Dobrá praxe je nejdřív si jen tak popovídat a pak to natočit. Při povídání si ujasníte, jak se věci mají, řeknete si, co je důležité a co se vám do reportáže stejně nevleze, a pak už jen natáčíte. Taky se při normálním hovoru respondenti často uklidní, přejde je stres z toho, že za nimi přijela televize, a přestanou se bát. Naučte se mluvit s lidmi o běžných věcech (ano, klidně i o počasí).

Nedělejte si z kamery poznámkový blok. Pokud točíte dvouminutovou reportáž, je zbytečné natáčet pro ni patnáctiminutový synchron. Přidáváte si práci, protože se tím budete muset prokousat při střihu. A unavujete si respondentku i kameramana.

Dobrá praxe taky je, že když natáčíte o dělání něčeho, ukazuje vám respondentka, jak se to dělá. Pokud se bavíte o trase nové silnice, velice vaši reportáž oživí, když respondentka vezme mapu a ukáže na ní prstem, kudy silnice povede. Pokud je tématem archeologický nález, vezme ho respondentka do rukou a ukazuje, co to vlastně našla.

Netočte rozhovory v prázdných kancelářích u bílých zdí (radiátor nebo letecká fotka vesnice tomu moc nepomůžou). Stejně jako stand-up i rozhovory točte na místě, kterého se týkají. Doktory točte mezi lékařskými přístroji, vinaře ve sklepě mezi sudy vína, silničáře u rozestavěných silnic. Vytáhněte je na výlet. Nejdřív se možná budou kroutit, že mají hodně práce, že je to zdrží – ale pak budou rádi, že se dostanou ven, pěkně si popovídáte a ještě z nich možná vypadne nějaké téma pro další natáčení.

Když se respondentka splete, přerušte ji a začněte znovu. Není důvod to neudělat. Položte znovu otázku a nechte ji znovu odpovědět.

Ale když někoho konfrontujete, buďte tvrdí, neoblomní. Poslouchejte, co vám říkají. Když neodpovídají na vaše otázky, ptejte se znovu a znovu. Třeba vložte nějakou další otázku a pak se k tomu vraťte. Rozhovor není vždy procházka růžovým sadem (nebo vinicí nebo archeonalezištěm). Nebojte se ptát nepříjemné otázky, ale dělejte to slušně.

Buďte dobře připravení, mějte po ruce fakta, důkazy, podpůrné informace. Nenechte se zaskočit.

Pamatujte na presumpci neviny: dokud někdo není uznán vinným, je nevinný. Obžalovaného u soudu se neptejte, proč přepadl pošťačku, když ještě není přečtená ani obžaloba. Ale máte-li dokumenty, ze kterých plyne, že někdo z místních politiků mohl brát úplatky, zeptejte se přímo, co vám k těmto důkazům může říct.