K „nefosilnímu Česku“ a ústupu od využívání uhlí
Obsah
1. Dekarbonizace nesmírně spěchá a nepodaří se, když emise budou levné či zdarma..................1
2. Jak rychle musí emise skleníkových plynů klesat.......................................................................2
3. Jak velké území už může být soběstačné.....................................................................................3
4. Fosilní metan příliš škodí.............................................................................................................4
5. Hypotetické masivní „ukládání“..................................................................................................5
5.1 Tepelná akumulace je ta hlavní.............................................................................................5
5.2 Biomasy pro energetiku je a bude málo................................................................................6
5.3 Vodík z obnovitelné elektřiny bude až někdy.......................................................................6
5.4 Stlačený vzduch v plenkách, vývoj závislý na zpoplatnění emisí........................................7
5.5 Evropské studie o uskladňování............................................................................................7
6. Recentní vědecké publikace o úplné dekarbonizaci....................................................................8
7. Limitace oteplením a klimatickou změnou..................................................................................9
8. Závěr............................................................................................................................................9
1. Dekarbonizace nesmírně spěchá a nepodaří se, když emise budou levné či zdarma
Globální oteplování působené sílícím skleníkovým jevem a klimatická změna, výmluvněji krize,
která z něj vyplynula, má již strašlivé důsledky. V budoucnu to bude ještě mnohem horší. O kolik
horší, to záleží jen na tom, jaké hodnoty oteplení dosáhne.1
A oteplení oproti dnešku závisí téměř
jen na tom, kolik fosilních paliv ještě spotřebujeme.2 3
Spotřebujeme jich ještě nepochybně příliš mnoho, pokud nebudou zpoplatněna na úrovni řekněme
dvou set euro za tunu oxidu uhličitého. Zpoplatnění by mělo začít na úrovni EU pokud možno už
letos, i když možná nejprve nižší, i pod sto eur za tunu.
Aby to bylo únosné, ba přínosné pro chudší část obyvatelstva, muselo by fungovat nikoliv jako
příjem Unie pro její výdaje, ale jako mechanismus, kdy se prostředky vybrané od těžařů a dovozců
rozdělí rovným dílem mezi obyvatele: tzv. Fee-and-dividend; ještě výmluvnější je označení
Klimatický příjem. Takové zpoplatnění by mohlo rychle vzrůst, ostatně zhruba dvě sta eur už dávno
činí spotřební daň na pohonné hmoty. Současná situace naprosto nedostatečného a neperspektivního
zpoplatnění, viz https://www.wbcsd.org/cpwp nebo https://carbonpricingdashboard.worldbank.org/
map_data, je ale řádově odlišná od té, která by už mohla být v souladu s Pařížskou dohodou.
Vědecká práce k nutnému zpoplatnění je 4
, jiná, zaměřující se na potřebný pokles emisí v USA, je 5
– ale uvádí, že takové zpoplatnění není fakticky v dohledu. Práce ekonomů se bohužel málo
1 Johan Rockström, „Why We Need to Declare a Global Climate Emergency Now", 28. červenec 2020,
https://www.ft.com/content/b4a112dd-cafd-4522-bf79-9e25704577ab.
2 Christopher J. Smith et al., „Current Fossil Fuel Infrastructure Does Not yet Commit Us to 1.5 °C Warming",
Nature Communications 10, č. 1 (15. leden 2019): 1–10, https://doi.org/10.1038/s41467-018-07999-w.
3 Andrew H. MacDougall et al., „Is There Warming in the Pipeline? A Multi-Model Analysis of the Zero Emissions
Commitment from CO2", Biogeosciences 17, č. 11 (15. červen 2020): 2987–3016, https://doi.org/10.5194/bg-17-
2987-2020.
4 Kent D. Daniel, Robert B. Litterman, a Gernot Wagner, „Declining CO2 Price Paths", Proceedings of the National
Academy of Sciences 116, č. 42 (15. říjen 2019): 20886–91, https://doi.org/10.1073/pnas.1817444116.
1/11
zaměřují na zpoplatnění potřebné, ale zpravidla jen na tzv. Sociální cenu uhlíku – tedy na škody
působené emisemi, které by měly jít k tíži původcům. Většinou jim vycházela cena neúnosně malá,
což jde na vrub hlavně Williama Nordhause. Kritiku takových výpočtů ignorujících skutečné
budoucí, ale i již probíhající škody pro společnost viz například 6 7
a 8
. Navíc, ty nejvážnější dopady
oteplení neumí ekonomie finančně vyjádřit.9
2. Jak rychle musí emise skleníkových plynů klesat
Všechny státy světa v roce 2015 podepsaly a téměř všechny pak i ratifikovaly Pařížskou dohodu.
Tím se hlásí i k jejímu cíli:
zastavit globální oteplování
výrazně pod hranicí celých
dvou kelvinů (čili stupňů
Celsia) a vyvíjet úsilí
nepřekročit hranici 1,5 K. Je
ještě stále možné oteplování
zastavit a cíl dohody splnit, ale
vyžaduje to, aby do roku 2030
klesl úhrn antropogenních
emisí oxidu uhličitého na
polovinu oproti roku 2019 a do
poloviny století aby se jejich
antropogenní bilance (zdroje
kompenzované námi
zařízenými propady) dostaly
k nule. I tehdy ovšem zůstanou
nějaké emise dalších skleníkových plynů, hlavně metanu a oxidu dusného; v přepočtu na tzv.
ekvivalent CO2 musí tento úhrn klesnout na desetinu toho dnešního (viz Figure ES.4 v 10
). Nestaneli
se to, hrozí i to, že se k emisím lidstva přidají i emise z biosféry, která zatím nabývá na hmotnosti
a více než čtvrtinu našich emisí pohlcuje.11
Pokud by emise zůstaly na dnešní úrovni ještě pět let,
pak by už byl cíl Pařížské dohody nedosažitelný.
Bohatství vyspělých zemí vzniklo staletým využíváním fosilních paliv. A tytéž země, jako Česko,
Německo či Spojené státy americké doposud mají, děleno počtem obyvatel, emise mnohem větší
než naprostá většina lidstva (viz Obr. 4 v expertním stanovisku AV ČR 2/2020). Emise musejí klesat
především tam, nikoliv ihned v Indii a v zemích, které se teprve snaží vymanit z bídy. V našich
bohatých zemích by se měla bilance přiblížit k nule už v roce 2040. Technologicky i investičně to
možné je, společensky též, pokud si všichni hrůzu růstu klimatické krize uvědomíme a patřičně
5 Noah Kaufman et al., „A Near-Term to Net Zero Alternative to the Social Cost of Carbon for Setting Carbon
Prices", Nature Climate Change, 17. srpen 2020, 1–5, https://doi.org/10.1038/s41558-020-0880-3.
