4 PISA - HONBA ZA POŘADíM Dnešní stav vzdělávací politiky lze charakterizovat jednoduchým konstatováním - omezuje se na sledování pořadí v žebi1čcích . Toto tvrzení není ani v nejmenším polemické, neboť je až děsivě evidentní. Všechna relevantní avevel·ejnosti rovněž prezentovanáa horlivě diskutovanápolitická rozhodnutí týkající se vzdělání jsou v posledních letech motivovaná buď špatným uoústěním vžebMku nebo vedená přáním dosáhnoutlepšího uoústění. Bez ohledu na to, zda se iniciují školské reformy, propagují pedagogické programynebo požaduji elitní univerzity s excelentním studiem, argumentje vždy stejný: pOÍ"adí v žebříčku se musí zlepšit. V pozadí současné politikyvzdělání se nerýsuje sebemenší náznák názoru navzdělání, a už vůbec ne jeho společenskopolitický koncept, vzdělávací politiku lze redukovat najedinou otázku: Najákém místě jsme? Otázkapo uoústění, ideologickývýraz ekonomievydírání, získávávevzdělávací politice dodatečný, nedobrovolně komický význam. Atraktivita vzdělávacího místa se dovozuje z pořadí,jež ona konkrétní lokalita zaujímápři nejrůznějších rankinzích - tedy hodnoceních či klasifikacích. Kdyby se napNklad vrankinzích nacházelanějáká rákouská uníverzitaneustále napředninloústě, nemohl bykoncepttákzvané elitní univerzityv Maria Gugging nabýt tak rychle konkrétní podoby, s níž se dnesrealizuje. Táké požadavek evropského komisai·eJosého Manuela Barrosy na založerú Evropského technologického institutu (Europeanlnstitnte ofThchnol.ogy - EIT) se zdůvodňuje hlavně poukazem na to, že evropské uníverzity se v nejrůznějších klasifikačních žebříčcích zřídka umísťují na předních místech. Arozruch, který působí studie PISAje téměř' výhradně motivován fáktem, že v žebříčku zelrú zaujímají Rakousko a Německo oústa na konci středního pole. Myšlerú bylonahrazeno počítáním pořadí vnějákém žebi1čku, což se nejzřetelněji projevuje na testech PISA. Za touto zkratkou se skrýváProgmmmeforInternational StudentAssessment OECD, jehož úkolem a náplrúje každé tři roky TEORIE NEvzohANOSTI 52 1 přezkoušet základní kompetence patuáctiletých žáků a udělat mezinárodrú srovnání. Skutečnost, že v prvním testu dopadlo Německo a při druhém Německo i Rákousko spíše špatně, způsobila kromě kolektivní deprese, jákáse při otázkáchvzdělánívidíjen zřídka, izcela novou orientaci politikyvzdělání, která za svůj cil vyhlásila lepší uoústění ph dalším testu PISA. Místo osvicenských cílů vzdělání - autonomie, sebevědomi a duchovní prorúknutí světa-, misto cíhl reformnípedagogiky- přihližerú životu, sociálrúkompetencearadost z učení - , místo cílů neoliberálrúchpolitíků - flexibilita, mobilitaa uplatněrú - nastoupiljedinývzdělávací cíl: obstátv testu PISA! Tak sigrúfikantní projev nevzdělanosti se těžko najde vnějákémjiném domnělém centru vzdělání. Na studii PISA ovšemneudivují výsledky. Není niják překvapivé, že vpodstatě průměrná země, jakou je Rákousko, dosáhne v dosti průměrně koncipovaném testu průměrného výsledku. Překvapivá ovšem byla reakce natuto skutečnost. Mluvilo se o šoku a katastrofě, vrcholící krizi, svolávala se setkání na nejvyšší úrovni, bylaustavená komise, jejíž předseda zároveň organizuje testyPISAv Rákousku, aby se konečně mohlo, po letechreformnlhoběsnění, všechno od základu zase zreformovat. Před každým testem PlSA a po něm zachvátí zemi hysterie a hektická činorodost. Nikdo se samozřejmě necítí hýt vinikem špatných výsledků, ovšem všichni ostatní samozřejmě udělali všechno špatně. A každý vi, ják to zlepšit. I když PISA nemůže změřit úro· veň vzdělání celé populace žáků, jedno jistě umi - ukazuje, kde žijí experti navzděláni té které země. Je