Zaverem byeh velmi rad podekoval vsem, kteri mi pomahali, zvlaste univerzitnimu profesorovi J. Wannerovi, DrSc. a doc. J. Eiehlerovi za jejich eenne rady a podnety. Dale memu synovi Lukasovi a deeri Saree a pfitelkyni pani Ing. Ivete Kurzove za jejich poehopeni a trpelivost. Zvlastni dik nalezi nakladatelstvl Ubri a jeho praeovnikum, ktefi se mimofadnou merou zaslouzili a pripravu textu do tisku. BAHllMTbl@~A~T 3ACOSOM nPM3PAK CTAPOrO CTPO.fl. BCE HABOPbSY C BAH.llMTM3MOM! v. Problemy radikalni transformace 1929-37 Nadeje vkladane do vysledku industrializaee a radikalniho posileni zbrojniho prilmyslu se temef ihned projevily v pfiprave organizacnich zmen RKKA, ktera zacala budovat prakticky zeela navy druh pozemniho vojska - tankove a meehanizovane jednotky. ]este pfed klfcovymi cerveneovymi usnesenimi politbyra schvalila sovetska vlada 6. kvetna 1929 navy program vyroby tanku na prvni petiletku. Melo jich by-tvyrabeno 3 500, tj. 3x vice, nez se planovalo jeste v race 1928. Revvojensovet SSSR na zaklade tech to pfedpokladu schvalil organizaei obrnenych jednotek. Na konci petiletky mela mit RKKA 3 mechanizovane brigady, 30 smiSenych mechanizovanych praporu (s 32 lehk}'mi a 34 stfednimi tanky), 4 tezke tankove prapory zaclenene do rezervy vrchniho veleni (po 35 tancich) a 13 mechanizovanyeh pluku zaclenenych do jezdeck}'ch jednotek. SUelecke divize zatim nemely mit tahkove jednotky, pouze rotu obrnenyeh automo- bilu.1 Zasedani Revvojensovetu, ktere nasledovalo ihned po cervencovyeh usnesenich politbyra, krome toho, ze sehvalilo zakladni taktieko-teehnicke pozadavky na jednotlive druhy tankove a automobilove vyzbroje, dalo take 17. cervenee 1929 pokyn ke zformovani zkusebni mechanizovane jednotky. 0 jejim slozeni a ukoleeh na zasedani referoval Triandafilov.2 Vzapeti byl zformovan mechanizovany pluk slozeny z praporu tanku T-18 (MS-l), praporu paneefovyeh automobilu, praporu motorizovane peehoty a leteekeho oddilu. ]este tehoz roku se pluk zucastnil manevru Beloruskeho vojenskeho okruhu, ale jiz v kvetnu nasledujiciho raku byl rozsifen vI. mechanizovanou brigadu, jiz velel Kalinovskip V prubehu roku 1931 ji dale posilovali a dopliiovali vyzbraji a prosla organizacni transformael. Pocetni staY teto velmi silne brigady dosahl 4 700 muzu vyzbrojenych 119 tanky, stovkou tanCiku, 15 paneerovymi automobily, 48 dely a dalSimi prostfedky.4 Zavadeni novych typu tanku, jez se vyrabely ve zvysujicich se kvantech, do vyzbroje dovolilo formovat nove jednotky' K polovine roku 1932 vznikly 4 tankove pluky (kazdy se 3 prapory), jez byly dislokovane ve Smolensku, Leningrade, Moskevskem VO a v Charkove. Uspofadani do pluku bylo zvoleno z organizacnieh duvodu, protoze prapory vznikaly jako samostatne teritorialni jednotky v prumyslovych oblastech. Pocatkem srpna 1931 sehvalila sovetska vlada upfesneny plan vystavby Rude armady na leta 1931-33 a prakticky soucasne (2. srpna 1931) pfijala Komise obrany usneseni 0 valecne v)Tobe tanku na urovni 40 000 kusu(!) v prvnim race valky. Bez vetSich ohledu na stay ekonomiky a prumyslu nasledne Komise obrany v zari tehoz roku schvalila ryrobu tanku na rok 1932 ve rysi 10 000 straju (3 000 T-26, 2 000 BT a 5 000 tanciku T-27). Jiz predtim, 1. srpna 1931 schvalila Ra~a ~ra~e a ob:any tzv. Velk? tankory program. Ten se vsak zabJ'val ~piSe teoretl~ky~1 prob!emy, nasazemm tankorych jednotek v boji, jejich ryzbroji a or- .• gamz.acl. A. Ryzakov v teto souvislosti upozornil na skutecnost, ie od roku 1931 ve ~oJen.skych kruzich pine propukly diskuse 0 dalSim vYvoji Rude armady, 0 jeji vehkostl a technickem vybaveni, z nichz vyplynulo, ze staY zmobiIizovane armady by neodpovidal ukolum, ktere "pred ni stoji". Vojensti teoretikove v teto dobe dale rozpracovavali teorii tzv. hluboke operace, ktera vyzadovala novou strukturu n;echanizovanych vojsk. Triandafilov, Tuchacevskij, Chalepskij a jini ve svych statlCh a_memo!"andech zduraznovaIi, ie pro realizaci teorie hluboke operace je ?ezbytne nutne, aby RKKA mela jii v dobe miru zformovane velke pancerove Jednot~. T~ se mely v pripade valky stat spolu s pi'iClenenymi jezdeckymi jednotk,aml zakladem mobilnich smiSenych jezdecko-mechanizovanych armad, ktere budou schopne podnikat utoky do hlubokeho rylu nepi'itele. Ryiakov citoval z ~sneseni STa, v nemi se konstatovalo, ze jiz byly vytvoreny predpoklady pro zasadni zmenu cele operacne takticke doktriny nasazeni tanku. Poiadovala proto organizacni zmeny a v duchu nove doktriny formovani vyssich mechanizovanych jednotek schopnych "samostatne resit ukoly jak na bojiSti, tak v cele o~eracni hloubce soucasne fronty. Tato nova rychla materialni slozka vytvorila predpoklady k rozpracovani teorie hlubokeho boje a operace".5 Konkretni doporuceni tykajici se tankorych jednotek zpracovala bIiie neurc~na ~omi,se, ktera 9. brezna 1932 doporuCila vytvoreni mechanizovanych sboru sloze~ych z ,mechani~ovanych brigad, dale tankovych brigad zaclenenych v.r~z~rve vrchmho velem, mechanizovanych pluku zaclenenych do jezdeckych dlvlzl a tankorych praporu ve strukture streleckych divizi. a pou~e dV~ dny poz?eji projednal navrhy na organizaci mechanizovanych a ta~kovych vOJsk RevvoJensovet a evidentne vyslovil zasadni souhlas se zavery komlse. Vychazel z predpokladu, ie podle planu bude v roce 1932 vyrobeno 10 000 tanku a ie RKKA jich bude mit do jara nasledujiciho roku k dispozici 16 00?-17 000. Na zaklade tech to gigantickych predpokladu rozhodl, ze jeste v ~anen: roce zacnou ryrazne zmeny. PoCital s tim, ze Ruda armada bude schopna rozvmout 20 mechanizovanych brigad zaclenenych do 8-10 mechanizovan~ch sboru. 15 jezdeckych divizi mel posilit stejny pocet mechanizovanych pluku. Ze 150 streleckych divizi, s nimii se pocitalo pro valecnou dobu, melD 75 d~stat prap.or tanciku T-27. Rezerva vrchniho veleni mela citat 35 praporu. Zavery RevvoJensovetu zastfesilo usneseni 0 dalSi "motorizaci a mechanizaci" Rady prace a obrany z 10. dubna, ktere dalo "zelenou" k formovani mechanizovanych sboru a brigad6 Skutecne pocty vyrobenych tanku se znacne Iisily od predimenzovanych planu, presto vsak byly vysledky usili patrne. Jen od rijna 1929. do konce ro~u 19~2 jich bylo vyrobeno temer 4 000.7 To umoiniIo, aby na ~odzlm 193: vzm~ly.p~etransformovanim 11. strelecke divize v Leningradskem a 45. st~elecke d~vl~e v Ukrajinskem vojenskem okruhu 11. a 45. mechan.izo;anY sbor. JeJlch hla;m sllu tvoi'ily dye mechanizovane brigady, jedna vyzbr~Je_na ~a~ky T:6, dru~a tanky BT,a sti'elecka brigada. Sbor mel dale pruzkumn~, zemJm a ohnon;etny,p~ap_or; delosti'elecko-protiletadlovy oddiI, technickou zakladnu a letecky ?ddJl. Pre.s stale diskuse a odpor nekterych vojenskych cinitelu, kteri prosazovah starou onentaci na jezdectvo, zacalo jeste v prubehu roku 1932 form_ovani d~lSich.5 san;ostatnych mechanizovanych brigad (2 v Ukrajinskem, 3 ~ ~eloruskem ~oJenskem okruhu a pozdeji take na Dalnem rychode). Dale se vytvare.ly 2 tankove pluky, 12 mechanizovanych pluku, 4 mechanizovane jednotky pro Jezde~tvo a ,15 ta?~o,vych a 65 praporu vyzbrojenych tanCiky pro zacleneni do st~eleckych, dlvlzl. V roce 1934 vznikly dalSf dva mechanizovane sbory (7. v Lemngrads~em va, nebof puvodni 11. sbor byl presunut do Zabajkali, a 5. sbor v Mos~e;skem.V?). V lednu 1935 tak Ruda armada po vskutku bouflivem formovam obrnenych jednotek na "papire" disponovala obdivuhodnou silou 4 ~echani:ovanych s~orU (5., 7., 11. a 45.),6 mechanizovanych brig~d, 6 tan~ovy~h pl_uk,u,8 sa~ostatnych tankorych praporu, 15 mechanizovanych ,pluk~ .z~cIeneny~~ do Jezdc:ckyTchdivizi a 83 tankorych praporu ve sti'elecky'ch dl;lZIch. J:sthze tedy mela RKKAv letech 1927-29 asi 90 moraine zcela zastaralych tanku, pak roku 1933 jii asi 10 000 tanku, tanCiku a obrnenych automobilu. Misto asi 1 500 automobl~ lu vsech druhu mela jii plnych 12-14 000 a misto 7 000 del v roce 1929 aSI 17 000 del v roce 1933. Pokud se ryka letectva, jeho pocetni stavy prudce vzrostly z asi necelych asi 1 000 letadel (1927) na temer 5 000 modernich stroju (1933).9 Ovodnf faze horecl1E'ho formovanf mechanizovanych jednotek svym zpusobem uzavfela reorganizace provedena v polovine 30. let. Podle nove organizacni struktury, ktera byla schvalena 28. prosince 1935, mely mit brigady mechanizovanych sboru jen jediny typ tanku, a to BT, protoze sbory meIy byt nasazovany ,k rozvfjeni uspechU a k operacim v nepfatelskem ty'lu. Tanky T-26, ktere byly pomaIejsf nez BT, se k takovemu konceptu operaci pfflis nehodiIy, nehlede na komplikovane zasobovani sboru. Podle nove organizace mel mechanizovany sbor 2 mechanizovane brigady s tanky BT, strelecko-kulometnou brigadu, samostatny tankov)i pruzkumny prapor a dalSi jednotky. Vjeho v)izbroji se nachazelo 348 tanku BT, 63 tancfku a 52 ohiiometne tanky, ale jen 20 del, dale 1 444 