© 1995 Ministerstvo obrany České republiky Redakce Impuls Tisk: Vojenský zeměpisný ústav Praha obsah Úvod .........................................................................................................................................5 I. Bezpečnostní politika České republiky..................................................................................6 II. Vojenská strategie České republiky...........................................................................'.........15 III. Vývoj koncepce obrany České republiky po roce 1989.....................................................21 IV. Armáda České republiky - současnost a budoucnost.......................................................26 V. Plánovaní a rozdělování obranných zdroju v resortu obrany...............................................42 VI. Civilní ochrana...................................................................................................................49 VII. Obrana a společnost.........................................................................................................52 Obrazové přílohy.....................................................................................................................61 úvod Informování veřejnosti o cílech vojenské politiky a strategie a o výstavbě ozbrojených sil patří ve vyspělých demokratických státech k prvkům politické kultury. Jedním z nástrojů dosahování konsenzu v oblasti bezpečnostní politiky jak v politickém spektru, tak v občanské společnosti jsou Bílé knihy o obraně. Formování občanské odpovědnosti za obranu republiky a zprůhlednění činnosti ozbrojených sil a jejich úlohy ve státě považuje Ministerstvo obrany České republiky za důležitý prvek v procesu vytváření armády nového typu. Rovněž práce zastupitelských a výkonných orgánů státní moci důležitých pro obranu je závislá na dostatečné informovanosti jejich pracovníků. Relevantní informace jsou také předpokladem vytváření objektivního obrazu armády ve sdělovacích prostředcích. To jsou důvody, které vedly k vůbec prvnímu vydání Bílé knihy o obraně u nás. Bílá kniha o obraně bilancuje cestu rozhodujících změn, kterou armáda prošla od roku 1989. V tomto období transformace byla zpracována a realizována Koncepce výstavby Armády České republiky do roku 1996, vláda schválila novou Vojenskou strategii České republiky, došlo ke snížení počtů lidí i zbraní, bylo zcela změněno rozmístění vojenských útvarů na území státu i systém jejich velení. Výrazem odpovědnosti, s níž vstoupila Česká republika do nově se utvářející evropské bezpečnostní výstavby, je i vojenská angažovanost v operacích OSN. V nich prokazují příslušníci naší armády svou výkonnost, odbornou způsobilost a morální zralost. Vedle shrnutí dosavadního vývoje v oblasti bezpečnosti, vojenské politiky a výstavby armády tato publikace seznamuje čtenáře s programem, který je pro naši armádu závazný v blízké perspektivě. Prioritní součástí transformace Armády České republiky v nadcházejícím období bude naplňování vojenské organizační a technické dimenze kompatibility se Severoatlantickou aliancí. Česká republika jako suverénní, nezávislý stát potřebuje armádu schopnou čelit ohrožení státu, armádu, která bude plnohodnotnou složkou demokratické společnosti. Armáda se ovšem neobejde bez podpory všech politických sil a obyvatel naší země. Jsem přesvědčen, že důvěra v armádu i její podpora mohou vyrůstat jen z objektivního poznání o situaci a procesech, které v armádě probíhají. RNDr. Vilém HOLÁŇ, ministr obrany České republiky I. bezpečnostní politika české republiky V České republice od jejího vzniku probíhá proces vytváření a realizace bezpečnostní politiky v souladu s Chartou Organizace spojených národů. V obecné podobě je bezpečnostní politika souhrnem opatření kodifikujících odpovědnost státu za vytváření a udržování takových podmínek vnitřního a vnějšího bezpečnostního klimatu, které umožní efektivní rozvoj státní prosperity. Zahrnuje politické, diplomatické, technologické, ekonomické, ekologické, kulturní a morální faktory. Klíčové místo v tomto souhrnu představují charakter i míra možného ohrožení státu a z nich vyplývající důsledky pro potřeby obrany či možnosti jejího zajištění. Bezpečnostní politiku je tedy nutné vnímat ve dvou rovinách: • v rovině konceptuálni, která stanoví principy a zásady směřování bezpečnostní politiky a je věcí politickou, • v rovině realizační, ve které hrají hlavní roli ozbrojené síly státu, používané k neutralizaci a odvrácení různých druhů ohrožení, definovaných bezpečnostní politikou, podle předem vypracované vojenské strategie státu. Česká republika po skončení studené války hledá své místo ve společenství demokratických států a v budoucím evropském bezpečnostním systému. Chce být stabilizujícím prvkem střední Evropy a součástí moderní evropské civilizace. bezpečnostní situace v evropě a jejím okolí V době bipolárního rozdělení světa byla z velké části známa rizika, která mohla být příčinou konfrontace. Bylo jednodušší je předvídat a přijímat příslušná protiopatření. Po rozpadu blokového systému vstoupil svět do nové etapy, vyznačující se na jedné straně podstatným snížením rizika globálního konfliktu, na druhé straně však vznikla celá škála rizik nových, s daleko méně předvídatelnými důsledky. Zvýšila se možnost vzniku regionálních krizí, konfliktů a znepřátelení států z ekonomických, politických, sociálních, národnostních, etnických a náboženských důvodů. Na jejich řešení nejsou existující světové a evropské instituce dostatečně připraveny. Počet nestabilních regionů ve světě neklesá. Vývoj rizik a průběh krizí Či konfliktů většinou nelze ani přesně předpovědět, ani zhodnotit jejich důsledky. Přitom na mnoha místech roste odhodlání použít vojenské prostředky k jejich řešení. 6 Některé části střední a východní Evropy se staly oblastmi s poměrně nízkou bezpečnostní stabilitou. Zejména na území bývalé Jugoslávie a na Kavkazu již několik let probíhají válečné konflikty. Zdrojem možného napětí jsou otázky spojené s rozdělením a budoucností jaderného potenciálu bývalého SSSR a specifická situace ve státech vzniklých jeho rozpadem, kde se projevuje řada územních, politických, historických a etnických konfliktů v otevřené i latentní podobě. Z vojenského hlediska zůstává Rusko vzhledem k mohutnému potenciálu, zděděnému po SSSR, silnou vojenskou jadernou mocností. Celkové změny ve světě vytvářejí možnosti vzniku dalších rizik pro evropskou i světovou bezpečnost. ■ rizika a ohroženi české republiky Česká republika vychází při vytváření své bezpečnostní politiky a při zajišťování své obranyschopnosti z následujících závěrů analýz a prognóz vývoje situace v Evropě i ve světě a z toho vyplývajících rizik: • Rozpad bipolárního rozdělení světa snížil možnost vzniku globální války na minimum, vyvolal však nové rizikové faktory. Vzrostl počet nestabilních regionů v Evropě, Asii i Africe. Východní Evropa se v blízké budoucnosti zřejmě nestane regionem trvalé stability. • Přetrvávající vnitropolitická nestabilita ve střední a východní Evropě, na Balkáně, Blízkém a Středním východě, v Asii i v Africe a nevyřešené etnické i teritoriální otázky mohou vést k použití zbraní hromadného ničení při řešení vnitřních i vnějších problémů, k sociálním výbuchům, národnostním a územním konfliktům s následnou silnou migrací uprchlíků. • Šíření islámského fundamentalismu může vyvolat nové etnické spory, zejména na Balkáně, Blízkém a Středním východě a v jihovýchodní části Společenství nezávislých států. • Po skončení období ideologické a vojenské konfrontace se ekonomické vztahy stávají stále více určujícími faktory politických vztahů ve světě. Ekonomický růst, rozvoj technologií a boj o budoucí trhy a surovinové zdroje určují v současné době mezinárodní vliv té které země, stejně jako její vojenská síla. • Vlivem dalšího rozpadu ekonomik jednotlivých států může dojít k následnému zpřetrhání celosvětových, ale i mezistátních a regionálních ekonomických vazeb a tím k vytvoření nestabilní situace s možností vzniku konfliktů. • Rusko a další nástupnické státy SSSR se nacházejí na počátku demokratických změn a lze předpokládat jejich další složitý vývoj. Ruská federace stupňuje snahy o posilování svého vlivu v zahraniční politice i ekonomice, což ovlivňuje především sbližování států střední a východní Evropy se západními vojenskopolitickými a ekonomickými strukturami. 7 • Není vyloučena eskalace vojenského konfliktu na území bývalé Jugoslávie do jižní části Balkánu. Realizace zájmů velmocí v tomto regionu by mohla vést k destabiliza-ci Balkánu a k přímému zapojení dalších států do konfliktu. • Narůstají snahy nacionalistických armád členských států NATO a dalších demokratických zemí. Vzdělávání nejnižších velitelů a specialistů (včetně pro službu na čas) se uskutečňuje vt vojskových vzdělávacích a výcvikových střediscích a základnách druhů vojsk a služeb. Vzděláváním v mimoškolských institucích jsou vojáci z povolání připravováni na spe ciální činnosti, pokud taková příprava není zajišťována civilními nebo vojenskými školami. Vzhledem k perspektivnímu vstupu České republiky do Evropského unie, Západo evropské unie a NATO se předpokládá přizpůsobení přípravy na školách a dalšího vzděláván požadavkům na členství v těchto organizacích. Dokončení transformace vojenského školství se uskutečňuje v návaznosti na personá.1 ní řízení Armády České republiky a v souladu s návrhy připravovaných zákonů o vzdělání v Čeř ké republice. PŘEHLED VOJENSKÝCH ŠKOL k 1. lednu 1995 A. VOJENSKÉ VYSOKÉ ŠKOLY 1. Vojenská akademie v Brně Fakulta velitelská a štábní Fakulta vojenskotechnická - druhů vojsk Fakulta letectva a PVO Institut jazykové přípravy Školní brigáda Zabezpečovací prapor 2. Vojenská lékařská akademie Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové Katedry a kliniky (jen s vojenskoodborným zaměřením) Školní prapor Rota zabezpečení 32 3. Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově Fakulta řízení vojenských systémů Fakulta ekonomiky obrany státu Fakulta druhů vojsk Školní brigáda Výcviková základna Zabezpečovací prapor 4. Vojenský odbor pri Fakultě tělesné výchovy a sportu , Univerzity Karlovy v Praze B. VOJENSKÉ STŘEDNÍ ŠKOLY 1. Vojenská střední škola v Brně 2. Vojenská střední škola ve Vyškově 3. Vojenská střední škola zdravotnická v Hradci Králové 4. Vojenská konzervatoř v Roudnici nad Labem 5. Vojenské gymnázium Jana Žižky v Moravské Třebové (do 31. 8. 1996) 6. Vojenské gymnázium Jana Žižky v Praze (do 31. 8. 1995) 7. Vojenské gymnázium Jana Žižky v Opavě (do 31. 8. 1995) Věda a výzkum Zákonem číslo 1/1995 Sb., o státní podpoře výzkumu a vývoje, který nabyl účinnosti dnem 18. ledna 1995, se pojem „vědecká činnost" nahrazuje pojmem „výzkum", který je chápán jako systematická a tvůrčí práce rozšiřující poznání přírody, člověka, společnosti, myšlení, kultury a techniky. Obranný výzkum jako výzkum, který se vztahuje k dlouhodobým potřebám obrany a bez-pečnostřstátu, se realizuje v rámci oblasti výzkumu a vývoje státu. V resortu obrany je zabezpečován správní a řídící činností a prováděn u organizací zabývajících se výzkumnou a vývojovou činností jak uvnitř resortu, tak především mimo resort obrany. 