Mezinárodní instituce Úvodní poznámky Zdeněk Kříž Mezinárodní instituce •Mezinárodní instituce • •Trvalé soubory pravidel vymezující, jak by aktéři mezinárodních vztahů měli jednat. • •Hlavní typy • 1.Mezinárodní normy (mezinárodní právo), 2. 2.Mezinárodní organizace 3. 3.Mezinárodní režimy. • Mezinárodní normy (mezinárodní právo) a prameny •Mezinárodní právo má svůj původ v antickém Římě. • •Současný termín je mezinárodní právo veřejné - v podstatě se jedná o právo mezi státy. •„Je soubor právních pravidel, která upravují vzájemné vztahy rovných (asi) subjektů zpravidla států. Reguluje chování především států v rámci pravidel mezinárodních společenství. Hlavním cíle je zajistit pokojné soužití států a vytvořit podmínky pro jejich vzájemnou spolupráci.“ • •Obecné mezinárodní právo – zásadně obyčejové povahy, závazné pro všechny státy a subjekty mezinárodního práva • •Volná plavba po moři – platí pro všechny subjekty mezinárodního práva. • •Normy mezinárodního práva - dispozitivní povaha - státy ve vzájemných vztazích se mohou od obsahu těchto pravidel odchýlit na základě smluvního vztahu. • •Hlavní prameny – mezinárodní smlouvy, mezinárodní obyčej a obecné právní zásady. Mezinárodní normy (mezinárodní právo) II. •Od vnitrostátního práva se liší a)Jde o horizontálně decentralizovaný systém mezi vzájemně rovnými subjekty, státy. b)Mezinárodní právo má konsensuální povahu - výsledek svobodně projevené vůle států. •Snahy o vertikalizaci a centralizaci mezinárodního práva. •Kogentní normy – nelze se od nich odchýlit. • •Kodifikace – zpracování obyčejového práva do smluvní podoby (týká se obecného mezinárodního práva). • •Např. Pařížský akt – 1928 – zákaz války jako prostředku mezinárodní politiky, tento akt přijala většina národů • •Charta OSN – zákaz agresivní války. Počátky mezinárodního práva •Současné MP odráží hodnoty, pravidla a praxi Západu. • •Ucelený normativní systém – se vznikem národních států, v 18. století. • •Hugo Grotius (1583-1645), holandský právník, představitel přirozeného práva. • •Mare Liberum (1609); Tři knihy o právu válečném a mírovém (De iure belli et pacis libri tres, 1625). • •17. století do poloviny 20. století - dominantní vliv tradičního, státocentrického mezinárodního práva . • •Od poloviny 20. století se formuje moderní mezinárodní právo, komplexnější, větší pluralita aktérů, omezuje užití vojenské síly a staví mezinárodní právo na piedestal. • Mezinárodní organizace - vymezení •Definice - trvalé společenstvím alespoň tří států, které bylo založeno mezinárodní smlouvou, má vlastní orgány a neustále usiluje o dosažení cíle, kvůli němuž bylo založeno. • •Funkce – zvyšování efektivity mezinárodní spolupráce, u některých i oslabování anarchické povahy systému MZV a bezpečnostního dilematu. • •Dnes cirka 250 vládních a tisíce nevládních. • •Jejich počet narostl po druhé světové válce. • • •1945 - Organizace spojených národů (OSN). • • Mezinárodní organizace - klasifikace 1.Podle typu členství - a. mezinárodní vládní organizace (OSN, NATO, OBSE...), b. mezinárodní nevládní organizace (Greenpeace, Amnesty International, Romský národní kongres...), c. smíšené/hybridní organizace (Mezinárodní organizace práce, Hospodářská a sociální rada OSN – ECOSOC...),d. transvládní organizace (euroregiony, Meziparlamentní unie, Evropský výbor guvernérů centrálních bank...) e. nadnárodní korporace (Google, Shell, Microsoft) • •2. Podle způsobu získání členství - a. exkluzivní (NATO, OECD...), b. inkluzivní (Mezinárodní organizace pro míry a váhy...) • •3. Podle geografického rozsahu členství