Rudá Čína aneb marxismus na čínský způsob a sovětsko-čínské soupeření
Nedávná minulost a historické pozadí rusko-čínských vztahů
1

Kontakty s Evropany
•V průběhu 16 a 17. století Čína ztrácí svůj civilizační náskok nad Evropou – ještě k ní ale
přetrvává respekt a strach z její případné expanze.
•
•V 18. století se obraz Číny v očích Evropanů mění – zaostalá, nekulturní a barbarská země.
•
•Cesta lorda George Macartneyho v roce 1793 do Číny – Anglie doufá v navázání diplomatických
kontaktů – Čína by agrární, soběstačná a izolovaná země. Čína navázání kontaktů odmítla, nicméně
pro obchod otevřela kromě Kantonu i další čtyři přístavy.
•
•Macartney ve své zprávě  zdůraznil extremní rozdíl mezi bohatstvím císaře a chudobou venkova.
Závěr: Čína je stará a zaostalá, která měla štěstí, že si toho 150 let nikdo nevšiml a že měla
schopné byrokraty.
•
•Koncem 18. století začali Angličané dovážet do Číny opium (tehdy běžná droga v oblasti) pěstované
v Indii a vytlačili Nizozemce a Portugalce.
•
•Z prodeje opia se v Kantonu hradily dodávky čaje odesílané do Londýna v kvetoucím
trojúhelníkovitém obchodě mezi Indií, Čínou a Británií.
•
•Odliv stříbra z Číny + negativní společenské důsledky (kouření je méně návykové než moderní formy)
•
•Zákaz dovozu roku 1800 a konzumu roku 1813 (hromadně porušován).
•
•1834 – konec monopolu Východindické společnosti – noví obchodníci hledají příležitost.
•
•Dovoz anglického opia pokračoval dále.  Snahy v Číně obchod roku 1836 znovu legalizovat.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
2

Opiové války
•Britský superintendant vyslaný z Londýna odmítl jednat na úrovni kupcŧ s obchodníky z hongu a
poţadoval, aby jednání probíhalo přímo s čchingskými úřady na základě diplomatické rovnosti.
•
•Z jeho strany to byl výsměch nominálnímu tributárnímu systému – britský požadavek rovnosti pro
Čchinské úřady neakceptovatelný! Císařský komisař Lin nařídil zničit zásoby opia ve skaldech!
•
•Po takto okazalem opatřeni doslo k 1. opiove valce (1840 az 1842).
•
•Angličané přitom nesledovali pouze zájem vydobyt náhradu za znicenou drogu a uddet si tak nadale
pozitivni obchodni bilanci. Chtěli si konečně vynutit nastoleni diplomatických vztahu s Cinou na
urovni rovnocennych statu. –hlavní cíl!
•
•Pro anglické válečné námořnictvo to byla hračka. Protože v Kantonu a na jiznim pobi'ezi narazilo
na odpor, zasahlo na východním pobřeží a dobylo Nankin.
•
•V takzvané nerovné smlouvě z Na-tingu se Cena musela zavázat k odstoupeni Hongkongu ve prospěch
Anglie a k otec'ni pěti smluvních pí'stavu obchodnímu styku se Západem.
•
• 2. opiove valce (1856 – 1858 s VB a Francií) ztratili Číňané koncem roku 1857 Kanton.
•
•1858 - Tchien-ťinu uzavřena tiencinská smlouva. V mírové smlouvě Cina se v ni zavázala:
•
•1. navázání diplomatických styků, 2. povolení činnosti křesťanských misionářů, 3. povolení pobytu
cizinců s platnými dokumenty, 4. otevření šesti dalších přístavů pro obchod a likvidace většiny
cel, 5. nenazývání Evropanů barbary v oficiální diplomatické korespondenci a dokumentech a 6.
povolení obchodu s opiem za stávajících podmínek (daň a prodej pouze čínských obchodníkům v
přístavu)
•
•1859 - 1860 třetí opiová válka. 1860 pekingská smlouva - otevření Číny - zřízena stálá evropská
velvyslanectví, Čína se otevírá cizím obchodníkům, křesťanským misím.
•
3