33 V rámci resortu se postupně redukuje původní výzkumná a vývojová základna ve vazbě na dostupnost zdrojů a obsahovou orientaci. Významná výzkumná a vývojová pracoviště resortu tvoří vojenské vysoké školy, Ústav obranných studií Armády České republiky a vojenské technické ústavy. Mimo resort se na obranném výzkumu podílejí odborníci výzkumných pracovišť Akademie věd České republiky, univerzit, vysokých škol a dalších pracovišť státu. Výzkumná a vývojová pracoviště-resortu vykazují výzkumné aktivity i vůči civilní sféře. Postupně se rozvíjí také mezinárodní spolupráce. Posláním obranného výzkumu je být základním činitelem udržování moderní poznatkové a technologické základny armády, vylučovat možná technologická překvapení a zajišťovat špičkové a pokročilé inovace. Zabezpečovat včasnou reakci v případě naléhavé potřeby nebo krize, podporovat uživatele v resortu obrany při využívání nově vznikajících technologií a zavádění nových poznatků a systémů do praxe. Připravovat prognostické podklady pro tvorbu strategických a koncepčních dokumentů, být konstruktivním poradcem při vypracování plánů, programů a směrnic, které vyžadují vysoké odborné znalosti. Ovlivňovat akviziční proces, přímo podporovat systémy zavedené do výzbroje a rozhodovací procesy. Produktem obranného výzkumu jsou nové znalosti a technologie, analýzy potřeb a příležitostí, způsoby využití nabízejících se příležitostí, vypracování koncepcí a prokazování jejich uskutečnitelnosti, navrhování a definování nových vojenských systémů a transfer vyspělých technologií do získání nových vojenských schopností. Cíle obranného výzkumu spočívají v získávání výzkumných produktů přispívajících v krátkodobém horizontu k efektivní transformaci Armády České republiky a perspektivně k její výstavbě na armádu srovnatelnou s armádami vyspělých demokratických států, v osvojování si těchto produktů, jejich rozvíjení a předávání realizační sféře. Správní a řídící činnost v oblasti obranného výzkumu se uskutečňuje prostřednictvím zřizovatelů pracovišť, odborného řízení příslušnými složkami Ministerstva obrany a Generálního štábu Armády České republiky a centrální koordinací výzkumu odbornými orgány v působnosti náměstka ministra obrany. Normativní opatření jako jeden ze základních nástrojů usměrňování obranného výzkumu vycházejí ze základních legislativních aktů státu, jako je zákon číslo 300/1992 Sb., o státní podpoře výzkumu a vývoje, ve znění zákona číslo 1/1995 Sb. Vnitřními dokumenty je vytvářeno procedurální prostředí a zásady rozvoje a chování obranného výzkumu. Financování obranného výzkumu je zabezpečováno institucionálně, v rámci rozpočtových prostředků pro činnost jednotlivých organizačních prvků resortu, a účelově, prostředky vyčleněnými na rozvoj vojenské vědy, zejména pro řešení úkolů mimo resort obrany. V roce 1993 představovaly účelové výdaje 9*5 mil. Kč., v roce 1994 17,8 mil. Kč a v roce 1995 je plá-! nováno 42,9 mil. Kč. Poradní orgány pro výzkum jsou ustaveny na vojenských vysokých školách, výzkumných a vývojových pracovištích a v některých složkách Ministerstva obrany a Generálního štábu Armády České republiky. K zabezpečení správních a řídících procedur je vytvářen informační systém oblasti výzkumu, zabezpečující podklady evidenčních, statistických, analytických a plánovacích činností. 3? Současné zaměření obranného výzkumu vychází z-programů výzkumu připravených v letech 1991 a 1992 a modifikovaných v průběhu transformace armády v roce 1993 na úrovni projektů výzkumu na podmínky Armády České republiky. Cílem řeSených projektů výzkumu je vědecká podpora řídících, rozhodovacích, administrativních a vývojových procesů ve prospěch velení a řízení, vojenské techniky a vojenského zdravotnictví. Struktura obsahového zaměření se bude modifikovat. Výchozím mezníkem je dokončení rozpracovaných projektů a postupné zvyšování podpory výzkumu operačních schopností státu a rozvoje poznatkové a technologické základny vojenských schopností státu. Prioritně se bude uskutečňovat výzkum: • moderních organizačních struktur vojsk; systému velení a řízení; všestranné přípravy Armády České republiky na obranu státu a vedení operací a bojů, • uplatnění moderních informačních technologií, • základních nástrojů plánování a ekonomického zabezpečení Armády České republiky, zásobovacích a distribučních problémů a hodnotových analýz, • systému přípravy a výcviku příslušníků Armády České republiky, zejména její profesionální části, • špičkových technologií a metod jejich reálného užití tak, aby byly odhalovány možnosti zavádění nové kvality činností ve výzkumu, výcviku, v rozhodovacích procesech a v činnosti vojsk, • k získání nejnovějších vědeckých poznatků a znalostí o reálném světě, pokroku ve vědě a technologii, včetně duálních technologií, které mohou sehrát pozitivní roli ve zdokonalování vedení vojenských operací a zvyšování kvality vojsk. Výzkumná a vývojová základna Armády České republiky Výzkumnou a vývojovou základnu Armády České republiky tvoří vojenské vysoké školy, vojenské technické ústavy a další specializovaná zařízení, která se podílejí na řešení výzkumných a vývojových úkolů. Mezi nej významnější pracoviště této základny se řadí Vojenská akademie v Brně, Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově, Vojenská lékařská akademie Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové, Ústav obranných studií Armády České republiky v Praze, Historický ústav Armády České republiky v Praze, Vojenský technický ústav pozemního vojska Vyškov, Vojenský technický ústav letectva Praha, Vojenský technický ústav elektroniky Praha, Vojenský technický ústav ochrany Brno a Vojenský technický ústav výzbroje a munice Slavičín. Vojenská akademie v Brně provádí výzkum v oblasti vojenských věd zaměřený na řízení a použití vojsk a na vojenskou logistiku. V oblasti vojenskotechnických věd výzkum zaměřený na vojenskou elektroniku a kybernetiku, techniku pozemních vojsk, zbraně a munici, vojenskou leteckou techniku, na vojenské aplikace stavebnictví, geodézie a kartografie. Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově uskutečňuje výzkum v oblasti teorie řízení a bojového použití jednotek pozemního vojska, teorie vojenského výcviku pozemního vojska, ekonomiky obrany státu, ekonomiky a hygieny výživy, teorie ochrany vojsk. 35 Vojenská lékařská akademie JEP v Hradci Králové se zaměřuje na výzkum otázek vojenského zdravotnictví za války a v míru, vojenské hygieny, vojenské epidemiologie, vojenské toxikologie, vojenské radiobiologie, vojenské farmacie, válečného vnitřního lékařství a válečné chirurgie. Ostav obranných studií Armády České republiky v Praze realizuje komplexní výzkum vojenského umění, vojenské strategie, operačního umění, taktiky a počítačového mode-, lování v těchto oblastech. Vytváří teoretické předpoklady pro systémové a koncepční řešení otázek strategie obrany státu, přípravy a vedení operační a taktické činnosti armády. Zabezpečuje vědeckoinformační servis strategického rozhodování hlavních funkcionářů Ministerstva obrany a Generálního štábu Armády České republiky a vydává yojenskoteoretický časopis Vojenské rozhledy. Historický ústav Armády České republiky v Praze uskutečňuje výzkum, muzejní, archivní a knihovnickou činnost v oblastech českého vojenství, Československé armády a Armády České republiky, vztahující se hlavně k historii bojů za národní svobodu, státní samostatnost a demokracii. Zkoumá dějiny českého a československého vojenství od nejstarších dob až po současnost. Vojenský technický ústav pozemního vojska Vyškov provádí komplexní výzkum, vývoj a zkušebnictví techniky a materiálu pozemního vojska v oborech techniky a prostředků vojskového technického průzkumu, ženijní techniky, tankové a automobilní techniky, technických prostředků a týlového zabezpečení vojsk, silniční techniky, materiálu a prostředků řízení vojenské dopravy, prostředků výcviku, oprav a dočasné ochrany vojenské techniky a materiálu vojsk. Vojenský technický ústav letectva Praha realizuje komplexní výzkum, vývoj a zkušebnictví v oborech letadel, leteckých motorů, palubních systémů, letecké výzbroje a munice a zařízení včetně prostředků pro jejich kontrolu, obsluhu a diagnostikování, prostředků pro výcvik pilotů, letištních provozních zařízení, prostředků vzdušného průzkumu a radiotechnického zabezpečení letectva, záchranných prostředků letce a padákové techniky, automatizovaných systémů velení a řízení bojové činnosti letectva a protivzdušné obrany. Vojenský technický ústav elektroniky Praha je zaměřen na výzkum, vývoj, zkušebnictví a výrobu v oblasti vojenské elektroniky pozemního vojska v oborech automatizační a výpočetní technika, technika přenosu a zpracování dat, laserová technika a optoelektronika, radio-technické prostředky průzkumu, radiolokační a protiradiolokační technika, rádiová a radioreléová technika, technika linkového spojení a spojovacích uzlů, technika vyrozumění a svolání osob, prostředků pro počítačové datové sítě, technika vnější a vnitřní ostrahy objektů, prostředků pro šifrovou a nešifrovou ochranu informací, elektronika zbraňových a průzkumných výcvikových systémů. Vojenský technický ústav ochrany Brno provádí výzkum, vývoj a zkušebnictví v oborech s materiálovou a technologickou problematikou s důrazem na řešení materiálových, technologických a provozních příčin selhání vojenské techniky, výzkum a vývoj v oblastech vojenské chemie a ekologie s důrazem na chemický průzkum, chemickou kontrolu, radiační průzkum, dozimetrii a protiradiační ochranu, individuální a kolektivní ochranu, očistu vojsk a techniky, 36 likvidaci- škodlivin, výzkum a vývoj v oblasti vojenské elektroniky pozemního vojska s důrazem na prostředky a systémy radioelektronického průzkumu, prostředky a systémy radioelektronického rušení a prostředky maskování bojové činnosti. Vojenský technický ústav výzbroje a munice Slavičín uskutečňuje výzkum a vývoj týkající se pořizování, provozu, výcviku a bojového používání zbraňových, muničních a průzkumných systémů, jejich příslušenství a komponentů. Provádí výzkum, vývoj a zkušebnictví při zavádění a osvojování nové techniky, včetně analýzy závad a havárií výzbroje při výrobě či v průběhu provozu, a výzkum a vývoj v oblastech výzbroje, zbraňových a muničních systémů s důrazem na modernizaci zbraní, munice, řízených střel, průzkumných prostředků, velitelských stanovišť, systému řízení palby, trenažérů a pomůcek pro výcvik a dílenských prostředků. Kultura V období transformace Armády České republiky směruje oddělení kultury Ministerstva obrany svou působnost k podpoře rozvoje kultivované osobnosti jak vojáka - občana v uniformě, tak jeho partnera, občanského zaměstnance, aby byli po všech stránkách srovnatelní s příslušníky ostatních evropských armád. Proto dbá o naplňování Všeobecné deklarace lidských práv čl. 27 (1): „Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti, užívat plodů umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výtěžcích." Oblast kultury je v resortu obrany zařazena do Sekce personalistiky a vzdělávání Ministerstva obrany. Oddělením kultury Ministerstva obrany je řízena po stránce koncepční, metodické a organizační jak směrem do Armády České republiky, tak směrem k civilním institucím doma a k reprezentační činnosti v zahraničí. K na-plňování a řízení kulturní činnosti působí v armádě profesionální pracovníci. Většinu z nich tvoří občanští zaměstnanci, řídící funkce zastávají Vojáci z povolání. Středisky kulturního života ve vojscích jsou domy armády v posádkách, kde jsou umístěna velitelství armádních sborů, a posádkové domy armády v místech s velkou koncentrací vojsk. Uvedená zařízení poskytují služby, jako například půjčování videokazet a záznamů na dalších nosičích, zápůjčky knih a časopisů, promítání filmů, organizování koncertů, divadelních představení, přednášek, besed a jazykových kurzů. Soustřeďují a metodicky vedou zájemce o umělecké, technické a další aktivity. Organizují regionální spolupráci s civilními kulturními organizacemi. Vojenská hudební služba Armády České republiky zahrnuje devět velkých dechových orchestrů, z nichž dva mají sídlo v hlavním městě: Ústřední hudba Armády České republiky a Posádková hudba Praha. Ostatní jsou rozmístěny v Čechách a na Moravě tak, aby mohly plnit svou funkci v příslušných regionech. Armádní folklórní soubor „Ondráš" se podílí na udržování českého a moravského folklóru doma i v zahraničí. Na mezinárodních festivalech si udržuje stále čestné umístění. Zájem příslušníků armády o aktivní využití volného ča-su je podporován organizováním každoročních celoarmádních soutěží v hudbě, zpěvu, hře na hudební nástroje, ve společenském tanci, ochotnických divadelních představeních a v leteckém a raketovém modelářství. 