Vojenská strategie České republiky
Vojenská strategie České republiky vychází z dokumentu "Bezpečnostní strategie České
republiky". Shrnuje komplex principů a zásad souvisejících se zajištěním bezpečnosti státu,
včetně odvrácení případné vojenské hrozby nebo vojenské agrese. Deklaruje jak zásadní
odhodlání bránit za jakýchkoliv okolností stát, tak i podíl České republiky na zajišťování
kolektivní obrany Aliance a zajišťování mezinárodní bezpečnosti. Vojenská strategie státu
definuje, v nově vzniklých podmínkách členství ČR v NATO, zásady přípravy ozbrojených
sil k činnostem v krizových situacích. Na základě analýzy vojenskopolitické situace,
existujících bezpečnostních rizik a z nich vyplývajících hrozeb pro bezpečnost státu,
historických zkušeností, obranných priorit, vyhodnocených cílů a časového horizontu
případného vojenského ohrožení, technologického pokroku v oblasti vzniku nových
prostředků boje a předpokládaných způsobů vedení války, ustanovení mezinárodních smluv,
dohod a aktů a ekonomických možností státu, stanovuje základní úkoly a způsoby použití
ozbrojených sil České republiky a priority jejich výstavby a přípravy s ohledem na společné
působení s ozbrojenými silami spojenců v NATO.
Charakterizuje bezpečnostní rizika státu se zaměřením na předvídání, sledování, prevenci
hrozeb pro bezpečnost státu a podíl ozbrojených sil na jejich eliminaci. Stanovuje základní
opatření k dosažení připravenosti státu čelit vojenskému napadení. Naplňování vojenské
strategie umožní České republice podílet se na vytváření strategického prostředí v
euroatlantickém prostoru, reagovat na nové spektrum krizových situací a připravovat se na
budoucí výzvy. Vojenská strategie shrnuje hlavní postupy a principy nutné ke splnění
základních úkolů ozbrojených sil České republiky. Je východiskem pro zpracování rezortních
dokumentů, zejména Koncepce výstavby rezortu obrany. Vojenská strategie České republiky
je veřejným dokumentem.
1. VÝCHODISKA VOJENSKÉ STRATEGIE
Vojenská strategie vychází z životních a strategických zájmů České republiky, definovaných
v "Bezpečnostní strategii ČR". Mezinárodní prostředí je charakterizováno překonáním
globální blokové konfrontace. Důsledkem jejího zániku je podstatné snížení, ne-li úplné
odstranění, možnosti vypuknutí všeobecné války. Na druhé straně se však obecně snížil práh
vzniku dílčích rizik nižší intenzity, které však ve své kombinaci mohou vytvářet hrozby
velkého rozsahu. Definování a hodnocení potenciálních bezpečnostních rizik a z nich
vyplývajících hrozeb pro bezpečnost státu je jedním z předpokladů realistické prognózy
vzniku a eskalace možných konfliktů a pro stanovení požadavků na připravenost a konkrétní
způsobilosti ozbrojených sil. Důraz na prevenci potenciálních destabilizujících faktorů a
současné propojování vnitřních a vnějších, vojenských a nevojenských ohrožení bezpečnosti
státu vyžaduje, aby ozbrojené síly byly připraveny se vyrovnat s širokým spektrem možných
rizik a hrozeb, a to i dosud těžko předvídatelných a neznámých jak v rozsahu, tak ve svých
důsledcích. Bezpečnostní rizika a z nich plynoucí hrozby pro bezpečnost státu se liší mírou
pravděpodobnosti jejich vzniku a aktivace, rozsahem a charakterem ohrožení a dobou, kterou
mají ozbrojené sily k dispozici pro přípravu k použití.
Potenciální bezpečnostní rizika, na jejichž eliminaci se ozbrojené síly České republiky v
omezeném nebo plném rozsahu budou podílet, definuje "Bezpečnostní strategie České
republiky" z hlediska míry pravděpodobnosti jejich aktivace v hrozby takto:
1. Živelní katastrofy (pohromy), průmyslové a ekologické havárie, vznik a šíření epidemií.