6 Marlowe Hood, „Climate Economics Nobel May Do More Harm than Good", 6. červenec 2020,
https://phys.org/news/2020-07-climate-economics-nobel-good.html.
7 Cristian Proistosescu a Gernot Wagner, „Uncertainties in Climate and Weather Extremes Increase the Cost of
Carbon", One Earth 2, č. 6 (19. červen 2020): 515–17, https://doi.org/10.1016/j.oneear.2020.06.002.
8 Steve Keen, „The appallingly bad neoclassical economics of climate change", Globalizations 0, č. 0 (1. září 2020):
1–29, https://doi.org/10.1080/14747731.2020.1807856.
9 Wojtek Szewczyk et al., „Economic Analysis of Selected Climate Impacts. JRC PESETA IV Project - Task 14",
JRC Working Papers, JRC Working Papers (Joint Research Centre (Seville site), květen 2020),
https://ideas.repec.org/p/ipt/iptwpa/jrc120452.html.
10 (Environment, U. N.), „Emissions Gap Report 2019", UNEP - UN Environment Programme, 19. listopad 2019,
http://www.unenvironment.org/resources/emissions-gap-report-2019.
11 Pierre Friedlingstein et al., „Global Carbon Budget 2019", Earth System Science Data 11, č. 4 (4. prosinec 2019):
1783–1838, https://doi.org/10.5194/essd-11-1783-2019.
2/11
zareagujeme. Plány bohatých zemí jsou ale zatím naprosto neslučitelné s Pařížskou dohodou,
závazky k redukci emisí je i u těch uvědomělejších nutné dvakrát zvýšit.12
Nynější diskuse o co nejrychlejším odstavení uhelných elektráren nezásobujících teplem své okolí
musí být založena právě na takovém pohledu. Ale takové odstavení je jen prvním, malým krůčkem
k úplné dekarbonizaci Česka a EU během dvou dekád. Ta je možná, pokud dramaticky vzroste
tempo budování nefosilních zdrojů elektřiny a později i jejich (inter)kontinentálního propojení
s místy spotřeby. Jediné dva nefosilní zdroje, jejichž dosažitelná produkce nemá žádné drastické
(bio)fyzikální a technické limity, jsou elektrárny sluneční a větrné. Je nepochybné, že mohou během
pár desítek let pokrýt nejen dnešní, ale i budoucí světovou potřebu dodávek energie, zatím krytou
hlavně uhlím, ropou a zemním plynem čili fosilním metanem z podzemí.13
(To potvrzují i další
práce, o nichž píšeme dále.)
Tím se liší od zdrojů jaderných, jejichž výstavba je příliš pomalá a drahá a nikdo nepočítá s tím, že
by jaderných elektráren začalo již tento rok přibývat jako hub po dešti. Rychlé nahrazení fosilních
zdrojů během deseti let nemohou poskytnout. I jednotlivé pokusy v tomto směru jsou nebezpečné,
neboť odčerpávají potenciální investice do slunečních a větrných zdrojů. V Česku je kromě toho
výstavba jaderného reaktoru soběstačným způsobem nerealizovatelná.
3. Jak velké území už může být soběstačné
V diskusích o tom, jak se obejít bez uhelných elektráren, se často objevuje představa, že Česko má,
ne-li musí být v ohledu elektřiny soběstačné. Proč by ale mělo být? A je soběstačné nyní?
Soběstačné není, je závislé na propojení elektrických sítí do sousedních zemí. Jsou chvíle, kdy
elektřinu dováží, ač převažuje její vývoz. Obé se děje jen s malými ztrátami při přenosu a není
žádný důvod, proč by se přenos již vybudovanými propojeními neměl nadále naplno užívat. U toho
ale úvahy nemají končit.
Myšlenka věčné elektrické soběstačnosti samotného Česka, nikoliv dostatečně velkého regionu, je...
řekněme naivní. Tím spíš, že „nefosilní“ elektřinou musí být co nejdříve „živené“ téměř všechno.
Elektřiny bude potřeba mnohem více než dnes. Pokud možno již do roku 2040 by měla u nás
elektřina nahradit veškerá fosilní paliva. Jen tak bychom se chovali dle cíle Pařížské dohody
zastavit oteplování výrazně pod hranicí dvou kelvinů. Není nám známa žádná vědecká studie, která
by ukázala, že by dekarbonizované Česko, tedy již neužívající fosilní paliva, mohlo být „poháněno“
výhradně místně produkovanou elektřinou.
I kdyby Česko mělo časem svou koncovou potřebu pokrytou v ročním úhrnu produkcí z vlastního
území, zdaleka to nebude znamenat optimální domácí pokrytí spotřeby den po dni, hodinu po
hodině. Už proto, že největší část koncové potřeby energie představuje teplo do budov v chladném
období, kdy je solárně produkované elektřiny málo. A spoléhat na to, že elektřina vyrobená v létě
poskytne nějak ono potřebné zimní zásobování, je nezodpovědné – není dosud jisté, bude-li to
technicky a ekonomicky možné, viz dále v části 5.
100% bezemisní (tj. hlavně nefosilní) EU a její přátelští sousedé, až to je minimální region, na nějž
je už možné ideu soběstačnosti aplikovat. Je již elektricky propojený, ale časem bude potřeba
přenosové kapacity ještě přidat, hlavně té dalekonosné, jako jsou dvojice HVDC vodičů (HVDC:
vysoké napětí, stejnosměrný proud)14
. 
12 Kevin Anderson, John F. Broderick, a Isak Stoddard, „A factor of two: how the mitigation plans of ‘climate
progressive’ nations fall far short of Paris-compliant pathways", Climate Policy 0, č. 0 (28. květen 2020): 1–15,
https://doi.org/10.1080/14693062.2020.1728209.
13 Mark Z. Jacobson et al., „Impacts of Green New Deal Energy Plans on Grid Stability, Costs, Jobs, Health, and
Climate in 143 Countries", One Earth 1, č. 4 (20. prosinec 2019): 449–63,
https://doi.org/10.1016/j.oneear.2019.12.003.
14 Abdulrahman Alassi et al., „HVDC Transmission: Technology Review, Market Trends and Future Outlook",
Renewable and Sustainable Energy Reviews 112 (1. září 2019): 530–54, https://doi.org/10.1016/j.rser.2019.04.062.
