulturu těch lidí, které studujeme, je zřejmá hlavně v případě společnosti jiné než naší → díky kultuře pochopíme, co lidé dělají a proč to dělají, musíme vidět to, co členové společnosti nevidí anthropological stranger, anthropologically strange CO MAJÍ NATURALISMUS A POZITIVISMUS SPOLEČNÉHO? odkazují na přírodu, ale každý jinak chápou sociální fenomény jako objekty existující nezávisle na výzkumníkovi praktický či politický přínos výzkumníka musí být externí k výzkumu, jinak jej ruší Naturalismus jako literární zápis toho, co se děje kolem? ALE… v čem je sociální svět odlišný oproti světu přírodnímu? „Opustíme-li myšlenku, že společenská povaha výzkumu by mohla být definitivně standardizována či zcela eliminována tím, že se výzkumník stane ‚mouchou na zdi‛ nebo ‚plnohodnotným účastníkem‛, vyjasní se, že výzkumník/výzkumnice zaujímá ve výzkumném procesu roli aktivního účastníka. Ona sama je výzkumným nástrojem par excellence.“ (Hammersley-Atkinson 1995: 19) Clifford Geertz (v návaznosti na Maxe Webera): „Člověk je bytost zachycená do sítě významů, které si sama vytvořila. Tuto síť můžeme považovat za kulturu. Její zkoumání proto není experimentální vědou, která hledá zákony, nýbrž vědou interpretující, která hledá významy.“ REALISMUS? neexistuje neutrální, teorie zbavené pozorování, veškeré vědění o světě je ovlivněno určitým paradigmatem, role předporozumění etnografie zobrazuje lidi jako konstruující sociální svět, jak skrze jejich interpretace světa, tak skrze činy založené na těchto interpretacích, jenže tento svět konstruují také etnografové významy nejsou stálé a pro každého stejné hermeneutika a hermeneutický kruh odmítnutí realismu – např. Foucault: existují odlišné režimy pravdy, ne jedna Pravda REFLEXIVITA ETNOGRAFIE ani pozitivismus ani naturalismus nevzal v úvahu to, že sociální výzkumníci jsou součástí sociálního světa, jež studují ® orientace výzkumníků je však tvarována jejich sociokulturním umístěním, hodnotami i zájmy ® řešení (obě předpokládají možnost oddělit data od výzkumníka): standardizace výzkumných procedur (výzkumník jako automat) přímá zkušenost v sociálním světě (výzkumník jako neutrální plavidlo plavící se kulturními zkušenostmi) ALE: všechna data zahrnují určitou teoretickou předpřipravenost REFLEXIVITA ETNOGRAFIE reflexivita tedy naznačuje, že orientace výzkumníka je tvarována sociokulturním umístěním zahrnujícím také hodnoty a zájmy sociální výzkum není prováděn v izolované oblasti ani není odříznut od biografie každého jedince publikace výzkumu může vytvořit klima pro praktická či politická rozhodnutí (výsledky výzkumu nemusí být neutrální ani žádoucí) reflexivita je důležitou podmínkou výzkumu – každý sociální výzkum je formou účastněného pozorování, participování v sociálním světě a reflexe produktů této participace nemůžeme se vyhnout komonsenzuálnímu vědění a nemůžeme zabránit tomu, aby mělo vliv na sociální fenomény, které zkoumáme REFLEXIVITA ETNOGRAFIE výzkum je aktivním procesem, během kterého jsou vysvětlení světa produkovány selektivně vybranými zjištěními pořízenými selektivními pozorováními a teoretickými interpretacemi – to, že jsou naše data konstruovaná, ještě neznamená, že nemohou reprezentovat sociální fenomén raději než se snažit eliminovat dopad výzkumníka, měli bychom se snažit tomu (dopadu) porozumět CO KONKRÉTNĚ JE REFLEXIVITOU? výzkumník je integrální součástí výzkumu roviny reflexivity: „pre-koncepce“ – zvýznamňování jako aktivní proces (zahrnuje též přijetí zodpovědnosti za výzkum) – reflexivita je neustálé kladení si otázek „Co vím?