KAPITOLA 1 Nerovnoměrný rozvoj světa: kolonialismus, neokolonialismus a diskurz rozvoje PETR DANEK Žádná pevná a konečná definice rozvoje nemiíže být vytvořena, pouze náznaky toho, co by měl rozvoj zahrnovat v konkrétních kontextech (Hettne I990: 2). Úvod od nerovnoměrného roz, ľ f™ * P0*"'"*** této nerovnoměrnosti je možné odvod" souběžně s překonáváním deľ Pnrodních z,odíldo "» "hrnném hrubém domác.m P£ IJ") Zatímco HDP na iednnh„ i neJchudŠích zemí s 600 milióny obyvatel (U" v roce 1998 převyšoval 25 ľoo USD ^ 6 V P3rÍtě ku'""' SÍ1V v USA, švýcarsku či Stag-P'g k dispozici méně než 1 dolar na H ľ»ľ "fŽ po,ovina obyvatel Indie, Etiopie či Guatemaly » . de" (World Bank 2000). Země OECD, klub nejbohatších danék: nerovnomerný rozvoj sveta 29 planety, v nichž žilo 19 % jejích obyvatel, soustřeďovaly v téže době 71 % objemu zahraničního obchodu, směrovalo do nich 58 % přímých zahraničních investic a žilo v nich napr. i 91 % uživatelů internetu. 84 % celosvětových prostředku na vědu a výzkum bylo v roce 1993 koncentrováno pouze v 10 státech, navíc 80 % všech pareniu udělených v rozvojových zeních patrilo obyvatelům vyspělého světa (UNDP 1999). „ Hluboká sociální i geografická nerovnost je realitou prakticky ve všech sférach lidského zívo-Nejzávažnější evidenci nerovnoměrného rozvoje světa najdeme mimo cistě ekonomické ukazatele. Naděje na dožití, syntetický ukazatel úmrtnost nich poměru a často používaný ukazatel kvality života, byla v roce 1998 v rozvojových zemích v průměru o 11 let (muži), resp. o 16 let (ženy) „ižší než v úhrnu vyspělých zemí. Se zvětšením měřítka se rozdíly ještě prohloubí Dne narozené v roce 1998 v Kanadě, Francii či japonsku mělo více než dvojnásobnou nadej, na dozm (ženy 83 let, muži 75-79 let) oproti svým vrstevníkům, narozeným v Malawi, Zambu c. Ugandě (střední délka života 37-39 let). Šestina dětí z druhé skupiny již dnes nežije (US Bureau ol the Census 1999). Ve výčtu empirické evidence nerovnoměrného vývoje světa by bylo možné dlouho pokračovat. Poloha místa narození ovlivňuje nejen budoucí příjmy a pravděpodobnost dožiti se stan, ale také šance člověka na dostupnost adekvátní výživy, bydlení, vzdělání, zdravotnické pece, placeného zaměstnání, nezávadné vody atd. Závažnými empirickými příklady nerovnosti by bylo mozne vyplnit zbývající část příspěvku (a mnohem více). I pak by to byla evidence neúplná, neboť nezávaznější projevy chudoby závislosti a bezmoci změnit svoje postavení zůstávají skryty statistikám. Každý, kdo měl možnost cestovat napříč „třemi světy", nepotřebuje k poznán, existence hlubokých nerovností mezi mísiy a jejich obyvateli žádné statistiky. Za účelnější považuji diskusi příčin tohoto stavu. Proč se svět rozvíjí nerovnoměrně? jake procesy stojí v pozadí nerovnoměrného vývoje světa? Je současný stupeň nerovnosti mezi místy nutný pro další společenský vývoj? Existují mechanismy regulace tohoto vývoje? Je možné propastně hluboké nerovnosti mezi místy a mezi lidmi snížit? A jak? Jistě, na tyto zásadní otázky neexistuje jediná odpověď, ale řada navzájem soupeřících, odporujících si i doplňujících se odpovědí a interpretací. Tyto odpovědi nejsou jen akademickými teoriemi příčin nerovnoměrného rozvoje světa, ale i východisky pro velmi reálnou politiku a pro činnosti, které ovlivňují vývoj reálného světa. Místa světa neprocházejí jakousi univerzální trajektorií vývoje - jak bylo kdysi tvrzeno -, ale jsou „rozvíjena" činností mnoha aktérů s různými představami o směru vývoje a různou mocí prosadit svoje představy. Nerovnoměrný rozvoj světa je tak výsledkem nejen společenského vývoje, ale i politiky rozvoje, v níž se střetává více aktérů s různými cíli a různou mocí je prosadil. Diskuse příčin nerovnoměrného rozvoje světa nemůže vycházet jen ze současné evidence, ale musí být opřena o alespoň rámcové přiblížení minulého vývoje. Již tato interpretace minulosti je však ve své podstatě politická. Neexistuje objektivní historie: každý - i sebedelší výčet dějin je nutné selektivní, neboť z nekonečného množství minulých událostí vybírá jen ty, které považuje za významné, a zdůrazňuje ty nejvýznamnější. Stručný přehled historie šíření a vývoje prostorové struktury jednoho systému územní dělby práce, z něhož se vyvinul systém svalového hospodářství, je předmětem první části příspěvku. Není to popis „objektivní", ale vychází z politickoekonomických přístupů ke studiu společenského vývoje, zejména z teorie svetových systémů (world-systems theory) Immanuela Wailersteina. Minulý vývoj má samozřejmě svoje důsledky pro současnost. Důsledky kolonialismu jako projektu, který významné přispěl k prohloubení nerovností mezi místy a lidmi světa, približuje druha část příspěvku. Pozornost je zde věnována jak ekonomickým důsledkům vztahů závislosti, které se vytvořily v průběhu formování systému světového hospodářství, tak důsledkům v dalších oblastech jo :h0vn0merny konvoj sveta společenského života. Země třetího světa a jejich obyvatelé jsou zde současné vylíčeni jako aktéři, kteří za určitých - zpravidla velmi specifických podmínek dokážou využít nerovných pravidel hry. panujících v systému svetového hospodářství, k prosazení svých predstav a cílů. Cílem třetí části je ilustrace skutečnosti, že nerovnomerný rozvoj není náhodným důsledkem univerzálního procesu vývoje, ale výsledkem praktických politik rozvoje, vycházejících z diskur-zu, o néjž aktéři s nižnými cíli a různým podílem na moci svádějí každodenní zápas. Vývoj představ o cílech a metodách politiky rozvoje v poválečném období je přihlížen na příkladu vývoje paradigmatu disciplíny rozvojových studií (development itudies). V poválečném období se vytvořil bezprecedentní konsenzus elit vyspělých a post koloniálních zemí o cílech a strategiích „rozvoje". Rozvojové země měly podle těchto představ následovat cestu zemí vyspělých až do láze „vysoké masové spotřeby" se všemi pozitivními i negativními důsledky. Tento model začal být brzy kritizován jako nereálný, mimo jiné proto, že byl v kontrastu s realitou narůstajících disproporcí mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi, později však zesílila více zásadní kritika „rozvoje" jakodiskur-zu, který má stejné ambice kolonizoval a učit „ty druhé", jako měl dřívější diskurz kolonialismu, a je proto nejen nereálný, ale i nežádoucí, lato část se současně snaží ukázat, jaký dopad měl diskurz rozvoje na propagované a přijímané politické strategie rozvoje a jejich prostřednictvím na nerovnoměrný rozvoj světa. 1. Historie systému světového hospodářství Většina autoru, studujících příčiny nerovnoměrného rozvoje světa, se shoduje v tom že klíčo- vým obdobím pro vznik současné prostorové struktury světa, charakterizovane vysokou nerov- . i_• c i lihu hvla druha polovina lb. století noměrnostl v rozložení bohatství mezi zeměmi Severu ajinu, Dyia i a 16. století (Johnston a Taylor 1988, Shon 1993, Corbridge 1993 aj.). Podle Immanuela Wallersteina (1984) se v historii vyvinuly pouze m zakladu formy společenské organizace výroby a reprodukce (výrobní způsoby), které vymez,,,, tri h.sro, teke typy společností: (I) tninisystémy (mini-systems). v nichž byla dělba práce založena především na veku a pohlaví a pro které by. typický Lpročné-rodový (reciprocial-lineage) výrobu, způsob s prostou reciproční výměnou zboS a služeb; (2) světová impéria (world-ernp.res), charak^ntcka redistribmivné-daňovým (redistributive-tributary) výrobním způsobem, rozvinutým v tr.dn společnosti, v níž většina zemědělského obyvatelstva odvádí daně úzké vládnoucí vrstve, a (3) systém světového hospodářství (world-cconomy), charakterizovaný kapitalistickým výrobním zpuso-jeho definičním znakem je akumulace kapitálu, založená na principu trhu, kde jsou ceny a mzdy určovány nabídkou a poptávkou. V historii se vyvinulo mnoho minisystemu a řada světových »»/'<;"'. ale pouze jednomu z nich se zdařila transformace na systém svetového haspodarsm^System světového hospodářství začal vznikat v Evropě ve 2. polovině 15. stolen a postupnou inkorporac, dalších částí světa dosáhl počátkem 20. století svého globálního rozšířeni. 