III./3
Koncepce ochrany obyvatelstva
do roku 2013 s výhledem do roku 2020
2
Obsah:
1. Bezpečná společnost - úkoly veřejné správy, podnikové sféry a občanů
2. Připravenost pracovníků veřejné správy, právnických a fyzických osob včetně školní
mládeže
3. Základní organizační a technická opatření ochrany obyvatelstva
3.1. Oblast varování
3.2. Oblast evakuace
3.3. Oblast ukrytí
3.4. Oblast nouzového přežití
3.5. Ochrana osob před kontaminací
3.6. Oblast humanitární pomoci
3.7. Spolupráce s neziskovými organizacemi
3.8. Monitorování radiační, chemické a biologické situace
3.9. Informování obyvatelstva
4. Plánování a řešení opatření k ochraně obyvatelstva pro mimořádné události,
nevojenské a vojenské krizové situace
4.1. Oblast plánování, přípravy a prevence
4.1.1. Civilní nouzové plánování
4.1.2. Krizové řízení
4.1.3. Kritická infrastruktura
4.1.4. Požární ochrana
4.1.5. Ochrana zdraví osob
4.1.5.1. Ochrana veřejného zdraví
4.1.5.2. Záchrana života a zdraví
4.1.6. Veterinární ochrana před nebezpečnými nákazami zvířat a jejich přenosem
4.1.7. Věda a výzkum
4.1.8. Hospodářská opatření pro krizové stavy
4.1.9. Mezinárodní spolupráce ( EU, NATO, OSN )
4.2. Řešení ochrany obyvatelstva v případě nevojenských krizových situací
4.2.1. Ochrana před povodněmi
4.2.2. Ochrana životního prostředí (environmentální bezpečnost) a vliv změn na ochranu
obyvatelstva
4.2.3. Ochrana před účinky havárií na jaderných zařízeních
4.2.4. Ochrana před účinky závažných havárií v dopravě
4.2.5. Ochrana před účinky závažných havárií způsobených nebezpečnými chemickými
látkami nebo chemickými přípravky
4.2.6. Ochrana před terorismem a organizovaným zločinem
4.2.7. Ochrana před negativními důsledky spojenými s migrací
4.2.8. Ochrana občanů a majetku České republiky při mimořádných událostech v zahraničí
4.3. Řešení ochrany obyvatelstva v případě stavu ohrožení státu a válečného stavu
5. Připravenost sil a prostředků
5.1. Jednotky požární ochrany a zařízení civilní ochrany
5.2. Síly a prostředky za válečného stavu
5.3. Operační řízení
6. Materiální a finanční zabezpečení
7. Závěr
3
1. Bezpečná společnost - úkoly veřejné správy, podnikové sféry a občanů
Bezpečnou společnost ve vztahu k mimořádným událostem a krizovým situacím lze
charakterizovat jako společnost, která má přijatý soubor právních, technických,
organizačních, finančních, vzdělávacích a dalších ochranných opatření k minimalizaci, resp.
k překonání následků mimořádných událostí a krizových situací a v praxi ho úspěšně
realizuje. Bude ji vytvářet veřejná správa, která zabezpečí podmínky pro přístup občanů
k informacím o rizicích vzniku mimořádných událostí, možných následcích a zároveň
o přijatých opatřeních k ochraně jejich životů a zdraví, majetku a životního prostředí.
Zejména obec za pomoci složek IZS musí více sehrávat rozhodující roli v informovanosti,
resp. přípravě občanů k sebeochraně a vzájemné pomoci při mimořádných událostech a
krizových situacích. Využívá k tomu hromadných komunikačních prostředků a všech
dostupných prostředků propagace. Důležitou úlohu v této oblasti bude plnit podniková sféra a
občané na základě budovaného systému ochrany obyvatelstva a v jeho rámci vymezených
úkolů. Veřejná správa i podniková sféra musí motivovat a získat občany k aktivní účasti na
zajišťování vlastní bezpečnosti, bezpečnosti svých zaměstnanců, spoluobčanů a blízkých.
To vše znamená řešit nedostatečnou připravenost obyvatelstva pro ochranu, obranu
a zvládání krizových situací, koordinaci přípravy obyvatelstva a to jak dospělého tak i dětí
a mládeže, která by zahrnovala přípravu na možné situace (mimořádné události, vnitřní
bezpečnost, obrana státu, zdravotnická připravenost v širším slova smyslu než jen zranění, ale
např. i chování při epidemiích, narušení objektů kritické infrastruktury apod.). Bude řešeno
hlubší i širší zapojení občanů a občanských sdružení do zajišťování bezpečnosti (ve
standardních podmínkách, za krizových situací, při pomoci v zahraničí). Bude třeba zahrnout
tento problém do vytvářených programů (s využitím odpovídajících programů
EU, připravovaného Národního programu ochrany kritické infrastruktury1
) a do přípravy
občanů k sebeochraně. Občané mají právo na pomoc státu, ale mají i povinnosti
a spoluodpovědnost za svoji ochranu.
2. Připravenost pracovníků veřejné správy, právnických a fyzických osob včetně
školní mládeže
Připravenost pracovníků veřejné správy, právnických osob bude i nadále řešena v souladu
s Koncepcí vzdělávání v oblasti krizového řízení2
.
Ke zkvalitnění připravenosti fyzických osob se jeví jako potřebné přijmout Program
výchovy a vzdělávání obyvatelstva k jeho bezpečnosti a ochraně při mimořádných událostech
a krizových situacích. Školní mládež vzdělávat v souladu s rámcovými vzdělávacími
programy základních a středních škol. Ke zkvalitnění připravenosti budoucích učitelů bude
nutné začlenit do studijních programů pedagogických fakult problematiku Ochrana člověka
za mimořádných událostí.
1
usnesení Bezpečnostní rady státu ze dne 17. ledna 2008 č. 4
2
usnesení Bezpečnostní rady státu ze dne 16. listopadu 2004 č. 14
4
3. Základní organizační a technická opatření ochrany obyvatelstva
3.1. Oblast varování
MV-GŘ HZS ČR vytvoří organizačně-technické podmínky pro koordinovanou výstavbu
a provozování systému varování, který naplní potřeby státní správy, samosprávy, právnických
osob, podnikajících fyzických osob i jednotlivých občanů (bude třeba řešit i systém varování
a informování občanů ČR v zahraničí, kteří poskytli údaje o svém pobytu dobrovolně
k evidenci na zastupitelských úřadech za účelem včasného informování). K tomu budou
stanoveny zásady pro modernizaci a výstavbu systému, přerozdělení odpovědnosti za
jednotlivé části tohoto systému, zvláště za infrastrukturu a za koncové prvky varování, včetně
finančního podílu.
MV-GŘ HZS ČR bude zajišťovat a provozovat infrastrukturu systému varování pro
přenos povelů k aktivaci koncových prvků varování a vytvářet podmínky pro postupné
nahrazování zařízení umožňující přenos povelů novými technologiemi, zejména moderními
komunikačními prostředky s využitím digitalizace v rámci území ČR, případně pro přechod
na technologie využívající celoplošné vysílače nebo satelitní systémy.
Obec bude zajišťovat a provozovat na vlastní náklady moderní koncové prvky varování,
které jsou využívány orgány samosprávy k informování obyvatelstva o běžných záležitostech
obce a zabezpečí vyslání varovného signálu a tísňové informace obyvatelstvu na území obce
před hrozící nebo nastalou mimořádnou událostí. Koncový prvek varování musí umožňovat
ovládání z operačního a informačního střediska IZS všech úrovní a vstup pro poskytování
tísňové informace velitelem zásahu.
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozující nebezpečná zařízení, jako jsou
provozovatelé jaderných energetických zařízení3
a provozovatelé objektů nebo zařízení
zařazených do skupiny B4
, budou zajišťovat technické prostředky pro varování obyvatelstva
v zóně havarijního plánování. Vlastníci vybraných vodních děl I., II. a III. kategorie5
zajišťují
technické prostředky pro varování obyvatelstva na území ohroženém zvláštními povodněmi.
Právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby provozující objekty a zařízení, ve kterých
dochází dočasně nebo trvale ke shromažďování velkého počtu osob (nákupní centra,
sportovní haly a stadiony, střediska zimních sportů, letiště, metro, velké dopravní uzly,
výstaviště, apod.), a které mohou být potenciálně ohroženy mimořádnými událostmi (např.
požár, výbuch, zřícení budovy, únik nebezpečných látek, teroristický útok) budou na své
náklady zajišťovat informační (místní) systémy, které lze připojit na infrastrukturu systému
varování tak, aby bylo možné státem, obcí nebo velitelem zásahu informovat obyvatelstvo,
které se dočasně zdržuje v objektu a jeho blízkosti v případě ohrožení mimořádnou událostí.
Bude vybudován obousměrný systému se sběrem informací o stavu koncových prvků
a s možností měření vybraných fyzikálních veličin (např. výška hladiny vodního díla nebo
vodního toku) v místech ohrožení obyvatelstva zvláštními povodněmi, ve vybraných
lokalitách (zónách), kde hrozí únik nebezpečných škodlivin a u subjektů, které tyto látky
skladují nebo vyrábějí a v jejichž okolí je velká hustota osídlení.
3
zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně
a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
4
zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými
látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení
některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon
o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů
5
zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů
5
Pro zjištění, zda koncový prvek varování aktivační povel provedl, případně je
v provozuschopném stavu je nutné, aby byl pod trvalým dohledem (monitorováním).
Monitorování představuje rozšíření systému o diagnostické informace - stav koncových prvků
a o monitoring měřených veličin, které se přenášejí zpět na vyrozumívací centrum.
K předání tísňové informace obyvatelstvu bude umožněn vstup ze systému varování do
hromadných sdělovacích prostředků (televize, kabelové televize, rozhlasu a dalších),
informačních systémů (např. dopravních podniků), případně bude umožněno využití dalších
systémů k přenosu informací v rádiových sítích (např. RDS-rádio data systém).
3.2. Oblast evakuace
Při přípravě evakuačních opatření reagovat na změněné podmínky s převládající
samovolnou evakuací. Dále připravovat a zajišťovat přednostní evakuaci pro vybrané skupiny
obyvatelstva do předem určených objektů. K tomu řešit systém registrace evakuovaných. Při
evakuaci občanů ČR ze zahraničí se připravit na organizovanou evakuaci s předpokladem
spolupráce na mezinárodní úrovni.
Evakuaci z míst předpokládané bojové činnosti a dalších zájmových prostorů Armády ČR
plánovat až v případě příznaků aktuální hrozby válečného konfliktu (stav ohrožení státu)
s využitím již připravených opatření. Samostatně bude řešeno dopravní a pořádkové
zabezpečení ve vztahu k potřebám zajištění obrany státu.
