práce Identita oboru / profese sociální Sheldon, B., Chilvers, R. (2000). Evidence-based Social Cure. A Stuck of Prospects and Problems. Dorset: Russell How* Publishing. Schimmerlingová, V. (1991). Nové pojetí práce sociálních pracovníků. Sociálni politika. Roč. 17, č. 8. s. 10. Thompson, S., Thompson, N. (2008). The Critically Reflective Practitioner. New York: Palirrave Mnemillan. g Identita oboru / profese sociální práce " U,ení"V °f^k" -ork oceupation /profession Slovem identita se (viz Ružičková a Musil 2000. „ ■ nikách, které u sebe považuje za bytostné žľdo ^TíH^*H " Postava subjektu o těch jeho charakt dan nebo ne. Pokud hovoříme o identitě obo^Tl Tľ ^ 'ladán a žít s ""-v souladu. Ať už se nu, hovoří o kolektivní identitě. Jejím jádrem je SCbeP°JĽtí skupi»a a v takovém příp* tom dohromady". Toto přání skýtá členům sk ' l "P,ny nap,ňo™ společnou akcí určitý cíl a „dát se P otázku Kam chtějí patřit - s Čín, se hodSÄS ľ ' ^ °bVyk,e Podějí odlišné motivace, odpověď r a Musil, 2009, s. 80-81). "" Z,°l^m a - chtějí lišit od členu jiných skupin? (viz Rtf»" Kolektivní identita patří mezi definiční zir,kv l M ■ , určitou odbornou činnost a jsou spojeni koľektívnľ^ Í"1"? skupina lidí, kteří vykonáva, sebepojetř skupiny lidí, kteří považ^] za žáÍ" 7sLovľT ^ ^ SP" se ^ k°,ekt'VI1 Poznatky hteraturv o kolektivní identitě S P z sjľ * ^ ^oby specifickými pro SP. cd tohoto oboru pomoc klientům zvládľnesnáze v t °I't.k°nStotová"-. -její autoř označili za specifick) Skupmy, organizace či národní trad.ee socľálS oZľ , T**** se v jejich sociálním prostý - zaměřují na interakci klientu s poskytov z^ľľ 5 S Za,"ČrĽním ™ ^ typy interakcí. Někter khentu se subjekty s odlišnými záj^SÄ^^1 M ko'lflikt- nebo selhávající interakce okolím jiní na interakce s organizacemi a lidn Staí ľ" ľ ^ ÍntC,akĽÍ s jejich bczprostrcdn'* s neosobními aktéry moci, trhu, zákona, rekľmvZSil ^ § k"Ľnty zasl"P^ další na interakc zprostfedkování interakcí působením na klienľ S Í° Charakteristi^ý rys metody SP popisuje UW**" níci kladou důraz „a práci s klienty a působí ľsubi t * " ^1 ^alsí sociálni p«*£ povazuj, za zásadní působí, na sociálni prosuídíľnS^ ľ. S°C,alního P">stfedí chápou jako její doplněk. *< Existuji i sociální pracovníci, kteří považují půsóbenh ľ/ ""^ podpůrný prostředek jeho 10» e. onewse věnují podle okolností^X I^řes ľ p,'obl^ovč interakce za stejně důležité, a t s klientem i s některým ze subjektů v jeho sociálním ľ Z^V VMy přítome» větší nebo menší důraz na pr*» Zájem o identitu oboru a o zaměření SP ' /se v literatuře objevilo ve dvou vlnách První SwV" Íntei"akCÍ Půs°bením na klienty i sociální prostřed, zájmem o profesionalizaci SP v Americe (Lee 1050 íľľ" d° °bdobí 20-6°- let 20. století. Byla spojena se 1958, s. 283- 34;Lubove, 1965; Briar 1967 'i r ,K" í" a Spetch> < 976, s. 130, 283; Wilenski a Lebeau*; vlna zájmu o identitu SP se vynořuje od 80 let 20 i " f**' '976' S' Bartlett, 1970, aj.). D*** identit v postmoderní společnosti ' která od 70 n Ůl ľ S° být rcakcí m dvě okolnosti: (I) na diference' rismus, jehož důsledkem je zpochybňování „mf ,7 ^zdroluje vnitřní soudržnost oboru, a (2) na manazc-Lorenz, 2004, 2006; Payne, 2(X)6 a ľo av " S°CÍální<* níků (Laan van der, 1998. nenalezenou identitu SP, dala na přelomu tisí iT ^ I P°Stmodcrnč diferencované situaci