www.europeanreform.org @europeanreform BOHUSLAV PERNICA & FRANTIŠEK ŠULC EVROPSKÁ BEZPEČNOST, NATO A JEHO VÝCHODNÍ HRANICE - MINULOST A SOUČASNOST www.europeanreform.org @europeanreform Established by Margaret Thatcher, New Direction is Europe’s leading free market political foundation & publisher with offices in Brussels, London, Rome & Warsaw. New Direction is registered in Belgium as a not-for-profit organisation and is partly funded by the European Parliament. REGISTERED OFFICE: Rue du Trône, 4, 1000 Brussels, Belgium. EXECUTIVE DIRECTOR: Naweed Khan. The European Parliament and New Direction assume no responsibility for the opinions expressed in this publication. Sole liability rests with the author. New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform OBSAHAUTORY Mgr. Ing. Bohuslav Pernica, Ph.D. pplk. v zál. Mgr., Ing. Bohuslav Pernica, Ph.D. Bohuslav Pernica absolvoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově (VVŠ PV) v programu ekonomika a management a později Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v programu sociologie - veřejná a sociální politika. V letech 1998 až 2007 vyučoval na VVŠPV a Univerzitě obrany, posléze pracoval na Generálním štábu AČR a Ministerstvu obrany jako analytik v oblasti obranného plánování a bezpečnostní politiky a strategie. Je spoluzakladatelem blogu On War On Peace a spolueditorem Bíle knihy o obraně. Od roku 2013 působí jako odborný asistent na Ústavu regionálních a bezpečnostních věd Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice. Mgr. František Šulc František Šulc vystudoval politologii na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni a bezpečnostní studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Od roku 1995 působil jako novinář v televizi Prima, v Lidových novinách a v časopisu Týden. V roce 2003 získal Cenu Ferdinanda Peroutky. Od srpna 2010 do prosince 2012 působil jako vedoucí poradců ministra obrany ČR Alexandra Vondry. V letech 2012 až 2014 byl ředitelem kabinetu ministra obrany. Od roku 2014 pracuje jako konzultant v oblasti obrany, bezpečnosti a médií. 1 2 3 4 5 6 7 ÚVOD MOBILIZACE NATO A VARŠAVSKÁ SMLOUVA BOJIŠTĚ STŘEDNÍ EVROPA Z FULDY DO SUWALKI DŮSLEDKY MÍROVÉ DIVIDENDY HLEDÁNÍ SCHOPNOSTI POSÍLENÍ OBRANY STÁTU V 21. STOLETÍ 7 11 15 19 25 29 43 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 6 7New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform „Armáda je a může být jen taková, jakou je společnost, která ji vytváří.“ - Josef Fučík1 Francouzská revoluce a napoleonské války přinesly do válčení jeden nový fenomén, který v 19. století pojmenoval Carl von Clausewitz válkou národů či absolutní válkou a francouzský politik Léon Daudet v roce 1918 válkou totální, která vyžaduje „totální mobilizaci všech zdrojů státu“. Vedení války sice zůstávalo v rukách specialistů (vojáků), ale ti měli k dispozici veškeré lidské i materiální zdroje státu, které mohly být nasazeny proti nepříteli s cílem jej porazit, či alespoň vyčerpat. V 19. a 20. století se stala zcela nezbytná schopnost státu rychle dostat potřebné množství občanů do uniformy a přeměnit mírovou výrobu na válečnou. Klíčové bylo – kromě adekvátního množství personálu – mít k dispozici dostatek surovin, výrobních a přepravních kapacit a dostatečnou infrastrukturu k rychlým přesunům a zásobování, k výcviku branců, ubytování, zajištění nemocniční péče a podobně. Z mobilizace se stal základ pro obranu státu a rychlé využití všech dostupných zdrojů pro válku byla imperativem politiky po skoro celé 20. století až do 90. let minulého století. 1 Fučík, Josef: Občan a obrana vlasti In Vojenské rozhledy, 2/1995, Generální štáb Armády České republiky, Praha, str. 41-46 2 Hart, Liddel B. H. (1954): Strategy, Frederick A Praeger, Inc., New York, strany 148-149 Na výše uvedeném nic nemění fakt, že po bitvě u Waterloo se evropské armády na čas profesionalizovaly, na rozdíl od Spojených států. Americká občanská válka v letech 1861-65 byla válkou branců a jasně se ukázal jeden z problémů masových armád – nedostatečný výcvik2 . Na druhou stranu vynikl význam železnice pro vedení válečných operací. Železnice se stala zásadním prostředkem pro přesun armád a jejich zásobování a hodně z toho těžil Sever. Byť v Evropě v té době byly ještě armády profesionální, železnice se jako klíčová infrastruktura pro vedení bojových operací začala prosazovat i zde. Umožnila například Helmuthu Moltkemu staršímu koncentrovat pruské jednotky na určitém místě a pak je rychle přesunout z východní fronty na západní a tím se vyrovnat silnějším soupeřům. Pruské úspěchy proti Rakousku a Francii měly ještě jeden dopad – zjištění, že francouzská armáda se může vyrovnat té sjednocené německé jedině tak, že bude mít k dispozici nejenom dostatečné transportní kapacity, ale především dostatek vojáků. A jak je získat jinak než návratem k tomu typu armády, která byla charakteristická pro revoluční vojska, tedy branecké. Tento přístup se postupně stal v Evropě převládající a mobilizační plány, jakmile se začaly naplňovat, už byly velice těžko odvolatelné. To, že se malá lokální krize na ÚVOD 1 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 8 9New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform Balkáně proměnila ve světovou válku někteří alespoň částečně připisují mobilizačním plánům, respektive tomu, že jakmile začaly být realizovány, jenom těžko se dal válečný stroj zastavit. „Německému generálnímu štábu se stejně jako ruskému nechtělo odepsat dvacet let plánování. Ani ruský, ani německý štáb neměly k dispozici žádný alternativní plán. Přestože se car i císař pokoušeli ustoupit od okraje propasti, nevěděli, jak na to – car proto, že nesměl provést částečnou mobilizaci, zatímco německý císař proto, že mu zabránili mobilizovat jen proti Rusku. Oba ztroskotali na vojenské mašinerii, kterou pomohli vybudovat a kterou, jakmile se jednou dala do pohybu, nebylo možné zastavit.“3 První světová válka měla být podle německých plánů manévrová a nepřítel měl být rychle poražen na obou frontách. Namísto toho ustrnula v zákopech na čtyři roky a nic na tom nezměnily ani německé ofenzivy proti Italům a Rusům v roce 1917, ani Ludendorffova ofenziva proti Francouzům a Britům v roce 1918. Tyto akce byly sice v počátcích úspěšné, ale kvůli vyčerpanosti Německa neměly naději na úspěch. Předznamenaly ovšem operace 2. světové války. Sice stále masové, založené na milionech branců ve zbrani a silné palebné podpoře, ale zároveň na obrněných a pohyblivých tankových jednotkách schopných provést průlom linií nepřítele a tím udržet volnost pohybu a lehkých výsadkových jednotkách schopných po krátkou dobu samostatně operovat v týlu nepřítele. Po 2. světové válce bipolární uspořádání a rozdělení Evropy na dva bloky s hranicí procházející Střední Evropou jako by potvrzovalo vývoj od poloviny 19. století soustřeďující se na masu, schopnost rychle přejít z mírového stavu do válečného mobilizací všech zdrojů státu. Zatímco síla dvou bloků a jejich vojenských uskupení – Severoatlantické aliance 3 Kissinger, Henry (1999): Umění diplomacie, Od Richelieua k pádu Berlínské zdi, Prostor, Praha, strana 227 4 Existuje řada přístupů k popisování a kategorizaci vývoje strategie a válečnictví. Jedním z nich, který navazuje na učení plk. Johna Boyda, respektive se odkazuje na strategie čínského učence Mistra Suna, přichází se čtyřmi generacemi válek, které jsou charakteristické různými aspekty společenskými, technologickými i organizačními. První generace začíná po Vestfálském míru v roce 1648 a trvá přibližně do poloviny 19. století. Střelné zbraně byly tehdy primitivní, což dávalo prostor pro použití zbraní jako meč či bajonet. I přes zranitelnost se využívaly sevřené formace a bojiště byla natolik malá, že umožňovala generálům mít stále kontrolu nad svými muži. Válka druhé generace je výsledkem kombinace dvou faktorů – průmyslové revoluce a zdokonalení střelných zbraní. Objevilo se dělostřelectvo, které mohlo likvidovat nepřátelské síly na velkou vzdálenost. Změnu dokonal pruský systém mobilizace, který byl všeobecně přejat. Bojiště se zvětšila, takže manévrování s obrovskými armádami začalo být komplikované. Přesuny jednotek se zejména díky železnici značně urychlily. Styl vedení této války byl však lineární a pomalý – nepřítel byl zastrašován masami vojáků a materiálu a pokud neustoupil, byl obvykle silnějším rozdrcen. Průmyslová válka neboli válka druhé generace závisí na masové mobilizaci, výcviku, vybavení a rozmístění vojenských sil. Pro úspěch ve válce třetí generace je důležitá decentralizace velení a kontroly. Efekt může být pro nepřítele devastující na taktické a operační úrovni. Podstatou je narušení linearity využíváním kombinace „místa a času“ – vytváření nebo vyhledávání slabých bodů v myšlení a možnostech nepřítele a vedení útoků na tyto body, dříve, než oponent jejich slabost odstraní. Cílem je hned v počátku narušit nepřítelovo odhodlání bojovat prostřednictvím vyvolání chaosu v jeho strukturách. Toho je možné dosáhnout narušováním akcí nepřítele útoky a protiútoky s využitím vysoce mobilních, kombinovaných sil, jejichž jednotlivé části jsou schopné se rychle spojit a po skončení operace zase rozdělit. Mobilní kombinované jednotky jsou schopné rychle způsobit změny na bojišti, takže je pro nepřítele velice složité na tyto změny reagovat. Tento způsob vedení války do jisté míry snižuje závislost na podpoře struktur charakteristických pro válku druhé (průmyslové) generace. To však neznamená, že síly třetí generace nemohou být poraženy jednotkami druhé generace dlouhou opotřebovací válkou. Válka čtvrté generace je asymetrická. Rozdíl mezi válkou a mírem mizí, stejně tak může mizet rozdíl mezi vojenským a civilním, válka nemá definovaná bojiště ani fronty. Účastní se jí nepravidelné nebo gerilové jednotky vedené motivy ideologickými, náboženskými, etnickými, pomstou, touhou po moci a dalšími zájmy. Více například zde: http://www.oss.net/dynamaster/file_archive/110722/5fe6ff43d0281f830ad36429e18fb3de/2011-07-21%20Swift%20 Elusive%20Sword.pdf, či zde https://www.dnipogo.org/boyd/patterns_ppt.pdf (NATO) a Varšavské smlouvy – se poměřovala tradičně počtem osob ve zbrani, výdaji na obranu a výrobou oceli, mimo Evropu probíhala řada konfliktů tradičnějších, povstaleckých a občanských, kterých se zástupci znesvářených bloků sice s většími, či menšími úspěchy účastnili, ale brali je jako vedlejší produkt oné „zákopové“ Studené války na starém kontinentu. Změna přišla až s koncem 20. století a rozpadem blokového systému a Sovětského svazu. Lokální občanské války nízké intenzity, které ale měly  potenciál se přelévat a šířit, a globální terorismus začaly (znovu) nabývat na síle. Tyto asymetrické konflikty ovšem vyžadují zcela odlišné přístupy, než je masová, či opotřebovávací válka průmyslového věku, někdy označovaná také jako válka druhé generace4 . Severoatlantická aliance, která na rozdíl od Varšavské smlouvy dokázala bipolární konfrontaci přežít, hledala v 90. letech svůj raison d’être. Nalezla jej ve dvou politikách – tou první bylo rozšiřování zóny liberální demokracie a stability v Evropě přijímáním států střední, východní a jihovýchodní Evropy, které bývaly pod sovětským vlivem, do NATO. Druhou je pak proměna Aliance ve vojensko-politický nástroj pro řešení a stabilizovaní situace na evropském kontinentu (Balkán), na periferii Evropy (Afrika, Střední východ), ale i na vzdálenějších místech, například v Afghánistánu. Slogan charakterizující změnu strategie tehdy zněl: „Out of area or out of business.“ Dostatečné odstrašení přitom zajišťovaly jaderné zbraně, nikoli připravené masové armády, protože většina spojenců v 90. letech armády zprofesionalizovala a zmenšila v rámci vybírání takzvané „mírové dividendy“. V roce 2008 stále více se vymezující a posilující Rusko proniklo do Gruzie, během několika dnů vojensky ovládlo část země a porazilo gruzínskou armádu cvičenou a vybavenou spojenci z NATO. V roce 2014 obsadilo v rozporu s mezinárodním právem ukrajinský Krym a vytvořilo svou loutkovou oblast na východě Ukrajiny. Tento vývoj posunul ručičky hodin zpět a připomněl fakt, že kategorizace je dobrá pomůcka, ale typy válek a konfliktů existují vedle sebe, jeden nestřídá druhý na ose historie lidstva. Po sloganu vybízející k vyšší aktivitě mimo území členských států aliance se začala opět více zdůrazňovat obrana teritoria a nutnost posilovat schopnosti členských států zajistit hranice aliance před případnými agresivními záměry především Ruska5 . OBRÁZEK 1 Členění zóny aplikace ATTU (zóna aplikace from Atlantic to the Urals) Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě6 Pohled na mapu jasně ukazuje, že zatímco během Studené války bylo těžiště potenciálního konvenčního konfliktu ve střední Evropě, dnes se posouvá více na východ, především do Pobaltí, které s Ruskem přímo sousedí, a navíc není součástí Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Dalším regionem, kam se přesouvá těžiště potenciální konfrontace, je oblast 5 Viz například Wales Summit Declaration Issued by the Heads of State and Government participating in the meeting of the North Atlantic Council in Wales, 5. září 2014, https://www.nato.int/cps/ic/natohq/official_texts_112964.htm 6 Převzato z Kovács, Gabriel: Potenciální rizika evropského procesu kontroly zbrojení v kontextu rusko-gruzínského konfliktu In Obrana a Strategie, Volume 8, Number 2, December 2008, dostupné online: https://www.obranaastrategie.cz/cs/archiv/rocnik-2008/2-2008/clanky/potencialni-rizika-evropskeho-procesu-kontroly- zbrojeni-v-kontextu-rusko-gruzinskeho-konfliktu.html 7 Anastasov, Pavel: The Black Sea region: a critical intersection, NATO Review Magazine, 25. května 2018, dostupné online https://www.nato.int/docu/ review/2018/Also-in-2018/the-black-sea-region-a-critical-intersection-nato-security/EN/index.htm Černého moře7 . Výše uvedené zobrazení názorně ukazuje snahu o zabránění koncentrace zbraní ve střední Evropě – nejnižší počty zbraní měly být v zóně 4.4 a postupně se zvyšovat k celkovému limitu smlouvy zóny 4.1. Vzestup Ruska a reakce Západu ovšem tento přístup zcela mění – zbraně vytlačené ze střední Evropy se přesouvají dále na východ, což ale znamená prodloužení zásobovacích linií a potřeba transportování personálu a techniky přes území, které není infrastrukturně připraveno. Zároveň je při pohledu na mapu jasné, že se musí v přístupových bodech vytvářet tzv. „úzká hrdla“. Cílem tohoto textu je analyzovat připravenost členských států Severoatlantické aliance, respektive Evropské unie, zajistit svou východní hranici proti případnému protivníkovi konvenčním způsobem, který nejlépe vystihuje charakter konfliktů druhé a třetí generace stručně popisovaných výše. Pro jejich vedení je zapotřebí široké zázemí personální, materiální i infrastrukturní, vyžaduje schopnost relativně rychle přesměrovat hospodářství z mírové produkce na válečnou. Nezbytný je i vysoký stupeň státní kontroly. Argumentujeme, že po roce 1989 jsme – jako členské státy Severoatlantické aliance a Evropské unie – tyto schopnosti ztratili. Poměrně rozsáhlou fyzickou i mentální demilitarizaci ukážeme na datech porovnávajících období před rokem 1989 a po něm. Samozřejmě, uvědomujeme si odlišnosti dneška od doby Studené války, nebo období meziválečného, uvědomujeme si nárůst významu dalších prostorů pro vedení vojenských operací – vesmíru a kybernetického (informačního) a nechceme tvrdit, že převládajícím konfliktem bude válka 2. a 3. generace. Nicméně, historie jasně ukazuje prolínání jednotlivých typů konfliktů a státy, jejichž primárním smyslem existence je zajištění obrany, bezpečnosti a vymáhání spravedlnosti pro své občany, musejí být připraveny na konflikty různé povahy a intenzity, a že příprava vlastního území je klíčovým úkolem státu. Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 10 11New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform „Přechodnou dobu mezi stavem míru a války tvoří dnes mobilisace, souhrn to opatření, jimiž se armáda činí pohotovou k vojenským akcím. Mobilisací se tedy především doplňuje mírový početní stav důstojnictva a mužstva povoláním záloh ve větší nebo menší míře na válečný stav, mobilisací se však doplňuje i materiál válečný a jiné zásoby všeho druhu.“8 Jak Jan Kapras ml. v knize Armáda a národ, tak spoluautoři upozorňují na úskalí mobilizace a na nutnost účinné a úzké spolupráce vojenských a civilních složek ve státě, bez které není možné zajistit připravenost státu na to nejhorší, tedy na válku. Podobně jako pro Francii v 19. století i pro meziválečné Československo byla schopnost mobilizace naprosto klíčová. Jedině tak se mohl relativně malý stát postavit svým soupeřům, respektive odstrašovat potenciální, i silnější, soupeře. Proto byla příprava na mobilizaci v meziválečném Československu, především ve 30. letech, důležitým politickým tématem. Není tedy náhodou, že v kapitole „Obrana státu a její hospodářské úkoly“ autoři poměrně do detailu rozebírají jednotlivé aspekty od období příprav. Přes mobilizaci až po období válečného hospodářství, zajištění zásobování potravinami a dalšími komoditami, a to nejenom armádu, ale především týl, který bude zajišťovat válečnou výrobu a přepravu, která je klíčová pro 8 Kapras ml., Jan: Hospodářská mobilisace, strana 377 In Malypetr, Jan, Soukup, František, Kapras, Jan (1938): Armáda a národ, Národní rada Československá, L. Mazáč, Praha 9 Ferguson, Niall (2002): The Cash Nexus, Money and Power in the Modern World, 1700-2000, Penguin Books, London, Kindle Edition, pozice 734-745 transport jednotek, výzbroje, výstroje a dalšího zboží. Vcelku nepřekvapivě vítězí železnice, nikoli co do rychlosti, ale co do objemu přepravy. Příprava na mobilizaci vyžaduje komplexní a hlavně dlouhodobý přístup. Na druhou stranu například, na rozdíl od populární představy, povolávání záloh se vždy týká jen menší části populace. Například, 1. světová válka představovala nejvyšší účast populace na válečných operacích, přesto v průběhu největších bojů bylo v uniformě jen o málo více než 13% Francouzů a Němců, 9% Britů, 8% Italů a kolem 7% občanů Rakouska-Uherska a Ruska. Po válce okamžitě došlo k dramatickému poklesu osob v uniformě. Ve 2. světové válce bylo množství mobilizovaných ještě o něco nižší – 12% Francouzů (1939-1945), 8,3% Němců (1941), 10,4% Britů (1945), 8,6% Američanů (1945) a 7,4% občanů Sovětského svazu (1945)9 . Zajímavý je pokles mobilizovaných občanů Německa v 1. a 2. světové válce. To se dá vysvětlit například tím, že během 1. světové války Německo podcenilo počty osob potřebné k zajištění válečné výroby. To je jedna z důležitých částí přechodu z mírového na válečné hospodářství – zajištění potravin a základního vybavení pro populaci a výzbroj, výstroj, munici a náhradní díly pro jednotky na frontě i v týlu. Zásadní je ovšem mít zajištěnou dopravní infrastrukturu MOBILIZACE 2 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 12 13New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform pro přesuny lidí, materiálu i výzbroje, dostatečné ubytovací kapacity, výcvikové zázemí, lůžkové kapacity v nemocnicích s dostatkem personálu a tak dále. Pro ilustraci, jaké může být množství potřebné munice: „Jestliže americká pěší divize vypálila v minutě v roce 1914 asi 164.000 střel, pak podle plk. gen. št. Moravce je schopna vypáliti jich v r. 1931 již 422.000, tedy více jak dvaapůlkráte tolik. Podobně i dělostřelecký oddíl vypálil v r. 1914 v minutě toliko 8 t střeliva, ale v r. 1931 má možnost vypáliti podle Moravce již 17,6 t, tedy rovněž téměř dvakrát tolik.“10 V září 1944 jedna americká divize potřebovala 650 tun zásob denně, tedy všech 22 amerických divizí ve Francii potřebovalo 14.300 tun zásob denně. Závěrečné fáze 2. světové války – s tím, jak se natahovaly zásobovací linie – ukázaly, jak je důležité mít dostatek osob určených k zásobování i to, že jich musí být více než bojujících na frontě. „Poměr bojovníků a nebojujících byl v německé armádě 2:1; tento poměr u amerických sil v Evropě byl 1:2. V Tichomoří byl tento poměr u Japonců 1:1; Američané měli 18 nebojujících na 1 vojáka na frontě.