3.3. Oblast ukrytí
K ukrytí při mimořádných událostech s rizikem kontaminace nebezpečnými látkami
a účinky pronikavé radiace je občanům doporučováno využívat přirozené ochranné vlastnosti
staveb s doporučením úprav zamezujících jejich proniknutí.
S využitím stálých úkrytů civilní ochrany6
, které byly vybudovány a jsou předurčeny
k ochraně obyvatelstva před účinky zbraní hromadného ničení (vojenské ohrožení), nelze při
mimořádných událostech a krizových situacích nevojenského charakteru počítat s ohledem na
dobu potřebnou jejich zpohotovení (zvláštní podmínky využití jsou stanoveny pro podzemní
dopravní ochranné systémy) a nerovnoměrné rozmístění, a proto nebudou uváděny
v havarijních plánech krajů7
(část C. Druhy plánů konkrétních činností – ukrytí obyvatelstva).
HZS krajů se při vyřazování stálých úkrytů z evidence budou dále řídit stanoveným
metodickým postupem a v souladu se zákonem o IZS dále povedou evidenci a budou
provádět kontrolu staveb civilní ochrany a staveb dotčených požadavky civilní ochrany.
Orgány obcí budou dále sehrávat rozhodující úlohu při organizování ukrytí obyvatelstva a
budou tedy již v období mimo krizové stavy, ve spolupráci s HZS krajů, provádět vytipování
objektů a prostorů (např. podzemní garáže, sklepy) vhodných pro improvizované ukrytí
obyvatelstva. Při realizaci nové výstavby, v rámci územního plánování a stavebního řízení,
uplatňují HZS kraje, mimo jiné, i požadavky k zajištění ochrany obyvatelstva.
Při nárůstu hrozby válečného konfliktu by k ukrytí byly využity:
– funkční stálé tlakově odolné úkryty a ochranné systémy dopravních staveb, vyřazené
stálé úkryty, vhodné pro zprovoznění k původnímu účelu (po doplnění chybějících
technologií),
– vyřazené stálé úkryty nevhodné pro plné obnovení provozních režimů a další
6
ustanovení § 16 vyhlášky č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva
7
příloha č. 1 k vyhlášce č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného
systému, ve znění pozdějších předpisů;
6
podzemní, suterénní a jiné části obytných domů, provozních a výrobních objektů,
vytipované pro úpravu k improvizovanému ukrytí.
3.4. Oblast nouzového přežití
K zabezpečení nouzového přežití obyvatelstva, zejména evakuovaných osob, budou
využívána především stacionární zařízení umožňující nouzové ubytování a stravování.
Opatření nouzového přežití jsou řešena v havarijních plánech krajů. Mobilní kontejnerové
soupravy pro nouzové přežití budou doplněny do stanoveného počtu 15 ks. V působnosti
Ministerstva obrany jsou připraveny materiální základny humanitární pomoci (dále jen
„MZHP“) pro 2 250 osob a u HZS ČR pro 750 osob. V rámci Transformace resortu
Ministerstva obrany 8
budou realizovány navržené změny. MZHP u HZS ČR budou
doplňovány novým materiálem a technikou a dále budou vytvářeny a doplňovány soupravy
pro různé typy (druhy) mimořádných událostí (velké havárie v dopravě – dálnice, migrační
vlny, povodně, vichřice, požáry, sucha). Skladovaný materiál bude cestou pravidelných revizí,
údržby a obměny udržován v provozuschopném stavu. Je důležité, aby soupravy nebo jejich
části byly připraveny i pro případný transport a použití pro občany ČR a EU v zahraničí.
Dále bude pozornost zaměřena zejména na oblast organizační, oblast analýzy, přípravy na
novodobé typy mimořádných událostí a krizových situací (terorizmus, výpadky el. energie,
selhání komunikačních zdrojů, hromadná migrace), na oblast modernizace používaného
materiálu a techniky, na nouzové zásobování vodou a potravinami. V plánech zastupitelských
úřadů ČR bude nutné řešit i přípravu opatření pro nouzové přežití našich občanů aktuálně
pobývajících v zahraničí.
3.5. Ochrana osob před kontaminací
K ochraně osob před radioaktivní kontaminací a účinky nebezpečných chemických látek
je občanům doporučováno k ochraně dýchacích cest, očí a povrchu těla používat prostředky
improvizované ochrany. Je třeba pokračovat v nákupu nových prostředků pro dekontaminaci
osob a techniky, vytvořit podmínky pro zřizování víceúčelových zařízení za účelem
dekontaminace, vypracovat zásady a postupy při dekontaminaci většího počtu osob a doplnit
moderní mobilní prostředky pro zabezpečení tohoto úkolu.
Hromadná dekontaminace oděvů je nereálná, převážně se bude uvažovat likvidace oděvů
např. ve spalovnách, než jejich dekontaminace.
3.6. Oblast humanitární pomoci
Poskytování humanitární pomoci do zahraničí bude realizováno ve spolupráci
s Ministerstvem zahraničních věcí, SSHR, případně nevládními humanitárními organizacemi.
Humanitární pomoc do zahraničí bude poskytována formou materiální a finanční pomoci,
vysíláním záchranných týmů nebo specialistů, nebo kombinací uvedených možností.
Přínosem k zabezpečování úkolů v této oblasti bude plánované zřízení materiální základy
humanitární pomoci, která bude začleněna do existující Základny logistiky MV-GŘ HZS ČR
a připravované vybudování odpovídající infrastruktury – nové logistické základny
s odpovídajícím technologickým vybavením, které je však podmíněno zajištěním
spolufinancování ze strukturálních fondů EU.
Ve spolupráci s nevládními organizacemi je třeba vytvořit systém poskytování adresné
a efektivní humanitární pomoci postiženému obyvatelstvu s využitím odpovídajícího
informačního systému evidujícího nabídky, poptávky a jejich cílené aktuální využívání. Tuto
8
usnesení vlády ČR ze dne 22. října 2007 č. 1194
7
problematiku bude potřebné řešit v rámci informačního systému na podporu krizového řízení.
3.7. Spolupráce s neziskovými organizacemi
Spolupráce bude zaměřena na přípravu k poskytování následné pomoci postiženému
obyvatelstvu a pomoci občanům ČR a EU v zahraničí. Pro některé speciální a odborné
činnosti budou zpracovány registry odborníků, kteří budou využiti při řešení následků
mimořádných událostí a krizových situací. Dále budou vytvářeny podmínky pro realizaci
psychosociální a náboženské pomoci postiženému obyvatelstvu.
Ministerstvo vnitra bude nadále poskytovat dotace (granty) nevládním a dobrovolnickým
organizacím na projekty k vytváření jejich druhosledové pomoci.
3.8. Monitorování radiační, chemické a biologické situace
Úkoly při zabezpečování zjišťování, předávání, vyhodnocování a využívání údajů
o radiační, chemické a biologické situaci za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, při
řešení krizových situací spojených s teroristickými útoky a pro řešení mimořádných událostí
v zahraničí budou plněny v souladu s Harmonogramem CBRN9
, se stanovením odpovědnosti
za plnění jednotlivých úkolů. Dále bude vedena databáze odborníků a prováděna jejich
příprava.
Po vyhodnocení zkušebního provozu modernizovaných stacionárních hlásičů úrovně
radiace řady DC-4 budou postupně zřízeny měřící body v síti těchto hlásičů u HZS ČR.
3.9. Informování obyvatelstva
Informování bude organizováno s cílem zvýšení připravenosti obyvatelstva všech
věkových skupin pro obranu, ochranu a zvládání krizových situací. Základním prvkem
systému ochrany obyvatelstva musí být informovaný a sebevzdělaný občan, který bude umět
reagovat na přijímaná opatření, chránit sebe a poskytovat pomoc ostatním osobám.
Ve veřejnoprávních médiích je nutné vytvořit větší časový prostor k informování
obyvatelstva o hrozících nebo vzniklých mimořádných událostech a jeho chování při jejich
zvládání, ale i k preventivně výchovnému působení na obyvatelstvo.
Informovanost o mimořádných událostech a krizových situacích bude třeba řešit i vůči
cizím státním příslušníkům, aktuálně pobývajícím na území ČR. Bude nutné také řešit
informovanost občanů ČR pobývajících v zahraničí cestou zastupitelských úřadů.
Na základě získaných informací a praktických zkušeností se očekává adekvátní reakce
občana při mimořádných událostech a krizových situacích.
4. Plánování a řešení opatření k ochraně obyvatelstva pro mimořádné události,
nevojenské a vojenské krizové situace
4.1. Oblast plánování, přípravy a prevence
4.1.1. Civilní nouzové plánování
Od počátku existence NATO se projevovaly mezi členskými zeměmi snahy o spolupráci a
vzájemnou pomoc také v nevojenské oblasti. Přestože tyto aktivity byly původně zaměřeny na
civilní podporu vojenským operacím, postupně se rozšiřovali zejména na ochranu civilního
9
usnesení vlády ČR ze dne 15. prosince 2004 č. 1276; usnesení vlády ČR ze dne 26. dubna 2006 č. 471
8
obyvatelstva a pomoc při obnově společnosti po válečném konfliktu. Všechny tyto a následně
další, se změnami bezpečnostního prostředí související aktivity, byly zahrnuty do systému
civilního nouzového plánování (dále jen „CNP“) a vytvořily ucelenou oblast nevojenského
plánování ochrany společností členských států NATO před následky mimořádných událostí
a krizových situací.
Součástí bezpečnostního systému ČR se CNP stalo v období přípravy integrace státu do
struktur NATO. Vlastní pojem byl převzat z anglické terminologie „Civil Emergency
Planning“.
CNP v bezpečnostním systému ČR představuje především procesní nástroj k předcházení
závažných mimořádných událostí a krizových situací a k zajištění připravenosti na jejich
zvládání. Základní zaměření a působnost CNP se realizuje zejména v oblastech ochrany
obyvatelstva, udržení přijatelné formy společenského a hospodářského života se schopností
zajišťovat nezbytné civilní zdroje za krizových stavů, fungování kritické infrastruktury,
bezpečnostního výzkumu, opatření proti použití zbraní hromadného ničení vůči civilnímu
obyvatelstvu i vzdělávání odborníků a veřejnosti.
CNP bude na národní úrovni metodickým nástrojem k usměrňování havarijního
a krizového plánování, kde zabezpečí soulad a bude zabraňovat duplicitě s obranným
plánováním.
Základní zaměření a působnost CNP se bude realizovat zejména v následujících oblastech:
– plnění úkolů ochrany obyvatelstva,
– nepřetržité fungování orgánů státní správy a orgánů územní samosprávy,
– přijatelná forma společenského a hospodářského života,
– fungování kritické (životně důležité) infrastruktury,
– spolupráce veřejného a soukromého sektoru,
– civilní zdroje nezbytné pro zajištění bezpečnosti,
– civilně vojenská spolupráce
– civilní podpora činnosti ozbrojených sil a bezpečnostních zdrojů pro případ jejich
použití, včetně koordinace požadavků na ozbrojené síly.
