PARTNERSTVÍ VYŠŠÍHO VĚKU - přesunuto již na 21/9, původně Týden 10
Rodinné vztahy jsou ve veřejném i odborném diskurzu vnímány jako klíčový faktor, jenž ovlivňuje kvalitu života v mnoha oblastech, včetně sociální participace. Základní vazbou, od níž se odvíjí ostatní rozsáhlejší rodinné sítě, je partnerství. V tomto ohledu však dochází v druhé půli dvacátého století k významným změnám – partnerství se stávají křehčími (rozvodovost, rozpady kohabitací) a jejich podoba se na sklonku tisíciletí de-institucionalizuje (nesezdaná soužití, rodičovství mimo manželství) a rozrůzňuje (složené rodiny). Tyto okolnosti také komplikují vztah rodičů s potomky a to zejména v mužské části populace. To vše znamená že se postupně zvyšuje podíl osob, jež během své životní dráhy zažijí rozvod, rozpad nesezdaného soužití, dlouhodobé singlovství a kombinaci různých stavů. Sice jde o jevy generačně rozložené velmi nerovnoměrně a současná generace seniorů je jimi ovlivněna v podstatně menší míře než mladší věkové skupiny, nicméně již nyní má smysl ptát se, jak zvýšená nestabilita partnerství a různé trajektorie partnerských drah ovlivňují sociální vztahy ve vyšším věku. (z textu Fučík, P. (2021). Sociální participace ve vyšším věku ve vztahu k partnerské dráze. Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 57(2), 165-192. doi: 10.13060/csr.2021.012)
Arber, Sara,
ed. 2003. Gender and Ageing: Changing Roles and Relationships. 1. Aufl. Maidenhead,
Berkshire: Open Univ. Press.
Kapitola 4: RECONCEPTUALIZING
INTIMACY AND AGEING: LIVING APART TOGETHER s. 47-62 (16 STRAN)
Kapitola 5: SEX
AND AGEING: A GENDERED ISSUE s.63-78 (16 STRAN)
(e-zdroje, vyhledávání,
gender and ageing)
Nebo jako fyzický výtisk:
https://katalog.muni.cz/Record/MUB01000467203