Ruská expanze
•Od počátku 18. století začali Rusové pronikat do velmi řídce a místními kmeny obydlených oblastí u
řeky Amur. Nominálně tato území patřila jako Vnější Mandžusko mandžuské Čchingské říši, která ale
nad nimi faktickou kontrolu nevykonávala.
•
•Poté, co byl ruský vliv v těchto územích již silný, se Ruská říše rozhodla je anektovat - oslabení
Číny po opiových válkách.
•
•1858 si vynutilo Ajgunskou smlouvu (Ajgun, Aj-chuej, Aihui,  Chej-chej) o rusko čínské hranici
v Mandžusku. Ruskému carství připojena celá Amurská oblast a roku 1860 připojen celý Usurijský
kraj.
•
•Smlouva zejména měnila hranice obou států, stanovené do té doby  Něrčinskou smlouvou ve prospěch
Ruské říše – jednostranně výhodná pro Rusko – sporné, zda ji dnešní Čína uznává.
•
•Pekingská smlouva z roku 1860 ruské územní zisky na základě Ajgunské smlouvy dále rozšířila.
•
•Ruská říše získala Ajgunskou smlouvou území na levém břehu řeky Amur, Území vymezené severně řekou
Amur, západně řekou Ussuri a východně a jižně Japonským mořem bylo postaveno pod společnou
mandžusko-ruskou správu.
•
•Omezení pro vzájemný obchod u hranice byla zrušena. Čína ztratila cirka 1 000 000 000 km² svého
původního území.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
4

Expanze dalších mocností
•1894 - 1895 čínsko-japonská válka. Japonci obsadili Port Arthur (Lü-šun), Dairen (Ta-lien,
Dal´nyj), Wej-chaj-wej, Šan-tung a Soul. 1895 mír v Šimonoseki – ztráta Formosy (Tchaj-wanu) a
Pescadorských ostrovů (Pchen-chu lie-tao).
•
•1897 - Německo obsadilo Čching-tao (Qingdao na poloostrově Šan-tung), roku 1898 pak získává
pronájem Ťiao-čou (Kiaučou) na 99 let.
•
•Rusko získává pronájem části Liaotungského poloostrova – Talien (Dairen, Dalian, Dal´nyj) a Port
Arthur (Lü-šun, Lüshun, dnes dvojmostí Lü-ta)
•
•VB získává pronájem Wej-chaj-weje (Weihai)
•
•Francie získává Kuang-čou-wan (Zhanjiang)
•
•Proti pronikání cizinců do Číny se formuje lidový odpor.
•
•1898 - 1901 boxerské (ichetchuanské) povstání (Pěst spravedlnosti a míru – I-che-tchuan).
•
•Původně vypuklo na západě Číny. Roku 1900 nabylo podoby všelidového povstání. Zakončeno v srpnu
vstupem německých vojsk do Pekingu. Ne příliš vysoké ztráty – maximálně několik desítek tisíc lidí!
•
•Září 1901 závěrečný (Boxerský) protokol – Čína formálně nezávislá, ale fakticky se stává kolonií.
Ztráta prestiže čchinské dynastie – zatím ji nemá kdo nahradit.
•
•Politika otevřených dveří (Hayova doktrína).
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
5

Nacionalistický směr
•Nacionalistický směr – provést v Číně reformy „evropským“ způsobem směrem k industrializaci,
modernizaci a demokratizaci.
•
•Kchang Jou-wej (1858 - 1923) iniciátorem hnutí  sto dní reforem (11.6. - 22.9.1898)
•
•Ling Čchi-čchao (1873 – 1929) -  žák Kchang Jou-weje, významná postava reformního hnutí a čínské
žurnalistiky
•Hnutí spojeno také se jménem císaře Kuang-sü – podpora reforem – vydal  40 ediktů k modernizaci
Čínského státu.
•Reformy zastaveny vojenským státním (palácovým) převratem císařovny vdovy Cch´-si.
•
•Císař Kuang-sü uvězněn, šest zadržených reformátorů popraveno.
•Císařovna vdova Cch´-si – 1875 - 1908 faktická vládkyně Číny, bránila jakýmkoliv snahám po
změnách.
•
•Vrchol nacionalistických změn
•
•Sunjatsen (12.11.1866 – 12.3.1925) – usiloval o svržení mandžuské dynastie. Jeho stoupenci se
později sdružili v Kuomintangu (národní strana). Stál v čele revoluce roku 1911 – konec císařství,
Čína je republikou.
•3 principy: nacionalismus (národní svébytnost) – osvobození z mandžuského panství, demokracie –
zrušení císařství, blaho lidu (existenční jistoty pro všechny) – přerozdělení půdy.
6