pozoruhodné, že při tom všem se takřka vůbec nediskutuje o spolehlivosti testu, zjehož výsledků například vyplývá, že instituce, které měly pověst neměnné setrvalosti, se vkrátkédobě dramatíckyproměnily k horšímu. Během tři let se Rákousko propadlo oněkolik významných mÍstv žebříčku . Je nepochopitelné,ják se mohlytytéž školy se stejnými učiteli a spodobnou populací žáků během několika let tak výrazně zhoršit. Vysvětlení je možné jen dvojí. Buďmá test mnohemmenšívypovídací hodnotu, než se obecně předpokládá, nebo byly reformy školstvi zaváděné v posledních letech - autonomie škol, reforma osnov, snížení počtu vyučovacích hodin, zvýšení počtu žáků ve třídách, EDV (elektrorúcké zpracování dat) oústo výuky němčiny, pravopisná reforma - zcela kontraproduktivní. KAPITOLA 4. PISA - HONBA ZA pOŘAo fM 53 Je načase si položit otázku, jestli vůbec patN to, co se testem PISA měří, k hlav· ním cílům výuky na rakouských a německých školách. Nebylo snad v posledních letech vysoce moderní odsuzovat čtení, psaní, počítání a myšlení (kompetence k řešení problémů se to dnes jmenuje) jako zastaralé schopnosti a nahrazovat je mediální kompetencí, týmovou pracÍ, sociálním uče~ ním a připraveností komunikovat? Kdejsou najednou ti progresivní didaktici, kteří nás léta poučovali, že čteni zahrnuje i schopnost vnímat rychle se měnicí sled obrazů aževtomjepopulace mladistvých daleko kompetentnější než například dospělí, stejně takto lépe umí s počítači, takže počítání je zbytečné. Proč nikdo nevyčte tvůrcům testů PISA staromódní před stavy o vě· děni? Samostatně a zcela sami a bez počítače a bez obrázků mají dospívající číst komplexní testy a dokonce je chápat? Který pedagog by se dnes něco takového odvážil požadovat? Existuje, i u testů PISA, cosijako lestrozumu a paradoxnost dějin. To, co se konzervativní pedagogové odvažují už léta říkatjen potichu,je náhle po jednom dvou testech zase poslední výdobytek moudrosti. Že schopnost číst obtížné testyadokázatse artikulovaně vyjadřovat v něj akém jazyce, bymohJobýthodnotou, na to už příšli mnozí ibez PISA. Nicménějakmile někdo v poslednich letech konstatoval, že mladá generace natom nenínejlépe se čtenim, a požadoval, aby se škola soustředila na zprostředkování základnich kognitiVJúch schopnosti, mlsto aby sipod diktátemvirtuální soutéže dělala nejrůzn ějšími nabídkanli zábavysama reklamu,byl označován zakulturniho pesinústu se zaostalýnú areakčními názory. Podobnávarování nikoho nešokovala a byla rychle bagatelizována odkazem na "moderní školu" a "nové myšlení".Po studii PISAje všechnojinak. Už zase se vosnovách může objevit čtení a počítání a možná dokonce i myšlenÍ. Proč tak náhlá změna názoru? Odpověďje jednoduchá. Nelú to nečekaným pochopením nutné politiky vzdělá· ni, ale proto, že PISAje statistikou OECD aje prezentovánajako mezinárodni pořadí, jaké známe z žebříčku zemí sestaveného podle počtu medailí získaných na olympijskýchllrách. Jdetedyo hodnocení zemí. Bez hodnocení zenú by prSA byla jen věcí expertů. Šok z domnělé katastrofy vzdělání se napájí z bezduchých zdrojů sportovního zpravodajství a potvrzuje tak jen to, nač si stěžuje. Formulace známé ze sportovního děni,jimiž se komentuje U1ni stění TEORIE NEVZO{LANOSTI 54 v testu PISA, nejsou náhodné. čteme-li dnesvýkladyk politicev oblastivzděláni a vědy, můžeme nút chvili dojem, žejsme se spletU v žánru. Hemží se to vnich elitninú mužstvyavýjimečnýnúvýkony, talentovýnúrezervanúa trénin· kovýnúmetodanú, které mají vyprodukovat špičkové hráče. Voblasti, kde má jít údajně Oduchovní sféru, bezduchýjazyk prozrazuje skutečné poměry. Otřesnější liež výsledky testó PISAje důvěřivost, sjakou