Město mamlúckých památek: skrytá
tvář islámské architektury v Jeruzalémě
Antropologie izraelsko-palestinského konfliktu
Attila Kovács - FSS MU podzimní semestr 2021
 Jeruzalém má (po Káhiře,
Damašku a Aleppu) nejvíce
architektonických památek z
mamlucké éry, přesto (až na
badatele daného období nebo
se zabývající s muslimským
Jeruzalémem) málo kdo je
vědom tohoto faktu a tyto
památky zůstávají jednou ze
skrytých tváří kulturního
dědictví města.
 Tento příspěvek hledá
odpovědi na otázky proč
k tomu tak je a bude to
ilustrovat na některých
vybraných architektonických
objektech.
 Pokud jde o
konkrétní počet
památek čísla se
různí (hlavně kvůli
tomu zda se
počítají i dnes již
neexistující stavby
nebo i takové které
za Mamlúků přešli
jenom rekonstrukcí
nebo přestavbou)
 Jedná se celkem
o 60-80 objektů,
převážně z oblasti
Haramu a pokud
jde o typ dominují
zejména madrasy.
PRAKTICKÉ VYUŽITÍ NA ÚKOR
HISTORICKO-UMĚLECKO-KULTURNÍ DŮLEŽITOSTI
 politicko-ideologický kontext
- kulturní politika magistrátu v l. 1948-1967 (jordánská
administrativa: důraz na obnově Haramu, zejména Skalního dómu)
a po r. 1967/1980 (dobytí a pak anexe starého města a vých.
Jeruzaléma Izraelem: důraz na „rekonstrukci“ Židovské čtvrti
ignorace, nebo „bezpečnostní využití“ muslimských památek)
- osadníci a judaizace města (osady na střeše a v podzemí)
- bezpečnostní využití (policejní stanice, checkpointy a kamery)
- muslimské preference památek s větším politickým (i historickoumělecko-kulturním)
potenciálem (al-Aqsá, Skalní dóm a
hášimovská podpora: 2,1 miliard USD mezi l. 1921-2020)
- muslimská snaha o zachování status quo „za každou cenu“
(priorita je daný objekt vlastnit nehledě na jeho stav nebo hodnotu)
 sociální kontext
- vytváření komunity prostřednictvím revitalizačních projektů
(projekty Tacáwun, UNESCO apod. od konce 90.-tých let.
příklady: Dár al-ajtám al-islámíja as-sinácíja, Ribát al-Mansúr
Qaláwún, Chán Tankíz, Hammám al-cajn, Knihovna al-Chálidíja)
- problém bydlení palestinských obyvatel (chudoba, problémy s
vydáváním stavebního povolení a udržením bydliště ve městě:
madrasy as-Sallámíja a al-Awhadíja)
 ekonomický kontext
- problém financování rekonstrukcí (absence státní podpory ze
strany Izraele a velice skromný finanční příspěvek palestinské
vlády, Agá Chánova nadace mezinárodní soukromé donace)
- praktické, administrativní a ekonomické využití památek
(Súq al-qattánín, Madrasa al-Ašrafíja, Sabíl as-sultán Qájtbáj)
- turistický potenciál („znovuobjevení“ mamlúckých památek)
rekonstrukce esteticky atraktívních památek.
Zájem badatelů o
mamlucké památky
ve městě není nový
(Van Berchem 1922)
ale výrazně narůstá
až poměrně pozdě
(Burgoyne 1987,
Meinecke 1992,
Luz 2014).
V r. 2019 byl vydán i
první turistický průvodce
k mamlúckým stavbám
v Jeruzalémě a v
posledních letech se
organizují i „turistické
procházky“ po těchto
památkách.
at-Tacáwun (Spolupráce)
„Asociace pro veřejné blaho“
zal. v r. 1983 v Ženevě.
Je nevětším palestinským
občanském sdružením
s mnoha aktivitami.
https://www.taawon.org/
Revitalizační program Starého města Jeruzaléma
http://ocjrp.welfare-association.org/
Jeden z hlavních programů at-Tacáwunu, vede ho dr. Šádija Túqán.
Nejedná se jenom o restauraci památek, ale i jejich propojení s
komunitami ve Starém městě. Program získal podporu a ocenění od
nadace Agá Chánu nebo od Arabského fondu a taky od UNESCO.
Situaci pravidelně monitorují
mezinárodní organizace jako
UNESCO nebo z lokálních
Emek šaveh (Společné základy)
profesní (historickoarcheologické)
izraelskopalestinské
občanské sdružení
zal. v r. 2008 na ochranu
kulturního dědictví.
https://emekshaveh.org/
 komplex Tržiště prodavačů
bavlny (Súq al-qattánín)
svou podobu dostal za vlády
emíra Tankíze (1312–1340)
mamlúckého místodržícího
(al-kafíl al-mamálik
aš-šámíja) a místokrále (ná‘ib
as-saltána) Sýrie, velikého
mecenáše architektury.
