NÁBOŽENSTVÍ A POLITIKA
V SAÚDSKÉ ARÁBII
Marek Čejka
WAHHÁBISMUS
WAHHÁBISMUS následuje učení Muhammada Ibn Abd Al-Wahhába
(1703–1792), který žil na území dnešní Saúdské Arábie.
 REFORMISTICKÉ ISLÁMSKÉ HNUTÍ usilující o obrodu islámu v Arábii s
cílem navrátit islám k jeho zdrojům tj., k víře a praxi rané islámské
obce. Klade důraz na ryzí monoteismus (jeho stoupenci si sami říkali
muwahhidún – „unitáři“), na Boží transcendenci a na puritánskou
přísnost.
 rigorózní až doslovný výklad Koránu a očištění islámu od cizích vlivů a
modernizačních snah – vliv učení Ibn Tajjmíji (1263–1328), hanbalovská
právní škola
 expanzivnost, černobílé vidění světa (Svět islámu vs. Svět války)
netolerance, džihád meče
 1744–1818 první Saúdský stát V r. 1744 uzavřel Al-Wahháb spojenectví
s emírem Muhammadem Ibn Saúdem (zemřel 1765), který se pak
postavil do čela wahhábistického hnutí. Časté konflikty s okolím.
 V ší´itském islámu, súfismu, jakýmkoliv (i domnělým) odchylkám od
monoteismu vidí herezi, stejně jako odsuzuje jakékoliv uctívání hrobů
imámů a proroků islámu (devastace Mohamedova hrobu, 1802
vypleněna Karbalá).
 1818 Wahhábisté poraženi osmanským sultánem, na počátku 20. století
však (s podporou Britů) znovu ovládnou Arabský poloostrov
 V pozdější Saúdské Arábii (která vznikla 1932) se wahhábismus stal
státním náboženstvím.
První Saúdský stát
(1744–1818)
ICHWÁN („Bratrstvo“)
 Šlo o nejradikálnější odnož wahhábovské reformace, která
byla činná v Arábii především počátkem 20. století.
 Puritánské wahhábistické hnutí odmítající náboženské
reformy, sekularizaci státu a zavádění technického
pokroku.
 Významnými vůdci hnutí byli Ibn Humajd, ad-Dawiš a Ibn
Hithlajn. Jejich stoupenci bojovali od r.1924 proti vládě
Ibn Saúda (pozdějšího saúdského krále), neboť podle
ichwánu islám uznává pouze volené vůdce a nikoli
dynastie. V letech 1929-30 bylo hnutí potlačeno.
 V 70.letech došlo v Saudské Arábii ke krátkodobé obnově
tohoto hnutí, jehož stoupenci (mnohdy potomci vůdců
hnutí původního) obsadili 20.listopadu 1979
Velkou mešitu v Mekce při krvavém pokusu
o svržení monarchie.
Nezaměňovat s Ichwán al-muslimín
(Muslimské bratrstvo v Egyptě).
Lokální kořeny salafismu
Obsazení mešity v Mekce
prosinec 1979
Džuhajman
al-Utajbí
(1936-79)
Abdulláh AZZÁM (1941 – 1989)
teolog – obhajoval
pomoc Afgháncům v
boji proti SSSR jako
obranný džihád
1979 – vydal fatwu
„Obrana muslimské
půdy – nejdůležitější
povinnost hned po
víře“
duchovní učitel
Usámy Bin Ládina
Salafistický džihádismus
 S pojmem přišel Gilles Kepel
 Relativně nový trend
Zdroj: Rand
Mudžáhídové proti sovětské
okupaci v Afghánistánu