Rozpad sovětského bloku
Konec marxismu jako dominantní politické ideologie?
1

2
Mapa sovětského bloku
https://encrypted-tbn3.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcT_L_bNKXb8GzBsxZvz0psTKwm0oY9e9XL3mrai_VU3ERt
UphxWgw

Uvolňování napětí mezi velmocemi v 70. letech
3
Od přelomu 60. - 70. let 20. století – období détentu (uvolnění v mezinárodních vztazích), které
končí invazi SSSR do Afghánistánu roku 1979.
Jde o politiku uvolňování napětí. Nastiňuje ji i NATO ve své Harmelově zprávě z roku 1967.
Mezi významné součásti détentu patří „nová východní politika“ W. Brandta a „helsinský proces“
Hodnocení détentu je ambivalentní, došlo ke snížení napětí, k mírové spolupráci států s rozdílným
spol. zřízením (komunistický termín), avšak ve svém důsledku z ním měl hlavní prospěch SSSR.
Tyto procesy zmenšily tlak Západu na socialistické státy a umožnily tamním režimům přežít delší
dobu.
80. léta, po invazi SSSR (1979) do A. eskalace napětí, USA chtějí vyvíjet tlak na SSSR.
Gorbačov 1985 – reformní politika v mezích systému, přistoupil na skutečné odzbrojovací kroky,
nezvládnuté reformy, krize satelitních režimů, rozpad bloku soc. států.
1991 konec VS a konce studené války.

Helsinky a jejich dopad
4
Helsinský proces – jednání zahájena v roce 1973, v Ženevě. Jednání probíhala od konce 60. let, USA
skeptické ke smyslu.
33 států Evropy, USA a Kanada.
Cíl Východu: kodifikovat poválečné uspořádání v Evropě + klín mezi USA a ZE.
Cíl Západu: přispět k uvolnění napětí, nezadat si se socialistickými státy +šance na příznivé
podmínky pro konec války ve Vietnamu.
Výsledek: Helsinský závěrečný akt, 3 koše.
1.Bezpečnostní otázky.
2.Ekonomická spolupráce
3.Lidská práva
Západní země využily helsinského procesu k tlaku na soc. státy.
Kodifikován princip následných schůzek.
Význam Helsinek – odlišné interpretace.
a)Prodloužení existence sovětského bloku.
b)Podmínky pro pád sovětského bloku.

Následné schůzky KBSE v 80. letech a jejich pozadí
5
1977 – 78 – následná schůzka v Bělehradě, spory o nedodržování lidských práv.
1979 – sovětská invaze do Afghánistánu.
1980 – 83 – následná schůzka v Madridu.
Poznamenána intervencí SSSR v Afghánistánu a dvojím rozhodnutím NATO o rozmístění střel s plochou
dráhou letu a raket středního doletu.
USA – politika tlaku na „říši zla“ (Reagan).
Tlak na sovětské energetické investice + potraviny (embargo na vývoz pšenice z USA do SSSR záhy
zrušeno pod tlakem zemědělské lobby)
1984 – konference o odzbrojení a posílení důvěry ve Stockholmu, opatření k vytváření důvěry,
princip notifikace cvičení a návštěvy pozorovatelů.
1987 – smlouva INF – jedna kategorie jaderných zbraní pryč.
Vídeňská konference 1986 – 1989, jednání o odzbrojení, poznamenána změněnou politikou SSSR, druhé
kolo uvolňování napětí, přijat princip monitoringu dodržování závazků, vytvořeny podmínky pro
podpis KOS.
Moskva také přestala podporovat různé režimy či povstalecká hnutí po celém světě. Postupně skončily
občanské války ve střední Americe či v Africe, padly některé prosovětské vlády.
V únoru 1989 skončil odsun sovětských jednotek z Afghánistánu.
1990 – podpis Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách (KOS), paritní limity smlouvou limitované
výzbroje pro NATO a VS.
Konec kvantitativní převahy tábora „míru“.