37 Novou tradicí, založenou v roce 1993, je každoroční mezinárodní setkání vojenských dechových hudeb na festivalu v moravském posádkovém městě Kroměříž. Festival se stal jednou z mnoha akcí sloužících ke sbližování naší armády s demokratickými armádami světa a k rozvíjení uměleckých i lidských kontaktů. Tělesná výchova a sport Na základě transformace tělovýchovného hnutí v České republice byl zahájen obdobný proces i v systému tělesné výchovy a sportu v Armádě České republiky. Došlo k postupnému vymezování a oddělování tělovýchovných činností nezbytných pro výcvik vojáků od těch, které naplňují potřeby vojáka jako občana ve stejnokroji. Služební tělesná výchova Nařízení náčelníka Generálního štábu Armády České republiky z roku 1993 definovalo pravidla služební tělesné výchovy v armádě jako tělovýchovné činnosti řízené veliteli a považované za výkon zaměstnání. Do jejího obsahu byla zahrnuta povinná tělesná příprava, realizovaná v hodinách výcviku, a výběrová tělesná výchova s dobrovolnou účastí. Potřeba přiměřené tělesné připravenosti každého příslušníka armády se výrazně prosadila do požadavků na profesní úroveň vojáků z povolání i části občanských zaměstnanců. Musí ji pravidelně každoročně prokazovat a výsledky se promítají do jejich osobního hodnocení. Výběrová tělesná výchova ve svých organizačních formách rozvíjí a posiluje výchovné i výcvikové úkoly povinného výcviku, a to činností tělovýchovných kroužků, organizováním armádních soutěží a jiných tělovýchovných aktivit. Vznik nových zákonů, především zákona číslo 83/1990 Sb., o sdružování občanů, podpořený ustanoveními Základního řádu byl k 30. září 1994 příčinou odchodu vojenských tělovýchovných jednot z oblasti působnosti a odpovědnosti vojenských velitelů. Jejich další činnost se stala výsledkem svobodného rozhodování samostatných právních subjektů s vlastním hospodařením. Transformace služební tělesné výchovy bude i nadále pokračovat. Vojenskopraktické tělovýchovné dovednosti a návyky nezbytné pro kvalitní výkon funkce budou rozvíjeny ve specializovaném subsystému, zatím ve výcviku chybějícím. Nároky a povinnosti týkající se tělesné výkonnosti budou postupně vyvažovány rekondičními programy s ozdravovacími a relaxačně-aktivačními úkoly. Jejich smyslem bude péče o udržování životní a pracovní kondice vojáků v průběhu služby. K tomu budou podle finančních možností vytvářeny příznivější materiální podmínky. Vývoj služební tělesné výchovy v armádě bude sledovat požadavky přibližování se armádám NATO v mezích možností naší'společnosti. Vrcholový sport v Armádě České republiky Cílem pracovníků vrcholového sportu je v součinnosti se sportovními svazy a Českým olympijským výborem zabezpečit optimální podmínky pro přípravu státních a armádních reprezentantů na nejvyšší světové a evropské soutěže. 38 K íomuto účelu stát uvolňuje účelově finanční prostředky v kapitole Všeobecná pokladní správa. Veškerá opatření v organizační struktuře armádního vrcholového sportu jsou prováděna v souladu s usnesením vlády České republiky číslo 371 ze dne 7. července 1993 ke komplexní péči orgánů státu o sportovní reprezentaci. Organizační strukturu armádního vrcholového sportu k 1. lednu 1995 znázorňuje obr. IV/8. Armádní sportovci se trvale významným způsobem podílejí na úspěšnosti české sportovní reprezentace. Dokladem toho jsou i výsledky dosažené v letech 1993 a 1994 na mistrovstvích světa a Evropy, kde získali 80 medailí. -Dobrou pozici zaujímá náš sport i v Mezinárodní organizaci vojenského sportu OSM, která je třetí největší svého druhu na světě. Hlavními úkoly v roce 1995 jsou úspěšná vystoupení armádních sportovců na mistrovstvích světa a Evropy a též na prvních světových armádních hrách v Římě. V roce 1996 to budou především letní olympijské hry v Atlante. Životní prostředí Zvýšené požadavky společnosti na ochranu životního prostředí vedly od roku 1990 k zavádění systému efektivního řízení ekologie v resortu. Rozkazem ministra obrany číslo 1/1995 k organizačnímu zajištění ochrany životního prostředí byla dokončena výstavba ekologických orgánů a stanovena jejich působnost. Resortní funkce v oblasti životního prostředí byla v nové organizační struktuře Ministerstva obrany svěřena Oddělení životního prostředí. Jsou vytvořeny ekologické orgány na Generálním Štábu Armády České republiky, ve svazech a svazcích. U útvarů pracují komise životního prostředí. Ekologizace života vojsk se dosahuje především aplikací obecné právní úpravy životního prostředí do vojenských řádů a předpisů. V metodice plánování byla problematika životního prostředí zařazena do oblasti řídící práce. Všichni vojáci a občanští zaměstnanci vojenské správy nesou osobní odpovědnost za postupnou integraci ekologických hledisek do všech aktivit. Tím jsou vytvořeny předpoklady k dosažení souladu činnosti resortu s potřebami životního prostředí na všech stupních řízení a velení. K významné zahraniční spolupráci patří spolupořádání konference NATO v roce 1992 v Norsku na téma ekologického chování armády. Oddělení životního prostředí je národním koordinátorem aktivit Výboru pro výzvy moderní společnosti (CCMS)/NATO/NACC a participuje na jeho řídících (pilotních) studiích, kterými jsou například „Ekologické aspekty využití bývalých vojenských pozemků", „Znečištění životního prostředí z vojenských zařízení přestupující hranice států", „Vyhlídky armád v životním prostředí", „Ochrana obyvatelstva během přepravy vojenského materiálu", a na seminářích. Dobrá spolupráce je se Školou NATO/SHAPE formou lektorské činnosti na ekologických kurzech a zavedení obdobných kurzů v Armádě České republiky. Kompatibilita v profesionálním přístupu armády k životnímu prostředí je završena v rámci aktivit Partnerství pro mír. 39 Sociální klima Sociální politika Armády České republiky vychází z principů sociální politiky státu a na jejich základě formuluje své vlastní sociální cíle a úkoly. Respektuje přitom specifičnosti výkonu vojenské služby, zejména osobní omezení z ní vyplývající. Cílem sociální politiky Armády České republiky je vytváření optimálních předpokladů pro plnění služebních povinností u všech příslušníků armády i občanských zaměstnanců. Zásadními prioritami jsou péče o profesionální a sociální rozvoj. Sociální klímaje objektivně určeno sociálními podmínkami. Pro Armádu České republiky to platí tím spíše, že se nachází v procesu transformace, kdy se dostávají do pohybu zásadní faktory sociálně podmiňující její celkovou úroveň, výkonnost a spolehlivost: problematika odměňování, naturálních náležitostí, kompenzací nevýhod spojených s výkonem vojenského povolání. Soulad mezi propracovanou personální politikou a politikou sociální patří mezi významné předpoklady pozitivního vztahu vojáků k vlastní profesi. Vedle toho zde působí činitele povahy subjektivní, kde do popředí vystupuje zejména sociální orientace vojáků i občanských zaměstnanců jako celku, eventuálně podle jednotlivých kategorií. Tyto subjekty se pochopitelně liší v míře identifikace s posláním armády i jeho aktuálním naplňováním (viz například vojenští profesionálové versus vojáci základní služby), ale i v dalších názorových hladinách. Nicméně jejich sjednocování pod ideou zajištění obranyschopnosti a bezpečnosti státu, který je společnou vlastí všech dohromady, představuje nesle-vitelný požadavek veškerého sociálního řízení, resp. ovlivňování sociální atmosféry ozbrojených sil. Proto i tyto souvislosti jsou prioritní součástí sociálního plánování. Konečně, není pochyb o tom, že takto pojatý styl vedení přináší své kvalitě úměrný sociální efekt mající vysokou návratnost pro jedince (armáda se mu stává školou života), ale zároveň přínos pro armádu jako instituci (její dobré jméno má vliv na úspěšnost rekrutace). Rozhodujícím kritériem pro utváření i posuzování sociálního klimatu se tudíž stává naplňování hesla, podle něhož je „voják občanem v uniformě". budoucnost armády české republiky Výstavba armády v letech 1996-2005 bude zaměřena především na kvalitativní rozvoj. Cílem bude dosáhnout početně malé, konvenčně vyzbrojené a vysoce funkční nestranícke armády s vysokým stupněm profesionalizace, připravené k obraně státu a schopné podílet se na společných operacích mezinárodních mírových sil. Základ bude i nadále tvořit mírová armáda, schopná rozvinout se na válečné počty. Postupně bude vybavována moderní výzbrojí a technikou s důrazem na vzdušné síly. V první etapě výstavby, do roku 2000, bude pozornost zaměřena na stabilizaci organizačních struktur, zdokonalení systému řízení a velení začleněním automatizovaných systémů, informatiky, spojení a prostředků pro vedení boje v noci. Bude zahájeno přezbrojení na nové letouny, začleňování moderních prostředků protivzdušné obrany, protitankových a za-tarasovacích prostředků a inteligentní munice. 40 Ve druhé etapě, po roce 2000, bude pokračovat zavádění nových zbraňových systémů s důrazem na pozemní vojsko a vzdušné síly. Zvláštní pozornost bude věnována první etapě, ve které se budou plnit hlavní úkoly v souvislosti s přípravou k začlenění armády do struktur NATO. Za hlavní principy další výstavby armády i nadále považujeme změny v personální práci, v systému řízení, ve všestranné přípravě a výchově, v přechodu na standardy NATO, v modernizaci výzbroje a techniky a v logistické podpoře. V personální oblasti budou dokončeny změny ve struktuře armády se zaměřením na profesionalizaci a tomu odpovídající sociální zabezpečení, na zajištění plynulého a rovnoměrného naplňování struktur armády osobami v plánovaných počtech a kvalitě v souladu s kariér-ním řádem. Systém řízení a velení bude zdokonalován především zavedením prostředků automatizace a informatizace, při efektivním uplatňování principů plánování, programování a rozpočtování s přihlédnutím k lidským, finančním a materiálním zdrojům. Ve všestranné přípravě a výchově příslušníků armády se zvýší efektivnost přípravy velitelů, štábů a vojsk v souladu se systémovými změnami armády. V přechodu na standardy NATO, k dosažení kompatibility a interoperability v nejdů-ležitčjších oblastech činnosti armády, bude zajištěna postupná obměna a modernizace hlavních zbraňových systémů k vytvoření podmínek pro začlenění Armády České republiky do vojenských struktur NATO. Ve zvyšování kvality, pružnosti a efektivnosti logistické podpory armády dojde k postupnému budování automatizovaného informačního a řídícího systému logistiky, optimalizaci struktur prvků řízení logistiky a k vytvoření dvoustupňového zásobovacího systému. Armáda České republiky zůstane i nadále rozhodující složkou ozbrojených sil určenou k odvrácení vnějšího ohrožení státu a k obraně České republiky v případě jejího vojenského napadení. V organizačních strukturách a dislokaci Armády České republiky se předpokládají jen dílčí změny v souvislosti se zaváděním nových zbraňových systémů. 