Klinická psychologie Rozhovor a pozorování Pacient Prožívání Kvalita života (nespokojenost, maladaptace, nesmíření se, nepřijetí reality) Sebepojetí (nejistota, nedůvěra, pocity viny, pocity nedostačivosti) Strach (z návratu onemocnění, ze ztráty podpůrných vztahů) Přijetí emocí (labilita, afektivita, depresivita, obtížná kontrola) Potlačení (spánkové potíže, anxieta, panika, neurozy, fobie…) Hypochondrismus Vztahové potíže (initimita, sex) Obranné mechanismy „Nezralá“ ranná obrana Pasivně agresivní chování Štěpení Disociace („jako v nějakém zlém snu…“) Autodestrukce Projektivní identifikace („vy jste to se mnou vzdal“) Obrana popřením Projekce („vy jste vyděšený…“) Popření Racionalizace Bagatelizace Narcistická obrana Znehodnocení („co vy umíte?“) idealizace („jen vy mu můžete pomoci“) Omnipotence („já sám všechno zvládnu“) Nutkavá (obsedantní) obrana Reaktivní výtvor Izolace afektů Intelektualizace Hysterická/histrionská obrana Hypochondrie Potlačení Autistické fantazie („jsem lékař a vyléčím se“) Zvládací strategie Rezignace/pasivní přijetí Odevzdání se osudu, rezignace, sociální únik, stoicismus („no tak co, prostě umřu“) Kognitivní uspořádání Anticipace, humor, pozitivní přeformulování, relativizace, hledání smyslu Odklon od nemoci Rozptylující aktivity, kognitivní rozptýlení, pozitivní fantazie, idealistické myšlení, kompenzace Sociální kontakty Altruismus, emoční podpora, modelové učení, sociální rozptýlení Kompliance Aktivní spolupráce, akceptace, hledání informací, pasivní spolupráce Bojové nastavení Odpor (vůči osudu), vlastní iniciativa, optimismus, pocit vlastní hodnoty, sebekontroloa Intervence Příprava rozhovoru Jaká je pacientova situace? Co o něm víme? V jaké situaci se nacházíme my? Pravidla „hry“ Nelze nekomunikovat Hledání společné „reality“ (obrazu světa člověka v krizi) Jak svůj svět popisuje (čeho tam je hodně, co chybí) Iluze alternativ (dát na výběr ale se stejným léčebným cílem) Otázky „co“, „jaký/který“ (nepodporování pocitu viny, kauzality) To, že to bylo vyřčeno, ještě neznamená, že tomu druhý porozuměl Vytvořit vztah Poskytnout prostor pro negativní pocity (vědomí toho, že vy je unesete) Otevřenost, autenticita a přijetí vlastních hranic (přijetí modelového chování) Pozitivní sugesce (až vám bude dobře, přijdete na kontrolu i s dětmi) „Všechno bude zase dobré“ není důvěryhodné Lidí v krizi mají pocit, že nikdo nemůže pochopit, jak se zrovna cítí. Informovanost, trpělivé vysvětlování, edukace Proces vyrovnávání se s nemocí 1. zjištění dg – krizová intervence 2. léčba - naděje 3. remise – psychologická rekonvalescence, úzkost, obavy, strach z návratu nemoci, touha aby život vypadal jako dříve, zklamání, pocit selhání 4. zhoršení – nedůvěra, pochybnosti, úzkost 5. sdělení špatné dg – obranné mechanismy, práce s emocemi 6. paliativní léčba – doprovázení Krizová intervence Efektivní zacházení s akutními reakcemi při nadměrně náročných životních událostech Včasná, krátkodobá, časově ohraničená, snadno dosažitelná Zaměřená na bezpečí, krátkodobé plány, vznik současné situace, abreakci emocí Podpora sebedůvěry klienta Zpracovávání traumatu Práce s traumatem Stav „přirozeného průběhu“ • Symptomy, průběh, délka od traumatické zkušenosti Dimenze situace • „Stupeň“ zátěže a situační dynamika Osobnost a sociální prostředí • Zdroje, styl kontroly, sociální prostředí Průběh terapie • Stabilizace, zpracování traumatu, integrace traumatické zkušenosti do osobnosti, reintegrace osobnosti do sociálního prostředí Fáze truchlení Kubler-Ross 1. Šok – popření • „to není možné“, „musí to být omyl“, „museli se splést“ 2. Hněv • Zloba na celý svět, na systém péče, pocit křivdy 3. Smlouvání • Boj o čas, hledání zázračných léků, tvorba velkých slibů 4. Deprese • Smutek nad ztrátou jistoty v budoucnosti 5. Smíření/rezignace • Přijetí pravdy • Angenendt, G., Schütze-Kreilkamp, U., & Tschuschke, V. (2010). Psychoonkologie v praxi. Portál:Praha.