Industrializace a komodifikace

První průmyslová revoluce, její počátky v Anglii a rozšíření do Evropy i zámoří. Fenomén komodifikace. Druhá průmyslová revoluce a masová produkce spotřebního zboží.

 

Studijní literatura:

Ø Briggs, Asa – Burke, Peter: A Social History of the Media. From Gutenberg to the Internet. Polity Press, Cambridge – Malden 2010, s. 100-105

Ø Polanyi, Karl: Velká transformace. CDK, Brno 2006

Ø Prokop, Dieter: Boj o média. Dějiny nového kritického myšlení o médiích. Karolinum, Praha 2005, s. 131-135, 200-201, 202, 248-249

Ø Landes, David S.: Bohatství a bída národů. BB/art s.r.o., Praha 2004, s. 192-289

Obrazové materiály:

Hrst citátů ilustrativního charakteru:  

Moderní versus tradiční v ekonomickém kontextu 

„Pak jednou drkotal kolem se svým vozem sellanråský Sivert, jako obvykle s prázdnou, a předák na něho zavolal: ,To jedeš zezdola s prázdnou? Proč jsi nenaložil něco pro Storborg?´ – ,Mohl jsem to udělat, ale nevěděl jsem o tom,´odpověděl Sivert. – ,Ten je ze Sellanrå, mají dva koně!´ pošeptal někdo předákovi. – ,Vy máte dva koně?´ zeptal se mladík. ,Tak je sem oba přiveď a jezdi pro nás, dá se tu dobře vydělat!´ – ,To je možné,´ odpověděl Sivert, ,ale my teď zrovna nemáme času nazbyt.´ – ,Že nemáš čas vydělávat peníze?´ nešlo na rozum předákovi.“ (str. 202) (Knut Hamsun: Matka země. Odeon, Praha 1970)  

„Fredrik se pochechtává a dává Aronsenův osud k lepšímu: ,Ten tady žádné terno neudělal, nechal půdu ladem a teď nemá ani čím krmit – musí píci kupovat! Posledně přišel ke mně, abych mu odprodal nějaké seno. Ale já žádné na prodej nemám. Tak ty nepotřebuješ peníze! povídá Aronsen. On myslí, že peníze jsou všechno; hodil na pult stokorunu a povídá: Peníze! A já na to: No ano, peníze jsou dobrá věc! – To bych řekl, povídá Aronsen. Víš, mně připadá, jako by mu chvílemi přeskočilo; a jeho žena, představ si, ve všední den nosí v kapsičce hodinky – bůhvíco nutného musí hlídat, aby to nepromeškala.“ (str. 228) (Knut Hamsun: Matka země. Odeon, Praha 1970)  

(Ne)logičnost cesty k průmyslovému vývoji

„Průmyslový vývoj nesledoval nějakou předem vytčenou a předpověditelnou cestu k úspěchu. Tento proces byl pozvolný a nahodilý.“ Adam Smith hleděl na průmysl s podezřením a ještě ve 20. letech 19. století mnozí ekonomové nevěřili technice jako nástroji zlepšení životní úrovně. (str. 374) (Kenneth O. Morgan a kol.: Dějiny Británie. NLN, Praha 1999) 

Nenadálost příchodu kapitalismu 

„V předvečer největší průmyslové revoluce v historii ji neohlašovaly žádné signály a znamení. Kapitalismus přicházel nepozorovaně. Nikdo nemohl předvídat vývoj strojového průmyslu; přišlo to jako naprosté překvapení.“ (str. 93) (Karl Polanyi: Velká transformace. CDK, Praha 2006) 

