Anotace

Položit si otázku "Co je to příroda?" hrozí sisyfovským údělem. Příroda je totiž jedním z nejkomplexnějších pojmů v našem jazyce (a také v jiných jazycích západního kulturního okruhu) a v jistém smyslu je v něm ukrytá velká část historie našeho myšlení, které se ve všech epochách nějak zaobíralo otázkou postavením člověka ve světě a vztahem mezi nimi. A pokoušet se o něco takového ještě v kontextu environmentalismu je zas nabíhání si na vidle, neboť kde-kdo se může ozvat s velmi relevantním pohledem, který se tu nepodaří zachytit. A přece alespoň pokus o její zodpovězení nám může pomoct lépe pochopit všeliká zákoutí environmentálního myšlení, jakož i velkou část jeho nejnovějšího vývoje.

Jak tedy na to? Snahou o definici bychom si moc nepomohli, jak totiž uvidíme, pojem „příroda“ často nese i protichůdné významy a především se v historii naši civilizace zásadně proměňoval. Těmto proměnám bychom však neměli rozumět ve smyslu osvícenského progresivistického narativu (který máme bohužel pořád dost hluboce vrytý v našem myšlení) jako postupné nahrazování „zaostalejšího“ chápání tím „vyspělejším“. Významy se v průběhu dějin spíš na sebe vrstvily – některé byly překryté víc, jiné méně, ještě další se znovu vynořily, nebo transformovaly do jiné podoby. Ale troufám si říct, že téměř všechny tyto dobové významy se nějak obtiskly do současného pojmu „příroda“ a jsou v něm alespoň potenciálně přítomné. A zároveň je chybné vnímat některé významy jako méně či více vyspělé, nebo dokonce „pravdivé“. Spíš každé chápání přírody (příp. světa) některé její aspekty zviditelňuje a jiné zakrývá. Francouzský filosof a historik filosofie Pierre Hadot vykládá celé dějiny vztahování se k přírodě v západní civilizaci právě jako nekončící snahu o „odhalovaní závoje Isidina“¹, jež ale právě pro významovou nevyčerpatelnost a nekončící proměnlivost světa nemůže nikdy její závoj zcela strhnout.² Pokusím se tedy – ve snaze respektovat tento pluralitní charakter světa i pojmu „příroda“ - o náhled této problematiky z vícero perspektiv. Snad se mi tak podaří namalovat co nejplastičtější obraz tohoto enigmatického pojmu.

Následně se podrobněji podíváme na jeden z nejrozšířenějších významů pojmu příroda v environmentálismu - přírodu jako opozitum kultury, neboli přírodu jako divočinu, na kritiky tohoto konceptu a na závěr se budeme ptát, jestli vůbec ještě existuje nějaká příroda v Antropocénu, tedy věku člověka.

Poznámky: