vání barbarských rysů větší nehledě na dosah rozlivu hálčivé krve. Žádná systematičtější data, jež by se týkala speciálně " í otázky přežívání či eliminace starých rysů v populaci m derních společností, však k dispozici nejsou. Zde zauj?tě stanovisko nelze proto opřít o nic konkrétnějšího a hm tatelnějšího, než je zběžný přehled faktů každodenního ■ vota, které jsou dostupné každému pozorovateli, lako výčet bude pravděpodobně vždy působit poněkud vši ring a suchopárně, přesto je ale nezbytný pro úplnost aru mentace, i když půjde jen o skromný náčrt. Pro následu cí kapitoly, které přinášejí dílčí výčet takovýchto faktů, tudíž dovolujeme žádat o trochu shovívavosti. 10. MODERNÍ PŘEŽITKY ZDATNOSTI Zahálčivá třída žije spíše vedle produktivní společnosti jiež v ní a její vztah k výrobě má spíše peněžní než produktivní povahu. Bránu do této třídy otevírá schopnost v peněžní oblasti — schopnost nabývat majetek, nikoli schopnost užitečně pracovat. Lidský materiál tvořící za-fiálčivou třídu je tak neustále proséván a přebírán. Základem této selekce je způsobilost k majetkové soutěži. Způsob života zahálčivé třídy je však velkým dílem dědictvím z minulosti a jeho součástí je hodně návyků a ideálů z ranějšího barbarského období. Tento archaický, barbarský způsob života se v poněkud modifikované formě vnucuje také nižším vrstvám společnosti. Sám také v podobě konvencí selektivně a výchovně ovlivňuje utváření lidského materiálu, a to hlavně směrem ke konzervaci rysů, návyků a ideálů, které pocházejí z raného barbarství — z věku hrdinské zdatnosti a koňstnictví. Bezprostředním a jednoznačným výrazem staré lidské přirozenosti, příznačné pro člověka z kořistnického období, je bojechtivost. Tam, kde je kořistnická aktivita aktivitou kolektivní, se tomuto sklonu většinou říká válečnický duch a později se pak nazývá patriotismem. Tvrzení, že ; v zemích civilizované Evropy oplývá dědičná zahálčivá tří- í.....da válečnickým duchem více než střední třídy, není snad třeba nějak zvlášť dokazovat. Sama zahálčivá třída tento rozdíl s pýchou vnímá jako jednu ze svých důležitých cha-i rakteristik, jako otázku cti, a nepochybně k tomu má dobré důvody. Válka je úctyhodné zaměstnání a zdatnost na J bitevním poli se těší obrovské úctě a obdivu v očích pře-! vážné většiny lidí. Tento obdiv zdatnosti na bojišti je pak j sám nejlepším dokladem kořistnického založení člověka, 188 189 který jej cítí. Nadšení bojem a kořistnický tempery o němž toto nadšení jasně vypovídá, se v největší rruff, skytují u vyšších tříd, zejména u dědičné zahálčivč tí A co víc, dalším váženým zaměstnáním horní třídy je\]. da, která je z hlediska původu a vývojové náplně takě ko řistnickou aktivitou. Jedinou třídou, která by se mohla s dědičnou /'ihďlt, vou třídou přít o tu čest být už svým založením trailitj.j spojována s agresivitou, jsou delikventi z nízkých vtí V normálně klidných dobách je většina příslušníků prr. duktivních tříd vůči válečnictví poměrně apatická, žijí.], tito prostí lidé, představující účinnou sílu produkty společnosti, v klidu a míru, pociťují k boji, s výjimky-ľ obranného; nechuť a odpor, a vlastně i na provokace; které by je měly přimět zaujmout obranný postoj, reaguji s liknavým zpožděním. O civilizovanějších zemích, přesni -ji řečeno o hospodářsky rozvinutějších společnostech, J'za:4 tvrdit, že bojovný duch jejich lidu zakrněl. To ale nezná- 1 mená, že by se v produktivních třídách nenašlo dost jednotlivců, v nichž se bojovný duch přičinlivé hlásí ke slovu"-A nechceme tím ani říci, že v prostých lidech není možno"--pod vlivem nějaké zvlášť silné provokace na čas zažehnout,-. jiskru bojovného nadšení. Něco podobného vidíme dnes v nejedné evropské zemi, a dokonce i v Americe. Avšak " s výjimkou takových období přechodného vzrušení a s výjimkou lidí obdařených archaickým kořistnickým založí ním, ať již jsou příslušníky vrstev vyšších nebo nižších, je -. netečnost mas každé moderní civilizované společnosti-, v tomto směru snad až tak velká, že jiná válka než proti" aktuální invazi je v podstatě nemožná. Návyky a schopnosti většiny lidí je vedou k rozvíjení aktivity jinými, méně -křiklavými směry. Tento třídní rozdíl v povahovém založení je možná zčás-. ti dán rozdílem v dědičnosti získaných rysů v jednotlivých-':■ třídách, ale do jisté míry bude podle všeho také souvisel s rozdílem v etnickém původu. Rozdílnost třídních povah . je v zemích, jejichž obyvatelstvo je po etnické stránce rcla- • homogenní, o poznání menší než v zemích, kde exis-^větší rozdíly mezi etnickou skladbou jednotlivých spo-Ěens^ýcn ^ souvls^osa *ze poznamenat, že v ze-g zmíněných na druhém místě vykazují noví lidé v zářivé třídě obecně méně bojovného ducha než fepj-ezentanti starých aristokratických rodů. Tito „nově rfcíwzí" se teprve poměrně nedávno vynořili z moře obytné populace a za svůj vzestup vděčí vlastnostem a sklo-! ^m, jež nelze nazvat zdatností ve starém smyslu slova. Výrazem téže pohotové ochoty k boji je vedle válečnictví Jflcó takového instituce souboje, a souboj je zvyklostí za--t|lčivé třídy. Souboj je v podstatě více méně uváženým mýlením se k boji jakožto konečnému rozhodnutí názo-- fovéfro sporu. V civilizovaných zemích se jako normální Sj^ŕ:vyskytuje pouze tam, kde existuje dědičná zahálčivá třída, a to téměř výhradně mezi jejími příslušníky. Výjimky představují 1. armádní a námořní důstojníci — kteří sami •většinou bývají příslušníky zahálčivé třídy, přičemž