Úvodní lekce. Historie a vědecká historická práce, bibliografie a literatura, prameny

Seznámení s problematikou; vymezení tematiky a struktury kursu.

Historie jako věda, její poslání. Etapy vědecké historické práce. Bibliografie a studium literatury. Prameny, jejich definice a jejich třídění. 

 

Studijní literatura:

Ø Úvod do studia dějepisu. 1. díl. Masarykova univerzita, Brno 2014, s. 7-10, 18-44  

Ø Úvod do studia dějepisu. 2. díl. Masarykova univerzita, Brno 2014, s. 51-73

Ø Vaculík, Jaroslav – Čapka, František: Úvod do studia dějepisu a historický protoseminář. Pedagogická fakulta – Masarykova univerzita, Brno 2011, s. 5-18, 51-71

Klasifikace historických pramenů

 

Historik je na rozdíl od jiných vědců, zejména přírodovědců a techniků, v pozici, kdy je od popisovaných a zkoumaných událostí a procesů vzdálen časově i prostorově a pochopitelně rovněž nemůže zkoumaný jev zopakovat anebo bezprostředně pozorovat. Historikovo poznání lze proto označit jako zprostředkované, přičemž zprostředkující úlohu mají prameny.

Při klasifikaci pramenů se často vychází z funkčnosti historikovy praxe. Množství historických pramenů je natolik složité a různorodé, že jednoznačné zařazení pramene do určité kategorie není možné.  

Prameny lze třídit podle druhů na základě formálních znaků, podle původu, obsahu, informační struktury a podle typů.

 

Třídění na základě formálních znaků, tj. dle toho, v jaké formě se zachovaly, má kořeny již v 17. století (Jean Bolland, Daniel Paperbroch, Jean Mabillon). Prameny se dělí na:

a)     tradované ústně: pro hodnocení a využití těchto pramenů je klíčové znát dobu jejich vzniku a co se v nich průběhu času měnilo; k ústním pramenům patří např. zvěst, pověst, historická píseň, přísloví, pořekadla, pranostiky, anekdoty, pro historika moderní a soudobé éry jsou však ústním pramenem i vyprávění pamětníků, jež jsou ovšem silně poznamenány subjektivismem vyprávějícího jedince;

b)    nepsané, které se dále dělí na hmotné (každý předmět materiální kultury, využívají je zejména archeologové, jsou členěny na přímé – kosterní pozůstatky člověka – a nepřímé – všechny hmotné produkty lidské činnosti jako sídliště, výrobní nástroje, stroje, předměty denní spotřeby, ozdobné předměty) a obrazové (člení se do dvou skupin, na symbolické – mapy, plány, technické výkresy, schémata, obrazové reklamy ad. – a vlastní obrazové prameny – dobové obrazy, kresby, grafiky, karikatury, plastiky, fotografie, filmy, videozáznamy, ale také historické obrazy a umělecké filmy, jež vznikly s časovým odstupem a mohou sloužit jako prameny k představám o zobrazovaném období v době vzniku díla, a proto je k nim třeba přistupovat obzvláště kriticky a opatrně a uvědomit si přitom funkci, kterou měly);

c)     písemné.

 

Podle původu pramene, tedy s ohledem na vědomé či nevědomé vytváření pramene, jeho rozdílnou poznávací hodnotu i na okolnosti související s jeho zařazením do některé z oblastí lidské činnosti. V tomto kontextu lze historické prameny rozdělit na pozůstatky a tradice.

 

Třídění podle obsahu pramenů představuje náročnou klasifikaci, jež předpokládá analytický rozbor každého existujícího historického objektu. Vycházeje z klasifikace, jejímž autorem je polský historik Gerard Labuda, je možné prameny dělit na:

a)     prameny ergotechnické: odrážejí bezprostředně existenci a hospodářskou činnost člověka – památky hmotné kultury, prameny k demografickému vývoji, kosterní pozůstatky člověka, oděv, obydlí ad.

b)    prameny sociotechnické: vznikly v důsledky společenského působení člověka na člověka a jsou schopny je bezprostředně odrážet – např. sídliště, rodinné kroniky, paměti, noviny ad.

c)     prameny psychotechnické: jsou to veškeré pozůstatky vzniklé na základě materializovaného vědomí za účelem registrace nebo předávání myšlenek, jež odrážejí objektivní rozpory v přírodě, ve společenském prostředí nebo ve vlastním myšlení – programy politických stran, publicistika, výtvarné umění ad.

 

Podle informační struktury lze prameny dělit buď na bezprostřední a zprostředkované, ale i na psané a nepsané. Postup historikovy práce při vytváření informační struktury je následující: zjistí, zda pramen vznikl s cílem sdělit někomu něco (dopis, zpráva) nebo byl výsledkem lidské činnosti, aniž měl cokoliv sdělovat (např. pracovní nástroj). Při historické interpretaci je důležité vědět, zda pramen měl na někoho působit – historický pramen proto může být buď neadresný nebo adresný – pokud je adresný, lze jej dále členit na důvěrný a veřejný; z hlediska určení pak na takový pramen, který je určen autorovým vrstevníkům (listy, dopisy), budoucím pokolením (památníky, nápisy) či historikům.

V praxi to však není možné vždy jasně určit, a tudíž strukturně použít, protože lze těžko rozlišit předpokládaný a faktický okruh čtenářů. Toto dělení bývá proto dále doplňováno kritérium vztahu příjemce a původce pramene na prameny osobní povahy (deníky, intimní památníky apod.) a prameny institucionální povahy (zákony, nařízení, úřední dokumenty atd.)