se k pořadí vzhlíží. Předem lze interpretovat takřka neurotickou fixaci na žebříčky všeho druhu jako pomstu moderní mediální společnosti na rovnostářských principech demokracie. Jsou-Ii sivšichni od př·írody rovní, ale nikdo není stejný jako ostatní, je třeba konstruovat rozdíly. Klasifikační žebNček se jevi jako objektivní a neúplatný a zároveň nezpochybnitelně otevÍ'ený světu - je dobré vědět, kde jsou ti nejlepší. Žebříčky stvrzují prastarou důvěru v hierarclúckýsvětovýřád,jímž nemůže otřást žádná revoluce. Žebhčekje ale také prodchnutý demokratickým duchem, který sugeruje, že žádné pořadí není jednou provždy dané. Společenské řády minulosti z boží vůle usilovaly propojit věčnou Ilierarchii podle několíka málo parametrů s vybranými skupinanújedinců a institucí. Dnes jevšak možná změna. ŽebNčky, alespoň podle své ideologie, tvrdí, že každý se může státjedničkou, nebo alespoň, jak zní mantranového náboženství, dosáhnout umístěnívmezinárodní špičce. Především ale posedlost pořadím v žebříčcích zachovávávpervertované formě princip rovnosti - neexistuje nic, co by se nedalo sestavit do žebříčku. Před žebNčkyjsme sivšichni rovní. Atak se horlivě a zcela libovolně sestavují pořadí - žebříčky advokátů, kardiologů, starých mládenců, gymnázií, univerzit, hotelů, restaurací, mateřských školek, výzkumnýchústavů, manažerů, bank, pojišťoven, krasavic ajejich clúrurgů. Žádné pořadí však nenisamoZÍ'ejmé, žebNček nikdynespadne z nebe,takže právě ideologievolného trhuje s rankingem v rozporu aje nutnákorektura. Kdyby volnýtrhfungoval s onou brutalitou, naniž mnozípřísahají, bylybyžebříčky zbytečné, protože trh sám funguje jako íIlstance, která rozhoduje oúspěchu a neúspěchu, SChopnosti a neSChopnosti obstát v konkurenci. Podle této logiky by špatné školy, průměrru manažeři, třetiřadé univerzity, mizerní chirurgové a ošklivé modelky prosté jednou zllÚzeli. Neviditelná ruka trhu by neúprosně určovala pořadí. Vtakovém zbožněni trhu přirozeně tkvi značná KAPITOLA 4. PISA _ HONBA ZA POAAOrM 55 .. míra metafyzického pojetí dějin. Pro vyznavače trhu bez přívlastků vládne trb jako kdysi Hegelův světový duch. ŽebNčky tedy sugerují, že se nemusí čekat,jak rozhodne trh, ale rozhodnutí lze anticipovat, dokonce nahradit, a zároveň sugerují trh tam, kde vůbec neexistuje. Fakt, že si žáci z Andalusie a žáci z Laponska konkurují pořadím v žebi-íčku PISA, nemá s reálným děnímnatrhu nic společného, ani kdyby se sektor vzděláni zcela zprivatizoval a ekonomizoval. Zpráva, že se žáci z finské jezerní roviny umístili lépe než žáci z náhornich planin [berského poloostrova, nepovede k žádnému pedagogicky motivovanému stěhování národů. Profitovat bude ale jistě turistickábranže z poznávacích cest do zaslfbené vitězné země, kterou musí každý odbornik na vzděláni absolvovatjako sekulárni pouť. • Rozhodujícím motivem pro generálni uctívání žebříčků je tak ústředni postava fingované soutěžní agentury - vitěz. Máme vítěze testů PISA a vítěze mezinárodní klasifikace vysokých škol, ktei'í propůjčují žebi'íčkům svou auru, a pro školy, které se umístily na horších místech, znamenají pobídku, abyse od vitězů poučily, a pokud to dopadne dobře, vítěze i předhonily. V soutěži hodnotící excelentnost, jíž se musely zúčastnit třeba německé univerzity, abymoh!yvyužítpodpory, kterájim měla umožnitpřiřadit se ke světové elitě, se hodnotilojako plus, když školapopsala, co hodlá dělat, aby se připodobnila prestižním americkým univerzitám. Kvalitaje tedy dnes špatná kopie něčeho, co se předpokládá v zámoří. Podobné programyna doháněni a předháněni sevevzdělávací politice s oblibou označují za"ambicióznicil",jakému