Riziko má nevojenský charakter, je trvale vysoce aktuální, aktivovatelné během několika
hodin až dnů, s obtížně předvídatelným rozsahem a s možností jeho přeměny v hrozby dosud
neznámého charakteru. Způsob použití ozbrojených sil k jeho eliminaci je asistenční a nemá
charakter bojové činnosti.
2. Narušení (zneužívání) standardních mezistátních ekonomických vztahů, přerušení toku
strategických komodit, surovin a informací (jednostranné vypovězení ekonomických dohod v
neprospěch státu, zastavení dodávek ropy, plynu a jiných surovin). Ohrožení počítačových sítí
obecně a v souvislosti s přechodem na nový letopočet (počítačové pirátství, ohrožení
bezpečnosti informačních databází).
3. Jednotlivé teroristické akce a organizované aktivity mezinárodního zločinu mimořádného
rozsahu (pumové útoky proti občanům nebo hospodářským, technickým a správním objektům
se značnými ztrátami na životech).
4. Rozsáhlé migrační vlny, jejichž pronikání na území státu může přerůst do násilné činnosti
migrantů (nelegální pronikání velkých neozbrojených i polovojensky vyzbrojených skupin
ekonomických migrantů).
5. Násilné akce subjektů cizí moci (státní i nestátní) proti osobám zdržujícím se na území
České republiky, majetku a jiným chráněným zájmům státu vyvolané účastí státu v
mezinárodních mírových a humanitárních misích (údery řízenými střelami středního a
dalekého dosahu, případně údery skupiny nebo jednotlivého letounu proti důležitým objektům
na teritoriu České republiky, napadení státních a správních institucí a zařízení uvnitř státu,
zajetí větší skupiny občanů jako rukojmí).
6. Ohrožení základních hodnot demokracie a svobody občanů v jiných zemích takového
rozsahu a charakteru, že ohrožuje bezpečnost mezinárodního prostředí (lokální nebo
regionální konflikty).
Rizika 2 - 6 jsou aktuální a mohou se aktivovat ve vzájemné kombinaci v hrozby s velmi
různorodým a obtížně předvídatelným rozsahem a časovou dimenzí jejich aktivace (v rozmezí
několika dnů až roků). Způsob použití ozbrojených sil k jejich eliminaci je převážně
asistenční s limitovaným použitím bojových prostředků.
7. Rozsáhlá a závažná diverzní činnost, jejímž cílem je v rámci zjevné přípravy agrese
znehodnotit prostředky obrany České republiky a narušit přechod státu na válečný stav
(napadení, poškození a ničení produktovodů, zásobníků pohonných hmot, energetických
zdrojů s důrazem na jaderné zdroje, komunikačních center a uzlů, prostředků systému řízení
státu, důležitých dopravních tepen, vodních nádrží s pitnou vodou, mobilizačních základen a
skladů).
8. Hrozba agrese (napadení spojeneckého státu).
9. Vojenské napadení České republiky.
Rizika 7 - 9 mají vojenský charakter, jsou aktuálně málo pravděpodobná a snadněji
předvídatelná, aktivující se v rozmezí měsíců (riziko 7) až roků (rizika 8 - 9), se značnými
ničivými důsledky. Způsob použití ozbrojených sil k jejich eliminaci má charakter postupně
zahajované bojové činnosti. Pravděpodobnost přímého vojenského napadení České republiky
se snížila a v nejbližších 10 - 15 letech není aktuální, nelze ji však, stejně jako eskalaci dalších
bezpečnostních rizik do hrozeb v budoucnu, vyloučit. Česká republika může být infiltrována a
posléze i ohrožena silou takové hodnoty a charakteru, zvláště terorismu a mezinárodního
zločinu, jejíž eliminace si vyžádá vojenskou obranu. Přírodní katastrofy mohou způsobit
značné materiální, ekologické a lidské ztráty s nebezpečím dlouhodobé destabilizace
postiženého prostoru.Česká republika vychází z toho, že platnost definovaných
bezpečnostních rizik a hrozeb má širší, alianční rozměr. Česká republika v současném
bezpečnostním prostředí nemá (nedefinuje) žádného konkrétního vnějšího vojenského
protivníka.