“11 Po skončení 2. světové války proběhla ve většině zemí velice rychlá demobilizace, nicméně trvala 10 Kapras ml., Jan: Hospodářská mobilisace, strana 379 In Malypetr, Jan, Soukup, František, Kapras, Jan (1938): Armáda a národ, Národní rada Československá, L. Mazáč, Praha 11 Ferguson, Niall. The Cash Nexus: Money and Politics in Modern History, 1700-2000, Penguin Books, London, Kindle Edition, pozice 928 12 Dtto., pozice 751-757 13 Krč, Miroslav: Vojenské výdaje v letech studené války, str. 35 In Krč, Miroslav a kol. (2000): Vojenské výdaje v letech studené války a po jejím skončení, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 14 Dtto., str. 37 jen krátce. V případě Sovětského svazu bylo v roce 1946 v uniformě 1,5% populace a v roce 1952 3,1%. Američanů bylo v roce 1948 v uniformě 0,9% a v roce 1952 2,2%. Francouzů bylo přesně tolik v uniformě v roce 1960. V případě Francie, podobně jako Británie, nesouvisel opětovný poválečný nárůst pouze se Studenou válkou, ale i s dekolonizací. Jen pro zajímavost, demilitarizace po skončení studené války byla ještě větší než po velkých válkách: v roce 1997 sloužilo v uniformě pouhých 0,37% britské populace, což bylo nejméně od roku 1816 a Francouzů 0,65%, nejméně od roku 1821.12 Vojenské výdaje všech zemí světa rostly po skončení 2. světové války o 2,5%. Zlom nastal v letech 1950- 1953, kdy se růst zvýšil na 17,5%, což souvisí nejenom se studenou válkou, ale i válkou v Koreji. V letech 1954-1959 pak růst poklesl na 0,4%13 . „V roce 1950 vydaly Spojené státy na obranu 13,5 mld. USD a měly 1.380.000 vojáků, Sovětský svaz vydal na vojenské účely asi 15,5 mld. USD při mnohem větší ozbrojené síle čítající 4.300.000 osob. V obou ohledech předčily dvě výše uváděné supervelmoci výrazně Velkou Británii (2,3 mld. USD a 680.000 vojáků). Francii (asi 1,4 mld. USD a 590.000 vojáků) a Itálii (0,5 mld. USD a 230.000 vojáků).“14 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 14 15New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform V roce 1949 vznikla Severoatlantická aliance a v roce 1955 Varšavská smlouva. Rozdělení Evropy tím dostalo jasné blokové kontury. Po dobu existence těchto soupeřících uskupení v zásadě platilo, že Varšavská smlouva byla papírově silnější, ale státy NATO (především USA) vydávaly na obranu více finančních prostředků. Zároveň oběma organizacím dominovaly supervelmoci, Spojené státy na straně jedné a Sovětský svaz na straně druhé. 15 Na mapě jsou vyznačeni všichni členové obou organizací do rozpadu Varšavské smlouvy v roce 1991; NATO: Belgie, Dánsko, Francie, Itálie, Island, Kanada, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Velká Británie, USA (1949), Řecko, Turecko (1952), Spolková republika Německo (1955), Španělsko (1982); Varšavská smlouva: Albánie (vystoupila v roce 1968), Bulharsko, Československo, Maďarsko, Německá demokratická republika, Polsko, Rumunsko, Sovětský svaz (1955) OBRÁZEK 2 Evropští členové NATO a Varšavské smlouvy15 NATO A VARŠAVSKÁ SMLOUVA 3 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 16 17New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform TABULKA 1 Vývoj vojenských výdajů podle regionů a uskupení v letech 1949-1959 (mil. USD, s.c. 1960)16 16 Krč, Miroslav: Vojenské výdaje v letech studené války, str. 39 In Krč, Miroslav a kol. (2000): Vojenské výdaje v letech studené války a po jejím skončení, Ústav Mezinárodních vztahů, Praha 17 Shishko, Robert (1981): The European Conventional Balance: A Primer, RAND, Santa Monica, California, str. 18 Tato data jasně ukazují několik trendů, z nichž některé existují dodnes: ■■ podíl Spojených států na celkových výdajích členských států NATO osciloval v daných letech mezi 69% až 77% (dnes je to podobné, i když došlo od 50. let minulého století k několikanásobnému rozšíření), ■■ podíl Sovětského svazu na celkových výdajích Varšavské smlouvy byl nižší a od vzniku paktu osciloval mezi 60% až 71%, ■■ významný nárůst výdajů Spojených států v souvislosti s korejskou válkou v letech 1950- 1953, ■■ a konečně jsou patrné několikanásobně vyšší výdaje zemí Severoatlantické aliance na obranu ve srovnání se zeměmi Varšavské smlouvy a stejně tak Spojených států oproti Sovětskému svazu. ■■ Následující obrázek sice není ze stejného období, ale poměrově by výsledky byly stejné i v jiných obdobích. Jasně ukazuje, že v případě počtu vojáků a hlavní výzbroje byl na frontové linii (i celkově), která procházela střední Evropou, poměr sil opačný. OBRÁZEK 3 Poměr sil ve Střední Evropě v roce 198117   1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 USA 16 629 17 733 37 781 52 992 54 409 46 915 44 428 45 307 46 843 46 432 47 085 Celkem NATO 23 905 26 692 50 231 68 487 70 287 61 711 58 985 60 682 62 382 60 811 62 427 Čína 2 500 2 750 3 500 3 000 2 500 2 500 2 500 2 500 2 750 2 500 2 800 SSSR 8 800 9 208 10 709 12 111 11 978 11 144 11 888 10 811 10 747 10 400 10 411 Ostatní země Varšavské smlouvy 4 800 4 800 4 800 4 800 4 800 4 800 4 800 5 250 5 488 5 773 6 665 Varšavská smlouva 13 600 14 008 15 509 16 911 16 778 15 944 16 688 16 061 16 235 16 173 17 076 Svět 43 659 47 618 74 094 93 873 95 291 85 834 84 013 85 518 87 848 86 563 89 543 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 18 19New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform Jak bylo zmíněno výše, konflikt mezi NATO a Varšavskou smlouvou by se odehrával ve střední Evropě, která historicky sloužila jako nárazníkové pásmo mezi Západem a Východem. Nikoli náhodou byla během třicetileté války z celého kontinentu nejničivěji zasažena právě střední Evropa. Konflikt, který by se odehrál za studené války, by pak byl devastující, už jenom proto, že v zásadě všechny plány Varšavské smlouvy počítaly s tím, že střet bude v některé fázi jaderný. Klíčovou roli v plánech Varšavské smlouvy sehrávaly země severního křídla – Německá demokratická republika (Východní Německo), Československo a Polsko. Zatímco většina satelitů zaostávala za vybavením sovětských sil minimálně o jednu generaci, severní křídlo bylo vybaveno mnohem lépe.18 Československá lidová armáda (ČSLA) měla podle sovětských plánů v případě konfliktu okamžitě vyrazit na Západ a proniknout až na francouzské území. Například podle plánu z roku 1964 měla ČSLA za použití jaderných zbraní dosáhnout do 7-8 dnů francouzského Lyonu. Podobně měla polská vojska obsadit Dánsko a Nizozemsko19 . Realita by byla ovšem 18 Sadykiewicz, Michael (1988): Organizing for Coalition Warfare. The Role of East European Warsaw Pact Forces in Soviet MIlitary Planning, RAND, Santa Monica, California, str. V 19 Luňák, Petr Doc. PhDr. (2001): Plánování nepředstavitelného: přípravy Východního bloku k válce v jaderném věku (vědecký projekt), Ústav mezinárodních vztahů, str. 9, dostupné online: https://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/verejne_souteze_a_dotace/vedecke_projekty/vybrane_projekty/o_ministerstvu- verejne_souteze_a_dotace-vedecke_projekty-vybrane_projekty-valecne_plany_vychodu.html 20 Dtto., str. 16 21 Sadykiewicz, Michael (1988): Organizing for Coalition Warfare. The Role of East European Warsaw Pact Forces in Soviet MIlitary Planning, RAND, Santa Monica, California, str. 11-12 od plánů značně odlišná, jak se ukázalo například během cvičení Západ-77 „…byla Varšavská smlouva po útoku NATO, k němuž došlo během fingovaných manévrů, schopna přejít do útoku až osmý den operací díky příchodu vojsk druhého sledu a postoupila za první čtyři dny do nepřátelského území pouze o 100 – 150 kilometrů.“20 V sovětské vojenské doktríně byla zcela klíčová předválečná připravenost. Jedním z důležitých ukazatelů bylo rozdělení divizí do kategorií – 1. a 2. vyžadovaly vynaložení minimálního mobilizačního úsilí, zatímco 3. kategorie byly rámcové, tedy naplněné pouze na 30% a musely být doplněny mobilizací ještě před vypuknutím války. Například v 1. kategorii byly všechny sovětské divize na území satelitů a všech šest východoněmeckých. Z polských patnácti bylo 10 v první kategorii, dvě v druhé a tři ve třetí. V případě Československa bylo z 10 divizí šest v první kategorii, dvě ve druhé a dvě ve třetí. Pro srovnání, z maďarských šesti byla v první kategorii jedna, v druhé dvě a ve třetí tři.21 Nutno ovšem dodat, že realita byla vždy o něco horší, než byl papírový plán. BOJIŠTĚ STŘEDNÍ EVROPA 4 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 20 21New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform TABULKA 2 Vojenské rozpočty Středoevropských států jako podíl v procentech na užitém národním důchodu 1965-198422 22 Crane, Keith (1987): Military Spending in Eastern Europe, RAND, Santa Monica, California, str. 43 23 Fučík, Josef: Rozpočtové výdaje na obranu v zemích Varšavské smlouvy v letech 1955-1989, str. 71-72 In Krč, Miroslav a kol. (2000): Vojenské výdaje v letech studené války a po jejím skončení, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 24 Dtto., str. 78 Udržování připravenosti armády, ale i území na případné přijetí druhosledových sil bylo poměrně nákladné. Výdaje byly určovány pětiletým plánem a byly striktně stanoveny zákonem, takže přesouvání finančních prostředků mezi kapitolami bylo velice komplikované a možné jen se souhlasem nejvyšších míst. Detaily rozpočtu byly přísně utajované a výdaje nešly zdaleka jen na armádu, což bylo obdobné ve všech sovětských satelitech. Například v ČSSR se zveřejňoval agregát souhrnných výdajů: Rozpočtové výdaje na obranu a bezpečnost. Rozpočtové výdaje na obranu, což byla součást agregátu a obsahovala výdaje armády a dalších složek podílejících se na zabezpečení obrany státu (především výdaje na hospodářské mobilizační přípravy, železniční vojsko ministerstva dopravy, Svaz pro spolupráci s armádou a na některé úkoly státního výzkumu a vývoje) už byly přísně tajné. Stejně jako Vojenské výdaje, což byly čisté výdaje ministerstva národní obrany na armádu.23 Pro socialistické Československo bylo velice těžké udržovat potřebné tempo modernizace, a to především v 80. letech, kdy se začala zhoršovat výkonnost centrálně plánované ekonomiky. Československé vedení na konci 80. let 20. století muselo dokonce sáhnout k unikátnímu kroku – snížení výdajů na obranu a jejich svázání s národním důchodem.24 V 80. letech ovšem docházelo k rozsáhlejší obměně především těžké techniky, což vyžadovalo vyšší náklady. Úspory se projevovaly především v oblasti materiálního vybavení a personálních nákladů. TABULKA 3 Personální výdaje jako procento zveřejněného vojenského rozpočtu 1965-197625 25 Crane, Keith (1987): Military Spending in Eastern Europe, RAND, Santa Monica, California, str. 44 26 Viz Dokument č.11, Československý válečný plán z roku 1977, str. 247-276 In Luňák, Petr, ed. (2007): Plánování nemyslitelného. Československé válečné plány 1950-1990, Dokořán, Praha I přes zhoršující se výkon ekonomiky a problémy se zásobováním, se plány na nasazení ČSLA v prvním sledu při „odvetném“ útoku na Západ až do 80. let měnily jenom málo. Rychlost, o jejíž realizovatelnosti pochybovali i samotní vojáci, a použití jaderných zbraní byly hlavním receptem. Jedním z problémů plánovačů bylo, že po útoku na Spolkovou republiku Německo nezbyly na území Československa prakticky žádné zálohy, které by byly okamžitě k dispozici, proto měly sehrávat významnou roli „síly a prostředky“ Lidových milicí, ministerstva vnitra a civilní obrany. Ať už byly plány realistické, či nikoli, jsou velice zajímavé, protože je z nich jasně patrný rozsah souvisejících kroků, které musely být v maximálním rozsahu učiněny a které musely být dopředu připravené jednotlivými složkami státu. Příkladem může být Operační plán Československé lidové armády z 28. 