Nástup čínských komunistů
•Nacionalistická varianta čínské modernizace měla silného konkurenta – komunistickou variantu
modernizace.
•
•Zárodky kolem aktivistů Májového hnutí (1919) – socialisté - změna v myšlení čínských
intelektuálů, kteří se radikalizovali.
•
•Před rokem 1919 byla největším vzorem západní demokracie, smlouva s Versailles však byla vnímána
jako podvod a liberální demokracie se v očích intelektuálů zprofanovala. Cesta pozvolného vývoje v
Číně  ztrácí podporu – revoluce řešení?
•
•Na čínské levici začali intelektuálové studovat marxismus a leninismus. V Májovém hnutí - zárodky
růstu obou radikálních stran, Komunistické strany a Nacionalistů (Kuomintang), filozofického
konfliktu mezi nimi a následné občanské války. Do bolševického převratu v Rusku – velký vliv
anarchistů odmítajících autority!
•
•Profesor Li Ta-čao, - březen 1920 - na Pekingské univerzitě kroužek pro studium marxismu – počátky
komunistické strany.
•
•1921 – zakládající sjezd komunistické strany. Na založení Komunistické strany Číny mají největší
zásluhu Čchen Tu-siou a Kominterna, která se snažila do dění ve straně zasahovat.
•
•Sunjatsen (nacionalista) se v roce 1922 rozhodl učit se od Sovětského Ruska, a jeho nástupce Ťiang
Ťie-š' (Čankajšek) se naopak v roce 1927 rozhodl od této země odtrhnout.
•
•V září 1922 zahájil reorganizaci Kuomintangu podle sovětských zásad. Sun usiloval o sovětskou
pomoc a akceptoval ji,
•
•Ale! komunismus nenahradil v jeho představách jeho vlastní Tři lidové principy - nacionalismus,
demokracii a lidový blahobyt - jakožto program pro čínskou revoluci,
•
•Kuomintangská vláda - posílit svou vojenskou pozici proti Japonsku, KS Číny bojovala na venkově o
přežití – 1927 – 60 000 členů.
•
•
•
•
7

Změny u komunistů: Mao Ce Tung
•Po roce 1927, kdy byl vyloučen Čchen Tu-siou za to, že strana pod jeho vedením téměř ztroskotala,
se do čela čínských komunistů dostávali postupně mladí muži, dosazení Kominternou z Moskvy.  Vliv
Moskvy na nějaký čas posílil návrat známých „osmadvaceti bolševiků“ – ujali se vedení strany
začátkem roku 1931.
•
•Mao Ce Tung – revoluce musí najít oporu v rolnictvu! Domácí vůdce!
•
•Rolníci, píše, jsou utlačováni 1) těžkým pachtovným ve výší poloviny i více úrody, 2) vysokými
úroky mezi 36 až 84 procenty ročně, 3) těžkými místními daněmi, 4) vykořisťováním námezdní práce v
zemědělství a 5) spoluprací statkářů s militaristy a zkorumpovanými úředníky při všemožném
vykořisťování rolnictva.
•
•Mao během 30. let následoval linii vytyčenou Moskvou a marně se pokoušel nechat se nést na
„vzedmutí“, k němuž nikdy nedošlo. Zjistil, že rolníky je možno mobilizovat a že se mohou dokonce
zmocnit měst, ale nemohou bojovat s kuomintangskou armádou.
•
•Závěr: KS Číny může přežít a sílit jen při vytvoření vlastních ozbrojených sil na územní základně,
která poskytne muže a zásoby potravin pro boj.
•
•Nepoštvat proti sobě stodního rolníka – rozpor s bolševiky dosazenými z Moskvy.  V roce 1931 se
plodem těchto jeho snah stala „Ťiangsiská sovětská republika“, jíž stanul Mao Ce-tung v čele.
•
•Koncem roku 1934 se KS Číny vydala na Dlouhý pochod (z Jihu na Sever Číny), který zahájilo možná
na sto tisíc lidí, ale následujícího roku dokončilo jen nějakých čtyři až osm tisíc.
•
•
8