41 plánování a rozdělováni obranných zdrojů v resortu obrany politická a ekonomická stabilita Výsledky dosavadního vývoje v České republice charakterizuje úspěšné dokončování transformace ekonomického systému v podmínkách politické stability. Byl vytvořen demokratický politický systém a dosažena makroekonomická stabilita, charakterizovaná již čtyři roky stálým směnným kurzem koruny, stabilizovaným vývojem cen a nízkou mírou nezaměstnanosti. Výrazně se snížila úloha státu v ekonomice, úspěšně končí privatizace, vzniká nová struktura ekonomiky a nové vnitřní vztahy, postupuje restrukturalizace a stabilizace podniků. V roce 1994 poprvé od začátku ekonomické transformace došlo k růstu hrubého domácího produktu, přičemž jeho převažující část již vytváří nestátní sektor. Nositelem hospodářské dynamiky jsou přitom zejména malé a střední soukromé podniky. Společně s výsledky rychlých a promyšlených systémových změn napomáhá příznivému vývoji české ekonomiky též nastupující oživování světového hospodářství, politická stabilita a sociální smír, který dosud nebyl vážněji narušen. Příznivý hospodářský vývoj České republiky zvyšuje i její ekonomické možnosti ve vztahu k zabezpečení potřeb obrany. systém plánování, programování a rozpočtování v resortu obrany O zavedení systému plánování, programování a rozpočtování bylo rozhodnuto ministrem obrany České republiky v červenci 1993. Tento systém slouží k plánování a využívání zdrojů (lidských, věcných a finančních) pro potřeby obrany. Ministr obrany České republiky má pro svoje rozhodování v této oblasti k dispozici poradní orgán, který se nazývá Rada pro plánová-_ní a řízení obranných zdrojů. Z procedurálního hlediska tvoří systém plánování, programování a rozpočtování tři vzájemně na sebe navazující, prolínající se a cyklicky se opakující činnosti. Plánování zahrnuje dlouhodobou perspektivu na deset let, programování střednědobou perspektivu na pět let a roz- 42 počtování zahrnuje příslušný finanční rok. Po zahájení dalšího finančního cyklu zůstávají uvedené plánovací horizonty zachovány, přičemž dochází k posunu o jeden rok. Výstupem fáze plánování je Plán lidských, věcných a finančních zdrojů resortu Ministerstva obrany na období deseti let. Výstupem fáze programování je Programový plán na pět let. Výstupem fáze rozpočtování je návrh rozpočtu. Lidské zdroje Jedním z limitujících prvků obranyschopnosti státu jsou lidské zdroje, zejména pak početní stav a kvalita vojenského personálu. Podle vídeňských ujednání z roku 1992 nemá počet osob ve zbrani (kombatantů) přesáhnout hranici 0,7 procenta celkové populace. Pro našich zhruba 10 milionů obyvatel byl proto stanoven limit vojenského personálu na 65 000. Ze sociálně-demografických analýz vyplývá i pro uvedený limitní počet vojenského personálu bilanční napjatost mezi potřebami a zdroji. Řešením je regulovaná profesionalizace armády, což je objektivně se prosazující trend. Vyvolává ho především růst složitosti zbraňových systémů, jejichž obsluha není během zkracující se povinné vojenské základní služby dosti dobře zvládnutelná. Vývoj profesionalizace Armády České republiky v letech 1993 až 2005 uvádí obr. V/L Personální politika Jádrem transformace Armády České republiky v moderní ozbrojenou sílu je její zásadní personální přestavba. V souběhu složitých opatření, jakými jsou redislokace, reorganizace, restrukturalizace, redukce a Fesystemizace, jde především o rozsáhlé pohyby osob. V dosažení podstatných změn v myšlení lidí, především velitelského sboru, spočívá hlavní smysl koncepce personálního managementu schválené počátkem roku 1994 a bezprostředně také uváděné do života v návaznosti na systém plánování, programování a rozpočtování, jehož vůdčím dokumentem je právě Plán lidských zdrojů. Na jeho základě se odvíjejí tyto hlavní směry personální práce: • Naplňovat vytvářené armádní struktury v plánovaných počtech i v požadované kvalitě. • Zajistit profesionální a osobnostní růst vojáků v činné službě i občanských zaměstnanců. • Zabezpečit příznivé podmínky pro plnění pracovních povinností a uspokojování potřeb i zájmů příslušníků armády a jejich rodin. • Racionalizovat pohyb vojenských profesionálů ve struktuře plánovaných služebních funkcí a kariér s ohledem na dosaženou úroveň jejich odborné způsobilosti i všeobecné kultivace. • • Zlepšit rekrutační situaci tak, aby se dosáhlo rovnováhy potřeb s disponibilními zdroji doplňování profesionálního sboru. Propracovat se postupně k převaze poptávky nad nabídkou a přejít od náboru k výběru. 43 Doplňovaní ozbrojených sil Žádoucího stavu se dosahuje dvouetapově: • kvantitativně, což znamená snížit počty armády pod limitní hranici 65 000, • kvalitativně, což značí zajistit vyváženost podílu jednotlivých kategorií personálu na celkové skladbě; tímto ideálem je poměr 10 000 důstojníků, 10 000 praporčíků, 14 500 poddůstojníků, tedy 34 500 profesionálů. Počet vojáků základní služby se má snížit na 30 000 a počet občanských zaměstnanců ponechat na dnešních 27 000. Problematickejšou v současnosti dvě skupiny, a to: • velký počet důstojníků, zejména vyšších hodností, • nedostatek profesionálů nejnižších hodností, poddůstojníků. První problém je řešitelný víceméně přirozeným vývojem, byť časově rozloženým do přibližně desetiletého intervalu, druhý předpokládá moderní marketingové řešení. Vojenská povolání v něm budou muset být prezentována jako šance k uplatnění i rozvíjení tvořivých sil a osobních kvalit. Do té dobyje nutno nedostatek poddůstojníků řešit přechodně vyššími kontingenty povolanců, což vede k zatížení zdrojů po samé hranice možností. Skladba vojenského personálu Armády České republiky v roce 1995 je znázorněna na obr. V/2, její vývoj v letech 1995-2003 na obr. V/3. Vojáci z povolání Nepoměr mezi skupinami profesionálů se dnes násobí disproporcí mezi hodnostními stupni. Redukce tudíž musí být provázena i přiměřenou regulací kariérových postupů, resp. povyšování. Tato složitost se navíc promítá ještě do nesouladu mezi plánovanými hodnostmi a zastávanými funkcemi v žebříčku vojenské hierarchie. Dokončení resystemizace funkcí a hodností otevře prostor k plné realizaci kariérového řádu. Bude se tak dít ve spojitosti s novým, objektivizujícím způsobem hodnocení (průběžné, periodické, kariérové, speciální), opřeným o výkonový princip na rozdíl od dřívějšího výslu-hového. Zálohy a jejich příprava Profesionalizace armády nastoluje i odlišné přístupy k plánování, vytváření a využívání záloh. Tato otázka se musí řešit zcela nově i vzhledem k omezenosti ekonomických, hlavně finančních, ale i materiálních a věcných zdrojů. Civilní zaměstnanci Ciyilní zaměstnanci přejímají, zejména ve správní části Ministerstva obrany, stále více řídících funkcí, až po ty nejvyšší. V závislosti na tom se pozvolna mění také jejich kvalifikační úroveň. Ubývá pracovníků v dělnických profesích a mírně narůstají počty těch, kteří mají vyšší vzdělání. To vede ke stírání rozdílů mezi vojáky a občanskými zaměstnanci, pokud vykonávají analogické činnosti či srovnatelné funkce. ■ 44 Věcné zdroje Od nově budované Armády České republiky je požadováno, aby eliminovala možná rizika ohrožení státu a zapojovala se stále aktivněji do činnosti mezinárodních bezpečnostních sil. Znamená to dosáhnout postupně takové organizační struktury, stupně vycvičenosti a úrovně materiálně-technického a logistického zabezpečení, které budou odpovídat cílům postaveným před Armádu České republiky. Přitom je nezbytné zabezpečit co nejefektivnější využití finančních prostředků uvolněných ze státního rozpočtu pro výstavbu a činnost armády. Principy výzbrojní a technologické politiky Jedním z významných výstupů plánovací fáze systému plánování, programování a rozpočtování do procesu akvizice armády je Akviziční plán Armády České republiky na léta 1995 až 2005, obsahující souhrnné údaje o předpokládaných inovačních aktivitách armády. Současný stav materiálních prostředků armády byl ohodnocen analýzou z hlediska jejich užitné hodnoty, kalkulované životnosti, struktury a objemu. Ve vazbě na stanovené cíle rozvoje armády byl vyhodnocen sortiment zbraňových systémů, zbraní a dalšího vojenského materiálu, který vyhovuje současným potřebám armády, a zároveň sortiment vyžadující náhradu, zejména v závislosti na užitných vlastnostech. Potřeby nové výzbroje, techniky a materiálu i techniky ponechané ve výzbroji, vyžadující však postupné doplňování nebo modernizaci, byly zpracovány ve formě rozvojových projektů a shrnuty v akvizičním plánu. Tyto projekty vyjadřují na jedné straně věcnou potřebu dodávek definovaného sortimentu zboží, n.a straně druhé kvalifikovaný odhad investičních nákla- .. dů na jeho vývoj, nákup a provoz. Konkrétní rozvojové projekty byly následně přiřazeny k cílům rozvoje armády eliminujícím určitá bezpečnostní rizika a seřazeny podle priorit. Tím byla stanovena i jednoznačná hierarchie významnosti rozvojových projektů. Souhrn rozvojových projektů v akvizičním plánu vytváří podmínky pro realizaci zejména těchto věcných priorit rozvoje Armády České republiky: • budování automatizovaných systémů velení, řízení a spojení, • růst úrovně a účinnosti průzkumu a prostředků radioelektronického boje, • zabezpečení specifické výzbroje pro brigádu rychlého nasazení, • zvýšení efektivnosti letecké techniky a obranných zbraňových systémů, zejména protivzdušných a protitankových, • výstavba nového moderního systému logistické podpory vojsk. Po dokončení prací souvisejících s akvizičním plánem budou na základě znalosti potřeb a možností jejich finančního zabezpečení vyhlašovány veřejné zakázky. Pro blízkou budoucnost Ministerstvo obrany předpokládá, že značnou část modernizačních kroků lze zabezpečit v domácím průmyslu, který je považován za potenciálního budoucího dodavatele většiny významných komodit pro Armádu České republiky. 45 Prístup Ministerstva obrany k naplňování rozvojových projektů bude spočívat v zodpovědném výběru finálního dodavatele z řad domácích výrobců, garantujících celou investici i její servis. V ojedinělých případech, kdy neexistuje možnost zabezpečení domácími dodavateli, bude důležitým kritériem pro výběr zahraničního dodavatele nabídnutý podíl při kooperaci s českým průmyslem, případně možnosi recipročního odběru výrobků z domácí báze. Základní podmínkou využitelnosti domácího průmyslu pro dodávky do nově budované materiálně-technické základny Armády České republiky však zůstane potřebná technická a technologická úroveň výrobků speciální techniky a její srovnatelnost s úrovní techniky armád vyspělých demokratických států. Orientace na využívání domácího potenciálu v žádném případě nesmí vést;k ústupkům v kvalitě a technické úrovni. ; Stát a zbrojní průmysl Zbrojní průmysl České republiky byl dlouhodobě orientován zhruba jednou třetinou na dodávky vlastním ozbrojeným silám, z jedné třetiny na vývoz a z jedné třetiny na výrobní spotřebu zbrojního průmyslu státu. Bývalé Československo si postupně vybudovalo moderní kapacity zbrojního průmyslu, převážně využívající výsledky vlastních konstrukčních a projekčních prací, schopné zabezpečovat potřeby armády i zahraničních zákazníků v následujících oblastech: • systém výcviku vojenských pilotů a z něho odvozený lehký bojový letoun, • letištní radiolokátory, • radiotechnické pátrače, • radiokomunikační a telekomunikační komplexy, • malé VKV radiostanice a letecké stanice, • pěchotní zbraně a munice, • ruční a poloautomatické protitankové rakety, • letecké a protiletadlové kanóny ráže 30 mm, o ženijní a letecká munice (miny, pumy), • mínomety ráže do 100 mm, • terénní automobily, • aplikace na automobilových podvozcích, • mechanické a pyrotechnické prostředky zamínovaní a odminování, • prostředky ochrany osob proti následkům použití jaderných a chemických zbraní, • padáky, • prostředky přípravy a přenosu utajovaných informací. Skladba českého průmyslu, která takto vznikla, vytváří předpoklad, že pokud jde o výrobkovou strukturu, mohl by průmysl České republiky krýt podstatnou část potřeb armády. U některých oborů, které není schopen zvládnout vlastními silami a v přijatelném čase, má předpoklady se na jejich zajišťování podílet kooperačními dodávkami. Pro malý stát je z řady důvodů těžké vzdát se oboru, ve kterém získal kvalifikaci a komparativní výhody. Snížení objemu odebírané produkce zbrojní výroby se částečně projevilo konverzí a převáděním kapacit pro civilní sektor. 