CNP jako procesní nástroj musí vést k zajištění připravenosti ministerstev a ostatních
ústředních správních úřadů, orgánů samosprávy, právnických a podnikajících fyzických osob
řešit jakékoliv mimořádné události a krizové situace (vojenské, vnitřně bezpečnostní
i nevojenské) nebo se na jejich řešení podílet.
K dosažení civilní nouzové připravenosti je třeba v dalším období:
– stanovit opatření na odvrácení nebo zmírnění dopadů mimořádné události,
technologických havárií, narušení kritické infrastruktury, narušení veřejného pořádku
a bezpečnosti, narušení fungování veřejné správy, včetně dopadů na obyvatelstvo,
opatření spojené s podporou činnosti vojsk nebo s válečným konfliktem,
– zpracování scénářů možných situací,
– odezvy na další možné situace (nové typové plány),
– řízení odezvy na vzniklé situace,
– přípravu sil a prostředků.
9
4.1.2. Krizové řízení
Podle tzv. kompetenčního zákona10
je Ministerstva vnitra ústředním orgánem státní
správy pro vnitřní věci, zejména pro krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochranu
obyvatelstva a IZS.
Krizové řízení v ČR je kodifikováno zákonem č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení
a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Problematiku
oblasti krizového řízení, včetně krizového a havarijního plánování vymezuje řada dalších
právních a prováděcích předpisů. Ministerstvo vnitra zabezpečuje koordinaci přípravy na
krizové stavy a jejich řešení cestou sjednocování postupů ústředních správních úřadů,
krajských a obecních úřadů, právnických a podnikajících fyzických osob, organizování
instruktáží, školení a další přípravy k získání zvláštní odborné způsobilosti pracovníků orgánů
krizového řízení, a provádění kontroly krizových plánu ministerstev a krizových plánů krajů.
Plnění úkolů ve vazbě na návrh aktualizace optimalizace současného bezpečnostního
systému ČR je třeba považovat v dalším období za prioritní.
V rámci vytvářeného informačního systému krizového řízení, jehož garantem je MV-GŘ
HZS ČR, budou vytvořeny sofistikované nástroje k informačnímu zabezpečení úkolů v oblasti
ochrany životů a zdraví obyvatel a majetkových hodnot na všech stupních krizového řízení.
4.1.3. Kritická infrastruktura
Zajištění bezpečnosti státu, fungování ekonomiky, to je výrobních i nevýrobních systémů
a služeb, fungování veřejné správy a zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva je
závislé na konkrétních infrastrukturách, které označujeme vzhledem k jejich významu jako
kritické (životně důležité) infrastruktury. Jejich narušení má negativní dopad na několik
úrovní, a to na národní úrovni ovlivňuje zajištění základních funkcí státu a na krajské a místní
úrovni má vliv na zajištění základních funkcí území.
Poškození, narušení nebo zničení kritické infrastruktury může být způsobeno přírodními
katastrofami a vlivem činnosti lidského faktoru, který se váže na selhání techniky a
technologických postupů a na úmyslné akce zahrnující terorismus a organizovaný zločin, a to
jak jednotlivců tak skupin.
Ochrana kritické infrastruktury je proces, který je zaměřen na takové zajištění fungování
subjektů kritické infrastruktury a objektů, které vlastní nebo provozují, tak aby nedocházelo
k jejich selhání při zohlednění všech možných rizik a hrozeb. Smyslem ochrany kritické
infrastruktury musí být proto minimalizace dopadů výpadku činnosti těchto infrastruktur tak,
aby narušení funkcí, činností nebo služeb bylo krátkodobé, málo četné, zvladatelné
přinejmenším provizorním nebo alternativním způsobem a územně omezené tak, aby postihlo
co nejmenší počet obyvatelstva.
V důsledku existence provázanosti národní kritické infrastruktury s obdobnými
infrastrukturami v mezinárodním měřítku, jak v jednotlivých oblastech (sektorech, odvětvích)
kritické infrastruktury tak i z pohledu průřezových vzájemných vazeb mezi jednotlivými
oblastmi (sektory, odvětvími) nelze vyloučit skutečnost, že narušení kritické infrastruktury
jedné oblasti může ovlivnit další včetně mezinárodního dopadu. Jako nejčastější příklad lze
uvést narušení dodávek elektřiny a plynu, nedostatek pohonných hmot nebo výpadky
telekomunikačních sítí. Vzhledem k tomu, že převážná část kritických infrastruktur je
vlastněna a provozována soukromými subjekty, je nutné v rámci její ochrany stanovit sdílení
10
zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění
pozdějších předpisů
10
odpovědností veřejné správy a privátního sektoru a výměnu informací mezi veřejnou správou
a dalšími relevantními organizacemi včetně mezinárodní spolupráce.
Cílem ochrany kritické infrastruktury je zabezpečit ochranu nejen strategických ale
především životních zájmů dotýkajících se životů a zdraví lidí, majetku, životního prostředí
a existence lidské společnosti jako takové. Stát pro plnění své funkce musí za všech okolností
a situací zabezpečit provozuschopnost základních prvků, vazeb a toků zabezpečujících chod
státu a které jsou základem schopnosti státu udržet za každé situace jeho stabilitu a zabezpečit
další rozvoj.
Prostředkem pro splnění výše uvedených funkcí a povinností s výhledem do budoucnosti
je strategie, jejíž podstatou je dlouhodobý záměr činnosti k dosažení určitého cíle. Pro její
vytvoření je nutné vzít v úvahu především komplexní charakter problematiky kritické
infrastruktury a její ochrany, a to s ohledem na specifické vlastnosti jednotlivých oblastí
(sektorů, odvětví) kritické infrastruktury a dále na vzájemné vazby mezi nimi. Komplexní
strategie České republiky k řešení problematiky ochrany kritické infrastruktury1
by měla
představovat konsensuální rámec pro zpracování dalších koncepčních materiálů, které by ji
rozvrhly do konkrétních kroků a následných opatření. Jedním z těchto komplexních kroků by
se stal Národní program ochrany kritické infrastruktury1
založený na zpracování dílčích
strategií, koncepcí a analýz určených pro jednotlivé oblasti (sektory, odvětví) kritické
infrastruktury a z nich vycházejících stanovení konkrétních úkolů, jejich nositelů a termínů
plnění.
4.1.4. Požární ochrana
V oblasti preventivní požární ochrany je ústředním orgánem státní správy Ministerstvo
vnitra. Úkoly na tomto úseku zabezpečují na příslušných úrovních také HZS krajů
a v přenesené působnosti orgány krajů a obcí. Organizace a řízení výkonu státní správy
přísluší MV-GŘ HZS ČR. Základními právními předpisy pro tuto činnost jsou především
zákon o požární ochraně11
, zákon o IZS a prováděcí předpisy k nim. K této činnosti se rovněž
vztahuje další legislativa z oblasti stavebního práva, prevence před závažnými haváriemi,
způsobenými vybranými nebezpečnými látkami nebo přepravy nebezpečných látek.
V roce 2003 vydalo MV-GŘ HZS Koncepci požární prevence v České republice, která
řeší otázky řízení a výkonu státní správy na úseku požární prevence a spolupráci s dalšími
orgány státní správy a územní samosprávy.
Součástí činnosti v oblasti preventivní požární ochrany jsou i opatření týkající se ochrany
obyvatelstva, zejména tyto okruhy činnosti:
– posuzování dokumentace staveb veřejného charakteru (ubytovací zařízení,
velkokapacitní multifunkční budovy, společenská, kulturní a sportovní zařízení,
obchodní domy a nákupní střediska, podzemní stavby, zdravotnická zařízení, správní
budovy a správní střediska, stavby civilní ochrany a stavby dotčené požadavky civilní
ochrany) z hlediska ochrany obyvatelstva,
– schvalování posouzení požárního nebezpečí ve veřejných a průmyslových objektech,
– kontrolní činnost ve veřejných a průmyslových objektech,
– sjednocování postupů a koordinace územních správních úřadů při zabezpečování
úkolů souvisejících s objekty určenými k ochraně obyvatelstva,
– posuzování bezpečnostní dokumentace, vyplývající ze zákona o prevenci závažných
havárií, včetně součinnosti při stanovování zón havarijního plánování a zpracovávání
11
zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů
11
vnějších havarijních plánů pro tyto zóny,
– preventivně výchovná činnost na úseku požární ochrany, včetně činnosti propagační
a ediční,
– podíl na zabezpečení nezbytných změn stávajících a návrhů nových normativních
předpisů, souvisejících se stavbou, rekonstrukcí a provozem veřejných budov
a průmyslových objektů,
– analýza zjištěných příčin vzniku požárů ve veřejných a průmyslových objektech
a přijímaná bezpečnostní opatření.
Na základě prováděné činnosti a v souvislosti se současnou situací budou v oblasti požární
prevence řešeny následující základní úkoly:
– vydání vyhlášky o technických podmínkách požární ochrany staveb a její následné
uvádění do praxe,
– součinnost na přípravě novel zákonů a prováděcích předpisů vztahujících se k požární
ochraně a IZS,
– úpravy právních předpisů a norem, souvisejících s požární ochranou veřejných staveb,
– nepřetržité plnění úkolů preventivně výchovné a propagační činnosti podle
stanoveného zaměření,
– zabezpečování metodických, řídících, součinnostních a koordinačních úkolů v souladu
s koncepčními dokumenty na úseku požární prevence,
– plnění závěrů a navržených opatření z provedených analýz příčin vzniku požárů.
4.1.5. Ochrana zdraví osob
V souvislosti se zajišťováním bezpečnosti ČR je oprávněně očekávána připravenost
zdravotnictví k poskytování zdravotní péče při událostech, které kromě jiných aspektů
narušení bezpečnosti přinášejí situace s hromadným postižením osob na zdraví. Musí být
vytvořen systém zajištění zdravotní péče o obyvatelstvo postižené na zdraví jakýmkoliv
typem mimořádné události jako součást uceleného systému reakce státu k ochraně jeho zájmů.
Zásadní význam v připravenosti zdravotnictví má posilování odolnosti společnosti před
současnou nejvýraznější hrozbou – terorismem. Je povinností státu a celé veřejné správy
zajistit záchranu života a zabránit vzniku těžké újmy na zdraví obyvatelstva při různých
typech mimořádných událostí s akcentem na připravenost ke zvládání následků teroristického
použití včetně teroristických útoků s použitím CBRN prostředků. Tato povinnost se dotýká
i současné role zdravotnictví při zajištění bezpečnosti, a to od poskytování první pomoci až po
zdravotní rehabilitaci postižených osob, včetně péče o duševní zdraví.