se musívšechnopodi'ídit."Ctižádost," jaknapsal LudwigWittgenstein, ,je smrt myšlení".' Pohled na programovou výzbroj škol a univerzit, jež je fixovaná na pořadí v žebříčku , dokazuje pravdivost této věty. Odkaz na pořadí v žebříčku,jež škole uniklo, nebo oznámeni pořadí,jehož chcedosábnout, ovšem zpravídlanepotřebuje další argumenty. Ti, kdo se chtějívyhnoutjakékoliv diskusivýrokem: "odkazujeme na umístění ve studii PISA", by se měli ve světě, který si uchoval alespoňjiskÍ'Íčku schopnosti reflexe, beznadějně blamovat. Dnes jsou považováni za experty: Mimo veškeré reálné potřeby a možnosti funguje žebNček pořadí jako nástroj i'ízení, s núnž lze provozovat vzdělávací politiku, jež se stále více řídí externími, vnějšími a svévolnými kritěrii se vzděláníro nijak nesouvisejícimi. TEORIE NEVZD~lANOSTl 56 Myšlenka ohodnocení a seřazeni do žebříčku bylaod počátku spojená s paradigmatem myšleni podnikové ekonomíky, kterémáškolya univerzity proměnit v podniky, jež lze poměřovat podle makroekonomických výsledků. Samozřejmě ive sféře vzděláni existovaly odjakživa situace s rysy soutěže, dobré školy lidé znali a doporučovali a konkurence mezi univerzitami - stejně jakO mobilita - patřila od prvopočátku kjejich znakům. Ale tato konkurence se týkalarůzných světonázorových proudů, metod a modelů a také různých forem akademícké kultury, byla to takNkajíc konkurence, v niž šlo o pi-ístupy k pravdě, ne konkurence ve smyslu poi'adív žebi'íčku . Soutěživost, která patřila od počátku k tradicim ve světě vědy a univerzit a projevovala se ve sporu Olepší teorie a atraktivnější učitele, se dnes znovu vynalézáa vrhá na imaginární trh, který se vytváří teprve stanovením pořadí podle výsledku evaluací a testů. Vtomto posunu se projevuje zásadni charakteristikaveškeré nevzdělanosti - fetišizace náhodného. To, co může být zaurčitých okolnostívehni smysluplné, se absolutizuje a povyšujenajediné kritérium.Zněkdejší konkurencevevědě, která seještě dala v argumentačním sporu o pravdu v institucionalizované formě chápat jako specifická forma diskurzu, se stává zaslepené vybližení místa na slunci. Vzhledem k rostoucímu sjednocování vědeckých pi'ístupu aktomu piíslušnýchkulturvěděnije skutečná analýzakonkurenčnich metod nebo škol stále vzácnější, zatímco virtuálni konkurence stejného narůstá. Je omylem věřit, že ri\zné pořadí v žebříčcích univerzit postihuje skutečný stav. Arúv globalizované společnosti univerzitav Klagenfurtu nekonkurujelepšiirú vědci a nadanějšími studentyuniverzitě v Šanghaji.Argument, že pořadí alespoň vyjadí-uje reálnou odstupiiovanou kvalitu, z niž lze usuzovat na ekonomíckou a technologickou potenci zeměvbudoucnu,je rovněž naprostýmýtus. Vprotikladu krozšířenému míněni neexistujíúdaje, které bydokazovaly, že úroveň vzděláni společnosti, počtyvysokoškoláků, pořadí v žebi'íčcích nebo počet takzvaných elitnich institucí bezprostředně souvisí s ekonomíckou prosperitou, sociálními jistotamínebo civilizačni úrovni té které země. Určovat poi'adí znamená hodnotit. Pointavšech rankingů spočívá v tom, že se věci, které by nikdo nevnúualjako bezprostředně související, porovnávají jako rovnocenné. Svrchovanýje dnes ten, kdo má moc určovat pořadí. Fakt, KAPITOLA 4. PISA _ HONBA ZA POAAO'M 57 že takové žebříčky dnes sestavujícíjednotlivcijen zcelavýjimečně, je výsledkem úsilí o objektivitu. Volbu deseti nejlepších německých románů lzejistě ještě pi'enechatneomylnému úsudku takzvaného krále kritiků , pro žebříček padesáti filmů všech dob je už vhodné ustavit porotu filmových publicistů, seznam nejlepších zubních lékařů můžou přínejhorším sestavit špičkoví pacienti, kteří