Dlouhý pochod
•Smyslem a účelem Dlouhého pochodu bylo najít novou územní základnu na periferii kuomintangské
moci, podobně jako se kdysi Mandžuové pohybovali na periferii říše Ming.
•
•Celou trasu urazili jen vůdci a velmi malá část jejich vojska.
•
•Před odchodem z Ťiang-si byl Mao degradován frakcí osmadvaceti bolševiků, vycvičených v Moskvě, a
jejich německým vojenským poradcem, vyslaným Kominternou. V hierarchii vojenského velení ho
předstihl ohebný Čou En-laj.
•
• Po cestě na západ a severozápad získal Mao počátkem roku 1935 zpět své vedení v KS Číny, a nikdy
ho pak již nepustil z rukou. Jeho někdejší nadřízený Čou En-laj se od té doby stal jeho hlavním
stoupencem.
•
•Veteráni dlouhého pochodu – aristokracie revoluce! Vytlačování kádrů dosazených ze SSSR!
•
•Tajemství Čouova konečného úspěchu: měl dost rozumu, aby si uvědomil, že doktrinářský přístup
Moskvy je v Číně k ničemu a že on sám nemá dost tvůrčího potenciálu, aby politiku KS Číny
přizpůsobil čínským poměrům.
•
•Komunisté dorazili koncem roku 1935 do provincie Šen-si na severozápadě, měli komunisté za zády už
jenom poušť na západě a Žlutou řeku na severu a na východě.
•
•Absence silnic pro motorová vozidla z ní činila obranyschopnou oblast, ale měla nedostatek
obyvatelstva a zdroje potravin a další kuomintangská kampaň by ji byla dost možná zlikvidovala,
kdyby nebylo japonské invaze roku 1937.
•
•
•
9

Válka s Japonskem
•Jednotná fronta všech Číňanů proti Japoncům se v létě 1935 stala linií Moskvy, usilující o porážku
fašismu v Evropě a Japonska na Východě. Mao se nicméně stavěl za jednotnou frontu v Číně proti
Japonsku, avšak bez Čankajška.
•
•V zásadě šlo o to, že národní revoluce za záchranu Číny před Japonskem měla teď přednost před
sociální revolucí na venkově, ale Mao se nehodlal jen tak vzdát druhého ve prospěch prvního.
•
•  Když se KMT a komunisté konečně v dubnu 1937 dohodli na spojenectví v rámci jednotné fronty,
začal mít Mao navrch nad zbylými představiteli osmadvaceti bolševiků v KS Číny.
•
•Jak kuomintangská vláda v Čchung-čchingu, tak i KS Číny v Jen-anu přitom vedly válku na dvou
frontách, jednak proti Japonsku, jednak proti sobě navzájem.
•
•Válka proti Japonsku, která vypukla u Pekingu 7. července 1937, vedla v srpnu a září k vyhlášení
dohody o jednotné frontě mezi KS Číny a KMT.
•
• KS Číny souhlasila, že zastaví svůj ozbrojený revoluční boj za přeměnu čínské společnosti a vzdá
se násilné konfiskace statkářské půdy, načež bude její Rudá armáda zařazena pod jednotné velení
ústřední vlády.
•
•KMT pak zase ze své strany povolil KS Číny, aby si zřídila styčné úřady v několika městech,
vydávala svůj deník Nová Čína v Čchung-čchingu a byla zastoupena v kuomintangských poradních
orgánech.
•
•
•
•
10