jsou speciálně vychováváni a cvičeni ke kořistnickému způsobu uvažování — a 2. zločinci z nižších tříd — kterým je vlastní podobná kořistnická dispozice a návyky buď v důsledku dědičnosti, nebo výchovy, anebo obojího. K ranám ,.:jakožto univerzálnímu řešení názorových neshod se uchy-ílují jediné urozený gentleman a sprostý hulvát. Prostý člo-■ /věk se zpravidla bije jen tehdy, utlurní-li v něm přílišné ■iokamžité podráždění nebo alkoholické opojení složitější ■ normální způsoby reakce na provokující podněty. V takových situacích se vrhá zpět k jednodušším, méně diferen- -covaným formám prosazení vlastního názoru, tj. dočasně a mimoděk se vrací ke starému myšlenkovému automa-tisniu. Ze souboje jako způsobu konečného urovnání sporů a řešení důležitých otázek přednosti se postupně stává po- ■ vinný, v podstatě bezdůvodný soukromý střet jako společenská povinnost, chce-li člověk obhájit svou čest a dob- : rou pověst. Dokonalým příkladem této podoby souboje je bizarní bojovné rytířství, přežívající mezi německými stu- 190 191 denty. V nižší, nepravé zahálčivé třídě zločinců existuj.,,. všech zemích podobná, i když ne tak formální společensi^ povinnost, jíž musí dostát každý neurvalec, chce-U -ním dokázat, že je chlap. Podobný obyčej se. pak šíří vge ' mi společenskými vrstvami mezi hochy. Hoši většinou n_ prosto přesně vědí, kde oni sami i jejich druhově v tě k(t ré chvíli stoji na žebříčku schopnosti se bít. Nárok ua dobrou povést mezi chlapci si nemůže činit žádný ho^ který se na výzvu nechce nebo nemůže bít. ' - Vše se to týká především chlapců nad jistou, byt ne" přesně stanovitelnou úrovní zralosti. Povaha menšího těte, které je ještě úzkostlivě opatrováno a je zvyklé se ua~' každém kroku svého každodenního života dožadovat niat. ky, většinou tomuto popisu neodpovídá. V ranějším obdo- ■ bí projevuje dítě méně bojovnosti a menší sklon k odporu Přechod od této mírumilovné povahy ke kořistnickérnu -Z' a v krajních případech skutečné zlovolnému — darebáctví' chlapce je povlovný a v různých případech dosahuje ruz- -né míry úplnosti a pokrývá různou škálu schopnosti' a sklonů. V počátečních fázích svého vývoje se dítě, ať už! chlapec nebo děvče, prosazuje méně iniciativně a agresiv-" ně a netíhne tolik k oddělování sebe sama a svých zájmů od skupiny, jež představuje jeho domov; projevuje větší citlivost na pokárání, ostýchavost a bojácnost a také po- -třebu přátelského lidského kontaktu. Ve většině případů' přejde tato raná povaha — postupným, ale dosti rychlým procesem opouštění dětských rysů — v klukovskou pova- -hu v pravém slova smyslu, i když se najdou i takové přepady, kdy se kořistnické charakteristiky u chlapce neprojeví buď vůbec, anebo nanejvýš pouze v malé, nenápadné,.; míře. U dívek je přechod ke kořistnické fázi jen zřídka zavr?" šen v takové míře jako u hochů a v poměrné velkém poč.lu případů v podstatě vůbec neproběhne. Přechod od dětství k mladosti a zralosti je potom postupným a nepřerušoval;' ným procesem přesunování zájmu od dětských cílů a sklonů k cílům, rolím a vztahům panujícím ve světě dospě-' ffcíi t; děvčat se kořistnické vývojové mezidobí nevysky- ' „ g takovou obecností a tam, kde se dostaví, nevyzna-tak výraznými kořistnickými rysy a snahou vydělit se taje tj chlapců je kořistnické období zpravidla dosti výrazné zabere jistý čas, ale většinou skončí [pakliže skončí) dosažením dospělosti. Na tomto místě je však třeba uvést jednu velmi důležitou výhradu. Rozhodně nejsou vzácné případy, kdy se přechod od chlapecké povahy jt dospělé" povaze neuskuteční anebo proběhne pouze částečně. „Dospělou" povahou zde přitom máme na mysli charakter průměrného reprezentanta těch dospělých účastníků života v moderní industriálni společnosti, kteří mají jistou užitečnost pro pospolitý život, a které je proto možno uznat za faktický průměr průmyslové společnosti. Etnická skladba populace evropských zemí se různí. \ř:některých zemích se dokonce i v nižších třídách vyskytuje velký podíl lidí světlovlasého dolichocefalního typu s neklidnou letorou, kdežto v jiných tento etnický typ nacházíme hlavné mezi příslušníky dědičné zahálčivé třídy. Zdá se, že u chlapců z pracujících tříd v téchto posledně zmíněných zemích se s bojechtivosti setkáváme v menší míře než u chlapců z horních tříd nebo ze zemí prvního typu. Kdyby po zevrubném zkoumání této záležitosti vyšlo najevo, že tento náš závěr ohledně povahy chlapců z pracujících tříd odpovídá skutečnosti, znovu by to potvrdilo názor, že bojovné založení je do značné míry rasovou charakteristikou — že k povaze dominantního, pro vyšší třídy v evropských zemích charakteristického světlovlasého dolichocefalního typu patří ve větším stupni než k povaze /podřízených typů převládajících v nižších třídách, které podle všeho tvoří hlavní část populace těchto zemí. Mohlo by se zdát, že analýza chlapecké povahy se významněji nedotýká otázky, jakou měrou zdatnosti jsou obdařeny jednotlivé společenské třídy. Přinejmenším je nám ale užitečná tím, že ukazuje na souvislost impulzivní boje- 192 193 chtivosti s temperamentem staršího typu, nezje ten, ktí^-jíř rým se vyznačuje průměrný dospelý příslušník pracujíCič}|::í2 tříd. V tomto ohledu, stejně jako v řadě dalších, díif. Ve ; zkratce a ve zmenšeném měřítku opakuje ranější fáze vývälf voje dospělého člověka. Podle tohoto pojetí je třeba chlälSf peckou zálibu v hrdinských činech a snahu vydělit své zá- ■'. ^ jmy ze 2ájmů skupiny