“ a „Jak to vím?“ osobní charakteristiky – „bytí výzkumníkem“ je pouze jednou z rolí METODOLOGICKÉ PRINCIPY NATURALISMUS: zachycení „přirozeného“, kontakty z první ruky, minimalizace vlivu výzkumníka POCHOPENÍ: lidské jednání se liší od fyzických objektů, nutnost naučit se chápat OBJEVOVÁNÍ: induktivní povaha založená na objevování spíše než na testování hypotéz http://t3.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcQXzdSWKPkxm14tuO-LwKBWSqy5AABNWKf5XtP4n3MV63lO1CJcqg ETNOGRAFIE: CO STUDOVAT? elementy sociálního světa, které můžeme studovat: jednání – čtení knihy epizody – rozvod, zločin, nemoc setkání – interakce mezi lidmi role – práce, rodina vztahy – matka-syn vztah skupiny – atletický tým, pracovní skupina organizace – nemocnice, školy sídla – gheta, sousedství sociální světy – sportovní svět nebo Wall Street životní styly nebo subkultury CO JE TO POZOROVÁNÍ ØRozhovory jako „co si lidé myslí“ versus pozorování jako „co se skutečně děje“? ØNejde jen o vizuální, ale také sluchové, čichové a pocitové vjemy! ØJe samozřejmou součástí mnoha výzkumů kvalitativního charakteru Ø DIMENZE POZOROVÁNÍ skryté otevřené zúčastněné nezúčastněné strukturované nestrukturované v umělé situaci v přirozené situaci sebe samého někoho jiného ROLE POZOROVATELE MÍRA ÚČASTI NA DĚNÍ DOVEDNOSTI POTŘEBNÉ V POZOROVÁNÍ JAZYK EXPLICIT AWARENESS PAMĚŤ NAIVITA "WRITING SKILLS POFLAKOVAT SE OBJEKTIVITA FÁZE POZOROVÁNÍ 1)PRVOTNÍ KONTAKT 2)ŠOK 3)OBJEVOVÁNÍ ZŘEJMÉNO 4)ZLOM 5)ZAMĚŘENÍ 6)VYČERPÁNÍ, DRUHÝ ZLOM A ZOUFALÁ AKTIVITA 7)OPOUŠTĚNÍ TERÉNU VSTUP DO TERÉNU PROČ DŮLEŽITÝ? Jeden z největších „pitfalls“ ve výzkumu O to složitější, pokud se jedná o citlivé téma Vyžaduje sociální dovednosti – otázka navázání důvěry Otázka „jak se dostanu do terénu?“ je důležitá od samotného začátku a při definici tématu VSTUP DO TERÉNU NENÍ JEN JEDEN four-stage access model: getting in, getting on, getting out and getting back (Buchanan et al 1988) Tři typy přístupů (Gumensson 2000) physical, continued, mental. Buchanan, D., Boddy, D. & Mc Calman, J. (1988) Getting In, Getting On, Getting Out and Getting Back, In Bryman, A. ed. Doing Research in Organisations, pp. 53-67, London: Routledge. At the getting in stage researchers are expected to be clear about their objectives, time and resources. Once access has been gained it becomes necessary to renegotiate entry into the actual lives of people in the organization, whereby having basic interpersonal skills and procedures such as good appearance, verbal and nonverbal communication plays an important role (Burgess, 1984). As for the getting out stage, the best strategy is agreeing on a deadline for the closure of data collection process. Finally, the option of returning back for further fieldwork should be maintained, thus, the researcher must be able to manage the process of withdrawal from the organisation favorably (Buchanan et al, 1998). Gummesson (2000) also identified three different types of access. The first, physical access is where the researcher is considered to have the ability to get close to the object of study. The second, continued access, refers to maintaining an ongoing physical access to the research setting. The third, mental access, refers to the researcher