3/11
Soběstačnosti velmi pomůže, když se sníží spotřeba. Největší část spotřeby fosilních paliv připadá v
Česku na vytápění. Přitom obrovský potenciál má regenerace budov až na pasivní standard,15 16
ta
také může přinést téměř libovolný počet pracovních míst. Její rozmach je nutno podpořit i změnou
legislativy včetně podzákonných předpisů, aby méně kvalitní stavebnictví skončilo. Velkým
zlepšením budov se zvýší zimní i letní komfort v nich a potřeba vytápění se radikálně sníží. Malou
spotřebu pasivních budov lze už dobře pokrýt tepelnými čerpadly poháněnými evropskou nefosilně
produkovanou elektřinou, a to ani za mrazů ne po celý den, ale jen v obdobích, kdy je elektřiny
hojnost – kvalitní budovy mají velkou teplotní stabilitu. (Ve chvílích přebytků nefosilní výroby lze
užít i přímý ohřev vody elektřinou.) Kvalitní regenerace budov, to je klíč k tomu, jak ukončit
provoz tepláren užívajících fosilní paliva.
Regenerace na pasivní standard je hlavním příkladem toho, jak lze mnohem lepší či obecně alespoň
tutéž službu dosáhnout s menší potřebou energie. Ale pro tento i všechny případy zvýšení
energetické účinnosti platí, že nemusí pomoci při dekarbonizaci – pokud úspora plateb za danou
službu vede k vyššímu utrácení za služby (např. za letecké dovolené) či zboží a tím případně i ke
zvýšení emisí oproti původní situaci. To rozhodně platí tehdy, pokud se místo zpoplatnění všech
skleníkových emisí používá systém cap-and-trade, čili tzv. emisních povolenek, jako v EU.17
Finance uspořené energetickou efektivností je v úhrnu nezbytné spotřebitelům, kteří nežijí v
chudobě, z valné části odebírat,18
jen tak lze eliminovat tzv. rebound effect aneb Jevonsův paradox19
– lze zatížit daněmi zvláště škodlivé druhy spotřeby (jako létání), ale nejjednodušší a plošně vhodný
by byl právě již zmíněný systém klimatického příjmu. Růst efektivity pak pomůže, ovšem nestačí.
Aby byla elektřiny hojnost i pro vytápění a všechnu dopravu, k tomu je nutná řádově rychlejší
výstavba solárních a větrných zdrojů. Té nebrání nic než nevůle v českých zemích, způsobená i
neznalostí veřejnosti, zvolených představitelů a administrativy ohledně příčiny klimatické změny.
Či dokonce jejich zcela mylnými představami vlivem dezinformací, které šíří v médiích i někteří
lidé s akademickou průpravou či minulostí. Právě to nás radikálně odlišuje od německy mluvících
zemí a vlastně od všech dřívějších zemí EU.
U větrné elektřiny (evropský přehled viz 20
) v zimě rozhodující, je kromě toho jistě vhodné
neinvestovat jen do „vrtulí“ domácích. Těch je rozumné mít tolik, aby občas pokryly i zimní
potřebu, i když i takový skromný cíl se zatím jeví stěží uskutečnitelný.21
Vhodné je investovat též
do turbín v místech větrnějších a současně do vedení z takových dálek – možná až z marockého
pobřeží severní Afriky. To jsou technologie plně rozvinuté, které lze při dobré vůli budovat
okamžitě a velice rychle.
V již zmíněné práci 12
Jacobson et al., zahrnující realisticky možné soběstačné regiony celého světa,
je ale ten „náš“ region omezený na Evropu bez Ruska. Zahrnuje tedy všechny i nám blízké
postsovětské země. Afrika je v uvedené klíčové práci region samostatný, stejně jako Střední
východ. Jako pevninský soběstačný region omezený na jediný stát v ní vystupuje jen Izrael,
z pochopitelných důvodů. Česko v pozici a situaci Izraele není. Zdůrazněme, že zmíněná práce
15 (Passivhaus Institut), „Passivhaus-Altbau", 2010, https://passipedia.de/grundlagen/passivhaus-altbau.
16 Juraj Hazucha, „Rekonstrukce v pasivním standardu" (Centrum pasivního domu, 2013),
https://www.pasivnidomy.cz/webove-infolisty-10-rekonstrukce/f2530.
17 Johannes Jarke-Neuert a Grischa Perino, „Energy Efficiency Promotion Backfires under Cap-and-Trade", Resource
and Energy Economics 62 (1. listopad 2020): 101189, https://doi.org/10.1016/j.reseneeco.2020.101189.
18 Jaume Freire-González, „Energy Taxation Policies Can Counteract the Rebound Effect: Analysis within a General
Equilibrium Framework", Energy Efficiency 13, č. 1 (1. leden 2020): 69–78, https://doi.org/10.1007/s12053-019-
09830-x.
19 Franco Ruzzenenti et al., „Editorial: The Rebound Effect and the Jevons’ Paradox: Beyond the Conventional
Wisdom", Frontiers in Energy Research 7 (2019), https://doi.org/10.3389/fenrg.2019.00090.
20 Colin Walsh, ed., „Wind energy in Europe in 2019 - Trends and Statistics" (WindEurope, 14. únor 2020),
https://windeurope.org/data-and-analysis/product/.
21 David Hanslian, „Aktualizace potenciálu větrné energie v České republice z perspektivy roku 2020" (Ústav fyziky
atmosféry AV ČR, 16. červen 2020), http://www.komoraoze.cz/download/pdf/171.pdf.
4/11
nespoléhá na žádné technologie, které ještě nejsou v masovém měřítku rozvinuté a vyžadovaly by
další výzkum, vývoj, pak pilotní projekty atd. Tedy technologie, u nichž není jasné, kdy a v jakém
rozsahu by se mohly uplatnit (v každém případě až za velmi dlouho) a zdali by někdy byly
konkurenceschopné, nemluvě o jejich limitech materiálových, které jsou významné u baterií i
palivových článků.
4. Fosilní metan příliš škodí
Technologií zcela rozvinutou jsou (inter)kontinentální propojení umožňujících přenost stovek
gigawattů, z míst přebytků elektřiny do míst, kde jí je zrovna nedostatek. Přenos je účinnější a
levnější než ukládání. Taková nová vedení se nepochybně budou v Evropě stavět. Co se naopak
stavět nemá, to jsou jakékoliv ropovody a plynovody. Rozhodně nemá být dokončen projekt Nord
Stream 2 a mají skončit přípravy všech dalších plynovodů. A rovněž je nepřijatelná prospekce
dalších ložisek, natož zahájení těžby v nich. Zajisté i z důvodů geopolitických – nejen, že je žádoucí
snižovat závislost EU na Rusku, ale nebezpečné jsou i aktivity Turecka a dalších zemí, které usilují
o těžbu i mimo své teritoriální vody. Hlavně ale proto, že spotřeba fosilních paliv včetně fosilního
metanu má rychle klesat.