1 "'tone síření systému světového hospodářství od jeho vzniku do jeho proniknu,, do všech sv.'ta j, his„lľii ko|OMÍa|isnul ( ). Odhlédnemc-li od množství různých forem ko- |,,m;lli"m|. Podmíněných typem hospodářské, sociální a politické organizace kolonizované spornosti, poloh,,,, území i politikou koloniální mocnosti, je možné v procesu šířeni systému světového hospodářství vymezit dvě fáze, lišící se charakterem vztahu mezi koloniálním jádrem a kolonizovanou periferií i tempem tohoto šíření. Těmto fázím jsou věnovány následující dvě siibkapiioly. PETR OZVO J SVETA 31 rámeček 1 Kolonialismus Kolonialismus je ideologie založená na ustaveni a udržování nadvlády suverénní mocnosti nad podřízenou společností, která je separována od vládnoucí moci. Typickými rysy kolo-nialismu jsou politická a právní dominance nad cizí společností, vztahy hospodářské a politické závislosti a vykořisťování a rasová a kulturní nerovnost. Kolonialismus je variantou imperialismu, který je chápán jako systém nerovných vztáhli mezi státy, založený na principu dominance a podřízenosti a spojený se specifickou formou kapitalismu, pro niž je typický vznik monopolů a nadnárodních společností. Kolonialismus zahrnuje kolonizaci, tj. migraci lidí z imperiálního centra do kolonizované periferie. Jako forma územní expanze je kolonialismus neoddělitelně spojen s nerovnoměrným rozvojem globálního kapitalistického systému a s rozvojem mezinárodní dělby práce (Johnston a kol. 1994: 75). 1.1 Kolonialismus, fáze I: objevy, obchod a drancování (1500-1800) I na konci evropského středověku byl svět rozvinutý nerovnoměrné. Namísto struktury Sever- Jih, či jádro periferie, typické pro současný systém svetového hospodářství, však existovalo více nezávislých center světových impérií -, která se vyznačovala vyšším stupněm „rozvoje" a koncentrace bohatství, jež dokázala vytěžil z obchodu se svým okolím i jinými světovými impérii. Není možné tvrdit, že západní Evropa byla v této době „vyspělejší" či „rozvinutější" než Čína za dynastie Mine, nebo mughalská říše v Indii. Podobně vyznívá i srovnání se songhajskou říší a Dahomc v Äfrice, inckou a aztéckou říší v Americe nebo osmanskou říší a Persií za Safíjovců v Asii. Ze západní Evropy však v této době vychází expanze, která vytvořila zárodek formování současného systému světového hospodářství. Předpoklady pro tuto expanzi byly ovšem vytvářeny již v předchozích staletích. Klíčovou roli sehrála především vrstva obchodníků, silná zejména v hanzov-ních městech na severu Evropy a v přístavech Středomoří, 'ľa si uvědomovala význam dálkového obchodu, z nějž zbohatla, a současně měla dostatek prostředků pro tak riskantní investice, jakými byly zámořské objevy. Ohniskem objevitclských a dobyvateľských výprav se v I 5. a 16. století staly země Ihorského poloostrova, které byly po uzavření suchozemských obchodních cest do Číny a Indie osmanskou říší výhodně položeny pro námořní cesty na východ. Koloniální úsilí portugalských mořeplavců se zpočátku omezovalo na zakládání obchodních stanic podél cesty do Indie a na Dálný Východ, a na kolonizaci Brazílie. Cílem španělské expanze bylo získal co nejvíce bohatství ve formě drahých kovů. Metody k dosažení tohoto cíle sahaly od těžby až po drancování. Regionem, který byl jako první integrován do evropského systému světového hospodářství do té míry, že byla zásadně změněna jeho hospodářská, sociální i etnická struktura a politický systém, byla Karibská oblast („Západní Indie"), následována dalšími částmi Ameriky. Zvlášť brutální byl obchod s otroky, současí tzv. trojúhelníkového obchodu, který přispíval k formování prostorové struktury systému světového hospodářství po několik století ( ). Obchod s koloniemi a v koloniích byl od počátku pod kontrolou evropských států, které se řídily filozofií merkantilismu ( ). Merkantilistické představy o možnosti zvýšil bohat- ství pouze na úkor jiných vyústily jednak ve formování takových hospodářských vztahů s koloniemi, které přinášely prospěch evropským mocnostem (bez ohledu na prospěch kolonií), jednak v rivalitu a střely mocností o kontrolu nad obchodem s koloniemi. VI PHTR danek: nerovnomerný rozvoj s"et rámeček 2 Trojúhelníkový obchod Obchod mezi Evropou, Afrikou a Amerikou, který v I 6. století vytvořil počátky mezinárodní dělby práce v rámci světového hospodárskeho systému, je označován jako trojúhelníkový obchod. Intenzivní zemědělství na plantážích a těžba drahých kovů ve španělských a portugalských koloniích měly vysoké nároky na pracovní síly, které byly saturovány dovozem otroku z Afriky. Obchod s otroky se stal součástí výnosného trojúhelníkového obchodu. Lodě evropských kupců, naložené zbraněmi, rumem a spotřebním zbožím, vypluly z evropských přístavů do Guinejského zálivu a jeho okolí, kde bylo zboží vyměněno s místními obchodníky za jejich exportní artikl: otroky. Ti byli za nelidských podmínek převezeni na ostrovy Karibiku, do Brazílie nebo do jižních částí Severní Ameriky. Za zisk z jejich prodeje byly nakoupeny produkty místních plantáží jako cukr, bavlna, rum nebo tabák, jejichž prodej | v Evropě vedl k vysokým ziskům. V 18. století tvořil trojúhelníkový obchod čtvrtinu francouzského a třetinu britského obratu zahraničního obchodu (Shon 1993: 8-10) a spory o kontrolu nad ním byly příčinou řady vojenských střetů. Forma začlenění míst do tohoto systému mezinárodní dělby práce hluboce poznamenala jejich další vývoj: Evropa se profilovala jako dodavatel hotových výrobků, provozovatel obchodu a místo konečné akumulace zisku a formovala Afriku jako zdroj levné pracovní síly a Ameriku jako dodavatele primárních surovin. Akumulované bohatství vytvořilo v Evropě předpoklady pro rozvoj manufakturní výroby a později i pro nástup průmyslové revoluce, která dále zintenzívnila vazby světového jádra a periferie a prohloubila jejich nerovnost. V důsledku této rivality - ale i vnitřních podmínek v jednotlivých zemích a významu, který jejich vlády přisuzovaly koloniální politice docházelo k posunu těžiště v rámci evropského jádra systému světového hospodářství. Po ústupu slávy Španělska a Portugalska se v první polovině 17. století stalo světovou koloniální mocností Holandsko. Efektivita holandského koloniálního hospodářství vyvolala odvetné akce dalších mocností: zatímco francouzský ministr Colbert budoval systém zámořského obchodu po vzoru Holanďanů, Anglie přijala v roce 165 1 Zákon o mořeplavbě (Uavx^aúon Act), namířený proti holandským zájmům. Ve válkách, které následovaly až do poloviny 70. let, zvítězila Británie a ukončila tak období vrcholného rozmachu holandského impéria. V 18. století probíhalo soupeření o nadvládu nad světovým námořním obchodem a kontrolu výnosných kolonií zejména mezi Británií a francií. Spor o velká území v Severní Americe byl příčinou Sedmileté války (1756 63), v níž se obě mocnosti vojensky střetly mimo Evropu a Kanadu také v Indii a Karibiku. Vítězství umožnilo Británii získat postavení dominantní světové mocnosti, které udržela i po většinu 19. století. 