automobiIU. Tabulkove pocty personalu sboru pocitaly s 8 965 vojaky. V pfipade potfeby mely mechanizovane sbory spolupracovat s jezdeckymi, avsak s formovanim daIsieh sejiz nepocftaIo. Samostatne mechanizovane brigady mely 3 tankove prapory vyzbrojene tanky T-26, jeden stfelecko-kulometny a 1 opravafsky prapor a nekolik rot, vcetne 1 pruzkumne. Brigada mela mft 2745 vojaku a ve v)izbroji 145 tanku T-26, 56 delostfeleckych a ohnometnych tanku, 28 obrnenych automobiIu, 482 automobiIu aj.lO Koncem listopadu 1937 byl v souvislosti s pfipravou nove petiletky, ale take represemi armadnf elity a tzv. velkym terorem schvalen novy petilety' plan (1938-42) budovanf a rekonstrukceRKKA, ktery pfedpokladal dalSi posiIovanf tankov)ich jednotek. To je vsak jiz dalSl kapitola ve vYvoji Rude armady. Vysledky v)istavby mechanizovanych jednotek byly nepochybne impozantni, avsak rychlost jejich vytvafeni, kvalita brancu i velitelskeho sboru vsech stupnu, stale reorganizace, ale take obecny staY tehdejsf techniky, a sovetske zvlaste, v)irazne snizovaly proponovanou bojeschopnost mechanizovanych sboru. Manevry napf. ukazaly, ze pfi tehdejsim malem nasycenf jednotek spojov)imi prostredky jim velitele sboru a podffzenych jednotek nebyli ve "valecne vfave" temef schopni veIet. Sbory se staly velkymi tezkopadnymi kolosy, ktere se jen s problemy pfesouvaly. Technika trpela mnozstvfm mechanickych zavad a jeji obsluhy s vetSinou jen slabou technickou urovnf je nebyly schopny opravit. Mnozstvi techniky proto ph pfesunech zustalo kvUIi mechanickym zavadam stat na trase pfesunu. Mechanizovane jednotky se sice staly nejviditelnejsf vizitkou radikalnich promen, avsak zakladem pozemnfch sil stale zustavaly strelecke divize, i kdyz s v)irazne modernizovanou v)izbrojf a s podstatne vetSi nasycenostf technikou. 50vetske prameny uvadejf, ze strelecka divize z roku 1925 mela ph 12800 muzieh ve v)izbroji 54 del, 189 tezkych a 81 lehkych kulometU. Divize v roce 1935 mela ph pocetnfm stavu 13000 muzu jiz 57 tanku, 96 del, 180 tezkych a 354 lehkych kulometu a 18 protiletadlov)ich kulometu, phcemz v prubehu 30. let dostala armada vesmes nove, v)ikonnejsf typy zbranLll Radikalne se me nil charakter jednotek, protoze armada postupne prechaze1a od smiSeneho systemu na kadrov)i system, ktery lepe odpovfdal zostfujfci se mezinarodnf situaci 30. let i ekoomickemu stavu SSSR. Roku 1928 mela Ruda armada 81 streleckych ajezdec'ch divizi, avsak jen 38 z nich nalezelo ke kadrov)im. Teritorialni milienf jedtky ale nutne trpely nizkou kvalitou bojove pffpravy a jejich dislokace neodpovidala pozadavkum valeeneho planovani. Nelze opominout ani funkei armady, ktera slouziIa jako sovetsky "tavici kotlfk" narodu a narodnosti SSSR. Prechod ke kadrov)im jednotkam umozniIo rychle zvysovanf vojenskeho rozpoctu, takze koncem roku 1935 tvofily RKKAjiz ze 77 % kadrove jednotky. Proces tohoto smeru transformace skoneil 1. zafi 1939, kdy byla zmena formalne zakotvena prijetim noveho zakona 0 vseobecne branne povinnostiY V bfeznu 1938 byly take zruseny tzv. narodnostnf jednotky, k nimz tehdy nalezelo 17 divizf, 2 samostatne pluky a fada mensieh jednotek, vyuzfvanych zvlaste k sovetizaci neruskych a neslovanskych narodu a narodnosti a jejich integraci do sovetskeho systemu. Vsechny zmeny pfispely sv)im diIem k narustu mfroveho pocetnfho stavu RKKA,ktera mela k 1.10.1927610300 muzu a 1. 1. 1938 jiz 1 606000 pfislusnfku. Pesf jednotky tehdy tvorilo 96 divizf rozelenenych do 25 streIeckych sboru, 18 jezdeckych divizf, zmfnene 4 mechanizovane sbory a dalSf jednotky. Letectvo melo jiz 194 000 muzu a valeene namofnictvo 132 000. Valecne poCty upravoval nov)i mobilizaeni plan, ktery poCital v roce 1938 s armadou prvni linie v poctu 6,5 milionu vojaku, z nichz pozemni vojska mela mit 5,137 milionu vojaku, letectvo 384 300 vojaku a valecne namofnictvo 222 000 namofniku.13 Sovetsky svaz nemohl po lednu 1933 nereagovat na nastup Hitlera, ktery si ostentativne kladl za cil obnovu moei Nemecka, expanzi na v)ichod a likvidaci komunismu. Konflikt mezi obema staty byl od tohoto okamziku patrne nevyhnutelny. Krome toho na Dalnem v)ichode mel SSSR siIne nejiste a prakticky cela 30. leta velmi napjate vztahy s japonskem, ktere jiz v lete 1931 zahajiIo expanzi do Mandzuska a posleze do Cfny. Roku 1935 navie Nemecko definitivne prestalo dodrZovat versaiIIeskou smlouvu a pfistoupilo k otevrene remilitarizaci. Moskva reagovaIa jiz koncem roku 1933, a to zasadnfm prehodnocenim sve zahranieni politiky, pokusem 0 prosazeni politiky kolektivni bezpecnosti a soucasne posilovanfm armady. Jednalo se 0 vskutku dramatickou zmenu, nebor SSSRv zari 1934 vstoupiI do Spoleenosti narodu, kterou drive rozhodne odmital stejne jako tzv. versaiIlesky system 14. Jiz drfve tehoz roku SSSR uznalo Ceskoslovensko de iure, a to jako jeden z poslednieh vyspelych statu. Obe zeme spoIu navazaly reguIerni diplomaticke vztahy. SSSR vzapeti zahajil s Francii a CSR rozhovory 0 uzavfenf spojenecke smlouvy, ktere vyvrcholily v kvetnu 1935 podepsanfm sovetsko-francouzske a sovetsko-eeskoslovenske spojenecke smlouvy. Roku 1936 phjal Sovetsky svaz nov)i zakon 0 povinne branne povinnosti, kterYsnizoval vek brancu z 21 na 19 let. Vyjimky ze zakona byly v)irazne omezeny, nebor se jiz projevova1y dus1edky slabe natality z doby 1. svetove valky. Poety brandi v tehdejsim SSSR klesly z 1,8 milionu roeniku 1915 na 1,4 milionu roeniku 1916. Tim, ze podle noveho zakona se kazdy rok povolaval jeden a pul valecnych rocniku, bylo mozne zvysit poCty brancu na 2,7 milionu roku 1936 na 2,3 milionu v roce 1937 a po 2,1 milionu v letech 1938 a 1939. Soueasne byl; od konce 30. let do armady stale vice povolavani branci neslovanskych narodu SSSR, zvlaste ze stfedni Asie a okrajovych easti zeme.1S ~emen~ radikal~i trans~ormaci proslo vojenske letectvo. Na nej vzdy sovetske vedem ~I~dl~ duraz, neJen z hlediska jeho bojoveho vyuziti, ale zvlaste jako ~ropagandlstICkeho symbolu vysoke technicke urovne SSSR a jeho prestize, J~~o syo:bo.lu ~spesne socialisticke industrializace a potazmo spravne politicke lIme bolsevlCke strany a osobne Stalina. 1. kvetna 1932 se v Moskve napf. konala mohutna letecke pfehlidka, pfi niz bylo prezentovano 300 letadel, pficemz propaganda zdurazI1ovala, ze mezi nimi nebyl ani jediny zahranicni stroj. K temuz ueelu samozfejme slouzil rekordni let specialniho dalkoveho letadla ANT-25 (RD), na ~emz vtficlenna posadka ziskala v eervenci 1937 svetovy daIkovy rekord, kdyz uletela 10 148 km z Moskvy, pfes severni pol do S10Jacinta v Kaliforn!!. SiI~e let~ctvo o~t~tne hralo velmi dulezitou roli v sovetske vojenske strategll a vOJenske doktrme 30. let. Konstrukce a vyroba novych typu navazovala na pomerne ei!e vyzkumne a projekeni aktivity ve 20. letech, kdy sovetSti tech nolo?ove zvladli vyrobu sovetske varianty duralu (tzv. kolcugaluminium). Presto byl J:?O letecky prumysl po cela 30. leta zavisly na dovozu hliniku a duralu pfedev~lm z FranCIe, protoze zpozdujici se vystavba elektraren brzdila vlastni produkCIn.a Urale. Letadla z 20. let pohanely britske a nemecke motory ijejich sovetske vananty. V nasledujicim desetileti je vystfidaly zvlaste americke a francouzske typy, ktere se staly vychodiskem pro vlastni sovetskou vyrobu a VYVoj.Na pfelomu 20..a.30. let ~yly do vyzbroje RKKAzafazeny stroje nove generace 0-5, TB-1, TB-3),Je~ odpovldaly svetove urovni. DalSi nove typy byly, diky velmi rychlemu techm~ke~u pokroku, zafazeny do jednotek v polovine 30. let 0-15, 1-16, SB-2, DB-3 aJ.). Vy:obu modernich typu prosazoval zvlaste zastupce velitele (od 1926) a od konce cervna 1931 uz velitel vojenskeho letectva Jakov Ivanovie Alksnis. Plan vystavby vojenskeho letectva schvalil Rewojensovet 23.ledna 1930. Duraz polozilvn.a zfor~ovani si!neho stihaciho a bombardovaciho letectva tak, aby koncem petlletky 0011 pod II bombardovacich letadel 38 % a stihacich a pruzkumnych po 31 % poctu bojovych stroju. Organizacni zalezitosti fesilo mj. usneseni Rewojensovetu z 23. bfezna 1932.16 ~o~u 1923 mela Ruda armada 41 eskader a nekolik samostatnych leteckych oddIlu. Rov~u 1929 byly vytvofeny brigady, avsak velkou vetSinu (82 % stroju) v I1Ich tvonla pouze pruzkumna letadla. Vy-razny pfiliv novych stroju k letectvu umo~nil, aby Rewoje~sovet reagoval na vyvoj sovetskeho vojenskeho mysleni a v breznu 1932 dal pnkaz k vytvareni sboru tezkeho bombardovaciho letectva. Ty se koncem roku 1936 premenily ve 3 letecke armady zvlastniho urceni, s cilem samostatneho plneni strategickych ukolu. Od roku 1938 vsak v souvislosti se zavrzenim stavajici sovetske doktriny, ktera byla spojena s Tuchacevskeho jmenem, zacal obraceny proces. Velke letecke formace se rozpustily a zakladni organizaeni jednotkou se staly pluky a posleze letecke brigady podfizene z vetSi casti vojenskym okruhum, a dokonce stfeleckym sborumY K 1. lednu 1938 melo sovetske vojenske letectvo celkem 77 bojovych bfigad. Z nich se v zapadni casti zeme nachazelo 53 brigad (6 762 letadel), na yYchode 24 (2 623 letadel). Celkem se jednalo 0 9 385 bojovych letadel, vcetne 9 brigad namofniho letectva se 1 386 stroji. V souladu s tehdejsimi pfedstavami vyznamu bombardovaciho letectva a sovetskou vojenskou doktrinou pfevazovalo ve vYzbroji bombardovaci letectvo s 24 brigadami tezkjlch, 18 stfednich a 6 lehrych bombardovacich letadel. 