Krize marxistické diktatury v Polsku
uPolsko - koncem 70. let – dělnické bouře v Gdaňsku – pád Gomulky.
u
uGierek usiloval o stabilizaci – na bázi helsinského procesu získat západní úvěry – část nebyla
projedena nýbrž proinvestována – v podmínkách centrálního plánování a na pozadí ekonomické krize na
Západě (ropné šoky 70. let) neefektivně.
u
u1980 – vznik Solidarity, 1981 – více než 10 mil členů –masová a spontánní odborová organizace mimo
marxisty ovládané odbory.
u
uEskalace krize – 1981 převrat Jaruzelského. Zabránil sovětské intervenci? Otázka, zda SSSR byl
skutečně odhodlán jít do intervence je nejasná. Historik musí vzít v potaz situaci, v jaké
Jaruzelski byl, co věděl a zda mu to co věděl vylučovalo možnost intervence.
u
u1983 – výjimečný stav zrušen – reformy nadále neúspěšné. 1988 – na pozadí přestavby propuká další
kolo nepokojů. 1989 – Mazowieckého koaliční vláda, 1990 – konec režimu.
u
uKrize v Polsku se táhla od 70. let. Způsobena neefektivitou centrálně plánované ekonomiky a
prohloubena odporem společnosti vůči režimu, živeném katolickou církví a neformálními skupinami.
u
uKrize se přelila z národní úrovně do blokové, protože generovala požadavky na nedostatkové zdroje
ostatních satelitů (nenechat režim padnout) a konzervovala u nich problémy, protože režimy na
pozadí dění v Polsku neměly odvahu je řešit.
u
u
6

Role systémových změn
uSovětský blok se na přelomu 80. a 90. let vnitřně zhroutil primárně v důsledku nezvládnutých
systémových změn.
u
uZahraničněpolitický tlak Reaganovy administrativy, jakkoli důležitý, k tomuto vývoji přispěl spíše
sekundárně. Podle mého soudu by ale bez něj mohla agónie sovětského bloku pokračovat ještě dlouhá
léta, a proto má tento státník nepochybně významný podíl na ukončení studené války a kolapsu
světové socialistické soustavy. Nebylo by také správné přehlížet podíl předchozích amerických
administrativ.
u
uHenry Kissinger, „vítězství ve studené válce nebylo úspěchem jediné americké vlády. Vzešlo
z kombinace čtyřiceti let úsilí obou amerických politických stran a sedmdesáti let komunistického
kostnatění. Fenomén Reagan vzešel ze šťastné kombinace osobnosti a příležitosti: o deset let dříve
by se Reagan jevil jako příliš bojovný, o deset let později jako příliš úzce zaměřený.“
u(Kissinger, H. (1996): Umění diplomacie. Obzor: Praha, s. 839.)
u
uNa přelomu 80. a 90. let minulého století byl svět svědkem událostí, které vedly k pádu
komunistických režimů ve střední a východní Evropě, sjednocení Německa (1990), zániku RVHP (1991) a
Varšavské smlouvy (1991) a nakonec i k rozpadu „prvního státu dělníků a rolníků“, mnohými
levicovými intelektuály na Západě tolik milovaného Sovětského svazu (1991).
u
uSkončila studená válka, která byla více než 40 let klíčovým jevem v systému mezinárodních vztahů.
u
u
u
7

Cena bloku pro SSSR
uGorbačov potřeboval získat čas a prostředky k reformě socialismu, modifikoval Sovětský svaz svoji
zahraniční politiku (slogan o novém politickém myšlení) a začal zdůrazňovat možnost kooperace se
Západem.
u
uZahraniční politika SSSR - vytvářela nadměrný tlak na sovětské ekonomické zdroje. Zbrojení (až 25%
sovětského HDP) plus podpora marxistických a tudíž ekonomicky naprosto neschopných režimů v
rozvojovém světě.
u
uBritský historik J. M. Roberts, „sovětské postavení na počátku osmdesátých let bylo nicméně velice
odlišné od toho, v němž se SSSR nacházel deset let předtím. Musel čelit nákladnému konfliktu
v Afghánistánu a jeho evropské satelity mu nejenom nepřinášely ekonomický prospěch, ale naopak byly
finančně nákladné a bylo třeba v nich udržovat vojenské posádky, což rovněž přispívalo k růstu
výdajů na obranu.“ Roberts, J. M. (2004). Dvacáté století. Dějiny světa  od roku 1901 do
současnosti. Beta-Dobrovský: Praha-Plzeň, s. 547.
uSSSR se pravděpodobně nechtěl bloku zbavit – jako předpolí a symbol síly (podobně jako impérium u
Francie v 50. letech) byl blok neocenitelný.
u
uPotřeboval jej reformovat tak, aby výhledově nebyl pro Moskvu ekonomickou zátěží a naopak zdrojem
vyspělých technologií a schopný platit za sovětské suroviny světové ceny.
u
uTamější režimy se ve všech státech potýkaly s vážnými ekonomickými a společenskými problémy – přes
rozdílný kulturní základy obdobné problémy jako důsledek aplikace marxismu. Rozdílná byla hloubka
jejich potíží a reakce vládnoucích politických elit.
u
uV Polsku si namlouvat, že režim není v systémové krizi, a v Maďarsku probíhaly pozvolné ekonomické
a společenské reformy, politické elity v NDR, ČSSR, Bulharsku a Rumunsku hlubší reformy socialismu
odmítaly.
u