1.2. Kolonialismus, fáze II: průmyslová revoluce, volný trh a rozdělení světa V průběhu tří století preindustriálního kolonialismu byly prostřednictvím nerovných obchodních vazeb a pod kontrolou vojenské moci vytvořeny základy globální struktury jádro-periferie. Tempo rozšiřování územního rozsahu kolonií však bylo relativně pomalé. Koloniální správa byla uvalena na bohatou oblast Karibiku a přilehlé části amerického kontinentu včetně Andské oblasti, ale mimo Ameriku se omezovala na nevelká zázemí přístavů a faktorií kontrolujících obchodní PETR DANĚK: NEROVNOMERNÝ ROZVOJ "VETA 33 i rámeček 3 Merkantilismus Hospodářská politika, kterou přijaly a prosazovaly mocnosti světového obchodu v 16. až 18. století, byla politika merkantilismu. (Merkantilismus je považován za historicky první hospodářskou politiku.) Byla založena na předpokladu, že moc a bohatství státu múzo být nejlépe zvýšeno exportem zboží výměnou za drahé kovy. Merkantilisté věřili, že bohatství světa je konečné a že nárůst bohatství v jedné zemi může být dosažen jen na tíkot jiné země. Hlavní cíl akumulovat bohatství získávané díky převaze vývozu zboží nad dovozem byl silné podporován ze strany státu, který reguloval výrobu, podporoval export, uvaloval clo na dovoz, vydával nařízení garantující různá obchodní privilegia a chránil obchod s koloniemi (The Concise Columbia Electronic Eneyclopedia 1994). cesty (zejména podél pobřeží Afriky do Indie a na Dálný Východ) a na kolonie evropských osadníků (tzv. „white settler colonies"), jako např. jižní Afrika (Cape Colony), Keňa, Mosambik, v Americe Kanada, Argentina, Chile, jižní Brazílie aj. V 19. století se tempo hospodářské a politické inkorporace periferie do systému světového hospodářství rychle zvýšilo. Příčinou byl nástup „hluboké a zásadní transformace" (Shon 1993: 10). kterou v zemích jádra přinesla průmyslová revoluce. Ta zvýšila význam kolonií jako zajištěných dodavatelů levných surovin pro „domácí" průmysl a jako odbytišť hotových výrobků. Současně byly kolonie bezpečnými místy pro reinvestování zisku v podobě investic do důlních zařízení, plantážní produkce tržních plodin, železnic či technické infrastruktury, jejichž výnosy přinášely investorům v zemích jádra další zisky. Koloniální mocnosti - tedy ti, kdo měli moc stanovit „pravidla hry" regulovaly obchodní vztahy tak, aby odpovídaly těmto cílům a podporovaly tak. hospodářský rozvoj v Evropě. Británie, kolébka průmyslové revoluce a nejvétšť koloniální velmoc, byla po většinu 19. století - nejméně do hospodářské krize roku 187! první světovou mocností. V jejím zájmu bylo namísto merkantilismu prosazovat hospodářskou politiku volného trhu ( ), s vědo- mím, že v otevřené konkurenci na volném trhu předčí efektivita jejích výrobců výrobce z jiných míst (Taylor 1993a: 134) a systém volného trhu bez bariér tak přispěje k dalšímu posílení britské ekonomické a politické moci. Přes prosazování politiky laissez-faire v mezinárodním obchodě však i velmoc Británie používala k regulaci obchodních vazeb všech prostředků, včetně diferencovaných cel a daní. Příkladem může být vztah Británie a Indie. V Bengálsku existovala počátkem 19. století rozvinutá domácí (přotoindustriální) výroba bavlněných oděvů a látek. Britská Východoindická společnost však neměla zájem o zpracované zboží, ale o surovou bavlnu jako surovinu pro průmysl v Lancashire. Bez ohledu na rétoriku laissez-faire přesvědčila britskou vládu, aby na dovoz bavlněného a hedvábného zboží z Indie uvalila clo (ve výši 10 %), zatímco v Indii bylo clo na dovoz britských výrobků z bavlny a hedvábí jen 1 %. Současně byla zavedena diferencovaná daň z půdy podle druhu pěstované plodiny: nejnižší sazba daně byla stanovena za pozemky, na nichž se pěstovala bavlna (Shon 1993: I 1). I akto stanovená pravidla hry mela několik důsledků: (a) bengálska textilní výroba začala upail.it, (b) zvýšil se vývoz bavlněných výrobků z Británie do Indie (v roce 1850 směřovalo do Indie 2fi "í> britského exportu bavlněného zboží), (c) chudé obyvatele Indie začaly čas-,eji postihovat hladomory, neboť politika diferencované pozemkové dané, upřednostňující tržní plodiny, narušila křehkou rovnováhu mezi pěstováním potravinových a technických plodin a v le- 34 "tr dflnéh: nerovnomerný rozvoj světa rámeček 4 Laissez-fäire Volný trh jc základní princip ortodoxní ekonomické teorie, jejíž základy položil Adam Smith v knize Bohatství národu (Wealth ofNatíons) v roce 1776. V ní kritizoval tehdejší politiku merkantilismu a místo ní prosazoval princip volného trhu (laissez-faire). Počátkem 19. století přidal Ricardo myšlenku komparativních výhod. Pokud se bude každý stát specializovat na výrobu toho, pro co má ncjvhoclnější podmínky tvrdl Ricardo -, potom volný trh povede k vytvorení systému mezinárodního obchodu, který bude prospívat všem. Volný trh je proto podle Ricarda nejlepší hospodářskou politikou pro všechny státy a každé politicky motivované omezení volného trhu ve svém důsledku poškodí jak danou zemi, tak celý systém (Taylor 1993a: 133). těch neúrody lak ceny pšenice nebo rýže vystoupaly na úroveň, nedostupnou pro široké vrstvy obyvatel (Krása a kol. 1997). Místa periferie byla do systému světového hospodářství inkorporována buď přímo, tj. hospodářsky i politicky (formální kolonie), nebo nepřímo, tj. prostřednictvím hospodářských vazeb (neformální kolonie) - rámeček 5. Podle Robinsonovy (1973) „teorie kolaborace" závisela forma a doba začlenění periferie do systému světového hospodářství na postoji místních elit. Bez spolupráce místních elit by nebylo možné tak velkou část světa ovládnout relativně omezenou vojenskou silou (Taylor 1993b: 109). Historie šíření britské moci v Indii je historií válek, intrik a povstání (např. Néhrtí 1957, Krása a kol. 1997), svědčících o tom, že neochotu (části) místních elit ke spolupráci bylo nutné zlomit silou a intrikami. Moc zde bylo možné udržet pouze zavedením přímé politické (a vojenské) kontroly (jejíž náklady byly hrazeny místním obyvatelstvem). Naproti tomu vládnoucí elity v Latinské Americe britské (a později americké) zájmy a příliv kapitálu podporovaly, neboť tím upevňovaly svoje postavení ve společnosti. To usnadnilo vytvorení typické koloniální struktury hospodářských vztahu, v jejichž rámci zaujaly latinskoamerické země místo dodavatelů surovin (s typickou regionální specializací chilský ledek, peruánské guáno, argentinské a uruguayské maso, brazilská káva atd.). zatímco průmyslově vyspělé země v čele s Británií dodávaly zpracované zboží a investovaly kapitál, potřebný pro získávání a dopravu těchto surovin. Po recesi, která postihla světové hospodářství v roce 1873, začaly mocnosti, soupeřící s Británií, ve zvýšené míře vytvářet celní bariéry, za nimiž podporovaly rozvoj domácího průmyslu (např. Německo s pomocí této strategie předstihlo už v roce 1890 Velkou Británii ve výrobě oceli). Za zostřené konkurence mezi mocnostmi začala být politika laissez-faire v mezinárodním obchodě nahrazována neomerkantilismem, či „ekonomickým nacionalismem" (Short 1993: 14). V souladu s touto politikou usilovaly hospodářsky vyspělé země o získání co největšího koloniálního panství. Koloniální hospodářství mělo být transformováno podle potřeb koloniální mocnosti a mělo ji tak posílil v konkurenci s jinými mocnosti. Mocnosti současně usiloval)' o „osné ohraničení obdobných konkurujících systémů a o jejich izolaci od domácího i koloniálního hospodářství" (Gollwitzer, cit. in Short 1993: 14). Short (1993), opírající se o Ilobsonovu interpretaci imperialismu (viz též Taylor 199.3a), považuje 70. léta 19. století za předěl v evropských dějinách a období následující do první světové války považuje za další (třetí) fázi kolonialismu; označuje ji „věk imperialismu". Johnsion a kol. (1994: 76) i Taylor (1993a: kap. 3) naproti tomu 35 rámeček 5 Formální a neformální kolonie Formálni kohmk: územní části obchodního a hospodářského systému Británie nebo jiné koloniální mocnosti, na které byla uvalena také přímá politická správa (napi". Indie po roce 1857). Neformální kolonie: území spojené s koloniální mocností těsnými obchodními a hospodářskými vztahy, ale politicky zcela či v rozhodující míre samostatné. Napr. většina latinskoamerických zemí v 19. stolen'. Semiformálni kolonu- („polokolonic"): země. které nebyly formálně prohlášeny za kolonie, mají vlastní vládu, ale jejich Finance nebo zahraniční obchod jsou kontrolovány koloniální mocnosti (napr. Persie, Bgypt po roce 1882). (Shon 1993, Liščák a Fojtík 1996) nepovažují loto období za kvalitativně odlišné od období předchozího, ale tvrdí, že k akceleraci tempa inkorporace zbývajících částí světa do systému světového hospodářství dochází v důsledku přibližování limity možnosti územní expanze tohoto