18.10. – Kořeny 2: Individualizace a odcizení
Anotace
Samotná etická teorie (viz první dva semináře), jakkoliv propracovaná a racionálně přesvědčivá, je málokdy dostatečným důvodem pro změnu chování jednotlivých lidí. I když moderní tradice racionalismu pokládá člověka za racionálního tvora, který se rozhoduje na základě rozumového zvážení argumentů, jsme spíš komplexní duchovně-emočně-racionální bytosti, a naše činy jsou často motivovány nebo podněcovány i jinými pohnutkami, než instrumentální racionalitou.1 Tak třeba v otázce morálního postavení zvířat, kterou jsme řešili na prvním semináři, domnívám se, většina lidí, kteří je obhajují, tak činí především z niterně prožívaného soucitu, empatie, případně ztotožnění s těmito zvířaty. Podobně Albert Schweitzer vnitřně soucítil s veškerými živými bytostmi. Jsou takovéto emoce vyhrazené jen pro některé zvláště citlivé jedince, nebo je může kdokoliv nabýt, třeba nějakými zkušenostmi a prožitky? Je potenciál těchto pocitů ukryt v každém z nás? Je to nějaká schopnost, kterou jsme ztratili během civilizačního vývoje? A pokud ano, můžeme ji nějak znovuoživit?
Hlubinní ekologové2 jsou přesvědčeni, že ano. Zakladatel tohoto volného hnutí, norský filosof Arne Naess, jej vymezil vůči tzv. „mělké“ ekologií (shallow ecology), kterou rozumí všechny povrchové, spíš technicistní a pragmatické snahy o „řešení“ environmentálních problémů, která adresují jen příznaky a nikoliv příčiny. Podle Naesse a jeho pokračovatelů Billa Devalla a Georga Sessionse, je základem pro změnu našich postojů a životů to, co nazývají „ztotožněním“ s ostatním životem. Jde o rozšiřování Já, chápaného ne jako ego, ale jako širší já, které je součástí celku života, a které se tedy může rozšířit až na všechno živé, kteréžto pak už není pociťované jako jiné, cizí, ale jako v určitém smyslu vlastní.
Arne Naess formuloval jakési „programové prohlášení“ hlubinné ekologie ve své přednášce The Shallow and the Deep, Long Range Ecology Movement (1972/73). Následně rozpracovával svůj koncept ztotožnění jakožto realizace Já, který se stal základem jeho osobní filosofie, kterou nazval Ekosofie T3. Právě o jeho konceptu ztotožnění budeme číst v textu, který je koláží úryvků z jeho práce.
Naessovi následovníci v USA, kde se jeho myšlenky smísily s novými duchovními a filosofickými proudy, vzniklými v 60. letech, pak dále rozpracovávali zejména spirituální stránku jeho filosofie, kterou dovedli až do podoby jakési duchovní praxe. Vnímajíc hlubinnou ekologií jako mimo jiné edukační hnutí, vytvořili koncepty různých cvičení, modliteb a rituálů, které mají v lidech, kteří se jich účastní, nebo je provádějí, probouzet právě pocity ztotožnění s ostatními živými tvory, soucit s jejich utrpením a skromnost a pokoru ve vlastním životě. Jakkoliv se nám tyto snahy můžou zdát zvláštní, nebo můžou v nás, lidech socializovaných do technické civilizace, která uznává a pěstuje jen chladnou a „objektivní“ racionalitu, vyvolávat odpor nebo opovržení, je nutno zdůraznit, že v tomto případě obzvlášť platí „kdo nezažil, nepochopí“. Na semináři, žel, nemáme prostor si tyto praktiky vyzkoušet, přesto se však pokusme číst materiály k těmto cvičením (druhá nabízená četba) s otevřenou myslí i srdcem.
Četba
Přečtěte jeden z textů:
Naess, Arne. (1996). Ztotožnění jako zdroj
hlubinně ekologických postojů. In Erazim Kohák, Rudolf Kolářský,
Igor Míchal (Eds.). Závod s časem. Texty z morální ekologie. (s.
81-95) Praha: Torst a MŽP.
- Text v ISu zde.
Devall, Bill, Sessions, George. (1997 [1985]). Hlboká ekológia. Tulčík: Abies.
- Text v ISu zde. - Oskenoval jsem toho víc, pro zájemkyně/ce. "Povinně" čtěte části označené jako 1, 2, 3 a 4 (to je dohromady přibližně stejně dlouhé, jako ten Naess), příp. i část 5, kde se víc rozvádí princípy hlboké/hlubinné ekologie. Text je ve slovenštině, kniha bohužel nebyla do češtiny přeložena, snad to někdo z vás zvládne přečíst.