Zajištění zdravotní péče v rámci ochrany obyvatelstva se dá rozdělit na dvě základní
oblasti, a to na zajišťování ochrany veřejného zdraví12
a na záchranu života občana podle
zvláštního právního předpisu13
.
4.1.5.1. Ochrana veřejného zdraví
Priority orgánů ochrany veřejného zdraví (dále jen „orgány OVZ“) vychází ze současných
poznatků a koncepce oboru hygieny a epidemiologie a zároveň zohledňují koncepci krizové
připravenosti zdravotnictví ČR. Orgány OVZ svými postupy zabezpečují podporu a ochranu
v oblasti veřejného zdraví, zamezují šíření infekčních chorob a dohlíží na pracovní podmínky.
12
zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů
13
zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů
12
Mezi priority orgánů OVZ patří:
– zřízení krizového operačního centra, resp. kontaktního bodu podle požadavku EC,
ECDC, WHO a dalších orgánů. Agendu krizového operačního centra z pohledu
orgánů OVZ budou tvořit především úkoly spojené se zajišťováním komunikace
s ohlašovacími systémy EC a WHO (například RAS-BICHAT, EWRS, IHR,
INFOSAN a další). Krizové operační centrum bude úzce spolupracovat s OPIS MVGŘ
HZS ČR, které zajistí trvalou dostupnost pro příjem a předávání zpráv;
– zajištění trvalé dostupnosti orgánů OVZ na regionální úrovni, tj. na úrovni krajských
hygienických stanic k plnění úkolů složek IZS. Orgány OVZ (krajské hygienické
stanice) jako ostatní složka IZS budou úzce spolupracovat s HZS krajů při řešení
mimořádných událostí či zvládání vysoce nebezpečných nákaz, k tomu Ministerstvo
zdravotnictví zabezpečí závaznost vybraných typových činností složek IZS pro orgány
OVZ;
– rozvíjení informačního systému „PANDEMIE“ a posilování schopnosti reakce ČR na
zvládání případné pandemie chřipky či výskyt jiné vysoce nebezpečné nákazy.
Zabezpečení přípravy na ochranu obyvatelstva v případě vzniku pandemie chřipky
bude zajištěno pravidelnou aktualizací pandemických plánů na národní i regionální
úrovni a jejich prověřování v rámci připravovaných cvičení;
– zajištění vzdělávání populace i odborníků z jiných oblastí v problematice ochrany
veřejného zdraví a další rozvoj komunikace s veřejností a sdělovacími prostředky
s cílem zvládání výskytu infekčních onemocnění;
– analýza možných nových hrozeb a rizik v oblasti veřejného zdraví spojených
s globálními změnami klimatu (např. výskyt nových, dříve v ČR vzácných infekcí
jako je malárie, hemoragické horečky, změna a rozšíření výskytu některých
vektorových nákaz jako klíšťová encefalitida, borelioza), nebo řešení rizik spojených
s možným nedostatkem pitné vody jako následek globálního oteplování;
– kontrola a dohled nad hygienickými podmínkami evakuovaného či ukrytého
obyvatelstva, zajištění očkovacích látek pro případné epidemie a pandemii (např.
žloutenka, chřipka), zabezpečení dovozu speciálních postřikových prostředků (např.
proti komárům při jejich přemnožení po povodních) a plnění dalších úkolů spojených
s ochranou veřejného zdraví patří.
4.1.5.2. Záchrana života a zdraví
Při záchraně života a zdraví je důležitá schopnost jednotlivých prvků zdravotnického
systému efektivně reagovat v rámci interoperability celého systému při provádění
záchranných a likvidačních prací a odstraňování následků mimořádné události na zdraví
jednotlivých občanů i celých komunit. Do této oblasti bude třeba zahrnout i medicínské
zajištění zdravotní péče a ochrany zdraví příslušníků a pracovníků složek integrovaného
záchranného systému podílejících se na řešení události a odstraňování následků, a to včetně
duševního zdraví.
Při vzniku mimořádné události nebo krizové situace bude resort zdravotnictví řešit
v rámci svých kompetencí zejména tyto úkoly:
– zajištění přednemocniční neodkladné péče zdravotnickou a leteckou záchranou
službou. K zabezpečení tohoto úkolu bude vydán nový zákon o zdravotnické
záchranné službě a zákon o letecké záchranné službě, v nichž budou taxativně
stanoveny kompetence jednotlivých subjektů, podílejících se na zajištění zdravotnické
záchranné služby a letecké záchranné služby v ČR a současné budou vymezena jejich
práva a povinnosti. Tato péče musí být zajištěna i při hromadném postižením osob
13
s velkým počtem zraněných;
– zajištění ambulantní péče, která je dělena na preventivní, akutní, dispenzární
a screeningovou primární a specializovanou péči, kterou zabezpečují praktičtí lékaři
a ambulantní specialisté. Do této části spadá např. péče o ukryté a evakuované
obyvatelstvo, zajištění psychologické pomoci a krizové intervence, péče o pacienty
v izolaci a karanténě;
– zajištění lůžkové péče pro postižené pacienty v lůžkových zdravotnických zařízení
různého typu i specializace, jako jsou fakultní nemocnice se spádovými traumacentry,
urgentní příjmy v nemocnicích či speciální lůžka pro pacienty ozářené ionizujícím
zářením. Součástí přípravy zdravotnických zařízení na mimořádné události je i péče
o pacienty kontaminované nebezpečnými látkami. Tato zdravotnická zařízení musí být
připravena na hromadný urgentní příjem zraněných a na poskytnutí odpovídající péče.
Při plnění uvedených úkolů nelze opomenout ani zajištění transfusních přípravků
a krevních derivátů, dodávek profylaktik a vakcín, dodávek léků, zdravotnického materiálu,
osobních ochranných prostředků pro zdravotnický personál a pacienty, ale také poskytování
zdravotnické humanitární pomoci – dodávky léků a zdravotnického materiálu vybavení
nemocnic, ambulancí, mobilních lůžkových bází, vyslání zdravotnického týmu do
postižených oblastí, ale také zajištění zdravotní péče obyvatelstvu při krizové situaci
vojenského charakteru.
4.1.6. Veterinární ochrana před nebezpečnými nákazami zvířat a jejich přenosem
Za běžného stavu (v období mimo krizové stavy) budou mimořádné události
veterinárního charakteru řešeny formou mimořádných veterinárních opatření a nikoliv jako
zásahy složek IZS. Tomu odpovídá nastavení pohotovostních veterinárních plánů, které jsou
součástí plánů konkrétních činností havarijních plánů krajů. Tyto operační plány vychází
typového plánu, zpracovaného na podporu řešení krizové situace typu „epizootie-hromadné
nákazy zvířat“ a vzorového „Plánu mimořádných veterinárních opatření“.
Veterinární správy při zajišťovaní svých úkolů a opatření disponují vlastními silami
a prostředky. Dále jsou ve státních hmotných rezervách uloženy prostředky pro likvidaci
nakažených zvířat. Provádění samotných veterinárních opatření je závislé především na
právnických a podnikajících fyzických osobách, působících v oboru (kafilérie, soukromí
veterinární lékaři). Jejich využívání je legislativně dostatečně ošetřeno14
. V případech, kdy
tyto síly a prostředky nebudou ke zvládání situace postačovat (epidemie slintavky a kulhavky,
výskyt BSE nebo a ptačí chřipky), je nutné využít mechanismy, dokumentaci, síly
a prostředky IZS.
4.1.7. Věda a výzkum
Organizace výzkumu a vývoje v oblasti ochrany obyvatelstva bude i nadále řešena
prostřednictvím jednoho centrálního pracoviště v působnosti MV-GŘ HZS ČR, odpovědného
za analytické, syntetické a koncepční práce v této oblasti, získávání informací o nové technice
a nových technologiích ve světě, vlastní doplňkový a aplikační výzkum a transfer těchto
poznatků do praxe. Tímto pracovištěm je Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč.
Výzkumně vývojová podpora zabezpečení realizace stanovených věcných cílů rozvoje
ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020 bude orientována, jako součást
Bezpečnostního výzkumu ČR, zejména na problémové okruhy, zvýrazněné touto koncepcí.
14
zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění
pozdějších předpisů
14
Věcné priority výzkumně vývojové podpory činností spojených s řešením ochrany
obyvatelstva při mimořádných událostech a krizových situacích vyžadují orientaci
konkrétních prací v oblasti výzkumu a vývoje zejména na návrhy:
– souboru organizačních, řídících, plánovacích, kontrolních, technických
technologických, koordinačních a dalších opatření,
– opatření pro optimalizaci a rozvoj specifických metod, laboratorních technik,
diagnostických testů a metodik pro zvýšení úrovně relevantních prostředků a služeb
zabezpečujících:
o ochranu obyvatelstva, majetku a životního prostředí při krizových situacích se
zaměřením zejména na hodnocení radiační, chemické a biologické situace při
použití CBRN,
o detekci, charakterizaci, identifikaci a stanovení bojových chemických,
biologických a jiných nebezpečných látek s využitím přístrojové techniky jak
laboratoří HZS ČR, tak univerzitních a výzkumných pracovišť,
o dekontaminaci osob a techniky po zásazích v kontaminovaných prostorech,
o varování, vyrozumění a tísňové informování obyvatelstva,
– zvýšení účinnosti civilní podpory činnosti ozbrojených sil a bezpečnostních sborů pro
případy jejich použití a zvýšení účinnosti vojenské podpory na vyžádání při řešení
negativních důsledků závažných mimořádných událostí a krizových situací
nevojenského charakteru,
– souboru organizačních, řídících, plánovacích, kontrolních, technických,
technologických a dalších opatření pro řešení vybraných specifických problémů
komunikace s obyvatelstvem,
– věcných záměrů opatření legislativního charakteru tak, aby byla v právním řádu
vymezena problematika civilního nouzového plánování, jeho pracovní nástroje
a systém součinnostních a koordinačních vazeb, dále aby optimalizované procesy
civilního nouzového plánování umožnily plné využití civilních zdrojů v rámci
vojenských opatřeních i při řešení následků mírových krizových situací.
Uvedené rozvojové směry a stanovené priority výzkumně vývojové podpory procesů
ochrany obyvatelstva podmiňující zabezpečení a realizaci stanovených cílů jednotlivých
segmentů věcné části Koncepce 2013/2020 budou uplatněny v rámci přípravy a realizace
komplexně řešených výzkumných programů, projektů a záměrů Bezpečnostního výzkumu
ČR.
V oblasti vědy a výzkumu je významná podpora NATO v rámci činnosti výboru Vědou
pro mír a bezpečnost. Z finančních prostředků NATO jsou podporovány výzkumné projekty
v oblasti environmentální bezpečnosti, CBRN látek, boje proti terorismu, řešení dopadů
migrace obyvatelstva a informační bezpečnosti. Dále bude zajišťována podpora uspořádání
odborných seminářů a stáží pro mladé pracovníky v oblasti vědy a výzkumu.
