J. B. Lamarck (1802) Život je řád či stav věcí v jednotlivých tělních částech, který umožňuje ústrojný pohyb, dokud ten vytrvává, účinně se mu daří vzdorovat smrti. R. Virchow (1855) Život zůstane něčím o sobě, i kdybychom dokázali zjistit do nejmenšího detailu, že funguje a šíří se čistě mechanicky. T. H. Huxley (1868) Životní síly jsou síly molekulární. H.C. Bastian (1872) Živé bytosti představují zvláštní agregáty obyčejné hmoty a obyčejné síly, jež, když se oddělí, postrádají soubor kvalit známých jako život. C. Bernard (1878) Kdybych měl život definovat jednou větou...řekl bych, že je to tvoření. F. Engels (kolem 1880) Nepovažuje-li se za zásadní faktor života smrt, neplatí za vědeckou žádná fyziologie...Život znamená umírání. H. Spencer (1884) Nejširší a nejúplnější definice života by měla představovat “neustále přizpůsobování vnitřních vztahů vůči zevním.” W. Pfeffer (1897) Jako ani nejucelenější znalosti o uhlí a železe nestačí k pochopení parního stroje, tak ani nejlepší chemické znalosti o tělíscích, která se vyskytují v protoplazmě, nemohou postačovat k objasnění a pochopení životních procesů. E. Schrödinger (1944) Život se zdá být uspořádaným a zákonitým projevem hmoty, jenž se nezakládá výlučně na její tendenci směřovat od pořádku k chaosu, nýbrž dílem na existujícím pořádku, který je udržován. J. Perrett (1952) Život je potenciálně sebeudržovací otevřený systém vzájemně propojených chemických reakcí, katalyzovaný stupňovitě a téměř izotermicky komplexními a specifickými katalyzátory, které si tento systém sám vytváří. F. Herbert (1965) Život zlepšuje schopnost prostředí uchovat život. Veškeré formy života slouží životu. J. Monod (1970) Živé bytosti jsou teleonomické, samy sebe konstruující a reprodukující stroje. L.Gatlinová (1972) Život je strukturální hierarchie fuknčních jednotek, které v průběhu evoluce získaly schopnost ukládat a zpracovávat informace nezbytné k vlastní reprodukci. J. M. Smith (1975) Za živou pokládáme každou populaci entit, která má schopnost rozmnožování, dědičnosti a proměnlivosti. V. Csányi a G. Kampis (1985) Domníváme se, že živý organismus charakterizuje replikace – kopírovací proces dosahovaný speciální sítí vnitřního spražení složek a pochodů tvorby těchto složek, proces, který nakonec zplodí stejnou síť jako tu, která jej umožnila. R. Sattler (1986) Živý systém je systém otevřený, autoreplikační, autoreprodukční a autoregulační a je poháněn energií z vnějšího prostředí. A. de Loof (1993) Život je schopnost komunikovat. Definice NASA (G. Joyce, 1994) Život je samopodpůrný systém schopný prodělávat darwinovskou evoluci. A. Brack (1996) Život je chemický systém schopný autokatalyticky se replikovat a dopouštět se chyb, jež autokatalytickou efektivitu postupně zvyšují. F. Varela (1996) Fyzikální systém lze popsat jako živý, je-li schopen transformovat energii/hmotu do interního procesu autoúdržby a autoreprodukce. K. Kull (1998) Organismus je sám sobě textem, protože ke své existenci, tj. k růstu a opravě, vyžaduje čtení a reprezentaci vlastních struktur. Při své činnosti rovněž čte ve své paměti. To definuje organismus jako autočtení. H. Yockey (2000) Vydělený, lineární a digitální charakter genetické zprávy je elementární fakt, a tedy v podstatě definice života. Mezi živými organismy a neživou hmotou zeje propast. D. Abel (2002) Život je symfonií dynamických, vysoce spražených algoritmických procesů, které skýtají homeostatický metabolismus, rozvoj, růst a reprodukci. E. Trifonov (2002) Život je skoro přesná replikace. D. Koshland (2002) Žijící organismus je organizovanou jednotkou, která je schopna vykonávat metabolické reakce, bránit se vůči zranění, odpovídat na podněty a být alespoň partnerem v reprodukčním procesu. S. Kauffmann (2004) Vesmír těhotný životem zrodil život. Protože schopnost konat a život jsou jedno a totéž. Zcela jistě nenajdeme život, který by se o sebe nestaral. Zpracováno podle BARBIERI, Marcello. Organické kódy: úvod do sémantické biologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006, 239 s. Upraveno a doplněno.