Občanská válka a vítězství komunistů
•Po japonské kapitulaci 2. září 1945 se v Číně rozpoutala občanská válka. Bojem proti Japoncům a
zaváděním pozemkové reformy v obsazených oblastech získali komunisté - mezi nimiž měl od Velkého
pochodu vedoucí postavení Mao Ce-tung - velké sympatie, a to hlavně na venkově.
•
•Do podzimu 1949 se jim podařilo vyhnat národní vládu na Tchaj-wan a 1. října 1949 vyhlásili
Čínskou lidovou republiku – v čele předseda vlády Čou En-laj.
•
•Proces permanentní mobilizace společnosti - kampaně - za odstranění kontrarevolucionářů, proti
Americe na pomoc Koreji a kampaň proti třem a pěti zlům - posloužily k vytvoření stále se
rozšiřující sítě, jejímž prostřednictvím bylo možno zasáhnout všechny obyvatele žijící ve městech.
•
•Komunisté - 1947 2,7 mil. členů, kdežto v roce 1953 už 6,1 mil. Armáda a bezpečnostní složky pod
kontrolou strany.
•
•1950 byly na základě zákona o pozemkové reformě zrušeny velkostatky a do r. 1957 se půda nanovo
rozdělila. Veřejné procesy, masová obvinění a popravy vytvořily atmosféru teroru, a i když se
odhady liší, je jasné, že bylo vyvražděno několik milionů lidí.
•
• R. 1958 byly vytvořeny lidové komuny – kolektivní hospodaření na půdě. SSSR vzor, zavedeno
plánované hospodářství – pětiletky, budování nové elity z „povýšených“ zemědělských kádrů.
•
•Družstvo zemědělských výrobců vyššího typu bylo obvykle součástí vesnice – co se rolníkům dalo, to
se jim vzalo!
•
•V letech 1958-1978 byly tyto jednotky nazývány „výrobními družstvy“ a tvořily nejnižší vrstvu
třípatrové struktury: výrobní družstva vytvářela brigády a ty pak v roce 1958 vytvořily komuny.
•
•Lidová Čína vybudovala na venkově správní aparát, o jakém se kuomintangské vládě nesnilo.
•
•

Snaha o hospodářskou modernizaci
•Během dvaceti let (1958-1978) se 75 až 80 procent lidí, kteří obývali čínský venkov, ocitlo v tak
těsném svazku s novým státem, jako by s ním byli spojeni pupeční šňůrou.
•
•Hlavním příběhem maoistické éry je to, jak komunistická strana dokázala zajistit dodávky obilí,
aby mohla nakrmit rostoucí města a financovat průmyslovou expanzi.
•
•Stát reguloval ceny obilí a diktoval rolníkům, co a v jakém množství mají pěstovat. Rolníci
odevzdali sklizeň a dostali od státu příděl, co je dostatečná míra, rozhodoval stát. Nízké výkupní
ceny.
•
•Bezohledné drancování venkova, který komunisty přivedl k moci!
•
•1950 – smlouva o přátelství a spolupráci se SSSR na 30 let. 1950 – 1953 – Čína se aktivně účastní
války v Koreji na straně KLDR.
•
•Stalinský model industrializace, zdůrazňující především těžký průmysl na úkor zemědělství, se pro
Čínu vzhledem k převaze venkova v ekonomice vůbec nehodil.
•
•KS Číny přijala sovětský model rychlé industrializace
•
•Chtěli vybudovat státem kontrolovanou ekonomiku podle sovětského vzoru a odmítali americkou
variantu smíšeného státního a soukromého rozvoje.
•
•
12

Velký skok
•V roce 1950 měla Čína čtyřikrát více obyvatel než Sovětský svaz, kdežto životní úroveň tu byla jen
třetinová.
•
•Kvůli kolektivizaci se zemědělská výroba nijak výrazně nezvýšila. V letech 1952-1957 vzrostl počet
obyvatel na venkově asi o 9 procent a populace ve městech vzrostla asi o 30 procent, ale dodávky
obilí, získané vládou, se téměř nezlepšily
•
•Velký skok – Mao-Ce-Tung - 1958 se měl v rámci tzv. velkého skoku vybudovat průmysl a zvýšit
výroba – krach, roztržka se SSSR - a odchod sovětských poradců r. 1960 vedl ke zhoršení vztahů se
SSSR.
•
•Kampaňovitý charakter - v roce 1958 se dostavil výsledek v podobě obrovského pracovního nasazení
po čtyřiadvacet hodin denně.
•
•. Koncem července bylo hlášeno zbudování 30 000 až 50 000 tavicích pecí, v srpnu jich bylo už 190
000, koncem září 700 000 a v říjnu celý milion.
•
•Tohoto „boje o ocel“ se účastnilo na 100 milionů lidí.
•
•V letech 1958-1960 zemřelo v důsledku politiky Komunistické strany Číny hladem a podvýživou 20 až
30 milionů lidí.
•
•Na začátku šedesátých let bylo zapotřebí několik let provádět rozumnější ekonomickou politiku, aby
se země dostala na nízkou životní úroveň roku 1957.
•
•
13

