Stand-up znamená zapamatovat si tři věty a říct je do kamery. Živý vstup je jiný level. Budou po vás chtít, abyste mluvili minutu, dvě nebo tři. Někdy vám dají otázku a nechají vás vymluvit. Jindy vám dají otázek víc. A jindy ani nebudete vědět, na co se vás budou ptát. Živý vstup je vrchol televizní novinářské práce, tam se konečně ukáže, co všechno umíte. Jak se umíte vyjádřit, jak umíte vysvětlit a podat i mnohdy složité téma, jak jste sžití s prostředím, jak ovládáte vlastní mimiku a gesta a taky jak jste odolní vůči rušivým vlivům prostředí.

 

Živý vstup má smysl tam, kde se něco děje. (Pravda, editoři často živák používají jako výplň i z míst, kde se něco dělo předevčírem nebo kde by se mohlo něco dít a zatím neděje, ale držme se toho, že v živáku by to mělo být živé.) Je tedy důležité diváka na dané místo vtáhnout. Přiblížit mu atmosféru. Ukázat a vysvětlit, kde jsem a proč tam jsem. Zdůraznit to nejdůležitější, co se tam děje.

Při živém vstupu se taky díváte přímo do kamery, taky promlouváte přímo divákovi do duše. Takže zase platí, že musíte být zapálení, přesvědčiví a trochu herečky – ukazujete, oháníte se rekvizitami, procházíte místem atd.

Živák je tak trochu podvod. Působí dojmem, že informovaná moderátorka se ptá kolegyně v terénu na věci, které už stejně dobře ví. Ve skutečnosti si ale celý živý vstup chystá člověk v terénu. Moderátorce napíše úvodní věty do studia i všechny otázky. S důrazem na množné číslo: OTÁZKY. Jedna otázka (běžná praxe při denních vstupech na ČT24) znamená, že pak musíte v minutě a půl všechno odvykládat sami. Je to monolog, na který se divák po chvíli těžko soustředí. Více otázek lépe připomíná dialog. Moderátorka se ptá, vy krátce odpovídáte, proberete spolu celé téma úplně stejně, ale zároveň to vypadá, že moderátorka má o věc skutečný zájem a tématem diváka společně provedte. Jedna otázka – jedna myšlenka.

To nás přivádí k důležitému detailu. Odpovídejte na otázku. Pokud se vás moderátorka zeptá, jak vysoký rozpočet si Brno schválilo na příští rok, nemůžete začít odpovídat, že Brno má po podzimních volbách novou koalici, která se teprve rozkoukává a sestavování rozpočtu pro ni bylo značným oříškem. To první, co od vás musí zaznít, je částka: 15 miliard.

Neodporujte moderátorce. Sami jste jí to napsali, tak to musí být pravda. Pokud otázka zní: „Brno letos má vyrovnaný rozpočet, že?“, nemůžete odpovědět: „To není tak úplně pravda. Příjmy budou nižší než výdaje, ale město to chce dorovnat dotacemi.“

 

Trochu jiná je situace při vstupu s hostem. To vás moderátorka jen uvede (několika větami, které jí sami napíšete) a předá vám slovo. Od vás se pak očekává, že uvedete svého hosta a budete s ním vést klasický rozhovor. Vždy se dopředu s hostem pobavte o tom, na co se budete ptát a co bude odpovídat. Běží vám čas, který nesmíte překročit. Je jednodušší dopředu respondenta upozornit, ať mluví stručněji nebo naopak obsáhleji, než kdybyste mu pak měli během rozhovoru skákat do řeči.

Čas – tedy stopáž si po dlouhodobé vstupovací zkušenosti částečně dokážete ohlídat sami. Zkrátka si zvyknete, kolik toho dokážete říct během minuty a půl. Ale obzvlášť u delších pěti nebo sedmiminutových vstupů s hostem je dobré se domluvit s přenosovými techniky, aby vám do odposlechu v uchu hlásili, kolik času vám ještě zbývá. Ze začátku vás to bude trochu rušit, ale zvyknete si,

Začátečníci si rádi píšou vstupy celé, slovo od slova. To je platný a užitečný postup, pokud vstupujete jen přes telefon. Ovšem v takovém případě nesmíte text prostě přečíst. Musíte ho zahrát – tvářit se, jako byste mluvili normálně.

Před kamerou to nikdy nedělejte! Nememorujte text celého vstupu. Vypadne vám jedno slovo a začnete koktat. Projede kolem vás kropicí vůz, zahouká vlak, spadne sníh ze střechy, někdo za vámi otevře dveře... Je tolik věcí, které vás můžou rozhodit. Naučit se nazpaměť text dvouminutového vstupu není dobrá strategie.

Lepší je napsat si osnovu toho, co chcete říct. Sepište si v odrážkách to důležité: hlavně jména, čísla, seznamy, ze kterých nechcete nic vynechat (třeba všechny nemocnice, které jsou kvůli chřipkové epidemii pro návštěvy uzavřené). Takovou osnovu pak můžete mít na papíru nebo tabletu před sebou po celý vstup (nazývejte to klidně staromilstvím, ale papír je lepší, na rozdíl od tabletu mu po prvních dvou slovech vstupu nedojde baterka ani se nezapne šetřič) a je zcela běžnou věcí do poznámek nahlížet. Taky se v tom lépe orientuje než ve dvou stránkách hustého textu.

Pokud vás napadne nějaká skvělá fráze, nějaký hezký obrat, napište si je taky. Ale nic nečtěte z poznámek jako souvislý text.

 

Chcete lidi zaujmout, chcete jim odvyprávět příběh. Nemluvte suše, nudně, nepřejímejte mluvu úředníků a policejních mluvčí. Nebuďte škrobení. Buďte elegantní – a to ve vzhledu i ve vyjadřování. V reportáži musíte být struční a výstižní. Ve vstupu si můžete dovolit upozornit na detaily, něco podrobněji rozebrat. Dělejte to.