Rumunsko KONFLIKTNÍ SEMIPREZIDENTSKÝ SYSTÉM Přechod k demokracii (?) 16. prosince 1989 protesty v Timişoaře, rozehnány policií Protesty se rozšiřují do dalších měst, pokusy o násilné potlačení vč. střelby do davu 21. prosince se pokusil Nicolae Ceaușescu ve veřejném projevu odsoudit demonstranty, vypískán 22. prosince dav dobývá sídlo komunistické strany Moci se ujímá FSN Ceaușescu zatčen, souzen a po asi dvouhodinovém soudu i s manželkou odsouzen k smrti a popraven Nepokoje si vyžádaly 1104 mrtvých (většinu ale až po pádu Ceaușesca) Ion Iliescu Charismatický lídr Člen komunistické strany od roku 1953 Od roku 1965 člen ÚV V 70. letech v řadě funkcí v regionech 1984 vyloučen ze strany http://t2.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSrE2DUBjWqee--GifekHdZ57yfMqkZewEsSVjm6MIjSRaMgVnNzg Formální pozice hlavy státu I. Ústava z roku 1991 (schválení ke konci roku, potvrzena v prosinci referendem) Prezident volen na 4 roky, souběh 1. kola prezidentských voleb s parlamentními volbami Sestavení vlády: ◦Po volbách vybírá předsedu vlády ◦Vláda musí získat důvěru parlamentu ◦Po dvou neúspěšných pokusech o jmenování může parlament rozpustit ◦Rozpuštění je možné max. 1x ročně a není možné v posledních 6 měsících mandátu prezidenta Formální pozice hlavy státu II. V zákonodárství: ◦Právo veta – smí vrátit zákon k novému projednání (ale ne opakovaně) ◦Nemá zákonodárnou iniciativu ◦Má právo po konzultaci s parlamentem vyhlásit referendum Odvolání prezidenta: ◦V případě porušení Ústavy - společné zasedání obou komor po konzultaci Ústavního soudu většinou poslanců a senátorů ◦Do třiceti dnů je otázka setrvání prezidenta v úřadu předložena voličům v referendu, které je rozhodující ◦V případě velezrady impeachment – žaloba na prezidenta podaná 2/3 poslanců a senátorů, o které rozhoduje kasační soud Iliescu jako prezident 1990-2 Poprvé zvolen 20. 5. 1990 (na 2 roky) ◦Podpora 85 % voličů, FSN získala 263 z 396 mandátů v Poslanecké sněmovně ◦Vzniká jednobarevná vláda FSN v čele s Petre Romanem První kohabitace ◦FSN se dělí na Iliescovu a Romanovu frakci V září 1991 nájezd nespokojených horníků na Bukurešť a nepokoje (údajně 3 mrtví) → Roman donucen k rezignaci → úřednická vláda až do voleb 1992 ◦ Protivládní demonstrace v červnu 1990 Požadován odchod bývalých komunistů z vedení země Iliescu se obrací na horníky z Valea Jiului → min. 4 mrtví, na 500 zraněných Některé nevládní organizace mluví o 40 – více než 100 mrtvých Iliescu jako prezident (1992-6) I. Znovuzvolen v září 1992, již na 4 roky ◦Dvě kola voleb, v prvním 47,4 %, soupeřem Emil Constantinescu (35,2 %) ◦Ve druhém kole 61,4 % ◦FDSN získává 117 z 341 ve Sněmovně a 49 ze 125 v Senátu ◦Vzniká jednobarevná menšinová vláda FDSN (PDSR) s podporou PRM a PSM ◦Premiérem Văcăroiu (nestraník), pokračuje i v čele následující vlády ◦Od roku 1994 koalice s PUNR, v zásadě funguje jako poloúřednická vlády Od roku 1993 omezena činnost parlamentu, vláda kontrolovaná prezidentem vládne pomocí dekretů Odvolávání starostů a úředníků blízkých opozici Iliescu jako prezident (1992-6) II. Snaha o kontrolu médií Opakované spekulace o volebních podvodech (hlavně v souvislosti s volbami 1996, které k jistému překvapení prohrál) 1995 – neúspěšný pokus CDR o odvolání prezidenta pro porušování Ústavy: ◦Ústavní soud souhlasí s opozicí ◦Není dosažena potřebná většina v parlamentu Spor o kandidaturu 1996 ◦Kandidoval potřetí, ačkoliv Ústava mluví o dvou obdobích/Ústava byla schválena až po jeho prvním zvolení ◦Dle Ústavního soudu proto mohl kandidovat (využil to i v roce 2000) Prezidentství Emila Constantinesca (1996-2000) Zvolen v listopadu 1996 ◦Zvolen ve druhém kole, v prvním kole 28,1 %, soupeřem Ion Iliescu (32,3 %) ◦Ve druhém kole 54,4 % ◦CDR získává 122 z 345 poslanců a 53 ze 143 senátorů ◦Koaliční vláda CDR s USD a UDMR; 1996-8 premiérem Ciorbea, pak Vasile, v roce 2000 premiérem přechodné vlády Athanasiu Jeho prezidentství nejvíce v souladu s