4.1.8. Hospodářská opatření pro krizové stavy
SSHR vykonává činnost s působností stanovenou zvláštním zákonem15
a dále podle
zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o HOPKS“).
V oblasti plánování je třeba dokončit realizaci dokumentu nazvaného Plán vytváření
15
zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů
15
civilních zdrojů k zajištění bezpečnosti České republiky na léta 2007 – 2008 a zajistit
implementaci vytvořených civilních zdrojů do krizové dokumentace. Na základě podkladů
dotčených ústředních správních úřadů zpracovat Plán vytváření civilních zdrojů k zajištění
bezpečnosti České republiky na léta 2009 – 2010.
Zajistit vyšší součinnost při zpracování plánu nezbytných dodávek na úrovní ústředních
správních úřadů a krajských úřadů. Důsledně dodržovat ustanovení § 10 zákona o HOPKS.
V oblasti posuzování tvorby pohotovostních zásob zvýšit jejich efektivnost a účelnost.
V oblasti hospodářské mobilizace klást důraz zejména na organizační opatření
a plánování. Vytváření mobilizačních rezerv a úhradu uchování výrobních schopností
považovat pouze za opatření, které lze přijmout výjimečně ve zvlášť zdůvodněných
případech.
V oblasti přípravy na řešení krizových situací pokračovat v další přípravě a realizaci
opatření, vyplývajících ze zákona o HOPKS a prováděcích předpisů k tomuto zákonu
v podmínkách jednotlivých ústředních správních úřadů, včetně další realizace opatření
v oblasti HOPKS, vyplývajících ze závěrů z vyhodnocení činnosti v době povodní v roce
2002 a v roce 2006.
Trvale udržovat v majetku státu zejména ty druhy materiálů, které jsou nezbytné pro
řešení krizových situací, jejichž vznik je náhlý a neočekávaný. Tím naplňovat sílící trend
krizových orgánů EU a NATO, které se po vyhodnocení reakcí na různé typy krizových
situací, jež se udály v posledním období, udržovat určitou část těchto prostředků v majetku
státu a mít je tak v kteroukoliv dobu k dispozici pro řešení krizových situací.
V oblasti ochrany obyvatelstva zajistit:
- pohotovostní prostředky na řešení krizových situací (mimořádných událostí),
- zásoby pro humanitární pomoc (nová skladba humanitárního balíčku),
- pořizování dalších prostředků v souladu s požadavky a specifikace MV-GŘ HZS ČR.
4.1.9. Mezinárodní spolupráce (EU, NATO, OSN)
V rámci EU je nadále reflektováno na vývoj spolupráce v rámci Mechanismu Společenství
v oblasti civilní ochrany, který byl přepracován z hlediska zlepšení komplementarity
s Nástrojem pro financování civilní ochrany. Využití Mechanismu Společenství bylo
a i nadále bude testováno při mezinárodních cvičeních, kterých se ČR bude i nadále účastnit.
Součástí Mechanismu Společenství je zavedení společného nouzového komunikačního
a informačního systému civilní ochrany EU (projekt CECIS). MV-GŘ HZS ČR je zapojeno
v provozu tohoto systému v podmínkách ČR. OPIS MV-GŘ HZS ČR funguje jako jednotný
kontaktní bod pro Monitorovací a informační centrum Evropské Komise (dále jen „MIC“) jak
v rámci Mechanismu, tak v systému koordinačních opatřeních EU pro mimořádné situace
a krize. Česká jednotka USAR (Urban Search and Rescue Team) byla zařazena do databáze
sil a prostředků EU a lze předpokládat rozšíření nahlášených sil a prostředků v této databázi.
V EU je hlavní blízkou prioritou příprava na předsednictví ČR v Radě EU v 1. pololetí roku
2009 v pracovní skupině pro civilní ochranu (PROCIV E21). Priority ČR v této pracovní
skupině jsou:
– Evropský program na ochranu kritické infrastruktury, který je již v současné době na
této pracovní skupině řešen, ale nepředpokládá se, že by do konce roku 2008 získal
návrh „Směrnice Rady o určování a označování evropské kritické infrastruktury
a o posouzení potřeby zvýšit její ochranu“ svou konečnou podobu;
– zlepšení práce Monitorovacího a informačního střediska (MIC) a jeho spolupráce
16
s ostatními mezinárodními organizacemi. MIC je jedním z rychlých varovných
systémů Evropské komise, který podává informace o aktuálních mimořádných
událostech ve světě a v případě žádosti koordinuje vysílání pomoci v oblasti civilní
ochrany;
– vnitřní koordinace civilní ochrany v rámci EU;
– aktualizace Manuálu nouzové a krizové koordinace EU.
V oblasti spolupráce v rámci NATO bude nadále podporován vývoj v souvislosti
s Ministerskou směrnicí NATO a to hlavně v oblasti aktualizací Akčního plánu civilní nouzové
připravenosti, ochrany kritické infrastruktury, schémat pojištění válečných rizik, spolupráce
s partnerskými státy a ostatními mezinárodními organizacemi a civilně – vojenské
spolupráce. Prostřednictvím vyslaného styčného důstojníka na pozici dobrovolný národní
příspěvek ČR v Euroatlantickém koordinačním středisku odezvy na krizové situace bude
i nadále zajišťována koordinační vazba mezi ČR a NATO v operační oblasti. Ostatní úkoly na
úseku civilní ochrany a ochrany obyvatelstva zajišťuje v NATO i v EU stálý delegát při
NATO vyslaný MV-GŘ HZS ČR.
Výbor pro civilní ochranu (dále jen „CPC“) se zabývá veškerými aspekty na podporu
ochrany obyvatelstva, bude novelizovat koncepční dokument ohledně kritické infrastruktury
a koordinovat postup řešení této problematiky v ostatních plánovacích výborech. CPC
vypracuje nástroj pro ohodnocení rizik pro různé druhy ohrožení CBRN k využití pro státy na
dobrovolné bázi a ve spolupráci s Výborem pro plánování civilní komunikace (CCPC) rozšíří
směrnice pro informování veřejnosti (Budapešťské směrnice) o technické aspekty krizové
komunikace a varování veřejnosti.
Na základě dosavadního vývoje v oblasti zahraniční spolupráce lze předpokládat, že
prioritou bude vedle spolupráce s mezinárodními organizacemi i spolupráce se sousedními
zeměmi a dalšími vybranými zeměmi jako např. s Finskem, Francií, Maďarskem
a Slovinskem. Další významnou oblastí bude nadále regionální spolupráce v příhraničních
oblastech a lze předpokládat, že četnost vzájemných aktivit, především společných cvičení,
dále vzroste. Povede k tomu i snaha Evropské komise pořádání těchto cvičení finančně
podporovat prostřednictvím různých programů, hlavně pomocí Nástroje pro financování
civilní ochrany.
4.2. Řešení ochrany obyvatelstva v případě nevojenských krizových situací
4.2.1. Ochrana před povodněmi
Ochrana před povodněmi je ošetřena zvláštním zákonem5
a prováděcími předpisy
k tomuto zákonu. Vodní zákon stanovuje povodňovým orgánům povinnost zabezpečit řízení
ochrany před povodněmi podle povodňových plánů včetně zabezpečení přípravy záchranných
prací. Centrální řízení ochrany před povodněmi a výkon dozoru nad ní přísluší Ministerstvu
životního prostředí s výjimkou řízení povodňových záchranných prací, které přísluší
Ministerstvu vnitra.
Stávající systém byl definován Strategií ochrany před povodněmi pro území České
republiky16
(dále jen „Strategie“), kterou vláda schválila jako základní politický dokument
v oblasti povodňové ochrany, který vycházel z právních předpisů, organizačních, technických
a ekonomických hledisek, formuloval další možná nezbytná opatření a dále vytvořil rámec
pro definování konkrétních programů prevence před povodněmi. Strategie současně
definovala i rozsah práv a povinností subjektů v linii stát - orgány samosprávy - občanská
16
usnesení vlády ČR ze dne 19. dubna 2000 č. 382
17
a podnikatelská veřejnost. Jejím cílem bylo rovněž vytvořit základ pro rozhodování veřejné
správy jak při výběru konkrétní realizace opatření pro ochranu před povodněmi, tak i pro
usměrňování rozvoje území. V návaznosti na Strategii vzala vláda v roce 2000 na vědomí
předložený materiál Záměry tvorby programů prevence před povodněmi, který definoval
programy prevence před povodněmi v gesci jednotlivých odpovědných resortů. Tyto
programy jsou v různých modifikacích realizovány doposud.
Problematice ochrany před povodněmi je dlouhodobě věnována soustavná pozornost,
která je promítnuta do koncepcí jednotlivých resortů, např. do Koncepce vodohospodářské
politiky na léta 2004-2010, do dokumentu SPŽP a především se stala součástí procesu
plánování v oblasti vod. Plán hlavních povodí České republiky17
již vláda schválila a 8 plánů
oblastí povodí bude předloženo příslušným orgánům krajů ke schválení do konce roku 2009.
Také v souvislosti s přijetím nové evropské směrnice o vyhodnocování a zvládání
povodňových rizik bude v roce 2008 připravována novela vodního zákona a předpokládá se
zavedení čtvrtého stupně povodňové aktivity pro inicializaci vyhlášení krizového stavu při
povodni velkého rozsahu.
V dalším období bude pozornost věnována důkladnému rozpracování opatření k ochraně
obyvatelstva před povodněmi v havarijních plánech krajů, zejména nouzového přežití
postiženého obyvatelstva (evakuace, vytipování dostatečných kapacit pro nouzové ubytování
a stravování, poskytování prostředků pro nouzové přežití, stejně tak jako nezbytných služeb
a spolupráce s neziskovými organizacemi v této oblasti) a prostředků pro zabezpečení
a usnadnění návratu do postižených míst. Také je třeba pokračovat v pravidelném
procvičování připravenosti orgánů krizového řízení k řešení ochrany před povodněmi.
4.2.2. Ochrana životního prostředí (environmentální bezpečnost) a vliv změn na ochranu
obyvatelstva
Návrhy opatření na zmenšování hrozeb a snižování rizik jsou obsaženy v dokumentu
SPŽP, v krizovém plánu Ministerstva životního prostředí a v příslušné legislativě. Přehled
právních předpisů v oblasti životního prostředí relevantních pro oblast ochrany obyvatelstva
je zahrnut v příloze krizového plánu Ministerstva životního prostředí a v příslušných
typových plánech.
