IZRAELSKO-PALESTINSKÝ KONFLIKT MAREK ČEJKA Blízkovýchodní konflikt nebo konflikty? ◼ Izraelsko-palestinský (od r. 1948, resp. od r. 1920 – konflikt s prvky občanské války) ◼ Izraelsko-arabský (konvenční války se sousedy od r. 1948 – války v letech 1948-49, 1956, 1967, 1973, 1982, 2006) ◼ Konflikty v Perském zálivu (1990, od r. 2003) ◼ Konflikt v Libanonu (1975 – 1990) ◼ Konflikty mezi muslimskými zeměmi navzájem (Irák vs. Irán, Irák vs. Kuvajt, Libye vs. Čad), občanské války (Jordánsko, Jemen ad.) ◼ Alžírsko (1954-62) ◼ Afghánistán (války v 19. a 20. stol., hlavně od zač. 80. let 20. století) ◼ Kurdská otázka ◼ Konflikty po Arabském jaru 2011 (hlavně Libye, Sýrie) – sem spadá i konflikt s ISIS (cca 2014-2019) Blízkovýchodní konflikty a jejich oběti (graf ilustruje situaci cca z roku 2015) Přes řadu rozdílů mají konflikty na Bl. Východě důležité spojnice ◼ Ve většině případu nevznikly primárně kvůli náboženství, ale kvůli sporu o území, resp. dominanci určitého národa/etnika na určitém území, jsou to tedy NACIONALISTICKÉ konflikty ◼ Až do počátku 20. století nebyly mezi muslimy, židy a křesťany na Blízkém východě výraznější problémy ◼ Náboženství začalo hrát v konfliktech důležitou roli až v průběhu politizace náboženství ve 20. století (zhruba od 70. let) ◼ Většina novodobých konfliktů má kořeny až v 19./20. století, nikoliv v dobách „pradávných“ (biblických, novozákonních atd.) ◼ Většina ze současných konfliktů má kořeny jak v domácí politice, tak souvisí i s aktivitami západního světa (první pol. 20. stol. – Velká Británie, Francie, druhá pol. USA, SSSR) – politika v duchu „rozděl a panuj“ ◼ Blízkovýchodní dění nelze zjednodušovat do černobílých schémat ◼ Současná komplikovaná a nebezpečná situace je důsledkem řady okolností a procesů ◼ K pochopení blízkovýchodního vývoje nestačí pouze sledovat zprávy a noviny, ale je třeba znát kontext dění a historii ◼ Jednostranný či tendenční přístup nelze vyčítat těm, kdo mají s konfliktem osobní sepětí, případně od něj nemají odstup ◼ Pokud se však podobné stereotypy začnou objevovat i u některých politiků, historiků, politologů, diplomatů apod., není to v pořádku Izraelsko-palestinský spor navazuje na vznik moderního nacionalismu v 19. století Nové fenomény z konce 19. stol.: sionismus a arabský nacionalismus Židovství v diaspoře před vznikem sionismu ◼ Od roku 70 n.l. (porážka židovského povstání Římany) se velká část Židů uchyluje do exilu (diaspory) – jejich situace v různých částech světa je odlišná ◼ Antisemitismus je přítomen hlavně v křesťanské Evropě – Židé často lidé podřadné kategorie, život v izolaci a ghettech Dlouhá historie křesťanského antisemitismu a tradiční stereotypizace židů Tradiční obvinění židů: • „krevní pověra“ (blood-libel) • znesvěcování hostií • trávení studní • šíření moru a nemocí • později „židovská světovláda“ Teologické základy křesťanského antisemitismu: ◼ Jan Zlatoústý (344 – 407) Židé jsou nejhorší ze všech lidí. Jsou chlípní, nenasytní a lakotní. Jsou to proradní vrazi křesťanů a uctívači ďábla. Jejich náboženství je zkažené... Židé jsou odporní vrazi Krista, a kdo zavraždí Boha, ten již nemůže svůj hřích odčinit ani nemůže počítat se shovívavostí a odpuštěním. ◼ Sv. Augustin (354 – 430) Věrným obrazem Žida je Jidáš Iškariotský, jenž zaprodal Pána za pár stříbrných. Židé nikdy duchovně neporozumí Písmu a navždy ponesou vinu za Ježíšovu smrt, protože jejich otcové zabili Spasitele. ◼ Tomáš Akvinský (1225 – 1274) Protože Židé ukřižovali Pána, je zcela legitimní ponechat je navždy v otroctví. ◼ Reformace: Martin Luther (1483 – 1546) Podpalte jejich synagogy, a co neshoří, mělo by být zaházeno hlínou, aby nikdy nikdo z toho nemohl zahlédnout ani popel či kámen... aby Bůh věděl, že jsme křesťané... Měly by být umístěni pod jednu střechu nebo ve stáji stejně jako Cikáni, aby si uvědomili, že v naší zemi nejsou pány, jak se vychloubají, ale ubohými zajatci, jak si na nás u Boha neustále stěžují v hořkém naříkání... Osvícenství v Evropě a židovská emancipace ◼ Po fr. revoluci oddělování náboženství od státu na Západě, úpadek katolické církve a papežské moci ◼ Na Západě je náboženství postupně vytlačováno z veřejného života i ze státní politiky Proměny židovství v průběhu osvícenství ◼ Obecně je židovská společnost v diaspoře velmi zbožná a vzhledem k charakteru židovství a velkému důrazu na studium Tóry a Talmudu i gramotná a často vzdělaná ◼ V 18. a 19. století se osvícenství dostává i do židovských komunit ◼ Židovské osvícenství – HASKALA – hlavním předstvitelem berlínský židovský filosof Moses Mendelssohn (1729–1786) ◼ Důsledkem osvícenství je snaha části Židů o EMANCIPACI: modernizaci, integraci do většinové společnosti (ASIMILACE), sekularizaci, potlačení moci rabínů, zjednodušení náboženství, odklon od jidiš a ortodoxního judaismu ◼ v židovském prostředí se také projevují nové západní politické ideologie a směry – velmi silné jsou levicové – socialismus, komunismus, bundismus.. ◼ Naopak religiózní židovské komunity – hlavně ve východní Evropě – se uzavírají více do sebe, vymezují se proti modernitě a vše co ji provází a posilují svůj náboženský charakter – jedním z největších předmětů jejich kritiky se stane nová ideologie v židovském prostředí – SIONISMUS Antisemitismus a rasové teorie 19. století ◼ Reinterpretace Darwinových materialistických teorií sociálními darwinisty ◼ Vzhledem k „bílé rase“ jsou židé/semité, „černí/negři“, „žlutí“ etc. jsou považováni za oddělené a podřadné rasy Oživení evropského antisemitismu na přelomu 19. a 20. století a Dreyfussova aféra (1896) Rozvoj rasového antisemitismu – cesta k Holocaustu Židovská Evropa před a po 2. světové válce Děkuji za pozornost! Pro další informace sledujte: http://blizky-vychod.blogspot.com Publikace: ◼Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009) ◼Izrael a Palestina (2005) ◼Encyklopedie blízkových. terorismu (2007) ◼Rabíni naší doby (2010, spoluaut.) ◼Dějiny moderního Izraele (2011) ◼Lidé svatých zemí (2012) ◼Rabbis of our Time (2015, Routledge) ◼Korán, meč a volební urna (2020)