nepovede najít dříve společnosti (Musil, 2008, s. 71 -74- Rf,*;^ ' ľ x,7 Pokusům o vymezení identity tohoto oboru v česke Bartlettová (1970, s. 32-36) upôzS * ' ^ *X hlavně na rysy společné akce tedv na m2!j ^ V'"y zájmu 0 identitu SP zaměřili svou pozornost rozlišení pomáhajících oborů na 4/^7°™°°*' SP VyuŽívá- Východiskem jejich zkoumání by ° profesionálním oborem. Podle Wilenského r ľ " PmfesÍOnálnL JeJÍch zájmem bylo pomoci, aby se SP stala covníci budou využívat teoreticky zdi i° - "Xe f 1958' s- 284-285) k tomu může dojít, pokud sociální pr*- postupy jsou pro ně sice nesrozumitelné P°m°CÍ ° budou Sch°pni Přesvědčit ostatní ~ laiky' Ž° ^ a že je tudíž správné, aby obor měl na rti p,aCOVmci oboru J« Přesto odpovědně využívají ve prospěch IaiKfc ' vyKon těchto činností monopol. (Mimochodem, označovat SP v české spo- 512 Identita oboru / profese sociálni práce fečnosti jako „profesi", tedy jako profesionální obor, je v této souvislosti problematické, protože uvedené znaky, °y tomuto označení odpovídaly, je těžké prokázat.) . Zájem o profesionalizaci vedl autory první vlny k otázce, jakými metodami sociální pracovnícipomáha, a zda JS0" to metody profesionálni ve smyslu výše uvedeného vymezení. Z tohoto hlediska popsal, dva modely po-"10ci charakteristické pro obor SP První označili výrazy reforma prostředí* reorganizace komunity druhy slovy ^pripaZTpZZSá individualizace (Wilenski a Lebeaux, 1958, s. 129-130, 325-334; podobne v,z fX tS^ó^äel směrující k reformě označili uvedení autoři hlavně metody P^^XZ SlŤ^ napr. zmírňování (laku podmínek, jemuž .jsou vyst-veny celé « **»mfl sociální politiky, zdokonaleni služeb sociální pomoci, obhajobu I,dí v nes ^™ ™a*° I Požadavku, podávání zpráv, vyvíjení nátlaku. Uvedli však , metody působen, na khenty, konkrétné podporu i , byt lidem nablízku a poskytoval P;«^f—£Bartlettová působení na klienta, mj. snahu Jakotyplcké metody/./r^.v/./v/Wmuvadej, W.l« J^Sttiflio výkonu, individualizaci služeb vůči fc**«» osobnosti, individualizaci, porozumění po*« ndGilbert a Spetch, 1976, s. 407 Problémům a pomáhání skrze profesionálni vzfch ^jednostrannězdůrazňuje dd-) ovšem v polovině 60. let 20. století konstatoval, ze tento ^^S^nanou funkci pbotot/ w/rartfeff, P^ové práce a opomíjí sice P-^^^^Slce v s/služeb. VJejímž rámci považuje za klíčovou obhajobu zajmu kl,ente a poši y ^ ^ ^ ^ favr0pské analogie modelu pomoc, označených vysc y £ ľ0ZVOjem kulturní dimenze života v komu-s; 86-94). Upozorňuje, že německá sociální pedagogika se z< ^ ye vo)ném časc porozumění kultur-nitfi. Přičemž typickým rysem její práce s komunitou byla p ^ ^ že fent0 typ akce je jakousi kombinací '"m a vzdělávacím potřebám lidí. S určitou opatrnosti by se srn ^ r/mífíčné postupy práce s případem, imunitní reformy a úsilí o porozumění, jež částečně PnPom"" j(u SP (Laan, \ 998; Lorenz, 2004, 2006; Payne, " Autoři závěru první (Bartlett, 1970) a druhé vlny zajmu ok vyj.ldřuJÍ t0, Co se výše rýsuje na pozadí j 20°6) věnují větší pozornost zaměření tohoto oboru, ^fjjjj^ specifickym cílem oboru SPje rovnováha v in- V Popisu modelů pomoci, totiž že originálním předmětem P o tíckou ()ptiku funkcionalistické teorie, se ptá: akcích. Bartlettová (1970, s. 93-101), která používá ,y(0 požadavky „edostatečná? Pokud zde nc- "Nejsou požadavky prostředí neúměrné? Není