46 Za přínos považujeme schopnost domácího průmyslu vyvíjet špičkové technologie, které lze využít nejen ve zbrojní produkci, ale i v ostatních oborech primární výroby, navazování zbrojní spolupráce, včetně zapojení do mezinárodních zbrojních programů, účast při modernizacích a vývozu. Podíl tuzemských výrobců na vyzbrojovaní armády Po zásadních politických a zejména ekonomických změnách v bývalém Československu a v podmínkách zcela nové vojenskopolitické situace v Evropě došlo v roce 1990 k radikální změně struktury zbrojního průmyslu. Zbrojní výroba v České republice v posledních pěti letech trvale klesá. • ' Odbytové problémy zbrojní výroby České republiky jsou důsledkem postupného zužování prodejních možností naší zbrojní techniky v zahraničí i tuzemsku. Časově lze rozlišit čtyři etapy tohoto procesu: • zastavení vývozu do rozvojových zemí nesplácejících dluhy z dlouhodobých úvěrů a z důvodů embarga OSN na vývoz do některých zemí (1989-1990), • rozpad zbrojního trhu bývalé RVHP a zrušení zbrojních programů bývalé Varšavské smlouvy (1990-1991), • radikální snížení nákupu zbrojní techniky pro vyzbrojovaní vlastní armády v důsledku nedostatku rozpočtových prostředků na obranu (1991-1994), • pokles zahraničního obchodu se Slovenskou republikou po zániku ČSFR (1993). Zkušenosti z nedávných let ukazují, že po praktickém zastavení nákupu zbrojní techniky pro Armádu České republiky se českým výrobcům nepodařilo plně uplatnit ani na zahraničních trzích. Z této skutečnosti lze odvodit, že v současné době jsou možnosti oživení a rozvoje většiny zbrojních oborů českého průmyslu do značné míry závislé na rozvojových záměrech a požadavcích Armády České republiky. K tomu se postupně vytvářejí podmínky po přijetí Akvizičního plánu Armády České republiky na léta 1995-2005, který při respektování zákona o zadávání veřejných zakázek dává tuzemským výrobcům šanci vyvíjet, vyrábět a dodávat armádě podstatnou část požadovaných výrobků a zařízení. Zbrojní průmysl České republiky má personální a technické předpoklady k tomu, aby kryl potřeby Armády České republiky ze 70-80 procent co do sortimentu finálních výrobků. Případnými kooperačními dodávkami se zahraničním dodavatelem zbrojní techniky lze tento podíl ještě zvýšit. Finanční zdroje Výše rozpočtových prostředků vyčleňovaných ze státního rozpočtu pro kapitolu Ministerstva obrany je závislá na ekonomických a politických faktorech (vnějších i vnitřních). Z ekonomické a politické situace České republiky od jejího vzniku v roce 1993 do roku 1995 vyplývá i omezená výše finančních zdrojů resortu obrany, která ovlivňuje Časový a věcný průběh transformace Armády České republiky na moderní armádu. 47 Výdaje kapitoly Ministerstva obrany se zvýšily z 23 776,602 mil. Kč v roce 1993 (skutečné čerpaní upraveného rozpočtu výdaju) na 27 044,741 mil. Kč v roce 1995 (schválený státní rozpočet kapitoly Ministerstva obrany). Vzhledem k nárůstu cen vstupů se však reálná výše výdajů státního rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany snížila o zhruba 5,6 procenta. Výdaje kapitoly Ministerstva obrany v sobě přitom zahrnují i některé výdaje nevojenského charakteru, jako například výdaje na Civilní ochranu České republiky, dávky důchodového zabezpečení apod., které rozpočet Ministerstva obrany výrazně zatěžují (v roce 1995 představují přibližně 13 procent z celkových výdajů). Podíl výdajů resortu obrany na hrubém domácím produktu se z cca 2,6 procenta v roce 1993 snížil na cca 2,3 procenta v roce 1995. Výši výdajů kapitoly Ministerstva obrany v letech 1993-1995 v běžných a ve stálých cenách roku 1993 spolu s jejich podílem na hrubém domácím produktu uvádí obr. V/4. Podíl jednotlivých druhů výdajů v rozpisu rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany na rok 1995 je znázorněn na obr. V/5. Struktura investičních výdajů státního rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany narok 1995 je uvedena na obr. V/6. . 48 vr. civilní ochrana Civilní ochrana tvoří nedílnou součást obrany a ochrany České republiky. Zahrnuje komplex opatření k ochraně obyvatelstva a majetku proti následkům mimořádných událostí. V mírovém období se Civilní ochrana České republiky podílí na prevenci a odstraňovaní následků živelních pohrom, katastrof a havárií, které ohrožují životy, zdraví, majetek nebo životní prostředí. Je jednou ze složek integrovaného záchranného systému České republiky. Za válečného stavu je hlavním posláním Civilní ochrany České republiky chránit obyvatelstvo před nebezpečím plynoucím z ozbrojeného konfliktu, pomoci mu odstranit bezprostřední účinky nepřátelských akcí a vytvořit nezbytné podmínky pro jeho přežití. Postavení civilní ochrany za válečného stavu je upraveno mezinárodním právem, zejména Dodatkovým protokolem k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů a konfliktů nemajících mezinárodní charakter (Protokol I). Ústředním orgánem státní správy pro řízení Civilní ochrany České republiky je Ministerstvo obrany České republiky. Odborným orgánem Ministerstva obrany pro realizaci civilní ochrany je Hlavní úřad Civilní ochrany České republiky. Tento orgán vykonává státní správu ve věcech civilní ochrany. Základní organizační Členění Civilní ochrany České republiky je uvedeno na obr. VI/1. Představitel Hlavního úřadu Civilní ochrany České republiky v rámci Severoatlantické rady pro spolupráci (NACC) a Partnerství pro mír reprezentuje Českou republiku ve Vyšším výboru pro civilní nouzové plánování NATO. Odborníci Hlavního úřadu Civilní ochrany České republiky působí: • ve vládní komisi pro radiační havárie České republiky, • v odborné podpůrné skupině vládní komise pro radiační havárie České republiky, • v ústřední povodňové komisi České republiky a ústřední nákazové komisi. Hlavní úřad Civilní ochrany České republiky je styčným orgánem České republiky pro styk s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii se sídlem ve Vídni a s Vyšším výborem pro civilní nouzové plánování NATO. Základní Činnosti civilní ochrany Varování obyvatelstva V případě nebezpečí civilní ochrana zabezpečuje varování a vyrozumění prostředky veřejné výstrahy a předání informací o nebezpečí veřejnosti. Neprodleně jsou informovány ústřední orgány, orgány státní správy a samosprávy. 49 Při vzniku mimořádné situace jsou občané varováni a informováni prostřednictvím poplachových sirén, rozhlasu, televize a místních rozhlašovacích prostředků. Vyrozumění a varování se realizuje prostřednictvím vyrozumívacích center, zřízených na stupni okres, region, republika. K dispozici je 4182 elektrických poplachových sirén. Poskytování ukrytí Je vybudováno 5285 stálých úkrytů, ve kterých je možné ukrýt přibližně deset procent obyvatelstva. V hlavním městě Praze se pro ukrytí obyvatelstva využívá i dopravní systém metra, jehož kapacita poskytuje ukrytí přibližně pro 430 000 osob. Evakuace Zahrnuje souhrn organizačních, materiálních a technických opatření pro zabezpečení organizovaného přemístění obyvatelstva z území ohroženého mimořádnou situací. Evakuace se zahajuje v případech, kdy již nelze účinnou ochranu obyvatelstva zabezpečit jiným způsobem. Individuální ochrana Zahrnuje soubor opatření pro ochranu jednotlivců, která mají za cíl snížit následky mimořádných situací u obyvatelstva. Havarijní plánování Civilní ochrana participuje na výstavbě integrovaného záchranného systému České republiky. Pro případ vzniku mimořádných situací se zpracovávají havarijní plány objektů, obcí, měst a regionů. Havarijní plány jsou textové a grafické dokumenty pro řešení katastrof, nadprojekto-vých, technologických a hromadných dopravních havárií. Havarijní plány zpravidla obsahují: • výsledky analýzy ohrožení teritoria pro případ pohrom a velkých provozních havárií; • informace o zdrojích (lidských, materiálních a dalších) využitelných k eliminaci havárie; • plán opatření civilní ochrany. Záchranné útvary Civilní ochrany České republiky V podřízenosti ředitele Hlavního úřadu Civilní ochrany České republiky je pět záchranných pluků Civilní ochrany České republiky, které jsou nejvýznamnější silou civilní ochrany pro provádění záchranných a vyprošťovacích prací. Záchranné pluky Civilní ochrany České republiky jsou dislokovány v posádkách Kutná Hora, Jindřichův Hradec. Rakovník. Bučovice a Kozlov. •30 Tyto útvary jsou nasazovány v prostorech postižených živelní pohromou nebo velkou provozní havárií. Jejich hlavním posláním je příprava k provádění záchranných prací za branné pohotovosti státu. Organizační struktura těchto útvarů a jejich zabezpečení speciální technikou umožňuje působit při záchraně lidských životů, majetku, materiálních a kulturních hodnot. Nasazení vojenských záchranných pluků Civilní ochrany České republiky se předpokládá v důležitých hospodářsko-správních centrech a na směrech hlavního úsilí záchranných prací. Rozmístění záchranných pluků Civilní ochrany České republiky je znázorněno na obr. VI/2. Potenciál a vycvičenost záchranných útvarů Civilní ochrany České republiky vytváří v současných podmínkách možnost jejich účelného zapojení do záchranných akcí i na území sousedních států v případech odstraňování následků mimořádných situací v míru. Mimořádné situace v míru prakticky prověřují akceschopnost a úroveň profesionality personálu Civilní ochrany České republiky. Síly a prostředky Civilní ochrany České republiky jsou nasazovány v prostorech přírodních pohrom, požárů, hromadných neštěstí a průmyslových havárií. Záchranné útvary a další síly Civilní ochrany České republiky v letech 1993 až 1995 úspěšně zasahovaly a poskytovaly účinnou pomoc ohroženému obyvatelstvu na základě vyžádání státních orgánů. Při těchto zásazích byly prováděny i neodkladné práce směřující k zamezení druhotným účinkům katastrof a pohrom. Zahraniční aktivity Civilní ochrany České republiky Pro rozvoj mezinárodních aktivit Civilní ochrany České republiky byl významným mezníkem rok 1993. V tomto roce byly navázány první kontakty s Vyšším výborem pro civilní nouzové plánování NATO (SCEPC). Zástupci Civilní ochrany České republiky se pravidelně zúčastňují pracovních i plenárních zasedání výboru a dalších jím organizovaných aktivit. Jejich prostřednictvím se tak podílí Česká republika na projektu Partnerství pro mír. Došlo rovněž k navázání spolupráce s odborem pro humanitární záležitosti OSN (UN DHA). V letech 1993 až 1995 se uskutečnila řada setkání s představiteli a odborníky z evropských i zámořských partnerských organizací. Uskutečnila se jednání s delegacemi sousedních států zaměřená na přípravu vládních smluv o vzájemné pomoci při neštěstích. Představitelé Civilní ochrany České republiky se zúčastňují řady seminářů a školení odborných výborů OSN a NATO. Dosavadní výsledky mezinárodních aktivit jsou neobyčejně inspirativní. Stávají se podkladem pro řešení vlastních transformačních kroků Civilní ochrany České republiky. 