12. 1977 podepsaný prezidentem Gustávem Husákem.26 V případě aktivace tohoto plánu by byla ČSLA uvedena do plné bojové pohotovosti, což pro jednotky obnášelo do 45 minut opustit ubytovací prostory a do 3-4 hodin být připraveny plnit úkoly. Byla by zahájena všeobecná skrytá mobilizace ČSLA, což obnášelo dodání záloh a techniky z národního hospodářství do přijímacích středisek útvarů do 9, respektive 15 a 24 hodin. Dosažení plné bojové pohotovosti po doplnění mobilizačními zálohami se plánovalo ukončit do 12, respektive 24- 48 hodin, tří dnů a čtyř dnů a později pro výcvikové svazky a záložně doplňované útvary pro úhradu bojových ztrát. Rozvinutí hlavního sledu frontu se plánovalo do tří dnů. V plánu jsou popsány detaily týkající se předpokládaného postupu jednotek Severoatlantické aliance, úkolu ČSLA, informace o přidělení 258 jaderných nábojů (162 pro raketová vojska a 96 pro letectvo), o sousedech jednotek ČSLA z vojsk Varšavské smlouvy a tak dále. Zároveň jsou součástí informace o zabezpečení týlu před nepřátelskými výsadky a o využití civilní obrany a Lidových milicí při zajištění území státu. Důležité bylo zajištění přesunu Sovětské armády na území ČSSR, protože ta měla vytvářet druhý sled a podpořit (i když o tom existují oprávněné pochybnosti) ČSLA při jejím postupu Německem k francouzské hranici.   ČESKOSLOVENSKO NDR MAĎARSKO POLSKO 1965 5,97 3,40 3,06 4,41 1966 5,70 3,29 2,61 4,45 1967 5,51 3,54 2,43 4,43 1968 5,22 4,61 2,78 4,63 1969 5,00 4,64 3,03 4,88 1970 4,96 4,73 3,48 4,88 1971 5,09 4,84 3,07 4,48 1972 5,06 4,76 2,93 4,15 1973 4,96 4,75 2,77 3,80 1974 4,65 4,62 2,66 3,57 1975 4,83 4,79 2,75 3,45 1976 4,81 4,78 2,57 3,20 1977 4,83 4,73 2,52 3,34 1978 4,76 4,91 2,63 3,22 1979 4,70 5,06 2,80 3,41 1980 4,79 5,21 2,96 3,49 1981 5,06 5,54 2,96 3,63 1982 5,18 6,08 2,93 3,97 1983 5,21 6,44 3,04 3,45 1984 6,72 2,94 3,71   ČESKOSLOVENSKO NDR MAĎARSKO POLSKO 1965 30,9 41,0 39,5 32,2 1966 27,3 42,9 46,8 28,8 1967 25,6 39,4 41,8 30,7 1968 26,5 30,6 37,9 28,1 1969 27,4 27,2 32,2 26,3 1970 19,5 24,6 26,2 21,9 1971 20,8 22,7 28,8 25,6 1972 20,6 22,1 32,2 26,6 1973 20,6 23,1 32,4 28,6 1974 21,9 24,6 30,1 29,6 1975 23,4 23,8 29,5 33,2 1976 20,3 24,9 27,1 32,9 1977 21,0 25,1 32,1 28,9 1978 21,8 24,2 25,2 32,5 1979 22,1 23,9 27,4 32,5 1980 21,1 22,8 22,9 33,1 1981 21,3 22,4 25,0 33,3 1982 21,0 21,2 27,1 24,2 1983 22,2 20,7 24,5 29,3 1984 22,1 20,2 25,2 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 22 23New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform „K zesílení silniční pořádkové a regulační služby využít síly a prostředky ministerstva vnitra předurčené pro tyto úkoly. Obnovu a technické přikrytí vyhrazených automobilních silnic a objektů na nich s důrazem na přechody přes řeky VÁH, LABE a VLTAVA a horské masivy SLOVENSKA… Na vyhrazených automobilních silnicích zabezpečit provozní výkonnost 4 000-6 000 vozidel za den s mosty o únosnosti minimálně 60 tun… K technickému a zdravotnímu zabezpečení ojedinělých vozidel nebo malých skupin vozidel rozvinout silami a prostředky vojenských okruhů etapní stanice v celkovém počtu 186 stanic, z nich: ■■ zdravotnické - 54 ■■ stravovací - 48 ■■ PHM [pohonných hmot] - 49 ■■ technické - 45“27 Pro zajištění přesunů sovětské armády mělo být k dispozici 11.515 vagónů a dalších 1.035 mělo být v záloze. Vyčleněny měly být železniční stanice Ostrava, Žilina a Mladá Boleslav. Měly být připraveny mobilní mostní konstrukce, aby se urychlily přesuny vojsk přes řeky. Připraveno k vydání mělo být 109.088 tun automobilového benzinu, nafty, leteckého benzinu a olejů. Ke zdravotnickému zabezpečení vojsk Sovětské armády mělo být na území ČSSR vyčleněno v odsunových nemocnicích 17.000 lůžek. Denně se mělo soustředit a předat v posádce Havlíčkův Brod 40 litrů krve. 27 Dtto., str. 272-273 Tento výtah z plánu na rozvinutí armády, mobilizaci a zároveň přijetí posilových jednotek armády Sovětského svazu naznačuje rozsah, se kterým se v případě potřeby budou muset vyrovnat země střední a východní Evropy, pokud by se zvýšilo napětí na východní hranici Severoatlantické aliance. Takzvaný Host Nation Support (HNS), neboli „podpora hostitelským státem“ je jedním ze základních předpokladů vedení spojeneckých operací. V případě potřeby by tedy státy střední Evropy musely být schopny zajistit průjezd a ubytování jednotkám, zabezpečit koridory pro přesuny materiálu, výzbroje, munice a dalších zásob po silnici, železnici a letadly, dostatek nemocničních lůžek, opravárenské kapacity a tak dále. Nemá smysl dělat si iluze, že by v době komunismu tak rozsáhlý plán fungoval perfektně a bezchybně. Na jednu stranu bylo centrální řízení komunistického státu katastrofou pro ekonomiku a společnost obecně, na druhou, v oblasti obrany umožňovalo holistický přístup k plánování a využívání jednotlivých zdrojů. Tento systém se po roce 1989 postupně rozpadl, takže stát (ministerstvo obrany) má dnes malý přehled a může jen omezeně ovlivňovat například výstavbu infrastruktury, průchodnost silnic, nosnost mostů, plánování výstavby v okolí měst a tak dále. Jak ukážeme v další části, snížily se například i prostředky, které mohou být využitelné pro přesuny jednotek a materiálu. Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 24 25New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform Z FULDY DO SUWALKI 5 Během studené války byla dvě bedlivě sledovaná místa: hranice mezi Severní a Jižní Koreou a oblast u německého města Fulda, která byla vhodná pro provedení masivního tankového útoku na Západní Německo. Vojska Varšavské smlouvy by mohla proniknout ve dvou směrech a plánovači Severoatlantické aliance se obávali kritického průlomu linií. Jen ve Fuldě proto byla po celou dobu rozmístěna obrněná brigáda28 , která by měla zachytit první nápor východoněmeckých a dalších sil. Poslední američtí vojáci z Fuldy odešli v roce 1993 a americká přítomnost v Německu se snížila z čtvrt milionu vojáků v roce 1985 na přibližně 35 tisíc. Dnes se podobné pozornosti dostává oblasti u polského města Suwalki29 . Jedná se o 104 kilometrů široký koridor (65 km vzdušnou čarou) mezi ruským Kaliningradem a ruským satelitem Běloruskem. Je to jediná pozemní přístupová trasa z Polska, tedy členské země aliance, do dalších třech členských států v Pobaltí – Litvy, Lotyšska a Estonska. Dvě z těchto zemí přímo sousedí s Ruskem a samozřejmě patří do oblasti vysokého ruského zájmu a navíc, na rozdíl od zemí střední Evropy jako je Česká republika či Polsko, je v těchto zemích významná ruská menšina. Po anexi 28 Associated Press: Fulda Gap Is Key Point in NATO Defense Against Soviet Forces, March 1, 1987, dostupné online: http://articles.latimes.com/1987-03-01/ news/mn-6926_1_fulda-gap 29 McLeary, Paul (2015): Meet the New Fulda Gap, Foreign Policy, dostupné online: https://foreignpolicy.com/2015/09/29/fulda-gap-nato-russia-putin-us-army/ Krymu a vytvoření loutkového útvaru na východě Ukrajiny vyvstala v roce 2014 obava z opakování tohoto scénáře i v Pobaltí. OBRÁZEK 4 Průsmyk u vesnice Suwalki Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, byl převládajícím pocitem optimismus a víra v novou spolupráci s Ruskem i ve vojenské oblasti. O pár let později se vztahy mezi Západem a Ruskem začaly Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 26 27New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform zhoršovat, nejprve na jednotlivostech, jako bylo řešení situace na Balkáně, poté i systémově. Po nástupu prezidenta Vladimira Putina a zahájení provádění jeho ambiciózního plánu na velký návrat Ruska mezi velmoci a po rychlé, a nutno říct úspěšné, ruské operaci v Gruzii v srpnu 2008 bylo jasné, že se už vztahy nenapraví. Nejlepším důkazem tohoto tvrzení byl „reset“, tedy pokus americké administrativy o znovunastartování vztahů s Moskvou následovaný ruskou anexí části území suverénní Ukrajiny. V roce 2004 došlo k největšímu rozšíření Severoatlantické aliance od jejího založení 4. dubna 1949. Členy se stali Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. Většina z těchto zemí má historicky blízký a komplikovaný vztah s Ruskem a nachází se v jeho zájmové zóně. Úhelným kamenem jakéhokoli spojenectví je důvěra jeho členů. V případě vojenského spojenectví jde především o důvěru v bezpečnostní záruky, tedy že jakékoli ohrožení znamená zásah ostatních proti agresorovi. Tuto záruku vždy Severoatlantická aliance, primárně prostřednictvím váhy Spojených států, garantovala. Nyní tomu bylo jinak. Jak řekl například generál ve výslužbě a bývalý americký velvyslanec při NATO Douglas Lute, o největším rozšíření aliance v historii se nepřemýšlelo vojensky, ale politicky, takže plány na to, jak pomoci Pobaltským zemím v případě jejich ohrožení, v zásadě neexistovaly.30 Již v srpnu 2008, hned po ruské „mírotvorné“ akci v Gruzii, trefně napsal George Friedman, že ruská invaze do Gruzie nezměnila rovnováhu sil v Euroasii, protože jenom jednoduše potvrdila, že se rovnováha sil už změnila. „Důležitější ale je, že akcí v Gruzii Putin prozradil veřejné tajemství: zatímco jsou Spojené státy zaměstnány na Středním východě, americké záruky nemají váhu. Tato lekce ale není určena Američanům. Z Ruského pohledu je určena Ukrajincům, Baltům a středoasijským národům. Samozřejmě je to i vzkaz Polsku a České republice.“31 A to, co se odehrálo o šest let později na Ukrajině, mu dalo zcela zapravdu. 30 Birnbaum, Michael: If they needed to fend off war with Russia, U.S. military leaders worry they might not get there in time, The Washington Post, June 24, 2018, dostupné online: https://www.washingtonpost.com/world/europe/how-us-troops-could-get-stuck-in-a-traffic-jam-on-their-way-to-fend-off-war-with- russia/2018/06/24/2c8ed46e-52cf-11e8-a6d4-ca1d035642ce_story.html?noredirect=on&utm_term=.a004cf11bd88 31 Friedman, George: The Russo-Georgian War and the Balance of Power, Stratfor, August 12, 2008, dostupné online: https://worldview.stratfor.com/article/ russo-georgian-war-and-balance-power 32 Kissinger, Henry (1999): Umění diplomacie, Od Richelieua k pádu Berlínské zdi, Prostor, Praha, strany 180-181 33 Shlapak, David A., Johnson, Michael W. (2016): Reinforcing Deterrence on NATO‘s Eastern Flank Wargaming the Defense of the Baltics, RAND Corporation, str. 2, dostupné online: https://www.rand.org/pubs/research_reports/RR1253.html V této souvislosti se hodí připomenout hodnocení ruské politiky z pera Henryho Kissingera: „Jakmile se Rusko dalo na pochod, jen zřídkakdy projevovalo smysl pro vlastní meze. Když neuspělo, pěstovalo si uraženost a čekalo, až přijde čas odvety – po většinu devatenáctého století proti Velké Británii, proti Rakousku po krymské válce, proti Německu po berlínském kongresu a proti Spojeným státům za studené války. Zatím nevíme, jak bude nové, postsovětské Rusko reagovat na zhroucení svého historického impéria a ztrátu svých satelitů poté, co plně absorbuje otřes z této dezintegrace.