chápat jako přechodný atavistický'":'! návrat k lidské povaze, která byla normální v rané l>ar- ? barské kultuře — kořistnické kultuře v užším slova smýä||| lu. V tomto směru se tak jako i v řadě jiných věcí chara^Klf ter příslušníka zahálčivé třídy a charakter zločince vyzňaiffií čují přetrváním rysů, které jsou normální v détstpgf; a jinošství — a normální či obvyklé v raných fázích vývójeM: kultury —, do dospělého života. Pokud není možno vy. světlit rozdíl výhradně na základě fundamentálního rozdi-lu mezi stabilními etnickými typy, jsou charaktcrisliky odlišující drzého zločince a korektního zahálčivého gentlemana od zbytku společnosti do jisté míry známkami předčasně ukoněeného duševního vývoje. Vypovídají o'-hc^jv: zralosti ve srovnání s úrovní vývoje, jíž dosahuje průměrný dospělý člověk žijící v moderní průmyslové společnosti. Záhy vyjde najevo, že chlapecká povaha těchto reprezentantu nejvyšší a nejnižší společenské vrstvy se neprojevuje pouze sklonem k dravému hrdinství a k vydolování, ak: také jinými archaickými rysy. ■iV-rtíL Snad aby nebylo pochyb o základní nezralosti bojovné*:,:-;:.: ho temperamentu, mezeru mezi obdobím legitimního chľäjp: pectví a dobou dospělého mužství navíc přemosťuje siĚeij:|i bezúčelné a hravé, nicméně v podstatě systematické a detailů rozvedené narušování klidu, jemuž mimo jiné školách s oblibou holdují o něco starší chlapci. Toto rušení pořádku je ve většině případů omezeno na období ■ spívání a jeho frekvence a prudkost slábne spolu s tím, jak mladík postupně přechází do dospělého života. V tom l.ytó výtržnosti v hrubých rysech v životě jedince reprodukuji přechod skupiny od kořistníckého k poklidnějšímu způsobu života. V dosti značném počtu případů je duševní vývoj ukončen dříve, než jedinec vyjde z této puerilní fáze — bojovná povaha mu potom zůstává na celý život. Ti, kteří po duševní stránce dospějí v muže, tedy zpravidla procházejí přechodným archaickým stadiem, jež odpovídá trvalé duševní úrovni agresivních, sportovních mužů. Různí jedinca v tomto ohledu pochopitelné dosahují různého stupně duševní zralosti a střízlivosti a ti, kteří nedosáhnou ani průměrné úrovně, jsou v moderní průmyslové společnosti jakousi sedlinou hrubého, primitivního lidství, kontrastním pozadím selektivního procesu adaptace, který napomáhá zvyšovat produktivní výkonnost a plnost života celku společnosti. předčasně ukončený duševní vývoj se nemusí projevovat pouze přímou účastí dospělých na mladických výlevech divokosti. Vypovídají o něm také nepřímé projevy, ledy dospělí takovéto výtržnosti u mladších podporují a navádějí je k nim. Tím dále přispívají k utváření divokých návyků, které mohou přetrvat i v pozdějším životě dospívající generace a bránit v pohybu směrem k mírumilovnějšímu, konstruktivnějšímu charakteru společnosti. Je-li člověku s takovýmto sklonem k projevům agresivity svěřeno usměrňování návyků dospívajících členů společnosti, může působit významným konzervujícím vlivem a napomoci k návratu k barbarské zdatnosti. Příkladem z poslední doby je výchovné působení řady duchovních a jiných pilířů společnosti na „chlapecké brigády" a podobné pseudovojenské organizace. Totéž platí i o povzbuzování k vytváření „ducha školy", pěstování atletiky apod. na našich vyšších vzdělávacích institucích. : Všechny tyto projevy kořistnického založení lze zařadit pod hlavičku „hrdinský výkon". Dílem jde o prosté, bezděčné výrazy dravé soupeřivosti, dílem o aktivity úmyslně vyhledávané ve snaze získat od druhých uznaní za zdatnost a neohroženost. Stejným charakterem se vyznačují všechny zábavy a vyražení pod širým nebem, od rohování, býčích zápasů, atletiky, přes honitbu, rybaření a jachtink, až po hry zručnosti, a to i takové, v nichž destruktivní fy- 194 195 zická výkonnost není zvlášť nápadným prvkem. Tyto činnosti v sobě obsahují celou škálu aspektů — od boje s ne. ; přítelem, přes obratnost k úskočnosti a lstivostí —, které ■ • od sebe nikdy nelze striktně oddělit. Člověk jim propa^ díky archaické duševní konstituci, pro niž je příznačný p0. měrně silný koristnický sklon k soupeřeni. Silný sklon k dobrodružným činům a působení škod je obzvlášť patr-ný v aktivitách, které hovorový jazyk nazývá sportem. O kratochvilných, sportovních činnostech platí snad ve ľ větší míře než o ostatních, již zmiňovaných projevech ko- i řistnické soupeřivosti — nebo jde přinejmenším o věc ' | u nich evidentnější —, že povaha, která k ním lidi přivádí, ' je svou podstatou povahou chlapeckou. Nadšení takovými aktivitami je tudíž do značně míry známkou předčasně ukončeného morálního vývoje. Typicky klukovské založení člověka provozujícího ryto aktivity se ukáže v jasném svět-' i le, zaměříme-li pozornost na jejich významnou neodmysli- J telnou složku — předstírání „jako by". Stejná složka je ä součástí her a výkonů, k nimž obvykle inklinují děti, zvláš- j té chlapci. Předstírání neprostupuje všechny sportovní j činnosti stejně, ale jistá jeho dávka je znát v každé z nich. Ve sportovních aktivitách v pravém slova smyslu a v zápase apod. je očividně přítomno ve vyšším stupni než 1 v promyšlenějších a sedavějších hrách, ve kterých se spiše uplatňuje zručnost, i když toto pravidlo nebude zdaleka platit všeobecně. Například je zajímavé, že dokonce i muži zcela střízlivých, neafektovaných způsobů jsou schopni, vydají-li se na hon, vláčet s sebou nadbytek zbra- -: ■': ní a všelijakou postradatelnou výstroj, jen aby na svou