předtím proběhli podobným výběrem, a tam, kde selže směsice subjektivní libovůle a samozvaného skupinového rozsuzováni, se doporučuje přenechat věc odborníkům - ratingové agentury zažívají obrovskou konjunkturu, Profesionálové z těchto agentur sestavují pořadí na základě více či méně transparentních kritérií pomocí testů a evaluací, někdy spíše podle cítu a vkusu hodnotitelů, vždy ale zavelké peníze, Ulidí, kteří propadli mechanismu žebříčků, se rychle projeví symptomy nutkavosti, jaké známe z psychoanalýzy. Cokoliv se objeví, musí se okamžitě zařadit, Tak jako musí někteří neurotici počítat v každé koupelně kachlíky, je současný expert v oblasti vzdělání nucen odpovědět na jakoukoliv otázku, kterou dostane, ve formě žebříčku. Co znamená kvalita výuky? Testy a pořadí! Coje dobrá univerzita? Evaluovat a stanovit pořadí. Jak se projevuje vědecká kvalita? Sestavením žebříčku periodik. Jakým výzkumnýmprojektům dát zelenou? Nechatprojekty posoudita stanovit pořadí! Věc samanení nikdy předmětem zkoumání nebo reflexe, vždycky jen místo, jaké zaujímá v nějakém pochybném žebříčku, Fetišizace žebNčků je výrazem a symptomem specifické formy nevzdělanosti chybějícího úsudku. Immanuel Kant nazval vAntropologii zpmgmatického hlediska z roku 1798 chybějící úsudek formou hlouposti.' Jakékoliv řazení skutečně nahrazuje kvalifikovaný úsudek, protože je to posedlost falešnou představou, že posuzovat znamenákvantifikovat. Čím více se na nějaké univerzitě nebo škole mluví o zajištění kvality, tím ménějde Okvalitu, nýbrž naopak o rozpuštění kvalityv kvantitě. Veškeré speCifické daností, vykonaná práce a také nedostatky sev takové instituci a ulidí v ní pracujícíchpřevádějí na čís l a, a tak mizí. Protože si už nikdo nechcedáttu práci, abyčlánek, který má posoudit, taképřečetl, je dobré vědět, vjakém časopise článek vyšel, jakýímpaktový faktor časopis má ajaký počet bodů lze tedy takovému článku přisoudit, Když se vynásobí TEORIE NEvZOtLANOSTI 58 počet publikací čislemimpaktového faktoru časopisů, lze podle výsledného čísla každoročně stanovit pořadí vědců, Tak se získá bezpečný znak kvality, aniž by člověk muselpřečíst jedinou řádku z toho, co vědci publikovali. Ratingové agentury a agentury pro zjišťování kvality, a to i v případě, že jsou součástí univerzity, se odmítají byťjen náznakem věnovat analýze obsahu, čímž prozrazují, co se v současnosti chápe jako kvalita - je to čirá, nezastíraná a prostá kvantifikace, Kvantifikace z definice pojmu není kvalita a kvalitu nelze z pochopitelnýcb důvodů jednoduše převést na kvantitu, Koncept zjišťování kvality, který nerespektuje ani nejjednodušší základní pojmy logiky, tohle všechno dávno zapomněl. Právě na této hlouposti ovšem spočívá fascinace rankingem, protože zde sejeví kvalityjen jako vztahjednotlivých kvantit, Číslo pořadí vyjadřuje, kdo je lepší a kdo je horší. Ovšem vztah, který k sobě mají různé entity, není bez významu, a potěšení srovnávat a hodnotit je základní schopností lidského rozumu. Abychom se mohli tomuto potěšení pNměřeně věnovat, je nutný úsudek, jehož součástí je schopnost se najedné straně do těchto věcí pustit a na druhé straně schopnost vůbec rozeznat, o jaký případ se jedná, jak to formuloval Kant. NapNklad vedení univerzitnakažené všeobecným zbožněním rankingu, za~ čínají sestavovat klasifikační seznamy společenskovědních nakladatelství, aby mohly publikace snadněji ohodnotit, a tak nejenže popírají realitu, ale hodlají, ať vědomě či ne, implicitní normativní nárok - různorodost nakladatelství, která je ekonomickým tlakem beztak SiiJlě omezena, převést na uniformní šeď seznamu. Tímje vdůsledku otázka