“32 Dnes je odpověď na tuto otázku jasná – Rusko se snaží získat své pozice zpět a vytvořit si, stejně jako kdykoli v historii, jakési nárazníkové pásmo, které může kontrolovat a ovlivňovat, a které mu zároveň dává dostatek času na reakci, pokud by chtěl někdo Rusko přímo ohrozit. Úzký koridor u Suwalki je přesně tím neuralgickým bodem v aliančních plánech, který odhalila ruská invaze na Ukrajinu. Jak bude NATO schopné garantovat bezpečnost svým členům na severovýchodním křídle? „…NATO není schopno úspěšně bránit území svých členů nejvíce vystavených ruským krokům. Z řady her, na kterých se podílela řada expertů, jak vojáků, tak civilistů představujících obě strany potenciálního konfliktu, jednoznačně vyplynulo, že ruské síly dosáhnou předměstí estonského, respektive lotyšského hlavního města Tallinnu a Rigy během šedesáti hodin. Taková rychlá porážka ponechá NATO jen omezené možnosti pro reakci, a ještě všechny špatné: krvavá protiofenziva za osvobození Pobaltí s rizikem eskalace, provedení eskalace, které se chtělo vyhnout během studené války, nebo připuštění alespoň dočasné porážku s nejistými, ale předvídatelnými katastrofálními dopady na alianci a obyvatele Pobaltí.“33 Výhoda je jednoznačně na straně Ruska. Prapory Aliance rozmístěné v Pobaltí jsou vesměs lehké, na rozdíl od ruských sil, jejichž součástí jsou například tankové prapory, raketové dělostřelectvo, bitevní vrtulníky a rakety krátkého doletu Iskander. Alianční jednotky nemají ani dostatečné pokrytí protiletadlovou obranou. V případě potřeby je Rusko schopné velice rychle koridor u Suwalki uzavřít, čímž by se uzavřela jediná pozemní zásobovací trasa z Polska do Pobaltí. Terén na polské straně je z hlediska manévru nepříliš příhodný, zatímco na litevské straně je otevřenější, což by usnadnilo manévr jednotkám jedoucím z Kaliningradu i z Běloruska, a naopak ztížilo přístup jednotkám NATO. Problém je o to větší, že Rusko v oblasti má, respektive do ní může přesunout, prostředky zabraňující přístup do oblasti, jako jsou například protiletadlové raketové systémy, protilodní rakety, miny, ponorky a tak dále (A2/AD – Anti-Access Area Denial). Mimochodem, podobná situace je i v Černém moři. Byť NATO od roku 2014 podniklo řadu kroků k tomu, jak odstrašit Rusko od chuti pokusit se v Pobaltí udělat něco podobného, jako na Ukrajině, a zároveň ujistit spojence, že platí bezpečnostní garance, mělo by být uděláno více. Jak podotýkají autoři studie Securing the Suwalki CorridorI, bylo by vhodné vzít si příklad z toho, co se během studené války odehrávalo v okolí Fuldy, a jít za stávající aktivity NATO v Pobaltí. Jedno z řady doporučení je například rozmístění mobilních protiletadlových systémů. Dalším důležitým krokem je usnadnění přesunů jednotek ze západu směrem na východ, a to jak legislativní, tak technické. Například posílením mostů, protože ty nejsou v současné době připraveny na přesuny těžkých tanků, zvýšením jejich průchodnosti, protože na řadě míst jsou konstrukce nízké na to, aby pod nimi projela vysoká vozidla, úpravou silniční sítě, aby byla schopna pojmout více vozidel, úpravou nádraží, aby mohly obsloužit více vlaků a zajistit vykládku a nakládku, protože je nyní na nich nedostatek ramp, a v neposlední řadě vybudování skladů, které budou k dispozici během přesunů.34 Podobně doporučují jiní experti rozmístění těžké techniky v Pobaltí, respektive mít ji dostatek k dispozici k přesunu na východní hranici, pokud by to bylo nutné.35 Přesuny techniky na teritoriu členských států ze západu na východ teritoria Aliance jsou ovšem velice 34 Hodges, Ben LTG (Ret.), Bugajski Janusz, Doran Peter B. (2018): Securing the Suwalki Corridor. Strategy, Statecraft, Deterrence, and Defense, str. 5-11, dostupné online: https://docs.wixstatic.com/ugd/644196_e63598001eb54f8387b10bc0b30c5873.pdf 35 Shlapak, David A., Johnson, Michael W. (2016): Reinforcing Deterrence on NATO‘s Eastern Flank Wargaming the Defense of the Baltics, RAND Corporation, str. 6, dostupné online: https://www.rand.org/pubs/research_reports/RR1253.html 36 Birnbaum, Michael: If they needed to fend off war with Russia, U.S. military leaders worry they might not get there in time, The Washington Post, June 24, 2018, dostupné online: https://www.washingtonpost.com/world/europe/how-us-troops-could-get-stuck-in-a-traffic-jam-on-their-way-to-fend-off-war-with- russia/2018/06/24/2c8ed46e-52cf-11e8-a6d4-ca1d035642ce_story.html?noredirect=on&utm_term=.a004cf11bd88 37 Evropská komise, Vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku: Akční plán o vojenské mobilitě, 28. 3. 2018, dostupné online: https://eur- lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52018JC0005&from=EN komplikované, a to nejenom kvůli kvalitě a vhodnosti infrastruktury. Například, Německo umožňuje přesuny nákladních vozidel naložených tanky a další těžkou technikou pouze v noci nebo o víkendech. Železnice v Pobaltí je širokorozchodná, to znamená, že se technika musí v Polsku překládat, což znamená zdržení. Existují i administrativní překážky, například jedna americká jednotka musela vyplnit 17 rozličných formulářů, aby se dostala z německého Bremerhavenu do cíle v Polsku. V jiném případě se zase maďarským pohraničníkům nelíbilo připevnění obrněných vozidel Stryker na vagónech, které předtím bez problémů rumunské úřady pustily na cestu, a tak musely být znovu upevněny. Schválení kvůli liknavosti úřadů ale trvalo několik dnů, a tak konvoj minul schválené okno pro pohyb na železnici v Německu a nabral velké zdržení.36 Takových příkladů je celá řada. I proto Evropská komise v roce 2018 zahájila akční plán pro vojenskou mobilitu, kterého se účastní 25 států. Podle tohoto plánu měla do poloviny roku 2018 proběhnout identifikace vojenských požadavků v oblasti infrastruktury a legislativy. Do konce roku 2018 mají být identifikovány mezery v technických požadavcích platných pro transevropskou dopravní síť a tím, co potřebuje vojenská přeprava. Budou identifikovány i nedostatky týkající se zeměpisného rozsahu. Do roku 2019 budou určeny transevropské dopravní sítě vhodné pro vojenskou přepravu, včetně nezbytné modernizace stávající infrastruktury. Budou stanoveny prioritní projekty včetně odhadu finančních prostředků nutných na modernizaci. Do konce roku 2019 má Evropská komise posoudit propojení vojenských a civilních databází. Má se vyřešit i úprava pravidel pro uplatňování daně z přidané hodnoty například na odbornou přípravu, cvičební materiály, ubytování, poskytování potravin a tak dále, s cílem zjednodušit administrativní zátěž při přesunech jednotek po kontinentu. Členské státy mají vyhodnotit požadavky na přesuny jiných než vlastních vojenských jednotek a navrhnout zjednodušení tam, kde je to možné.37 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 28 29New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform Aktivity Evropské unie ve spolupráci se Severoatlantickou aliancí a členskými státy obou organizací jdou správným směrem. Pokud se podaří zmenšit bariéry pro přesuny spojeneckých sil po teritoriu Aliance, respektive Unie, a pokud se podaří zcela, či alespoň částečně zafinancovat modernizaci duální infrastruktury především v členských zemích střední a (jiho)východní Evropy, zvýší to bezpečnost obyvatel starého kontinentu. Tento krok má nejenom faktický dopad pro případný konflikt (a to nejenom na východní hranici, protože rychlý přesun vojenských sil pak může proběhnout i z východu na západ, či ze severu na jih), ale především efekt psychologický – jednak odstrašení potenciálního protivníka, ale i ujištění členských států, že jejich bezpečnost je brána vážně a že se mohou spolehnout na spojenecké závazky. Problém je ovšem v jedné věci – změna (respektive náprava) stavu bude trvat poměrně dlouho. A to i když by vše probíhalo hladce, což u větších infrastrukturních projektů není zcela běžně. A za druhé, vybírání mírové dividendy od 90. let má tak hluboké strukturální dopady nejenom do infrastruktury, ale i do systému přípravy vojsk a obyvatelstva na krizové situace (až po mobilizaci) a na množství výzbroje většiny evropských ozbrojených sil, že se celkově bude jednat o obrovský úkol. A to navíc ve chvíli, kdy mimo jiné rozvinuté až přebujelé sociální systémy v evropských zemích zužují jakýkoli manévrovací prostor pro naplňování primární funkce státu, tedy zajištění obrany. Evropa zažila od rozpadu Varšavské smlouvy obrovskou vlnu demilitarizace. Pokud by se chovali všichni stejně, byla by naprosto v pořádku. Ale oni se tak nechovají. Na následujících datech ukážeme, že náš problém je mnohem větší než jenom náprava nedostatečné infrastruktury. DŮSLEDKY MÍROVÉ DIVIDENDY 6 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 30 31New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform TABULKA 4 NATO a Global Militarization Index dle indexu vojenských výdajů 1990-201638 38 Bonn International Center for Conversion, dostupné online: https://gmi.bicc.de/; index vyjadřuje vojenské výdaje jako procento HDP a zároveň vojenské výdaje v korelaci s vládními výdaji na zdravotnictví Státy v tabulce jsou seřazeny od nejvyššího skóre v roce 2016 po nejnižší, což znamená nejnižší militarizaci. Je jasně patrné, že ke skutečnému zvyšování výdajů na obranu v korelaci s výdaji na zdravotnictví dochází pouze v několika zemích, a že všechny až na dvě výjimky jsou pod úrovní počátku 90. let. Barevně jsou vyznačeny státy střední a severovýchodní Evropy. TABULKA 5 NATO a Global Militarization Index dle indexu těžkých zbraní 1990-201639 39 Bonn International Center for Conversion, dostupné online: https://gmi.bicc.de/; index vyjadřuje počet těžkých zbraní (obrněné kolové a pásové transportéry a tanky, dělostřelectvo, bitevní vrtulníky a letouny a bitevní lodě včetně ponorek) v korelaci s velikostí populace 40 Viz https://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/bezpecnostni_politika/cr_a_odzbrojeni/konvencni_zbrane/kontrola_konvencniho_zbrojeni.html Státy v tabulce jsou opět seřazeny od nejvyššího skóre po nejnižší, které vyjadřuje nejméně těžkých zbraní s ohledem na velikost populace. Opět je jasně patrný pokles u většiny zemí oproti počtu z 90. let. To je ostatně i jedna z problematických částí doporučení ve výše zmíněné analýze organizace RAND, dle které by mělo být jedním z žádoucích kroků rozmístění většího množství těžkých zbraní v Pobaltí a dalších státech tak, aby mohla být velice rychle posílena obrana oblasti. Vzhledem k demilitarizaci totiž těžkých zbraní není dostatek. Tento fakt podtrhnou následující grafy, které vycházejí z limitů stanovených Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (S-KOS)40 , jejímž cílem bylo snížit počet zbraní v konfliktní oblasti střední Evropy (viz výše) a z hlášení o skutečných počtech zbraní. Jednoznačně se ukazuje, že se střední Evropa od 90. let skutečně odzbrojila a nachází se hluboce pod stanovenými limity. 