51 VIL obrana a společnost Vojenská obrana České republiky je založena na všeobčanském principu. Tento prir cip vychází ze zásady, že stát garantuje hodnoty a zájmy většiny svých občanů, a ti jsou prot ochotni podílet se na jeho vojenské obraně. Česká republika tak na jedné straně počítá s osot ní angažovaností a přiměřenou účastí svých občanů na vojenské obraně státu a pokládá tut účast za výraz osobní občanské odpovědnosti. Na druhé straně svěřila odpovědnost za vojen skou obranu České republiky ústavním orgánům a jejich institucím (Parlamentu, prezider tu republiky, vládě, Ministerstvu obrany) a Armádě České republiky, které tak zajišťují její dal ší aspekty. Tato dvojí odpovědnost, státu a občana, však musí být provázena i dostatečnou vC lí k vojenské obraně. Tedy osobní vůlí občanů a politickou vůlí státu. Ve vůli občanů a státu k vojenské obraně a k odpovědnosti za ni se koncentruje vzta celé společnosti k obraně. Úroveň tohoto vztahu ovlivňuje celá řada faktorů, z nichž nčkter jsou velice významné pro realizaci potřeb a zájmů vojenské obrany. právní úprava vojenské obrany české republiky Problematika obrany státu je upravena v několika obecně závazných právních doku mentech. Ústava České republiky vyjadřuje ve své preambuli odhodlání občanů chránit nedc tknutelné hodnoty lidské důstojnosti a svobody. V jednotlivých článcích Ústavy je upraven problematika vyhlašování válečného stavu, souhlas s pobytem cizích vojsk na území České re publiky a vysílání ozbrojených sil mimo území státu. Ústava dále upravuje i postavení pre zidenta jako vrchního velitele ozbrojených sil. V zákoně o obraně České republiky číslo 40/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů je stanoveno, že obrana vlasti je vrcholnou povinností a věcí cti každého občana a že na vyzvi k obraně vlasti vynaloží každý své síly a prostředky k dosažení konečného vítězství nad nepři tělem. Obranou státu se rozumí souhrn opatření k zabezpečení obranyschopnosti země v min i ve válce na všech úrovních hospodářského i společenského života. Zákon dále upravuje pra covní poměry a plnění pracovních úkolů občany za branné pohotovosti státu, opatření v hos podářské oblasti, civilní ochranu, přípravu občanů k obraně republiky a další opatření v zajmi obrany státu, zejména používání a úpravy pozemků a úpravy přístupu k některým místům, slou žícím k obraně státu. K provedení tohoto zákona bylo vydáno nařízení vlády číslo 284/1992 Sb. o opatřeních hospodářské mobilizace. Toto nařízení obsahuje opatření k zajištění funkčnost hospodářství za branné pohotovosti státu, ale i v jiných krizových situacích, jako například pí 52 živelních pohromách, ekologických katastrofách, velkých průmyslových haváriích a při dalších mimořádných situacích velkého rozsahu. Základním obecně závazným právním předpisem upravujícím oblast úkolů, složení a organizace ozbrojených sil a branné povinnosti je branný zákon číslo 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Základním úkolem ozbrojených sil podle tohoto zákona je odvrátit ozbrojenou silou ohrožení České republiky vnějším nepřítelem, bojovat za samostatnost, celistvost a jednotu státu a ústavní zřízení proti vnějším nepřátelům, plnit vojenské úkoly plynoucí ze spojeneckých závazků České republiky a spolupůsobit při udržování míru uvnitř státu v případě přímého násilného útoku proti zřízení České republiky. 5 Obsahem branného zákona je i úprava branné povinnosti občanů České republiky, která představuje povinnosti odvodní, služební, k zvláštní službě a k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil. Tato povinnost vzniká 1. lednem roku, v němž občan dovrší 17 let, a trvá do 31. prosince roku, v němž občan dovrší 60 let. Odvodní povinnost představuje povinnost podrobit se úřednímu řízení, jehož účelem je rozhodnout o povinnosti k vojenské činné službě. Služební povinnost je povinností vojáků včas nastoupit a vykonávat vojenskou činnou službu. Vojenská služba zahrnuje základní, náhradní a další službu, službu vojáků z povolání, službu vojáků ve výslužbě povolaných přechodně k vojenské činné službě, vojenská cvičení a mimořádnou službu. Základní služba trvá 12 měsíců a vláda České republiky může dobu jejího trvání zkrátit. Náhradní služba trvá 5 měsíců a může být stanovena ze zákona, na žádost a z moci úřední. Vojenská cvičení trvají v úhrnné době 12 týdnů (u generálů, důstojníků a prapor-číků v záloze 16 týdnů). Mimořádnou službu nařizuje prezident v případech, dojde-li k událostem ohrožujícím ve zvýšené míře samostatnost, celistvost a jednotu státu nebo ústavního zřízení. Povinnost ke zvláštní službě je služba příslušníků veřejných ozbrojených sborů podle branného zákona. Branný zákon rovněž upravuje mimořádná opatření vyhlašovaná v době branné pohotovosti státu i mimo ni. Jde zejména o povolávání vojáků v záloze k mimořádné službě, povolávání příslušníků veřejných ozbrojených sborů ke zvláštní službě, zákaz propouštění z vojenské činné služby v době mimořádných opatření, hromadné povolávání vojáků při mobilizaci a mimořádné odvody. Průběh služby v armádě je řízen systémem služebních (profesních) kariér, ve kterém jsou stanoveny podmínky pro setrvání ve funkci, další služební postup a pro ukončení služebního poměru. Pro každou funkci jsou stanoveny standardy (vojenská hodnost, vzdělání, minimální a maximální doba setrvání ve funkci apod.). Hlavním kritériem hodnocení jsou dosahované výsledky. Ozbrojené síly České republiky jsou doplňovány podle potřeb zabezpečení obrany státu s uplatněním teritoriálního principu a v hromadných nástupních termínech leden, duben, červenec a říjen. Zákonem číslo 15/1993 Sb. byla zřízena Armáda České republiky, jejímž úkolem je bránit svobodu, nezávislost a územní celistvost České republiky. 53 Zákon Číslo 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, ve znění pozdějších předpisů, upravuje probiematiku vojenských újezdů. Správu újezdu provádí újezdní úřad, v jehož čele je újezd-ni správce. Újezdní úřad plní ve svém obvodu úkoly, které jinak vykonáva obecní úřad. Újezdní úřad je služebně podřízen Ministerstvu obrany. K pobytu v újezdu se vyžaduje povolení újezd-níno úřadu, který je může kdykoli odejmout. V roce 1992 byla zákonem čísio 124/1992 Sb. zřízena vojenská policie. Vojenská policie je službou, která plní úkoíy policejní ochrany Armády České republiky a majetku spravovaného nebo užívaného Ministerstvem obrany. Zejména se podílí na zabezpečení kázně a pořádku ve vojenských objektech, ochraně zbraní, střeliva, výbušnin a ostatního majetku spravovaného nebo užívaného Ministerstvem obrany a na ochraně utajovaných skutečností. V ojenská policie řídí provoz na pozemních komunikacích. Vojenští policisté mají k plnění svých úkolů některá oprávnění jako příslušníci Policie České republiky, například oprávnění požadovat vysvětlení, prokázání totožnosti, zajištění atd. Vojenská policie však působí pouze vůči vojákům v činné službě a osobám, které se nacházejí ve vojenských objektech a v prostoru, kde probíhají vojenské akce, a dále vůči osobám, které páchají trestnou činnost nebo přestupky spolu s vojáky či proti majetku spravovanému nebo užívanému Ministerstvem obrany. Oblast služebních poměrů upravuje zákon číslo 79/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. V tomto zákoně jsou upraveny právní poměry občanů České republiky, kteří konají vojenskou činnou službu. Oblast hmotného zabezpečeni vojáků je upravena v zákoně číslo 480/1992 Sb., o hmotném zabezpečení vojáků a žáků škol ozbrojených sil a jejich odpovědnosti za škodu, ve znění pozdějších předpisů. Probiematiku nemocenské péče v ozbrojených silách obsahuje zákon číslo 32/1957 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Oblast obrany státu je upravena v řadě dalších obecně závazných právních předpisů, jejichž hlavním předmětem úpravy je však problematika, která s obranou státu pouze souvisí (například letecký zákon, silniční zákon, vodní zákon, zákon o ochraně státního tajemství, zákon o zbraních a střelivu, školský zákon, zákon o přestupcích, trestní zákon, zákon o civilní službě atd..; Protože řada uvedených obecně závazných předpisů již plně nevyhovuje současným nebo předpokládaným požadavkům na zabezpečení obrany státu, připravuje Ministerstvo obrany jejich nahrazení novými zákony. V nejbližší době půjde zejména o zákon o Armádě České republiky, nový branný zákon a zákon o služebním poměru vojáků z povolání. » civilní kontrola armády jedním z veimi významných vztahů mezi společností a obranou je civilní kontrola armád} , která je vlastní všem demokratickým státům a je jedním z kritérií našeho přijetí do NATO, Oprávněnost a nezbytnost civilní kontroly armády vyplývají z některých jejích obecných vlastnosti Armáda je největši a nejlépe ozbrojená mocenská organizace ve státě, má specifický direktivní způsob řízení a některé činnosti musí v zájmu zachováni své funkčnosti před Sil veřejností utajovat. Proto existuje riziko, že při absenci civilní kontroly by mohlo docházet k nepatřičným změnám ve vývoji armády nebo k zneužití jejího poslání. Civilní kontrola armády je zpětnou vazbou celkového procesu řízení ozbrojených sil a vykonávají ji ústavní orgány státní moci. Tato kontrola zahrnuje shromažďování a analýzu informací o činnosti a stavu armády v jejích rozhodujících oblastech a potřebné pravomoci k prosazení přijatých závěrů. Je to proces vzájemné otevřené komunikace mezi odpovědnými představiteli státu a velením armády. Nejrozsáhlejší a nejvýznamnější působnost při civilní kontrole Armády České republiky má Parlament a vláda České republiky. Jejich pravomoci vymezuje Ústava a zákony České republiky. Vlastní i zahraniční zkušenosti armád demokratických států urřiožňují shrnout, kterým oblastem je při civilní kontrole armády věnována hlavní pozornost. V prvé řadě se sleduje, jak se armáda podílí na realizaci státní vojenské a zahraniční politiky. Za druhé se posuzuje její vojenská připravenost k úkolům, pro které je určena. Za třetí se věnuje pozornost nakládání s přidělenými rozpočtovými prostředky: zda jsou využívány hospodárně, zda přicházejí do oblastí, kam jsou rozpočtem určeny, a zda jsou dodržovány legislativní normy platné pro jejich Čerpání. Za čtvrté se zjišťuje, nakolik jsou v armádě dodržovány zákony, základní práva a svobody vojáků a na jaké úrovni je integrace armády do demokratické společnosti. Každá z těchto oblastí má v reálném Čase určité priority, které jsou předmětem konkrétní kontrolní činnosti. Nej důležitější složkou civilní kontroly armády je parlamentní kontrola. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ji uskutečňuje při svých zasedáních (například schvalováním státního závěrečného účtu), prostřednictvímjednání svých výborů a komisí nebo prostřednictvím jednotlivých poslanců. Z jednotlivých výborů se podle své působnosti na kontrole nejvíce podílí branný a bezpečnostní výbor a dále rozpočtový a zahraniční výbor. K vyšetření jednotlivých závažných událostí zřizuje sněmovna vyšetřovací komise, jak tomu bylo například v případech akcí Zásah a Vlna. Významnou úlohu v parlamentní kontrole armády mají jednotliví poslanci, kteří se - ať z pověření výboru, nebo z osobní odpovědnosti - věnují řadě konkrétních aktuálních otázek, jako je personální problematika, vojenské školství, vojenské zdravotnictví a další. K závěrům z kontrolní činnosti přijímají parlamentní orgány usnesení. Z titulu vrchního velitele ozbrojených sil má významné kontrolní pravomoci k Armádě České republiky prezident České republiky. Jde zejména o získávání informací t oblasti usta-novovacích a schvalovacích pravomocí. Vrcholným orgánem výkonné moci statuje vláda České republiky. Její účast na civilní kontrole Armády České republiky je součástí jejího řízení resortu obrany. Předseda vlády a ministr obrany uskutečňují svou kontrolní činnost osobně nebo prostřednictvím orgánů ;tát-ií správy, kterým tato činnost vyplývá ze zákona. Pokud vláda přijímá z kontrolní činnosti závěry, vydávaje v Dodobě usnesení nebo nařízení vlády. Z orgánů státní správy se na civilní kontrole Armády České republiky xxiílí zejména Ministerstvo obrany (především jeho civilní složka vedená náměstky ministra obrany - civilisty), kterému je řízení armády uloženo zákonem. Významná je však i kontrolní činnost ostatnicn ministerstev tam, kde jejich kompetence mají celostátní působnost a dotýkají se činnosti armády. Jedná se hlavné o Ministerstvo zahraničí v oblasti zahraničních aktivit armády. Ministerstvo 55 vnitra v režimu utajovaných skutečností, Ministerstvo financí v dodržování finanční legislativy, Ministerstvo pro hospodářskou soutěž v oblasti veřejných zakázek. Samostatnou kontrolní činnost uplatňuje k Armádě České republiky Nejvyšší kontrolní úřad, který sleduje, jak armáda hospodaří se státním majetkem a s prostředky přidělenými ze státního rozpočtu. vnitřní kontrola armády Kontrola v armádě je nedílnou součástí řízení a velení na všech stupních. Základní pravidla vnitřní kontroly vycházejí z celostátně platných zásad o kontrole při plném respektování práv a povinností kontrolovaných a kontrolujících. Tím byly podstatně posíleny demokratické principy kontroly v armádě. Cílem kontroly v armádě je zjistit skutečný stav dodržování zákonů a ostatních obecně závazných právních předpisů, vojenských řádů a předpisů, rozkazů, nařízení a směrnic, se zaměřením: • na výcvik vojsk a záloh a vojenskoodbornou přípravu velitelů, • na stav vojenské kázně a úroveň vzájemných vztahů, • na funkčnost a efektivnost všestranné logistické podpory vojsk, • na dodržování požadavků účelnosti a hospodárnosti při nakládání s majetkem státu a prostředky státního rozpočtu, • na dodržování lidských práv a základních svobod v průběhu služby vojáků v činné službě a pracovního poměru občanských zaměstnanců, • proti zneužívání postavení vojáků i občanských zaměstnanců vojenské správy na úkor třetích osob nebo státu, • na dodržování zásad ochrany a tvorby životního prostředí. Součástí kontroly v armádě je i prověřování obsahu podaných žádostí, návrhů, stížností a podnětů. Velitelé (náčelníci, ředitelé a vedoucí) jsou povinni je řešit v souladu s obecně závaznými a interními předpisy týkajícími se této oblasti. Kontrola se nesmí dotýkat práv a povinností třetích osob, tedy osob mimo okruh vojáků v činné službě a občanských zaměstnanců vojenské správy. Kontrolu v armádě provádějí: Inspekce ministra obrany, což je zvláštní kontrolní orgán, odpovědný pouze ministru obrany České republiky a nezávislý na ostatních funkcionářích Armády České republiky. Kontroly provádí podle rozhodnutí ministra obrany České republiky, z vlastního podnětu podle rozhodnutí ředitele Inspekce ministra obrany a na základě dožádání zvláštními zákony k tomu oprávněných státních orgánů. Rozpracovává celostátně platné zásady pro vnitřní kontrolu v armádě a provádí verifikaci výsledků kontrol a dalších dokumentů předkládaných funkcionáři Ministerstva obrany a Generálního štábu ministru obrany České republiky. Stálé odborné kontrolní orgány ustanovené a řízené náměstky ministra obrany a náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky v jejich působnosti. 56 Nestále kontrolní orgány ustanovené pro jednotlivé případy kontroly velitelem z příslušníků vlastního velitelství a Štábu ke zjišťování stavu plnění úkolů, dodržování zákonů, obecně závazných předpisů, rozkazů a směrnic v jeho působnosti. Velitelé podle příslušných ustanovení o kontrole, která jsou součástí základních řádů, předpisů a nařízení. Základní pravidla kontroly v armádě, závazná pro všechny kontrolní orgány a velitele, jsou stanovena v předpise Kontrolní činnost v působnosti Ministerstva obrany. . styk armády s veřejnosti Zájmy vojenské obrany státu vyžadují, aby se armáda maximálně integrovala do demokratické společnosti. Vyžaduje to také zásada, že vojenská obrana České republiky je založena na všeobčanském principu. Jen splněním této podmínky může armáda dobře plnit své poslání. Veřejnost v demokratické společnosti však zpravidla vnímá armádu jako poněkud cizorodý prvek. Je to způsobeno jednak jejím zvláštním postavením ve společnosti v době míru a jednak specifiky jejího řízení i charakterem činností, ke kterým je cvičena. Zkušenosti armád demokratických států ukázaly, že neřízené a spontánní informace o obraně a armádě mohou mít rušivý vliv na zabezpečení potřeb vojenské obrany státu. Tento proces je nezbytné doplnit o cílevědomé informační aktivity a věcnou spolupráci s veřejností, na nichž se musí významně podílet armáda. Proto odpovědnost za styk armády s veřejností je součástí velitelské odpovědnosti. Styk s veřejností je tedy vzájemná a cílevědomá informační a věcná spolupráce mezi armádou a jejím okolím, která se uskutečňuje v procesu mnohostranné komunikace o otázkách vojenské obrany státu. Smyslem je podílet se na informování veřejnosti o armádě a rozhodujících otázkách vojenské obrany státu tak, aby každý občan měl dostatek informací k zaujetí vlastního odpovědného postoje. Značné nároky na komunikaci mezi armádou a veřejností jsou kladeny všude tam, kde dochází k transformaci od totalitní k demokratické společnosti a kde se v rámci tohoto procesu mění i armáda. Tak tomu bylo i v České republice. Několik desítek let kolem sebe armáda totalitního státu vytvářela informační a sociální bariéru, aby se tak maximálně odcizila občanům svého státu a mohla být kdykoli zneužita i proti nim. Po zásadní změně politického klimatu dochází i ke změně v komunikaci mezi armádou a veřejností. Je nutné co nejrychleji vyplnit informační vakuum. Občané mohou důvěřovat jen takové armádě, o které mají dostatek informací. Zvláštní pozornost je tedy ve styku s veřejností věnována komunikaci se sdělovacími prostředky. Je tomu tak proto, že zprostředkovávají veřejnosti většinu aktuálních informací o otázkách vojenské obrany a tím významně ovlivňují postoje veřejnosti k armádě. Poskytováním informací sdělovacím prostředkům současně armáda zajišťuje i ústavní právo občanů na informace o armádě a národní bezpečnosti. Resort obrany proto postupně vytváří informační systém, který vychází ze standardů NATO a umožňuje poskytovat sdělovacím prostředkům maximálně možné, ale zájmy národní bezpečnosti a zákony omezené množství in- 57 formací. Do tohoto systému jsou zahrnuty tiskové konference, tematické tiskové besedy vrcholných představitelů armády s novináři, dispečink pro individuální dotazy a výroba tiskových materiálů. Jeho součástí jsou i tisková a informační střediska na vojenských cvičeních. Představitelé armády poskytují rozhovory sdělovacím prostředkům, vystupují v televizi a rozhlase a osobně publikují v řadě periodik. Individuální komunikace s jednotlivými občany je další součástí styku s veřejností. Jde o telefonické nebo písemné odpovědi na otázky občanů poskytované vojenskými odborníky, zpravidla prostřednictvím armádních linek. V jednotlivých posádkách se konají návštěvy v kasárnách a ve vojenských školách, organizované pro některé sociální skupiny nebo při významných příležitostech. Pro širokou veřejnost se vydávají a šíří publikace, které informují o jednotlivých složkách armády nebo podávají dílčí i souhrnné informace o armádě, jako jsou například Informační listy o Armádě České republiky a Armádní ročenka. Vztah občana k armádě a k vojenské obraně státu se však utváří ještě před vstupem do armády, v dětství a mládí, jako součást hodnotové orientace a výchovy k vlastenectví vštěpované školou, rodinou a okolím. Proto je důležitá komunikace např. s učiteli, podnikateli, vychovateli, občanskými sdruženími apod., kteří významně ovlivňují postoje občanů, zvláště mládeže. Jde zejména o spolupráci na projektech, v nichž se prolínají společné zájmy, například organizování táborů mládeže, různých soutěží, výchovná činnost, spolupráce se sdruženími vojenských veteránů apod. Vojenská velitelství a velitelé posádek jsou v kontaktu s orgány územní státní správy a samosprávy prostřednictvím Rad pro styk s veřejností složených z představitelů armády, veřejné správy a občanských sdružení. Jednání těchto rad jsou příležitostí k informování zástupců veřejnosti o činnosti a stavu armády v příslušném regionu i k řešení případných problémů mezi armádou a veřejností. Poslancům Parlamentu je k dispozici speciální servis informací o aktuálním stavu a činnosti armády a servis zabezpečující jejich návštěvy u vojenských útvarů. vztahy mezi občany a armádou Armáda České republiky je základním nástrojem vojenské obrany České republiky. Vztahy mezi obyvatelstvem a armádou patří proto ve spektru vztahů společnosti a obrany k nej významnějším a nejsledovanějším. Kvalita vztahů občanů k armádě se promítá do jejich postojů ke státu, neboť armáda je jedním z nástrojů zabezpečujících jeho svrchovanost. Rozvoj vztahů mezi obyvateli a armádou je založen na občanské dimenzi. Východiskem tohoto pojetí jsou samostatní a s plnou odpovědností jednající občané státu, v němž jsou respektována základní práva a svobody. Občané v prvé řadě vstupují do vztahů s armádou jako přímí a bezprostřední účastníci činností, které v armádě probíhají. Jsou v armádě dobrovolně nebo na základě zákona a zastá- 5 S vají ve vojenské hierarchii různá postavení. Jejich odpovědnost za vojenskou obranu státu však nabývá konkrétní podoby až v přístupu k vojenské službě, a to zejména v kvalitě jejich jednání při plnění vojenských povinností v míru i v krizových situacích. Občanská dimenze vztahů armády a obyvatel však obsahuje i důsledné respektování základních práv a svobod daných ústavou. Znamená to, že vojáci mají, kromě výjimek, které stanoví zákon, stejná práva a svobody jako civilisté a že tyto normy jsou závaznými pravidly i pro vnitřní vztahy v armádě. Jejich dodržování bez ohledu na zastávanou hodnost a funkci je opět projevem individuální občanské odpovědnosti a podílí se zásadním způsobem na charakteru vztahů mezi vojáky, významně ovlivňuje atmosféru a vnitřní režim v armádě. První skupina vztahů obyvatel a armády tedy vyjadřuje osobní přítomnost a aktivní účast občanů při zajišťování vojenské obrany státu. Řídí se krédem: voják je občan v uniformě. Občané vnímají armádu i jako aktivní pozorovatelé, kteří sledují, jak armáda plní své poslání, které jí prostřednictvím zvolených zákonodárců určili. Potřebné informace o armádě získávají zprostředkovaně přes sdělovací prostředky, z podání spoluobčanů i přímo ze svých osobních zkušeností. Posuzují potřebnost, funkčnost, důvěryhodnost a řadu dalších atributů, které armádu charakterizují jako celek. Vzniká tak další skupina vztahů mezi obyvateli a armádou, která vyjadřuje míru jejího akceptování občany a její integrace do demokratické společnosti. Tím, že občané mají přístup k informacím o armádě a mohou je společně se svými názory veřejně vyjadřovat, vykonávají občanskou kontrolu armády. Tato neformální kontrola, i když má pouze informační výstupy, se tím zařazuje do celkového systému civilní kontroly nad armádou. V demokratické společnosti se armáda bez podpory občanů neobejde. Tvoří její lidský potenciál a současně, prostřednictvím-jimi konstituované státní moci, určují její poslání a pod-, minky její existence. Jednotlivé subjekty společnosti mohou postavení armády ve společnosti podpořit. Přesvědčit obyvatele, že všechny potřebné atributy splňuje, však musí armáda sama svým chováním a jednáním. 