obrazotvornost zapůsobili dojmem vážnosti svého počínáni. ; Lovci také při provozování své chrabré aktivity rádi chodi teatrálním skákavým krokem a přehnaně si počínají jak ; při kradmém plížení, tak při prudkém útoku. Taktéž ^ ,j-letických sportech je téměř bez výjimky přítomna řádná dávka patetického, chvástavého fanfarónství a zjevné mystifikace — rysů charakteristických pro teatrální povahu těchto činností. V tom všem jsou pozůstatky klukov- gjjého předstírání samozřejmě sdostatek patrné. I hantýrka zápasníků je mimochodem z velké části tvořena předané krvelačnými výrazy vypůjčenými z vojenského slovníku- S výjimkou činností, u kterých je speciální hantýrka nezbytným prostředkem tajného dorozumívání, je třeba v žargonu pojícím se k jisté aktivitě vidět spíše důkaz toho, že ve skutečnosti jde o aktivitu „naoko". Další zvláštností, jíž se sportovní činnosti odlišují od souboje a podobných způsobů narušování pořádku, je to, že lidem tyto činnosti provozujícím se vedle bojechtivosti a dravé touhy po hrdinském výkonu zhusta připisují také jiné motivy. Ty budou ve většině případů pravděpodobně hrát pouze malou — pakliže vůbec nějakou — roli, nicméně sama skutečnost, že se záliba ve sportech hojně vysvětluje jinými důvody, naznačuje, že někdy přece jenom budou jako vedlejší pohnutky zastoupeny. Sportovní lovci a rybáři mají ve zvyku zdůvodňovat svou oblíbenou kratochvíli láskou k přírodě, potřebou rekreace, zábavy apod. Tyto pohnutky jsou nepochybně často přítomny a představují část atraktivnosti tohoto sportovního vyžiti, nemohou ale být pohnutkami hlavními. Tyto údajné potřeby by se daly snadněji a plněji uspokojit bez průvodního systematického usilování o život tvorů, kteří představují důležitou součást oné „přírody", již náš přítel myslivosti tolik miluje. Nejnápadnějším dojmem z aktivity tohoto milovníka přírody je ve skutečnosti snaha dovést přírodu do chronicky dezolátního stavu vybíjením všeho živého v jeho dosahu. Pro jeho tvrzení, že za stávajících zvyklostí je jeho potřeba rekreace a kontaktu s přírodou nejlépe uspokojována tak, jak to dělá on, však přece jen nalezneme jisté opodstatnění. V minulosti zavedl normativní příklad ko-řistnické zahálčivé třídy určitá kritéria dobrého vychování, která následní reprezentanti této třídy svědomitě zakonzervovali ve svých zvycích. Tato kritéria takovému člověku neumožňují bez ztráty na úctyhodnosti hledat styk s přírodou jinými cestami. Jelikož sportovní činnost je úcty- 196 197 hodnou činností, již nám kořistnická kultura predala jg, kožto nejvyšší formu každodenní zahálky, postupně se stala jedinou formou venkovní aktivity, která je v plném souladu s dobrými způsoby. K bezprostředním motivů^ vedoucím lidi k honitbě a rybolovu tedy může patřit p0, třeba rekreace a pobytu ve volné přírodě. Vzdálenějším důvodem, který znamená nutnost tyto potřeby naplňovat prostřednictvím systematického zabíjení, je stará zvyková norma, již nelze přestoupit bez újmy na sebeúctě a dobrf pověsti. S jinými druhy sportovního vyžití je tomu podobně Nejlepším příkladem jsou atletické zápasy. I zde samozřejmě funguje zvyková norma určující, jaké podoby aktivity, pohybu a rekreace vyhovují zásadám úctyhodného života. Náruživí provozovatelé a obdivovatelé atletických sportů prohlašují, že jim tyto aktivity poskytují nejlepší dostupný způsob zdravého odpočinku a „tělesné kultury", a panující konvence je v tomto přesvědčení utvrzuje. Zásady dobrého tónu vylučují ze životního stylu zahálčivé třídy veškerou aktivitu, kterou nelze počítat k okázalé zahálce. Následně je díky své normativnosti vylučují také z dobrého způsobu života ostatních členů společnosti. Zároveň ale platí, že bezúčelná tělesná namáhaje nudná a působí-' nesnesitelné nepříjemně. Jak již bylo uvedeno v jiné souvislosti, v takovém případě se hledá východisko v nějaké formě činnosti, která poskytuje přijatelnou záminku v nějakém účelu a vůbec nevadí, j de-li o účel pouze naoko předstíraný. Sporty vyhovují jak požadavku zásadní zbytečnosti, ták požadavku efektní hry na účel. Kromě toho poskytují široký prostor k soupeřeni, což jejich atraktivitu ještě zvyšuje. Má-li činnost odpovídat představám o slušnosti a patňčnosti platným v zahálčivé třídě, musí dostát zásadě okázalého plýtvání; na druhé straně, má-li se činnost udržet jako zavedený, třebas jen dílčí výraz života, musí splňovat druhově lidský požadavek užitečnosti ve vztahu k nějakému objektivnímu cíli. Zatímco zásady panující v zahálčivé třídě požadují naprostou celkovou zby- tečnost, pracovní instinkt volá po účelném jednání. V zahálčivé třídě platná pravidla náležitosti působí pomalu a díky selektivní eliminaci všech zásadně užitečných a účelných způsobů jednání z uznávaného životního stylu postupně pronikají všemi směry; instinkt odporující zbytečnosti práce působí prudce a okamžitě a přechodně ho ]ze uspokojit bezprostředním, prvoplánovým účelem, zneklidňuje a odrazuje pouze tehdy, je-li výsledná bezú-: čelnost určitého způsobu jednání pochopena v rámci celkového reflektujícího vědomí jako prvek zcela cizí normálně účelnému běhu životního procesu. Myšlenkové návyky člověka tvoří organický celek, který :nutně tíhne k cílům užitečným pro lidský život. Každý po-jtus asimilovat do tohoto organického celku coby jeden z životních cílů systematické plýtvání a bezúčelnost okamžitě vyvolává odpor. Tomuto odporu se však dá vyhnout, je-li možno omezit pozornost na nejbližší automaticky