a. regionální (exkluzivní, limitované, intenzivní; Rada Evropy, Mercosur...), b. univerzální (inkluzivní, nelimitované, extenzivní; OSN, OECD, IMF...) • •4. Podle cílů a pole působnosti - a. tematicky univerzalistické (OSN...), b. tematicky specializované (WHO, WTO, většina nevládních...), i. Ekonomické, ii. bezpečnostní, iii. Environmentální, iv. Lidskoprávní, v. technické, vi. vědecké • •5. Podle druhů vztahů mezi členy a nečleny - a. budování kooperativních vztahů (IMF, WTO, Mezinárodní visegrádský fond...), b. snižování konfliktního potenciálu mezi členy (OBSE...), c. snižování konfliktního potenciálu mezi členy a nečleny (NATO, Varšavská smlouva...) • •6. Podle kategorií členství a. řádní členové, b. přidružení členové, c. pozorovatelé (Vatikán – OSN) Mezinárodní režimy- vymezení •Definice – Krasner – konsenzuální shoda v rámci disciplíny. • •Mezinárodní režim je „implicitní nebo explicitní principy, normy, pravidla a rozhodovací procesy, v jejichž rámci konvergují očekávání aktérů v dané oblasti mezinárodních vztahů. Principy jsou názory na fakta, příčiny a spravedlnost. Normy jsou standardy chování definované v pojmech práv a povinností. Pravidla jsou specifická ustanovení ve formě zákazů a příkazů k jednání. Rozhodovací proces je tvořen směrodatnými opatřeními pro tvorbu a implementaci kolektivního výběru.“ • •Mezinárodní režimy nejsou totožné s mezinárodními organizacemi! • •Mezinárodní organizace jsou charakterizovány fyzickými formálními strukturami, jasným rozdělením činností a právním postavením. • •Mezinárodní organizace mohou tvořit část režimu, jedna organizace může být dokonce součástí několika režimů, což platí i obráceně. Mezinárodní režim: typy •Rozlišovat režimy a konvence, tj. ad hoc uskupení. • •Režim musíme chápat jako kvalitativně vyšší kategorii, než jakou je uskupení, které se mění s každou změnou zájmu nebo rozdělení moci. • •Svou přechodnou podstatou konvence předcházejí režimům i organizacím. • •Režimy vznikají na základě toho, že se aktéři vzdají nezávislého racionálního rozhodování, •aby mohli jednat v situaci dilematu společných zájmů a společné averze. • •Dva druhy režimů, a to režimy spolupracující a koordinující. • Mezinárodní režimy: struktura •Struktura režimů • •Principy - předpoklad jejich institucionální struktury. • •Normy - stěžejní část konstrukce režimů. Stanovují pro členy režimu všeobecné směrnice chování, a to ve formě práv a povinností. • •Pravidla - silněji formalizovaná oblast režimů. Pravidla obsahují přesná ustanovení pro chování, která konkretizují normy, činí je přezkoumatelnými a umožňují jejich hodnocení. • •Procedury - umožňují režimu reagovat na nejnovější vývoj, obsahují možnost změny režimu (revizní, sankční, konzultační, verifikační či procedury regulující přijímání nových členů). • •Principy a normy tvoří základní charakteristiku režimů. • •Změny v pravidlech a v rozhodovacích procedurách jsou změnami uvnitř režimu. • •Změny v principech a v normách jsou změnami režimu samotného. Mezinárodní režimy: význam a přínos •1. Snižování nákladů. • • •2. Vytváří a udržuje veřejný statek • • •3. Měřítko pro správné chování • Mezinárodní instituce a realismus I. •Realismus • •Mezinárodní vztahy jako na vztahy primárně konfliktní. Mezinárodní dění je v realistickém pojetí primárně určováno rozložením moci mezi jednotlivými státy. • •Instituce v minulosti nepatřily a ve větší míře nepatří ani v současnosti k hlavním předmětům realistického výzkumu – zaměření na obecnou problematikou mezinárodní politiky a zejména na bezpečnost. • •Skeptický pohled na instituce