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 Litva 4.73 4.42 4.38 4.44 4.69 4.99 4.83 4.97 5.05 5.00 4.92 4.99 4.96 4.95 4.92 4.92 4.86 4.74 4.68 4.67 4.67 4.76 4.92 5.90 Bulharsko 5.77 5.62 5.60 5.52 5.48 5.46 5.48 5.48 5.49 5.50 5.49 5.50 5.47 5.45 5.42 5.38 5.35 5.41 5.28 5.27 5.21 5.10 5.11 5.13 5.04 5.00 5.40 Norsko 5.45 5.42 5.47 5.41 5.42 5.34 5.30 5.24 5.26 5.22 5.13 5.12 5.22 5.18 5.15 5.07 5.03 5.03 5.00 5.06 5.03 5.01 4.99 4.99 4.99 5.00 5.40 Řecko 5.66 5.60 5.63 5.62 5.62 5.52 5.55 5.56 5.59 5.59 5.61 5.53 5.49 5.35 5.39 5.41 5.40 5.38 5.44 5.49 5.39 5.32 5.30 5.29 5.32 5.40 5.39 USA 5.73 5.64 5.65 5.60 5.54 5.49 5.44 5.42 5.38 5.35 5.36 5.35 5.40 5.45 5.48 5.49 5.48 5.49 5.54 5.58 5.59 5.58 5.53 5.47 5.41 5.37 5.36 Estonsko 4.68 4.88 4.82 4.76 4.88 4.92 5.03 5.09 5.17 5.24 5.26 5.24 5.31 5.30 5.35 5.34 5.35 5.21 5.21 5.26 5.26 5.28 5.30 5.32 Turecko 5.85 5.89 5.89 5.89 5.90 5.93 5.93 5.91 5.73 5.79 5.74 5.72 5.75 5.66 5.54 5.46 5.45 5.40 5.40 5.48 5.45 5.40 5.41 5.40 5.39 5.35 5.32 Polsko 5.48 5.38 5.38 5.45 5.40 5.31 5.30 5.33 5.31 5.29 5.27 5.28 5.26 5.26 5.26 5.27 5.27 5.30 5.19 5.20 5.22 5.22 5.22 5.22 5.25 5.35 5.28 Francie 5.53 5.53 5.50 5.50 5.49 5.44 5.42 5.41 5.38 5.35 5.32 5.30 5.29 5.30 5.31 5.28 5.27 5.25 5.24 5.29 5.25 5.22 5.22 5.21 5.22 5.18 5.22 Itálie 5.30 5.30 5.25 5.26 5.23 5.16 5.21 5.22 5.22 5.21 5.22 5.19 5.20 5.20 5.18 5.15 5.11 5.09 5.11 5.11 5.09 5.08 5.06 5.05 5.00 4.93 5.20 Británie 3.62 3.63 3.61 3.58 3.56 5.48 5.45 5.42 5.40 5.37 5.35 5.34 5.35 5.36 5.33 5.31 5.29 5.29 5.31 5.33 5.31 5.29 5.26 5.23 5.20 5.19 5.15 Portugalsko 5.34 5.34 5.33 5.32 5.28 5.34 5.29 5.26 5.21 5.20 5.15 5.17 5.18 5.15 5.17 5.19 5.17 5.13 5.13 5.18 5.16 5.18 5.16 5.22 5.12 5.15 5.14 Černá Hora 5.41 5.32 5.19 5.26 5.25 5.21 5.19 5.14 5.14 5.11 5.16 5.14 Rumunsko 5.95 5.98 5.91 5.63 5.71 5.62 5.56 5.65 5.67 5.56 5.52 5.50 5.45 5.36 5.33 5.32 5.29 5.16 5.13 5.07 5.02 5.05 5.02 5.04 5.07 5.10 5.13 Lotyšsko 4.65 4.74 4.74 4.57 4.51 4.52 4.67 4.79 4.88 5.13 5.16 5.13 5.15 5.17 5.11 5.15 5.04 4.89 4.88 4.80 4.82 4.83 4.88 5.10 Chorvatsko 6.08 6.29 6.32 6.25 6.16 6.26 6.03 5.86 5.51 5.45 5.50 5.31 5.21 5.19 5.16 5.13 5.19 5.16 5.12 5.16 5.13 5.12 5.09 5.08 5.00 Albánie 6.14 6.13 5.98 5.73 5.57 5.29 5.01 4.96 4.96 4.97 4.99 5.03 5.02 5.03 5.05 5.05 5.15 5.24 5.30 5.13 5.18 5.15 5.14 5.09 5.05 4.95 4.98 Slovensko 5.30 5.28 5.59 5.53 5.39 5.23 5.16 5.20 5.27 5.24 5.25 5.13 5.15 5.11 5.05 5.03 5.03 4.93 4.85 4.85 4.79 4.79 4.87 4.88 Španělsko 5.34 5.29 5.27 5.25 5.25 5.22 5.19 5.16 5.17 5.17 5.16 5.13 5.05 5.01 5.02 4.99 4.98 4.97 4.96 4.94 4.95 4.93 4.96 4.90 4.89 4.86 4.88 Nizozemsko 3.48 3.46 3.46 3.42 3.40 5.22 5.21 5.17 5.14 5.10 5.04 5.04 5.02 5.02 5.01 4.97 4.97 4.95 4.93 4.95 4.91 4.89 4.86 4.82 4.82 4.81 4.83 Česká republika 5.36 5.35 5.22 5.19 5.17 5.23 5.27 5.28 5.23 5.21 5.23 5.17 5.20 5.12 5.07 4.97 4.97 4.93 4.86 4.83 4.81 4.80 4.79 4.82 Dánsko 5.22 5.22 5.20 5.20 5.15 5.12 5.10 5.09 5.09 5.05 5.01 5.03 5.02 4.99 4.97 4.92 4.94 4.91 4.93 4.90 4.93 4.90 4.92 4.85 4.83 4.83 4.82 Německo 5.35 5.23 5.18 5.13 5.07 5.06 5.04 5.01 5.00 4.99 4.97 4.95 4.95 4.94 4.92 4.91 4.88 4.87 4.89 4.92 4.90 4.88 4.89 4.84 4.82 4.81 4.82 Maďarsko 5.41 5.30 5.31 5.22 5.19 4.99 4.97 5.08 4.97 5.05 5.09 5.11 5.11 5.10 5.04 5.01 4.92 4.96 4.92 4.89 4.82 4.83 4.83 4.78 4.73 4.71 4.81 Kanada 5.19 5.17 5.16 5.14 5.10 5.05 4.99 4.91 4.91 4.91 4.86 4.86 4.85 4.84 4.83 4.84 4.84 4.87 4.90 4.93 4.84 4.85 4.80 4.73 4.73 4.71 4.73 Slovinsko 5.33 5.19 5.13 5.10 5.08 5.01 4.99 4.92 4.84 4.94 4.98 4.98 5.01 5.00 5.05 5.02 5.03 5.05 5.06 4.93 4.86 4.79 4.75 4.73 4.71 Belgie 5.36 5.34 5.19 5.15 5.12 5.09 5.07 5.05 5.04 5.00 4.98 4.94 4.90 4.88 4.84 4.81 4.79 4.81 4.87 4.82 4.79 4.75 4.75 4.72 4.71 4.67 4.64 Lucembursko 4.80 4.82 4.83 4.73 4.76 4.64 4.64 4.67 4.68 4.61 4.49 4.64 4.52 4.56 4.55 4.53 4.47 4.49 4.28 4.28 4.39 4.29 4.27 4.29 4.30 4.44 4.37 Island 3.66 3.57 3.49 3.44 3.44 3.44 3.44 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 Řecko 3.25 3.24 3.23 3.29 3.33 3.27 3.22 3.23 3.20 3.20 3.20 3.20 3.17 3.18 3.20 3.19 3.14 3.18 3.18 3.18 3.15 3.16 3.17 3.17 3.20 3.23 3.25 Estonsko 0.00 0.00 1.93 2.02 2.07 2.13 2.13 2.13 2.13 2.13 2.13 2.08 2.12 2.54 2.47 2.59 2.69 2.69 2.69 2.76 2.70 2.73 2.76 2.80 Chorvatsko 2.70 3.07 3.27 3.32 3.35 3.31 2.92 2.93 2.94 2.93 2.92 2.91 2.91 2.92 2.92 2.90 2.89 2.89 2.82 2.83 2.79 2.55 2.55 2.72 2.76 Turecko 2.78 2.79 2.81 2.80 2.82 2.82 2.80 2.78 2.77 2.76 2.73 2.72 2.71 2.71 2.73 2.74 2.74 2.73 2.73 2.73 2.73 2.73 2.73 2.72 2.73 2.71 2.75 USA 2.94 2.94 2.92 2.93 2.91 2.87 2.85 2.79 2.70 2.69 2.66 2.66 2.64 2.62 2.69 2.67 2.68 2.71 2.78 2.68 2.70 2.69 2.80 2.80 2.79 2.72 2.75 Rumunsko 3.04 3.06 3.07 3.07 3.01 2.95 2.85 2.83 2.79 2.79 2.79 2.78 2.81 2.77 2.79 2.80 2.60 2.56 2.55 2.52 2.65 2.66 2.68 2.69 2.69 2.69 2.72 Dánsko 2.95 3.00 3.01 2.99 2.98 2.96 2.91 2.94 2.92 2.89 2.90 2.87 2.89 2.88 2.73 2.73 2.72 2.73 2.67 2.59 2.60 2.76 2.76 2.73 2.71 2.71 2.67 Norsko 2.83 2.85 2.85 2.86 2.83 2.75 2.75 2.77 2.72 2.73 2.69 2.66 2.66 2.66 2.75 2.74 2.74 2.71 2.79 2.68 2.68 2.66 2.68 2.65 2.64 2.64 2.67 Polsko 2.87 2.81 2.80 2.77 2.69 2.66 2.64 2.58 2.58 2.57 2.57 2.56 2.49 2.47 2.54 2.53 2.54 2.55 2.56 2.50 2.51 2.53 2.49 2.51 2.51 2.52 2.57 Slovinsko 2.30 2.37 2.49 2.64 2.65 2.53 2.54 2.58 2.68 2.62 2.62 2.58 2.54 2.54 2.54 2.54 2.57 2.57 2.50 2.49 2.50 2.50 2.50 2.50 2.53 Litva 1.03 1.29 1.58 1.55 1.47 1.52 1.52 1.62 1.94 2.22 2.34 2.34 2.35 2.51 2.46 2.45 2.46 2.46 2.47 2.25 2.24 2.25 2.48 2.52 Slovensko 3.22 3.22 3.21 3.01 2.85 2.86 2.85 2.77 2.75 2.72 2.72 2.88 2.88 2.83 2.85 2.85 2.84 2.84 2.56 2.48 2.48 2.48 2.49 2.52 Lucembursko 1.71 1.70 1.70 1.69 1.69 1.68 1.68 1.67 1.67 0.00 0.00 0.00 0.00 0.00 0.00 0.00 0.00 0.00 0.00 0.00 0.00 2.51 2.50 2.49 2.48 2.47 2.49 Belgie 2.94 2.95 2.94 2.94 2.69 2.67 2.62 2.60 2.49 2.49 2.48 2.43 2.43 2.44 2.45 2.26 2.21 2.20 2.18 2.11 2.23 2.22 2.19 2.21 2.18 2.18 2.48 Bulharsko 3.32 3.34 3.43 3.35 3.33 3.32 3.31 3.30 3.29 3.28 3.27 3.27 3.27 3.27 3.29 3.29 3.29 3.25 3.09 2.91 2.82 2.98 2.39 2.40 2.40 2.40 2.42 Česká republika 3.17 3.15 3.04 3.00 2.99 2.99 2.94 2.95 2.91 2.89 2.96 2.87 2.78 2.59 2.56 2.52 2.53 2.48 2.47 2.47 2.42 2.27 2.39 2.40 Británie 2.64 2.63 2.63 2.64 2.60 2.56 2.49 2.52 2.52 2.51 2.55 2.47 2.45 2.44 2.45 2.43 2.43 2.45 2.45 2.44 2.34 2.27 2.29 2.31 2.30 2.30 2.38 Portugalsko 2.30 2.36 2.35 2.46 2.47 2.46 2.45 2.45 2.41 2.42 2.41 2.41 2.40 2.40 2.40 2.40 2.40 2.41 2.41 2.40 2.49 2.35 2.36 2.36 2.33 2.32 2.37 Černá Hora 0.00 2.40 2.40 2.35 2.52 2.51 2.36 2.36 2.34 2.34 2.34 2.37 Francie 2.67 2.66 2.67 2.65 2.64 2.65 2.62 2.59 2.53 2.52 2.54 2.53 2.51 2.50 2.52 2.59 2.59 2.59 2.53 2.54 2.45 2.46 2.46 2.41 2.41 2.36 2.36 Maďarsko 3.17 3.11 3.10 3.08 3.09 3.02 2.99 2.97 2.91 2.91 2.90 2.88 2.88 2.88 2.86 2.70 2.70 2.70 2.35 2.24 2.27 2.27 2.28 2.28 2.28 2.28 2.32 Kanada 2.39 2.44 2.43 2.43 2.42 2.48 2.46 2.45 2.45 2.43 2.43 2.39 2.36 2.38 2.31 2.31 2.36 2.30 2.28 2.24 2.25 2.25 2.25 2.25 2.24 2.23 2.24 Španělsko 2.54 2.53 2.54 2.62 2.61 2.57 2.52 2.53 2.52 2.50 2.50 2.49 2.48 2.45 2.47 2.42 2.41 2.41 2.34 2.34 2.39 2.41 2.20 2.20 2.20 2.19 2.23 Německo 0.00 3.00 3.01 2.74 2.67 2.68 2.67 2.67 2.54 2.52 2.51 2.47 2.50 2.49 2.60 2.60 2.53 2.53 2.53 2.48 2.44 2.15 2.14 2.15 2.15 2.09 2.22 Nizozemsko 3.01 3.01 3.01 2.95 2.86 2.81 2.70 2.70 2.70 2.64 2.65 2.63 2.61 2.59 2.49 2.48 2.35 2.45 2.19 2.21 2.08 2.09 2.14 2.15 2.20 2.19 2.20 Itálie 2.69 2.62 2.62 2.61 2.54 2.56 2.54 2.55 2.50 2.52 2.46 2.48 2.48 2.49 2.53 2.31 2.33 2.28 2.36 2.35 2.35 2.41 2.41 2.12 2.11 2.11 2.16 Lotyšsko 0.00 0.00 1.94 1.79 1.77 1.77 1.80 1.83 1.84 1.84 1.85 1.85 1.70 1.71 1.71 1.72 1.72 1.73 1.74 1.84 1.81 1.82 1.85 1.87 Island 0.00 0.00 0.00 0.00 0.00 0.00 0.00 Albánie 3.16 3.17 3.27 3.27 3.31 3.32 3.32 3.33 3.33 3.31 3.22 3.04 3.00 2.94 2.94 2.94 2.70 2.71 1.63 1.57 1.57 1.57 1.57 1.57 0.00 0.00 0.00 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 32 33New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform GRAF 1 Limit podle S-KOS a skutečný počet tanků41 GRAF 2 Limit podle S-KOS a skutečný počet bojových vozidel pěchoty42 41 Zdroj upraveno podle dat Ministerstva obrany ČR/; údaj v závorce vyjadřuje maximální počet povolený smlouvou 42 Dtto. GRAF 3 Limit podle S-KOS a skutečný počet dělostřeleckých systémů43 GRAF 4 Limit podle S-KOS a skutečný počet vojenských vrtulníků44 43 Dtto. 44 Dtto. Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 34 35New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform GRAF 5 Limit podle S-KOS a skutečný počet vojenských letounů45 45 Dtto. Tento negativní vývoj se ovšem nedotkl pouze hlavních druhů techniky, ale i personálu. Téměř ve všech zemích střední a (jiho)východní Evropy se snížil počet vojáků jak absolutně, tak i v poměru k práceschopnému obyvatelstvu, což je zčásti dané nezvládnutou profesionalizací armád. Jeden z negativních důsledků tohoto trendu je nejenom oslabení celkové síly ozbrojených sil, ale i nízká udržitelnost v nasazení kvůli nedostatku personálu na střídání, prakticky žádná záloha na úhradu bojových ztrát a ztížené vytváření záloh, které by profesionální ozbrojené síly v případě potřeby mohly doplnit. V tabulkách je pro zajímavost i Rakousko, které patří k neutrálním státům a vybíralo mírovou dividendu stejně jako jeho sousedi. TABULKA 6 Celkový počet vojenského personálu46 TABULKA 7 Počet vojenského personálu k práceschopnému obyvatelstvu47 46 Zdroj: World Development Indicators, Světová banka, dostupné online: https://data.worldbank.org/products/wdi 47 Dtto. Ne příliš povzbudivě z hlediska aktivního vojenského personálu je na tom Severoatlantická aliance jako celek, byť z hlediska celkových počtů se na první pohled může zdát, že je vše v pořádku.   