přijímaný účel — cvičení obratnosti nebo soupeření. Sporty — honitba, rybolov, atletické zápasy atd. — skýtají mož-nost uplatnit obratnost, dravou soupeřivost a mazanost, jež jsou příznačnými charakteristikami kořistnického ži-yota. Pokud člověk příliš nepřemýšlí a nechápe dlouhodobější směr svého jednání — pokud se jeho život opírá pouze o prvoplánové impulzivní jednáni —, potom bude bezprostřední, automaticky přijímaná účelnost sportování, účelnost v podobě vyjádření převahy, do určité míry uspokojovat jeho pracovní instinkt. Obzvlášť to bude platit u člověka, jehož hlavními pohnutkami k jednání jsou bezmyšlenkovité soupeřivé sklony kořistnické povahy. Zásady patřičnosti a náležitosti mu navíc sportovní aktivity doporučují jako výraz z pekuniárního hlediska nenapadnutelného způsobu života. Jednotlivé činnosti si drží svou pozici tradičního, obvyklého způsobu chvályhodné rekreace právě díky tomu, že vyhovují jak požadavku celkové zbytečnosti, tak požadavku bezprostřední účelnosti. Vzhledem k tomu, že jiné formy rekreace a pohybu jsou pro lidi dobrých způsobů a vytříbeného jemnocitu morál- 198 199 ně nepřípustné, jsou sportovní činnosti za stávajíefci okolností nejlepším dostupným způsobem rekreace. Příslušníci úctyhodné společnosti, kteří jsou stoupen' atletických zápasů, však většinou tento svůj postoj pf^J sebou i jinými obhajují tím, že tyto hry jsou neocenitelný, prostředkem rozvoje člověka. Zlepšují nejenom tělesno-,' soustavu závodníka, ale — jak se obvykle vzápětí dodaná — upevňují také mužného ducha, ať už je člověk přímým ' účastníkem nebo divákem. Jakmile se vyskytne otázka užitečnosti atletických her, snad každého z naší spoleg,--' nosti nejdříve napadne hra v kopanou, neboť právě tato -~ forma atletického soutěžení stojí dnes v centru pozorrios-" ti jak těch, kdo plédují za hry coby prostředek fyzické a morální záchrany, tak lidí zastávajících názor přesně opačný. Tento typický atletický sport nám díky tomu mů- -že posloužit jako příklad k objasněni vlivu atletiky na rozvoj sportovcova charakteru a tělesné schránky. Kdosi feltl..... — a nikoli nepřípadně —, že vztah fotbalu k pěstováni těla je stejný jako vztah býčích zápasů k pěstováni dobytka, Má-li být materiál ve hře užitečný, je třeba ho neúnaviiě pěstovat a vychovávat. Zvířecí, stejně jako lidský materiál proto prochází pečlivou selekcí a cvičením, aby se zajistily a zvýraznily určité schopnosti a sklony, které jsou cha- ■ rakteristické pro neochočené, divoké tvory a které při jejich domestikaci zakrňují. To ale neznamená, že v obou případech je výsledkem celková, důsledná obnova divokého či barbarského psychického založení a těla. Takový po-': stup vede spíše k jednostrannému návratu k barbarství či k Jerae nátura — k obnovení a zdůraznění těch pro divokéi tvory příznačných rysů, které se uplatňují při ničení" ' a pustošení, bez odpovídajícího rozvoje sklonů a schopnosti, které jsou s to napomoci sebezáchově jedince a pl-s nosti jeho života v divokém prostředí. Produktem tako\'é-ho pěstění pro užitečnost v kopané je neobvyklá dravost: a úskočnost. Jde o obnovu raného barbarského tempera-,': mentu při současném potlačení těch jeho složek, kterč . 1 • ou z hlediska společenských a ekonomických požadavků kladnými rysy divokého charakteru, fyzická síla, k níž vede výchova k atletickým zápasům ^může-li být síla výsledkem výchovy —, je prospěšná jak pro jedince, tak pro skupinu, neboť — za jinak stejných podmínek — přispívá k ekonomické užitečnosti. Psychické vlastnosti odpovídající atletickým sportům jsou však podobně ekonomicky výhodné jen pro jedince a kontrastují se zájmy společnosti. To platí v každé společnosti, v jejíž populaci jsou tyto rysy do jistě míry přítomny. Moderní konkurence je z velké části procesem sebepotvrzování na základě těchto kořistnických povahových rysů. V sofistikované podobě, v níž vstupují do moderního, mírového ■■soutěžení, jsou tyto rysy pro civilizovaného člověka do určité míry téměř životní nezbytností. Ale i když jsou nezbytné pro soutěžícího jedince, pro společnost přímou užitečnost nemají. Pokud jde o užitečnost jedince z hlediska pospolitého života, zdatnost v soupeření je užitečná maximálně pouze nepřímo. Dravost a úskočnost jsou společnosti k ničemu, s výjimkou jejich využití v nepřátelských akcích proti jiným zemím. Také jedinci jsou užitečné jenom díky tomu, že tytéž vlastnosti se tak hojně a aktivně vyskytují v lidském prostředí, ve kterém je člověku dáno žít. Každý, kdo do konkurenčního zápasu vstupuje bez ná-ležité výbavy v podobě těchto vlastností, je v podobné nevýhodě jako bezrohý vůl ve stádu rohatého dobytka. Mít a rozvíjet kořistnické charakterové rysy může být samozřejmě žádoucí také z jiných než ekonomických důvodů. Celkem běžná je i estetická záliba v barbarských sklonech nebo jejich upřednostňování z etického hlediska, a uvedené rysy takovým estetickým a etickým požadavkům vyhovují tak dobře, že jejich užitečnost v těchto dvou směrech pravděpodobně vyvažuje veškerou jejich ekono- : mickou neupotřebitelnost. Tato otázka však nesouvisí s naším přednostním zájmem. Proto se zde nebudeme zabývat ani celkovou vhodností či prospěšností sportovní 200 201 činnosti, ani její hodnotou v žádném jiném než ekonomie-, kém ohledu. Sportovní život produkuje specifický typ muže, který1-má v obecných představách radu obdivuhodných charaW teristik. Mezi ně patří například to, čemu se v hovorovém ■ jazyce poněkud