10 brigad nalezelo k utocnym na pfimou pod poru pozemnich vojsk, stihaci letectvo tvofilo 14 brigad a 4 byly pruzkumne.18 V souvislosti s vyvojem sovetske vojenske doktriny od poeiltku 30. let vznikal dalsi novy druh vojska: vysadkove ci parasutisticke jednotky. Prvni mala j ednotka tohoto druhu byla ustavena v Tuchaeevskeho Leningradskem vojenskem okruhu v bfeznu 1931. Nasledujiciho roku byl vytvofen aviodesantnyj oddil, rozsifeny roku 1933 na vYsadkovou brigadu zvlastniho ureeni. 0 tfi roky pozdeji vznikly dalSi 2 vYsadkove brigady a 3 pluky, ktere se roku 1937 take rozrostly na brigady.19 Ve 30. letech doslo i na opomijene valecne namofnictvo, ktere dosud stalo ve stinu pozemnich vojsk i letectva. Na namofnictvo se tehdy vyclenovalo jen asi 10 % omezeneho vojenskeho rozpoetu. V Ilstopadu 1926 sice STO schvalila zmineny program vYstavby valecneho namofnictva na leta 1927-32, a i kdyz byl v roce 1927 pod dojmem tzv. valecne hrozby 20 modifikovan, pfedvidal pouze vy-robu lehkjlch vojenskjlch lodi.21 V kvetnu 1928 na zasedani Rewojensovetu SSSR dokonce tehdejsi nacelnik stabu RKKA Tuchaeevskij navrhoval likvidaci vsech vetSich valeenych lodi. Namofnictvo melo podle neho smysl pouze tehdy, jestlize by bylo schopne postavit se britskemu. K tomu melD neskonale daleko a k ochrane pobfezi podle Tuchaeevskeho postacovaly jen lehke lode. Celkove pfevladal nazor, ze ukolem lodstva je spoluprace s pozemni armadou a jeji podpora, ochrana vlastniho pobfezi, a teprve potom utoky proti spojovacim liniim protivnika.22 4. unora 1929 byl nicmene schvalen novY petilery program vYstavby valecneho namornictva na 1PL. Pfedpokladal stavbu 3 torpedoborcu, 18 hlidkovych lodi, 18 velkjlch a 4 malych ponorek. Celkem se jednalo 0 98 bojovYch a 37 pomOCl1ych lodi. 0 stavbe vetSich lodi se zatim vzhledem ke stavu lodniho prumyslu stale neuvazovalo, prestoze byly dostaveny 3 kfizniky, jez zustavaly rozestavene jeste z dob 1. svetove valky. Roku 1931 zacala stavba prvniho velkeho torpedoborce a modernizace dvou starych bitevnich 10di.23Druhy petilety namofni plan schvaleny Radou prace a obrany v cervnu 1933 byl jiz vYrazne ambi- ci6znejsi. Bez ohledu na stale jeste neuspokojivY stav lodenic totiz pfedpokladal stavbu lodi 0 celkovem yYtlaku plnych 500 000 tun. Prioritu dostala stavba ponorek, kterych melD vzniknout 369(!). Novou kvalitu znamenala pfedpokladana stavba kfizniku. Mala kapacita lodenic, nedostatek zdroju i zkusenosti vedly k tomu, ze se zacatek stavby kfiznfku projektu 26 (Kirov), a torpedoborcu projektu 7 posunul az na rok 1935 a realizace programu se znacne protahovala. Pfesto v letech 2. petiletky zacala stavba 5 kfizniku, 4 velkYch torpedoborcu, 46 torpedoborcu a dalSich lodi. Ponorek, zatim nepfilis valne kvality, se sice postavila jen tfetina z planovanych poctu (137 kusu), ale i to stacilo, aby SSSR vybudoval nejvetSi ponorkovou flotilu na svete. V polovine 30. let nastal pod vlivem fady faktoru opet pffklon k budovani tezkych ofenzivnich lodi. Na pfelomu let 1935/36 zacaly studijni prace na dvou projektcch bitevnich lodi ajiz v kvetnu projekcni prace nad bitevni lodi projektu 23. Velitele valecneho namofnictva sice davali pfednost ponorkovemu lodstvu a mensfm jednotkam, pro Stalina byly vsak bitevni lode symbolem sHy a moci statu. V teze dobe probihaly pfipravy tzv. velkeho programu vYstavby valecneho namofnictva na 10 let, ktery byl formalne schvalen 26. cervna 1936. Podle neho melo b)lt do konce roku 1946 postaveno 15 bitevnich lodi, 15 nejtezsich kfiznikua 28lehkYch, 2 letadlove lode, 20 velkYch torpedoborcu, 144 torpedoborcu, 336 ponorek a mnozstvi mensich a pomocnych lodi.24 Z vysoce ambici6zniho planu byla z velkYch lodi do vypuknuti Velke vlastenecke valky zahajena stavba jen nekolika bitevnich lodi. Nemene dramaticke promeny, ktere odrazely vsechny zmeny i politickou situaci, zasahly system vrcholnych armadnich organu. V polovine 20. let je bolSe'lick a strana decentralizovala. Evidentne chtela liminovat moznost zasahovani armady do vnitrostranickYch bojtl. Stalin mel ostatne dost duvodu k tomu, aby na RKKA prostfednictvim organu OGPU "dohlizel". Nektere pripady mu ukazaly,ze vojenska elita si ve svYch "pasalicich" ve vojenskych okruzich provadi vlastni politiku dokonce bez ohledu na nejvyssi stranicke organy. Patrne nejflagrantnejsi pfipad se odehral na Oalnem vYchode, kde vojenska rozvedka, a dokonce i organy OGPU ignorovaly az do Stalin ova rozzufeneho zasahu nafizeni politbyra, ktere v roce 1932 z obavy pfed stretem 5 japonskem zastavilo veskere diverzni a spionazni Cinnosti proti Mandzusku.25 Vztahy mezi Stabem, Hlavni spravou a inspektoratem byly proto skutecne napjate. PIne pfevzeti a upevneni moci stalinskYm kfidlem bolSevicke strany koncem 20. let a formalne skvele zvladnuti 1. petiletky, ktere demonstroval "sjezd vitezu" v roce 1934, uvolnily politickou cestu k organizaci vrcholnych organu armady. Zmeny take musely reagovat na yYvoj a nutnost komplexne zajislovat rostouci armadni potfeby. 0 posHeni role stabu se neuspesne pokousel Ul jeho nacelnik Tuchacevskij a po jeho odsunuti do Leningradskeho VO v race 1928 opatrneji take jeho nastupce Saposnikov. lebo navrhy byly z casti realizovane reorganizaci v lednu 1930, kdy Hlavni sprava pfedala stabu RKKA vsechny zalezitosti rykajici se mobilizace, doplnovani i pfipravy velitelskeho sboru a kdy byly nove rozdeleny pravomoci a odpovednosti zemi mezi odbory a oddelenimi tabu.26 NoyYm nacelnfkem stabu se roku 1931 stal veteran obcanske valky a Stalinuv souputnfk jegorov, pod jehoz velenfm probfhaly pokusy 0 nalezeni optimalnich fesenf komplexnfch problemu ffzeni armady. Mobilizacnf zalezitosti opet pfesly pod Hlavni spravu. Velenf vojenske rozvedky, tvrde kritizovane politbyrem za neschopnost a hrube ehyby, proto koneem kvetna 1934 pi'eslo pi'fmo do pravomoei komisai'e pro vojenske a namorni zalezitostiY Vlastni stab se postupne transform oval v nejdulezitejsi organ komisariatu. Rozpraeovaval strategieke i operacni plany a vojenskou teorii. Vzestup jeho vYznamu formalne dovrsilo usneseni politbyra UvVKS(b) ze zafi 1935, kteDTm od 22.9. zmenilo stab RKKAv generalni stab, jenz se stal operacnim organem vreh- niho veleni. K jeho ukolum nalezelo rozpraeovavani organizaee obrany, planu prestavbya mobilizaee armady a take ucast na zpraeovavani mobilizacnich planu prumyslu pro valecny stay, zpraeovavani strategiekyeh planu atd. Nacelnikern zustal do 25. cervna 1937 Jegorov.28 V prvni polovine 30. let se ukazalo, ze v systemu nejvyssiho rizeni vojenske a bezpecnostni problematiky duplieitne a ehaotieky pusobi 3 vreholne organy. Na prvnim miste stala Komise obrany, ktera byla formalne podrizena rade lidov)'eh komisaru, phcemz v jejim cele stal Molotov. Komise rozhodovala 0 nejzasadnejsich zalezitosteeh. Speeialni zasedani Rady praee a obrany rozpraeovava- 10 rozhodnuti Komise a zajistovalo jejieh realizaei. Pfi vlastnim komisariatu pro vojenske a namorni zalezitosti vsak stale jeste pusobil Rewojensovet SSSR s pravomoeemi kolegia komisariatu, pricemz se jeho pravomoei kfizily s ostatnimi organy. 20. cervna 1934 proto VCIKRewojensovet formalne zrusiJ a vlastni komisariat prejmenoval na Lidov)' komisariat obrany SSSR (Narodnyj komisariat oborony, NKO). Ph nem byla jako poradni organ vytvorena 22. listopadu tehoz roku Vojenska rada, jejfz doporucenf sehvaloval komisar obrany. Jfm zustaval Vorosilov tesici se od listopadu 1935 hodnosti marsala SSSR.Jeho zastupeem se stali nacelnfk politicke spravy RKKA Gamarnik (od Iistopadu 1935 armadni komisaf 1. stupn€) a dosavadni nacelnik vyzbrojovani Tuehacevskij, ktery v Iistopadu 1935 dostal tez marsalskou hUl. o dva roky pozdeji, za tzv. velkeho teroru v leteeh 1937-38, byly nejvyssi vojenske organy faktieky paralyzovane. Jeste pred jeho plnym rozpoutanfm se stavajicf Komise obrany 28. dubna 1937 zmenila ve Vybor obrany a Rada praee a obrany byla zrusena. Serie zmen pokracovala pfejmenovanim Vojenske rady pfi NKO na Hlavni vojenskou radu (13. 3. 1938). Dulezitejsi vsak bylo vycleneni valecneho namornietva jako separatni instituee a vytvoreni Lidoveho komisariatu valecneho namornictva (30. 12. 