I dnes se ještě hovoří o tom, že metanem se bude nahrazovat uhlí v elektrárnách a teplárnách.
Argumentuje se přitom nejen tím, že jsou z něj „čistější spaliny“ neobsahující žádnou síru, popílek
či rtuť, ale také tím, že na jednotku uvolněného tepla připadne menší množství emitovaného oxidu
uhličitého. Jenže metan je velice silný skleníkový plyn. A při těžbě, transportu do dáli a v rozvodech
ke spotřebičům (což jsou plynové hořáky či motory) uniká z netěsných spojů a čerpadel. Dosáhne-li
únik cestou z podzemí až ke spálení celých tří procent, což je bohužel obvyklé, není metan už z
hlediska klimatu lepší zdroj tepla než uhlí.
Nahrazovat uhlí fosilním metanem by znamenalo zvýšení jeho spotřeby a budování dalších rozvodů
s dalšími úniky, čili přesný opak „dekarbonizace“, pod kterou rozumíme úbytek emisí nejen
samotného oxidu fosilního uhlíku, ale i dalších skleníkových plynů přepočítaných na tzv. ekvivalent
CO2. Ten se sice obvykle udává dle toho, jak moc k oteplení přispěje tuna či kilogram daného plynu
v horizontu sta let, jenže nás zajímá hlavně oteplení v nejbližších desetiletích. A v tom nadělá kilo
CH4 stokrát víc škody než kilo CO2 (označuje se to jako GWP20, potenciál globálního oteplení v
horizontu 20 let). Růst metanové infrastruktury jako náhrady dosavadní uhelné by znamenal růst
skleníkových emisí!22
Už dosavadní, používaná fosilní infrastruktura (zahrnující též uhlí a ropu),
nebude-li odstavována už před koncem své životnosti, totiž znemožní zastavit oteplování v souladu
s cílem Pařížské dohody.23
Stručně řečeno, nyní těžená ložiska se nesmí dotěžit, valná většina paliv
v nich obsažená musí zůstat v zemi.
Důkladnou diskusi nesmyslnosti – nejen z hlediska ochrany klimatu, ale i z hlediska ekonomického
(tzv. Stranded assets) – budování nové infrastruktury pro metan čili zemní plyn poskytuje práce 24
.
Ta upozorňuje i na to, že rozsáhlá infrastruktura existující dnes by se v budoucnu neměla používat
ani pro metan vyráběný uměle, s využitím elektřiny, která nebude mít jiné využití. Úniky metanu
lze totiž stlačit k nule jen tak, že se bude používat pouze lokálně, velmi kontrolovaně – například
jako ten produkovaný v bioplynových stanicích, kde se nepracuje s jeho velkými tlaky.
5. Hypotetické masivní „ukládání“
Spoléhat ve velké míře na technologie, které dosud ještě nebyly masově nasazeny, je nerozumné
a nezodpovědné. Ještě horší je ale odkládat masivní rozvoj větrné a solární energetiky
22 Thule Traber a Hans-Joseph Fell, „Erdgas Leistet Keinen Beitrag Zum Klimaschutz" (Berlin: Energy Watch Group,
13. září 2019), http://energywatchgroup.org/wpcontent/uploads/EWG_Erdgasstudie_2019.pdf.
23 Dan Tong et al., „Committed Emissions from Existing Energy Infrastructure Jeopardize 1.5 °C Climate Target",
Nature 572, č. 7769 (srpen 2019): 373–77, https://doi.org/10.1038/s41586-019-1364-3.
24 Christian von Hirschhausen, Claudia Kemfert, a Fabian Praeger, „Fossil Natural Gas Exit – A New Narrative for the
European Energy Transformation towards Decarbonization", SSRN Scholarly Paper (Berlin: Deutsches Institut für
Wirtschaftsforschung (DIW), 1. září 2020), https://doi.org/10.2139/ssrn.3686430.
5/11
s argumentem, že se nejprve musí rozvinout užívání baterií atp. Jde vlastně o výmluvu, že se to
„nějak“ vyřeší v budoucnu, takže nyní nemusíme naše hospodářství měnit. To se týká všeho tzv.
„ukládání elektřiny“.
Jeho potřeba v budoucnu jistě poroste, ale zatím nepředstavuje problém. Jedna technologie už se
rozvíjí rychle, a to díky elektromobilům. Budou-li emise skleníkových plynů dostatečně
zpoplatněny, bude expandovat i trh se stacionárními bateriemi připojenými na síť. Jak moc se
uplatní např. jako doplněk fotovoltaické elektřiny, hojné jen za slunných hodin, záleží na tom, budeli
jejich nasazení levnější než flexibilní reakce na straně spotřeby.
5.1 Tepelná akumulace je ta hlavní
Jak opakovaně zdůrazňuje Marc Jacobson, podstatná část spotřeby je na ohřívání a na chlazení. Tam
je denní až týdenní akumulace snadná, levná a má být samozřejmá. Velké vodní zásobníky
„tepla/chladu“ i mrazicí haly či boxy, velmi dobře tepelně izolované, lze nahřát/ochladit předem, dle
momentální a předpovězené ceny elektřiny, což je již dnes technicky dosažitelné, jen praxe
zaostává. („Noční proud“ či „nízká sazba“ jsou staré, primitivní příklady, kdy šlo o to vyrovnat
spotřebu v průběhu dne – nově půjde hlavně o to, přizpůsobit ji proměnné výrobě.) Ale zdaleka
nejde jen o systémy dedikované pro ohřev či chlazení.
Jak už řečeno, velký potenciál mají budovy regenerované až na pasivní standard.25 26
Jsou skvěle
tepelně izolované, větrané bez úniku či průniku tepla a dle potřeby mají okna zastíněná či naopak
poskytující co nejvíce slunečního tepla. I bez umělého ohřevu či chlazení v nich velmi dlouho
vydrží teplota v komfortním rozsahu. Hřát i chladit je stačí také jen v těch chvílích, kdy je hojnost
nefosilní elektřiny. Velmi zlepšené budovy (pasivního standardu lze nejsnáz docílit u velkých
bytových domů) by v Česku kromě toho umožnily do doby, než bude dost nefosilní elektřiny, užívat
fosilní metan vhodněji než v dnešních výtopnách – totiž nepálit jej v hořácích, ale v motorech
spouštěných dle potřeby jen tehdy, když je o elektřinu nouze. Tedy užívat jej pouze kogeneračně.