nepřesně říká sebedůvěra a kamarádství. Z jiného úhlu pohledu lze tyto vlastnosti nazvat agresiv-ností a příchylností ke klanu. Tyto mužné vlastnosti jsou obecně schvalovány a obdivovány — a také pokládány za:: vlastnosti „pravého muže" — ze stejného důvodu, z jakého jsou užitečné pro jedince. Členové společnosti, a zvláště.;-příslušníci té společenské třídy, která udává tón v otáz kách vkusu, jsou zkrátka tímto druhem sklonů obdařeni měrou dostatečně velkou na to, aby dali jejich absenci;'*, u jiných pocítit jako nedostatek a jejich přítomnost v mimořádně vysokém stupni aby se ctila jako atribut něčehoí nadobyěej kladného a vynikajícího. U většiny příslušníků moderní společnosti rysy kořistnického člověka rozhodně-nezakrněly. Jsou zde a jakýkoli apel na city, v nichž naV: cházejí svůj výraz, je může kdykoli vytáhnout na ostré světlo — pokud tento apel nenarazí na specifické aktivity;:; které představují sféru našich obvyklých činností a celkový okruh našich každodenních zájmů. Většina obyvatel: každé průmyslové společnosti je od těchto — ekonomický vzato — nevhodných sklonů osvobozena pouze v tom v smyslu, že u ní díky částečnému a přechodnému nepoužívání sklouzly do pozadí mezi podvědomé motivy. U rúz---ných lidí dřímají s různým stupněm potence k agresivnímu usměrnění jednání a myšlenek, připraveny pohotoy&J reagovat na podnět, jehož intenzita se vymkne všednímu normálu. Mohutně se prosazují všude tam, kde každodenní sféru zájmů a citů člověka uzurpátorsky nezabrala činnost cizí kořistnické kultuře. To je případ častý v rámci zahálčivé třídy a u těch částí obyvatelstva, z nichž se rekrutují její souputníci. To vysvětluje, proč lidé nově pří-chozí do zahálčivé třídy tak snadno nacházejí zalíbení ve sportech, jakož i rychlý rozvoj sportů a sportovního cítění v každé průmyslové společnosti, v níž došlo k akumulaci bohatství dostatečně velké na to, aby značnou část populace osvobodila od práce. K doložení toho, že kořistnické pohnutky se nevyskytuji ve všech třídách stejnou měrou, nechť nám poslouží jednoduchý a dobře známý fakt. Zvyk nosit vycházkovou hůl nám může připadat — budeme-li se naň dívat jednoduše jako na znak moderního života — v nejlepším případě jako triviální detail. V souvislosti s otázkou, jíž se zde věnujeme, má však tento zvyk přece jenom jistý význam. Nejvíce se rozmohl mezi příslušníky vlastní zahálčivé třídy, sportujícími lidmi a příslušníky galérky. S těmito skupinami se vycházková hůl v obecných představách pojí nejčastěji. Dále bychom k nim snad mohli přidat muže v peněžních zaměstnáních. Vycházkovou hůl nenosívá většina lidi zaměstnaných ve výrobě a mimochodem lze uvést, že ženy hůlku používají pouze jako pomůcku při tělesné ochablosti nebo slabosti, což představuje použití jiného druhu. Tento zvyk je samozřejmě do velké míry otázkou společenské praxe, avšak základem této společenské praxe jsou sklony třídy, která společenské praxi udává tón. Vycházková hůl hlásá, že ruce, v nichž se nachází, se věnují něčemu jinému než užitečné činnosti, a tudíž je užitečná jako doklad zahálky. Je ale také zbraní a jako taková dobře uspokojuje určitou potřebu barbarského člověka. Mít v ruce tak hmatatelný a primitivní prostředek k útoku je velmi povzbudivé a utěšivé pro každého, kdo byl obdařen alespoň průměrnou dávkou dravosti. Povaha jazyka nám znemožňuje vyhnout se zdánlivým náznakům odsudku postojů, sklonů a projevů, jimiž se zde zabýváme. Nám však zde nejde ani o odsudek, ani o chválu některého ze stadií vývoje lidského charakteru a způsobu života. K různým prvkům běžné lidské povahy přistupujeme z hlediska ekonomické teorie a rozebírané rysy poměřujeme a klasifikujeme vzhledem k jejich bezprostřednímu ekonomickému vlivu a významu pro usnadnění života skupiny. To znamená, že tyto jevy zde chápe- 202 203 me z ekonomického hlediska a hodnotíme na základě to -■ ho, zda napomáhají nebo brání dokonalejšímu přizpůSo_ . bení lidské skupiny prostředí a instituční struktuře, jtz sj žádá aktuální ekonomická situace skupiny a její bezpr0.......- střední budoucnost. Z tohoto hlediska jsou rysy, jež nám " odkázala koňstnická kultura, méně užitečné než jiné Avšak ani v tomto kontextu nesmíme zapomínat, že rázná agresivita a tvrdošíjnost kořistnického člověka jsou dědictvím nemalé hodnoty. Ekonomickou hodnotu — s jistým ohledem také společenskou hodnotu v užším smyslu slova — těchto postojů a sklonů se snažíme posoudit, aniž bychom zpochybňovali jejich hodnotu v jiných směrech. Budou-li přežitky primitivnějšího typu mužnosti postaveny do kontrastu s všední, jednotvárnou prostřednosti dnešního průmyslového způsobu života a posouzeny podle platných mravních norem, a zejména pak podle norem es- 1 tetických a poetických, pak mohou mít hodnotu zcela jinou, než jakou jim zde připisujeme. Jelikož se však nic % z tohoto naší problematiky netýká, není vhodné se k těmto otázkám na tomto místě vyjadřovat. Jediné, nač může- | me v této souvislostí upozornit, je, že nesmíme připustit, aby tyto jiné, s naší problematikou nesouvisející normy | dokonalosti ovlivnily naše ekonomické hodnocení kořist-nických rysů lidského charakteru a aktivit, které podporují jejich rozvoj. To se týká jak osob, které aktivně sportují, tak těch, jejichž veškerá sportovní činnost spočívá v pouhém zainteresovaném přihlížení. Co zde říkáme o tíhnutí ke sportu, bude platit také v rozmanitých úvahách — jež přijdou na řadu posléze — o tom, čemu se; 1 v hovorové řeči říká náboženský život. ;ř:| V posledním odstavci jsme se mimochodem zmínila . o tom, že každodenní řeč lze stěží využít k rozboru této kategorie schopností a aktivit bez implikace nesouhlasu nebo obhajoby. Tato skutečnost je důležitá tím, že vypovídá; o obvyklém postoji nezainteresovaného prostého člověka vůči sklonům, které se projevují ve sportech a v hrdinských výkonech obecně. A toto místo je snad docela vhod- % -.'