systému. Tempo koloniální expanze bylo v závěru 19. století skutečně nevídané. Mezi lety 1870 a 1918 se celková rozloha kolonií zvyšovala průměrně o 620 000 knr za rok a mezi šestici nc j větších koloniálních mocností byla v letech 1875- 1915 rozdělena či přerozdělena čtvrtina povrchu souše (i lobsbawm 1987). Učebnicovým příkladem je rozdělení Aťriky ( "). Koloniálním rozdelením sveta počátkem 20. století byly vyčerpány možnosti dalšího územního rozšiřování kapitalistického systému světového hospodářství. Krize v mezinárodních vztazích, kterou konec možností dalšího extenzivního územního růstu systému světového hospodářství vyvolal, byla jednou z příčin první světové války. Tehdejší ortodoxní marxistická teorie předpovídala, ze tato krize povede ke zhroucení kapitalismu neboť nutnou podmínkou jeho fungování je neustálý růst (akumulace kapitálu) a že bude nahrazen novým, spravedlivým politickým a ekonomickým systémem. Vyústěním těchto představ byl vznik Sovětského svazu. Vývoj ve 20. století však ukázal, že kapitalismus dokázal zajistit podmínku neustálého růstu a nekončící akumulace i bez územní expanze, a to pokračující vnitřní diferenciací systému světového hospodářství, spojenou s prohlubováním územních (i sociálních) nerovností, tedy nerovnoměrným rozvojem, formální kolonialismus ztratil svoji funkci nástroje územní expanze svetového hospodářského systému n ukázalo se, že nejen není nutný k udržování a prohlubování vztahu závislosti, ale že může hýl i překážkou vnitřní transformace systému světového hospodářství. 1.3. Dekolonizace: konec formálního impéria Dekolonizace transformace formálních kolonií na politicky formálně svrchované státy proběhla ve třech vlnách, z nichž každá změnila politickou mapu jiného kontinentu. Časová násled-noa lei lne, vln odpovídá poradí začleňování kontinentů do systému světového hospodářství: Amei iI..i, A ;ie, Afrika. I )ekolonizace byla téměř vždy výsledkem hnutí za nezávislost („národne osvobozenecké hnutí"), jeho úspěch vsak. byl determinován vnějšími podmínkami: geopolitickou lomiaci doby a její .labilitou, vojenskou silou koloniální mocnosti, veřejným míněním ve vyspělých zemích a v neposlední řadě polohou dotčeného území. První vlna dekolonizace proběhla ještě na záver „zemědělského kapitalismu" (Taylor 1993a: I Hi) n,i konci 18. a počátkem ll>. století a byla omezena na kolonie v Americe. Začala válkou za 36 PETR DP vnomerny rozvoj světa rámeček 6 „Rvačka" o Afriku Afrika byla dlouho považována za nehostinný černý kontinent, málo vhodný pro evropské osadníky a postrádající zdroje, vytěžitelné pomocí evropských investic (mimo africkou pracovní sílu, která byla využívána už od 16, století). Přímý evropský vliv se do roku 1880 omezoval na Kapsko, severoafrické pobřeží, Senegal, Angolu, Mosambik a na několik malých pobřežních území. V roce 1882 obsadila Británie Egypt (roku 1869 byl otevřen Suezský průplav). Německo začalo prohlašovat svrchovanost nad řadou afrických územia obě země se střetly jak navzájem, tak i s dalšími evropskými státy, usilujícími o rozšíření svého koloniálního panství. Konflikty vedly ke svolání mezinárodní konference o Africe do Berlína v letech I 884 85. I když existující spory na konferenci vyřešeny nebyly, došlo zde k rozdělení sfér vlivu a ke stanovení pravidel pro budoucí vyhlašování koloniální svrchovanosti nad částmi afrického území. Tím byla odstartována nechvalně známá „rvačka" o Afriku (seramblefor Afrka). Na jeho konci zůstala o 20 let později v Africe nezávislá pouze Etiopie a Libérie (I.iščák a Fojtík 1996, Shon 1993). nezávislost USA, jejíž úspěch se stal (spolu s francouzskou revolucí) vzorem pro válku latinskoamerických kolonií za nezávislost. Ta v letech 1810 1826 přinesla politickou nezávislost americkým koloniím Španělska a Portugalska. Tato dekolonizace, probíhající v době britské hegemonio, usnadnila transformaci formálních kolonií upadajících mocností na neformální kolonie Velké-Británie (Taylor 1993a: 116 I 17). Nejen že se nedotkla kolonií na jiných kontinentech, ale nedotkla se ani přesvědčení o „přirozenosti" a „správnosti" koloniálního rozdělení světa. Hlasité úvahy o možné samostatnosti kolonií se začaly objevovat až v době, kdy byla uzemn ř expanze kapitalistického systému světového hospodářství završena a inkorporace dalších území uvalením formální koloniální správy už prakticky nebyla možná. Ještě na konci 19. století si ani nej-větší kritikové britské imperiálni politiky nedokázali představit Británii bez Indie. Právě Indie-_ „klenot na koruně impéria, nad nímž slunce neza padá" (Corbrídge 1993: 175), byla vzorem boj0 za nezávislost pro další kolonie v Asii i jinde (podobně jako dříve v Latinské Americe Venezuela.) (RÁMEČEK 7). Výrazem nového přístupu v mezinárodních vztazích k otázce budoucího postavení kolon i f byl mandátní systém Společnosti národů, který pro některá závislá území otvíral potenciáli-) možnost získání nezávislosti. Žádnou vlnu dekolonizace však nevyvolal (RÁMEČEK <*). K další vlně dochází až po druhé světové válce, kdy byla rovnováha sil již jednoznačně naklep., něna na stranu dekolonizace (postoj OSN i SSSR). USA, politicky i hospodářsky dominantní voj _ moc poválečného světa, podporovaly zrušení formálního imperialismu, protože představoval přo-kážku jejich ekonomického i mocenského pronikání do periferie (podobně jako Británie prosazovala volný obchod v době první vlny dekolonizace). Na druhé straně však zájmy US^\ v Evropě a vazby se spojenci, kteří byli současně největšími koloniálními mocnostmi, byly příčj_ nou nerozhodného postoje USA a zabránily rychlejšímu postupu dekolonizace. Navíc od vypuk;_ nutí studené války byla národněosvobozenecká hnutí hodnocena ideologicky i z hlediska dusleci_ kti jejich potenciálního úspěchu na změnu geopolitické mapy světa (zvláště ve vztahu k americky velmocenské politice containmentu viz kapitola 6 od Jiřího Tomeše). Indie a Barma stihly vyhlásit nezávislost „včas" (tj. před vznikem nové geopolitické form^__ ce). Jihovýchodní Asii už silné zasáhla velmocenská politika studené války. Evropský vliv zde by.) PETR DAN I 37 rámeček 7 Britská koloniální správa a indický boj za nezávislost Cílem britské koloniální politiky bylo udržovat levný a efektivní systém správy, který by kontroloval místní obyvatelstvo a umožnil převod zisku z kolonií do Británie. Asimilace obyvatelstva nebyla cílem (na rozdíl od francouzské koloniální politiky): britská představa o tom, co to znamená být Britem, činila asimilaci něčím nemyslitelným (Corbridgc 1993: 17b). Do záležitosti místního obyvatelstva nebylo zbytečné zasahováno, pokud se nedostaly do střetu s britskými zájmy. Vláda v Indii se opírala o vojenskou sílu, efektivní mašinérii koloniální byrokracie a o politiku vládnutí, která kombinovala vyjednávání s místními elitami na jedné úrovni s principem rozděl a panuj na úrovni jiné (vůči muslimům a hinduistům). Proto, že Britové nepovažovali obyvatele kolonií za sobe rovné, musela se jejich politika uchylovat k symbolům .i rétorice nacionalismu, 'lato kontroverzní politika se po čase obrátila proti nim (zvláště po nárůstu formálního vzdělání mezi indickou střední třídou, urychleném vítězstvím „anglistů" nad „orientalisty" v souboji o charakter indického školství ve 20. letech I 19. století Krása a kol. 1997: 184). V roce 18Kri byl založen Indický národní kongres. Jeho vůdci nejdříve žádali podíl na vládě Indie (chtěli hrát roli „černých Britů" Corbridgc 1993: 177), ale později, pod vedením Gándhího a Néhrúa, se cílem stalo vyhnání Britů z Indie. Svadéší (kampaň proti dovozu britského zboží) a hnutí občanské neposlušnosti ve 20. a 30. letech, inspirovaná Gán-dhím, učinily koloniální správu nákladnou a spolu s další Gándhího kampaní Opusťte Indii! z roku 1912 donutily britskou vládu k předání moci. K mnut ovšem došlo až v roce 1947 v období poválečné geopolitické transformace světa. oslaben japonskou okupací, po jejímž ukončení řada bývalých kolonií vyhlásila nezávislost. Po vojenské intervenci Francie, Nizozemí a Británie však došlo k faktickému obnovení předválečného stavu a pokračování boje za nezávislost, len byl úspěšný např. v Indonésii až na konci roku 1949. V Indočíné začal hýt interpretován optikou studené války jako spiknutí ve strategicky významné oblasti „vnitřního okruhu" (rimlundú) (Hnízdo 1995: 16, viz též kapitola 6), jehož vítězství by mělo za následek světovou expanzi komunismu a sovětského a čínského vlivu, a tak se francii dostalo silne podpory USA (před její porážkou v roce 1954 platily USA 70 % francouzských válečných nakladli) Shon 1993: 21. Třetí vlnu dekolonizace zahájilo hnulí za nezávislost ve Ghaně, vedené charismatickým Kwa-me Nkrumahcm, když dosáhlo úspěchu v březnu 1957. Během několika let do roku 1964 se po vítězství dalších linuti naprosto zmenila politická mapa Afriky. Silná linutí v Angole, Mosambiku a Guincji-Bissau však musela „čekat" až na pád fašistické diktatury v Portugalsku v roce 1974 a např. Namibic až do roku 1990. Pozůstatky koloniálního systému zůstávají v různých částech světa i v současnosti. 