Možná jsem příliš optimistický, ale chci věřit tomu, že se designem studií a statistickým zpracováním – např. větší velikostí vzorku, dodržováním předpokladů použitých analýz... podpoří síla testu, zúží se intervaly spolehlivosti a zvětší se velikost účinku. Věřím, že by autoři studií mohli být více transparentní a zpřístupňovat maximum informací potřebných k tomu, aby byla ověřitelnost možná. Poskytnout obsáhlé review literatury, preregistrovat výzkumné predikce, publikovat data, skripty, reportovat rozhodnutí o elikosti vzorku. Recenzenti by mohli klást důraz na to, aby výzkum splňoval to co by splňovat měl. Měli by publikovat studie podle toho, jak dobře jsou provedeny a nikoliv podle toho, jestli jejich hypotézy byly potvrzeny.
Co si myslím, že zůstane stejné je otázka, na kterou pořádně nevím jak odpovědět. Pokud z nějakého důvodu nebude "vědecká kultura" schopná, či ochotná, pak může zůstat vše v aktuálním stavu a můžeme publikovat spoustu vědeckých studií, které budou přicházet na spoustu zajímavých věcí, ovšem při jejich replikaci bude šance na zisk obdobných výsledků velmi malá. Je spousta věcí, kteé by bylo vhodné změnit, upravit či vylepšit, ale vyžadovalo by to spoustu času, úsilí, energie a změnu zajetých pravidel, což snižuje pravděpodobnost na změnu čehokoliv.
Myslím si, že pravděpodobně příliš neporoste počet prováděných replikací. Je to práce, která je pro většinu výzkumníků asi relativně nezajímavá a přestože je velice přínosná minimálně ve věci replikační krize a pokroku v jejím řešení, stále bude výzkumníků, kteří by stáli o provádění replikace, aspoň za stávajících "motivačních faktorů", jen málo.