Jde zejména o následujících okruhy problémů v oblasti environmentální bezpečnosti:
- ohrožení složek životního prostředí v důsledku antropogenní činnosti:
o ochrana půdy, vody a ovzduší před znečištěním,
o chemická bezpečnost (zákon o chemických látkách a přípravcích, zákon
prevenci závažných havárií, zákon o integrované prevenci znečištění),
- ohrožení životního prostředí v důsledku živelních pohrom a katastrof:
o extrémní výkyvy počasí (extrémní sucho, horko, zima, záplavy, vichřice),
o změny klimatu (globální oteplování),
o ochrana přírody a krajiny,
o předpovědní, varovná a hlásná služba,
- ohrožení životního prostředí v důsledku poruch kritické infrastruktury:
o ochrana životního prostředí před důsledky poruch kritické infrastruktury.
Prioritou pro další období bude příprava koncepce environmentální bezpečnosti před
působením zdrojů rizik antropogenního a přírodního původu, které by mohly způsobit
rozsáhlé poškození životního prostředí (závažné havárie, poruchy kritické infrastruktury,
živelní pohromy).
17
usnesení vlády ČR ze dne 23. května 2007 č. 562
18
4.2.3. Ochrana před účinky havárií na jaderných zařízeních
Na území ČR se nacházejí dvě jaderné elektrárny (Jaderná elektrárna Dukovany, Jaderná
elektrárna Temelín), které mají zpracován a schválen vnitřní havarijní plán18
, pro případ
závažných technologických havárií. Zásahové postupy a zásahové instrukce pro případ vzniku
mimořádné události prvního nebo druhého stupně se procvičují minimálně jedenkrát ročně a
pro případ vzniku mimořádné události třetího stupně minimálně jedenkrát za dva roky.
Krajský úřad, respektive HZS kraje, na jehož území se jaderná elektrárna nachází,
zpracovává ve spolupráci s dotčenými obecními úřady obcí s rozšířenou působností vnější
havarijní plán19
, pro zónu havarijního plánování, který se ověřuje minimálně jedenkrát za tři
roky cvičením.
Držitel povolení (ČEZ, a.s.) se podílí na zajištění činnosti celostátní radiační monitorovací
sítě20
, vybavuje obyvatelstvo v zóně havarijního plánování prostředky ke snížení ozáření
z vnitřní kontaminace radioaktivními látkami (antidoty), zajišťuje tiskovou a informační
kampaň k zajištění připravenosti obyvatelstva v zóně havarijního plánování pro případy
radiačních havárií, zabezpečuje účast svých odborníků na školení představitelů orgánů
samosprávy v zóně havarijního plánování, zajišťuje souhrn technických a organizačních
opatření zabezpečujících neprodlené předání informace o vzniku nebo podezření na vznik
radiační havárie dotčeným orgánům a souhrn technických a organizačních opatření
zabezpečujících včasné varování obyvatelstva při vzniku radiační havárie.
4.2.4. Ochrana před účinky závažných havárií v dopravě
Vládou schválená Dopravní politika České republiky pro léta 2005 – 2013 21
, která je
základním strategickým dokumentem pro sektor dopravy, deklaruje, co stát a jeho exekutiva
v oblasti dopravy musí provést na základě mezinárodních závazků, co chce udělat z pohledu
společenských potřeb a může učinit s ohledem na finanční možnosti.
V současné době probíhá vyhodnocení účinnosti platné dopravní politiky, které bude
předloženo vládě a na základě rozhodnutí vlády bude aktualizována, resp. zpracována nová
dopravní politika. Navrhuje se specifikovat "cíle a kroky" v oblasti ochrany obyvatelstva při
přepravě nebezpečných věcí a před účinky závažných havárií v dopravě v nové dopravní
politice ČR.
4.2.5. Ochrana před účinky závažných havárií způsobených nebezpečnými chemickými
látkami nebo chemickými přípravky
Účinná ochrana životního prostředí musí být postavena na vědeckých poznatcích, ale tam,
kde tyto poznatky chybí nebo jsou zatíženy vysokou nejistotou, musí být uplatněn princip
předběžné opatrnosti. Principem předběžné opatrnosti bude řídit také odhad schopnosti
životního prostředí absorbovat znečištění.
Tam, kde není možno dostatečně přesně rizika kvantifikovat nebo vynutit v praxi jejich
řízené snížení, bude nutné přijímat cílená opatření (jako například zákaz rizikových
technologií, úplné vyloučení nebezpečných látek a nebo náhrada). Preventivní opatření,
18
vyhláška č. 318/2002 Sb., o podrobnostech k zajištění havarijní připravenosti jaderných zařízení a pracovišť se
zdroji ionizujícího záření a o požadavcích na obsah vnitřního havarijního plánu a havarijního řádu, ve znění
pozdějších předpisů
19
příloha č. 2 k vyhlášce č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného
systému, ve znění pozdějších předpisů
20
vyhláška č. 319/2002 Sb., o funkci a organizaci celostátní radiační monitorovací sítě, ve znění pozdějších
předpisů
21
usnesení vlády ČR ze dne 13. července 2005 č. 882
19
uplatnění zásady prevence, je účinnější a ekonomicky efektivnější než náprava škod v případě
nevratně znečištěných složek životního prostředí, vyčerpaných zdrojů, narušených
ekosystémů a poškození zdraví. Uplatnění zásady prevence má velký význam rovněž
v případech živelních katastrof.
Koncepčně je ochrana před účinky závažných havárií způsobených nebezpečnými
chemickými látkami nebo přípravky zakotvena v dokumentu SPŽP.
Tato oblast je právně upravena zvláštním zákonem4
, který zahrnuje zejména povinnosti
provozovatelů zařízení, ve kterých jsou přítomny nebezpečné chemické látky a přípravky, při
zajištění jejich bezpečnosti. Dále jsou stanoveny náležitosti pro zpracování vnitřních
a vnějších havarijních plánů a povinnosti provozovatelů a krajských úřadů v oblasti
informování veřejnosti o žádoucím chování v případě vzniku závažné havárie.
Důležitým nástrojem k omezování průmyslových vlivů a rizik je integrovaná prevence.
Jejím hlavním cílem je dosáhnout vyššího stupně ochrany životního prostředí jako celku před
znečištěním z průmyslu. Do českého právního systému byl tento přístup implementován
dalším zvláštním zákonem22
a prováděcími předpisy k němu.
Rovněž oblast chemické bezpečnosti je ošetřena samostatným zákonem23
a uplatňují se
také přímo účinné právní předpisy (nařízení) Evropského společenství.
V rámci období vymezeného Koncepcí 2013/2020 se předpokládá novelizovat předpisy,
vztahující se k problematice prevence závažných havárií, zejména ve vazbě na úpravy
směrnice 96/82/ES tzv. SEVESO II. Tyto úpravy zpravidla reagují na zkušenosti získané při
řešení konkrétních mimořádných událostí spojených s únikem nebezpečné chemické látky
nebo přípravku.
4.2.6. Ochrana před terorismem a organizovaným zločinem
Komplexním dokumentem stanovujícím koncepci boje s terorismem v ČR je Národní
akční plán boje proti terorismu, který ukládá konkrétní termínované úkoly jednotlivým
orgánům a ve svém II. pilíři se zabývá ochranou obyvatelstva a kritické infrastruktury.
Základním dokumentem na úseku boje s organizovaným zločinem je Koncepce boje
s organizovaným zločinem, která ukládá konkrétní termínované úkoly. Pro oblast trestné
činnosti páchané na životním prostředí byla dále přijata specifická Koncepce boje
s kriminalitou páchanou na životním prostředí v působnosti resortu vnitra.
Boj s organizovaným zločinem je kompetencí Policie ČR a dalších bezpečnostních složek,
nejedná se tedy o činnost v rámci IZS. V případě, že by v souvislosti s pácháním
organizovaného zločinu nastala mimořádná událost podle zákona o IZS a nastal prostor pro
ochranu obyvatelstva, bylo by postupováno stejně jako při jakékoliv jiné mimořádné události
a není tedy zapotřebí nových postupů pro tyto situace.
4.2.7. Ochrana před negativními důsledky spojenými s migrací
Migrační politika státu vychází důsledně z platných právních předpisů souvisejících
s touto problematikou.
ČR transponuje do „cizineckého a azylového“ práva veškeré směrnice Rady ES
a zohledňuje celou řadu dalších právních předpisů ES. Z nejdůležitějších je třeba uvést
22
zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování
a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů
23
zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a o chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve
znění pozdějších předpisů
20
nařízení Rady ES č. 343/2003 z 18. února 2003 stanovující kriteria a postupy pro určení
členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním občanem třetí země
v některém z členských států, tzv. Dublin II.
Koncepce migrační politiky do současné doby zpracována nebyla. ČR je vázána předpisy
EU a současně se podílí tvorbě migrační politiky v rámci unie (např. tzv. Haagský program).
Vláda však přijala Akční plán boje s nelegální migrací. 24
O účinnosti přijatých opatření
svědčí skutečnost, že počty zjištěných nelegálních migrantů se každoročně snižují.
Jedním z důležitých momentů v boji proti nelegální migraci je i tak zvaný systém
včasného varování. Jde především o včasný přenos informací z oblasti ohniska vypuknutí
krize vedoucí k migrační vlně. Ze strany Ministerstva zahraničních věcí je kladen důraz
zejména na to, aby přenos informací týkajících se nelegální migrace byl co nejoperativnější.
Za tímto účelem se pokračuje ve zlepšování informačních toků mezi zastupitelskými úřady
a ústředím, které spočívá jak v modernizaci informačních a spojovacích technologií, tak
i v úpravě interních informačních toků dle momentální potřeby. Prohlubuje se rovněž
spolupráce s ministerstvy zahraničních věcí členských států EU a zejména s jejich krizovými
centry.
Za účelem efektivnějšího boje s nelegální migrací bylo u Ministerstva vnitra zřízeno
Analytické centrum pro ochranu státních hranic a migraci 25
(dále jen „analytické centrum“).
Nad jeho činností bude mít dohled koordinační orgán složený z náměstků ministrů dotčených
ministerstev (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo práce
a sociálních věcí, Ministerstvo financí, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo dopravy
a Ministerstvo průmyslu a obchodu). Na jedné straně bude tento orgán zajišťovat
implementaci koncepčních opatření doporučených analytickým centrem a současně může
analytickému centru ukládat konkrétní úkoly vyplývající z aktuálních potřeb. Koordinační
orgán zajistí maximální efektivitu činnosti všech orgánů zapojených do ochrany hranic včetně
vzájemné spolupráce a výměny informací na nejvyšší úrovni řízení.
ČR usiluje o sjednání readmisních smluv. Ministerstvo vnitra věnuje jejich sjednávání
stálou pozornost, neboť jsou jedním z předpokladů úspěšného boje s nelegální migrací.