sehopnos (2004, s. 147), který vychází z Habermasovy existuje rovnováha, jak je možné přispět k jejímu dosažen ^nika (-e být „prostředníkem'' mezi aktuálními ^orie komunikativního jednání, říká, že úkolem sociá a stabi|izovat rád. Z téže perspektivy tvrdí van 2ivolními zájmy lidí a potřebou sociální reformy, jez y ovnfkaje ^ jedné straně dávat klientovi najevo, že dcr Laan f 1998, s. 225), že typickým úkolem socahilh0J'^ ^ s£ dostal do problémů, a na druhé straně brát lepšení jeho situace je možné pouze v ráme, sPo1 y níž nemůže najít svou cestu. vážně pohled klienta na jeho osobní situaci a na SP™*™umožňuje spojit bezbřehou různorodost SP v poslmoder- f payne (2006, s. 12-20, 3 I) nabízí perspektivu, která ňcjednoznaěnost unikátní úkol:.....usilovat o eel- /ni'ch podmínkách s představou, že SP má i přes vscp,°^ Jdskynli vztahy". Payne uvádí, že každý dílčí typ praxe, k°vé zlepšení poměrů ve společnosti pomáháním s me politiky sociální pomoci jsou osobitou skládankou vŠechny představy o ní, každá organizace SPa vSedin^1cl.Ľa,izacc jedinců, skupin či komunit, transformačního, ,ří Pojetí ^Terapeutického,)^ usiluje o usnadněni s ^^j, změnit společnost, a stabilizujícího řádu, k'eré říká, že je třeba v zájmu nejcbudších a "Sj-Sců aby sh,žby ' SP m°hly ftmgoval efckliv»ěji. [Tento Jehož cílem je přizpůsobovat služby a SP potrebám j ^ ze tvrdí: V praxi se setkáváme s nejrůz- ,, Pohled na identitu SP připouští realisticky nekonecno ^ interakcí a některé prvky těch pojetí pomoci, 1 "ějšími variacemi SP, každá z nich přitom zahrnuje j ^j,mú, prostredí, reorganizace komunity, práce která zde byla již „na počátku" a jež jsou výše označen j s Případem nebo psychologická individualizace. /V ^Vnw;J-' LiborMusil Odkazy: Struktura^ fu»kcionaJisřícké teorie, Komunitaí plánování Manažerismus, Teorie komunikativního jednání, Zprostředkování, interakce 513 Identita oboru / profese sociální práce Sheldon, B., Chilvers, R. (2000). Evidence-based Social Care. A Study of Prospects and Problems. Dorsi Publishing. Schimmerlingová, V. (1991). Nové pojetí práce sociálních pracovníků. Sociální politika. Roč. 17, č. 8, s. Thompson, S„ Thompson, N. (2008). The Critically Reflective Practitioner. New York: Palgrave Macmil Identita oboru / profese sociální práce identity of social work occupation I profession Slovem identita se (viz Růžičková a Musil 20091 nsttkách, které u sebe považuje za bytostně žádnZľT^iSebepoJeti ~ Podstava subjektu o těch jeho charakte-daří nebo ne. Pokud hovoříme o identitě oboru ľ« T "adán a Bt s nimi v Ať už se mU '° hovoří o kolektivní identitě. Jejím jádrem ie „«,', 5 , °? scbeP°Jutí lupina a literatura v takovém případě tom dohromady". Toto přání skýtá členům sLinľľ", W "aplň°Vat sPolcčnou akcí určitý cíl a „dát se při "tázku: Kam chtějí patřit - s čím se hodlají ztonut °bVyk'C přivádčJř odlišné motivace, odpověď na a Musil, 2009, s. 80-81,. J' ZU>l°Znit a Ľlm se chtějí lišit od členu jiných skupin? (viz Růžičková Kolektivní identita patří mezi definiční znakv Ictždé u ■ metlou odbornou činnost a jsou spojeni kolektív r , ÍT* Obor &S* tedy skupina lidí, kteří vykonávaj, sebepojetí skupiny Hdí, kteří pova^ľžtkmd N ? "ÍdĽntita oboíu SP" se mini kolektivní Poznatky literatury o kolektivní identitě SP bľSJľ '}Sdm přit0m zPůs°hy specifickými pro SP. a tohoto