59 Obr. 1/1 LIMITY POČTŮ ARMÁD V BLÍZKÉM OKOLÍ ČESKÉ REPUBLIKY STANOVENÉ SMLOUVOU O KOS V EVROPĚ SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO Vojáci Tanky BOV Děla Let. Vrt. | 340 000 4166 3446 2705 900 306 i POLSKÁ REPUBLIKA Vojáci Tanky BOV Děla Let. Vrt. I 234 000 1730 2150 1610 460 130 SLOVENSKÁ REPUBLIKA USA v SRN Vojáci Tanky BOV Děla Let. Vrt. Vojáci Tanky BOV Děla Let. Vrt. 46 667 478 683 383 115 25 250 000 4006 5372 2492 784 518 Zkratky: KOS BOV Let. Vrt. konvenční ozbrojené síly bojová obrněná vozidla letouny vrtulníky MAĎARSKA REPUBLIKA Vojáci Tanky BOV Děla Let. Vrt. 1 100 000 835 1700 840 180 108 i 1 Obr. t/2 ZMĚNY POČTŮ OSOB, VÝZBROJE A TECHNIKY ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY V OBDOBÍ JEJICH SNIŽOVÁNÍ Datum Osoby Tanky Bojová obrněná vozidla Dělostřelecké systémy Úderné vrtulníky Bojové letouny k 17.7.1992* 106101 2135 2989 2262 37 294 k 1.3.1993 105 994 1949 ' 2788 2035 36 285 k 1.1.1994 92 893 1433 1841 1418 36 251 k 1.1.1995 67 702 1011 1451 893 36 215 * Počet odpovídá 2/3 počtů výzbroje a techniky ČSFR. Obr. 1/3 ÚČAST EVROPSKÝCH ZEMÍ V MISÍCH OSN k 15. 3.1995 Stát Účast v misích Počet vojáků v misích Stát Účast v misích Počet vojáků v misích Francie 7 5093 Švédsko 6 1316 V. Británie 5 3860 Ukrajina 1 1208 Polsko 8 2181 Finsko 6 1041 Nizozemsko 4 1823 Česká republika 4 1022 Norsko 4 1775 Belgie 4 898 Rusko 7 1487 Rakousko 8 884 Španělsko 3 1452 Irsko 7 767 Dánsko 6 1368 Slovensko 2 574 Obr. 1/4 ÚČAST ČESKOSLOVENSKÝCH A ČESKÝCH VOJENSKÝCH POZOROVATELŮ V MISÍCH OSN, EU A OBSE Stát Název mise Stanovený počet voj. pozorovatelů* nebo příslušníků oddílu dozorčích orgánů Angola UNAVEM, UNAVEM II 20 bývalá Jugoslávie UNPROFOR 19 ECMM 33 Gruzie UNOMIG 5 OSCE . 1 Irák UNGCI, UNSCOM 19 Libérie UNOMIL 6 Moldávie OSCE 1 Mosambik UNOMOZ 20 Namibie UNTAG 20 Somálsko ÚNOSOM 15 Korea NNSC 6 Poznámka: Od 1. 7. 1995 se mise UNPROFOR rozdělila do tří složek - UNPROFOR (Bosna a Hercegovina), UNCRO (Chorvatsko) a UNPREDEP (Makedonie). * V uvedených misích působilo do 1. 3.1995 celkem 453 našich vojenských pozorovatelů. Obr. 1/5 NĚKTERÉ ÚDAJE O ČLENSKÝCH STÁTECH NATO Kanada USA Norsko Dánsko Německo Nizozerr Lucembursko Španělsko Turecko HDP * (USD) Náklady % HDP 1994 Počet lidí % práce- Země na obranu * v ozbrojených schopného (USD) silách (tis.) obyvatelstva Belgie 9414 181 1,8 54 1,4 Dánsko 12 703 244 1,9 27 1,2 Francie 10 689 361 3,3 506 2,4 Německo 10 178 184 1,8 360 1,5 Řecko 3672 204 5,6 214 5,9 Itálie 8965 173 2,1 435 2,1 Lucembursko 11 728 139 1,1 1 0,7 Nizozemsko 10 057 227 2,2 79 1,4 Norsko 15 988 464 3,2 - - Portugalsko 2751 80 3,0 76 1,9 Španělsko 5406 86 1,6 213 1,6 Turecko 1699 65 4,1 736 3,7 Velká Británie 9436 307 3,4 258 1,4 Kanada 14 238 251 1,7 73 0,7 USA 18919 828 * 4,3 1719 2,0 Island - - - - - Poznámka: Údaje jsou převzaty z NATO Handbook 1995. HDP = hrubý domácí produkt * v přepočtu na jednoho obyvatele Obr. 111/1 5000 4000 3000 2000 1000 PŘEHLED O VÝZBROJI ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY k 31. 12. 1989 4900 bojová obrněná vozidla 3400 , dělostřelecké systémy ráže 100 mm a výše letadla Obr. M/2 200 ooo 150 000 100 000 50 000 PŘEHLED O PLÁNOVANÝCH POČTECH OSOB V ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDĚ k 31. 12. 1989 celkové počty vojaci v základní službě vojáci z povolání Obr. 111/3 PŘEHLED O NADPOČETNÉ VOJENSKÉ TECHNICE SOUSTŘEDĚNÉ K LIKVIDACI V SOUVISLOSTI SE SMLOUVOU O KONVENČNÍCH OZBROJENÝCH SILÁCH V EVROPĚ k 31. 7. 1991 2500 2000 2453 bojová obrněná vozidla 2303 dělostřelecké systémy ráže 100 mm a výše . 98 bojové letouny PŘESUNY TECHNIKY PŘI ROZDĚLENÍ ČS. ARMÁDY V SOUVISLOSTI S DĚLENÍM ČSFR Z ÚZEMÍ SLOVENSKÉ REPUBLIKY Z ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY automobilní technika Obr. II1/5 PŘEHLED O VÝZBROJI POZEMNÍHO VOJSKA ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY k 1. 1. 1993 1500 1200 900 600 300 1367 bojová obrněná vozidla 767 dělostřelecké systémy ráže 100 mm a výše Obr. llt/6 PŘEHLED O LETADLECH VE VÝZBROJI ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY k 1.1.1993 250 200 150 100 50 36 úderné vrtulníky 194 ostatní letadla Obr. lil/7 PŘEHLED O PLÁNOVANÝCH POČTECH OSOB V ARMÁDĚ ČESKÉ REPUBLIKY k 1. 1. 1993 orgány velení - Ministerstvo obrany a zabezpečovací útvary pozemní vojsko vojenské letectvo útvary a zařízení s centrální podřízeností (spojovací, výzkumné, stavební aj.) vojsko protivzdušné obrany Armáda České republiky celkem 105 522 Obr. 111/8 PŘEHLED O PLÁNOVANÝCH POČTECH VOJÁKŮ MIMO POČTY ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY k1. 1. 1993 strážní jednotky mírové síly OSN důležitosti vojenské soudy, prokuratury, útvary a zařízení Civilní ochrany České republiky Mimo počty Armády České republiky celkem 14 872 Obr. IV/1 POCTY OSOB A HLAVNÍCH DRUHŮ VÝZBROJE ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY é JI J V Limit stanovený Smlouvou o KOS 93 333 957 1367 767 230 50 Plánované počty AČR* k 1. 1. 1996 65 000 957 1367 767 215 36 AČR - Armáda České republiky SCHÉMA DISLOKACE ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY Obr. IV/2 as sTL sPVO VL MO a GŽ Ministerstvo obrany a Generáfní štáb armádní sbor sbor taktického letectva sbor protivzdušné obrany Velitelství logistiky základna letectva základna vrtulníkového letectva radiotechnická brigáda protiletadlová raketová brigáda zásobovací brigáda pozemní vojsko sily rychlého nasazeni — letectvo a vojsko protivzdušné obrany logistika v SI mechanizovaná brigáda brigáda rychlého nasazení speciální brigáda spojovací brigáda zdravotnická brigáda Obr. IV/3 ORGANIZAČNÍ STRUKTURA MINISTERSTVA OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY MINISTR OBRANY ČR pryní náměstek ministra obrany náměstek ministra obrany náčelník Generálního štábu AČR sekce, odbory, úřady a kabinet v podřízenosti ministra obrany odbory v podřízenosti náměstka ministra obrany odbory a oddělení v podřízenosti náčelníka Generálního štábu a jeho zástupců inspektor pozemního vojska AČR inspektor letectva a protivzdušné obrany AČR inspektor logistiky AČR inspektor vojenské zpravodajské služby AČR Obr. IV/4 SLOŽENÍ ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY POZEMNÍ VOJSKO* polní vojsko síly rychlého nasazení vojsko územní obrany VOJENSKÉ ZPRAVODAJSTVÍ VOJENSKÉ LETECTVO A VOJSKO PVO" vojenské letectvo vojsko PVO LOGISTIKA VOJENSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ VOJENSKÁ POLICIE * Předpokládá se název pozemní síly. ** Předpokládá se název vzdušné síly. PVO - protivzdušná obrana Obr. IV/5 ZÁKLADNÍ ORGANIZAČNÍ ČLENĚNÍ POZEMNÍHO VOJSKA AČR Velit 1. armádn ilství ího sboru mechanizované brigády brigády územní obrany svazky a. útvary druhů vojsk GENERÁLNÍ ŠTÁB AČR ŠTÁB POZEMNÍHO VOJSKA AČR Velitelství 2. armádního sboru mechanizované brigády brigády územní obrany svazky a útvary druhů vojsk brigáda rychlého nasazení svazky a útvary druhů vojsk CELKOVÉ POČTY SVAZKŮ, ÚTVARŮ A ZAŘÍZENÍ POZEMNÍHO VOJSKA AČR: 7 mechanizovaných brigád 7 velitelství územní obrany 14 brigád územní obrany 1 smíšený raketometný pluk 2 dělostřelecké brigády 1 protiletadlový raketový pluk 2 spojovací brigády 2 smíšené pluky radioelektronického boje 1 středisko radioelektronického boje 2 brigády vojenského zpravodajství 1 brigáda chemické ochrany 1 radiační středisko 2 ženijní brigády 2 ženijně technické pluky územní obrany 1 pontónová brigáda územní obrany Obr. IV/6 ZÁKLADNÍ ORGANIZAČNÍ ČLENĚNÍ VOJENSKÉHO LETECTVA A VOJSKA PROTIVZDUŠNÉ OBRANY AČR - - GENERÁLNI ŠTÁB AČR ŠTÁB LETECTVA A VOJSKA PROTIVZDUŠNÉ OBRANY AČR Velitelství 3. sboru Velitelství 4. sboru taktického letectva protivzdušné obrany základna taktického letectva základna vrtulníkového letectva základna stíhacího letectva základna dopravního letectva protiletadlová raketová brigáda základna školního letectva radíotechnická brigáda CELKOVÉ POČTY DALŠÍCH SVAZKŮ, ÚTVARŮ A ZAŘÍZENÍ VOJENSKÉHO LETECTVA A VOJSKA PVO AČR: 4 protiletadlová raketové pluky 1 letecké středisko záchranné služby 1 protiletadlová raketová technická základna 4 letištní správy 1 radiotechnický pluk radioelektronického boje 1 provozní prapor 1 středisko řízení letového provozu 2 výcviková centra 2 spojovací brigády 1 povětrnostní ústředí 1 provozní pluk 1 letecký zkušební odbor Obr. IV/7 ZÁKLADNÍ ORGANIZAČNÍ ČLENĚNÍ LOGISTIKY AČR GENERÁLNÍ ŠTÁB AČR ŠTÁB LOGISTIKY AČR Velitelství logistiky úřady logistického zabezpečení 8x ústřední základny a základny pro zásobování 18x ústřední základny a základny pro opravy zásobovací brigáda výcvikové základny logistiky 12x 2x DALŠÍ ÚTVARY A ZAŘÍZENÍ LOGISTIKY AČR: 1 provozní prapor 2 pluky potrubní dopravy pohonných hmot 36 středisek účtování materiálu 2 veterinární oddíly 1 spojovací středisko 6 správ vojenské dopravy Obr. IV/8 ORGANIZAČNÍ STRUKTURA ARMÁDNÍHO VRCHOLOVÉHO SPORTU SEKCE PERSONALISTIKY A VZDĚLÁVÁNÍ MO Oddělení sportu MO Armádní sportovní centrum DUKLA PRAHA HC DUKLA PRAHA (házená) VC DUKLA LIBEREC (volejbal) HC DUKLA JIHLAVA (lední hokej) ASD atletiky PRAHA ASD cyklistiky PRAHA, BRNO ASD kanoistiky PRAHA, BRANDÝS ASD lyžování LIBEREC ASD šermu OLOMOUC ASD sportovní střelby PLZEŇ, HRADEC KRÁLOVÉ ASD paraěutismu PROSTĚJOV Vědecké výzkumné a servisní pracoviště vrcholového sportu - CASRI PRAHA ASD veslování PRAHA ASD různá PRAHA, LIBEREC ASD - armádní sportovní družstvo PŘEHLED POČTŮ ARMÁDNÍHO SPORTOVNÍHO CENTRA DUKLA PRAHA Trenéři Sportovci Ostatní CELKEM 54 325 191 570 Obr. V/1 VÝVOJ PROFESIONALIZACE AČR v letech 1993-2005 10% 20% 30% 40 % 50 % 60% 70 % 80 % 90% 100% vojáci z povolání vojáci základní služby Obr. V/2 SKLADBA VOJENSKÉHO PERSONÁLU AČR v roce 1995 poddůstojníci další služby (1,3%) práporčíci (12,1 %) \ důstojníci (27,4 %) vojáci základní služby (59,2 %) generálové (méně než 0,1 %) 80000 VÝVOJ SKLADBY VOJENSKÉHO PERSONÁLU ACR v letech 1995-2003 Obr. V/3 70000 60000 50000 40000 3000O 20000 10000 I I I I I I I I I I I ■ I ■ ■ ■ _L I 1995 1996 1997 1998 1999 důstojníci 1 práporčíci 2000 2001 2002 2003 poddůstojníci další služby M vojáci základní * služby Obr. V/4 VÝŠE VÝDAJŮ KAPITOLY MINISTERSTVA OBRANY V LETECH 1993-1995 22,453 c m u co CD c o Výše výdajů v mld. Kč 27,008 1993 skutečnost 1994 skutečnost 1995 rozpočet Podíl na HDP 1993 skutečnost 1994 skutečnost 1995 rozpočet Obr. V/5 PODÍL JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ VÝDAJŮ V ROZPISU ROZPOČTU KAPITOLY MINISTERSTVA OBRANY na rok 1995 Služby a výdaje nevýrobní povahy (17,4 %) Cestovné a ostatní výplaty _ Příspěvky přisp. org. Dávky soc. Údržba a neinvestiční dotace zabezpečení (9,7 %) a opravy podnikům (3,5 %) (3,3 %) Obr. V/6 STRUKTURA INVESTIČNÍCH VÝDAJŮ STÁTNÍHO ROZPOČTU KAPITOLY MINISTERSTVA OBRANY na rok 1995 Realizace akvizičního plánu AČR (72,2 %) Běžná míra investování (0,7 %) Civilní ochrana ČR (4,2 %) Systém řízení a zabezpečení etového provozu (5,4 %) Vojenské školství (1,0 %) Vojenské zdravotnictví (3,5 %) Pořízení a technická obnova budov, strojů a zařízení velení, správy, zásobování, ubytování a výcviku vojsk AČR (13,0 %) Obr. VI/1 ZÁKLADNÍ ORGANIZAČNÍ ČLENĚNÍ CIVILNÍ OCHRANY ČESKÉ REPUBLIKY MINISTERSTVO OBRANY HLAVNÍ ÚŘAD CIVILNÍ OCHRANY ČR záchranný pluk CO 5x Úřad CO hl. města Prahy regionální úřad CO 7x základna logistiky CO Institut CO ČR DALŠÍ ZAŘÍZENÍ CIVILNÍ OCHRANY ČESKÉ REPUBLIKY: 1 opravárenský závod CO 4 chemické laboratoře 6 finančních úřadů CO 6 výcvikových středisek 1 středisko zabezpečení 23 skladů CO Obr. VI/2 SCHÉMA DISLOKACE ZÁCHRANNÝCH PLUKŮ CIVILNÍ OCHRANY ČESKÉ REPUBLIKY