14
Sovětsko-čínské nepřátelství: ideové kořeny
•Po 20. sjezdu KSSS 1956 Mao-Ce-tung nesouhlasí s kritikou Stalina  a jeho kultu osobnosti.
•
•Vztahy mezi Stalinem a Maem nebyly idylické. Moskva výhrady přehlíží a roku 1957 podepisuje novou
obchodní dohodu.
•
•1958 – experiment Velkého skoku v Číně, ekonomická katastrofa, nejméně 30 mil mrtvých v hladomoru
(1959 – 1960) Začíná sovětsko-čínská roztržka, jak ideologické tak materiální kořeny.
•
•Chruščov odmítá předat Číně JZ, kompenzace – dohoda o pomoci pří výstavbě 125 podniků v Číně. Mao
se přesto snaží narušit začínající sovětsko-americké porozumění eskalací konfliktu kolem Thaj-wanu.
•
•1959 – Chruščov kritizuje velký skok – začátek otevřeného konfliktu.
•
•1960 – Sborník v Číně „Ať žije leninismus“ – otevřená kritika sovětské politiky. Reakce Moskvy –
Mao je dobrodruh a odvolání technické pomoci – počátek otevřeného schizmatu a nepřátelství.
•
•V červenci 1963 se vyhrotil ideologický konflikt se Sovětským svazem, kterému Čína vyčítala
(hlavně pro jeho politiku mírové koexistence) sociální imperialismus a odstoupení od
socialistických principů. V Číně se 16. října 1964 uskutečnil výbuch první atomové bomby, 17.
června 1967 pokus s vodíkovou bombou.
•
•1963 – Čína na pozadí role SSSR v jejím konfliktu s Indií zmiňuje nerovnoprávné smlouvy s carským
Ruskem (aigunská 1858, pekingská 1860 a petrohradská 1881) a problematizuje sovětské vlastnictví
území o 1,5 mil km2
•
•1964 – Čína vstupuje mezi jaderné velmoci bez přímé pomoci SSSR.
•

15
Eskalace sovětsko-čínské nepřátelství
•V únoru 1965 přiletěl do Pekingu sovětský premiér Kosygin, oteplení nenastalo. Současně s tím se
začaly postupně ochlazovat i čínské vztahy s dalšími socialistickými zeměmi – zejména Kubou a KLDR.
Ne příliš přátelsky se vyvíjely i vztahy se severním Vietnamem.
•
•Druhá polovina 60. let - tzv. „kulturní revoluce“ v Číně. Tvrdý kurs proti SSSR.
•
•1967 sovětské velvyslanectví v Pekingu bylo obleženo protestujícími. Premiér Čou En-lai
„pohraniční válka se Sovětským svazem začne dříve než válka s USA.“
•
•Koncem roku 1967 a začátkem následujícího roku se vojenské střety - příhraniční řeka Ussuri.
•
•1969 - Čína deklaruje tezí, že SSSR je pro ni větším nepřítelem než USA.
•
•Čína začala vypovídat některé dvoustranné smlouvy – např. zakázala přelety sovětských odborníků
přes své území. Současně s tím se vyhrotily příhraniční boje.
•
•Nejenže oba státy balancovaly na pokraji války, ale v některých případech lze situaci skutečně
jako válku posoudit.
•
•Nejprudší boje vypukly začátkem března 1969 o ostrov Damanskij. Další těžké boje na Amuru vypukly
v létě. 13. srpna pak provedli Číňané otevřený výpad do Semipalatinska.
•
•Vojenské neúspěchy Číny – odklon od příme konfrontace se SSSR – soupeření v rozvojovém světě.
•
•