 

Dělení pramenů podle typů navazuje z praktických důvodů na klasifikaci dle druhů, jež dále specifikuje a rozšiřuje o hlediska kompetence pramenů podle určitých znaků, které klasifikují jeho použitelnost při interpretaci. Jde o elementární klasifikaci, pro níž je klíčová funkční informační struktura pramene, dále zkoumanou a ověřovanou v navazující fázi kritiky a interpretace. Existuje sedm základních skupin pramenů podle typů a druhů:

a)     písemné

b)    hmotné

c)     etnografické

d)    ústní nebo folklorní

e)     lingvistické

f)      fotografické a filmové

g)    fonografické

Úvod do studia dějepisu 1, s. 7-10, 18-44

Úvod do studia dějepisu 2, s. 51-73

Úvod do studia dějepisu a historický protoseminář, s. 5-18, 51-71

ÚKOLY

1.      Přečtěte si jednu z těchto publikací – buď VEYNE, Paul: Jak se píšou dějiny. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2010 

 

Dostupné i z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:fd9fb330-3d18-11e6-a5c5-005056827e51

 

nebo CERTEAU, Michel de: Psaní dějin. CDK, Brno 2011.

 

2.      Zpracujte vlastní zvolenou problematiku v kontextu stanovení tématu: a) vyjádření výzkumného problému, b) jeho časové a prostorové určení, c) jeho určení z hlediska důležitosti, užitečnosti a adresnosti, d) určení zvolených metod a postupů, e) stanovení formy výstupu, f) stanovení předběžné osnovy.

 

3.      Vytvořte co nejúplnější seznam bibliografií věnovaných dějinám českých tištěných médií.   

 

4.      Zvolte si jakýkoliv list (noviny nebo časopis) a na základě studia pramenů uvedených v publikaci Hynka Šika Příspěvky k dějinám novinářství v českých zemích. Část 2 (Soupis knižní a článkové literatury k dějinám 1.447 novin a časopisů) stručným způsobem odpovězte na následující otázky vztažené pouze k roku, kdy byl zvolený list založen a) kdy noviny vznikly, b) kde byly noviny vydávány, c) kdo byl jejich zakladatel (osobnost, politická strana apod.); d) kdo byl vlastníkem tiskárny, v níž byly noviny tištěny, e) na jakého čtenáře byly noviny orientovány teritoriálně a etnicky, genderově, sociálně, f) na jakého čtenáře byly noviny zaměřeny z hlediska kulturního, duchovního, religiózního či jiného hlediska.

Nabídka k výběru tištěného média ke zpracování: 

Boleslavan (1860-1867, Mladá Boleslav)

 

Budoucnost (1874-1882, Praha)

 

Čas (1860-1863, Praha)

 

Čech (1869-1937, Praha)

 

Česká demokracie (1917-1921, Praha)

 

Československá samostatnost (1924, Praha)

 

Český deník (1864-1912-1944, Plzeň)

 

Český jih (1872-1941, Tábor)

 

Dělnický deník (1918-1938, Ostrava)

 

Dělník (1867-1871, Praha)

 

Den (1912-1945, Brno)

 

28. říjen (1919-1926, Praha)

 

Hlas (1862-1865, Praha)

 

Hlas (1849-1918, Brno)

 

Hlasy z Hané (1882-1942, Prostějov)

 

Hlasy z Posázaví (1908-1933, Německý (Havlíčkův) Brod)

 

Jihlavské listy (1902-1841, Jihlava)

 

Jihočech (1897-1941, České Budějovice)

 

Jihočeské listy (1895-1941, České Budějovice)

 

Klatovské listy (1882-1942, Klatovy)

 

Koruna (1868-1869, Chrudim)

 

Mladoboleslavské listy (1887-1943, Mladá Boleslav)

 

Národ (1917-1919, Praha)

 

Národní noviny (1924-1940, Brno, Praha)

 

Neodvislost (1892-1893, Praha)

 

Nová doba (1891-1945, Plzeň)

 

Noviny těšínské (1894-1919, Těšín)

 

Ohlas od Nežárky (Jindřichův Hradec)

 

Ostravský deník (1900-1941, Ostrava)

 

Otavan (1916-1936, Písek)

 

Plzeňské listy (1864-1911, Plzeň)

 

Plzeňské noviny (1864-1911, Plzeň)

 

Plzeňský kraj (1907-1942, Plzeň)

 

Podřipan (1870-1920, Mělník)

 

Pojizerské listy (1885-1948, Turnov)

 

Prácheňský kraj (1924-1927, Prachatice)

 

Republikán (1919-1938, České Budějovice)

 

Rodný kraj (1907-1942, Mladá Boleslav)

 

Selské listy (1884-1941, Olomouc)

 

Selské noviny (1890-1914, Tábor)

 

Severočeský dělník (1897-1938, Teplice)

 

Slovácké noviny (1884-1940, Uherské Hradiště)

 

Slovácko (1907-1938, Uherské Hradiště)

 

Východočeský obzor (1905-1938, Pardubice)

 

Ženské noviny (1919-1944, Praha)

 

Ženský list (1892-1914, Praha)

 

Ženský obzor (1905-1941, Praha)

 

Ženský svět (1896-1930, Praha)