1.4. Postskript: dekolonizace, geopolitika a třetí svět Politický a hospodářský vývoj nových, de iure suverénních postkoloniálních stáni, byl silne ovlivněn mocenským uspořádáním světa, do něhož tyto země vstoupily. V době dekolonizace latin skoamerických zemí to byl svěl britské dominance (a od roku [824 také svěl Monroeovy doktrí- 38 BAMEČEK8 Mandá^í systém Prínc'P sebeurčen/ „ vztahů a-[ - Prosazovaný (jsa n0ve fonnvľnii f 1 ke "Miku ůeskaZ™* ^{''°VÓ vúicc 'ako P»'nciP mezinárodních ná^u, J** vztahu. JeSSSľ^' *, Pr0m''t, do ^ ° Ma"dátn/ úze,,, i'T y Mřazeny ^Ä™"1' mandátního .systému Společnost. irského rozv ' / r°Zdčlena do tř/ kľteľ T m0Cn0Stí - Německa a <*manské říše. MwHfaW °K (tírmin'"ca 1999)- " tg°'" podle "'cJídl stupně politického a hosp Mandátní i&emí^"tannica '999): ~6"" P°UIC "^ich stuPné politického a nu banon? Si?I?Vy Britanii (Ir2 a ÍSÍS*"^* provinci^ které byly Společnosti národu »P° urdit/do "«em-byJa Pováná VCetně ^^nska), nebo Francii (Sýrie a Líze Irák.) Spravy sPojenců. (Do ^St'"ccnc vyspělá" pro samostatnou existenci M«nddtni území > SVět0vé Vií,kv z,'sk;l' nezávislost pou- ^^^^^ kK,0nÍemÍ Německa v Africe. Jejich sarnosta, CS? Břitce ,T3 PerSpetóvé. Byla porobena přímé W^Ka"lenmu. TopoI , D°ean'.ka' SeverOzápadní Kamerun «oadní To- sdH, - , "'^'caP°kládala ípHí"7° 'Jyva,>",,i koloi ^nSnZT Kamerun". To ó a BW8^3' ™-P-mí Kamerun, záp samostatné ' '" ° ,Voř"'' další něm i?** (R"^da-Urundi). S"°'^nosr/n-rorpCe- B>";l administrativní "f0™' '<,ťr;í Plována za neschopn Samoa (Nový 7-, ' !yěř6na: Jihozápadní AfVT 2ač,eně"a do států, jejichž správě byla ^P^ovlf?'K,): tkh0^řskéZ^Z °AR)' Nwíí Guinea (Austrálie) Západní ano Austrálií). uzcn" dveřně od rovníku (Japonsko), Nauru (Britá- ■ ÍetíSedefÍn°Va,a ^eriku SC '« U^. V době druhé -ne (a kdy f** « d£E£*" í""' ="* ^Jélních zem/ byly sc mohl, J™'«l hro2ba Chru^v c v době< výsledek téro války nebylo ledu Dosrt i etského svazu, žc hospodářsky předenu...../ CKoJ°máJních zemí). Na možnost třetí cesty žene USA ZT^kdy **« nuceni ...... Y ^ o!1!M,,. P Postkoloniálních ze,,,,]. Na možnost tretí 1 ( ) s"'"ku">- svěia na tripoiámí) poukázal v této 'ovaníknl.t...-..:;. . 1 h ^^^^^ . ' "' fnutTZv"" """" ^ik°nřrenci v Běle rT Ía^ dmutých zem a také navenek UsPořádáS Tněnýcb íS?** Svý"1 ° ''y'a t;!f" '"iciar- nstitudonateo- "pořádán7 °dmítnutím82°S" S':!!('"'- Polit o V°",y mezi Gadern a Východem bylo M Svéta" (Taylor ,'SřB2 PředPok,ad5 17^"°" proti novému geopoJitickérnu Se „v,,„, ,' uaene války představovalo ohrožení tohoto vky v ekonomické oblasti vystoupil)' > oh, i./,,,.......,—:.- .. ->......„,-, v roce země hw£ (Taylor iggTuT Prokladů"m1ľ",.renou pro,i svrlov 1^ "'° s^'a Poprvé ľ, • 8X Se Wnvrn 'ľ6 Války Postavovalo ohrožení ^< äzbŕ"y ' Požadavky na přijetí petr danek: nerovnomerný rozvoj sveta 39 RÁMEČEK 9 Třetí svět Výraz „třetí svět" poprvé použil francouzský akademik Alfred Sauvy v roce 1952, tedy ne dlouho po vzniku železné opony a rozdělení vyspělých zemí na západní „první svět" a „druhý svět" - východní blok „socialistických" zemí. Sauvyho záměrem bylo ukázal postkoloni-álním státům třetí cestu mezi kapitalismem amerického stylu a komunismem sovětského typu. Od konce 50. let začal být výraz „třetí svět" běžně používán pro souhrnné označení zemí Latinské Ameriky, Asie a Afriky, které se potýkaly s obdobnými problémy v úsilí překonat svoji hospodářskou a sociální zaostalost (Corbridge 1992). Po rozpadu sovětského bloku a proniknutí hodnot a ekonomických, sociálních a politických mechanismů prvního světa do světa druhého, ztratilo označení „třetí svět" svoje logické opodstatnění a mezinárodní organizace je přestávají používat. V běžném jazyce je však i nadále běžně užíváno. práv a povinností států a vytvoření Nového mezinárodního hospodářského uspořádání (New International Beonotnic Order, N1HO) - viz Corbridge 1993: 184. Postupná dezintegrace ekonomických zájmů třetího světa v důsledku diferencovaného tempa hospodářského rozvoje (viz část 2.3.) i jeho politická dezintegrace (lokální války) a zvlášť pak nástup neoliberální politiky „nové pravice" ve vyspělých zemích (viz část 3.4.) to vše v 80. letech odsunulo kolektivní požadavky třetího světa do pozadí. Avšak od konce studené války se společné požadavky postkoloniálních zemí (definujících se nyní jako země Jihu) na reformu mezinárodního hospodářského a politického uspořádání objevují s novou silou. 2. Kolonialismus: komplexní dědictví V předchozí části byla nastíněna historie kolonialismu jako historie prostorové expanze Evropou dominovaného systému svetového hospodářství do míst periferie a jejich nerovného začlenění do kapitalistické mezinárodní dělby práce. V tomto selektivním výčtu událostí byly zdůrazněny obchodní a hospodářské vztahy jako hlavní nástroj nerovnoměrného rozvoje světa. Takový pohled je nutne zjednodušující a banalizuje komplex problémů, které provázejí obyvatele postkoloniálního světa. Za prvé, projekt kolonialismu znamenal mnohem více než „jenom" nerovné ekonomické vztahy. Jeho závažné důsledky proto leží i mimo sféru hospodářství. Za druhé, vyhlášení nezávislosti, ač představovalo dlouho očekávaný cíl, samo o sobě nezměnilo postavení země v systému mezinárodní délby práce. Kolonialismus není jen historický projekt, svými důsledky formuje i tvář současného světa (a životy jeho obyvatel). Za třeli, lidé na periferii nikdy nebyli pouze pasivními příjemci rolí, které jim strukturami moci byly přisouzeny. 1 bez přístupu k moci, potřebné ke změně plavidel hry, dokázali někdy využít podmínek k dosažení svých cílů, a to i způsobem, který si změnu těchto pravidel vynutil (jak ukazuje např. historie boje za nezávislost). Tyto tři aspekty postkoloni-alní historie jsou stručné ilustrovány v následujících třech subkapitolách. 2í- c°ie na třetím " °ňNĚK: Nř«0"NOMERnr rozvoj svém IIloci uvnitř formálních impé- r "ľ"'Ukcc ident ty ' ' ,C',0,iti^ó. (5) den ol r h/?podařsW, (2) mezinárodněpolitické, (c'4£;f S?;-"- vymt, U2em, hode (a kte,é -*% p-«ní ** kenľro^ľ, mbie n<*'edu*"f 'az>*ové, fcuíturrľh CS,eny na st0,ech evropských politiků namiS ľ"' ^ ^lou ***n*l n ^^Podářské n etnické vztahy. Hranice S* Jgjky CaPrivi s ^ největš/ch koJo^"'onmentáíní rozhráni, ale jsou pozdstat- bitíSľ k Zam^ v ' dnes POzůstaSm ? l°Cn°Stí V 2;iPadní Africe/podobně jako k2SS Vyn,Ľ2Ľní hranľc St° ,e* D&Prosazení "^eck^h požadavku v roce /S, Jmfl" ^onia^/tr kAf8hán«t4nu ieľh' f Zda'eka 86 ^omezují jen na tento "o vyme«LTnsky«řetly'lP,an2e Rl'^a a BritEČT " nárazn'Who pásma, separujíc/-A b hranic v kolSř VaíCe ° í«emí. na néľ iI9" St°'et<- ;1 a Peru se ;i ««Sio KVymcz^ SSttí* ;l slíiry e,ní nárok v důs,edkunepřesné' ^•^^^T'^^^^ StátU nCCha,° "ěkolik etnických skupin 3) K ľ 90 d0SaCnel°Pf3 0 ^iondľsmlCCnrriP«á'n/ silu formováni a /egí- *** .