16
Americko – čínské sblížení
Řešit spor mezi SSSR a Čínou diplomatickou cestou - komplikované, ne-li téměř nemožné.
Nakonec došlo ke schůzce Kosygina s Čou En-lajem při tradiční příležitosti - ideální možnost se
naskytla na pohřbu vietnamského komunistického vůdce Ho Či Mina 11.9. 1969 - zdroje konfliktu
zůstaly.
Prostor pro sbližování USA a Číny, které vyvrcholilo roku 1972 návštěvou Nixona v Pekingu.
1969 – boje mezi SSSR a Čínou na řece Ussuri. Mao Ce Tung reaguje snahou o sblížení s USA (obklopen
nepřáteli – SSSR, Japonsko, Indie)
Mao o USA uvádí „Spojené státy a SSSR se liší. Nový americký prezident Richard Nixon je dlouholetý
pravičák, vůdce tamních antikomunistů. Rád jednám s pravičáky. Říkají to, co si opravdu myslí – ne
jako levičáci, kteří říkají jedno a myslí si druhé.“ (Gaddis 2005: 135)
Léto 1969 – SSSR sonduje reakci USA v případě, že by zaútočil na Čínské jaderné zařízení. Nixon –
USA to nemohou dovolit – mají zájem na udržení jiného komunistického státu.
Jak USA, tak Čína chtějí vycouvat z Vietnamu. Od roku 1971 probíhají tajná sovětsko-čínská jednání.
1972 – americko-čínské sblížení, oficiální návštěva Nixona v Číně.
1973 – sovětsko-čínské nepřátelství pokračovalo – Brežněv
„Čínští vedoucí představitelé se nechtějí zříci svých pokusů otravovat mezinárodní ovzduší a
zvyšovat mezinárodní napětí. Nadále vznášejí absurdní územní nároky vůči Sovětskému svazu, které
samozřejmě kategoricky odmítáme. Tvrdošíjně opakují otřepané výmysly antikomunistické propagandy o
„sovětské hrozbě“, mluví o „hrozbě ze severu“, odmítají všechny rozumné návrhy na urovnání a na
uzavření smlouvy o neútočení a nadále udržují svůj lid v uměle podněcovaném horečném ovzduší
válečných příprav.“
Tlak na SSSR aby byl v Evropě rozumnější – revize snahy SSSR pomocí uvolnění dostat USA z Evropy.
1. 1. 1979 – navázání diplomatických styků mezi USA a ČLR.

17
Velká kulturní revoluce: dopady na společnost
Ke sbližování s USA dochází přesto, že zuří „velká kulturní revoluce“ – od 1966 – Mao Ce Tung.
Hlavní vlna – 1966-1969, později dozvuky.
Čínský tisk přiznává, že v údobí 1966-1976 100 milionů občanů bylo postiženo, poškozeno či víc než
poškozeno.
 K tomu nutno připočítat sto milionů analfabetů jako obětí oné oficielně kulturní doby.
Aspoň 10 procent městské mládeže odtransportováno do vzdálených provincií na zejména zemědělské
práce. A mnohé miliony jich tam dosud uvízly.
Oficiálním záměrem kulturní revoluce bylo „vymýcení kapitalismu“ uvnitř Komunistické strany Číny,
které měl provést lid podle myšlenky „masové demokracie“.
Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům – starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům; kromě
toho proti tehdejším politickým špičkám – Liou Šao-čchiovi a Teng Siao-pchingovi a proti „buržoazii
a revisionismu“ uvnitř strany
Skutečnou příčinou kampaně však byla postupná ztráta vlivu Mao Ce-tunga na chod státu a jeho
postupné vytlačování do ústraní novou generací čínských komunistů.
Mladí intelektuálové vyvinuli používání nepřímých metod podobenství, narážek a historických
příkladů k rozdmýchávání a udržování kritiky chyb Velkého skoku a Maovy taktiky mobilizace mas.
V květnu 1984 -  Ústřední výbor: 4,2 milionu lidí bylo zatčeno a vyšetřováno, 1,7 milionu lidí
zemřelo nepřirozenou smrtí, 135 000 lidí bylo označeno za kontrarevolucionáře a popraveno, 237 000
lidí bylo zabito, 7,03 milionu lidí bylo zraněno nebo zmrzačeno při ozbrojených útocích a 71 200
rodin bylo rozbito.
Statistiky sestavené ze zdrojů na úrovni krajů uvádějí, že v průběhu revoluce zemřelo 7,73 milionu
lidí nepřirozenou smrtí.