Důsledky industrializace pro dělníky 

„V dlouhodobém výhledu zvýšila industrializace životní úroveň většiny Evropanů, avšak ve střednědobém měřítku nebyla změna pro dělníky snadná. Zatímco mzdy (…) v továrnách byly vyšší než ve většině řemeslnických odvětví – a samozřejmě čněly nad výdělky zemědělských dělníků – raný růst ekonomik založených na průmyslové výrobě byl nárazový, střídaly se v něm cykly mimořádné prosperity a hluboké krize. (…). V továrnách (…) tempo práce určovaly stroje, a ty se zřídkakdy, pokud vůbec někdy, zastavily, 16-18 hodinový pracovní den měřily píchací hodiny, činnost byla monotónní a podmínky nezdravé, ne-li přímo nebezpečné (v textilních továrnách se využívaly malé děti, protože dokázaly vklouznout od stroje navázat přetrhaná vlákna). (…). Prach, vysoké teploty, vlhkost v textilkách bez vzduchu zřejmě odpovídaly za velkou míru tuberkulózy a skrofulózy (tuberkulóza mízních krčních uzlin) mezi zaměstnanci.“ (str. 95) (Michael Rapport: Evropa devatenáctého století. Vyšehrad, Praha 2011)       

   

Sociální dopady I. průmyslové revoluce - K. Polanyi

„Než proces (industrializace – pozn.) postoupil o hodně dále, byli pracující namačkáni v nových místech zkázy, takzvaných průmyslových městech Anglie; venkované byli degradováni na obyvatele špinavých slumů, rodina byla na cestě k rozpadu a veliké části venkova postupně mizely pod hromadami odpadu vyplivovanými ,čertovými mlýny´. Spisovatelé různých názorů a politické příslušnosti, konzervativci i liberálové, kapitalisté i socialisté jednohlasně označovali sociální podmínky za průmyslové revoluce za opravdovou propast lidského úpadku.“ (str. 45) (Karl Polanyi: Velká transformace. CDK, Praha 2006) 

Účinky na život národa byly tak hrozné, že se vymykají popisu. Lidská společnost by byla zničena, nebýt ochranných protipohybů, které tlumily působení tohoto sebedestruktivního mechanismu. (str. 79-80) (Karl Polanyi: Velká transformace. CDK, Praha 2006) 

„(…), co vypadalo jako v prvé řadě ekonomický problém, je ve své podstatě problémem sociálním. Ekonomicky vzato byl dělník nepochybně vykořisťován: výměnou nedostával, co mu náleželo. Ale i když to bylo důležité, nebylo to zdaleka všechno. Dělník na tom mohl být po finanční stránce navzdory vykořisťování lépe než dřív. Princip (…) však rozvrátil jeho sociální prostředí, sousedství, jeho postavení ve společenství, jeho řemeslo; rozvrátil zkrátka ty vztahy k přírodě a člověku, v nichž byla dříve ukotvena jeho ekonomická existence. Průmyslová revoluce působila sociální vyšinutí obrovských rozměrů a problém chudoby byl pouze ekonomickou stránkou tohoto jevu.“ (str. 132) (Karl Polanyi: Velká transformace. CDK, Praha 2006) 

„Známé vysvětlení průmyslové revoluce ve skutečnosti vycházelo z míry vykořisťování, již umožnilo ohrazování osmnáctého století, a z nízkých mezd, nabídnutých dělníkům bez domova, které umožnily vysoké zisky bavlnářského průmyslu a rychlou akumulaci kapitálu v rukou prvních továrníků. (…). Sociální pohroma je (…) ve skutečnosti primárně kulturním, nikoli ekonomickým jevem, který lze měřit výší příjmů či populačními statistikami. (…). Příčinou této devastace není, jak se často tvrdí, ekonomické vykořisťování, ale dezintegrace kulturního prostředí oběti. Ekonomický proces se přirozeně může stát nástrojem destrukce a slabší strana se téměř vždy stává ekonomicky podřadnější, avšak bezprostřední příčinou její zhouby není tento ekonomický důvod; ta spočívá v smrtelném rozkladu institucí, v nichž je zakotvena její sociální existence. Výsledkem je ztráta sebeúcty a standardů, (…).“ (str. 158-159) (Karl Polanyi: Velká transformace. CDK, Praha 2006)     

Vzestup ekonomik v Evropě ve druhé polovině 19. století 

„Ekonomiky většiny zemí ,nastartovaly´ až po roce 1850, kdy dochází k trvalému rozvoji nových průmyslových odvětví. Jediné země, které zažily takový trvalý růst před rokem 1848, byly Británie, Belgie a určité oblasti Francie a Německa.“ (str. 90) (Michael Rapport: Evropa devatenáctého století. Vyšehrad, Praha 2011)