Čas
kurz: Antropologie izraelsko-palestinského konfliktu
Attila Kovács - FSS MU podzimní semestr 2021
Národní naratívy a „paralelní dějiny“
 Izraelské / židovské
biblická argumentace (biblické dějiny jako historický fakt),
biblická krajina Erec Jisrael - Zem zaslíbená, Židé tady „byli první”,
jsou jenom Arabové, žádní Palestinci neexistuju, a i kdyby,
Palestina se nachází v Jordánsku
„krajina bez lidí pro lidi bez krajiny“,
židovský „národní domov“ / stát,
Holokaust / Šoá
v pozici oběti: „David a Goliáš“ (války 1948, 1967, Izrael vrz. celý
muslimský svět),
„jediná demokracie na Blízkém východě“,
v první linii v boji proti terorizmu,
„nejvěrnější spojenec“ USA (a Západu),
Izrael a Západ sdílejí „stejné hodnoty“,
„příští rok v Jeruzalémě“ - nedělitelné hlavní město Izraele
 Palestinské / arabské / muslimské
Filištíni jsou Palestinci, teda oni tady „byli první“,
„původní / domorodí“ obyvatelé právem na sebeurčeni (plán
OSN 1947 a „ztráta vlasti“),
Židé jsou „cizinci“,
Židé / židé jsou náboženskou skupinou nikoliv národem,
an-Nakba (Katastrofa) a an-Naksa (Selhání),
vyhnaní / „etnické čistky“ 1948,
právo návratu (haqq al-awda),
odboj proti útlaku (intifáda, nenásilný a ozbrojený odpor),
okupace a apartheid,
bezpráví a nespravedlivost („dvojité metr“),
občané druhé kategorie,
Palestinci v pozici obětí,
„Jeruzalém je náš“ – nedělitelné hlavní město Palestiny
Izraelské naratívy
HSTORIOGRAFIE
oficiální „národní dějiny“
Základní naratíva sionizmu: biblické příběhy jako „dějiny“,
étos výjimečnosti („vyvolený národ“), „obnova“ židovského státu
po 2000 letech, idealizace událostí v l. 1948 a 1967
 škola „nové historie“
Revíze dějin, zejména r. 1948, místo „židovských“ dějin
paradigma paralelních historických narativ, uznání „nepříjemných“
faktů (okupace, bezpráví, etnické čistky a pod.)
představitelé: Avi Šlaim, Ilan Pappé, Benny Morris, Simha Flapan,
Tom Segev, Hillel Cohen, Baruch Kimmerling, Joel Migdal a jiní
POLITICKÉ A IDEOLOGICKÉ POZÍCIE
sionisti (heb. cijonim, arab. sahjúníjún) zastáncové židovského
nacionalizmu. Sionizmus má mnohé podoby a směry, politický
sionizmus zal. Theodor Herzl (1860-1904) a Max Nordau (1849-
1923). Pro část Palestinců a jiných odpůrců Izraele ale sionisté jsou
všichni Židé s protipalestinskou agendou a jejich sympatizanté.