Životnost plynových motorů není tak dlouhá, aby byla v rozporu s cílem zbavit se fosilního metanu
a dosáhnout do r. 2040 nulových emisí.
Významná část evropské noční elektřiny může být lépe než bateriemi pokryta solárními tepelnými
elektrárnami instalovanými i na slunném severu Afriky a na Středním východě. Vyžaduje to
samozřejmě dobrou spolupráci, což je velká příležitost pro rozvoj tamních zemí. Také je k tomu
potřeba vybudování podmořských HVDC vedení, což je evropská, dobře zvládnutá technologie
s minimálními ztrátami vlivem přenosu i konverze mezi střídavým a stejnosměrným proudem.27
5.2 Biomasy pro energetiku je a bude málo
Jednou takovou „konzervou“ pro využití až v případě nedostatku elektřiny ze slunce a větru (jinde
než u nás i z vody) je i biomasa. Ale jen malý přídavek k obnovitelné elektřině může být trocha
místního dříví na topení a místního tepla z bioplynek, jejichž motory by měly běžet pokud možno
rovněž jen ve chvílích, když sluneční a větrné elektřiny není dost. Energetické využití biomasy
oproti dnešku už v EU nemůže podstatně vzrůst. Nějaká biomasa (pokud se nebude jímat oxid
uhličitý ze vzduchu) bude potřeba pro umělou výrobu kapalných uhlovodíků, totiž paliv pro
nezbytnou dopravu, které se nepodaří nahradit, viz dále.
5.3 Vodík z obnovitelné elektřiny bude až někdy
Velkou „zásobu energie“ lze vytvořit rozkladem vody na kyslík a vodík pomocí elektrolýzy. Velké
elektrolyzační stanice (dosud neexistují) jsou ale kapitálově velmi náročné a mohou proto být
25 Francesco Mancini a Benedetto Nastasi, „Energy Retrofitting Effects on the Energy Flexibility of Dwellings",
Energies 12, č. 14 (leden 2019): 2788, https://doi.org/10.3390/en12142788.
26 (IEA – International Energy Agency), „Sustainable Recovery", IEA, 18. červen 2020,
https://www.iea.org/reports/sustainable-recovery.
27 William Zappa, Martin Junginger, a Machteld van den Broek, „Is a 100% Renewable European Power System
Feasible by 2050?", Applied Energy 233–234 (1. leden 2019): 1027–50,
https://doi.org/10.1016/j.apenergy.2018.08.109.
6/11
rentabilní, jen pokud jsou v provozu řekněme alespoň polovinu času do roka.28
Jejich rozvoj proto
nelze čekat dříve, než bude solárních a větrných zdrojů tak mnoho, že polovinu času nebude pro
elektřinu jiné okamžité využití.
Vodík je nezbytně potřeba pro dekarbonizaci výroby oceli – na něj se může vázat kyslík z oxidů
železa místo na uhlík. Je nutný i pro dnešní a budoucí chemický průmysl. Zatím ale má vodík, který
se nyní používá, stejně velkou „uhlíkovou stopu“ jako například ropa – vyrábí se totiž parním
reformingem metanu (viz např. 29
). Úvahy, že půjde alespoň významně snížit záchytem a
ukládáním produkovaného CO2 (tzv. CCS, Carbon Capture and Storage), vzbuzují zcela
neoprávněné naděje. I když se o ukládání oxidu uhličitého do podzemí mluví už velmi dlouho a EU
sponzorovala řadu projektů, všechny skončily neúspěchem.35
Není vyloučeno, že při zpoplatnění
CO2 na úrovni stovek eur za tunu se CCS v nějaké malé míře časem uplatní, ve velké míře je to
zcela nepravděpodobné i vzhledem ke geologickým omezením. Vyprávění o velké roli CCS v
budoucnu tak hraje podobnou roli jako vyprávění o termonukleárních elektrárnách – jako výmluva,
že se teď o emise starat nemusíme, vždyť budoucí generace už se jich těmi svými
supertechnologiemi jistě nějak zbaví.
O strategii EU k využití vodíku viz publikaci 30
, její ostrou kritiku viz 31
. Hypoteticky možné
ukládání vodíku v kavernách vytvořených v solných tělesech viz 32
, jejich potenciál je velký, dají se
ale budovat jen v blízkosti moře (kam je nutno odvést solanku z rozpouštění soli). Až takové
ukládání by umožnilo sezónní využití v zimě, přičemž vodík pro to by se asi produkoval hlavně
solární elektřinou. Vzhledem k omezeným možnostem transportu vodíku (nelze užít dosavadních
potrubí pro fosilní metan) by to vyžadovalo produkci elektřiny blízko oněch kaveren.
Pro úplnou dekarbonizaci dopravy budou pravděpodobně (určitě v případě dálkové lodní dopravy)
potřeba kapalné uhlovodíky z vodíku a biomasového uhlíku. Přehled technologií, a to i těch
potřebných i pro bezemisní výrobu oceli či cementu, viz práci 33
.
5.4 Stlačený vzduch v plenkách, vývoj závislý na zpoplatnění emisí
Mezi technologie akumulace počítejme i stlačený vzduch. O tom se dlouho občas píše, jako v roce
2007: http://www.bine.info/en/publications/publikation/druckluftspeicher-kraftwerke/aa-caesforschungsziele/.
V roce 2019 její užití popisuje např. https://nfp-energie.ch/en/dossiers/191/, ale
jen ve vzdálené nejisté budoucnosti.
Možností této a výše zmíněných technologií doopravdy ukáže teprve rozvoj trhu s nimi. Ten ale
může ve velkém nastane teprve tehdy, když se fosilní paliva stanou mnohem dražšími díky
zpoplatnění alespoň takovému, jaké odpovídá škodám, které rozvratem klimatu působí už nyní –
tedy ne na úrovni desítek, ale stovek eur za tunu CO2. Až to povede k rychlé stavbě nefosilních
elektráren a pak i k nástupu soutěžících způsobů ukládání energie.
28 Sebastian Drünert et al., „Power-to-X (PtX) aus „Überschussstrom“ in Deutschland – Ökonomische Analyse",
Zeitschrift für Energiewirtschaft 43, č. 3 (1. říjen 2019): 173–91, https://doi.org/10.1007/s12398-019-00256-7.
