Anotace

Představa přírody jako člověkem nenarušené divočiny byla v environmentálním myšlení prominentní od časů jeho ustanovování. Takto chápali přírodu výše zmínění Henry David Thoreau nebo John Muir, a další, kteří položili myšlenkové a hodnotové základy ochrany přírody v USA. Tato představa se však začala rozpadat na konci 80. let minulého století. Kniha Billa McKibbena The End of Nature (Konec přírody; překl. ĽS) vzbudila velký rozruch, jako jedna z prvních knih, jež popularizovali problémy spojené s klimatickou změnou. McKibben v ní argumentuje, že na Zemi už neexistuje ani kousek přírody, kterou by člověk nějak neovlivnil – a pokud ne přímo, tak určitě nepřímo, v důsledku lidmi způsobené klimatické změny, kyselých dešťů, nebo ozónové díry – tj. úplně nového typu globálního, a někdy i nevratného znečištění. Podává k tomu impozantní popis tohoto obrovského zásahu do celé planety, a daří se mu poukázat na radikálnost změny, která s ním nastává – změny v našem chápání světa kolem sebe a našeho místa v něm, kterou si sice můžeme zatím neuvědomovat, ale už je nevyhnutná.

McKibben argumentoval, že divoká, člověkem neovlivněná příroda už neexistuje, už jsme všechnu přírodu ovlivnili a přeměnili. Na jeho vlivnou a provokativní knihu navazovala téměř přímo velká a vášnivá debata o samotném konceptu divočiny – tj. neporušené přírody. Vícero kritiček a kritiků, vycházejících z pozic a metod sociálního konstruktivismu, nebo přicházejících ze zemí třetího světa, začalo poukazovat na to, že tato představa – totiž, že existuje něco jako divočina, a jaké to má vlastnosti – je historicky a kulturně kontingentní, ale také, že samotné oblasti divočiny, tak jako byli zřízeny v USA, nebo i jinde ve světě, jsou vlastně (i materiálním) výtvorem lidí ve smyslu ohraničení, regulace zásahů, a často i „vymazání“ historie osídlení daného území. Esej environmentálního historika Williama Cronona The Trouble with Wilderness; or, Getting Back to the Wrong Nature (Problém s divočinou, aneb návrat k nesprávné přírodě; překl. ĽS) rozvíjí právě tyto myšlenky, a jako jedna z prvních zmíněnou debatu nastartovala.

Četba

Přečtěte jeden z textů:

McKibben, Bill. (2006 [1989]). The End of Nature. New York: Random House Trade Paperbacks, s. 40-76.
- Text v ISu zde.

Témata na zamyšlení při čtení:

• Všimněte si, jak McKibben používá slova "nature", "wilderness" a "wildness". Srovnejte s Thoreauem/Snyderem a obecně s americkou ideou divočiny.
  
• Snažte se rozlišovat, kdy McKibben mluví o "fyzické" přírodě, tj. nějakých místech a jejich empirickém stavu, a kdy o ideji přírody.
• Dalo by se McKibbenovi nějak oponovat v jeho tvrzení, že příroda "skončila"? V texte rozoberá tri možné protiargumenty - presvedčil vás svojimi reakciami? Nájdete ešte iný protiargument?

Cronon, William. (1995). The Trouble with Wilderness; or, Getting Back to the Wrong Nature. In: William Cronon, ed., Uncommon Ground: Rethinking the Human Place in Nature, New York: W. W. Norton & Co., 1995, s. 69-90.
- Text v ISu zde.

Témata na zamyšlení při čtení:

• Cronon nejen ukazuje, jak americká idea divočiny vznikla (srov. s výkladem minulou hodinu), ale zejména ji kritizuje jako problematickou, až škodlivou - na základě čeho? Souhlasily/i by jste s jeho kritikou?
• Článek si sice zabývá speciálně americkou ideou divočiny, ale zkuste se zamyslet, jak se Crononova kritika dá vztáhnout na ten koncept přírody obecně, který staví přírodu do opozice vůči kultuře.
  
• Měli bychom se podle vás zbavit takto dualistického konceptu přírody?
  

Odevzdávárna reflexí