Židovská agentura, lídři: Golda Meir a David Ben Gurion
Hagana
Radikální skupiny: Lechi (Lohamei herut Jisraʾel)
Irgun (Ha-ʾIrgun ha-cvaʾi ha-Leumi b-Eretc Jisraʾel)
Bombový útok na Hotel krále Davida v r. 1946 provedl Irgun, členové
hnutí byli i pozdější premiéři Izraele Menachim Begin a Jichak Šamír
Založení státu Izrael, Tel Aviv, 14. květen 1948
1948-1949
Moše Dajan
1967 1973
1982
izraelská invaze
Libanonu
2006 Izrael vrs. Hizballáh
Izraelští politikové Jichak
Rabín, Šimon Peres a Ehud
Barak, vůdcové střednělevicové
Strany práce
Menachem Begin a Jichak
Šamír, zakladatelé a vůdcové
pravicové strany Herut
(později členové strany Likud)
Ariel Šaron, Ehud Olmert
a Benjamin Netanjahu a
pravicová strana Likud
Nová izraelská krajní pravice:
Jisrael beiteinu (Izrael naše domovina) a Avigdor Lieberman,
ha-Bajit ha-jehudi (Židovský domov) a Naftali Bennett
Rabín Zvi Jehuda Kook, zakladatel radikální strany Guš
Emunim (Blok pravověrných) a osadníci-aktivisté hnutí
Rabín Moše Levinger, jeden ze současných vůdců Guš
Emunim a ozbrojenci hnutí, Hebron, 1994
Rabín Meir Kahane
zakladatel radikální strany
Kach a hnutí Kahane chai /
Koach a logo strany
Demonstrace Kahaneho
sympatizantů, Tel Aviv, 2014
Mobilizační plakát Koachu
(USA) a aktivisté hnutí
protiizraelská židovská ortodoxie:
Neturei karta (Strážcové města)
 liberální pozice a mírové
civilní hnutí
Mír teď
(heb. Šalom achšav,
arab. Salám al-án) zal. v r. 1978
 03
Palestinská národní naratíva
HISTORIOGRAFIE
 oficiální „národní dějiny“
nacionalistická palestinská historiografie (cAríf al-cAríf,
Walíd Chálidí, Salmán Abú Sitta, a jiní)
 kritická historiografie
historici Rašíd Chálidí, Núr Masálha (ovlivnění aj izraelskou
školou „nových historiků”) politolog Chalíl Šiqáqí a jiní
POLITICKÉ A IDEOLOGICKÉ POZÍCE
palestinský nacionalizmus (arab. qawmíja filastiníja)
Amín al-Husejní velký muftí Palestiny a vůdce palestinského
nacionalizmu během britského mandátu a palestinský historik a
nacionalista a starosta Jeruzaléma cÁrif al-cÁrif
Palestinská elita pózující před Skalním dómem, 1928
rok 1948
an-Nakba
(Katastrofa)
rok 1967
an-Naksa (Selhání)
Jásir Arafát a hnutí Fatah
Emblematické postavy levicového hnutí Lidová fronta
pro osvobození Palestiny dr. Džurdž Habaš a Lajla Chálid
Demokratická fronta pro osvobození Palestiny, komunisté,
al-Mubádara – Palestinská národní iniciativa, M. al-Barghútí
 liberální pozice: Třetí cesta (Hanan Ašráwí, Salám Fajjád)
a intelektuálové (Edward W. Said a jiní)
 islamistické hnutia: Hamás
a jeho vodcovia Ahmad Jásín,
Chálid Maš’ál a Ismá’íl Haníja
Masová akce Hamásu, Gaza, 2017
Hnutí Islámsky džihád v
Palestině a jeho zakladatel
dr. Fathí aš-Šiqáqí
Ozbrojenci hnutí Islámský džihád v Palestině, Gaza, 2004
První intifáda (1987-1993)
Jichak Rabín a Jásir Arafát s prezidentem Billem
Clintonem po podepsání mírové dohody v 1994
Druhá al-Aqsá intifáda
(2000-2005)
Návštěva Ariela Šarona v Haram
aš-šarif / na Chrámové hoře
vyprovokovala vypuknutí druhé
al-Aqsá intifády.
Pohřeb bojovníka Qassámových brigád během druhé intifády, Gaza
Bojovníky Falangy
Jeruzaléma připravují
odpálení svých raket,
Gaza, 2004
Izraelské bombardování Gazy v r. 2014
Podepsání dohod o spolupráci mezi Hamásem a Fatahem,
Káhira 2017
Během války v r. 2021 byla zničena i budova kde sídlili al-Džazíra a AP
Mezinárodní pozice
 pan-arabské hnutí a arabský nacionalizmus (Gamál Abd
an-Násir, Saddám Husajn, Mu‘ammar al-Qaddháfí a jiní)
Hášimovský rod a Jeruzalém:
jordánští panovníci jsou „obranci
svátých míst“: emír / král Abdulláh I,
král Husajn, král Abdulláh II a Rania
islamistické hnutií a Jeruzalém:
 Irán, šíitský radikalizmus a
libanonské hnutí Hizballáh
 tzv. džihádistické hnutí: al-Qá’ida, Dá’iš / IS a jiní
 Světová sionistická organizace
(heb. ha-Histadrut
ha-cionit ha-ólamit)
zal. v r. 1897 Herzlem a
Nordauem. Jej cílem je
„propagovat sionizmus
a sionistickou myšlenku
a podpořit sionistický
rozvoj prostřednictvím
židovského vzdělávaní
jakož to i zásadních a
pozitivních prvků
současného
židovského
života.“
 Židovský post-sionizmus a anti-sionizmus
Judit Šlomo
Butler Sand
Noam Norman
Chomsky Finkelstein
Hnutí IfNotNow
zal. v r. 2014 na protest proti americké židovské institucionální
podpoře akcií Izraele např. ve válkách mezi Izraelem a Gazou.
