IZRAELSKO-PALESTINSKÝ KONFLIKT a občanská válka v Libanonu MAREK ČEJKA 1967 Po r. 1967 se Arafat stává vůdčí osobností OOP Černé září v Jordánsku září 1970 – červenec 1971 Sektářská politika  Nábožensko-politické sektářství – segregace politiky a politických vztahů podle etno/religiózních skupin a milicí, se stalo jednou z hlavních hybných sil libanonské politiky.  K devastaci země kromě náboženského sektářství přispělo i to, že se stala dějištěm izraelsko-arabského konfliktu. Konkrétně lze vinu přikládat OOP, a angažování se dvou regionálních velmocí – Izraele a Sýrie, kteří využili pro své cíle různé frakce libanonského obyvatelstva.  V roce 2000 se Izrael, a v roce 2005 i Sýrie, z Libanonu stáhly a od té doby se naděje na stabilizaci země zlepšily. Nicméně politický systém zůstal nepříliš funkční a zkorumpovaný. 1916 – tajná Sykes-Picotova dohoda 1920 – San Remo – vytvoření hranic moderního Blízkého východu Sektářský politický systém  Během 30. let vznikla tradice, podle které je: – prezidentem volen maronita, – předsedou vlády sunnita – předsedou sněmovny šíita, ve sněmovně zasedají křesťané a muslimové v poměru 6 : 5. (ústava z r. 1926)  V té době maronitští křesťané stále tvořili více než polovinu obyvatel země.  1940 Libanon pod správou Vichy  1941 obsadili Libanon Britové a Svobodní Francouzi  pod britským tlakem vyhlásil De Gaulle 26.11.1941 zrušení Mandátu a formálně uznal nezávislost Libanonu.  1. ledna 1944 vzniká nezávislá Libanonská republika  Francie postupně ztratila na území svůj dřívější vliv a Libanon přestal být chráněncem Západu, ale zároveň neměl být součástí arabského Blízkého východu a snahou poválečných politiků byla nezávislost Libanonu na Sýrii Libanon po 2. světové válce  V r. 1946 byla francouzská a britská vojska stažena a až do 70. let vládla na území Libanonu relativní stabilita – uplatňoval se výše uvedený “triumvirát”  Od konce 50. let zažíval Libanon velkou konjunkturu – „Švýcarsko východu”. V roce 1960 přesáhly vklady v bejrútských bankách jednu miliardu liber.  Bejrút se stal finančním centrem celého Blízkého východu. Jednalo se však o nábožensky rozdělené město (křesťanská a muslimská komunita)  Také pouhých jen 40% dětí chodilo do státních škol, ostatní navštěvovaly školy svých náboženských komunit, které nedělaly nic pro to, aby daly odlišné komunity dohromady. „Švýcarsko Blízkého východu“ Nárůst napětí  rozkol ve společnosti se objevil v době Suezské krize (1956), ve které muslimové podporovali Egypt a maronitští křesťané Francii a V. Británii  Napětí mezi komunitami se stupňovalo. Muslimové, kteří s dominujícími frankofilními křesťany nevycházeli příliš dobře byli daleko více nakloněni Sýrii a panarabským projektům (Násir).  Prezident Camille Chamoun zabránil obč. válce (1958) povoláním americké armády vojsk.  Aktivnímu zapojení do arabsko-izraelských válek v letech 1967 a 1973 se Libanon sice vyhnul, avšak do země začal proudit stále větší počet palestinských uprchlíků. Byly vytvořeny uprchlické tábory v okolí Bejrútu a ostatních měst.  To napomohlo demografické změně obyvatelstva Libanonu ve prospěch muslimů proti křesťanům.  Libanon byl tak v průběhu druhé poloviny 20. stol. čím dál více zapojen do izraelsko-palestinského konfliktu PALESTINŠTÍ UPRCHLÍCI v LIBANONU Cesta k občanské válce  V roce 1969 ztratila libanonská vláda kontrolu nad jižním Libanonem.  