2. URČENÍ A ZÁKLADNÍ ÚKOLY OZBROJENÝCH SIL ČESKÉ REPUBLIKY
Ozbrojené síly České republiky se člení na Armádu ČR, Vojenskou kancelář prezidenta
republiky a Hradní stráž. Tvoří je vojáci v činné službě a vojáci mimo činnou službu. Jsou
určeny k obraně České republiky proti vnějšímu napadení a k plnění úkolů vyplývajících z
mezinárodních smluvních závazků České republiky o společné obraně proti napadení.
Spolupracují s cizími ozbrojenými silami na základě mezinárodních smluv, podílejí se na
činnostech mezinárodních organizací účastí na mírových operacích, záchranných a
humanitárních akcích a zúčastňují se vojenských cvičení spolu s cizími ozbrojenými silami na
území České republiky nebo v zahraničí. Lze je použít ke střežení objektů důležitých pro
obranu státu, k plnění úkolů při zajišťování ochrany státních hranic, k zajišťování vnitřního
pořádku a bezpečnosti, k záchranným pracím a k humanitárním úkolům při pohromách nebo
při jiných závažných situacích ohrožujících životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty.
Podílejí se na podpoře bezpečnosti v Evropě prostřednictvím partnerských programů
porozumění a důvěry mezi ozbrojenými silami evropských demokratických států s důrazem
na střední a východní Evropu.
3. PRIORITY VÝSTAVBY, PŘÍPRAVY A POUŽITÍ ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
Priority výstavby, přípravy a použití Armády ČR, jako hlavní složky ozbrojených sil,
respektují stav a vývoj bezpečnostního prostředí státu, rozsah spojeneckých závazků v
Alianci, charakter a rozsah možného ozbrojeného konfliktu a způsoby jeho zahájení,
předpokládané cíle agresora, hodnotu a kvalitu jeho sil a prostředků, množství a kvalitu
vlastních sil a prostředků. Vycházejí ze skutečnosti, že komplexní připravenost AČR k obraně
vlastního teritoria i států Aliance při likvidaci vojenského o hrožení je i předpokladem pro
účinné zasazení části sil Armády ČR k podílu na eliminaci ohrožení bezpečnosti nižší úrovně
a intenzity.
Základními prioritami výstavby a přípravy Armády ČR, které respektují strategická
východiska Aliance, jsou zvyšování mobility sil Armády ČR na všech úrovních, dosažení
účinného nasazení sil a prostředků dané schopnostmi zjišťování a identifikace cílů a přesného
působení proti nim, zvyšování odolnosti systémů velení a řízení štábů a vojsk proti všem
prostředkům ničení, včetně zkvalitňování ochrany proti zbraním hromadného ničení, stálé a
všestranné zabezpečení činnosti štábů a vojsk. K účinné realizaci těchto priorit je nutné trvale
usilovat o získání informační převahy, o prohlubování kompatibility a interoperability sil a o
prosazování nových technologií. Jednou ze základních podmínek k dosažení požadovaného
stavu je všestranná příprava personálu Armády ČR. Armáda ČR se připravuje k použití v
širokém spektru činností, od operací k obraně území státu a Aliance (včetně mírových operací
a záchranných a humanitárních akcí) až po podíl na eliminaci nevojenských ohrožení
bezpečnosti státu, od zasazení svazků v rámci spojeneckých operačních uskupení až po
použití účelově vytvářených skupin k plnění dílčích, nevojenských, asistenčních úkolů. Podílí
se na prohlubování spolupráce s armádami demokratických zemí a přispívá k budování
mnohonárodních jednotek. Musí být připravena k použití v různých geografických
podmínkách. Základním úkolem Armády ČR je zajištění obrany státu a plnění spojeneckých
závazků České republiky. Tyto tradiční úkoly jsou rozšiřovány o provádění mírových operací
v oblastech nestability či konfliktů a realizaci záchranných a humanitárních akcí.
