Jordánsko náboženství a politika Marek Čejka Arabský poloostrov 1905-1923 Saúdové vs. Hášimovci (1924-25) Arabští nacionalisté z rodu Hášimovců Šaríf Husajn z rodu Hášimovců (1854 – 1931) správce svatých míst Mekky a Medíny, 1916-1924 král Hidžázu Emír Fajsal (Husajnův syn) (1883 – 1933) 1921-33 král Iráku Emír Abdulláh (Husajnův syn) (1882-1951), 1921-51 král (Trans)Jordánska První světová válka na Blízkém východě • Osmanská říše bojuje na straně Německa a Rakouska-Uherska • Francouzi - a hlavně Britové - usilují o porážku Turků na Blízkém východě • 1915 – katastrofa u Galipolli • Britové hledají nové možnosti jak porazit Turky • Navazují spolupráci s Araby a jejich vedením • Arabové chtějí svůj stát, Britové jim ho slíbí za jejich pomoc při porážce Osmanů • Viz korespondence šarífa Husajna s McMahonem, brit. vysokým komisařem v Egyptě, červenec 1915 leden 1916) Britští velitelé a vojenští poradci Generál Allenby a emír Fajsal Lawrence z Arábie 1916 – Arabské povstání proti Turkům Předpokládaný Arabský stát v na bývalém Osmanském území květen 1916 – tajná Sykes-Picotova dohoda 1917 – porážka Turků • Dobytím Jeruzaléma, Damašku a Iráku končí turecké panství na Blízkém východě • Arabové požadují svůj stát • Britové naoko souhlasí, stát na velmi krátkou dobu vznikne, ale je vzápětí rozdrcen Francouzy, protože se nachází v jejich zóně zájmů vymezené tajnou dohodou s Brity • Arabové jsou rozčarovaní z evropské politiky na Blízkém východě • Turci jsou svrženi, ale Brity a Francouze považují za další utlačovatele 1920 – San Remo – vytvoření hranic moderního Blízkého východu Islám v Jordánsku • 92% - 96% muslimů, zbytek křesťané • islám jako státní náboženství • král a jeho následovníci musí být muslimové • d rokem 1980 Formálně velmi důležitá role islámu ALE V PRAXI: • Stát obvykle příliš neintervenoval do náboženských záležitostí • dodržování pravidel islámu není obvykle striktní Muslimské bratrstvo • legalizováno v roce 1946 (MB totiž uznávalo legitimitu hášimovské dynastie • Vůdcem Abd al-Latíf Abú Kura • 1953 – z charitativní organizace se přeměňuje na organizovanou skupinu • 1954 – příliv řady aktivistů z Egypta • 1957-1992 – zákaz politických stran  MB však zůstává legálně činné Muslimské bratrstvo 2. • 1987 – palestinská intifáda více zaktivizuje MB • Je režimem zapojeno do demokratizačního procesu v zemi – 1989 publikován volební program hlásící se k liberalismu v ekonomické i politické sféře, vyzýval k džihádu za osvobození Palestiny • 1991 – MB v jordánské vládě • ve volbách v roce 1993 pod bázvem Islámská akční fronta s liberálnějším programem, než v roce 1989, zisk 16 křesel, v pozdějších volbách pokles • Během arabského jara konflikt s režimem a rozštěp (Iniciativa Zamzam) – stále ale zůstává legální Strana islamského osvobození • Radikálové, kteří usilují o vytvoření chalífátu • k dosažení svých cílů však nepoužívá radikalismus a terorismus • v 80. letech se vyhraňují proti demokratizačnému procesu krále Husajna • Tradičně nespolupracuje s MB • zakladatelem Palestinec Takidín an-Nabhání (1914-77) Jordánští salafisté • Hlavní centra města Salt, Ammán, Zarká • v Jordánsku jsou významně přítomní jak umírnění, tak i radikální salafisté • umírněný salafismus sa rozvinul s příchodem Násira al-Dín al-Albáního ze Sýrie v 80. letech • Kritika MB pro přílišnou politizaci islámu JORDÁNŠTÍ SALAFISTIČTÍ DŽIHÁDISTÉ • Často vystupují proti Jordánskému režimu i proti MB • Nemá hierarchičtější strukturu jako MB a funguje spíše ve struktuře sítí • Pokles tolerance režimu vůči salafistickým džihádistům • Po r. 2003 byla ISIL jednou z mnoha radikálních skupin – tehdy šlo stále o filiálku Al-Káidy v Iráku • Známá byla hlavně kvůli Jordánci Abú Músab Al-Zarkáwímu (1966-2006) Abdulláh Júsuf AZZÁM (1941 – 1989) Jordánec palestinského původu teolog – obhajoval pomoc Afgháncům v boji proti SSSR jako obranný džihád 1979 – vydal fatwu „Obrana muslimské půdy – nejdůležitější povinnost hned po víře“ duchovní učitel Usámy Bin Ládina Jeho heslo: „Džihád a puška: žádné vyjednávání, žádné konference, žádný dialog“. Abú Muhammad AL-MAKDÍSÍ Jordánec palestinského původu. Hlavní ideolog a teoretik tzv. salafistického džihádismu. Autor řady spisů. Mentor Zarkáwího, později ve sporu s ním ohledně zabíjení ší´itů. Abú Katada • Radikál s vazbami na Al-Káidu • Jordánec palestinského původu