Readmisní smlouvy stanoví pravidla pro předávání/přebírání osob, zejména pokud jde o lhůty
a důkazní prostředky, kterými se státní občanství států smluvních stran dokazuje. Kromě toho
readmisní smlouvy řeší i podmínky vracení občanů třetích států (tj. osob, které nejsou státními
občany smluvních stran), kteří na území smluvního státu vstoupili neoprávněně z území
druhého smluvního státu. V případě vlastních občanů a smluvně určeného okruhu občanů
třetích států se readmisní smlouvy vztahují i na případy, kdy tyto osoby vstoupily oprávněně
na území druhého smluvního státu, avšak přestaly splňovat pobytové podmínky (zanikla
platnost oprávnění k pobytu). Většina readmisních smluv pak řeší i otázky policejních
průvozů. Cílem readmisních smluv je tedy zjednodušení a urychlení procesu ověřování
totožnosti osob, popř. podmínek pro předání občanů třetích států a jejich následné předávání.
ČR vyvíjí aktivity dvěma směry. Jednak nadále usiluje o sjednání dvoustranných
readmisních smluv, jednak se spolupodílí na práci Komise EU při sjednávání readmisních
dohod s vybranými třetími státy. Nedílnou součástí je i politika návratů nelegálních migrantů
do zemí jejich původu, která představuje jak pro ČR, tak pro EU jeden z prvořadých zájmů.
Řešení problematiky nelegální migrace a vracení nelegálních migrantů je vždy jedním z bodů,
které si předsednické země EU zařazují do svých programů.
ČR je otevřena všem cizincům, kteří chtějí na jejím území pobývat legálně a přijímat
24
usnesení vlády ČR ze dne 4. února 2004 č. 108
25
usnesení vlády ČR ze dne 22. srpna 2007 č. 933
21
veškerá možná opatření k zamezení nelegální, resp. nekontrolovatelné imigrace.
ČR se dlouhodobě potýká se stárnutím obyvatelstva, což je zapříčiněno zejména velmi
nízkou natalitou, ale zejména, ze strany mladé generace často využívanou, možností práce
v jiných státech EU. Proto je nezbytně nutné tento deficit „nahradit“ jiným způsobem, např.
legální imigrací cizinců do ČR. Vláda proto přijala Zásady politiky vlády v oblasti migrace
cizinců, 26
které jsou základním dokumentem pro budování moderní a cílené Koncepce
migrační politiky ČR. V zásadě č. 4 je zcela jednoznačně uvedeno, že migrační politika státu
neklade překážky legální migraci a podporuje imigraci (pokud nepřesáhne únosnou míru),
která je pro stát a společnost v dlouhodobé perspektivě přínosná vzhledem k poklesu aktivně
činného obyvatelstva.
S ohledem na vstup ČR do EU a následně i začlenění do schengenského prostoru se dá
očekávat, že počty legálně pobývajících cizinců (zejména pak s povolením k trvalému či
dlouhodobému pobytu) nadále porostou. Odhadovat však početní vývoj je velmi nesnadné.
Pokud by současný trend trval i nadále, je možno se důvodně domnívat, že v letech 2013,
resp. 2020 jich bude na našem území legálně pobývat více jak půl miliónu.
S ohledem na postupné odbourávání překážek volného pohybu osob a věcí mezi
jednotlivými členskými státy EU, které tkví v samotné podstatě evropské integrace, se zvyšují
i bezpečnostní rizika, kterým je nutné čelit nikoliv separátními kroky individuálních
členských států, ale efektivní mezinárodní spoluprací v oblasti azylové a migrační politiky,
ochrany hranic, boje proti mezinárodní trestné činnosti a terorismu, civilní ochrany atd.
Pro případ krizové situace typu „migrační vlna velkého rozsahu“ byl zpracován typový
plán, který popisuje tuto krizovou situace, uvádí její příčiny, přijímá opatření, řeší její
následky a stanovuje odpovědnost za její řešení. Tento plán se neustále pravidelně upravuje,
jsou oslovováni hejtmani jednotlivých krajů s žádostmi o spolupráci při vytipování možných
ubytovacích kapacit, zajištění stravování, lékařské péče či školní docházky. Řada úkolů spadá
zejména do působnosti Ministerstva vnitra a Policie ČR např. evidence cizinců, lustrace
v bezpečnostních evidencích, spolupráce se zpravodajskými službami, zajištění přepravy
imigrantů do přijímacích středisek, jejich ostraha, zajištění karantény, prvotní lékařské
prohlídky, stravování atd. V řadě případů pak ve spolupráci s Armádou ČR, a to na základě
nařízení vlády o povolání vojáků Armády ČR k plnění úkolů Policie ČR (vláda svým
nařízením stanovuje na kalendářní rok).
Opatření ochrany obyvatelstva, včetně cizích státních příslušníků aktuálně pobývajících
na území ČR, před negativními důsledky spojenými se zvýšenou (nekontrolovanou) imigrací
budou zaměřena:
– na přípravu sil a prostředků pro všestranné zabezpečení nouzového přežití přílivu
nelegálních migrantů,
– na opatření ochrany veřejného zdraví k eliminaci transferu nakažlivých chorob, hrozby
již známých chorob, nových a starých infekčních nemocí, rychlého šíření epidemií
vlivem nárůstu letecké dopravy,
– k eliminaci zátěže pro sociální systém, společenských konfliktů s nelegálními
imigranty, dopadu na kritickou infrastrukturu nebo jejím jednotlivým prvkům
a činnosti členů z řad imigrantů získaných teroristickými organizacemi nebo
organizovaným zločinem působícím v zemích EU.
Všichni cizinci budou muset být v případě nebezpečí zabezpečeni i chráněni stejně jako
občané ČR. Zvýšené nároky si vyžádá zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti (možnost
26
usnesení vlády ČR ze dne 13. ledna 2003 č. 55
22
kulturních, náboženských nebo etnických střetů, projevů nesnášenlivosti a netolerance),
navýšení zdravotnických kapacit a léčiv (např. dostatečné zásoby vakcín a léků nebo
připravenost mikrobiologických laboratoří, včetně mobilních, ochrana příslušníků
záchranných a bezpečnostních složek) a poskytování potřebných informací (jazykové bariéry,
nedůvěra, jiný způsob komunikace ve vyspělém a rozvojovém světě). Bude třeba se také
připravit na mezinárodní dopady např. negativní reakce dalších států při nekontrolovatelné
(tranzitní) emigraci z ČR.
4.2.8. Ochrana občanů a majetku České republiky při mimořádných událostech
v zahraničí
Nutnost definovat vztahy diplomatické a konzulární ochrany s ostatními oblastmi pomoci
občanům (civilní ochrana, pomoc v krizích, humanitární pomoc) byla hlavní myšlenkou
zprávy, kterou 9. května 2006 předložil Michel Barnier Evropské jednotce civilní ochrany.
Konzulární pomoc je poskytována konzulární službou zastupitelských úřadů průběžně
a je rutinně zvládána prostřednictvím konzulární služby příslušného zastupitelského úřadu
a nebezpečí z prodlení zde nehrozí.
Ministerstvo zahraničních věcí rozpracovalo principy a zkušenosti konzulární služby na
oblast přípravy a provádění pomoci občanům ČR při mimořádných událostech v zahraničí,
které mají rozsáhlý dopad na občany ČR. V některých případech nelze ani vyloučit i vyřazení
konzulárního úseku zastupitelského úřadu z činnosti (destrukcí zastupitelského úřadu)
a nastává tak nutnost jeho rychlého nahrazení z jiného zastupitelského úřadu, případně
zastupitelského úřadu členského státu EU nebo vysláním konzulárního týmu z ČR (ve státech
EU tzv. Rapid Deployment Team).
Zvládnutí pomoci státu při dopadu mimořádné události velkého rozsahu na občany ČR
v zahraničí přesahuje rámec samostatné činnosti Ministerstva zahraničních věcí a vyžaduje
důkladnou a koordinovanou přípravu organizační, personální, materiální a finanční na
spolupracujících ministerstvech a jiných správních úřadech. K této přípravě je třeba zcela
nové právní zajištění srovnatelné s právním postavením orgánů státní správy a samosprávy
pro řešení mimořádných událostí a krizových situací v ČR. Ministerstvo zahraničních věcí
vyvíjí velké úsilí o zapracování návrhů na novou právní úpravu do připravované novelizace
zákonů.
Ochrana majetku se týká pouze majetku státu za mimořádných událostí. Jedná se
o ochranu právní a o ochranu objektů s použitím technických i personálních opatření. Majetek
ČR v zahraničí, který je zejména v péči Ministerstva zahraničních věcí, je chráněn podle
stávající zákonné úpravy na náklady rozpočtu ministerstva. Při vzniku mimořádné události
v zahraničí, která může zvýšenou měrou ohrozit majetek ČR v zahraničí, je zapotřebí tuto
základní ochranu po nezbytnou dobu zvýšit a to jak opatřeními technickými, tak
i personálními.
Zvýšení ochranných opatření musí být provedeno rychle bez administrativních průtahů a
musí opět vycházet z koordinované přípravy spolupracujících ministerstev a jiných správních
úřadů. K této přípravě a následné realizaci ochrany majetku je potřeba vytvořit odpovídající
právní zajištění.
4.3. Řešení ochrany obyvatelstva v případě stavu ohrožení státu a válečného stavu
Opatření spojená s přípravami pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu budou
plánována a zabezpečena v souladu se zpracovaným a vládou schváleným Plánem obrany
23
České republiky 27
(dále jen „plán obrany“). Při tvorbě plánu obrany byla uplatněna
ustanovení stávajících právních norem z oblasti bezpečnosti ČR, zajišťování obrany ČR,
krizového řízení a principy obranné politiky obsažené ve strategických dokumentech přijatých
vládou ČR28
.
Plán obrany představuje realizaci uvedených norem a principů v krizových situacích,
určuje základní směry přípravy a použití potřebných zdrojů státu pro obranu za stavu ohrožení
státu a válečného stavu. Jednotlivá opatření pro řešení ochrany obyvatelstva uvedená v plánu
obrany je nutné zahrnout jednotlivými zpracovateli do připravovaných dílčích plánů
obrany29
, včetně aktualizace již zpracovaných dokumentů.
5. Připravenost sil a prostředků
Akceschopnost IZS je závislá na kvalitě koordinační práce HZS ČR ve vztahu k dalším
složkám IZS a na akceschopnosti jednotlivých složek IZS, která zahrnuje personál těchto
složek s jeho odbornou úrovní a vybavením pro záchranné a likvidační práce.
Z pohledu koordinace složek IZS bude rozvíjena oblast tvorby a procvičování
modelových postupů složek IZS v dokumentech nazývaných typové činnosti složek IZS při
společném zásahu , které bude nadále vydávat MV–GŘ HZS ČR. Jednotlivé typové postupy
jsou nejlépe ověřeným zdrojem pro odbornou přípravu personálu složek IZS na centrální,
krajské i obecní úrovni.