1937), jehoz prvnim komisarem se stal V M. Smirnov. V ramci priprav na vlny represi byl jako nepoehybna pOjist~a zajiStujid klid v armade opet obnoven institut vojenskyeh komisafu a 10. J<:'etna, 1937 ve vo~ jenskyeh okruzich, armadach a ve flotilaeh zn~vu zrfzen~ vOj~ns~e rad:, kter~ byly podrizeny pfimo komisafi obrany. O?poVloda~ :~v;eskere v?Je?s~e a pol!: tieke zaJezitosti v okruhu jejich pusobnostl. Z dulezltejSleh orgamzaemeh ~ro~u byl v cervenci 1937 vytvofen Kalininsky a Orelsky vojensry okruh. Na Dalnem vyTchode se v zafi 1938 Dalnev)'chodni front premenil na 1. a 2. samostatnou Rudou armadu, jez byly bezprostfedne podfizeny primo Vorosilovovi.29 Ruda armada se v kratke dobe jen nekolika let kvalitativne zmenila. Z armady, ktera byla faktieky stale jeste v)'cvikovou a v niz probihalo mnozstvi ex?erimentil, se stala regulerni armada. Nyni slo uz 0 armadu vysoee .~ee~amzova?o~ a teehnieky vybavenou, jez mela realizovat na svou do~u umka~m stratevgl.ek: plany i taktieke zamery vrchniho veleni. Stay mechamzaee mel samozrejme k idealu jeste veliee daleko. Tanky byly v souladu s tehdejsfm svetov)'mt.ren~em jen lehce paneerovane. Radiove spojeni, naprosto .n~zbytne pro ko~umka~l vysoee mobilnieh svazku na bojisti, krajne nespolehl!ve, pokud bylo vubee k dISPOzici. Velitele jednotek se v poli museli spolehat jen na ~~spol:hl~~e opticke rozpoznavani a na signalizaei. Vojaei nemeli zkusenosti a~l ]ako, ndICI, a~l Ja~o n:e: ehanici a v)'zbroj se v dusledku toho velmi ryehle opotrebovavala, k :em~z Jeste prispivala neprilis kvalitni vyTroba.V leteetvu vedl tako~stav k mnoz~t:l mlmoradnyeh udalosti, jejiehz pocet se, bez ohledu na penodlCky se opakUjlCI usneseni UV a sovetske vlady, zvysoval. Napriklad jen v kratkem obdobi od 1. ledna do 15. bfezna 1938 doslo k 86 havariim.30 VelkyTduraz na ofenzivni pojeti vedl k zanedbavani v)'eviku a pripravy na obranny boj. V polo~ine 30. I~t nie~ene SSSR nepoehybne vedl v teorii, planovani, vyTrobe i ~af~m meeha?~zovanyeh v~J:k. Zasadni Iimitujicf faktor; ktery musela Ruda armada na poeatku 30. let res It, vyplyrval prave z jeji ryehle premeny, zavadeni teehniky do jednotek ~ ~odernich dokonee prukopniekyTeh zpusobu valceni. Jednalo se 0 kval!fikaem nedostatkr v eelem prUfezu zeme a obyvatelstva: a te~y i v; stru~t~fe armady, od vojaku po nejvyssi veleni. Problemem byly predevslm zakladm pred~oklady vyplyrvajici z nizke vzdelanostni urovne zeme. Je~te r~ku 1928 b~l~ ~OtIZaSI~olovlna veskereho obyvatelstva SSSR negramotna, 1 kdyz v evropske eastI byla sltuaee pfeee jen ponekud lepsi. Do armady proto, bez ohledu na benevolentni za~on o branne povinnosti, pfiehazelo velmi znacne proeento naprosto ne~hodnyeh braneu. Roku 1927 bylo plnyeh 10,3 % nOvyTchbrandi pine negramotnyeh a o~o- 10 jedne tfetiny tzv. malo gramotnyeh, tedy takov)'eh, ktefi se od negramotnyeh pfilis nelisili.31 Bez ohledu na intenzivni duraz stalinskeho rezimu na alfabetizaci, rozvoj skolstvi, nejruznejsi kurzy a skoleni, ktere ve 30. letech "papirove" odstranily negramotnost, zustavala Droven brancu a vojaku v tomto smeru stale velice nizka. Armada tak vlastne slouzila take jako skolici a vzdelavaci instituce, ktera ovsem nemohla eliminovat nedostatky vzdelavaciho systemu. ]este na jare 1936 si proto tehdejsi velitel Beloruskeho vojenskeho okruhu Uborevic trpce posteskl, ze "kazdy odvod vojaku z vesnic znamena, ze k nam do kasaren na sto brancu pfichazi 35 % malo vzdelanych Iidi. ]sou v podstate zcela negramotni ... Vubec nevedi, kdo je to Stalin, kdo je to Hitler ... co je to socialismus ... Marne inzenyry a techniky, kteri nevedi, co jsou to zlomky, co je to termodynamika, protoze se na stfedni skole delalo, cert vi CO".32 Vstup do armady vsak na prelomu 20. a 30. let a i v dalsich letech znamenal v pfedstavach fady brancu socialni vzestup. Meli zde totiz pomerne solidne zajiStene pfidely potravin. V zemi sice existoval od konce roku 1927 pridelovy- system, ktery se vsak nevztahoval na venkov. Proti obecnemu stavu meli v armade take ubytovani a relativne zajistene dalSi potfeby. Ze strany dustojniku a poddustojniku se jim dostavalo celkem solidniho zachazeni, ktere se vy-razne Iisilo od nelidsrych pomeru v carske armade, jez bylo jeste v zive pameti. Pfestoze armada trpela fadou problemu, branec mohl ocekavat i jisry socialni vzestup a pocitat stirn, ze bude uznan za reprezentanta sovetske spoleCnosti. To se melo odrazit take v jeho socialnim zafazeni po skonceni vojenske sluzby. Ukazovalo se vsak, ze vojenske 0fady uz tato ocekavani v prubehu 30. let nebyly schopny zajistovat. V prve fade nemohly zajistit adekvatni zasobovani jednotek, ktere muselycasto improvizovat a zajistit si vlastni dopli'lkove zdroje. S pocetnim rustern RKKA musela kasarna pojmout pfislusniky novy-ch jednotek. Vojaci tak celkove stradali nedostatkem pot ravin, veskereho vybaveni, od pradla a uniforem az po boty, ale take spatnymi hygienickymi podminkami. Dusledky se nutne projevily v nizke moralce a discipline a v siroke palete pfestupku a zlocinu vcetne opilstvi, ktere stalo na jednom z prvnich mist. Cenou za neschopnost centralnieh armadnieh Ufadu zajistit primerene podminky vojakum pfi expanzi armady byly nedisciplinovane jednotky. Faktoru, jez ovliviiovaly nedobry moralni stay, bylo ovsem viee. ]eden z viditelnych nedostatku pfedstavovala skutecnost, ze v RKKA hral dustojnicry sbor dUiezitejsi roli, nez tomu bylo ve vetsine jinych armad. V RKKA totiz kadrove vojaky tvofili dustojniei a nektefi specialiste. Ruda armada nemela profesionalni poddustojnicry sbor; ktery by ji dal stabilitu a kontinuitu. Poddus1'8jniei z povolani s dlouholetou zkusenosti pfebirali v ostatnich armadach od dustojnickeho sboru fadu povinnosti, zvlaste pfi vy-cviku, a pfi rotaci dustojniku zajisfovali kontinuitu jednotek a jejich chod. V RKKA zajisfovali vy-cvik poddustojnici a nigi dustojniei jen po dobu jejich zakladni vojenske sluzby. Zkusenostmi pfilis neoply-vali a pfi jejich stalych odchodech do civilu se v jednotkach nemohl vytvofit ani esprit d'corps. ]e ovsem otazkou, zda by takovy vyYoj byl z politickeho hlediska akceptovatelny. Dustojnik Rude armady musel proto venovat mnozstvi casu zakladnimu vy-- cviku brancu, coz ho odvadelo od jeho vlastnich povinnosti. Nedostatek zvlaste nizsich dustojniku se negativne odrazel ve zhorseni VY-cviku.Zatimco se v prubehu 30. let celkem jednoduse dafilo zvysovat postupne pocetni stavy RKKA povolavanim novy-ch brancu, bylo nesrovnatelne obtiznejsi az nemozne ziskavat odpovidajici pocty dustojniku. Ze zmineneho duvodu mela RKKA ve 30. letech vyssi podil dustojniku nez v jinych armadach. (inil asi 7 % jejich pffslusnfku, zatimco v nemecke armade byl tento pomer asi 4 % a ve francouzske 4,5 %.33 Stay armadnich jednotek negativne ovlivnovala politika a hlavne rada akci stalinskeho rezimu. Ostry proces nasilne kolektivizace sovetskeho venkova a "rozkulacovavanf" nasledovane hladomorem let 1932/33 silne zasahly moralnf staY muzstva i dustojnickeho sboru.3 ·1 Vzhledem k rozvratu venkova, kde vypukaly nepokoje, a dokonce povstani proti bolSevicke vlade, nebylo prekvapive, ze vlny neklidu zasahly i armadu, v niz vetSina vojaku pochazela prave z venkova. Kulaci a jejich pffbuznf meli sice vstup do armady zakazan, avsak ostatnf branci byli svedky zachazeni s nimi, jejich vlastni rodiny se musely podrobit kolektivizaci a veskery zivy-i nezivy majetek pfedat kolchozum. Odtud nepochybne vyply-valosilne protisovetske citeni mnoha brancu z vesnice.35 Kazda vlada pozaduje, aby jeji ozbrojene sily zachovavaly loajalitu politickemu systemu. V SSSR byl vsak tento princip zduvodneny ideologicrymi argumenty doveden do krajnosti. Protoze politi cry system reprezentovala pouze bolSevicka strana, stala se loajalita vUci ni testem loajality vUci politickemu systemu, ktery byl zalozeny na diktature proletariatu a jedine politicke strane. Protoze vsak po cela 20. leta probihaly v bolSevicke strane silne mocenske boje, v praxi to znamenalo loajalitu nikoliv ke strane jako takove, ale k vitezne frakci, ktera urcovala stranickou Iinii, a k jejimu vUdci. Problem loajality byl vsak jeste slozitejsi. Dopustit se omylu a v minulosti aktivne podporovat pozdeji nelispesnou frakci, znamenalo ziskat nesmazatelne stigma pro budoucnost. To vse vytvafelo paranoidni situace, kdy dustojnik mohl by-t pine loajalni rezimu a bolSevicke strane, pfesto vsak mohl by-tpovazovan za nespolehliveho, nebof byl v minulosti stoupencem frakce, ktera se pozdeji ukazala jako "opoziCni". Na politickou spolehlivost armady se kladl vetsf duraz nei na vojenske dovednosti a schopnosti dustojnickeho sboru. Moznost odstranit z armady dustojnfka na zaklade jinych nez vojensrych ci disciplinarnieh duvodu vy-razne potlacovala profesni autonomii dustojnickeho sboru i armady jako takove. Politicky dohlizela na vsechny pfislusniky armady