oboru pomoc klientům zvládat nesnázľvľ^0nstatová»»n, že její autoři označili za specificky Sktiptny, organizace či národní tradice sociálních nľ, , "lte,'akcich se subjekty v jejich sociálním prostředí, se zaměřují na interakci klientů s poskytovateli „íľí" - zaměře'™ "a různé typy interakcí. Někter. khentú se subjekty s odlišnými zájmy.DaEÍl,^^ na konfliktní nebo selhávající interakce obům.Jiní na interakce s organizacemi a lidmi Í ľ Ínterakcí ^ s jejich bezprostředním s neosobními aktéry zákonat reklatniZ, rvu S k,'ĽntV zastuPuJ'> a ješté další na interakce zprostředkování interakcí působením ua kliemľí 3ÍÍľ Ľha,'ak,erist^ý rys metody SP popisuje literatura nic, kladou důraz na práci s klienty a působění nľs rfY VJeJ'dl S0ĽÍalním P^SSá Další sociální pracov-povazují za zásadní působit na sociální prostiSí DÍf^. S°CÍáiního P^tředí chápou ,ako její doplněk. J.« Ex.stuj,, sociální pracovníci, kteří považují ShSS Íľ^ dlaP°U Jak° prostředek jeho «** 6. oné straně se věnují podle okolností^! PftZ ,f ^ P,'°blé"lwé za stejně důležité, a t S k^ntem ' s "Skt^ - subjektů v jeho soc ^ n T^ **> PÍÍt0men nebo menší důraz na / Zajem o identitu oboru a o zaměření SP p,ostredí- ; se v literatuře objevilo ve dvou ,/„ácÄ. XnÍ^"'PŮSob™ím ™ Klienty i sociální prostřed, zájmen, Q profesionalizaci SP v Americe (1 97c JT* ^ °bd°bí 20-60- 20. století. Byla spojena se ' 958. s. 283 34; Lubove, ,965; Bri*• 1967 íÍ * ^ ^ «■ '30, 283; W.lenski a L*-* vlna zájmu o identitu SP se vynořuje od 80 let 20 2 ■ * ľ**' ' 976> s' 402-4.4; Bartlett, 1970, aj.). Dn* dentn v postmoderní společnosti, která od 701 r " * ** být reakci ™ «W okolnosti: (1) na d^enc^ -nn,s, jehož důsledkem je zpochybňování lijí t "f*0** ""**«* oboru, a (2) na ma^ Lorenz, 2004 2006; Payne, 2006, aj.). Obav-1 že se aUt°n0mÍe S°CÍálnÍĽh P™íků (Laan van der, 19* nenalezenou tdentitu SP, dala na přelomu n J Cfn°*B,í di^ncované situaci nepovede najít d*J Wavně na rysy společné akce> t^rmiu" T" ^ Zaí,m' 0 "«tto SP zaměřili svou po*** - sen, Domáhajících oborů na ^ j££™ SP využívá. Východiskem jejich zkoumání by :S"Ia,m <>b0rem- Podle ^^TSĽSXS^ JqíÍCh ZaJmem W Pomoci, aby se SP - J covníc, budou využívat teoreticky zdůvodnmeZ ' " 2H^285) k tom" ««• dojít, pokud sociální, ostupy jsou pro ně sice nesrozumitelné 1 PT°ĽÍ 3 bUd°U SchoP"' P-vědčhosn.tní - laiky. » ' a fcjc tudíž správné, aby obor mě] lla vyk(; ^ľjľ °b°rU J° PřeSt° odP»vodně využívají ve prospěch la -most, monopol. (Mimochodent, označovat SP v české spo Identita oboru / profese sociální práce jc" h°St'J'a'í0 "profcs'"' tedy jako profesionální obor, je v této souvislosti problematické, protože uvedené znaky, ľ tomuto označení odpovídaly, je těžké prokázat.) jsou 'eiTI ° Pn)'esionanzac' vcdl autory první vlny k otázce, jakými metodami sociální pracovníci pomáhají a zda 'Hoc'0 meloc'y profesionální ve smyslu výše uvedeného vymezení. Z tohoto hlediska popsali dva modely po-,1 c'larakteristické pro obor SP. První označili výrazy reforma prostředí a reorganizace komunity, druhý slovy * s případem a psychologická individualizace (Wilenski a Lebeaux, 1958, s. 129-130, 325-334; podobně viz f«K 1970, s. 21-22). (střed typic,<é Pro model směřující k reformě označili uvedení autoři hlavně metody působení na sociální pro-I pr y1' 'lapř' zríll'rň°vání tlaku podmínek, jemuž jsou vystaveny celé komunity nebo populační skupiny, tvorbu ; ván?