Hlavní úkoly Armády České republiky:
1. Bránit Českou republiku proti vnějšímu napadení.
Připravuje operačně předurčené síly Armády ČR k přechodu do vyšších stupňů bojové
pohotovosti a k nepřetržité obraně vzdušného prostoru státu. Vyčleňuje a připravuje k
zasazení v krátkých časových lhůtách jedno až dvě taktická uskupení mírově rozvinutých sil k
eliminaci lokální destrukční činnosti vojensky nebo polovojensky organizovaných sil. Při
eskalaci rizik rozsáhlého ohrožení bezpečnosti státu provádí, v rozsahu podle potřeby,
výběrové doplnění mírově rozvinutých sil. Připravuje územní obranu s prvky schopnými
samostatně bránit důležité objekty a zařízení, připravené k činnosti podle specifických
podmínek jednotlivých regionů státu a ke spolupůsobení se svazky a útvary pozemních a
vzdušných sil a se silami Aliance.
Buduje a připravuje infrastrukturu k zabezpečení činnosti vlastních vojsk, k přijetí a rozvinutí
sil Aliance na území státu. Připravuje rozvinutí na válečné počty a k zaujetí mobilní, pružné a
hluboce členěné operační sestavy k vedení operace na jednom (ohroženém) operačně
taktickém směru jak samostatně, tak společně se spojenci v Alianci. Připravuje, a v případě
eskalace hrozby silou a vojenské agrese realizuje úplné rozvinutí ozbrojených sil a vedení
ozbrojeného konfliktu s využitím všech dostupných zdrojů státu a následně i Aliance.
Zajišťuje a provádí přípravu příslušníků Armády ČR, branecké populace a záloh, podílí se na
výchově a přípravě občanů k obraně státu i Aliance. V souladu s ekonomickými možnostmi
státu průběžně rozvíjí a modernizuje své síly a prostředky. K obraně území státu po jeho
napadení vnějším protivníkem povede Armáda ČR operace samostatně i společně se silami a
prostředky Aliance. K přípravě a vedení operací se vytváří společné uskupení složené z
operačních svazků pozemních a vzdušných sil Armády ČR, vyčleněných sil spojenců a
vyčleněných útvarů sil územní obrany.
2. Podílet se na obraně Aliance.
Buduje a připravuje, v souladu s úkoly členského státu Aliance, síly přidělené pod velení
NATO, síly vyčleněné pro NATO, síly předurčené pro NATO a síly pod národním velením.
Buduje a připravuje profesionální vševojskový svazek v hodnotě zesílené brigády s obrněnou
bojovou technikou, samostatným systémem velení a logistickou podporou, se schopností
vzdušné přepravy spojeneckými prostředky pro vedení operací mimo území státu v rámci
spojeneckých operačních uskupení. Přednostně rozvíjí a zajišťuje kompatibilitu a
interoperabilitu Armády ČR s ozbrojenými silami Aliance v oblasti systémů velení a řízení,
informačních a technických průzkumných systémů a technologických inovací.
3. Podílet se na mírových operacích, záchranných a humanitárních akcích.
Podílí se na mírových operacích mezinárodních bezpečnostních struktur a zúčastňuje se
záchranných a humanitárních akcí v zahraničí vyčleněnými silami do jednoho
mechanizovaného praporu a jedné speciální roty se schopností vzdušné přepravy
spojeneckými prostředky v celkových počtech až 1000 osob. K přípravě vyčleněných sil na
plnění úkolů využívá mezinárodní spolupráci. Buduje a připravuje síly a prostředky
vojenských záchranných útvarů a další dostupné mírově rozvinuté síly k záchraně civilního
obyvatelstva před nebezpečím, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty.
Podle rozsahu úkolů výběrově doplňuje, slaďuje a nasazuje specializované jednotky a útvary
druhů vojsk a služeb k pomoci při přírodních katastrofách a haváriích.
4. Podílet se na eliminaci nevojenských ohrožení.
Výběrově připravuje část mírově rozvinutých sil územní obrany, pozemních a vzdušných sil k
posílení Policie ČR a složek záchranných sborů k podílu na eliminaci nevojenských ohrožení
bezpečnosti státu (ochrana vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku, průzkum, střežení a
uzávěry ohrožených prostorů při živelních katastrofách a haváriích značného rozsahu a při
protiteroristických akcích, uzávěry státní hranice v souvislosti s masivní a násilnou migrací,
atd.). Přechod Armády České republiky z mírového na válečný stav, způsob jejího uvedení do
vyšších stupňů bojové pohotovosti a mobilizačního rozvinování stanovují směrnice ministra
obrany. Veškerá přípravná opatření, včetně hospodářské mobilizace, se provádějí již v
mírovém stavu. Příprava lidských a v plném rozsahu i věcných zdrojů se zahajuje po zjištění
příznaků možné eskalace bezpečnostních rizik vojenského charakteru.