Co chtěl Gorbačov?
uRozpad sovětského bloku bude v historii vždy spojován se dvěma jmény – Gorbačov a Reagan.
u
uO cílech Gorbačova existuje mnoho mýtů.
u
uGorbačov se k cílům reforem, nazývaných „přestavbou“, vyjádřil takto: „Úspěch přestavby dokáže, že
socialismus je nejen schopen vyřešit historický úkol dosáhnout nejvyšší úrovně vědeckotechnického
pokroku, ale že jej vyřeší sociálně a morálně nejefektivněji, demokratickými metodami, v zájmu
člověka a jeho vlastním úsilím, pomocí jeho dovednosti, mistrovství, nadání, svědomí a vědomí
odpovědnosti vůči ostatním lidem. Úspěch přestavby odhalí třídní omezenost a egoismus těch sil,
které dnes dominují na Západě a které militarismus, horečné zbrojení a hledání nepřátel na celém
světě připravily o rozum. Úspěch přestavby pomůže rozvojovým zemím určit si cesty ekonomické a
sociální modernizace, aniž by ustupovaly neokolonialismu a vrhaly se do náruče kapitalismu.“
uGorbačov, M. S. (1987). Přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět. Svoboda: Praha, s.
113 – 114.
u
uJinými slovy, přestavbou měl SSSR získat kapacity k definitivní porážce kapitalismu, tedy
k realizaci starého leninského cíle rozšířit socialismus po celé Zemi.
u
uGorbačov v době, kdy zahajoval reformy, nechtěl v SSSR zavést ani demokracii a ani tržní
hospodářství.
u
uProto byl velmi překvapen, když široké vrstvy sovětské společnosti začaly brát jeho hesla o
glasnosti (méně cenzury), přestavbě (reformy socialismu) a novém politickém myšlení (ústup od
konfrontace se Západem) vážně a začaly se dožadovat reálných změn.
u
9

Interpretace konce rozpadu SB
10
Problém interpretace konce studené války.
1.teze, že SV prohrál SSSR kvůli tlaku USA po nástupu Reagana.
2.teze, že SV skončila kvůli helsinskému procesu.
3.teze, že SV skončila kvůli vnitřnímu zhroucení SSSR a socialistických států neschopných
konkurovat Západu.
4.zrada Gorbačova.
První tři se doplňují. Poslední je hloupost. Gorbačov nechtěl SSSR a jeho tábor zrušit. Chtěl
reformu socialismu, která se mu nepovedla
Jednalo se o marxistického aparátčíka, který nechtěl přinést sovětskému bloku demokracii!
Hlavní příčina: neschopnost režimu aplikujících marxismus konkurovat kapitalismu + nezvládnutá
systémová změna!
Konec VS a rozpad SSSR znamená konec bipolárního  systému, který se formoval od konce 40. let.
Systém MZV přechází v monopolární systém z hlediska distribuce moci.
Z hlediska ekonomické síly se jednalo o multipolární systém od 60. let 20. století kam ale
socialistické státy nepatřily (autarkie ekonomik) – USA – EHS – Japonsko – samí američtí spojenci!

Rozpad SSSR
uReformy, pnutí uvnitř společnosti, ekonomické problémy - SSSR se proto na začátku 90. let začal
rozpadat.
u
uNejprve se odtrhly pobaltské republiky - Nejvyšší sověty vyhlásily nezávislost. Zpočátku byla
povstání potlačena silou – například v Litvě, Lotyšsku či Estonsku .
u
uNa podzim 1991 - Moskva nucena uznat právo svazových republik na sebeurčení - ústava z roku 1977.
u
uSpory Grobačova s Jelcinem (prezident RSFSR).
u
uVojenský puč v srpnu 1991 - těsně předtím, než měla být podepsána nová smlouva o reorganizaci
Svazu ve volnější federaci republik, kterou podporovaly hlavně středoasijské republiky.
u
uBělověžská dohoda uzavřená mezi Ruskem, Ukrajinou a Běloruskem 8. 12. 1991 - konec  SSSR.
u
uSovětský svaz zanikl 31. prosince1991.
11