being able to understand what is happening and why it is happening in the investigated settings (Okumus et al., 2006). ZVLÁDNUTÍ VSTUPU DO CIZÍ KULTURY Prakticky/technicky vůbec se kultuře přiblížit překročit vnější hranice kultury Teoreticky obsáhnout rodilou zběhlost v kultuře Sociálně zvládnout pohyb v kultuře (Hammersley – Atkinson 1995:54) VSTUP DO TERÉNU KDO POMÁHÁ? „Gatekeepers“ důležití lidé, díky kterým se otevírají dveře k ostatním členům kultury, protože mají k těmto osobám respekt, který se přenese i na výzkumníka zvláště v soukromí a v neformálních prostředích, ve formálních prostředích je možno použít „požehnání oficiální autority“, se všemi výhodami a riziky „Informal sponsors“ lidé, kteří si z nějakého důvodu oblíbí výzkumníka a jsou mu nápomocni v jeho snaze, „vezmou věc za svou“. VZTAHY V TERÉNU Definice své vlastní teoretické role – pozice Definice vlastních charakteristik, které mohou ovlivnit výzkum – reflexivita Vztahy ke zkoumaným RŮZNÉ ROLE VÝZKUMNÍKA V TERÉNU outsider X participant otevřeně X skrytě ® jaký typ si vybereme, záleží na nás, ale musíme si uvědomit etické dilema (lhát nebo říct pravdu?) výzkumník si může naplánovat roli od úplného zúčastnění až po úplné pozorování ® v prvním případě je běžný život výzkumníka konstruován na základě života zkoumaných X ve druhém případě pouze pozorujeme a nevstupujeme do sociální interakce TEORETICKÉ SOCIÁLNÍ ROLE VE VÝZKUMU RŮZNÉ ROLE VÝZKUMNÍKA V TERÉNU: ÚČASTNÍK VS. POZOROVATEL ÚČASTNÍK skutečný nebo předstíraný (souhlasíme s názory zkoumaných?) víra, že data získaná během skrytého výzkumu budou přirozenější a upřímnější ® pokud jedinci vědí, že jsou zkoumaní, může to ovlivnit jejich odpovědi a jednání chceme-li hrát roli účastníka, musíme se účastnit, což ovlivňuje sociální procesy, které zkoumáme ® vše, co výzkumník udělá nebo neudělá, ovlivňuje to, co pozorujeme nebezpečí „going native“ POZOROVATEL úplný pozorovatel se nestává součástí sociálních procesů, a tak zkoumaný neví, že je zkoumaný Oxymóron – zúčastněný pozorovatel? Je možné participovat a pozorovat? MARŤAN VERSUS KONVERTOVANÝ GOING NATIVE výzkumník se stává jedním z těch, které zkoumá upřednostňování jednoho hlediska na výklad fenoménu, většinou hlediska, které je v souladu s výkladem jedné preferované výzkumné skupiny neexistence odstupu od hlediska preferované skupiny ochrana a oslava preferované skupiny ANd9GcTa6ntEe-Hlw-mtePlFtSs1o9JCu7u-o0zEqNI5o5ylUuGRdMl3dg ANd9GcQA-Mii2ECfJutp31SAvZciRysvoPdllnQYRGiSq6ofLmjWdSvj INSIDER VS. OUTSIDER insider pozicionalita – ovlivňuje nejen přístup k lidem (odbourání jazykových bariér apod.), ale především analýzu dat Musíme být tím, koho chceme znát? Mít stejnou zkušenost? (solipsismus; solus = jediný, ipse = sám) – účastnická epistemologie ALE: poznání nespočívá ve zkušenosti jako takové, ale v pochopení smyslu této zkušenosti (poznání není psychickou identifikací, ale interpretativním porozuměním) Hammersley: chápat (zkoumané) jedince neznamená sdílet s nimi jejich názory, mít něco společného – to by jinak radikálně redukovalo naše výzkumné možnosti NAJDĚTE ARGUMENTY PRO A PROTI TOMUTO PŘEDPOKLADU Kdyby platila uvedená teze, pak by pojem „sociální věda“ byl pojem oxymorický. Vyloučila by vědecké zkoumání člověka. „Znát“ neznamená jen něco prožívat, ale i chápat význam. Být někým není ani nutnou, ani postačující podmínkou. Poznání tohoto někoho. Není to