Politicka sprava (PU), avsak bolSevicka strana krome toho provadela die potfeby ad hoc "provefovani" sve clenske zakladny, a pfedevsim Cistky. Vzhledem k tomu, ze se tykaly cele strany, nebo jeji casti, nebyly vetSinou primarne zamereny ryhradne na armadu, nicmene v letech 1926-27 armadu nucene opustilo asi 16000 dustojniku a poddustojniku, kteri byli oznaceni za trockisty. Na prelomu 20. a 30. let se Cistky dustojnickeho sboru zamerily, podobne jako v civilnim sektoru, predevsim proti byYal.9m carskym dustojnikum, ktei'i jeste pretrvali v armade, a take na eliminaci tech, ktei'i projevili ryhrady viiCi radikalnimu kurzu stalinskych pi'emen - vUci kolektivizaci ci kulturni revoluci. ]en roku 1930 armadu pro odpor viiCikolektivizaci nucene opustilo pi'es 10000 dustojniku, zvlaste byYalych carskych dustojniku. v dusledku dalSich cistek a proverek bylo v letech 1933-36 z armady vytesneno dalSich 30230 dustojniku, i kdyz cast tez pro tzv. moralni poklesky, napi'. alkoholismus.36 Nekteri vysoci velitele protestovali proti takove praxi, ktera fakticky decimovala velitelske kadry. Nemohli zpochybiiovat samotny princip, ale jen dusledky cistek. V cervnu 1934 si napriklad velitelletectva Alksnis stezoval Vorosilovovi na to, ze za kratkou dobu (1931-34) letectvo z tohoto duvodu pi'iSlo 0 vice nez 2 000 kvalitnich pilotli a techniku. Rada z nich presla k boui'live se rozvijejicimu civilnimu letectvu. Alksnis UpOzorI10vai na to, ze z politickych Cimoralnich duvodu muselo opustit letectvo take 5 ze 7 nositelU vyznamenani Hrdina Sovetskeho svazu. Rada prislusniku letectva byla vyseti'ovana a zatcena jen proto, ze nektery z jejich pribuznych byl povazovan za politicky nespolehliveho, i kdyz oni sami svoji loajalitu prokazali. Varoval proto, ze v dusledku teto praxe ma vojenske letectvo nedostatek personaluY V jednotlirych pripadech, kdy se jednalo 0 kompetencni zalezitosti a spory ruznych organu, se armada ostre branila proti zasahovani OGPU do srych zalezitosti. Postavila se proti tomu, aby zvlastni oddeleni, vojenska kontrarozvedka a OGPU bez vedomi nadi'izenych vojenskych dustojniku vyseti'ovala a zarykala jeji prislusniky. Gamarnik se nevahal obratit az na politbyro, ktere ho usnesenim z 25. kvetna 1934 pine podporilo. Striktne tehdy zakazalo organum 00 OGPU, aby prave bez svoleni vojenskych cinitelu vyslychaly ci zarykaly prislusniky armady. V konkretnim pi'ipade, 0 ktery se jednalo, naridilo potrestat pi'islusniky OGPU.38Po zavrazdeni Clena politbyra a predsedy stranicke organizace v Leningrade Kirova 1. prosince 1934 vsak cetnost i rozsah cistek jeste prudce vzrostly. Specifickym problemem velkeho ryznamu byl staly, a hlavne narustajici nedostatek poddustojniku a dustojniku. Ve 20. letech se diky omezen.9m poctum RKKA neprojevoval ryrazne. Problem nedostatku kvalitnich kadru vsak vyosti'ila staIinska, tzv. socialisticka industrializace. Zahajeni stavby velkeho mnozstvi norych tovaren vyvolalo kriticky nedostatek kvaIifikovanych pracovnich sil v civilnim sektoru i v armade, a to prave v dobe, kdy pi'istupovala k radikalni transformaci. Problem akutniho nedostatku kvalifikovane lidske sHy prohlubovaly clstky vcetne tazeni proti burzoaznim specialistum. RKKA meIa v roce 1928 v kadrorych jednotkach 45 867 dustojniku, avsak v temze roce jiz Vorosilov na 16. stranicke konferenci vyzyYal k ziskani norych kadru a nalehal na stranicke vedeni, aby povazovalo za vrcholnou prioritu rycvik norych odborniku.39 Ruda armada mela sice ambici6zni plany rycviku nOvYch dustojniku, avsak ve skutecnosti pocetni stavy dustojnickeho sboru prakticky po cela 30.leta stagnovaly. Vojenske skoly pozemnich sil totiz v letech 1928-37 vyi'adily 67 487 frekventantu. Za stejnou dobu vsak z armady odesIo z ruznych duvodu c~lkem 67 670 dustojniku. Pocet absolventu vyrazovanych z vojenskych skol tak sotva pokrJ'val ubytek kadru RKKA, a to v dobe, kdy se pocetni stavy armady zdvojnasobily. Roku 1928 mela Ruda armada 529 000 muzu vcetne 48 000 dustojniku, kteri tvorili asi 9 % jejiho pocetniho stavu. Roku 1933 uz mela pres 900 000 muzu, a aby udrzela podH dustojniku, poti'ebovala jich mit pres 81 000.40 ProhIubujici se nedostatek i'esila urychlen)'ill povysovanim poddustojniku a povolavanim dustojniku a poddustojniku v zaloze do vojenske sluzby. V letech 1932- 38 takto povolali do armady pres 49 000 zalozniku. Problem se tim neodstranil a povolavani zalozniku spiSe snizilokvalitu sboru. Koncem 30. let proto v armade vladl stay, kdy plnych 73 % podporuciku absolvovalo pouze kratkodobe kurzy a neproslo zadnym specializovanym rycvikem. Pres vsechny improvizace a nahrazkova opati'eni se k 1. lednu 1938 pozemnim silam nedostavalo 39 100 dustojniku, coz cinilo plnych 34,4 % pi'edepsanych tabulkorych poctu velitelskeho personalu.41 Zastupce komisare obrany pro kadrove zalezitosti Scadenko ve sve zprave z poloviny kvetna 1940 zduraznil, ze jeste katastrofalnejsi situace bynastala v pripade nutnosti zmobilizovat armadu a pokryt predpokladane ztraty v prvnim roce valky. Odhadl, ze v takovem pripade by se armade nedostavalo asi 93000 aktivnich dustojniku a 300- 350000 v zaloze. Nedelal si iluze ani 0 kvalite poddustojnickeho a dustojnickeho sboru, coz kratce predtim potvrdil prubeh boju u Chaichin-GoIu, a zvlaste "zimni" vaIka proti Finsku 1939-40.42 V dustojnickem sboru se projevovaly stejne zlorady jako u muzstva: kriminalni delikty, rozkradani majetku, pijactvi a tzv. chuliganstvi. ]e vsak nutne konstatovat, ze "pracovni" podminky v armade byly velmi obtizne a kvalitnejsi lidi odrazovaly. Krome klasickych problemu, vyplyYajicich z podstaty vojenske sluzby v RKKA a casteho stehovani z mista na misto s velmi spatne zajistenym ubytovanim, byI velitelsky sbor nejmene az do roku 1935 spatne placen. Mzdy nesnesly srovnani s platy v prumyslu, ve kterem jiz v prubehu 1. petiletky vYrazne vzrostly. Roku 1934 mel napr. velitel na urovni poruCika plat asi 260 rublu, velitel divize (tj. general) 475 rublU. V prumyslu mel kvalifikovany pracovnik plat 250- 300, technici a inzenyri 450-650 rublu mesicne, coz byly platy na urovni velitelu divizi, ci dokonce armadniho sboru.13 0 rok pozdeji se platy v prumyslu opet zrysily a kvalifikovany delnik mohl v prumeru pocitat s platem okolo 550 rublu. ]eho zakladni mzdu dale zvysovaly nejruznejsi pripatky a odmeny (mj. za splneni ci prekroceni planu), ktere zajistovaly ryrazny pi'edstih civilnich plaW pred vojenskymi. Stejnym problemum ovsem eelila i britska a franeouzska armada. Franeouzskou ve 30. leteeh opustila rada dustojniku, nebor vlady soustavne odmitaly zvYsit jejieh platy a zlepsit zivotni podminky. Ai v polovine 30. let se veleni RKKA a bolSevicka strana pokusily zlepsit socialni postaveni velitelskeho sboru. Armada 22. zari 1935 zavedla formalne hodnosti pro dustojniky pozemnich vojsk a letectva (poruCik, nadporueik, kapitan, major, plukovnik, kombrig, komdiv, komkor, komandarm 2. a 1. stupne), dalSi pro prislusniky valeeneho namornictva a politicke pracovniky. Nove byla zfizena hodnost marsala SSSR. Nejnizsi dustojnickou hodnosti byl porueik, kterou vojak obdrzel po absolvovani vojenske skoly ei akademie. Od srpna 1937 vsak frekventanti obdrZeli hodnost podporucik, ktera se nove stala nejnizsi dustojnickou hodnosti. Od 1. zafi 1935 se pomerne vYrazne zvysovaly take platy velitelu. Veliteli druzstva napf. z 270 na 350, veliteli roty z 290 na 375 a divize z 520 na 700 rublu. Veliteli leteeke eskadry z 570 na 700 rublu atd., 5 nejvyssim narustem prave u nejvyssich hodnostnieh stupM. Platy nekteryeh velitelu, zvlaste vyssieh, mohly dale zvysovat bonusy za delku sluzby v armade, a to az 0 25 % za 20 a vice let sluzby44 V armade byl zaveden karierni fad, ke zvYseni prestize melo slouzit take zavedeni nOvYch vychazkovYeh uniforem a k jisrym privilegiim nalezela i skuteenost, ze se na ne vztahovaly vojenske, nikoliv civilni soudy.45 Snaha posilit soeialni postaveni dustojniku a zvYsit pritazlivost sluzby v armade nebyla ale pfilis uspesna. Sluzba a zivotni podminky v armade byly tvrde a konkurence eivilnich podniku stale velka. Nedostatek dustojniku a poddustojniku se tak prohluboval. Vorosilov dokonee opetovne vyz}'val stranieke organizace, Komsomol, odbory i sovety, aby presvedeovaly delniky ke vstupu do vojenskych skol. Kdyz takove usili nepfineslo vYsledky, sahla bolsevieka strana k prikladum z obcanske valky. Od roku 1931 zahajila ad hoc mobilizaee svYch elenu do armady, kde slouzili ve velitelskych funkekh. V praxi to znamenalo, ze vybrani C1enove VKS(b) dostali za stranieky ukol odejit do armady i proti sve vUli. Prvni mobilizaee privedla do vojenskyeh skol a armady 17 000 C1enu strany, nasledujici v letech 1933-35 dalsieh 10000.46 Mobilizaee elenu VKS(b) vsak do armady vnesly silne negativni prvky