Naprosto klíčová je podle mě v následujícím vývoji role grantových agentur a převážně odborných časopisů. Dovedu si představit scénář paráda a scénář katastrofa. Ve scénáři katastrofa budou nadále vědecké časopisy upřednostňovat články se statisticky signifikantními uniformními výsledky bez rozporů, nebudou publikovat dobré studie s nulovými výsledky, nebudou podporovat dobré iniciativy typu preregistrace článků, největší váha bude při hodnocení kladena na p-hodnoty a budou přednostně publikovat tzv. "short and sexy" studie. Ve scénáři paráda pak budou články hodnoceny primárně na základě velikostí efektu, a to hlavně ve srovnání s doposud existujícím výzkumem dané oblasti, ve smyslu kumulativní vědy. Také v tomto scénáři budou hojně preregistrovány články, budou publikovány kvalitní studie s nulovým výsledkem a budou publikovány i studie, které mají nějaké neočekávané výsledky. Systematické reviews a metanalýzy budou na denním pořádku.<br><br>Reálně si myslím, že se uskuteční něco mezi oběma scénáři. V co ale doufám je to, že se dobrých praktik postupně chytí nejvlivnější časopisy, protože mají největší zodpovědnost za kvalitu vědy, a postupně se od nich dobrá praxe rozšíří. <br><br>Co se týče vlivu na praxi, říkám si, na jakou? Psychoterapie funguje napůl autonomně, stejně tak jako psychologie práce a organizací, která mnohdy lpí na starých a překonaných modelech. Na praxi bych tudíž měl mnohem menší požadavky než na výzkum, a sice aby aspoň směřovala k dohánění stavu poznání a aby praktici nezapomínali to, co se učili ve škole.