jako na zdroj mezinárodního dění. Mezinárodní instituce a realismus II. •Instituce jsou vytvářeny mocensky nejsilnějšími státy, tedy velmocemi. • • •Podle převažujícího pojetí tedy realismus nepřisuzuje institucím samostatný vliv a nepovažuje je za nezávislou proměnnou. • • •Mezinárodní instituce jsou zprostředkující proměnná, která určitým způsobem upravuje působení jiných, základních proměnných. • • • Realisté připouštějí tedy pouze regulativní vliv institucí, to znamená, že instituce podle nich mohou ovlivňovat pouze jednání států. Teorie hegemonické stability 1.vznik a vývoj režimů determinuje především existence hegemona • •2. mezinárodní instituce jako veřejné statky • •3. v mezinárodní politice dochází k problémům kolektivního jednání kvůli nevylučitelnosti • •Hegemon ale bude mít dostatečně silné prostředky a motivaci k tomu, aby veřejné statky poskytoval, když to státy nebudou kvůli černému pasažérství ochotné. Neorealismus •Snaha států zabránit různě velkým relativním výnosům je imanentní. • • •Mezinárodní instituce - zmírňují problémy relativních výnosů a umožňují státům naplňovat jejich společné zájmy a spolupracovat • • •Velmoci „druhého řádu“ konkrétně podle usilují o to, aby pravidla instituce zvyšovala mocenskou symetrii mezi nimi a dominantní velmocí. • Liberalismus: situační strukturalismus •Situační strukturalismus versus neoliberální intitucionalismus. • •Shoda - instituce pomáhají státům odstraňovat problémy kolektivního jednání. • • •Situační strukturalismus •Instituce umožňují spolupráci v podmínkách koordinačních problémů - usměrňují určitým způsobem očekávání aktérů. • •V situacích kolaborativních problémů instituce vymezují konkrétní typy jednání a zajišťují, že toto jednání je dodržováno. • Liberalismus: neoliberální institucionalismus •Neoliberální institucionalisté - instituce vznikají proto, že je to v zájmu států. • •Robert Keohane. 2005. After Hegemony. Cooperation and Discord in the World Political Economy. • •Funkce, které instituce plní. • •Mezinárodní instituce • 1.vytvářejí standardy jednání; 2. 2.snižují pocit nejistoty a poskytují informace 3. 3.snižují transakční náklady. Teorie komunikace •Důležitá součást liberálního proudu kladoucí důraz na roli institucí – transakcionalismus. • •Dynamika bezpečnostních režimů je závislá na kvantitě a kvalitě komunikačních kanálů. • •Karel Duetsch – inspirace z kybernetiky – bere se v potaz způsob výměny informací, komunikační kanály, kontrolní systémy a zpětná vazba. • •Kvalita vztahů mezi státy (kooperace-konflikt) se odvíjejí od množství a kvality interakcí mezi jednotlivci, vnitrostátními aktéry a byrokratickými institucemi. • •Proti základní realistické tezi, že hlavní roli hraje kvalita mezivládních vztahů. • •Čím větší intenzita vztahů, tím menší pravděpodobnost vypuknutí války – vrcholem bezpečnostní společenství jako integrované společenství lidí cítící sounáležitost. • •Členové společenství čekávají, že se spory budou řešit mírovou cestou. Literatura •DUFFIELD, John. (2007) What are International Institutions? International Studies Review, No. 1, 1-22. •KRATOCHVÍL, Petr – DRULÁK, Petr. (2009) Encyklopedie mezinárodních vztahů. Praha: Portál, s. 101-104, 154-155, 161-166. • •KARLAS, J. (2007) Současné teorie mezinárodních institucí. Mezinárodní vztahy, 1, s. 66-85. • •PŠEJA, Pavel, Petr SUCHÝ, Oldřich KRPEC a Zdeněk KŘÍŽ. Moc a zájmy v mezinárodním systému. Procesy, aktéři a problémy v mezinárodních vztazích. Brno: CDK, 2015, 119-129. • •WAISOVÁ, Šárka. Teorie mezinárodních režimů, Mezinárodní vztahy, 2/2002, s. 49-66.