v podobe zmobilizovanych dustojniku, kteri byli bez vztahu k RKKA a 5 nezajmem o vojenske zalezitosti. V lepsim pfipade byli loajalni vUei bolSevieke strane, a teprve pak vUei armade, pokud se 5 ni vUbec identifikovali. Vzhledem k tomu, ze tito aspiranti na dustojnieke funkce v RKKA byli vybrani primarne na zaklade ideolDgiekyeh, nikoliv vojenskych kvalit, utrpela kvalita a soudrznost dustojniekeho sboru. V armade doehazelo ke stfetum mezi temito dustojniky a ostatnimi, protoze nove pfiehozi si 5 sebou nesli stigma protezovanyeh dustojniku. jednim z dusledku straniekych mobilizaci do armadnich skol byl v sovetskem systemu tak ceneny vzestup podilu C1enubolSevieke strany v RKKA. Diky plneni ideologiekych premis a dalSim okolnostem se menil take soeialni puvod dustojniku. jestlize roku 1926 melD delnicky puvod jen 12 % dustojniku, pak diky prosazovani delnickych kadru v roee 1936 to bylo jiz 44,2 %. Ve stejnyeh letech vzrostl podil elenu a kandidatu stranyv dustojniekem sboru ze 48,1 % (1927) na 64,1 % (1936).41 Vzajemne protikladne akce - snaha po zvYseni vzdelanosti a kvality sboru a soucasne cistky v armade -vyvolavaly v kombinaci s dalSimi faktory diskuse ohledne bojesehopnosti Rude armady. Na pfehlidkach a manevrech vypadala impozantne. Zvlastni prekvapeni pfipravila zahranicnfm pozorovatelUm v zarf 1935 na manevrech Kyjevskeho YO, pri kterych byl v masivnich poetech nasazen novY druh vojska - vYsadkove jednotky. Realita ale vypadala daleko prozaicteji. Prave manevry ukazaly, ze muzstvo i velitelsky sbor zvladly novou teehniku stejne jako naroky, ktere vypl}'valy z nove sovetske doktriny, pouze povrehne. Chybel jim eit pro techniku a jejf pIne vyuziti stejne jako pri manevrovacim zpusobu vedeniboje, kdy se kombinovalo nasazeni nekolika druhu zbrani. Skutecny rozbor vYsledku napriklad manevru roku 1936 odhalil mnozstvi podstatnyeh nedostatku. Pri hodnoceni manevru Moskevskeho VO se Tuchacevskij opravnene rozhofcoval nad tim, ze mechanizovany sbor utocil na nepfatelskou obranu bez delostrelecke podpory a jeho operaee nebyly podporovany letectvem. Ve skutecnem boji by to zpusobilo katastrofu. Tuchacevskij musel celkove konstatovat spatne veleni sboru i letectva, velmi slabou praci vseeh stabu a veleni atd.48 V podstate se jednalo 0 stejne problemy, jake se objevily na velkyeh manevrech 0 rok drfve. jednotky se pokousely realizovat teorii hlubokeho boje a operace se slabou leteckou podporou, se spatnou koordinaci cinnosti 5 delostfeleetvem, temer bez pruzkumu, a navie se spatnou pripravou jednotek ijednotliveu. Navie "lltocily", aniz by si chranily kffdla, i kdyz bylo znamo, ze nemeeka armada kladla zvYseny duraz na vyuzitf takovYch chyb. Hlavni pficinu tohoto stavu spatfovalo sovetske veleni ve slabe pfiprave praktieky vseho velitelskeho sboru, jehoz vzdelani hodnotilo jako velmi slabe. Roku 1932 melo 79 % vojaku pfijaryeh do vojenskych skol pouze pocatecni vzdelani a roku 1936 to bylo stale jeste 68,5 %. Z vyssieh velitelu (vcetne kapitanu, ktefi veleli hlavne praporum), neme- 10 pfes 60 % stfedoskolske vzdelani. Z nizsich dustojniku (porucici, nadporucici, tj. velitele rot a cet) nemelo stfedoskolske vzdelani plnych 70 %.49 Za takovYch okolnosti je tezke posuzovat skutecnou bojesehopnost tehdejsi Rude armady. Zustane asi skuteenosti, ze dustojniei, ktefi veleli jednotkam a cast z nich padla za obet teroru let 1937 - 38, nebyli na takove urovni, aby vyhovovali pozadavkum moderni manevrovaci valky a pripravili na ni sve jednotky. Ruda armada byla pfed represemi relativne velmi dobfe vybavena mnozstvim moderni techniky. Mela vynikajici teorii vedeni valky, avsak slaba kvalita lidskeho faktoru evidentne znemoznovala pIne vyuzitf teehto moznosti. Pokus 0 rozbor sovetske vojenske elity, jejf nazorove hladiny, sku piny a kliky, jet se vytvarely v jejfm ramei, apod. je pfi soucasnem podstatnem nedostatku dostupneho materialu jen velmi obtfzne fesitelny, ne-Ii nemozny. Sovetska vojenska elita se nove formovala v prvnf polovine 30. let. V sirsfm pojeti k nf naJezeli vsichni dustojnfci, kterf se 24. listopadu 1934 stali deny nove vytvorene Vojenske rady komisariatu obrany. Rada mela 54 clenu a nahradila vIetI' (24. cervna) zruseny Revvojensovet SSSR. Krome Vorosilova, komisare obrany, Gamarnika, nacelnfka poIitieke spravy a prvnfho namestka obrany, a Tuehacevskeho, druheho namestka komisare obrany, nalezeli kjejfm clenum napr. Bljueher; Budonnyj, Dubovoj, S. S. Kamenev, Kork, Grigorij Ivanovic Kulik, Kiril Afanasjevic Mereekov, Nikolaj Nikolajevic Pet in, Alexandr Ignatjevic Sedjakin, Semjon Konstantinovic Timosenko, Uborevic, Ivan Fjodorovic Fed'ko, Saposnikov, jakir.50 Postavenf jednotliryeh clenu v ramei teto eIity bylo mozne odhadovat podle jejich rozmfstenf na prehlfdkaeh, na fotografifch apod. Nejuzsf vojenskou elitu Rude armady faktieky definovalo politbyro bolSevieke strany u pfflezitosti zavadenf vojenskyeh hodnostL Usnesenfm politbyra ze 14. listopadu 1935 byla nejvyssf hodnost marsala Sovetskeho svazu propujcena pouze 5 vybranym clenum: Vorosilovovi, Tuehacevskemu, jegorovovi, Budonnemu a Bljueherovi. Tuehacevskij tak formalne zaujfmal za Vorosilovem druhe mfsto, protoze Gamarnikovi nebyla tato hodnost udelena, i kdyz jako politieky praeovnfk obdrzel nejvyssf hodnost urcenou politiekym praeovnfkum: armadnf komisar l-go ranga.je ovsem otazkou, proc do nf byl zarazen Budonnyj a Bljueher; kteff se nijak podstatneji nepodfleIi na transformaei armady. Odpovect' zrejme znf, ze Budonnyj nalezel ke Stalinovym nejloajalnejsfm stoupeneum a Bljueher zase velel jednotkam na strategieky dulezitem a eitlivem Dalnem ryehode. DalSfm 5 vysokym dustojnikum politbyro pouze potvrdilo jejieh dosavadnf hodnosti na urovni komandarm l-go ranga.jednalo se 0 S. S. Kameneva, jakira, Uborevice, Ivana Panfilovice Belova a Saposnikova. Politbyro jeste jmenovite rozhodlo 0 "tfeti vrstve" nejvyssi sovetske vojenske elity.jmenovalo 10 dustojniku do hodnosti komandarm 2-go ranga. Mezi tyto velitele se zaradili mj. Dybenko, Levandovskij, Dubovoj, Fed'ko, Kork, Nikolaj Dmitrijevic Kasirin, Sedjakin, Alksnis, Chalepskij, Vaeetis.51 Bez ohledu na skutecnost, ze do kategorie nejvyssich veliteIU nalezeli jeste velitele sboru a divizi, je politbyro do sveho usneseni pfimo jmenovite nezaclenilo. Teehto asi 20 muzu tedy koneem roku 1935 tvori- 10 nejvyssi armadnf ofieialnf elitu. V teto dobe pry take melo koncit formovani mini maIne prozkoumanyeh neformalnich vnitroarmadnfch skupin. Pocatky nekteryeh spadaly do poloviny 20. let ci do jeste dfivejsi doby. V prvni fade se nepoehybne jednalo 0 tzv. earicynskou skupinu, ktera se soustredovala okolo Stalina jiz od pocatku obcanske valky. Podle Minakova byla pro dalSi neformalni skupiny eharakteristieka vetSi ci mensi mfra odporu proti komisafi obrany Vorosilovovi a vUcijeho stoupeneum z duvodu jeho nekompetentnosti, ale take revnivost mezi sebou navzajem. Postoje skupin formovaly nejen osobnf vztahy, ale take nazory na ruzne aspekty vojenske problematiky. OdIisovaly se nazory na strategieke planovani, vylstavbu armady a eelou vojenskou politiku i radu jinyeh zalezitostL Elitu delil tak-€socialne kulturnf ci "tffdnf" aspekt. Velitele proletarskeho a rolniekeho puvodu, byvali velitele, kterf se vlastnfm pricinenim a zasluhami ·dostaIi na nejvyssf mfsta, stale nesnaseli bJ'vale earske poddustojnfky a dustojniky. V Rude armade tak srym zpusobem pokracoval tfidni boj.52 Podle Minakova se vztahy mezi "generalskymi" skupinami vyostfily zvlaste na prelomu 20. a 30. let v souvislosti s modernizaci armady, ktera vyvolala dalSi rotaci kadru. Zda se, ze dustojnici, ktefi praeovali na radikalni transformaei RKKA, museli prekonavat stereotypy a odpor "stare gardy". Na zasedanf Revvojensovetu v rfjnu 1930 Tuehacevskij s podporou jakira, Uborevice a Triandafilova ostre kritizoval system skolenf dustojnfku ve vojenskem skolstvi, a zvlaste ve Vojenske akademii RKKA.53 Do nekdy zminovane tzv. Tuehacevskeho skupiny odbornfci casto radili Uborevice, Dybenka, Korka, Putnu, avsak podle svedeetvf jeho spolupracovnfka G. lssersona okolo Tuehacevskeho ve skutecnosti nevznikla zadna skupina, 0 niz by se mohl oprit. Podle nekteryeh svedeetvi byl jeho nejlepsfm pritelem Boris Mironovic Feldman, dfivejsf nacelnfkjeho stabu a roku 1937 zastupee nacelnika Moskevskeho va. S jakirem, Gamarnikerri mel pry dobre, avsak nijak pfatelske vztahy. Gamarnik navfc ve sporeeh Vorosilova s Tuehacevskym pry obvykle podporoval Vorosilova. Z ostatnfch vysoryeh veliteIU mel mft Tuehacevskij nejblize k Uborevicovi.54 Stare osobnf animozity z obcanske valky, zvlaste z polsko-sovetske valky roku 1920, se promftly do vztahu Tuehacevskeho s jegorovem (nacelnfkem stabu a generalnfho stabu), Budonnym, ale take do ehladnyeh vztahU s