29 Robert Rapier, „Estimating The Carbon Footprint Of Hydrogen Production", Forbes, 6. červen 2020,
https://www.forbes.com/sites/rrapier/2020/06/06/estimating-the-carbon-footprint-of-hydrogen-production/.
30 Mai Ling CORKE, „European Clean Hydrogen Alliance", Text, Internal Market, Industry, Entrepreneurship and
SMEs - European Commission, 6. červenec 2020, https://ec.europa.eu/growth/industry/policy/european-clean-
hydrogen-alliance_en.
31 Belén Balanyá a Lala Hakuma Dadci, „[Opinion] Revealed: Fossil-Fuel Lobbying behind EU Hydrogen Strategy",
EUobserver, 8. červenec 2020, https://euobserver.com/opinion/148873.
32 Dilara Gulcin Caglayan et al., „Technical Potential of Salt Caverns for Hydrogen Storage in Europe", International
Journal of Hydrogen Energy 45, č. 11 (28. únor 2020): 6793–6805, https://doi.org/10.1016/j.ijhydene.2019.12.161.
33 Steven J. Davis et al., „Net-Zero Emissions Energy Systems", Science 360, č. 6396 (29. červen 2018),
https://doi.org/10.1126/science.aas9793.
7/11
5.5 Evropské studie o uskladňování
Velmi podrobný přehled současného stavu a možného vývoje v EU podává „Study on energy
storage – Contribution to the security of the electricity supply in Europe“ z března 2020 34
, dostupná
také na 35
. Ta ovšem nemodeluje tak velkou dekarbonizaci, jaká je již v roce 2030 nutná pro splnění
cíle Pařížské dohody, ale přidržuje se dříve formulovaných, zcela nedostatečných cílů EU. Úplnou
dekarbonizaci posouvá do dáli na rok 2050. Víme přitom, že na roku úplné dekarbonizace příliš
nezáleží – celkové oteplení bude pouze funkcí toho, kolik ještě fosilních paliv spálíme. Tedy na
tom, kdy jejich užití začne prudce klesat. Studie počítá s velkým užitím fosilního metanu až do
doby, kdy by jej měl nahradit plyn z elektrolýzy vody. Zajímavým údajem studie je, že elektrické
propojení Česka s okolím je již dnes natolik velké, že v modelovaných scénářích by nebylo nutné je
valně navyšovat, na rozdíl například od Německa a Rakouska. Na druhé straně studie téměř
nezmiňuje nová HVDC vedení. Účinné velké zpoplatnění emisí CO2 odkládá až za horizont 2030.
Nevládní organizace předložily též poměrně propracovanou vizi / přání vývoje v EU.36
6. Recentní vědecké publikace o úplné dekarbonizaci
Mnoho publikací dochází k závěru, že celá ekonomika (česká, evropská, světová) nemůže být
založena jen na obnovitelných zdrojích. Ukazuje se ale, že jde o publikace nesolidní, za nimiž
mohou stát zájmy průmyslů vázaných na fosilní paliva. Viz o tom zejména práce 37
a 38
, které
podávají skutečný stav vědeckého poznání, podobně jako výše citováná práce Jacobson et al.
Zajímavá je i studie 39
a přehled prací 40
. Stojí za povšimnutí, že tyto práce neberou vážně možnost
renesance někdejší výstavby elektráren jaderných.
Vynikající přehled současného zásobování světové ekonomiky různými zdroji energie podává
britská zpráva o výsledcích výzkumu sponzorovaná vládou. Hlavně však předkládá realistický
scénář, co všechno se musí stát, aby Spojené království dostálo svému zákonu, který stanoví, že
bilance emisí musí být v roce 2050 už nulová. Scénář spoléhá výhradně na technologie dnes již
běžné, které je jen potřeba o hodně rychleji než dosud implementovat a přitom i „za pochodu“
trochu zlepšovat, jak to půjde. Hned na počátku stanoví, že je nepřijatelné počítat s jakýmikoliv
uměle zařízenými propady, protože jejich uskutečnění je zcela nepravděpodobné. Nemluví tedy o
nulové bilanci, ale o nulových emisích skleníkových plynů – jmenuje se proto Absolute zero.
Zahrnuje do toho přitom i emise vznikající nyní jinde, ale připadající na britskou spotřebu potravin
a zboží. Do roku 2050 je v něm vše opřeno přímo jen o elektřinu z větru a slunce a patřičně
34 Publications Office of the European Union, „Study on Energy Storage : Contribution to the Security of the
Electricity Supply in Europe.", Website (Publications Office of the European Union, 8. květen 2020),
http://op.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/a6eba083-932e-11ea-aac4-01aa75ed71a1/language-en.
35 Union, „Energy Storage", Text, Energy - European Commission, 7. leden 2020,
https://ec.europa.eu/energy/topics/technology-and-innovation/energy-storage_en.
36 (CAN Europe, EEB), „Building a Paris Agreement Compatible (PAC) Energy Scenario", Caneurope, 30. červen
2020, http://www.caneurope.org/publications/reports-and-briefings/1969-building-a-paris-agreement-compatible-
pac-energy-scenario.
37 Mark Diesendorf a Ben Elliston, „The Feasibility of 100% Renewable Electricity Systems: A Response to Critics",
Renewable and Sustainable Energy Reviews 93 (1. říjen 2018): 318–30, https://doi.org/10.1016/j.rser.2018.05.042 ,
http://pubclimate.ch.mm.st/TheFeasibilityOf100pcRenewableElectricitySystems--AResponseToCritics--
Diesendorf--Elliston2018.pdf.
38 T. W. Brown et al., „Response to ‘Burden of Proof: A Comprehensive Review of the Feasibility of 100%
Renewable-Electricity Systems’", Renewable and Sustainable Energy Reviews 92 (1. září 2018): 834–47,
https://doi.org/10.1016/j.rser.2018.04.113.
39 Manish Ram et al., Global Energy System based on 100% Renewable Energy – Power, Heat, Transport and
Desalination Sectors. Study by Lappeenranta University of Technology and Energy Watch Group (Lappeenranta
and Berlin, 2019),
http://energywatchgroup.org/wp-content/uploads/EWG_LUT_100RE_All_Sectors_Global_Report_2019.pdf.
40 Kenneth Hansen, Christian Breyer, a Henrik Lund, „Status and Perspectives on 100% Renewable Energy Systems",
Energy 175 (15. květen 2019): 471–80, https://doi.org/10.1016/j.energy.2019.03.092.