18
Změny po smrti Mao Ce Tunga
Září 1976 umírá Mao Ce-tung - nástup Chua Kuo-fenga.  Pátý národní lidový sjezd ho v únoru 1978
potvrdil ve funkcích a jmenoval Teng Siao-pchinga jeho nástupcem.
Nové vedení zatklo skupinu nazvanou "banda čtyř" , seskupenou kolem Maovy vdovy Ťiang Čching.
Teng Siao-pching – program modernizace země.
Hospodářské reformy pod taktovkou Tenga začaly nejprve rehabilitací (a někdy i posmrtnou)
nespravedlivě odsouzených osob za dob Kulturní revoluce. Rehabilitováno bylo neuvěřitelné množství
osob v řádech několika desítek miliónů.
Následně se viceprezident Teng vydal na okružní cestu po Spojených státech, aby světu demonstroval
politické a hospodářské změny v Číně.
Během krátké doby se do USA vydalo studovat na 10 000 vědců a do Číny začali masivně směřovat první
američtí turisté.
V Číně začaly vznikat první moderní průmyslové zóny se speciálním daňovým režimem pro zahraniční
společnosti – Američané začali krmit rudého draka!
V oficiálních dokumentech se poprvé v roce 1978 Čína přihlásila k tržním principům - socialistická
tržní ekonomika.
Vše bude ovšem podřízeno veřejnému vlastnictví pod patronací Komunistické strany.
„- mechanismus fungování státem vlastněných podniků bude dál transformovaný tak, aby to odpovídalo
požadavkům tržní ekonomiky,  - v zemi bude vytvořen otevřený a jednotný tržní systém, který spojí
trhy měst a venkova a vytvoří podmínky pro reciproční propojení čínského a zahraničních trhů,
přičemž bude prosazována optimalizace rozmístění investic

19
Smíření se SSSR
Po smrti Mao Ce Tunga – pokračovalo nepřátelství k SSSR – problémy: pobyt sovětských vojsk v
Mongolsku a na sovětsko-čínské hranici, podpora SSSR v záležitosti vietnamské vojenské intervence
vůči Kambodži a účast sovětských vojsk ve válce v Afghánistánu
1979 – Čína oznámila, že nemá zájem o obnovení smlouvy o přátelství s SSSR z roku 1950.
1979 – obnovení napětí se SSSR – čínská invaze do Vietnamu – odražena.
1. polovina 80. let - v Číně byly systematicky publikovány články, mapy a další materiály, v nichž
bylo poukazováno na „obsazení“ čínských území carským Ruskem a Sovětským svazem.
Zdůrazňována byla „nerovnoprávnost“ rusko-čínských smluv.
V 80. letech - zahraniční politiku charakterizovalo opatrné sbližování se Sovětským svazem.
Průlom - 1985 – nástup Gorbačova – zlepšení vztahů i vůči Číně.
1987 – obnoveny sovětsko-čínské rozhovory – debata sporných hraničních otázek.
SSSR končí válku v Afghánistánu, stahuje vojska z Mongolska a Kambodži, redukuje počty sil na
hranicích s Čínou.
1989 – generální tajemník ÚV KSSS Gorbačov v Pekingu na státní návštěvě.
Koncept hranice po hlavním plavebním koridoru řek Amuru a Ussuri, nikoli u čínského břehu.
Počátkem roku 1991 bylo dosaženo shody o podobě sovětsko-čínské hranice z 99 procent její celkové
délky, ta v daném okamžiku představovala 7500 km.
1991 -  rozpad SSSR + čínský ekonomický růst 90. let – změna poměru sil mezi tradičními rivaly!
Rusko je tím slabším a jeho relativní váha dále klesá!

Literatura
Hoyt, E. P. (2000): Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt. Praha
Huf, Hans-Christian (2008): Vzestup a pád mocných říší. Frýdek Místek: Alpress, s. 15 – 82.
Johnson, P (1991): Dějiny 20. století. Praha.
Lenka Hlavicová: Čína od boxerského povstání po občanskou válku.
http://www.valka.cz/clanek_10926.html
20