Vorosilovem, ktery se ho ostatne v minulosti nekolikrat pokusil odstranit. Tuchacevskij a fada dalSich vysokyeh velitelu se s touto stalinskou skupinou ryrazne rozehazeli v nazoreeh na vojenskou strategii a zpusoby vedenf valky a modernizaei armady. Patrne nejsilnejsf skupinu nove sovetske vojenske elity mela tvofit sku pin a okolo jakira a Gamarnika. Patfili k nf predevsim jakirovi bJ'vali spolubojovnfci ze 45. stfeleeke divize, mj. Dubovoj a Semjon A. Turovskij, k nimz se pripojil Primakova G. Kotevskij. Minakov zduraznuje, ze v teto sku pine bylo spolecne s vojaky take mnoho bJ'valyeh vojensryeh komisaru, ke kterym ostatne puvodne nalezel sam jakir. Ten po obcanske vaIce vykonaval radu velitelskyeh funkcf na Ukrajine a od listopadu 1925 velel silnemu Ukrajinskemu va. Stalin pry zahrnul jakira do skupiny podezrelyeh jiz v leteeh 1933-34, a to v souvislosti s manevrovanfm vedeni KS Ukrajiny a ukrajinske vlady v dobe hladomoru a s jejieh ryhradami. ktere Jakir sdHel, vUci nekterym aspektum kolektivizace. Oslabeni jeho pozic pfineslo rozdeleni ukrajinskeho VO na dva: Kyjevsky- a Charkovsky- Vo. jmenovani Oubovskeho velitelem Charkovskeho VO melD rozbit jednotu ukrajinske skupiny, ktera se v letech 1930-31 postavila za Tuchaeevskeho, jehoz tehdy vysetfovala OGPU. 55 V polovine 30. let se dale zformovala tzv. skupina Sedjakina-Kovtjucha, k niz nalezeli mj. Primakov, Ivan Semjonovie Kutjakov, V. Orlov a jim blizci Michail Prokopjevie Kovaljev, Sergej Michailovie Savickij, pficemz pfitelem Kutjakova byl take budouci marsal Zukov. Vsichni dustojnici teto skupiny byli take eleny Vojenske rady pfi komisariatu obrany a zastavali nazor, ze Vorosilov nestaCi na sve ukoly a ze je nutne usilovat 0 jeho odvolani. Soucasne se pry ale velmi odmitave stave Ii proti neformalni autorite Tuchacevskeho a Uborevice. Zvlaste komkor Kutjakov mel odmitat jejich "bHou" minulost a povazoval je za pfedstavitele obnovujici se "vojenske aristokracie". Kutjakov a Sedjakin take soustavne utoCili proti Oybenkovi, ktery se jako velitel nekolika vojenskych okruhu dostaval do stale izolovanejsiho postaveni. Sovetska vojenska elita byla rozdelena do nekolika skupinek a jejich eleny delilo ostre osobni soupefeni a casto antipatie. Zhorseni zahraniene politicke situace v roce 1935 odhalilo vazne nedostatky sovetskeho vojenskeho planovani a pry vedlo vsechny skupiny k zaveru, ze je nutne odstranit komisafe obrany Vorosilova, i kdyz ve skutecnosti toho nebyli schopni dosahriout. Vorosilovovi adresoval25. unora 1935 memorandum Tuchacevskij. Kritizoval v nem stavajici operacni plan RKKA, ktery se zpracoval pod vedenim naeelnika generalniho stabu jegorova. Tuchacevskeho uvahy vychazely z toho, ze povazoval nemecko-polskou smlouvu 0 nelitoeeni z roku 1934 ve skuteenosti za tajne vojenske spojenectvi zamefene proti SSSR Konstatoval, ze stavajici sovetskystrategicky- plan, ktery si kladl za hlavni cil znieeni polskeho statu a vychazel z pfedpokladu, ze Finsko, Estonsko a Lotyssko zustanou alespon v prvni fazi valky neutralnimi, je jiz yYvojem mezinarodni situace pfekonanY. jegorovUv plan navie zavisel take na pfedpokladu, ze Nemecko - nepfatelske k Polsku zaujme vUei sovetskemu utoku blahosklonny postoj, a ze by vlastni akci mohlo dokonce ohrozit ryl polske armady z yYchodniho Pruska. Rumunsko dale pod Ie techto pfedpokladu nemelo podpofit Polsko. Tuchacevskij argumentoval, nepochybne opravnene, ze uvedene mnozstvi pfedpokladu jiz neplati a ze doslo k zasadni zmene geopoliticke situace v tom smyslu, ze se Nemecko spoji s Polskem k pfiprave protisovetske intervence. Estonsko a Lotyssko mely podle jeho odhadu sice zustat neutralnimi, avsak Finsko jiz nikoliv. Nemecko a Polsko by mohly bez problemu obsadit Litvu a zjejieh letist' by nemecke letectvo systematicky bombardovalo Leningrad a Kronstadt. Tuchacevskij tak krome upozorneni na vJ'razne zmeny v mezinarodni konstelaci vlastne zduraznoval, ze pokus 0 Iikvidaci polskeho statu by soucasne znamenal valku s Nemeckem. Upozornoval i na nebezpeCi valky na dvou frontach, na zapade a na yYchode, proti japonsku, i kdyz hlavni duraz kladl na zapadni, evropske valCiSte.56 Zda se, ze Tuchacevskeho argumenty sovetskou vojenskou elitu nezaujaly. Zastavala nazor, ze nemecko-polske nebezpeCi by bylo mozne vyvazit noyYm spojenecky-m svazkem s Francii a Ceskoslovenskem, ktery se tehdy pfipravoval. 8. bfezna 1935 se vsak v Kremlu konala u Stalin a schUzka s Vorosilovem, Gamarnikem a Tuchaeevsky-m ohledne strategicky-ch planu. Tuchacevskij zde dostal prikaz, aby zpracoval Clanek 0 valecnych planech Nemecka, ktery byl po osobnieh StalinOyYchkorekturach otiSten ve stranickem liste Pravda.57 Otisteni tak zavazneho materialu ve stranickem liste znamenalo jasny politicky- signal nejen vUCiNemecku, ale vyjadreni sovetskeho stanoviska v zaverecnych fazich jednani pfed uzavfenim sovetsko-francouzske a sovetsko-ceskoslovenske spojenecke smlouvy. Tuchacevskij se vsak pres odpor vetsiny sovetske vojenske elity drzel svych nazoru a v prosinci 1935 navrhl, aby generalni stab usporadal velke stabni hry, kt:~e mely pr.o~e~~t moznosti obrany proti Utoku na SSSR. Skutecne se mu per danl? prosadlt JeJICh konani. Hra, jejfz plan schvalil ]egorov, ktery ji take i'fdil, probehla od 19. do 25. dubna 1936. Uborevic "velel" sovetske zapadni fronte Tuchacevskij nemeckym vojskum, polskym pak ]akir. Zacatek byl vsak pozna; menam ostrym sporem ]egorova s TuchacevskYm. Ten zastaval nazor; ze nemec, ka vojska zautoci smerem na Ukrajinu, avsak plan hry s podobnou alternativou nepocftal. ]egorov soucasne vychazel z toh<), ze na SSSR zautocf pOllze Polsko. Tuchacevskeho kritika planu hry vsak znamenala faktickou kritiku celeho generalnfho stabu a jeho cinnosti. Kritiku jeho nacelnfka ]egorova a zastupcu S. Mezeni~~va, V.Leviceva a Sedjakina. DalSf spory probehly ohledne odhadu sil jednothvych stran a 0 nektere jine aspekty planu. ]egorov Tuchacevskeho namitky odmftl a pry ho mel podpoi'it samotny Stalin. Hra pak probehla podle pi'iprave" neho scenai'e. Zda se, ze vetSina nejvyssfch sovetskYch dustojnfku vcetne ]akira a Uborevice tudfz nesdflela Tuchacevskeho strategicke nazory. Podporovali stavajfci strategickY plan a uvahy generalnfho stabu. Uborevic a ]akir navfc spaHovali vetSf nebezpei.'f valky na yYchode, ze strany ]aponska. V prvnf polovine roku .~~36tak melo skoncit formovanf dvou vojensko-strategickYch koncepcf: stare, JIZ reprezentoval ]egorov, podporovany]akirem a Gamarnikem, a nove, kterou prosazoval Tuchacevskij.S8 DalSim problemem, ktery vyvolaval sti'ety a napetf v elite Rude armady, pi'edstavoval problem bojeschopnosti vojenskYch jednotek, a tudfz schopnostf velitelu pfetvofit plebejskou masu v kvalitnf vojaky, v armadu. Tuchacevskij mel v tomto ohledu ve svem perfekcionalismu spory s ]egorovem a Kamenevem jiz ve 20. letech, kdy zastaval funkci nacelnika stabu. ]eho odsunuti do funkce velitele Leningradskeho VO bylo podle nekterych nazoru vyvolano prave jeho tehdejsimi spory s Vorosilovem.S9 Problem bojeschopnosti vyosti'ila velmi rychla transform ace Rude armady jiz v prvni polovine 30. let. Tuchacevskeho ostra kritika 1~onn~sti j.ed~ot~k Kyjevskeho ci Beloruskeho VO mu nepochybne vynesla "vdecnost vehtelu techto okruhu, ]akira a Uborevice, ale i dustojniku generalniho stabu Sedjakina a fady dalSfch. Patrne na Tuchacevskeho stale nalehanf rozhodlo politbyro 31. bfezna 1936 0 zalozeni Akademie generalniho stabu RKKA, ktera mela zyYsit kvalifikaci nejvyssich velitelu armady, ale i 0 zmenach ve struktufe generalniho stabu a samotneho komisariatu obrany (7. dubna). Tuch~ce~skij teh~y "pfeskocil" Gamarnika a zaujal druhe misto v hierarchii vojenske ehty, nebot byl od 9. dubna 1936 jmenovan 1. namestkem komisai'e obrany a nacelnikem Spravy bojove pfipravy RKKA.60 Sovetske vojenske myslenf dospelo v polovine 30. let k vysoke urovni. Vyprac?v~lo p~.~le ~ekterych odbornfku nejmodernejsi a nejkomplexnejsi teorii vedem valky, JIZprekonala teprve 0 50 let pozdeji, v 80. letech minuleho stoletf americka teorie Air Land Battle.o1 ' ">K vYvojisovetske vojenske teorie do roku 1937 S Vevsech uvahach pfi transformaci RKKA hrala prioritni roli otazka ~harakte~ .j priSti valky, nebOT od odpovedi na ni se odvijelo f~seni v~ec.h o.statmch p~~bl:, mi'!. V podminkach diktatury proletariatu, respektlve bolsevlCke strany byl~ pr~'rozene ze nazorova hladina vojensI~~;~'i~~~;';;-~~:-:::-_.':'...