8/11
flexibilní poptávku po ní. Do té patří i tepelné zlepšení budov a výstavba jen v pasivním standardu.
Jelikož pro leteckou a dálkovou lodní dopravu se elektrické pohony do roku 2050 nedají očekávat,
musí tyto způsoby dopravy postupně klesnout k nule, podobně i emisně náročná výroba
portlandského cementu. Později se mohou obnovovat tak, jak přebytky obnovitelné elektřiny
umožní bezemisní výrobu vodíku a amoniaku.41
Navazující studie pak probírá možnosti a překážky
dekarbonizace některých průmyslů.42
Nutno podotknout, že ač je to scénář zdánlivě ambiciózní a
přísný, ač optimistický, není kompatibilní s tím, jak rychle by musely britské emise klesat, aby
země dostála cíli Pařížské dohody – pro to je dosažení nuly v roce 2050 příliš pozdní (zpráva
dohodu vůbec nezmiňuje). Je zjevné, že pro patřičně rychlejší pokles by byl nutný i velký ústup od
nákupu zboží, například aut.
Z podzimu 2019 je i jiná práce, nová verze studie Zero Carbon Britain. I ta je počítaná jako plně
ostrovní řešení. V nějaké malé míře počítá i s konverzí vodíku na metan, pro jeho dlouhodobé
ukládání a užití dnešními technologiemi, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Zero_Carbon_Britain.
Pro téměř celou Evropu (bez Ukrajiny a Běloruska) je spočítán model „Paris“ ve zprávě reflektující
jak Zelenou dohodu pro Evropu, tak i náš potřebný podíl na eliminaci emisí odpovídající cíli
Pařížské dohody, totiž jejich konec k roku 2040.43
Najdete v ní i tabulku 1 podávající přehled
projektů CCS, které selhaly. Studie podává asi nejlepší přehled, jakou cestou se musíme vydat.
Modeluje Evropu dobře elektricky propojenou. Výrobu i spotřebu elektřiny počítá za předpokladu,
že flexibilita spotřeby v dopravě a vytápění je nulová – jak sama uvádí, vychází pak pochopitelně
zbytečně velká potřeba akumulace v rámci dne i týdne.
7. Limitace oteplením a klimatickou změnou
Dosavadní velké tepelné elektrárny, jako jsou všechny jaderné, již v minulosti narážely na problém
nedostatku chlazení. Do budoucna ani v Česku nelze počítat s tím, že by každé léto mohly
poskytovat svůj plný výkon – nejen proto, že (malou) část chladicí vody vypaří a pošlou ovzduším
do velkých dálek, takže dál zmenšují průtok v Jihlavě či Vltavě, ale též proto, že teploty v obou
řekách již nyní bývají příliš vysoké, takže voda vrácená do řeky by problém ještě zhoršila. Na to
upozorňuje rozsáhlá práce Water – Energy Nexus in Europe.44
Viz i její krátkou reflexi Energy
policy must consider water footprint of energy sector, suggests EU study ve věstníku Science for
Environment Policy ze 2. června 2020.
Limitace suchem, které je důsledkem zvýšení teplot a tedy též výparu, se týká rovněž možné
produkce biomasy pro energetické využití. Rozpad lesních porostů v Česku je toho nápadnou
ukázkou. Situace se u nás v tomto ohledu trvale zhorší i při splnění cíle Pařížské dohody, to jest
„dekarbonizaci“ celého světa do roku 2050.
8. Závěr
Rychlé uzavření českých uhelných elektráren je bezpečně možné tehdy, pokud se budou řádově
rychleji než doposud budovat kapacity solární a větrné (větrné vycházejí i při pesimistických
předpokladech o malém a nerostoucím zpoplatnění emisí lépe než i dosavadní uhelné 45
). Hned
41 Julian Allwood et al., „Absolute Zero", Report, 29. listopad 2019, https://doi.org/10.17863/CAM.46075.
42 Julian Allwood et al., „Unlocking Absolute Zero: Overcoming Implementation Barriers on the Path to Delivering
Zero Emissions by 2050", Report, 5. říjen 2020, https://doi.org/10.17863/CAM.57650.
43 Karlo Hainsch et al., „Make the European Green Deal Real: Combining Climate Neutrality and Economic
Recovery", Research Report (Berlin: DIW Berlin: Politikberatung kompakt, 15. červen 2020),
https://www.econstor.eu/handle/10419/222849.
44 FPFIS team, „Water – Energy Nexus in Europe", Text, EU Science Hub - European Commission, 13. červen 2019,
https://ec.europa.eu/jrc/en/publication/eur-scientific-and-technical-research-reports/water-energy-nexus-europe.
45 (BloombergNEF), „Investing in the Recovery and Transition of Europe’s Coal Regions Bulgaria, Czechia, Poland
and Romania" (Bloomberg Finance L.P, 6. červenec 2020),
https://data.bloomberglp.com/professional/sites/24/BNEF-white-paper-EU-coal-transition-Final-6-July.pdf.
9/11
zpočátku může být vhodné investovat i do takových elektráren v zahraničí. Spolu s tím je vhodné
připravovat nová dálková vysokonapěťová vedení.
Scénáře pro „Uhelnou komisi“ ale nepočítají s elektřinou vyráběnou v dáli, s mohutnými toky do
Česka a z něj. Zjevně se nezabývají se nutnou rychlou dekarbonizací celé ekonomiky, spoléhajíce
do budoucna na fosilní plynové elektrárny.46
Nejsou vůbec v souladu s cílem Pařížské dohody,
ostatně podobně jako dosavadní plány většiny zemí.47
Potřebné velmi rychlé budování solárních elektráren se zdaleka nemůže omezovat na střechy budov.