Název je pochází z výroku židovského učence a rabína z
1. stol. Hillela staršího: „Když se nepostavím za sebe, kdo se postaví
za mně? Když se budu starat výhradně o sebe pak co jsem já zač?!
A když to nespravím teď, tak kdy?“ První jejich akcí bylo že
pomodlili kaddiš pro palestinské oběti izraelského bombardovaní
Gazy. Webstránka https://www.ifnotnowmovement.org/
 evangelikální křesťané a
„křesťanský sionizmus“
Pastor Mike Evans
je jedním z
nejprominentnějších
křesťanských sionistů.
V r. 2002 organizoval tzv.
Jeruzalemský modlitební tím
(Jerusalem Prayer Team)
https://www.jerusalemprayer
team.org/ a v r. 2015 založil
v Jeruzalémě Centrum
kulturního dědictví přátel
Sionu (The Friends of Zion
Heritage Center).
Je autorem desítek knih
o všemožných tématech a
jeho knihy byli vydáni v
několika jazycích, i česky.
 pozice USA, uznání
v r. 1948, spojenectví
a nezhody, AIPAC
Golda Meir, Richard Nixon, Henry Kissinger
6. 12. 2017
prezident Donald
Trump uznal
Jeruzalém za hlavní
město Izraele (nikoliv
však Palestiny)
14. 5. 2018 ambasáda
USA byla otevřena v
Jeruzalémě (za účasti
ČR) zatím co probíhali
různé protesty a
střety mezi palestinskými
demonstranty a
Izraelskou armádou a
jak v Jeruzalémě tak i
v pásmu Gazy
 04
Trumpův plán
a „palestinský
Jeruzalém“
 pozice Evropské unie
EU je největším investorem na území PNA a sponzorem
pokud ide o humanitární pomoc, přesto – kvůli nejednotnosti
a „partizánským akciím“ některých členů – má poměrně
malou politickou váhu, i když je součástí tzv.
blízkovýchodního kvartetu (USA, OSN EÚ, Rusko) který
vystupuje jako sprostředkovatel v mírovém procesu.
M. Abbás a Federica Mogherini Viktor Orbán a B. Netanjahu
Uznání Izraele
a Palestiny v
Evropě
 Organizace spojených
národů - OSN
od počátku konfliktu
je aktívní součástí
hledání řešení
konfliktu. OSN má
mnohé agentury a
komise které se věnují
situaci. Boyli vydané
taky mnohé rezoluce
OSN a jeho častí
ohledně konfliktu.
Izrael několik krát
obvinil OSN že
záměrně jedná proti
nim a v prospěch
Palestinců.
agentúra UNWRA
United Nations Relief
and Works Agency for
Palestine Refugees in the
Near East, vystoupení
Arafáta (1974) a Abbáse
(2012) v OSN, uznáí
 05
 Mezinárodní
organizace pro
lidská práva,
monitorující i
izraelsko-
palestinský
konflikt
HRW ve své
správě z dubna
2021 píše:
„ve většině aspektů
života izraelské úřady
metodicky privilegují
židovských Izraelců a
diskriminují
Palestínce.
V některých oblastech
jsou tyto deprivace
tak závažné, že se
rovnají zločinům
apartheidu a
proviněním proti
lidskosti.“  06
International Solidarity
Movement (ISM)
zal. v r. 2001 je to
mezinárodní hnutí na
podporu palestinské
věci v izraelskopalestínském
konfliktu.
ISM používá výhradně
nenásilné podoby
aktivizmu a protestu.
Organizuje aktivisty z
celého světa, ve svých
kampaních proti
aktivitám izraelské
armády na Západním
břehu a v pásmu Gazy.
https://palsolidarity.org/
 07, 08