po obsahu toho, co kdo píše, nahrazena otázkou, zda publikuje u nakladatelství zařazeného do sc· znamu. Takovým postupem se stanovují obsahové akcenty. Svobodabádání je tak okleštěna o další segment, energii a sílu, kterou je třeba k myšlení, je nutné ínvestovat do úsilí, abybyla práce publikována u některého z předem určených nakladatelství, To, co se v ideologii rankingu jevíjako empirický rozbor daných kvalit a deficitů, má pi'i bližším pohledu naprosto normativní charakter, Zautority žebříčků vyplývá zadání, podle něhož se modifikují kultury vědění a reformují systé· myvzdělání, anižbytakové zadání bylo explicitně stanoveno. Kritéria, podle nichž se sestavují žebříčky - počtem nositelů Nobelových cen počínaje přes KAPITOLA 4 . PISA - HONBA ZA pOŘA o fM 59 seznamypublikací až povýši získanýcb finančních prostředků - málokdyvyhovují i nižším nárokům statistické metndologie,jsou všakbez odporu přijímány. Um se tatn kritéria stávají skutečnými parametry, jimiž se musí řidit vzdělávací instituce, které už nemají ponětí, co pojem vzdělání znamená. Závažnější než propad znalostí mládeže je v testech PISA skrytý normativní nárok, který se zapodobnýmitesty skrývá. To, co se po první realizaci testů začínalo rýsovat, se už u třetí série testů stalo oficiálním programem: Školy se musí na test PISA lépe připravit, učitelé mají žáky trénovat na očekávané zadáníbez ohledu na to, jestli se to slučuje s platnými osnovami, nebo neslučuje. A školy, aťjsou organízoványjakkoliv a bez ohledu na to, vjakém prostředí fungují, se stávajívýcvikovými středisky pro tajné učební osnovy id eologů OECD. Fakt, že žádná evropská země neměla odvahu považovat rozvoj vlastní pedagogické kulturyza prvořadýbez ohledu navýsledkytestů PISA, ukazuje, jakýnormativní tlak testy produkují, byť tato normativnost nemusí být zamýšlená. Avšakněkteré základnípoznatky aplikované sociologie by stačily ke zjištění, že empirická inventura, která se v časech soutěžní mánie prezentuje žebříčkem pořadí, už není projevem měření výkonu, ale stává se vyjádřeným ímperativem. Lze se odvážit teze, že normativní násilí žebříčků jejejí skutečnou funkcí. Žebříčky pořadí fungují jako dosti primitivní, ale nanejvýš účinná opatí'ení řízení a kontroly, jejichž cílem je připravit oblast vzdělání o poslední zbyteček svobody, který se jako relikt humanístických ideálů ještě uchoval. Jsou to především tyto žebříčky - ajakmilejsou publikované, níkdo seuž neptá, za jakých podminekvznikaly -, které určují nejen diskuse o hodnotě a kvalitě vzdělávacích zařízení, ale také spouštějí politická, organizační a finanční opatření v oblastivzdělání. Evaluace a rankingy slouží jako skvělá záminka ke krácení rozpočtů, rušení institutů, studijních oborů, dalšího vzdělávání avědeckých pracovišť, nebo k přesunům finančních prostředků tam, odkud se v budoucnu čeká lepší umistění v žebí;čcÍch. Při vyhlašování údajně zásadních úkolů evropských univerzit se dnes mluvi téměř jen o pořadí v žebříčcích, objemu investic, ukazatelích, počtu absolventů a procentu těch, kteří studium nedokončili , ao tom,jak se to vše realizuje v USA. Podstata, onižjde, otázkapo smyslu, funkci a statutu různých vědecTEORIE NEvzohANOSTI 60 kých oboru, otázkapoznání a náročnosti vzdělání přitom nehrajevůbec roli. V dýmu kadidla vyhodnocovacích rituálů a kontroly kvality dochází pozvolna k restrukturaci celého vzdělávacího systému, kdy už bezpochyby nejde o poznání, vědeckou zvidavost a akademické svobody, ale o fantazmata eficience, aplikace, kontroly, špičkových výkonů a přizpůsobení, tedy o veškeré podobynevzdělanosti. KAPITOLA 4. PISA - HONBA ZA pOŘAofM 61 ..