Tam je totiž nejdražší a nejpomalejší. Nasnadě je zejména využít synergie s ochranou vodních
nádrží před sluncem a výparem – u plovoucích solárních polí nebude nikdo litovat, že zabírají
plochu využitelnou jinak. Cenná je i synergie fotovoltaiky s pastvou a produkcí sena – v suchých
horkých obdobích může chránit chovaná zvířata a zajistit alespoň nějakou trávu, jako se to ukázalo
již v létě 2018.48
Dále připadá v úvahu i agrivoltaika, která v takových situacích i obdělávané půdě
poskytuje částečný stín i ochranu před větrem.49 50 51
Mluví se o „boji proti suchu“ – tohle je jedna
z mála cest, jak omezit ztrátu vody výparem; navíc tak mohou plodiny být chráněny i proti
krupobití.52
Zajímavé je, že i investičně může být výhodnější instalovat panely pohyblivé a s
citlivou vrstvou i na dolní straně.53
Táž půda může poskytovat jak zemědělskou produkci, tak i elektřinu ze slunce a větru. Větrné
turbíny navíc v rovinaté krajině poskytují ochranu před jarními přízemními mrazíky a snižují
teplotní rozdíly mezi dnem a nocí54
a doložitelně zvyšují produkci55
. Kromě toho poskytují
hospodařícím vlastníkům půdy jistotu příjmu přes rostoucí výkyvy produkce vlivem klimatické
46 Michal Tomeš, „Česko chce masově vsadit na větrnou a solární energii. Uhlí se zřekne úplně", Deník N, 5. červen
2020, https://denikn.cz/373803/denik-n-ziskal-sest-scenaru-energeticke-budoucnosti-ceska-nejekologictejsi-
varianta-nemusi-stacit-spotrebe/.
47 (Centrum pro dopravu a energetiku), „Nové klimatické plány členských zemí EU jsou slabé, ukázala analýza. I ten
český má mezery.", Klimatická koalice, 4. červen 2020,
https://klimatickakoalice.cz/pro-media/tiskove-zpravy/nove-klimaticke-plany-clenskych-zemi-eu-jsou-slabe-
ukazala-analyza-i-ten-cesky-ma-mezery.
48 Steve Hanley, „Fraunhofer Reports Combining Farming With Solar 186% More Efficient In Summer Of 2018",
CleanTechnica, 12. duben 2019, https://cleantechnica.com/2019/04/12/fraunhofer-reports-combining-farming-withsolar-186-more-efficient-in-summer-of-2018/;
Steve Hanley, „Europe Puts Focus On Floating Solar &
Agrivoltaics", CleanTechnica, 22. březen 2020, https://cleantechnica.com/2020/03/22/europe-puts-focus-on-
floating-solar-agrivoltaics/.
49 Hélène Marrou, „Co-Locating Food and Energy", Nature Sustainability 2, č. 9 (září 2019): 793–94,
https://doi.org/10.1038/s41893-019-0377-0; Hélène Marrou, „Agrivoltaics : A Win-Win System to Combine Food
and Energy Production?", Springer Nature Sustainability Community, 21. září 2019,
https://sustainabilitycommunity.springernature.com/users/311875-helene-marrou/posts/53868-agrivoltaics-a-win-
win-system-to-combine-food-and-energy-production.
50 Greg A. Barron-Gafford et al., „Agrivoltaics Provide Mutual Benefits across the Food–Energy–Water Nexus in
Drylands", Nature Sustainability 2, č. 9 (září 2019): 848–55, https://www.nature.com/articles/s41893-019-0364-5 ,
https://www.researchgate.net/publication/335583033_Agrivoltaics_provide_mutual_benefits_across_the_food-
energy-water_nexus_in_drylands.
51 „Benefits of Agrivoltaics Across the Food-Energy-Water Nexus | News | NREL", 11. září 2019,
https://www.nrel.gov/news/program/2019/benefits-of-agrivoltaics-across-the-food-energy-water-nexus.html.
52 Milan Smrž, „Eurosolar.cz - Agrovoltaika - nové možnosti", 29. březen 2020,
http://www.eurosolar.cz/novinky/agrovoltaika-nove-moznosti-1404043161.html.
53 Carlos D. Rodríguez-Gallegos et al., „Global Techno-Economic Performance of Bifacial and Tracking Photovoltaic
Systems", Joule, 3. červen 2020, https://doi.org/10.1016/j.joule.2020.05.005; (Science Daily), „Double-Sided Solar
Panels That Follow the Sun Prove Most Cost Effective", ScienceDaily, 3. červen 2020,
https://www.sciencedaily.com/releases/2020/06/200603132543.htm.
54 Fred Love, „Wind Turbines May Have Beneficial Effects for Crops, According to Research", 12. prosinec 2016,
https://phys.org/news/2016-12-turbines-beneficial-effects-crops.html.
55 Daniel T. Kaffine, „Microclimate Effects of Wind Farms on Local Crop Yields", Journal of Environmental
Economics and Management 96 (1. červenec 2019): 159–73, https://doi.org/10.1016/j.jeem.2019.06.001.
10/11
změny.56
Lepší využití půdy než takto kombinované lze stěží vymyslet. Pro jejich přijatelnost
a oblibu u místních obyvatel je ovšem žádoucí, aby se rovnoprávně mohli podílet i na investicích do
nich, případně spolu s obcemi, jak jsou známy dobré příklady z Rakous i Německa.
Jak řečeno v úvodu, dostatečně rychlá dekarbonizace nenastane, budou-li emise skleníkových plynů
nadále levné. Aby byly zpoplatněny, to vyžaduje i podporu veřejnosti. A pro tu je rozhodující dobré
povědomí o klimatické krizi a její příčině: fosilních palivech. Ve starých členských zemích EU je
naštěstí mnohem lepší než u nás, což vedlo i k Zelené dohodě pro Evropu a vposledku jako reakci
na pandemii i k alokaci obrovských prostředků právě na „transformational change“ transformaci
společnosti a ekonomiky k nefosilní. Je nejvyšší čas se rozhodnout, jak je v Česku použijeme.
Zásadní zlepšení stavu budov a rychlá výstavba nefosilních elektráren jsou tím krokem, který je
potřeba udělat. Nepropásněme tu příležitost.
Jan Hollan, 16. října 2020
PS
Starší verze textu z léta 2020 zahrnovala jako možnost i budoucí náhradu fosilního metanu takovým, který bude
vytvářen uměle z vodíku a biomasy, a to při použití celé dosavadní metanové infrastruktury. Ve skutečnosti je ale pro
dosažení nulových emisí onu infrastrukturu, ze které významná procenta zemního plynu unikají, z valné části
deaktivovat, jak ukazují nově citované práce.
Nynější verze textu byla věcně dokončena k 16. říjnu 2020. Nereflektuje řadu prací, které autor procházel později – ty
jsou uvedené v jeho veřejné knihovně Zotera https://www.zotero.org/jenikholan/library, ve složce dekarbon (lze ji
seřadit dle data přidání).
56 Elizabeth Weise, „Wind Energy Can Help American Farmers Earn Money, Avoid Bankruptcy", usatoday, 20. únor
2020, https://www.usatoday.com/story/news/nation/2020/02/16/wind-energy-can-help-american-farmers-earn-
money-avoid-bankruptcy/4695670002/.
11/11