-ns Sľvľpsk^ imS°svat n,advládu SSíř,n;existuje j,ny způsob-iak by mt á,ní správ, ľ mčn''c/se stnľ, ° P°''tický SV..J nymi ,,dm< a kulturami" (CJapham 19«5: rickéľoTľ; b>" obdobny ? Spo,^osti vS Vy,fvd,"ť' dlouhodobou konfrontací pott* «** S£S,n- Te"to po ľiéľ-pře'"ufcn J ££*■ ktera * ostala pod formální So* v tomto Zľ' e'i,a"" a v V Sys,r'» Přetru ť 'T imp,a™cí cizího (evropského, amc-Sľ"1'' N;,"ř- v Cit £C ní T P°stk«ních zLch" v nichž byl S'>,né»y, bŽT StUpnÍ ko'oniáIn/?ífaJa ^opsky SS? UmožniJa Participaci místních elit sP°'u s ús? ",nohde Je) ío PniVy "í od 1 Z VZde'a,uí '"ďcká střední třída významná ^át„/p> ko,«>niá<„CrVá"r VnÍ"°PolitSé7° V:Uky- Tam" kdc ^to podmínky nebyly « Koľ V°ÍCnskych S/rová2e"0 52?° SyStému 0» ^padu Lloniá/ní správy P-y. "-'vláda see^aa a«orita! ij^^u, jak bohatě ilustruje historie přek^o„f Z, kU,kí PozůstaS l ■ ° W,u«ní cizíS T'C ^^o'oniáJn/m světem. '985: 20) Jazvt ľmé,é '"^ce a kohni^u va kultury. „Neexistuje více překva-'e6lý'" n ód? k0,0niá,"í mi7 J"8''0'1' 8 ní změnu í S,edovat "AM™ ^ěnu jazyka pň 2na'0s' e ľ- "'"^^ace n e ľ""' Př^ svoji^ kl"ri'ry a V'ády" (C' V /e (ktľré CrnÍCkymi iní nW V někt^ch zemích jediný s "tatí i „ ľ.dos,l'P»é WdSS ,S0U maSľľ!' Dn«- v době gioba/izace, usn" jazyka , (CJapham iým spo-ladňujc 41 nální" kultury Severu a hodnot s ní spojených ohroženy, vzniká prostředí pro formování různých forem fundamentalismu. ,, .- , , (5) Průmyslová revoluce, která hluboce změnila povahu vztahů mez, jádrem a periferii, byla «>učás,í komplexu celospolečenských procesů, k němuž patřila i demografická revoluce (demografický přechod). Společným rysem demografického přechodu - přes velké rozdíly v jeho průběhu v jednotlivých populacích - je vysoký přirozený přírůstek, který je důsledkem časového zpoždění poklesu hrubé míry porodnosti za poklesem hrubé míry úmrtnost, (viz Pavlík a kol Lha, kap. 10). Doba největšího přirozeného přírůstku evropských populací přibližné odpovídala dobe vrcholící koloniální expanze evropských států a kolonizace periferie (zvláště tzv. kolonu evropských osadníků „white seltler colonies") byla doprovázena migrací miliónů l.d. z Evropy - nejen z koloniálních mocností, ale s časovým posunem i ze zemí severní, jižní a střední Evropy. Kolom-jako významná součást kolonialismu tak představovala pojistný ventil proti eskalaci so- zace - ciálních konfliktů, vyplývajících z nesynchronnosti ekonomického a demografického vyvo.c zem jádra. (Tuto funkci kolonizace zdůrazňoval např. imperiálni projekt Cecila Rhodese - viz Kearns 1993: 19) , , - V zemích periferie probíhal a probíhá demografický přechod zpravidla až v postko lonumm období - ve světě, který většmě jeho obyvatel neposkytuje šanci na zlepšen, životních potomek dálkovou migrací do míst s dosud málo využitými zdroji (až na výjimky, jako nap,. ' nebo západní Čína). Neustálý nadbytek pracovních sil v zemích periferie sraz, jejter, "na™-ninmm (pro ilustraci mechanismů účelové vytvářejících nadbytek pracovních sil viztan 1995) a vytváří efektivní překážku rozvoji technologií. Přelidněné slumy měst třetího věta jejich ulice!), v nichž přežívají miliony, jsou stejně reálnou součástí dnešního sveta jako migrační Politika, vytvářející bariéry kolem „pevnosti Evropa" a dalších hospodársky vyspelycl z■ Koloniahsmus tak zahrnuje mimo ekonomické vazby také tvorbu ideologu a s mm. spojenku osobních postojů a identit („subject posiúons") lidí v různých místech systému svetového hospodářství. Příkladem konstrukce identit, těsně spojené s projektem kolonialismu (a podle nektt-nMl podmínka „realizace" tohoto projektu), je diskurz orientalismu ( 10)- Orientalismus není zdaleka jen souborem myšlenkových konstrukcí, ale je založen na vemn materiální historii kolonialismu. Said tvrdí, že koloniahsmus byl umožněn pouze diky <^>ku,zu, který dává do kontrastu vyspělou, nadřazenou Evropu a jí podřízený Orient, „ty druhé . lent diskurz umožnil a přímo vyžadoval projekt, který by přinesl evropskou vedu, racionalitu a osvícenství lidem, nepoznamenaným (evropskou) civilizací, „bez pochopen, diskurzu o.iental.smu není možné vysvětlit nesmírné systematické úsilí, jímž byla evropská kultura v pos.osv.censkem období schopna vést a dokonce vytvářet - Orient politicky, sociologicky, vojensky, vedecky, a dokonce imaginatívne" (Said, cit. in Corbridge I993: I77). Orientalismus „vytvoril |ak podřízené kultury kolon,,', tak , představu Západu o vlastní vyspělosti. Projekl kolonialismu tak zamával nejen vytváření nerovných obchodních a politických vazeb, ale i „kolonizaci mysl. a te (Corbridge I993: l78).Tú je to, co dělá překonání důsledku kolonialismu tak obtížné (a co vede pesimisty k otázce, zda je na současném postkolonialismu vůbec něco post Knshna >. - ■ »1 • (7) Koloniální moc (jako každá moc) byla upevňována nejen ideologicky, ale i symbolicky, skrze svoji vizuální reprezentaci v krajině, zvláště městské. Tak jako napr. některá ukraj.nsica města nesou dodnes architektonické a urbanistické rysy, které je činí podobným, městům v jiných částech bývalého rakouského mocnářství, tak také města v Africe, Indu a pnych částecn 42 ---5etr daněk: nerovnomerný rozvoj SVĚTU RÁMEČEK 10 0,.~^ "--- •r*^^?tanM >e -"bor tc-x'í'o,70- 'C' ECÍVV;"'d &lid ('9^ - Kose "»>' Pojetí arabskí °pé I9- « 20 stole, ŕor°ä<- SmysIeTor t0Véh° hosPodá tW J5í ^tnOS' ""entalismu rozšířena na celou (V k^P'exitě" ho,esntaírU *»' »PmvÄdnl°f Suczu" - Johnston a kol. 1994: a sre'-eotypů 0 onu ''d1' h°spodářskvch , ■]°b,cktivni" P°Znání života v Orientu 0rienStje soľ"' /ak° k0mraStní Vl'C"'' "rČm Cin" d°U""^ rřKÍSI- ^' *dné -ané líčí obyvatele ukaZ"Je barbarští 'b;,n,zov''ného a seku, ° (zrcad,í tak obavy z morálního úpadku in- 3 Vědecké naSSk°» -vilizaci (a S ° ? °rientu' kter* ™W -chopen udržet sta-Pad" o sobě ., "OS1,)- 0rientalislm,s ;C f nevedomí Z:ípadu z vlaPstní technjcké („orientální")'' ľfľ' Jc "úboren, konLT> konstrukci °rientu stejné jako představ Zá- J' "'"y 3 "O"''". JSrU mea blízký a vzdálený, znán,} a exotický | SSS Snn'",ný akÄS SnaCSS křnÍáW -i, které není možné jedno-kro -""r '"—i >°le ITT' Vhkly zut Í ' napříČ Periferi' vybudovat nové hlavní 2 2 n0 ' (BrastJia, Dodoma, Abuja, ťamoussou- sP°"ářské důsledky knln - rem k n,odwn^S'°^' í>y'° sPojeno s Ocok í • - iSStt; abSCnCe ^ÍtřJ''Že P^oľ^ľ^ P-KXomalních zenu «* v ovLl '°ni2ace v 19 s , by' ""Puísem P,-0 ^ '' hy';l f""'''omnost cizí moci, potom »-brzy ut ľPtÍmÍsricicých S ^ P0^enľS°J' ZkUŠen°S1 latinskoamerických zemí, je-nosLi a k ^ žc S í' ,ŕ druhé ■ c Í transf°™ace na neformální kolonie, byl- oansí - i>yVí"y"" fco/on^tahu finance á . j!',y ^oniace zapomenuta. Realita však mika ve , • fU,Verénn''bo si-í, ' P°d«atně os""'" povahu- "by jej samotný aki p2 t'ľ; k°'0"í dělby práce a (obousměrný) pohyb jednotlivých míst a regionu po ose^p ^periferie - jádro. (O roli nadnárodních společností v globální ekonomice a nove mezinárodni dělbě práce viz kapitola 2 od Luďka Sýkory.) , , . , nolitic- W Koncept nerovné obchodní výměny (unequal exchange) zaujíma ústrední miste» H ko-ekonomických prístupoch k interpretaci nerovnoměrného rozvoje svena, včetně vých systémů-viz Taylor 1993a: 157 140, Smith 1989: 146 148, Corbr.dgc 1989). V průběhu industrializace v 19. a 20. století došlo v zemích jádra a v některých zem ch s n """" (v důsledku občasného nedostatku pracovních sil, politické angažovanost i de Inekc tnoy a konsolidace odborového hnutí) k nárůstu mezd vysoko nad dřívější subsistenčni hladin . 