1985 1990 1995 2000 2005 2010 2015 2016 ZMĚNA OPROTI 1985/1995/2010 Litva 8 900 16 600 29 000 25 240 28 330 29 650 20 750 Estonsko 5 500 7 600 8 000 5 750 6 400 6 400 900 Slovinsko 12 900 13 500 12 000 12 100 13 200 13 200 300 Černá Hora 13 084 12 050 12 050 -1 034 Lotyšsko 11 300 8 500 5 000 4 600 5 310 5 310 -5 990 Albánie 40 400 86 500 67 500 22 500 14 745 8 500 8 500 -31 900 Rakousko 54 700 43 000 55 800 40 500 40 000 25 758 21 350 22 400 -32 300 Slovensko 51 000 41 200 20 000 15 799 15 850 15 850 -35 150 Rumunsko 189 500 126 000 296 500 282 900 177 000 153 800 150 400 149 200 -40 300 Maďarsko 106 000 94 000 73 000 57 800 44 000 34 587 38 500 39 800 -66 200 Česká republika 92 000 63 300 28 000 28 521 25 050 23 200 -68 800 Bulharsko 148 500 129 000 135 900 113 800 85 000 65 315 47 300 31 300 -117 200 Chorvatsko 150 000 101 000 31 000 21 600 18 550 18 550 -131 450 Polsko 319 000 313 000 302 000 238 800 162 000 121 400 172 700 178 400 -140 600 Německo 478 000 545 000 365 000 221 100 285 000 251 465 177 300 179 100 -298 900   1990 1995 2000 2005 2010 2015 2016 ZMĚNA OPROTI 1990/1995/2010 Litva 0,51 0,99 1,87 1,68 1,93 2,00 1,49 Rumunsko 1,04 2,41 2,41 1,85 1,64 1,65 1,67 0,63 Estonsko 0,78 1,12 1,19 0,84 0,93 0,92 0,14 Slovinsko 1,37 1,40 1,18 1,16 1,31 1,32 -0,05 Černá Hora 5,29 4,86 4,87 -0,42 Lotyšsko 0,95 0,78 0,46 0,43 0,53 0,53 -0,43 Rakousko 1,21 1,44 1,04 1,00 0,60 0,48 0,49 -0,71 Polsko 1,78 1,74 1,38 0,92 0,67 0,94 0,97 -0,81 Německo 1,40 0,92 0,55 0,69 0,60 0,41 0,41 -0,99 Maďarsko 2,09 1,75 1,39 1,03 0,80 0,83 0,85 -1,24 Česká republika 1,78 1,23 0,54 0,54 0,47 0,43 -1,35 Slovensko 2,06 1,59 0,75 0,59 0,58 0,57 -1,48 Bulharsko 3,20 3,59 3,31 2,55 1,91 1,41 0,96 -2,25 Albánie 6,37 5,00 1,75 1,20 0,64 0,64 -5,73 Chorvatsko 7,10 5,14 1,55 1,10 0,98 1,01 -6,08 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 36 37New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform GRAF 6 Velikost ozbrojených sil států NATO v letech 1985-2018 (v tisících osob)48 48 Zdroj: vlastní zpracování na základě dat z www.nato.int Problém, který ukazuje tento graf spočívá v tom, že v současnosti je téměř stejně profesionálních vojáků, jako bylo v roce 1985, nicméně dnes musí Aliance operovat na mnohem větší ploše. Musí být tedy schopna efektivně a rychle přesouvat jednotky. Je to obdobné, jako výše zmiňovaná strategie německého generálního štábu, který plánoval poražení nepřítele na východě a poté díky železnici přesun jednotek na zpad k dalšímu střetnutí. Druhou věcí, kterou ukazuje tento graf je snížení počtu připravených vycvičených záloh. Výše uvedené je do značné míry důsledkem snižování vojenských rozpočtů od počátku 90. let. V tomto ohledu poslouží jako zajímavý ukazatel podíl vojenských výdajů na hrubém domácím produktu. V tabulce níže jsou členské země NATO ze střední a (jiho)východní Evropy. U většiny sledovaných zemí je patrný pokles podílu, což samozřejmě nemusí vždy znamenat pokles i v reálných penězích, ale z hlediska dlouhodobého trendu se jedná o negativní vývoj. TABULKA 8 Výdaje na obranu vybraných členských zemí NATO jako procento HDP49 49 Zdroj: SIPRI 2018, dostupné online: https://www.sipri.org/databases/milex; modře označené jsou odhady SIPRI, červeně označené jsou vysoce nejistá data 50 Zdroj: World Development Indicators, Světová banka, dostupné online: https://data.worldbank.org/products/wdi Z dostupných dat se dá odvozovat kvalita infrastruktury ve státech, přes které by projížděly transporty dále na východ. Vyplývá z něj, že stav se zlepšuje, nicméně je vesměs stále pod průměrem Evropské unie. Každopádně zaostává za kvalitou infrastruktury v západních státech. TABULKA 9 Celkový Index logistického výkonu (1 je nejnižší, 5 je nejvyšší)50 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 Estonsko 0.8% 1.0% 1.0% 0.9% 1.0% 1.1% 1.3% 1.4% 1.5% 1.7% 1.7% 1.7% 1.9% 1.9% 2.0% 2.1% 2.2% 1.7% 1.7% 1.9% 1.9% 2.0% 2.1% 2.1% 2.1% Rumunsko 4.5% 4.8% 4.2% 2.7% 3.1% 2.6% 2.4% 3.0% 3.0% 2.6% 2.5% 2.4% 2.3% 2.1% 2.0% 2.0% 1.8% 1.5% 1.4% 1.3% 1.2% 1.3% 1.2% 1.3% 1.3% 1.5% 1.4% 2.0% Polsko 2.6% 2.3% 2.2% 2.5% 2.3% 2.0% 2.0% 2.0% 2.0% 1.9% 1.8% 1.9% 1.9% 1.9% 1.9% 1.9% 1.9% 2.0% 1.8% 1.8% 1.8% 1.8% 1.8% 1.8% 1.9% 2.1% 2.0% 2.0% Litva 0.8% 0.5% 0.5% 0.5% 0.7% 1.2% 1.0% 1.2% 1.4% 1.3% 1.1% 1.2% 1.2% 1.2% 1.1% 1.1% 1.1% 0.9% 0.8% 0.8% 0.8% 0.9% 1.1% 1.5% 1.7% Lotyšsko 0.7% 0.8% 0.8% 0.6% 0.6% 0.6% 0.8% 0.9% 1.0% 1.5% 1.6% 1.6% 1.6% 1.7% 1.6% 1.6% 1.4% 1.1% 1.0% 0.9% 0.9% 0.9% 1.1% 1.5% 1.7% Černá Hora 2.7% 2.3% 1.7% 1.9% 1.9% 1.8% 1.7% 1.7% 1.5% 1.5% 1.4% 1.5% 1.7% Bulharsko 3.8% 3.0% 3.0% 2.6% 2.5% 2.4% 2.4% 2.4% 2.5% 2.6% 2.7% 2.9% 2.8% 2.7% 2.5% 2.4% 2.2% 2.3% 1.9% 1.9% 1.8% 1.4% 1.5% 1.6% 1.5% 1.3% 1.4% 1.6% Chorvatsko 7.6% 10.7% 11.1% 9.3% 8.3% 8.9% 6.6% 4.4% 3.0% 2.7% 2.7% 2.0% 1.8% 1.8% 1.7% 1.6% 1.8% 1.8% 1.7% 1.8% 1.7% 1.7% 1.6% 1.5% 1.4% 1.4% Albánie 5.9% 5.8% 4.7% 3.2% 2.5% 2.1% 1.4% 1.3% 1.2% 1.2% 1.2% 1.3% 1.3% 1.3% 1.4% 1.4% 1.6% 1.8% 2.0% 1.5% 1.6% 1.5% 1.5% 1.4% 1.3% 1.2% 1.1% 1.2% Německo 2.7% 2.1% 2.0% 1.8% 1.6% 1.6% 1.6% 1.5% 1.5% 1.5% 1.4% 1.4% 1.4% 1.4% 1.3% 1.3% 1.3% 1.2% 1.3% 1.4% 1.4% 1.3% 1.3% 1.2% 1.2% 1.2% 1.2% 1.2% Slovensko 2.0% 1.9% 3.2% 3.0% 2.3% 1.7% 1.6% 1.7% 1.8% 1.8% 1.8% 1.6% 1.7% 1.6% 1.5% 1.5% 1.5% 1.3% 1.1% 1.1% 1.0% 1.0% 1.1% 1.1% 1.2% Maďarsko 2.6% 2.2% 2.2% 1.9% 1.8% 1.3% 1.3% 1.5% 1.3% 1.4% 1.5% 1.6% 1.6% 1.6% 1.5% 1.4% 1.2% 1.3% 1.2% 1.1% 1.0% 1.1% 1.0% 1.0% 0.9% 0.9% 1.0% 1.1% Česká republika 2.3% 2.3% 1.8% 1.7% 1.7% 1.8% 1.9% 1.9% 1.8% 1.8% 1.9% 1.7% 1.8% 1.6% 1.4% 1.2% 1.3% 1.2% 1.1% 1.1% 1.0% 1.0% 1.0% 1.0% 1.1% Slovinsko 2.2% 1.8% 1.7% 1.6% 1.5% 1.4% 1.4% 1.2% 1.1% 1.3% 1.4% 1.4% 1.4% 1.4% 1.5% 1.4% 1.5% 1.6% 1.6% 1.3% 1.2% 1.1% 1.0% 0.9% 1.0% 1.0%   2007 2010 2012 2014 2016 Evropská unie 3,43 3,46 3,47 3,56 3,61 Bulharsko 2,87 2,83 3,21 3,16 2,81 Chorvatsko 2,71 2,77 3,16 3,05 3,16 Česká republika 3,13 3,51 3,14 3,49 3,67 Estonsko 2,95 3,16 2,86 3,35 3,36 Maďarsko 3,15 2,99 3,17 3,46 3,43 Lotyšsko 3,02 3,25 2,78 3,40 3,33 Litva 2,78 3,13 2,95 3,18 3,63 Polsko 3,04 3,44 3,43 3,49 3,43 Rumunsko 2,91 2,84 3,00 3,26 2,99 Slovensko 2,92 3,24 3,03 3,25 3,34 Slovinsko 3,14 2,87 3,29 3,38 3,18 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 38 39New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform TABULKA 10 Dálniční síť ve vybraných zemích51 TABULKA 11 Délka železniční sítě ve vybraných zemích v km52 51 Zdroj: Eurostat, dostupné online: https://ec.europa.eu/eurostat/data/database 52 Dtto. Díky tomu, že vlakem je možné převážet velké množství techniky najednou, je od 19. století právě železnice preferovaným prostředkem pro vojenské transporty. Jak je patrné z tabulky výše, délka tratí se ve sledovaných zemích v zásadě výrazněji nemění, výjimkou je Polsko, kde řada tratí oproti počátku 90. let minulého století zanikla. Zajímavým ukazatelem je také množství lokomotiv a vagónů, které jsou k dispozici pro případné větší přesuny. Data ukazují pokles počtu ve většině sledovaných zemí, což není pozitivní signál. TABULKA 12 Počet elektrických a dieselových lokomotiv ve vybraných zemích53 TABULKA 13 Počet všech typů vagonů ve vybraných zemích54 53 Dtto. 54 Dtto. Pokud by došlo k nutnosti přijímat vyšší počty vojáků na vlastním území a pokud by daná země měla navíc sloužit pro týlové zabezpečení v případě konfliktu, je důležité mít k dispozici dostatek nemocničních lůžek a personálu. Data ukazují, že v zemích bývalé Varšavské smlouvy bylo – oproti Západu – množství lůžek naddimenzované právě proto, že se počítalo s rozsáhlým konfliktem. Od 90. let došlo ke snížení jejich počtu, protože není efektivní držet tak vysoké množství lůžek na tisíc obyvatel. Na druhou stranu, tyto kapacity ovšem mohou v případném konfliktu chybět.   1990 1995 2000 2005 2010 2015 2016 Bulharsko 273 324 331 437 734 740 Česká republika 357 414 499 564 734 776 1223 Estonsko 41 65 93 99 115 147 145 Chorvatsko 291 302 411 1016 1244 1310 1310 Lotyšsko Litva 370 394 417 417 309 309 314 Maďarsko 267 335 448 636 1477 1884 1924 Polsko 257 246 358 552 857 1559 1640 Rumunsko 113 113 113 228 332 747 747 Slovinsko 228 277 382 569 768 773 773 Slovensko 192 198 296 328 416 463 463   1990 1995 2000 2005 2010 2015 2016 Bulharsko 4 299 4 293 4 320 4 154 4 098 4 019 4 029 Česká republika 9 451 9 327 9 444 9 614 9 568 9 566 9 564 Estonsko 1 026 1 021 968 925 1 196 1 164 1 161 Chorvatsko 2 444 2 726 2 726 2 726 2 722 2 604 2 604 Lotyšsko 2 397 2 413 2 331 2 270 1 897 1 860 1 860 Litva 2 007 2 002 1 905 1 771 1 768 1 877 1 911 Maďarsko 7 772 7 632 7 668 7 685 7 352 7 197 7 811 Polsko 26 228 23 986 22 560 20 253 20 228 19 231 19 132 Rumunsko 11 348 11 376 11 015 10 948 10 785 10 770 10 774 Slovinsko 1 196 1 201 1 201 1 228 1 228 1 209 1 209 Slovensko 3 660 3 665 3 662 3 658 3 622 3 626 3 206   1990 1995 2000 2005 2010 2015 2016 Bulharsko 1 111 872 683 484 Česká republika 2 968 2 829 2 350 2 085 1 920 2 003 Estonsko 143 119 265 319 287 287 Chorvatsko 448 440 389 278 250 263 284 Lotyšsko 484 349 248 205 252 255 259 Litva 329 278 249 271 229 230 Maďarsko 1 617 1 352 1 107 1 035 1 077 1 153 1 170 Polsko 4 076 6 094 4 027 4 396 4 263 4 033 4 004 Rumunsko 4 364 4 311 3 386 2 061 1 834 1 795 Slovinsko 236 214 186 152 162 156 156 Slovensko 1 322 1 209 1 079 967 952 940   1990 1995 2000 2005 2010 2015 2016 Bulharsko 40 918 29 790 24 968 11 124 Česká republika 74 728 60 681 47 172 35 077 32 827 34 596 Estonsko 8 352 5 857 18 376 17 575 21 501 21 586 Chorvatsko 13 730 11 736 9 986 7 330 6 674 5 519 Lotyšsko 11 085 12 109 9 146 8 871 9 033 11 888 10 777 Litva 16 866 13 155 13 192 13 352 12 792 11 849 Maďarsko 37 156 23 528 16 027 11 357 8 916 9 145 Polsko 89 940 151 208 94 355 103 234 89 270 86 364 87 598 Rumunsko 166 086 159 118 107 708 58 951 43 311 34 254 Slovinsko 8 692 8 117 6 258 4 465 3 627 3 386 3 268 Slovensko 36 567 26 974 25 515 15 260 15 533 15 786 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 40 41New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform   1995 2000 2005 2010 2011 Evropská unie 6,99 6,32 6,15 5,45 5,36 Bulharsko 10,37 7,41 6,40 6,50 6,40 Chorvatsko 5,75 6,15 5,50 5,62 5,98 Česká republika 