Pro oblast samotného řízení společných zásahů se bude postupně budovat přijatelná
informační podpora velitele zásahu se zaměřením na řízení velkých a složitých zásahů ve
vazbě na moderní informační metody, např. geografický informační systém. Ty by měly
ulehčit rozhodování velitele zásahu. Současně bude dán důraz na přípravu krizových štábů
i štábů velitele zásahu.
Bude nutné se také zaměřit na řadu neformálních způsobů spolupráce zejména základních
složek IZS vytvořením a procvičováním typových činností a prováděním pravidelních porad.
U ostatních složek IZS, především z řad sdružení občanů, bude třeba provádět cílenou dotační
politiku zaměřenou na spolupráci v IZS a na využitelnost a nasazení zdrojů těchto občanských
sdružení.
Významným prvkem pro rozvoj připravenosti IZS bude připravované vybudování tzv.
Národního výzkumného a vzdělávacího centra (souvisí s oblastí 4.1.7.Věda a výzkum), jehož
cílem je také zásadní kvalitativní posun při realizaci systému vzdělávání a vybudování
odpovídající infrastruktury pro jednotný a efektivní výcvik složek IZS. Realizace záměru je
však podmíněna zajištěním spolufinancování ze strukturálních fondů EU.
Součástí budování IZS je výstavba a provozování informačního systému HZS ČR. Jeho
cílem bude poskytnout nezbytnou informační a komunikační podporu všem složkám HZS ČR
a spolupracujícím základním a vybraným ostatním složkám IZS. V komplexním pojetí
informačních systémů veřejné správy bude tato činnost zastřešena informačním systémem na
podporu krizového řízení.
27
usnesení vlády ČR ze dne 13. srpna 2007 č. 882
28
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů; zákon
č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů; novelizovaná
Bezpečnostní strategie České republiky, schválená usnesením vlády č. 1254/2003; Vojenská strategie České
republiky, schválená usnesením vlády č. 578/2004
29
nařízení vlády č. 51/2004 Sb., o plánování obrany státu
24
Pozornost bude třeba i nadále věnovat personálu složek IZS, který je složen
z dobrovolníků. Zde panuje i bude panovat, stejně jako v jiných zemích, určité napětí
z pohledu možnosti, ale i četnosti, uvolňování zaměstnanců k činnosti v dobrovolnických
organizacích. Je jasné, že postavení podnikatele na trhu může být diskvalifikováno tím, že
zaměstnává občany, kteří mohou odejít z pracovního procesu v případě vzniku mimořádné
události do dobrovolnických složek IZS. Řešením není pozitivní diskriminace těchto
zaměstnanců na pracovním trhu úpravou pracovně právních vztahů, protože to by mohlo
vyústit ve snahu uvedené zaměstnance nezaměstnávat a zhoršilo by to jejich postavení na trhu
práce. Řešením je možnost daňových odpisů zaměstnavatelů za ztráty způsobené odchodem
zaměstnance k provádění záchranných nebo likvidačních prací v dobrovolnické složce IZS
a také především citlivé povolávání uvedených složek IZS v případě mimořádných událostí
a to především jako složky doplňkové (druhosledové) na podporu činnosti složek základních.
5.1. Jednotky požární ochrany a zařízení civilní ochrany
Zabezpečování úkolů na úseku ochrany obyvatelstva, které je nutné plnit zejména v rámci
obce, správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo kraje při vzniku
mimořádné události a následně doplnit činnosti základních složek IZS při zajišťování úkolů
záchranných a likvidačních prací, je cílem jednotek požární ochrany, zařízení CO a odřadů
vytvářených k plnění úkolů a opatření ochrany obyvatelstva. K jednotkám požární ochrany
a do odřadů mohou být zařazováni členové občanských sdružení nebo další osoby poskytující
osobní a věcnou pomoc. Z materiálových zdrojů musí být pro úkoly ochrany obyvatelstva
využity také objekty a zařízení zřizovaná obcemi a kraji (školy, kulturní domy, sportovní
stadiony apod.) a to s jejich personálem posíleným o předurčené jednotky SDH obcí, plnící
specifické úkoly ochrany obyvatelstva.
Pro činnosti jednotek požární ochrany, zařízení CO a vytvářených odřadů k zabezpečení
plnění úkolů ochrany obyvatelstva na daném teritoriu bude určující zejména havarijní plán
kraje a plošné rozmístění jednotek požární ochrany kraje a z toho vyplývající :
– zdroje možných rizik vzniku mimořádné události a stupně nebezpečí katastrálních
území obcí podle plošného pokrytí území kraje jednotkami požární ochrany,
– rozsah a obsah úkolů k zabezpečení ochrany obyvatelstva vyplývající z havarijního
plánu kraje nebo vnějšího havarijního plánu,
– seznam jednotek požární ochrany zabezpečujících plošné pokrytí, jejich dislokace
a předurčení podle základní tabulky plošného pokrytí pro jednotlivá katastrální území
obcí, množství a druh věcných prostředků využitelných pro plnění úkolů ochrany
obyvatelstva.
1.5.2. Síly a prostředky za válečného stavu
Základním postulátem je, že ochranu obyvatelstva za válečného stavu musí zabezpečovat
složky, které tuto činnost provádí v době mimo vojenského ohrožení. Je nutné zabezpečit, aby
si složky IZS v období válečného stavu zachovaly svůj personál a vybavení (síly a
prostředky). Pro období válečného stavu bude třeba vytvořit uspokojivý systém tak, aby
personál zejména základních složek IZS byl posílen o předurčené síly z řad stávajících
dobrovolníků. V případě HZS ČR by to měl být zejména personál jednotek SDH vybraných
obcí (kategorie JPO II a JPO III), který by se měl začlenit do jednotek HZS krajů. K tomuto
záměru je třeba přizpůsobit systémy hospodářské mobilizace a branné povinnosti občanů.
Pro případy vojenských krizových situací (plánování obrany státu) obec zvýší počet
předurčených osob pro plnění úkolů v oblasti ochrany obyvatelstva v souladu s krizovým
plánem kraje a dílčím plánem obrany a zajistí zproštění předurčených osob z povinnosti
25
vykonat mimořádnou vojenskou službu podle zvláštního právního předpisu30
.
V ostatních složkách IZS sehrávají svou úlohu rovněž VZÚ Armády ČR. V rámci
realizace Transformace resortu Ministerstva obrany8
dojde ke změnám ve vyčleňování sil
a prostředků Armády ČR pro IZS. Tyto úkoly budou přehodnoceny a v návaznosti na to bude
upravena dokumentace IZS a aktualizovány krizové plány krajů, havarijní plány krajů a vnější
havarijní plány pro zóny havarijního plánování jaderných elektráren a objektů a zařízení
s nebezpečnými chemickými látkami.
1.5.3. Operační řízení
Podle současného vývoje je vytvořen v oblasti operačního řízení předpoklad, že cílovým
stavem bude existence jednoho celostátního operačního a informačního střediska (OPIS MVGŘ
HZS ČR), 14 krajských a stanovený počet tzv. sektorových operačních a informačních
středisek.
V rámci dalšího rozvoje v této oblasti se předpokládá vybudování jednotné informační
technologické platformy operačního řízení pro všechny základní složky IZS. Realizace
záměru je však podmíněna zajištěním spolufinancování ze strukturálních fondů EU.
Vybudování informačního systému operačních středisek bude řešeno tak, aby byl zajištěn
provoz informačních a komunikačních sítí a služeb IZS a aby byla zajištěna nepřetržitá
obsluhy telefonní linky jednotného evropského čísla tísňového volání (112) a srovnatelná
dostupnost ze všech míst ČR. HZS ČR bude zabezpečovat provoz 14 telefonních center
tísňového volání 112 na krajských operačních a informačních střediscích u HZS krajů a HZS
hl. města Prahy.
6. Materiální a finanční zabezpečení
Nevojenská ohrožení a vzrůstající rozsah jejich možných dopadů vyžaduje adekvátní
navýšení finančních prostředků na ochranu obyvatelstva.
Výdaje na ochranu obyvatelstva jsou součástí výdajů státního rozpočtu, rozpočtů resortů,
ostatních ústředních správních úřadů, územních samosprávných celků a výdajů právnických
osob a podnikajících fyzických osob. Z rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra budou
hrazeny výdaje na výstavbu, modernizaci a provozování infrastruktury jednotného systému
varování a vyrozumění a jeho propojování s hromadnými informačními prostředky, výstavbu
a provoz informačního systému na podporu krizového řízení, vybavování HZS ČR speciální
technikou a přístroji pro zabezpečení záchranných a likvidačních prací, vytváření zásob pro
nouzové přežití obyvatelstva postiženého mimořádnou událostí, přípravu obyvatelstva, dotace
obcím, právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám na výstavbu koncových prvků
jednotného systému varování a vyrozumění, granty občanským sdružením, náhrady výdajů
vynakládaných právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami na ochranu
obyvatelstva (zřizovatelům zařízení CO31
) a na zajištění provozu infrastruktury HZS ČR ve
vztahu k úkolům ochrany obyvatelstva.
7. Závěr
Ústředním správním úřadem ve věcech ochrany obyvatelstva je Ministerstvo vnitra
30
zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů
31
ustanovení § 8 nařízení vlády č. 463/2000 Sb., o stanovení pravidel zapojování do mezinárodních záchranných
operací, poskytování a přijímání humanitární pomoci a náhrad výdajů vynakládaných právnickými osobami
a podnikajícími fyzickými osobami na ochranu obyvatelstva, ve znění pozdějších předpisů
26
a garantem za přípravu a plnění základních opatření v oblasti ochrany obyvatelstva je HZS
ČR.
V této koncepci je opět zvýrazněna potřeba informovanosti a vzdělání v oblasti ochrany
obyvatelstva, posílení a materiální zabezpečení složek IZS, odpovědnost ministerstev,
ústředních správních úřadů, obcí, právnických a fyzických osob za ochranu obyvatelstva.
Na základě vyhodnocení předchozí koncepce ochrany obyvatelstva lze konstatovat, že
systém ochrany obyvatelstva je funkční. V dalším období budou připravována opatření
legislativní i nelegislativní povahy, obsažená zejména v Návrhu optimalizace současného
bezpečnostního systému ČR32
. Jedním z limitujících faktorů dalšího zvyšování úrovně
připravenosti opatření k ochraně obyvatelstva zejména v oblasti materiálního zabezpečení je
výše rozpočtovaných finančních prostředků.
Postup, odpovědnost a termíny plnění úkolů stanovených pro zvýšení připravenosti
opatření k ochraně obyvatelstva jsou uvedeny v „Harmonogramu realizace opatření ochrany
obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020“.
32
usnesení vlády ČR ze dne21. září 2005 č. 1214; usnesení vlády ČR ze dne 9. ledna 2008 č. 7