'n"'h Periferie nebyl tento vývoj možný, pracovní síla zde zůstává trvale nadbytečná (viz .; borovč hnutí slabo. Důsledkem je vysoká variabilita úrovne mezd napříč světovým hospoda im_ Výše mezd je přitom zakomponována do ceny zboží při jeho smene na světovém tnu, y r°bky ze zemí s vysokou hladinou mezd jsou „a světovém trhu ..drahé" (prodávaný za cenu vysS než íe jejich hodnou,), výrobky ze zemí s nízkou úrovní mezd „levné" (jejich tržn. cena |C nia. ,u'2 Nich hodnota). Kupujeme-li v Evropě banány nebo čaj, jsou do jejich ceny zahrnuty nlZKe mzdy dělníku na plantážích třetího světa (a zpravidla jen zlomek zaplacené ceny smeruje k těmto Parním producentům), naopak do ceny zboží vyrobeného v EU, USA nebo Japonsku ,sou pr |eho Prodeji zahrnuly vysoké mzdy v těchto zemích (a velká část ceny zaplacené za toto ;n'l',ul" k leho producentům). Tento mechanismus umožňuje akumulaci zisk u (nad hodnoty), dosaženého obchodem, v zemích s vysokou cenou práce a efektivně tak přispívá k prohlubovaní rovnoměrností uvnitř systému svetového hospodářství. André (lundě. Frank uvadl odhad, P0dle něhož by obchodní obra, zemí periferie v roce 1966, který dosáhl 35 mld. UDS mel hod-notu 57 mld. UDS v případě jeho realizace v podmínkách mzdové hladiny vyspělých zem, (m or l993a: I Í9). Rozdíl těchto hodnot výrazně převyšuje úhrn objemu všech forem rozvojovc loc'. která směrovala z vyspělých do rozvojových zemí viz kapitola -I od Petra 1 lalaxy). Nerovná obchodní výměna pomáhá udržoval technologickou zaostalost zemi s levnou pr«-llou. Protože jejich participace na světových trzích není provázena odpovídající akumu Tayl, pom. c°vní silou 42 petr danek: nerovnoměrný rozvoj svět* rámeček 10 Orientalisau ním Pojetí J , ľ Evr°Pě '9- a 20 stole T' f°,0«rafií a uměleckých děl, jejichž P^! yS ; «*k „i5sJ ' X Ť' (a V^"> obraz Orientu (v pVvod- «0). Smvslľľ SVCtového hospodářstv, C "°SI °rientalismu rozšířena na celou ^<>">pE é" 0nenta,ÍSmu neníTp^^^ °d Sue2u" ~ Johnsron a kol. 1994: a —«-typá o om?°dá,ních- WôS ° "°b*kti™'" (-naň, života v Orientu ra,ismus r k ,' T ŽÍV°tě' krc'é mélľS? Pu°',t,ckýc" vztahů), ale konstrukce mýtů Orientalism entU" P ' konrrastní vůei »těm dru" ÍS^^™? ^ N;' Wné strane „i obyvatele uk«uie barba 1°' Urbaniz°vaného a seku In dlí tak obavv z morálního úpadku in- ckou J i Z 'i Z;,°Sta,OSI (-neroz í "r;1"0'10 ^P^")- "a druhé straně pohrdavě o sobľ ., Sr°- 0rie"talisrnus i tak t SCbeVedomí Západu z vlastní technické (-Orientální") ^vľ- Je SOu^em kon ras* k°'^ "rientu stejně jako představ Zá-" "y ;1 -oni". ,nc2' bi,2< ««f možné jedno-tCktUra nové i,,' Plování vlády sym bo i y 1 " 'Wpříť Per,'ferií vybudovat nové hlavní k'«- fslámábá č '', s>"llbo^ujo kul,ú m „o JC PřerUŠení vazeb s ko'oniální historií a archi-ad, Candigarh aj.). turu "ove moci (Brasflia, Dodoma, Abuja, Yamoussou- n!,ľľ°dáŕSkédUS,edkyk0,0nía,ÍSmU '"otný íOa^^^^^-J^iL0^^^1 lehlého rozvoje post koloniálních zemí stně-iichž dekolonizace v ?o° ",0CÍ by' imP"lsem ľo r 1 byla Přít°mnos« cizí moci, potom s* V ovzduäí optímiarirt • i St°'etř l>y,n Počátkem Ír."?0'' Zkušenost latinskoamerických zemí, je-br2V kázala že kórn^ °Čekavání d-uhé , V T ' tran^ormace na neformální kolonie, byla n0Stmi ;l bývalými l\ VZ';l'UÍ finance a deko,onizace zapomenuta. Realita však rransformace státní «ľn,emi má mnohem hli.hí/ ,enosti mezi bývalými koloniálními moc-ekon°m.ka suverélT^"^ dokáz*' PodsJS ""f^ní povahu, než aby jej samotný akt mika ^rejší kolonTe ^ *vSoľS ? f' "° Sk°nčení nezávislosti zůstala ( . Přesusi"'novýcheIitod mezinárodní dělby práce, jako byla ekono- dííkoÍJ2^Sí°" re^^^íP0,Ít,'ckť' a,e ' ekonomické nezávislosti, byla společností, (4) „„' '"-yhodnýn.i podmínkamf 2CS,loVií,lř|)- mJmojíné: (1) minulou hospo; mikV a hospodiS^n °^h0dní ^»*ncH a " Khd' ® änn^ nadnárodních Parad^ně (5) snahot, o diverzifikaci ekono- ROVNOMERNÝ ROZVOJ SVETň 43 miálnl politika formovala hospodárskou strukturu kolon,, tak aby z^taly«»»^ hotových výrobku (tj. investice nesměřovaly do zpracovatelského průmyslu s vymk u p■ ; pracování surovin) a dodavatelem surovin. S ohledem na místní zdroje bylo bos, od a s v. ca olizováno na produkci jedné či několika komod,,. Tato specializace zůstala při ků na diverzifikaci ekonomiky realitou jeStč dlouho po dosazení nezávislosti: napr. J . ■ - mořila měď 90 % příjmu z exportu Zambie, bauxi, a hliník 60 % exportu jamaiky a na Mau 90 % exportu cukr (Shon .993: 24). Ekonomika těchto zemí je zranitelná výkyvy cen na světovém trhu a realizace dlouhodobé rozvojové strategie je v této nejistotě obtizna. ráženého (2) Podmínky směnných relací (terms oftrade) jsou poměrem ceny dovazenc.u . y zboží. Dlouhodobě mají tendenci znevýhodňovat producenty primárních komod ,t pre centy zboží s vysokým podílem kvalifikované práce (viz Grilli, Yang 1988). /.vlas t . ^ většině rozvojových zemí došlo k nápadnému zhoršení podmínek směnných reiac.j dĽk Poklesu cen primárních komodil na světových trzích: v letech 1973 az l»W ) (mimo ropu viz níže) snížily v průměru o 40 % (Johnston a kol. 1994: 618). _ .,lkovat (3) Činnost nadnárodních společností je významným prvkem, pomáhajícím ™P™™°™ Prostorovou strukturu systému světového hospodářství (jádro-penlene) a akceierov rovnoměrný rozvoj. Jejich cílem je dosáhnout co největšího podílu na trhu a maxima iz ;> tyto cíle jsou upřednostňovány před zájmy zemí, v nichž působí. Využíva,, řadunástroju, « -osu zisku z mís, jeho vzniku k akcionářům v hospodářsky vyspělých zemích. Nadnárodního 'ečnosti jsou však současně významným aktérem umožňujícím prostorovou reorganizí 'odní dělby práce a (obousměrný) pohyb jednotlivých míst a regionu po ose I* semiperiferie - jádro. (O roli nadnárodních společností v globální ekonom.ee a nove mez.na dělbě práce viz kapitola 2 od Luďka Sýkory.) ,. , , nnlitk (4) Koncept nerovné obchodní výmeny (unequal exchange) zaujímá ustredn. místo v k0-ekonomických přístupech k interpretaci nerovnoměrného rozvoje sveta, včetně teori . vých systémů vizTaylor 1995a- 137-140, Smith 1989: 146 148, Corbridgc 1989). V průběhu industrializace v 19. a 20. století došlo v zemích jádra a v některých zemích semi| rtfetie (v důsledku občasného nedostatku pracovních sil, politické angažovanosti dělnické n i y a konsolidace odborového hnulí) k nárůstu mezd vysoko nad dřívější subsistenen, hladinu. - mic] > ni (viz 2.1-) 3 °d" vývoj možný, pracovní síla zde zůstává ^ hospodářsrví^ borové hnutí slabé Důsledkem je vysoká variabilita úrovně J»J na světovém trhu. Vy Výše mezd je přitom zakomponovaná do ^.f^f^ť (prodávány za cent vg robky ze zemí s vysokou hladinou mezd jsou na svetoven ii.hu „ ^ ccna ,e , ,zs, než je jejich hodnota), výrobky ze zen,' s nízkou úrovni mezd, ^ ^ zahmllt n,zk než jejich hodnota). Kupujeme-li v Evropě banány nebo ca f é ceny gměř e U těmto mzdy dělníků na plantážích třetího světa (a zpravidla ,en zlomek za, ^ p primárním producentům), naopak do ceny zboží ^^^.V^t'ceny zaplacené za toto zboz> jeho prodej! zahrnuty vysoké mzdy v těchto zemích (a velkča« y ^ (nadhodnoty), směřuje k jeho producentům). Tento mechanismus umožňuje.^ ^ fc ľ,-ol ubova dosaženého obchodem, v zemích s vysokou cenou prace a e ^ Frank uvad. odhaa, nerovnoměrností uvnitř systému svetového hospodarstv'. An ^ ^ UDg me, hod- podle něhož by obchodní obral zemí periferie v roce 19b >, y ^ vyspělých zemi ( notu 57 mld. UDS v případě jeho realizace v podmínkách nu ^ |oR,m r0ZV0|OVi Taylor 199 5a: 159). Rozdíl těchto hodnot výrazně převyšují u ^ ^ petra Halaxy). pomoci, která směřovala z vyspělých do rozvojových zem. *'z H lost zemí s levnou pta-Nerovná obchodní výměna pomáhá udržovat techn°log^°"vázcna odpovídající akumulaci covní silou, protože jejich participace na světových trzic l 44 hetr "anek: nerovnomerný rozvoj sv,_. flft zisku. Komplexním důsledkem je prohloubení (technologické a jiné) závislosti periferie na i podářsky vyspělých zemích jádra (viz též subkapitola 3.2). lOS" (5) Elity postkoloniálnich zemí se snažily dosáhnout hospodárskeho rozvoje a zvýšení ži ní úrovně prostřednictvím realizace rozvojových strategií (často zahrnujících program indus/. ~ lizace - viz 3.1.). Jejich chudé1 země nebyly schopny mobilizovat dostatek prostředku na r'a" programy, bylo proto nutné si vzít úvěr od mezinárodních finančních institucí nebo kom:>'lw nich bank. (prvního světa). Vztah dlužníka k věřiteli dále posílil závislost těchto zemí na ]íK~ světového hospodářského systému (viz dlužní krize : ... ). cllu 2.3. Dynamika