*111''' socialrií politiky, zdokonalení služeb sociální pomoci, obhajobu lidí v nesnázích, vyjednávání, vyjadřo-' Parti P.°Zadavků> Podávání zpráv, vyvíjení nátlaku. Uvedli však i metody působení na klienty, konkrétně podporu 1 r ' |!C/PílCC" bý( 'idcm nablízku a poskytovat příležitosti k samostatnosti. ' ílko typické metody práce s případem uvádějí Wilenski, Lebeaux a Bartlettová působení na klienta, mj. snahu odporu individuálního výkonu, individualizaci služeb vůči osobnosti, individualizaci, porozumění, pod,. ^^Zo^^ .976, s. 407 / J >tym problémům , pomiMní skl,e profesionální vztah ^^^pL jednostranně zdůrazňuje ten, ovšem v polovině 60. let 20. století konstatoval ze tento ^fj^^ou^ působeni na prostředí, nickou funkci případové práce a opomíjí sice potlačovanou, ale niko!.< J"f™°™ Vjf* *- Povije ™ luaovou obhajobu f^^T^ Lorenz (2006, Evropské analogie modelů pomoci označených V^JT^' Jmn{ dimenze života v komu- mtSt V»0™1^ ŽĽ I1Č1"eckň "d4W Pedag°f , ' "eí sálou ve volném čase a porozumění kultu. 2J Pncemž. typickým rysem její práce s komunitou byla prá ^ ,c tent0 typ akce je jakousi kombinaci £ a vzdělávacím potřebám lidí. S určitou opatrnost, by se postupy^ k^tn,reformy a úsilí jež částečně pnpomfaánékue vy n £J»P 2006; Payne, Au,0I, závěru první (Bartlett, 1970) a druhé vlny zajmu o Klen S La ; . Ra ^ ! ) věnují větší pozornost zaměření tohoto oboru. ^^Zl c lem oboru SP je rovnováha v [n-S®^*'*/^^^ funkci0naliStické teorie, se ptá: ^keteh. Bartlettová (1970, s. 93 .01), která používá J^JfftTSri? nedostatečná? Pokud zde tie-jg*. požadavky prostředí neúměrné? Není schopnost dí £ftttgjpoh*** z Habermasovy ^^je rovnováha, jak je možné přispět k jejímu d(,sazen, os,řcdníkem" mezi aktuálními živ t komu»ikativního jednání, říká, že úkolem sociálního P^™^'^ z tóžc perspektivy tvrdí van Rotními zájmy lidí a potrebou sociální reformy, jež by dáva klientovi najevo, že £U« (1998) s. 225)> že typickým úkolem sociálního pracovna ^ b,,t 21ePäeni jeho situace jc možné pouze v rámci společnosti, ve kteie st dostal ao \ J** Pohled klienta na jeho osobní situaci a na společnost, v -"^ú svor ces^ / . paync (2006, s. 12-20, 31) nabízí perspektivu, která umožňuje spojit bezbfenouruzn ** Podmínkách s předanou, že S P má "pres vystupující nejednoznačnost unikán, tok um lo^t ocel-kové7u„- ■ 1 - . » • -, - - m-^iiH«lfůmi vztahy . Payne uvádí, že kazety dílci typ praxe, všed ' ľ P°měrU VC sP°lecnostI Pomáháním sJncah^0,Xsociální pomoci jsou osobitou skládankou Jj* představy o ní, každá organizace SP a všechny modely č| ^iminlt, transformačního, ^^Terapeutického,)* usiluje o usnadnění se^f^^Scn0st, a stabilizujícího řádu, JJ* «ka, že je třeba v zájmu nejchudších a nejvíce potlacc"j£»fg * fo cfck(jvnej|. ^ Jehož cílem je přizpůsobovat služby a SP potřebám jedmeu, aby shzby i S y ■ J J Pohled na identitu SP připouští realisticky nekonečnou různorodost tím, ze iviui. y p . nSi»í ' ,. - . infni-iiťfí a některé prvky tech po eti pomoci, n4simi variacemi SP, každá z nich přitom zahrnuje zájem o zmenu interakci nuaui. v y i.i i u.,. , , 1 ■' . , mmutfodí reorganizace komunity, práce klera zde byla již „na počátku" a jež jsou výše označena jako reformaprostrem, reom . / -v Případem nebo psychologická individualizace.