Organizační struktura
Armáda ČR se člení na pozemní síly, vzdušné síly, síly územní obrany, podpůrné složky
(logistika, vojenské zpravodajství, vojenská policie, vojenské zdravotnictví).
Podle kategorií NATO se Armáda ČR člení na:
 Síly přidělené pod velení NATO (NATO COMMAND) - síly Armády ČR, které jsou
předány pod operační řízení nebo pod operační velení příslušného velitele NATO.
 Síly vyčleněné pro NATO (NATO ASSIGNED) - síly Armády ČR vyčleněné pod
operační řízení nebo pod operační velení příslušného velitele NATO za určité situace,
nebo stavu pohotovosti, případně na základě předem dohodnutých podmínek.
 Síly předurčené pro NATO (NATO EARMARKED) - síly Armády ČR předurčené k
předání pod operační řízení nebo operační velení příslušného velitele NATO v
budoucnosti.
 Ostatní síly pod národním velením (NATIONAL COMMAND) - jsou síly Armády
ČR, které zůstávají za všech okolností pod národním velením z objektivních,
popřípadě subjektivních národních důvodů. NATO s nimi v sestavě svých sil nepočítá
(jde o síly určené ke střežení a obraně objektů a síly, které nemají manévrovací
schopnosti).
K účasti na mírových operacích mezinárodních bezpečnostních struktur a k podílu na
záchranných a humanitárních akcích v oblastech mimo rámec čl. 5 washingtonské smlouvy se
vyčleňuje profesionální útvar v hodnotě samostatného praporu a speciální roty v celkových
počtech až 1000 osob. Základem organizačních struktur Armády České republiky jsou
jednotky, útvary a svazky s dostatečnou pružností k nasazení v různých podmínkách činnosti,
u sil okamžité a rychlé reakce s velkou palebnou silou, schopností rychlého manévru a
vzdušné přepravy spojeneckými a částečně i vlastními prostředky, vysokou odolností proti
všem prostředkům ničení a samostatnou logistickou podporou, u hlavních obranných sil
diferencovaně podle úkolu, výzbroje a mobilizačního rozvinutí a předurčení. Všechny
jednotky, útvary a svazky musí mít schopnost účinné ochrany proti zbraním hromadného
ničení.Systém velení a řízení Armády ČR je třístupňový (strategický, operační a taktický). Na
strategické a operační úrovni je propojen se spojeneckým velením NATO v systému
spojených velitelství pro všechny druhy vojsk na základě teritoriální odpovědnosti.
Armádě ČR velí náčelník generálního štábu. Podklady pro rozhodování a řešení úkolů
připravuje generální štáb Armády ČR. Pro řešení konkrétní situace, na základě předvídání
jejího vývoje, se rozvinuje odolný a pružný systém velení, řízení a kontroly AČR.
Pozemní síly jsou hlavní silou Armády ČR. Za krizové situace a ve válečném stavu tvoří
základ operačních uskupení a stávají se součástí spojeneckého uskupení působícího na
teritoriu státu. Doplňují se mobilizovanými jednotkami a útvary.