Poté, co byla OOP v letech 1970–71 vyhnána z Jordánska, přemístila se právě do jižního Libanonu. Brzy se této oblasti začalo přezdívat „Fatah Land”.  Operace různých skupin OOP z tohoto území, při kterých bylo využíváno i dělostřelectvo a rakety, tak čím dál více ochlazovaly vztahy Libanonu s Izraelem a zapojovaly zemi do izraelsko-palestinského konfliktu  OOP nezřídka operovala přímo z palestinských utečeneckých táborů. Ty se pak stávaly terčem izraelských odvet, při kterých bylo usmrceno i mnoho civilistů.  Palestinci se také stali hlavním předmětem sporu mezi muslimy a maronitskými křesťany sdruženými ve Falangistické straně. Ta se mj. inspirovala španělskými fašisty.  Když došlo v dubnu 1975 u maronitského kostela v Bejrútu k atentátu a následně byl zmasakrován autobus plný palestinských uprchlíků, vypukla v zemi občanská válka. OBČANSKÁ VÁLKA 1975 – 1990 Vedle domácích aktérů také řada zahraničních aktérů občanské války  Syrská armáda  Organizace pro osvobození Palestiny  Izraelská armáda Hizballáh  Radikální šíitské militantní a politicko-náboženské hnutí působící v Libanonu  Vznik pro izraelské invazi v roce 1982  Podpora Íránu po r. 1979  Reakce na akce IDF v jižním Libanonu  Sociální a militantní křídlo Konec občanské války  Konec 80. let byl v Libanonu dobou pokračujícího politického chaosu, kdy v čele země nestál žádný prezident, zato dvě vlády. Současně v zemi působilo více jak čtyřicet milicí.  Ke skutečnému ukončení vleklé občanské války nakonec přispěla až aktivita Ligy arabských států. V Saúdské Arábii byla dne 22. října 1989 podepsána tzv. Taífská dohoda. Ta pozměnila politický systém Libanonu omezením privilegovanosti maronitských křesťanů a muslimy s nimi politicky zrovnoprávnila.  Dohoda také připravila půdu pro odchod syrské armády ze země. Situace po občanské válce  poválečná obnova země – jih nadále okupován Izraelem – na zbylém území se nachází 40 000 syrských vojáků, Sýrie má zajištěnu politickou nadvládu.  květen 1992 - sociální nepokoje vyvolané tíživou hospodářskou situací - odstoupení vlády, volby srpen 1992. Vítězí prosyrské strany. Vládu sestavuje Rafík Harírí, který prosazuje ekonomickou obnovu země.  V 90. letech se stupňuje konflikt Hizballáhu a Izraele Po roce 2000  květen 2000 – Izrael ukončuje okupaci jižního Libanonu a naplňuje rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 425.  Od roku 2001 protestuje část Libanonců proti přítomnosti syrských jednotek a proti vměšování Sýrie do vnitřních záležitostí Libanonu.  v červnu 2001 stahuje Sýrie svá vojska z Bejrútu a okolí a vyhovuje požadavkům Libanonců. Syrská vojska a zpravodajské služby začínají opouštět území Libanonu.  14. února 2005 je proveden atentát na bývalého libanonského premiéra Harírího, který představuje symbol poválečné obnovy Libanonu i jeho ekonomické liberální politiky.  Tento akt vyvolává vlnu protisyrských demonstrací. Je to počátek tzv. cedrové revoluce.  26. 4. 2005 je definitivně dokončeno stahování syrských vojsk z Libanonu. Syrskému stažení předcházel intenzivní tlak jak ze strany mezinárodního společenství, tak od libanonské opozice, která otevřeně obvinila Damašek z podílu na únorovém atentátu. Sýrie sice popírá, že by s vraždou měla cokoliv společného, většina Libanonců je však přesvědčena o opaku. Konflikt s Izraelem v roce 2006  PALESTINŠTÍ UPRCHLÍCI v LIBANONU SABRA a ŠATÍLA 12 000 uprchlíků Tábor El-Bass (Týros) 10 000 uprchlíků tábor Wavell (Baalbek) 7400 uprchlíků Ein el-Hilwe (Sidon) 45 000 uprchlíků