Ingredience interakcí Výsledek obrázku pro komunikace SPRn8823 Sociální práce s klientem v modelu růstu V. Satirové Příjemné x nepříjemné uKdy jste v poslední době prožívali něco příjemného? – Jaké konkrétní pocity jste přitom cítili? (radost, štěstí, překvapení, „těšení se“) uZažil někdo z vás něco podobného jako XY? Cítili jste se přitom podobně/jinak? uProžili jste v poslední době nepříjemný zážitek? – Jaké pocity jste přitom cítili? (strach, zlost, smutek) uZažil někdo z vás něco podobného jako XY? Cítili jste se přitom podobně/jinak? uJak se cítíte právě teď? – Kdo se cítí spokojený/smutný/naštvaný/má strach/jiné pocity? ... Je někdo z vás ochotný sdělit důvod? u Ingredience interakce ›Jeden z prostředků změny/ technika práce s klientem ›Lze jej užít nezávisle na dalších technikách ›Podrobný pohled na naše vnitřní (mentální a emocionální) charakteristiky komunikace ›Umožňuje: ›Analyzovat copingový vzorec ›Uvědomit si rodinná pravidla ›Identifikovat obrany ›Klienti se skrze tuto techniku učí rozumět sobě › Ad 1) jedná se o intervence, které v systému vyvolávají zjevné změny – nejznámější večírek části (integruje vnitřní části a zdroje osobnosti) a rodinná rekonstrukce (znovuprožívání formativních zážitků ovlivněné třemi či více generacemi jeho rodiny Proces komunikace nás zajímá z hlediska vnitřního procesu komunikanta/ účastníka komunikace. Ingredience komunikace Co víme o komunikaci? uJaké má složky? uCo ji ovlivňuje? uJaký jsem v komunikaci já? uCo mě v komunikaci ohrožuje? uCo mě v komunikaci těší? u u u Komunikační procesy uZákladní východiska MR: u ›Zvláště když komunikujeme ve stresu, můžeme reagovat jen z pozice naši vnitřní interpretace, místo abychom si záměr (komunikanta) nebo skutečnost ověřili ›Naše interpretace ale může a nemusí být založena na přítomnosti – tady a teď ›Většinou však používáme vzorce hluboce zakořeněné v minulosti Faktory ingredience interakce uRodinná pravidla, kterými se řídíme při zpracování informací uZpůsob našeho copingu, který odráží naši sebeúctu a dává základ tomu, co a jak slyšíme, cítíme, reagujeme, bráníme a komentujeme Satirová viděla souvislost mezi tím, jak lidé vnímají vlastní hodnotu a jejich způsobem copingu, chováním a sebevyjádřením. Nezaměřovala se tedy na chování klienta, ale na jeho touhy, očekávání, pocity a vnímání. Cíle pomáhajícího uNaučit se v procesu ingredience: u uCíl: Rozšířit svůj repertoár komunikace u ›Změnit vzorce copingu, komunikovat kongruentně ›Zvyšovat sebeúctu ›Aktualizovat svoje pravidla, měnit je ve vodítka ›Redukovat svoji sebeobranu Igredience komunikačního procesu u6 klíčových otázek: u ›Co vidím a slyším? ›Jaký význam přikládám tomu, co vidím a slyším? ›Jaký pocit mám z významu, které jsem věcem dal? ›Jaký pocit mám z toho pocitu? ›Jaké obrany používám (projekce, popření, ignorování)? ›Jaké jsou moje pravidla pro komentování? › Pomáhající a klient každou z těchto otázek detailně zkoumají. 1/ Co vidím a slyším? ›Předpokládáme, že slyšíme a vidíme objektivně, bez zaujatosti ›Nejdůležitější je odlišit smyslový vjem od vlastní interpretace ›Interpretujeme totiž většinou tak rychle, že se naše smyslové vnímání zrakem, sluchem, čichem, a hmatem zkreslí ›Musíme se učit rozdílnému uvědomování si a oddělování událostí od naší interpretace Znáte to? „Jeden myslel, a druhý myslel, a žádný si neověřil, co, kdo, myslel. Přeložíme si, interpretujeme si jednání druhého nějak, ale nezeptáme se, co a jak myslel a interpretujeme si jednání druhého chybně a často v náš neprospěch. Musíme říkat sobě i druhým: „To není o tobě, mně, to se tě (mě) netýká.