Ústavou, ale ne bezproblémové 1998 neúspěšný pokus o odvolání iniciovaný PDSR, PDSR nezískala dostatek podpisů ani k zahájení projednávání http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRyXlHIey-HdBSb7Umv01U-lFjDbSwahEkvV1SlIvyVuDS7dEwSig Constantinescu a vlády V roce 1998 odvolal premiéra Ciorbeu, spor nevznikl, protože premiér obratem podal demisi V roce 1999 se Constantinescu pokusil odvolat premiéra Radu Vasileho po rezignaci více než poloviny členů vlády Vasile odmítl odstoupit Ústavní soud rozhodl ve prospěch prezidenta (Ciorbea jako precedens) Iliescu opět prezidentem (2000-4) Zvolen v prosinci 2000 ◦Dvě kola voleb, v prvním 36,4 %, soupeřem Corneliu Vadim Tudor (PRM) ◦Ve druhém kole 66,8 % ◦PDSR získává 155 z 345 poslanců a 65 ze 140 senátorů ◦Jednobarevná menšinová vláda, premiérem Năstase Těsně před koncem mandátu omilostnil Mirona Cozmu, vůdce několika hornických protestů, odsouzeného v roce 1999 na 18 let za nájezd ze září 1991 ◦Rozhodnutí zrušeno v roce 2005 Bukurešťským odvolacím soudem ◦Jeho designovaný nástupce Năstase obviněn z falšování prvního kola prezidentských voleb 2004 Iliescova bilance Opakovaně obviněn z korupce a manipulace voleb Snaha o kontrolu úřadů a médií Využívání mimoparlamentní cesty k řešení problémů Ne zcela vhodné výroky Změny ve formální pozici hlavy státu Revize ústavy v roce 2003 Prodloužení prezidentského mandátu na 5 let → oddělení termínů parlamentních a prezidentských voleb Dále výslovně uvedeno, že prezident nemá pravomoc odvolat předsedu vlády Traian Băsescu a jeho nástup do úřadu Zvolen v prosinci 2004 ◦Dvě kola voleb, v prvním 33,9 %, jeho soupeřem Adrian Năstase (40,9 %) ◦Ve druhém kole 51,2 % ◦ADA (PD + PNL) získává 132 z 332 poslanců a 57 ze 137 senátorů, ve volbách až druhá ◦Băsescu si vynutil sestavení vlády v čele s Popescu-Tăriceanem (PNL), kdy dotlačil menšího koaličního partnera PSD, PUR, aby přešla do jeho tábora Nezabránilo to pozdější eskalaci napětí a kohabitaci V roce 2008 získala PDL 115 z 334 poslanců a 51 ze 137 senátorů Băsescu se snaží, aby byl premiérem Emil Boc http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSCpcrHB34_6sgP-pB2wQ6U88MUYYSC3rb5tb2Jnlv4CxgKAL78 Jak se zbavit Traiana Băsesca? (díl první) Počátkem roku 2007 začínají být z vlády vytlačováni ministři za PD V dubnu 2007 premiér iniciuje odvolání Băsesca ◦Porušování Ústavy ◦Uzurpace pravomocí na úkor premiéra ◦Zpochybňování rozsudků soudů ◦Odposlechy politických oponentů Negativní stanovisko Ústavního soudu (politicky motivovaný pokus o odvolání) Květen 2007 – v referendu prezidenta podpořilo 74,48 % hlasujících PD se neúspěšně pokusila svrhnout vládu Další spory V prosinci 2007 Băsescu odmítl jmenovat ministryní spravedlnosti Noricu Nicolae Ústavní soud rozhodl, že prezident má právo odmítnout nominaci ministra, ale maximálně jednou Ale: Předtím Ústavní soud nepřiznal prezidentovi právo odmítnout jmenovat ministra v případu ministra zahraničí Adriana Mihaie Cioroiana Druhé období V mezidobí mezi parlamentními volbami 2008 a prezidentskými 2009 konflikty s parlamentem – Băsescu po vyslovení nedůvěry vládě Emila Boca opakovaně nominuje vlastní kandidáty, i když všechny strany kromě PDL chtěly, aby byl premiérem Klaus Iohannis (Demokratické fórum Němců v Rumunsku, později vstoupil do PNL); následkem toho může fungovat Bocův kabinet jako přechodný až do prezidentských voleb Băsescu znovuzvolen v prosinci 2009 ◦dvě kola voleb, v prvním 32,4 %, soupeřem Mircea Geoană z PSD (31,2 %) ◦ve druhém kole těsné vítězství (50,33 %, soupeře dělilo 70 048 hlasů) Snaha o reformy a podpora úsporného programu Bocovy vlády vedla k poklesu popularity Băsesca, což se mu vymstí v posledních letech mandátu Vztah s vládou 2009 – 2012 vláda Emila Boca, poskládaná z PDL, UDMR a odpadlíků z dalších stran; jen 7 ze 16 ministrů vydrželo celé období, poté ještě krátce vláda vedená PDL (Ungureanu) V květnu 2012 premiérem Victor Ponta, počátek další kohabitace ◦Ponta se opírá o PSD a PNL (obě strany úzce spolupracují) ◦Ponta přesouvá pod svou kontrolu různé instituce, mění vedení televize ◦Pokus o prosazení volební reformy (systém prvního v cíli, zablokováno Ústavním soudem) ◦Spor, kdo má zastupovat Rumunsko na jednání Evropské rady; parlament jasnou většinou podporoval Pontu, ale Ústavní soud rozhodl ve prospěch Băsesca; vláda následně úmyslně odložila oficiální publikaci rozhodnutí, aby příslušné jednání proběhlo dříve Jak se zbavit Traiana Băsesca? (díl druhý) Nárůst napětí mezi prezidentem a vládou během roku 2012 V červenci pokus zbavit se Băsesca, opět referendem ◦snaha uzurpovat si moc na úkor vlády ◦ovlivňování soudů a vyšetřování kauz týkajících se politických odpůrců ◦zneužívání odposlechů a tajných služeb Vláda den před referendem zrušila nutnost nadpoloviční účasti voličů, nakonec ale pro tento případ platí původní úprava Pro odvolání 87,52 %, ovšem při účasti 46,24 % bylo neplatné Prezident po referendu Băsescu v defenzivě, nízká popularita, vláda očekává drtivé vítězství ve volbách 2012 (nakonec získá 273 ze 412 křesel) Následuje vlna demonstrací požadujících uznání platnosti referenda Spor s vládou ukončen 12. prosince 2012 uzavřením dohody: ◦prezident a premiér na sebe nebudou útočit a budou navzájem konzultovat ◦rozdělení sfér v politice – prezident zahraniční politika, bezpečnost, obrana a evropské záležitosti, premiér hospodářská a sociální politika a všechny aktuální otázky, které se netýkají oblastí svěřených prezidentovi Díky dohodě klidnější koexistence Băsesca s vládou Zhodnocení Băsescu až do ztráty pozic v roce 2012 velmi aktivním prezidentem Opakovaně prosadil vládu proti vůli parlamentu (buď si vynutil „dezerci“ části opozice na stranu vlády, nebo udržoval při životě přechodnou vládu) Snažil se využívat nejasností v ústavě ve svůj prospěch, šel i nad rámec ústavy (pokus o odmítnutí ministra poté, co Ústavní soud takový krok zakázal) Dlouhou dobu těžil z velké popularity Spoluodpovědnost za nepopulární kroky jej zbavila podpory veřejnosti a rovněž opory v parlamentu „Přežil“ dvě referenda, v prvním jasně zvítězil, ale ve druhém jej „zachránila“ malá účast Shrnutí Z trojice dosavadních prezidentů nejméně rozporuplnou osobností Constantinescu Obecně snaha o uzurpování větší moci, buď na hranicích nebo i mimo hranice ústavy Snaha kontrolovat vládu, média, atd. Tendence ke kohabitacím i v případech, kdy se jedná o původní spolupracovníky Klaus Iohannis (2014 - ) Etnický Němec (rodina reemigrovala do Německa 1992) Překvapivý vítěz (očekávalo se vítězství premiéra Ponty, Ponta vyhrál první kolo 40,44 % x 30,37 %), 54,43 % hlasů ve druhém kole Vnímán jako více nestranický, obecně umírněnější kandidát soužití s Pontou se postupně zhoršovalo, Iohannis ho opakovaně vyzýval k rezignaci (Ponta čelil řadě obvinění z korupce – nechal si v letech 2007-8 vyplatit peníze, formálně kryté fakturami za fiktivní služby; člověka, co mu platil, jmenoval v roce 2012 ministrem pro infrastrukturní projekty národního významu a zahraniční investice) Po Pontově rezignaci premiérem Cioloş (úřednická vláda) Vztahy s parlamentem a vládou Ve volbách 2016 vítězí PSD (154 křesel), v koalici s ALDE (20 křesel) měly bezpečnou většinu Iohannis zásadním způsobem vstupoval do procesu sestavení nové vlády ◦Nejprve fakticky zablokoval předsedu PSD, Livia Dragneu, neboť předem odmítl jmenovat osobu, která by byla vyšetřována či odsouzena (Dragnea byl v roce 2016 odsouzen na dva roky se čtyřletou podmínkou kvůli volebnímu podvodu) ◦Pak odmítl jmenovat premiérkou Sevil Shhaideh (turkotatarská muslimka provdaná za Syřana) ◦Premiérem posléze Sorin Grindeanu Snaha o nalezení širokého konsensu s parlamentními stranami u vybraných otázek (Iohannis konzultuje s parlamentními stranami vybrané otázky) Zároveň ale častá kritika parlamentu, pokud neprosazuje Iohannisem proponovaná protikorupční opatření (zejména kvůli vydávání obviněných poslanců) ◦