•. vat jen na podporu pechoty a pouze ve vhodnych pripadech nicit zalohy a delostfelectvo nepfitele, pripadne obklicovat a likvidovat jeho vojska.240 Za takov)'chto nejasnych okolnosti se diskuse musely dotknout samotne vhodnosti existence velk)'ch pancerov)'ch jednotek. jeste drive vsak rozhodla HVR 0 serii dalSich mensich reorganizaci. Dotkly se generalniho stabu, stabU vojensk)'ch okruhu a sboru, ale i vojenskeho letectva, u nichz byla upravena jejich struktura.241 Kratce na to sahla HVR k reorganizaci stfeleck)'ch vojsk. Prislusne podklady vypracovala komise v cele s Kulikem a jeho zastupcem Scadenkern. K clenum komise, ktera zasedala od 8. do 22. srpna, patrili mj. Bucfonnyj, Saposnikov, Timosenko, Mereckov a Pavlov. Ryzakov uvadi, ze pfi posuzovani organizace tankov)'ch vojsk samotny nacelnik automobilove a tankove spravy Pavlov zduraznoval nevhodnost silnych tankov)'ch sboru. Argumentoval tim, ze na zaklade zkusenosti ze Spanelska je nemozne, aby tankov)' sbor mohl operovat v rylu nepritele jiz proto, ze se nepodafi prolomit frontu nepfitele v takove sfrce, aby timto prulomem pronikl tezkopadny sbor do nepfatelskeho rylu (podIe tabulek roku 1938 mel sbor 560 tanku a 12 710 muzu). Krome toho tanky poti'ebuji pri ofenzive podporu ostatnich druhu vojsk a Pavlov zduraznoval, ze by velitel sboru nemohl velet vsem temto silam. Presto se pry vetSina clenu komise postavila proti rozpusteni tankov)'ch sboru, i kdyz mely zustat v upravene strukture, ph niz mely prijit 0 kulometne brigady. Tankove brigady mely zase ztratitkulometne prapory. Komise navrhovala, aby sbory operovaly samostatne jen ve vhodnych pfipadech, kdy by byl nepritel dezorientovany.242 DalSiv)'voj reformy postupoval ve stale jeste nejasnych fazich. Dosud se mini- 10, ze rozhodujici slovo padlo na zasedani Hlavni vojenske rady 21. listopadu 1939, ktere melo zrusit mechanizovane ci tankove sbory. Z hlasenf Vorosilova Stalinovi a Molotovovi z 23. fijna 1939 vsak vyplJ'va, ze plan reorganizace pozemnich sil SSSR na leta 1939-40 schvalila sovetska vlada jiz 2. ZarL243Podle tohoto planu mela mit RKKA v dobe miru celkem 173 stfeleckych divizi sesti typu pfidelenych do 15 vojensk)'ch okruhu, k 1. a 2. samostatne armade a do 1; armadni sku piny. Z hlediska diskutovaneho osudu mechanizovanych sboru padlo ve vl;idnim usneseni rozhodnuti, aby se jako "tezkopadne" jednotky (gromoznyje sojedinenija) zrusily. Nejvyssi jednotkou tankov)'ch vojsk zustavala v dobe mfru brigada. Celkem jich melo by't 16 s tanky BT, 16 s tanky T-26, dale 3 brigady vybavene tankyT-28 ajedna s T-35. Dale melD existovat 10 lehk)'ch tankov)'ch pluku. Celkem mela mit RKKAve v)'zbroji v dobe miru 8 201 tanku (z toho 3 925 BT a 3 808 T-26). V dobe valky mel jejich pocet vzrust na 11085 stroju (0 4 367 BT a 6 250 T-26). Spolu s tanky, ktere byly zacleneny do struktury streleck)'ch a jezdeck)'ch divizi, se jednalo 0 celkem 15 421 stroju. Dulezite bylo, ze uvedene usneseni sovetske vlady soucasne rusilo nejen kulometne brigady zaclenene do sborn, ale take kulometne prapory zaclenene do brigad, Cimz se oslabovala jejich obrana proti pechote.244 Ostatni druhy vojsk mely by't napak posileny. Stavy letectva celkem s 10 000 letadly, z nichz ovsem 1 631 nalezelo k vylozene zastaralym typum, zustavaly na dane urovni s tim, ze od roku 1940 zacne prezbrojovani novou moderni v)'zbroji. V bojich u Chalchyn-golu se projevilo to, co jiz ukazala spanelska obcanska valka. Totiz, ze stavajici sovetska letadla zastaravaji a vyzaduji nahradu.245 V te dobe se na nich jiz pracovalo, i kdyz "zelenou" k plnemu v)'voji dala v lednu 1939 velka porada v Kremlu. Z ni vzesly pozadavky vUei konstrukenim kancelarim. Z rady prototypu postavenych v letech 1939-40 se do v)'zbroje dostaly tri stihaci letadla: Mig-1, resp. Mig-3, LaGG-3 a jak-1, bitevni ll-2, bombardovaci Pe-2, DB-3F (po zmene oznacovani poecitkem roku 1941 ll-4) a nektera dalSi. Tehdy se predpokladalo, ze k 1. lednu 1940 dosahnou strelecka vojska poctu celkem 1 271 000 muzu, z toho tankove jednotky 105 000 vojaku, delostrelectvo 136000, jezdectvo vice nez 149 000 muzu a letectvo 230 000 vojaku. Ruda armada mela k tomuto datu podle tabulkov)'ch poetu dosahnout 2 408 583 prislusni- kU.246 Reorganizaci stfeleck)'ch vojsk schvalilo 1. zari politbyro a nasledujiciho dne prislusny pokyn vydala sovetska vlada.247VorosilovUv pripis Stalinovi a Molotovovi z 15.listopadu 1939 se uz vztahoval predevsim k nov)'m opatrenim pri reorganizaci pozemnich vojsk. Uvazoval 0 organizacni strukture, poeetnich stavech a v)'zbroji jednotliv)'ch druM divizL Soude podle dostupneho protokolu ze zasedani Hlavni vojenske rady RKKA z 21.listopadu 1939, se jednani soustredilo prave na schvaleni nove organizacni struktury, tabulkov)'ch poCtu muzstva a techniky v nOv)'ch jednotkach, divizich a brigadach, a na jejich rozmisteni do jednotliv)'ch vojensk)'ch okruhu.248 Rada za pritomnosti Stalina, Molotova, Vorosilova, Kulika, Scadenka, Pavlova a rady dalSich vojensk)'ch cinitelu rozhodJa, ze Ruda armada bude mit v dobe miru i valky ve streleckych vojscich 170 divizi tfi zakladnich typu. Nove se mely zformovat motorizovane strelecke divize, celkem 15, z nich 8 jiz v roce 1940 a ostatni v prvni polovine roku 1941. V dobe miru mely mit 9 000 muzu, za valky 11 600 a ve vy-zbroji mj. 257 tanku. Druhy typ tvofilo 136 streleckych divizi 0 valecnych poctech 18 000 vojaku. V dobe miru melD tech to 136 divizi 4 stupne nasycenosti muzstvem. Dale se pocitalo se 16 horskymi divizemi.249 Tfi specialni motostrelecke divize (0 valecnych stavech 14 000 muzu), mely mit jiz v dobe miru 12 000 vojaku. Byly vsak urceny pro 1. armadni skupinu v Mongolsku.]ednotlive divize se v dobe valky zaClenovaly do 58 stfeleckych sboru, v mirove dobe do 48. Krome toho existovalo 6 vy-sadkovy-cha 3 stfelecke brigady. Celkem mely mit stfelecke jednotky po dalSi z reorganizaci celkem 1 144 050 vojaku.2SO Zakladem tankovy-ch vojsk, jejichz tabulkove pocty byly dale v dobe miru snizeny az na pouhych 97 568 vojaku, byl stale system samostatnych tankovy-ch brigad BT (17 jednotek) a T-26 (21 jednotek), pricemz se jiz pocitalo s nahrazenim silne zastarale vy-zbroje nOyYmi stroji T-34. U brigad vyzbrojenych tanky T-28 (3 jednotky) a T-35 (1 brigada) se poCitalo s jejich prezbrojenim tanky Kv, jez se nachazely ve yYvoji. V dobe miru tak existovalo 32 brigad a 10 tankovy-ch pluku, ktere se za valky rozvijely take v brigady. Lehke brigady BT a T-26 mely mit v dobe valky 258 tanku, tezke po 156. Usneseni Rady potvrzovalo dfivejsi rozhodnuti rozpustit veleni ctyf tankovy-ch Ci drive mechanizovanych sboru, coz se take do 15. ledna 1940 stalo.251 o nizkem vy-znamu, jaky byl pfiCitan tankovy-m sborum, svedCi take skutecnost, ze Vorosilov ve sve zprave z 23. rijna pocital s jejich pocetnim stavem na urovni 105 000 vojaku, avsak 0 mesic pozdeji byl jejich pocet jeste 0 10 000 snizen. V zaverech Rady se jiz promitla nova geograficka a geopoliticka situace, ktera vznikla pripojenim dosavadnich vy-chodnich polskych uzemi k SSSR. HVR totiz rozhodla 0 tom, ze opevnene prostoryv Leningradskem (s vy-jimkou Karelskeho), Kalininskem, Beloruskem a Kyjevskem VO (zde s vy-jimkou opevnenych oblasti Kamenec Podolsky a Mogilevo-Podolsky), budou zruseny. Stavajici tzv. Stalinova linie mela by-t zakonzervovana, nebot' se pfipravovala vy-stavba nove, posunute podstatne dale na vy-chod (tzv. Molotovova Iinie).2S2 Neni pochyb, ze stale reorganizace - a dalSi na sebe nedaly dlouho cekat negativne ovlivnovaly vycvicenost vojaku, secvicenosti zvlaste vetSichjednotek. Organizacni chaos posiloval dusledky utlumu a chaosu v teorii. Nehlede na to, ze prudky kvantitativni rust poctu divizi zaCinal do kriticke miry vyostrovat nedostatek nizsich dustojniku a poddustojniku. Tyto trendy se pIne projeviIy jiz za sovetsko-finske valky 1939-40, ktera vlastne poprve v mezivalecnem obdobi dukladne proverila bojeschopnost Rude armady a vy-sledky jejich pfekotnych premen ze 30. let. Sovetsko-finska (zimni) valka, 1939-40 Smlouva s Nemeckem z 23. srpna 1939 nechala Moskve "volnou ruku" ve vy-- chodni Evrope. ]ejimu uvedeni k zivotu pfaly priznive podminky a Stalin nevahal s jeji realizaci. Kratce po uspofadani vztahu s Nemeckem po vake s Polskem a po vytvofeni pfedpokladu pro inkorporaci pobaltskych statu do SSSR, IJttslo na fadu Finsko, ktere spadalo take do sovetske zajmove sfery. 5. fijna pozadal Molotov - od 4. kvetna 1939 novy- sovetsky ministr zahranicnich veci - Finsko, aby vyslalo do Moskvy delegaci k rozhovoriim 0 politickych zalezitostech. Finska vlada n6tu sice zprvu ignorovala a zacala v tajnosti mobilizovat armadu, druhe "pozvani" jiz ale nemohla pominout. SSSR pozadoval za prvnich rozhovorU 12. fijna zlepseni bezpecnosti Leningradu, ktera mela spocivat ve finskych teritorialnich ustupcich a umisteni sovetske namorni zakladny ve Finskem zalivu.02 dny pozdeji Moskva sve pozadavky uz precizovala. Zadala, aby dosavadni smlouva 0 neutoceni mezi obema staty byla nahrazena smlouvou 0 pratelstvi, vzajemne pomoci a spolupraci. Ta by Finsko nepochybne minimalne tesne pripoutala k SSSR. Predevsim vsak SovetsJ