Vzdušné síly jsou určeny k obraně svrchovanosti vzdušného prostoru, k obraně důležitých
politických a hospodářských center, regionů a vojsk před vzdušnými údery protivníka a k
přímé podpoře boje pozemních sil. Jsou součástí spojeneckého operačního uskupení
vzdušných sil. Síly územní obrany jsou určeny k trvalé obraně významných objektů na území
státu. V míru, za nouzového stavu a za stavu ohrožení státu jsou připraveny výběrově doplnit
a zasadit účelová uskupení vojsk k podílu na eliminaci nevojenských ohrožení bezpečnosti
státu. Ve válečném stavu se v součinnosti s ostatními složkami AČR a spojenců podílejí na
přímé vojenské obraně státu. Jejich rozsah a organizační struktura jsou dány rozsahem úkolů a
nutnou kapacitou přípravy záloh. Vojenské záchranné útvary plní humanitární úkoly, jejichž
cílem je chránit civilní obyvatelstvo před nebezpečím ohrožujícím životy, zdraví nebo značné
majetkové hodnoty. Logistika zabezpečuje činnost vojsk, a to organickými silami a
prostředky, posádkovým systémem logistické podpory, účelovými organizacemi rezortu
obrany a mimorezortními subjekty. Míra účasti prvků logistické podpory při zabezpečování
útvarů a zařízení se řídí jejich předpokládaným operačním použitím, rozsahem vyčlenění pro
NATO a vlastní organizační strukturou.
Vojenské zpravodajství získává a vyhodnocuje poznatky o záměrech a činnostech
představujících ohrožení České republiky. Úzce spolupracuje se spojeneckými partnery v
rámci výměny informací. Vojenská policie je plně profesionální složkou Armády ČR, plnící
úkoly policejní ochrany ozbrojených sil a majetku státu spravovaného nebo udržovaného
ministerstvem obrany. Vojenské zdravotnictví zajišťuje zdravotnické zabezpečení
ozbrojených sil České republiky.
Operační členění Armády České republiky
Podle operačního předurčení se Armáda ČR člení na síly okamžité reakce, síly rychlé reakce a
hlavní obranné síly. Síly okamžité reakce jsou trvalým operačním prvkem v systému obrany
státu, složeným z vybraných jednotek a útvarů pozemních a vzdušných sil, postupně plně
profesionalizovaných, s odpovídající strukturou velení a zabezpečení. Jsou rozhodujícím
prvkem obrany v době míru a za krizových situací s diferencovanou dobou pohotovosti do 10
dnů. Část sil okamžité reakce, s vlastní logistickou podporou, se vyčleňuje pro spolupůsobení
ve spojeneckém uskupení v mírových operacích mezinárodních bezpečnostních struktur, část
je předurčena k spolupůsobení s ostatními bezpečnostními a záchrannými složkami státu k
podílu na eliminaci nevojenských ohrožení státu s vysokým stupněm naléhavosti. Ve
válečném stavu jsou součástí hlavních obranných sil, které budou působit v rámci
spojeneckých operačních uskupení na území členských států Aliance.
Síly rychlé reakce jsou charakterizovány obdobně jako síly okamžité reakce, s dobou
pohotovosti do 20 dnů. Část sil rychlé reakce s vlastní logistickou podporou se vyčleňuje do
spojeneckých operačních uskupení k zasazení mimo teritorium státu. Na eliminaci ohrožení
bezpečnosti státu se podílejí po předchozím zásahu sil okamžité reakce, pokud tyto síly nejsou
k úspěšné eliminaci vzniklých ohrožení dostatečné. Ve válečném stavu jsou síly rychlé reakce
součástí hlavních obranných sil, které budou působit v rámci spojeneckých operačních
uskupení na území členských států Aliance.
Hlavní obranné síly jsou předurčeny, samostatně i společně se silami spojenců, k eliminaci
vojenského ohrožení regionálního a globálního rozsahu. Jsou vytvářeny doplněnými
mírovými a mobilizačně vytvářenými a doplňovanými svazky, útvary a zařízeními v rozsahu
daném reálnou potřebou obranné dostatečnosti. Část hlavních obranných sil má dobu
pohotovosti do 30 dnů. Úkoly plní v sestavě spojeneckých uskupení.
Hlavní obranné síly se při mobilizaci budují, připravují a zabezpečují v rozsahu do
dvojnásobku mírových počtů Armády ČR. Hlavní část jejich výzbroje a bojové techniky je v
míru uložena v mobilizačních základnách nebo výcvikových mobilizačních základnách a v
případě potřeby se aktivuje v časové dimenzi až jednoho roku. Zásoby pro hlavní obranné síly
se vytvářejí diferencovaně.