Faktory rozpadu SSSR
uRozpad SSSR – způsoben kombinací několika podmínek/okolností/proměnných
u
uStudená válka přispěla, nebyl to ale jediný faktor - soupeření USA a SSSR  důležité -  ne více než
ostatní
u
uRole ekonomická krize v Sovětském svazu + náklady na likvidaci jaderné nehody v Černobylu
u
uIdeologická krize
u
uVýbuchy etnického napětí a nástup separatistických hnutí
u
uRivalita mezi Gorbačovem a Jelcinem nebo postupná ztráta vlivu Komunistické strany Sovětského
svazu
u
uDění v sovětských satelitech ve střední a východní Evropě
u
uDisidentské a opoziční hnutí – s výjimkou Solidarity v Polsku malý vliv, spíše podoba morálního
vzoru.
u
uNadměrné zbrojení a vojensko-průmyslový komplex + válka v Afghánistánu + nespokojenost armády
u
u
12

Ekonomická krize v SSSR I.
uEkonomický propad - vyčerpání direktivního řízení  - vyspělou ekonomiku řídit nedokázalo.
u
uMorální zaostávání techniky (Sovětský svaz ani nenastartoval nový technologický trend), nízká
kvalita výrobků, neschopnost zajistit výrobu technologicky složitějších výrobků + deficit zboží
denní spotřeby.
u
uZemědělství – krize kolchozů -  Sovětský svaz se stal největším dovozcem obilí na světě.
u
uHDP 1985 - +2,3%, výrazně méně než plán, zahraniční dluh 10,5 mld. volně směnitelných rublů.
u
uProblémy se stupňovaly – role polovičatých reforem. Politickou a ekonomickou situaci v SSSR do
konce roku 1991 lze  označit  za katastrofální.
u
uHDP -13%, průmyslová  výroba -2,8%,  zemědělství - 4,5%,  ropa  a uhlí  -  11%, surové  železo -
17%, výroba  potravin -  10%, zahraničního obchod - 37%, zatímco vývoz - 35%, dovoz - o 46%.
u
uZahraniční dluh - 52 ml. volně směnitelných rublů (90 mld. USD)

Ekonomická krize v SSSR II.
uVnější ekonomický tlak – z americké strany učiněno vše možné, aby Moskva nemohla získat větší
úvěry + zpřísněno embargo na vývoz západních technologie do RVHP + omezení vývozu na Západ z RVHP.
u
uKritika amerického údajně velkopanského chování byla běžnou kampaní, kterou Moskva vydatně
podporovala a šířila) a hledaly se nejrůznější způsoby, jak zamezit sovětskému zboží v cestě na
západní trhy.
u
uŠlo o jistý druh hospodářské války -  co bylo oním jazýčkem na vahách?
u
uV roce 1985 se podařilo Američanům získat saúdského krále Fahda k politice velkého snížení cen
ropy – během pěti měsíců díky saudskému zvýšení produkce ze 2 na 9 milionů barelů denně klesla cena
ropy z původních 35 dolarů postupně až na 12 dolarů za barel (v roce 1988 až na necelých 9 dolarů)a
dlouho se na této úrovni držela.
u
u1 USD dolar za barel znamenal pro Moskvu příjem jedné miliardy rublů ročně, a to, že tyto miliardy
do moskevské kasy neplynuly, byl další atak na Gorbačovovy možnosti i politiku.
u
uDle Jegora Gajdara nešlo o hlavní příčinu zániku SSSR.

Ideologická krize v SSSR
uZa Brežněva se ideologie stala rituálem – neměla nic společného s realitou.
u
uNomenklatura – 300 000 lidí řídících stát – rozchod s ideologií, moc u proměnit ve vlastnictví –
ideologie netřeba?
u
uGorbačov přišel s myšlenkou obnovy kádrů – nedůvěřoval brežněvovským elitám a chtěl dát
příležitost mladším, což samozřejmě ohrožovalo jejich současné postavení.
u
uKSSS ztrácela moc řídit a kontrolovat život v zemi. Díky zájmům nomenklatury postupně vznikala
různá paralelní centra moci a možnosti komunistického vedení ovlivňovat vývoj byly čím dál menší až
zanedbatelné.
u
uGorbačov – tvrdý kritik Stalinismu - základy sovětské společnosti byly položeny za Stalina.
u
uGlasnosť, veřejná diskuse a kritika Stalina podrývaly legitimitu KSSS.
u
uCo místo marxismu jako tmelu heterogenní sovětské spoelčnosti? Marxismus -  z hlediska etnicity a
náboženství univerzální ideologie – mohl držet SSSR pohromadě.
u
uNacionalismus jako náhrada – katastrofa pro heterogenní stát!
15

Další literatura
uCrozier, B. (2004): Vzestup a pád sovětské říše. Praha, s. 21 – 184 a 447 – 449.
u
uJohnson, P. (1991): Dějiny 20. století. Praha. (pasáže věnované tématům kurzu)
16
16