 Brána prodavačů bavlny
(Báb al-qattánín)
z r. 1337
Výzdoba
brány
(muqarnas)
interiér tržiště
Muqarnas arkád a východ směrem do města na Taríq al-Wád
 Koupele pramene
(Hammám al-cajn) z r. 1312
Původní vchod hammámu z cesty al-Wád (fotka z 60.-tých let) a
nový znak po rekonstrukci a transformaci na spol.-kulturní prostor
 Chán Tankíz z r. 1337. Postaven
jako sklad a obchodní prostory.
Po renovaci se stává součástí
Centra pro jeruzalemská studia
(Markaz dirását al-Quds)
Univerzity al-Quds zal. v r. 1998
Velká hala chánu Tankíze (tzv. oblast C) po objevení a odsunu sutin
připojena k synagoze Ohel Jichák, tyto prostory – ofic. „Muzeum
židovské modlitby“ – dnes slouží zejména pro VIP bar micvy apod.
Vzájemné pozice synagogy
Ohel Jichák, Chán Tankíz
(oblast C) a Hammám al-cAjn
a izraelské osady ve Starém
městě mimo Židovskou čtvrt.
Plán na
propojení
haly s podzemním komplexem
Tunelu Západní zdi (Minharat ha-Kotel)
Synagóga Ohel Jichák známa taky jako Ungarin šúl (Uherská
škola) byla zal. a postavena v r. 1870 rabínem Mojžíšem
Sóferem, žákem Chatama Sófera z Prešporku. Byla opuštěna
během nepokojů v r. 1938 a posléze zničena v r. 1948.
Od r. 1993 budova patřila rodině Moskovitz, která ji nechala
rekonstruovat a pak darovala osadnickému hnutí Ateret Kohamim.
Ateret Kohanim (Koruna knězů)
zal. v r. 1978 je nejaktívnější
osadnickou organizací v oblasti
Jeruzaléma a okolí.
https://www.ateretcohanim.org/
Jejich největším sponzorem po
léta byl americký miliardář Irving
Moskowitz (1928-2016) a s ním
založená nadace.
 Madrasa at-Tankízíja
z r. 1328, post. emír Tankíz
jako školu pro studium
Koránu a hadíthů a sídlo
súfiů. Pak to slouží jako soud
a od r. 1967 v budově sídli
izraelská pohraniční policie.
Výzdoba vchodu a kalich,
symbol stavitele emíra
Tankíze nad vchodem.
interiér policejní stanice
 Madrasa al-ašrafíja z r. 1470 dal post. mamlúcký sultán al-Ašraf
Qájtbáj (vládl v l. 1468–1496), jeho stavební projekty dali výrazný
charakter Káhiře, Alexandrii, Damašku, Aleppu i Jeruzalému.
rekonstrukce původní podoby madrasy
ablaq - „kamenná intarzie“ architektonická technika založená na
střídaní světlého a tmavého kamene. Je charakteristickým prvkem
mamlúcké architektury.
 Sabíl Qájtbáj, studna, dal
post. v r. 1482 mamlúcký
sultán al-Ašraf Qájtbáj,
výzdoba studny nápadně
připomíná jeho funerální
komplex v Káhiře.
 Ribát („hospic“)
sultána Qaláwúna
(Ribát as-sultán
al-Mansúr Qaláwún)
z r. 1282 / Africké
komunitní centrum
O obyvatelích města
afrického původu
máme první správy již
ze 7. stol., byli to
zejména vojenští
otroci, kteří od 13. stol.
jsou strážemi Haramu
a v období osmanské
vlády zas strážcové
městského vězení.
 Palác paní Tunšúq
(Dár / Saráj al-sitt
Tunšúq al-Muzaffaríja)
post. v r. 1392
mamlúckou
princeznou
Komplex se
nachází mezi ulicemi
cAqabat at-takíja a cAqabat as-saráj, kousek
od Chrámu Božího hrobu a je největší mamlúcou
památkou v Jeruzalémě a přešla renovací jako první.
V r. 1552 byl
přebudován ženou
sultána Sulejmána
Hürrem Chásekí
Sultán (Roxelána)
a přejmenován na
Imárat Chásekí
Sultán a fungoval
jako kuchyně pro
chudé a waqf
(islámská nadace)
dnes funguje jako
Průmyslová škola
islámského
sirotčince
(Dár al-ajtám
al-islámíja
as-sinácíja)
Budova a kuchyně waqfu na
osmanském zobrazení a
portrét zakladatelky Hürrem
Chásekí Sultán ze 16. stol.
Vchod do Průmyslové
školy islámského
sirotčince z ulice
cAqabat as-saráj
 Hrobka emíra Barka chána (Turba
al-amír Barka Chán) z r. 1389 /
Knihovna al-Chálidíja zal. v r. 1900
severní
fasáda
Haramu
 Madrasa as-Sallámíja z r. 1338
původně náb. škola, dnes obytní
dům, nachází se na ulici Brány tmy
(Taríq Báb al-catm), přešla renovací
 Madrasa al-awhadíja
z r. 1298, původně škola,
dnes obytní dům u Brány
odpuštění (Báb al-hitta)