K dalšímu posílení obranného potenciálu státu při hrozbě globálního konfliktu se rozsah
hlavních obranných sil může zvýšit (až do čtyřnásobku mírových počtů), především ve
prospěch sil územní obrany. Tento rozsah není v míru personálně ani logisticky
zabezpečován, přípravy jsou realizovány pouze v rozsahu příprav státu k hospodářské
mobilizaci.
4. PLÁNOVÁNÍ OBRANY A ZDROJŮ
Plánování obrany zahrnuje obranné plánování a operační plánování.
Obranné plánování je souhrnem činností, procedur a vazeb, realizovaných státními orgány k
určení cílů, potřeb a úkolů obrany státu a z nich plynoucích subjektů, postupů a termínů jejich
plnění. Jsou přitom respektovány politické, vojenské, ekonomické a technologické požadavky
a požadavky na zajištění obrany státu při efektivním využívání lidských, věcných a finančních
zdrojů. Je organizačně, obsahově i institucionálně provázáno se systémem obranného
plánování v rámci kolektivní obrany. Systém obranného plánování je v oblasti koordinace
aktivit a zdrojů k podpoře ozbrojených sil podporován systémem civilního nouzového
plánování.
Základními úrovněmi obranného plánování je systém plánování NATO, obranné plánování
státu a obranné plánování rezortů. Operační plánování zahrnuje plánování, přípravu a použití
ozbrojených sil. Realizuje se v souladu se spojeneckým operačním plánováním. Opatření k
zajištění obrany České republiky koordinuje Bezpečnostní rada státu. Lidské zdroje tvoří
občané České republiky podléhající ze zákona branné povinnosti. Stav populace a jeho
předpokládané vývojové trendy dosud umožňují doplňování ozbrojených sil v míru, ve stavu
ohrožení státu a ve válečném stavu v požadované výši a kvalitě. Ozbrojené síly se budují jako
poloprofesionální s postupným nárůstem profesionální složky. Zásada přednosti kvality před
kvantitou se bude prohlubovat. Vyvážený komplex sociálního a finančního zabezpečení
vojenských profesionálů, ale i přiměřené možnosti ostatních pracovníků, stabilizuje
personální situaci. Mírové počty ozbrojených sil je možno udržovat ve výši do 0,6 % celkové
populace.
Věcné zdroje pro obranu zabezpečuje především domácí hospodářská základna. Systém
hospodářské mobilizace a hospodářská opatření pro zajištění potřeb obrany zabezpečují pro
ozbrojené síly materiálové prostředky nezbytné pro splnění jejich úkolů a udržují státní
hmotné rezervy ve stanovené výši a struktuře. Vytvářejí se tím podmínky pro plné materiální
zabezpečení ozbrojených sil a všech složek systému obrany státu. Opatření hospodářské
mobilizace a infrastruktury připravují příslušné orgány státní správy již v míru. Vojenská
infrastruktura, jež tvoří komplex nezbytných objektů a zařízení pro přípravu a řízení obrany
státu, vytváří podmínky pro rozvinutí a činnost ozbrojených sil České republiky a
spojeneckých sil při obraně státu. Množství a struktura zásob Armády České republiky se
přibližuje standardům NATO tak, aby jich Armáda ČR dosáhla v termínu stanoveném vládou
České republiky.
Finanční zdroje pro krytí výdajů na obranu zajišťuje státní rozpočet. Ve stavu ohrožení státu a
ve válečném stavu se na základě rozhodnutí Parlamentu účelově použijí aktiva státu a všechny
dostupné zdroje, v rozsahu stanoveném zákonem.
ZÁVĚR
Vojenská strategie České republiky se novelizuje a doplňuje v závislosti na změně
bezpečnostní situace a bezpečnostního systému v evropském i světovém měřítku. Hrozby,
kterým bude Česká republika v 21. století vystavena, je možno snížit vojenskými činnostmi v
rámci Aliance, aktivitami snižujícími spektrum rizik a ohrožení státu. Struktura ozbrojených
sil, jejich připravenost, zabezpečení, výzbroj a technika musí poskytnout záruku, že Česká
republika bude schopna vyrovnat se s možnými příštími hrozbami sama a v případě potřeby i
s pomocí spojenců.
(Schváleno usnesením vlády České republiky ze dne 29. března 1999 č. 257)