■jjé k tomu. abychom se zamysleli nad omluvným podtó-: jiem, který se táhne celou obsáhlou rozpravou na obranu y k chvále atletických sportů, stejně jako jiných aktivit převážně kořistnického charakteru. Stejné apologetické ;>rozpoložení l2e přinejmenším poslední dobou pozorovat :U propagátorů většiny dalších institucí, které nám odká-/■gala barbarská etapa života. K archaickým institucím, u nichž se pociťuje potřeba omluvy, mimo jiné patří celý stávající systém distribuce bohatství spolu s následným třídním statusovým rozdělením; všechny nebo téměř všechny podoby spotřeby spadající do kategorie okázalého plýtvání; postavení žen v rámci patriarchálního systému a řada charakteristik tradičních věr a nábožných praktik, zvláště obecně srozumitelných vyjádření víry a naivních chápání přijímaných praktik. Co bude v této souvislosti řečeno o apologetickém postoji zaujímaném při vychvalování sportů a sportovního charakteru, se tudíž při odpovídající změně terminologie týká také apologezí nabízených ve prospěch těchto dalších, souvisejících částí našeho společenského dědictví. Obhájci sportovních činností se k tomu sice většinou nepřiznávají, ale i ve způsobu jejich projevu lze vnímat přítomnost jakéhosi neurčitého pocitu, že tyto aktivity pod širým nebem a také celá škála kořistnických pudů a myšlenkových návyků, z nichž vyrůstá sportovní charakter, nejsou tak docela v souladu se zdravým rozumem. „Většina vrahů má velmi špatnou povahu." V tomto aforismu je kořistnické založení a výchovné účinky jeho otevřeného vyjadřování a uplatňování hodnoceno z hlediska moralisty. Vypovídá o názoru střízlivě uvažujících, zralých lidí na užitečnost kořistnického založení pro pospolitý život. Má se za to, že taková presumpce a záporné mínění se týká každé aktivity, která předpokládá kořistnické zaměření a rozvoj kořistnických návyků, a že břemeno důkazu leží na těch, kdo chtějí rehabilitovat kořistnickou povahu a obhajují praktiky, které ji upevňují. Ve společnosti lze sice najít velké pochopení pro uvedené zábavy a kratochví- 204 205 ie, zároveň v ni ale převládá silný dojem, že toto pochope ní je jaksi neoprávněné. Chybějící oprávnění se zpravic^ hledá v poukazech na to, že i když jsou sportovní činnos-ti ve své podstatě kořistnické a na společnost mají dezintegrační vliv — i když v prvém plánu vedou k návratu ke sklonům, které jsou z hlediska výroby škodlivé —, nepři- ' mo a ve svých vzdálenějších důsledcích (v jakémsi ne právě snadno pochopitelném procesu polární indukce nebo snad protibuzeni) napomáhají rozvoji takového duševního založení, které je ze společenského či produktivního hlediska prospěšné. Navzdory tomu, že sportovní činností mají neodmyslitelně povahu soupeřivých výkonů, se tedy předpokládá, že kdesi daleko v neznámu ústí v rozvoj povahy dobře způsobilé k nesoupeřivé práci. Obvykle je zde snaha všechno toto prokázat empiricky — nebo se spíše předpokládá, že jde o empirické zobecnění, které musí být jasné každému, kdo není úplně slepý. Při prováděni důkazu se obhájci sportovních aktivit chytře vyhýbají zrádné půdě usuzování z příčiny na následek a na tento kluzký led se pouštějí jen ve snaze dokázat, že sporty rozvíjejí shora uvedené „mužské ctnosti". Jelikož jsou to však právě tyto mužské ctnosti, co potřebuje (ekonomické) oprávněni, řetěz důkazu se láme tam, kde by měl začínat. Z toho nejobecnějšího ekonomického hlediska představují tyto obhajoby snahu prokázat, že sporty bez ohledu na logiku věci ve skutečnosti opravdu napomáhají rozvoji toho, co lze všeobecně nazvat pracovitostí. Dokud se hloubavému apologetovi sportovního vyžití nepodaří přesvědčit sebe i ostatní o tom, že takový je jejich účinek, dotud sí§ spokojen neodpočine, a je třeba říci, že většinou spokojené neodpočívá. Jeho nespokojenost s obhajobou dotyčné praxe zpravidla vyplývá na povrch ve zlém, bojechtivém tónu a v netrpělivosti, s níž vrší argumenty k podpore svého stanoviska. K čemu ale vlastně všechny ty obhajoby? Jestliže ve| společnosti existuje velké pochopení pro sporty, proč už toto samo není dostatečným oprávněním? V těchto výra- zech dravosti a lstivosti nachází uspokojení temperament, který iak° SVUJ P^od zanechala dnešním lidem dlouhá výchova k chrabrosti a zdatnosti, jež na lidstvo působila za kořistnické a kvazimírové kultury. Proč je tedy nepřijmout jako legitimní výrazy normální a zdravé lidské přirozenosti? Podle jaké jiné normy bychom měli žít než podle té, již představuje úhrn sklonů, které se projevují v postojích této generace, zděděné tíhnutí k chrabrosti nevyjímaje? Je zde ještě jedna norma, a tou je pracovní instinkt — instinkt fundamentálnější a coby zvyk starší než sklon ke kořistnickému soupeření. Tento sklon sám je pouze zvláštním rozvinutím pracovního instinktu a navzdory svému značnému stáří z absolutního hlediska je jeho pouhou relativně pozdní a efemérni variantou. Soupeřivý ko-řistnický pud — docela dobře bychom jej mohli nazvat instinktem sportovním — stojí ve srovnání s primordiálním pracovním