8,80 8,40 7,01 6,80 Estonsko 8,35 7,18 5,33 5,30 Maďarsko 8,80 8,10 7,90 7,18 7,20 Lotyšsko 11,19 8,73 7,70 5,32 5,90 Litva 11,09 9,76 8,10 6,75 7,00 Polsko 5,50 4,90 5,20 6,59 6,50 Rumunsko 7,64 7,44 6,60 6,29 6,10 Slovensko 7,90 6,90 6,42 6,00 Slovinsko 5,75 5,43 4,80 4,57 4,60   1995 2000 2005 2010 2014 2015 Evropská unie 41,37 43,95 49,32 51,29 50,48 52,32 Bulharsko 55,43 46,84 46,48 40,75 36,55 Chirvatsko 35,96 49,17 51,18 45,10 45,86 Česká republika 21,81 25,25 26,73 28,70 28,99 31,62 Estonsko 34,53 32,53 25,77 12,31 3,40 -2,71 Maďarsko 46,27 53,53 62,36 57,00 55,61 57,67 Lotyšsko 68,85 63,23 58,91 56,14 45,16 Litva 55,86 52,52 54,27 78,44 75,04 Polsko 0,12 10,74 14,97 33,21 28,39 28,55 Rumunsko 30,29 21,81 27,69 21,57 16,78 Slovensko 71,63 64,34 64,90 65,18 58,83 60,65 Slovinsko 51,08 51,70 51,91 48,21 44,50 48,54 TABULKA 14 Počet nemocničních lůžek na 1000 obyvatel55 55 Zdroj: World Development Indicators, Světová banka, https://data.worldbank.org/products/wdi 56 Dtto. Na závěr ještě dvě tabulky. Ekonomiky všech států střední a (jiho)východní Evropy, které vstoupily do Evropské unie a NATO, jsou zcela otevřené, což jednak vytváří vyšší závislost, ale zároveň i zranitelnost. To je patrné například na tom, že roste závislost těchto zemí na dovozu energie. TABULKA 15 Dovoz energie jako procento celkové spotřeby energií56 Poslední tabulka ukazuje produkci oceli ve vybraných zemích. Množství vyrobené oceli patřilo od 19. století k jednomu z klíčových ukazatelů vyspělosti a vojenské moci jednotlivých zemí. Schopnost její výroby v dostatečných množstvích totiž naznačuje, nakolik je stát schopen vyrábět těžké zbraně. Tabulka mimo jiné ukazuje jeden problém, který mají shodně všechny země – asi nejvýznamnějším světovým výrobcem oceli se v posledních dvaceti letech stala Čína. TABULKA 16 Produkce oceli ve vybraných zemích 1985-2012 (tis. tun)57 57 The Correlates of War Project, National Material Capabilities (v5.0), http://www.correlatesofwar.org/data-sets/national-material-capabilities 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 Německá demokratická republika 7,853 7,967 8,243 8,131 7,824 5,339 Spolková republika Německo 40,497 37,134 36,248 41,023 41,076 38,433 Sjedocené Německo 38,434 42,169 39,711 37,625 40,837 42,051 39,793 45,007 44,046 42,062 Albánie 217 215 212 210 205 143 28 20 19 19 22 23 22 22 16 Bulharsko 1,123 1,105 946 880 744 886 1,219 1,412 1,448 Chorvatsko 102 74 63 45 46 69 101 74 Slovinsko 392 349 424 394 314 373 405 405 Rumunsko 13,795 14,276 13,885 14,314 14,411 9,761 7,130 5,736 5,446 5,800 6,555 6,082 6,674 6,393 4,354 Polsko 16,126 17,144 17,145 16,873 15,096 13,644 10,440 9,864 9,936 11,113 11,890 10,432 11,585 9,915 8,848 Československo 15,036 15,112 15,416 15,380 15,468 14,880 12,072 7,349 Česká republika 6,732 7,085 7,184 6,509 6,750 6,498 5,616 Slovensko 3,922 3,948 3,975 3,602 3,835 3,428 3,569 Maďarsko 3,646 3,713 3,621 3,583 3,220 2,730 1,900 1,541 1,752 1,938 1,861 1,872 1,690 1,816 1,813 Estonsko 3 3 3 3 2 3 3 2 1 Litva 3 3 2 1 1 1 1 1 1 Lotyšsko 374 246 300 332 279 293 465 472 482 Rusko 155,000 161,000 162,000 163,000 160,000 154,000 73,000 62,000 54,000 48,812 51,589 49,253 48,502 43,822 51,510 Čína 46,790 52,200 56,280 59,430 61,590 66,350 71,000 80,940 89,539 92,613 95,360 101,237 108,911 114,588 123,954 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Celkem Německá demokratická republika 206,057 Spolková republika Německo 1,357,840 Sjedocené Německo 46,376 44,803 45,015 44,809 46,374 44,524 47,224 48,550 45,833 32,670 43,830 44,284 42,661 1,715,727 Albánie 5 80 140 140 143 180 206 263 250 221 390 464 500 5,499 Bulharsko 1,502 1,486 1,484 1,591 1,792 2,027 2,324 2,410 2,589 2,417 2,530 2,614 2,687 37,216 Chorvatsko 71 58 34 41 86 73 81 75 89 43 95 96 1 1,417 Slovinsko 519 462 481 541 566 583 628 638 642 430 606 648 632 10,432 Rumunsko 4,672 4,935 5,491 5,691 6,042 6,280 6,266 6,261 5,035 2,761 3,721 3,835 3,292 406,523 Polsko 10,498 8,809 8,368 9,107 10,593 8,336 10,008 10,632 9,728 7,128 7,993 8,801 8,366 704,882 Československo 495,733 Česká republika 6,216 6,316 6,512 6,783 7,033 6,189 6,862 7,059 6,387 4,594 5,180 5,583 5,072 126,160 Slovensko 3,733 3,989 4,275 4,588 4,454 4,485 5,093 5,089 4,489 3,747 4,583 4,236 4,403 83,443 Maďarsko 1,871 1,956 2,053 1,989 1,952 1,958 2,084 2,227 2,097 1,403 1,678 1,746 1,542 168,310 Estonsko 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 25 Litva 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 16 Lotyšsko 498 515 520 520 662 688 690 696 635 692 655 568 805 11,403 Rusko 59,136 58,970 59,777 61,450 65,583 66,146 70,830 72,387 68,510 60,011 66,942 68,852 70,209 6,109,183 Čína 127,236 150,906 182,249 222,336 272,798 355,790 421,024 489,712 512,339 577,070 638,743 683,883 731,040 7,177,934 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 42 43New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform Výše uvedené jasně ukazuje, že se střední Evropa dobrovolně, a vlastně ráda, odzbrojila. Ráda proto, že díky tomu byly peníze na investice do jiných oblastí, především do takzvaného sociálního státu. Ne, že by bylo něco špatného na tom, aby se lidé měli dobře. Nesmíme ale zapomínat na to, že bez naplnění primární funkce státu, kterou je zajištění vnější a vnitřní bezpečnosti přijde okamžik, kdy se nebude mít dobře nikdo. Je vcelku jasné, že jen zkopírování receptů z 19. a 20. století již dnes není možné. Jednak to vzhledem k tomu, jak technologický rozvoj radikálně proměňuje vedení válek, bezpečnost státu nezajistí a zároveň by to dnes bylo jen obtížně finančně dosažitelné. Útočná operace v kyberprostoru může zásadně poškodit z ekonomického i vojenského hlediska silný stát a zlomit jeho vůli k boji. Robotizace v některých oblastech nahradí lidi, kteří se nebudou na pracovním trhu dostávat a napomůže snižování ztrát. Roboti ovšem lidské vojáky zcela nenahradí, ale jen rozšíří či doplní stávající schopnosti. Stejně jako zničený a ztracený materiál nebude zcela možné vytisknout v poli na 3D tiskárnách, o čemž si člověk občas čte v médiích. Nezmění se také konstanty, jako je geografie – přejít vysoké hory, natož v nich vést bojové operace, je a bude náročné, i když lidem budou pomáhat nové technologie. Kybernetický útok asi dokáže poškodit určitá odvětví státu, nicméně bez obsazení území se nedá země považovat za dobytou. Negativní trend vytváření asymetrií, který je patrný od konce studené války v oblasti šíření jaderných zbraní, bude posilován právě technologickými možnostmi kyberprostoru, internetu a robotiky. Ale to neznamená, že války budou nyní vedeny už jen tímto způsobem. Není proto možné zcela rezignovat na tradiční zajištění státu pro krizové či válečné situace a na schopnost státu odstrašovat. Byť to bude mnohem složitější než na počátku minulého století. Investice do infrastruktury, zprůhlednění legislativy, udržení počtu nemocničních lůžek tak, aby jich pro případ potřeby byl dostatek, vytváření zásob a příprava obyvatelstva a podobně, není nic složitého a nesmyslného. Je však nutné si uvědomit, že jakékoli kroky budou komplikovat minimálně tři faktory: 1) neschopnost kontrolovat populaci, 2) ztížená schopnost kontrolovat výrobu a technologie a 3) globalizace a s ní spojená globální dělba práce. Pro totální válku je důležitá masa lidí. Branecké armády a možnost povolávání záloh v době míru zajišťovaly, že určitá část populace byla neustále připravena na povolání. Státy si udržovaly vysokou znalost o populaci a omezovaly její svobodu. Dnes tomu tak není. Řešení této situace musí být postupné. HLEDÁNÍ SCHOPNOSTI POSÍLENÍ OBRANY STÁTU V 21. STOLETÍ 7 Bohuslav Pernica & František ŠulcEvropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 44 45New Direction - The Foundation for European Reform www.europeanreform.org @europeanreform Především je nutné udržovat vysokou připravenost a naplněnost profesionální armády a její připravené zálohy. Plynulý přechod do mobilizované armády vyžaduje i existenci přechodového období, kdy proběhne řada úkonů (jako je odvod, zvýšení zásob atd.) ještě v době míru. Právě moderní technologie v tom mohou napomoci, aniž by se výrazněji „obtěžovala“ populace jako v minulosti. Vzhledem k tomu, v kolika je každý občan registrech a různých databázích, stačí pouze nalézt způsob, jak upravit výstupy pro potřeby armád a zároveň ochránit soukromí člověka. K tomu napomohou třeba již dnes existující algoritmy na zpracovávání obrovského množství dat. Zároveň je vhodné podporovat zájmové činnost posilující obranyschopnost státu. Typicky jde například o organizace jako Český červený kříž, který má schopnosti školit lidi ve zdravovědě, organizací a oceňováním dárcovství krve (ve výše uvedeném vojenském plánu z roku 1977 se například předpokládalo každodenní doručení čtyřiceti litrů krve do posádky v Havlíčkově Brodě). Za druhé, často je slyšet postesknutí, jak je možné, že se na počátku 20. století vyráběly letouny, tanky a další technika jak na běžícím pásu, a dnes nejsme schopni ani zlomku toho. Na vině jsou především vyspělé technologie, nákladnost a dlouhodobost vědy, výzkumu a inovací a vysoké náklady na ně. Tato situace se už nezmění a je s ní nutné počítat. Čelit se jí dá jedině tak, že se budou zaplňovat sklady vším, což například u elektroniky bude z hlediska životnosti poměrně komplikované a navíc i velice nákladné. Nebo se stanoví určité minimum nikoli hi-tech výzbroje, které je zapotřebí mít ve skladech a zároveň se bude udržovat určitá kapacita vlastní výroby. Třetí bod souvisí částečně s druhým – k dilematům je nutné připočíst globální dělbu práce. Každý vojenský systém se skládá z velkého množství součástek, nicméně jenom menší část se vyrábí na území daného státu. V případě krize tedy nemusí být snadné zajistit si dostatečné množství hi-tech systémů, včetně třeba velice drahé přesně naváděné munice. Snadno se může stát, že požadavky budou uspokojovány postupně, takže součásti mohou dorazit i pozdě. Pokud i nadále budou státy definované mimo jiné teritoriem, na kterém leží, bude patřit k základním povinnostem toto teritorium fyzicky, nikoli pouze virtuálně, ubránit. A jediný způsob, jak toho dosáhnout, je zvrátit negativní trend demilitarizace posledních téměř třiceti let a zkombinovat staré s novým. To bude vyžadovat nemalé úsilí, prozíravost a odvahu, protože ne vždy budou nutné kroky populární. NOTES Evropská bezpečnost, NATO a jeho východní hranice - minulost a současnost 48 New Direction - The Foundation for European Reform