Komunistická strana Francie Francouzská politika a politické strany Komunistická strana Francie nje těžké zaujmout neutrální postoj (pro/proti) nstrana pevného jádra, vzorných voličů, dobře organizovaní nstrana masová (800 000 členů v roce 1946) nproblém vztahu k Moskvě nuznávají dlouho revoluci jako metodu k dosažení cíle nstudená válka ve Francii je promítnutá do konfrontace PCF a ostatní (podpora Sovětské politiky ve střední Evropě) nneprošly destalinizací jako jiné strany - po celou dobu jsou „stalinskou protirežimní stranou“ PCF 1924 - 2012 PCF 1920 - 1940 nVzniká na konci roku 1920 jako v jiných zemích Evropy odštěpením od SFIO a jako reakce na VŘSR nPostupně plní požadavky III. internacionály a dochází k postupné přeměně na stranu „Sovětského typu“ nRok 1924 – první volby, kterých se ve skutečnosti účastní SFIC (Francouzská sekce komunistické internacionály) 9,5% a 26 poslanců (SFIO – 104) n1928, parlamentní volby 11,3% a 12 poslanců, bolševizace strany, třídní boj apod. n1932, 8,4% a 11 poslanců n1936, 15,2% hlasů a 72 poslanců, dojde k dohodě, že z levicových stran zůstane do druhého kola voleb jen ten, kdo získá v prvním kole nejvíce hlasů a ostatní ho v tom podporují nPCF se nakonec vládní role neúčastní Lidová fronta Image:Front populaire-chambre des députés.svg PCF 1940 - 1947 nZa Vichy se o nich hovoří jako o straně 75 000 zastřelených, ale skutečnost je nižší číslo npo roce 1944 se už neprojevuje jen jako strana „Sovětského svazu“, ale jako strana, která se snaží bránit zájmy nemajetných a chudých občanů Francie nkomunisté požadují vznik parlamentu o jedné komoře, kterému by patřila veškerá moc, v referendu to neprojde a dále oslabuje n1947, nedobrovolný odchod z vlády do opozice a zde zůstávají až do roku 1981 PCF dle Perottina nPo roce 1946 a dále jsou opoziční stranou s velice dobrými výsledky, jsou vnímáni jako strana „Východu“ a protože tam neproběhla krize 30. let, nepotřebují podle nich pomoc USA ndobrá spolupráce s odbory nneustále těží z odboje let 1940 - 1944 nkritizují vládní dekolonizační politiku nsouhlasí s intervencí do centra Uher (1956) nkritizují „monarchistickou“ ústavu a jsou jasnými zastánci „NE“ v roce 1958 PCF do roku 1968 nKritika V. republiky a „nového systému“ nSpolupráce v rámci voleb, především prezidentských voleb 1965 n1964, umřel Maurice Thorez, jeho nástupcem se stal Waldeck-Rochet nabsolvent studií v Moskvě, jeho rétorika byla sice umírněnější, ale pořád stejná ideologie a východiska PCF a rok 1968 a 1969 n1968, nový tajemník Georges Marchaise n„počátek marginalizace“ nprvní člověk, který se připojil až 1947 a nebyl na „studijním pobytu“ v Moskvě 40 - 44 nPodpora osobních známých předchozího předsedy M. T. ntrochu polidštění a první náznak „odstalinštění“ npodpora sovětské zahraniční politiky, jejich kroky světu globálně prospívají n1969 – Prez. volby, Jacques Duclos – 21,5% 1980 - 1990 n1981 – prezidentské volby, G.M. 15,5% a v druhém kole podporuje F.M. nPředčasné volby do AN – první ministři ve vládě: Celkem 4 – ministerstvo dopravy, zdravotnictví, veřejné služby, práce a soc. věcí nNeshody nad sovětskou zahraniční politikou – Afghánistán, následuje odchod z vlády, 1984 n1986, nový volební systém nezajistil lepší podmínky a následné prezidentské volby 1988 potvrzují další „ústup ze slávy“ (cca 7% hlasů) 1990 a dále n1994, proměna stranické symboliky nRobert Hue, nový předseda n1997, opětovný vstup do vlády nMin. Dopravy, min. mládeže a sportu, státní sekretář, (turismus, doprava sport) a státní sekretář pro památky a kulturu nPronájem centrály, festival 100 let L'Humanité, deník založený 1904, Jean Jaurès n n n n Lille 2017 Lille 2017 nhttps://www.youtube.com/watch?v=ifEhkqG3Vzw Lille 2017 PCF, hlasy,% a mandáty 1946 5430593 28,30 182 1951 5056605 26,40 103 1956 5514403 25,60 150 1968 4434832 20,00 34 1978 5870402 20,50 86 1986 2739925 9,80 35 1993 2331339 9,30 24 1997 2523405 9,92 35 2002 1216178 4,82 21 2007 1115719 4,92 15 Současná „PCF“ nPierre Laurent – generální sekretář n2012, 2017 Jean-Luc Mélenchon n2017, 19,58 % I. Kolo nAN 2017, FI – 11% a 17mandátů, nAN 2017, PCF – 2,7% a 10 mandátů Image illustrative de l'article La France insoumise Závěr nnejlepší roky IV. Republika, více jak 25% nV. republika, nutná spolupráce s PS nčasto vlastní prez. Kandidát nod roku 1981 postupný pokles podpory nVládní strana, 1945, 1981 – 84, 1997 – 02 nKooperace s dalšími subjekty, především Zelení, socialisté a radikálové n