instinktem, z něhož se rozvinul a od něhož se v určité fázi odlišil, na značně vratkém základě. Po-měříme-li kořistnické soupeření — a tím i sportovní život — touto dávnější životní normou, nevyjde s dobrým vysvědčením. To, jakým způsobem a do jaké míry přispívá instituce zahálčivé třídy ke konzervaci sportovních činností a zá-vistného heroismu, nelze samozřejmě přesně stanovit. Z dokladů, které jsme posud uvedli, vyplývá, že zahálčivá třída je svými názory a inklinacemi příznivějším prostředím pro rozvoj bojovného postoje a ducha než třídy produktivní. Něco podobného bude nejspíše platit také v souvislosti se sporty. Její vliv na převládající názor na sportovní život bude ale hlavně nepřímý, zprostředkovaný pravidly náležitého způsobu života. Toto její nepřímé působení bude téměř bez výjimky směřovat k zachování ko-řistnického temperamentu a návyků, a to platí dokonce i v těch obdobách sportovního vyžití, které zásady náležitosti panující ve vyšší zahálčivé třídy vylučují — tedy například i u boxu, kohoutích zápasů a jiných podobně vulgárních výrazů sportovní letory. Bez ohledu na to, které 206 207 konkrétní jednotlivosti stojí na nejnovějším platném sq^ -pisu náležitých způsobů, obecně uznávané zásady patfič nosti sankcionované zahálčivou třídou jednoznačně řílcájf že soupeření a plýtvání jsou dobré a jejich protiklady dob rou pověst poškozují. V potemnělém světle, jež dopadá do dolních pater společnosti, je těžší se vyznat v jednotlivý^ detailech předepsaného kodexu, a obecné, základní zäga. dy patřičnosti se zde proto uplatňuji poněkud neuváženo bez ohledu na pravou míru jejich působnosti a bez gfja. losti všech schválených výjimek. Záliba v atletických sportech — nejenom v podobě při-' mého praktikování, ale také v podobě obdivu a morálni podpory —je víceméně jasnou charakteristikou zahálej ve třídy a rysem, který tato třída sdílí s galerkou z nižších vrstev a vůbec se všemi atavistickými živly bez ohledu na, třídní příslušnost, u nichž převládají kořistnické sklony. Jen málo lidí ze západních civilizovaných zemí postrádá kořistnický instinkt do té míry, že ve sledování atletických sportů a her nenacházejí žádné rozptýlení, přesto se ale u většiny příslušníků produktivních tříd inklinace ke sportům neuplatňuje tak silně, aby dala vzniknout tomu,: co bychom mohli docela dobře nazvat sportovním návykem. Pro tyto třídy jsou sporty spíše příležitostnou kratochvílí než podstatným a seriózním životním rysem. Proto nelze o většině obyčejných lidí tvrdit, že pěstují a rozvíjejí sportovní sklony. Záliba ve sportech sice průměrnému přfe slušníkovi produktivních tříd není cizí a vlastně se vyskytuje u pozoruhodně vysokého počtu prostých lidí, přesto má ale u nich povahu jakési reminiscence, která je docela zábavná jako příležitostný zájem, nikoli povahu životního, trvalého zájmu, který je dominantním faktorem v utváření organického komplexu myšlenkových návyků, jehož je součástí. ;| Tak, jak se dnes tento sklon projevuje ve sportovním ťáM votě, nepůsobí dojmem nějak zvlášť významného ekonomického faktoru. Sám o sobě nemá ve svých přímých důsledcích velký vliv na produktivitu nebo spotřebu daného • dince- Významným faktorem je rozšířeni a rozvoj toho ty-^ií lidské přirozenosti, jehož je tento sklon charakteristic-■■jjýjji rysem. Právě tento faktor ovlivňuje, ekonomický život ^upiný a podepisuje se jak na tempu ekonomického rozvoje, tak na povaze výsledků, k nimž tento rozvoj dospívá. Tak či onak, každá míra ovládnutí obecně rozšířených myšlenkových návyků tímto charakterovým typem musí významne — ať už pozitivně, nebo negativně — ovlivňovat rozsah, směr vývoje, normy a ideály pospolitého hospodářského života, stejně jako míru přizpůsobení pospolitého života prostředí. podobně tomu bude i s dalšími rysy, z nichž se skládá barbarský charakter. Z ekonomického hlediska lze tyto další barbarské rysy chápat jako průvodní varianty kostnického povahového založení, jehož projevem je zdatnost. Většinou nejsou primárně ekonomického charakteru a ani nemají velký přímý ekonomický vliv. Ukazují na to, jakému stavu ekonomického vývoje je člověk, jemuž jsou vlastní, přizpůsoben. Proto jsou důležité coby vnější měřítka míry přizpůsobenosti povahy, jejíž jsou součástí, ■ ekonomickým požadavkům dneška. Jistou důležitost ale mají také díky tomu, že představují sklony, které samy 0 sobě buď zvyšují, nebo snižují ekonomickou užitečnost jednotlivých lidí. V životě barbara se zdatnost projevuje ve dvou hlavních směrech — v síle a lsti. Tyto dvě podoby projevu jsou v různém stupni přítomny také v moderním válčení, v peněžních povoláních a ve sportech a hrách. Ve sportech 1 v oněch vážnějších formách soupeření se obé dvě rozvíjejí a upevňují. Neodmyslitelnými součástmi her, války i lovu jsou taktika a obratnost, které ve všech těchto lidských aktivitách postupně přerůstají v lstivost a úskočnost. Uskoky, podvody a zastrašovaní mají mezi metodami a procedurami atletických zápasů a her své zaručené místo. Používáni sudích a rozhodčích a do drobných detailů rozvedená pravidla vypočítávající dovolené lsti a taktické uskoky a určující jejich meze jsou dostatečným do- 208 209 kladem toho, že podvodné a úskočné manévry nejsou ve snaze o zdolání protivníka jevem toliko nahodilý^ Provozování sportovních činností musí z podstaty věci pf,. spívat k plnějšímu rozvoji sklonu podvádět a čím božnějši je ve společnosti kořistnický temperament, který lfcli p