postačující, protože můžeme být někým, a přesto nevědět, o co v našem životě jde. Není to nutné, neboť můžeme pochopit význam určité zkušenosti, i když jsme ji sami neměli, ač jsme úplně jiní, nežli lidé, kteří ji mají. (Fay, s. 42) VÝZKUMNÍK JAKO CIZINEC výzkumník coby cizinec se snaží přiblížit, případně „zneviditelnit se“, ale nesplynout, zachovat si kritický odstup analytická pozice cizince znamená, že výzkumník se brání resocializaci do poznávané kultury, zachovává si svou perspektivu a snaží se neztratit rozlišovací schopnost mezi oběma VÝZKUMNÍK JAKO CIZINEC VE ZNÁMÉM PROSTŘEDÍ máme předem vytvořené a zautomatizované poznávací a výkladová schémata o realitě a těžko je podrobujeme vědomému kritickému náhledu. lidé v prostředí se těžko adaptují na to, že „jakoby nevíme“ o kultuře základní věci a ptáme se na ně VZTAHY K SUBJEKTŮM – ZÁKLADNÍ OTÁZKY můžeme se připojit k určité skupině nebo předstírat, že jsme se k ní připojili abychom byli schopni porozumět tomu nebo těm, co zkoumáme, měli bychom přijmout jejich názor jako pravdivý (alespoň dočasně) ® to může být někdy velmi složité, zvláště když je pro nás těžké vůbec tolerovat jejich názory (příklad sekt apod.) Robert Bellah: symbolický realismus – nutnost, aby sociální výzkumník uznal víru zkoumaných otázka reflexivity – naše vlastní charakteristiky ovlivňují to, co vidíme a jak to interpretujeme otázka moci – výzkumník jako subjekt, zkoumaný jako objekt ® výzkumník má speciální vědění, je nadřazen zkoumanému POZICE ETNOGRAFA VŮČI ÚČASTNÍKŮM VÝZKUMU A JEJICH VÝPOVĚDÍM obhájce – pomáhá těm, kteří k tomu nemají prostředky, aby byli ve společnosti slyšeni kritik ideologie – dekonstruuje vyjádření účastníků výzkumu, aby odkryl skryté předpoklady a procesy, které za vyjádřením leží kritický výzkumník – vyjádření účastníků výzkumu bere jako jeden ze zdrojů v procesu poznávání odborně definovaných fenoménů VÝZKUMNÍK – CO NA TO ZKOUMANÍ? lidé se snaží výzkumníka nějak srozumitelně zařadit do spektra svých sociálních zkušeností a vzorců Co je zajímá na výzkumníkovi? Je možné mu věřit? Co nabízí jako známý, či přítel? Lze s ním manipulovat, je možné ho nějak zneužít? BLÍZKOST VÝZKUMNÝCH VZTAHŮ pro různé typy výzkumu a v různých prostředích se hodí různé stupně zanoření do terénu neplatí, že čím bližší přístup, tím „lepší“ či „pravdivější“ zjištění, jsou prostě vždy ovlivněna způsobem, jakým byla zjištění pořízena ve feministickém pohledu je sociální blízkost etický imperativ (ale viz také kritika – záleží na různých dimenzích sociálního života) rizika: omezení možnosti zkoumání skupiny nebo omezení komunikace s ostatními skupinami přílišným sblížením se s jednou skupinou MANAGEMENT DOJMŮ co výzkumník může a nemůže ovlivnit? oblečení mluva (přecházení mezi prostředími)… „Hodnota prosté sociability jako prostředku budování důvěry by neměla být podceňována.“ co je mimo síly výzkumníka: pohlaví, vzhled, etnická a náboženská příslušnost, osobní styl, věk, hodnocení těchto vlastností v rámci kulturních a mocenských souřadnic (jsou sice nezměnitelné, ale to neznamená, že s nimi nemůže být manipulováno v procesu výzkumu) ODCHÁZENÍ ČI ODCHOD Z TERÉNU Většinou se odchod z terénu kryje s ukončením výzkumné práce, ale ne vždy. Kde tomu tak je, je odchod snadnější. Je potřeba se rozloučit a nastavit budoucí vztahy s těmi, kteří se výzkumu zúčastnili. Může být doprovázen dohodou o použití získaných poznatků.