“ Co vidím? u Tato fotka od autora Neznámý autor s licencí CC BY-SA-NC Jaký význam přikládám tomu, co vnímám? •Máme sklon každé události či zkušenosti přikládat význam •Mnohdy jsou naše významy událostí, lidí a zážitků založené na minulých zkušenostech a na úrovni naši sebeúcty •Podstatné je založit své interpretace na přítomné skutečnosti a porozumět rozdílu mezi tím, jaký význam připisujeme tomu, co vidíme, a tím, co ostatní svým chováním v dané situace myslí Ad 1) Vidíme, zažíváme obyčejné události, situace a přikládáme jim obrovský význam – života a smrti. Viz můj význam přikládaný zvonění zvonů – umřel biskup. Interpretace u Výsledek obrázku pro pohled životní optimismus Jaký pocit mám z významu, který jsem věcem dal? ›Prioritu v komunikaci má kognitivní (interpretační) proces ›Poté přicházejí na řadu naše pocity ›Viděné a slyšené zosobňujeme a sbližujeme ze svým pocitem z významu ›Lidé těžko odlišují své pocity od významu ›Důležité pocity od významů oddělit ›Můžeme pochopit, že existují i jiné významy › Jaký mám pocit ze svých pocitů? ›Naše prožívání indikuje, jaký soud nebo rozhodnutí jsme o svém pocitu učinili ›Když jsme nekongruentní se stavíme proti přijetí nebo vyjádření vlastních pocitů ›Nejlépe určují oblast, kde je potřebná intervence ›Zkoumání reakcí nám umožňuje měnit svá disfunkční rozhodnutí, která jsme učinili o sobě a svých pocitech Tato fotka od autora Neznámý autor s licencí CC BY-NC Ad 1) např. „Neměl bych se tak cítit.“ V kongruentím vztahu a chování svůj pocit přijímáme bez souzení a nakládáme s ním s pozitivní a otevřenou myslí. Ad 2) např. když jsme naštvaní , můžeme se kvůli tomu cítit zle a rozhodnout se, že to nedáme nikomu najevo, i když vidíme rudě. Jsem-li zraněni, můžeme se cítit zahanbeni. Pocit odmítnutí nás může vyděsit. Můžeme se cítit provinile, když nás přitahuje kamarádčin přítel. Ad 4) Souzení pocitů obvykle aktivuje sebezáchovné pozice a coping Hádání emocí https://www.youtube.com/watch?v=dOkyKyVFnSs&feature=youtu.be Jaké obrany používám? uI naše obrany jsou založeny minulých prožitcích u uHlavní obrany: uProjekce uPopření uIgnorování S klientem pracujeme během procesu ingredience na identifikaci obran, zkoumání způsobů, jak sami sebe vnímají, a na změně jejich vzorců na zdravější formy chování. Projekce do ostatních uPokus přenést zodpovědnost na někoho jiného uPomůže nám zbavit se pocitu viny uZároveň omezuje osobní odpovědnost uPodporuje status quo, nikdo totiž nepřijímá odpovědnost a ani se nesnaží nic změnit Tato fotka od autora Neznámý autor s licencí CC BY-SA Tato fotka od autora Neznámý autor s licencí CC BY-ND Tato fotka od autora Neznámý autor s licencí CC BY-ND Ž:Chodíš z práce tak pozdě domů! M: Děláš jen studené večeře, tak co bys chtěla. Popření uKdyž popřeme existenci problému, nemusíme mu věnovat pozornost, ani za něj přebírat odpovědnost uTato obrana patří do problematického sebezáchovného vzorce uPoužíváme ho od doby, než jej nahradíme za přítomně zaměřené vnímání, očekávání a chování Ž:Chodíš z práce tak pozdě domů! M: Ale ne, vždyť je ještě světlo. Ignorování uUznáme, že problém existuje, ale jakékoli změně se vyhýbáme uSouvisí často s váháním u„Ono to vyhnije“ uTento vzorec jednání se časem zvnitřní, a proto považuje za přijatelný a obtížně se mění Tato fotka od autora Neznámý autor s licencí CC BY-NC-ND Ž:Chodíš z práce tak pozdě domů! M: Bohužel s tím nic neudělám, moje práce je taková. Jaká pravidla pro komentování používám? uIdentifikujeme rodinná pravidla, která omezují klientovu sebeúctu a omezují možnost volby a celkově jsou už k ničemu uPokud tak klient učiní, může je ocenit a změnit, nechat si je nebo nahradit, transformovat Rodinná pravidla jsou sama o sobě dost mocná, aby ovlivnila naši vnitřní realitu, dokonce, aby kontrolovala, co říkáme. Naše pravidla formuje nejen rodina, ale i další důležití lidé a instituce – škola, vrstevníci – parta, církev. Ingredience interakcí v přehledu Děkujeme za pozornost u - kterou věnujete komunikaci J