nerovnoměrného rozvoje: OPEC, malí tygři a konec třetího světa Předchozí část ukázala existenci vztahů závislosti, vznikajících v důsledku nerovného začler_ míst do mezinárodní dělby práce. V důsledku propojenosti systému světového hospodářství/'111 sílené globalizací, se však tyto vztahy závislosti stávají vzájemné, oboustranné. Postkoloniize" země - přes různorodost této skupiny - jsou závislé na dovozu zboží, transferu investic a techi'111 logií a na rozvojové pomoci zemí jádra, ale současně i vyspělé země jsou závislé na přírodrí10" zdrojích, trzích a pracovní síle rozvojového svěia (Johnsion a kol. 1994: 126). Existence vzta'1* závislosti se lak za určitých podmínek může stát potenciálem pro rozvoj. Příkladem typickí'111 a výjimečným současně je historie zemí vyvážejících ropu (RÁMEČEK 11). ýnl Příklad OPEC je v mnoha ohledech výjimečný. Žádný z řady dalších komoditních kam vzniklých po jeho vzoru, nebyl tak úspěšný (ať z důvodu ideologické nejednotnosti svých čles'U| nízkého podílu na trhu, pro povahu dané komodity, existenci syntetických substitucí či z jiní'11' příčin). Případ OPĽC však dobře ilustruje 'dynamickou povahu konceptu nerovnomerného ríc" voje světa. Zatímco obecnou tendencí kapitalistického systému světového hospodářství je poZ-hlubování nerovnoměrností, nerovnoměrný rozvoj současné poskytuje jednotlivým místům/i'0-gionúm omezenou a silně podmíněnou - možnost změnit charakter jejich začlenění n?-mezinárodní dělby práce, tedy posunout se na pomyslném žebříčku směrem k jádru nebo srdo rem k periferii. iě- Jiným příkladem dynamiky prostorové struktury systému světového hospodářství jsou n industrializované země (NIZ, newly industrialized countries, NIC). Původně čtyři „malí tygři", Ji:'1''5 Korea, Hongkong, Tchaj-wan a Singapur, dosáhli v posledních třech desetiletích bezprecedentní ho tempa hospodářského růstu, které - v jejich případě- plně opravňuje označení rozvojové zenní-Interpretace příčin jejich úspěchu byla (a je) předmětem rozsáhlé teoretické diskuse, v níže2, střetli zejména neoliberální a neomarxističtí teoretikové (pro přehled argumentů viz Brahmse 1996, kap. 3). Příklad NIZ ukázal, že hospodářský rozvoj je reálnou alternativou vývoje zemí jan riferic, i když (podobně jako v případě zemí OPEC) jen v kontextu splnění více podmínek (silIL-pobídky pro příchod nadnárodních společností, levná pracovní síla, politická stabilita, výhodné geografická poloha), a to i podmínek velmi specifických a obtížně napodobítelných v jiných mna tech periferie (stanu volné obchodní zóny Singapuru :i Hongkongu, masivní příliv americkéi's-kapitálu do Jižní Koreje a Tchaj-wanu v rámci antikomunistické politiky containmentu aj.). no Ztlt" 1 ľ" mnoha jiných místech príspevku je možné ilustroval politickou povahu samotného jazyka, jim:' jc psán. Sic ..' liiia-'" v ľ inu u l-.uiih-xui implikuje ,.|ini■ lr"" h O"1.....MÍZ ''"'■">'1 dalii .i.iiy: Indonésie, Malajsie, Thajsko, Srí Unka a Turecko (Srohman I99& 81 f PETI! DÄNEK: E R f J ť ROZVOJ SVET A 45 I-1 rámeček 11 OPEC a ropný šok 1973/74 Země periferie jsou významným zdrojem energie pro ekonomiku vyspělých zemí. Nejvý-znamuější energetickou surovinou je ropa. Její těžba, zpracování a doprava je kapitálově kontrolována nadnárodními společnostmi, jejichž akcionáři jsou lidé a firmy vyspělého světa. Cena ropy na světovém trhu je určována mechanismem nabídky a poptávky. Na konci 50. let se cena ropy pohybovala okolo 2 USD za barel. Nadnárodní společnosti, které kontrolovaly obchod s ropou (tzv. sedm sester), usilovaly o zvýšení svých zisků tlakem na snížení nákupní ceny. Venezuela, pro niž příjmy z prodeje ropy představovaly 90 % příjmu z exportu, se nechtěla smířit se škrty v programu svého hospodářského rozvoje a vyzvala ke společnému postupu další exportéry ropy. Výsledkem bylo založení Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) v roce I960. Zakládajícími členy byly mimo Venezuelu státy Perského zálivu: Saudská Arábie, Kuvajt, Irák, Írán. Z počátku kartel příliš úspěšný nebyl a cena ropy na světovém trhu dale klesala (viz ; Odeli I989: 8.i). Avšak s tím, jak se po vstupu dalších členů zvyšoval podíl OPEC na trhu s ropou a jak hospodářský růst v zemích jádra zvyšoval jejich závislost na dovozu energie, vytvořily se vhodné podmínky pro ekonomické využití existujících vztahů závislosti, tentokrát ve prospěch (vybraných) zemí periferie. OPEC se nejprve podařilo dosáhnout zvýšení ceny ropy na 2,48 USD za barel v roce 1972. Později do „hry" výrazně zasáhly vedle ekonomických požadavku také politické cíle: po porážce ve čtvrté izraelsko-arabské (jomkippur-ské) válce se arabské zeme, které tvořily většinu clenu OPEC, rozhodly demonstroval svoji ekonomickou sílu a s účinností od ledna 1974 OPEC jednostranně zvýšil ceny ropy na l 1,65 USD za barel (Shon 1993: 27). Důsledky ropného, soku byly globální. Došlo k přerozdělení světového bohatství ve prospěch dříve chudých zemí vyvážejících ropu. Některé z nich se svými príjmy postupně vyrovnaly bohatým zemím jádra. (V době tzv. druhého ropného šoku let 1979 81 dosáhla cena ropy krátkodobě až .10 USD za barel). V hospodářsky vyspělých zemích prohloubila akce OPEC krizi, provázející transformaci íordismu k flexibilní akumulaci, vedla ke hledání nových zdrojů ropy, experimentování s alternativními zdroji energie, k rozvoji efektivnějších, energeticky méně náročných technologií a podporila i formování nové mezinárodní dčlby práce, spojené s přesunem vybraných zpracovatelských činností do vybraných míst periferie. Projevem úspěšné adaptace zemí jádra na politiku OPEC byl systematický pokles cen ropy na světových trzích v průběhu 80. a 90. let. Nejzávažnější důsledky měl ropný šok pro země periferie, které nejsou exportéry ropy (ledy země, v nichž žije většina světového obyvatelstva). Ty rozvojové zeme, kterým se v 50. a 60. letech podařilo s pomocí zahraničních půjček vybudovat domácí průmysl, musely začít platit vysoké ceny za dovoz energie a současně byly postiženy snížením poptávky po produkovaném zboží (v důsledku světové hospodářské krize). To vedlo k dalšímu zvýšení jejich zadluženosti. 1 zeme bez významného průmyslu musely zatížit svůj rozpočet výdaji za ropu, aby zajistily alespoň základní fungování státu a hospodářství. Celková zadluženost rozvojových zemí nevyvážejících ropu se zvýšila z 1 mld. USD v roce 1972 na íb mld. USD v roce D>77 (Shon 1993: 27). 46 PETR DANEK: t. erny rozvoj sv ETA rámeček 12 Klasifikace zemí světa podle Světové bani Světová banka (SB) používá pro klasifikaci stáni světa jediné kritérium: HDP na obyvatele Zařazení země do skupiny má vliv napr. na podmínky, za nichž SB a Mezinárodní měnový fond (mmf) poskytují státům půjčky. Konkrétní kritérium pro vymezení skupin zemí se každoročně mění v závislosti na vývoji HDP na osobu. V roce 1999 byla platná následující klasifikace (World Bank 2000): kategorie země s nízkými příjmy země s nižšími středními příjmy země s vyššími si rodními příjmy země s vysokými příjmy kritérium (HDP v USD počel na osobu v roce 1998) států méně než 760 76 I i O.iO 3 03 I 9 360 ') 36 I a více 63 57 37 53 příklady Indie, Vietnam, Keňa, Nigérie, I l.iili. Nikaragua. Arménie Lína, Thajsko, Namlbie, Ľgypt, Peru, Kolumbie, Rumunsko Turecko, Malajsie, JAR, Gabon, Mexiko, Brazílie, Česká republika Německo, USA, Izrael, Kypr, Kuvajt, Tchaj-wan, Slovinsko [ Státy s nízkými a středními příjmy SB ve své každoroční zprávě World Development Report 1 označuje souhrnně jako „rozvojové země". Současně však poznamenává, že „to neznamená, že země v této skupině jsou skutečně v procesu rozvoje, ani lo, že země mimo tuto skupinu nutně dosáhly konečného stádia rozvoje" (World Bank 1999). Vzestup N1Z, růst příjmů zemí OPEC, ale i značné rozdíly v tempu hospodářského rozvoj jiných zemí vedly k výrazné diferenciaci souboru postkoloniálních zemí: Dicken (1992: 441) po, ukazuje na lo, že pouhých 10 států vytváří dvě třetiny průmyslové produkce rozvojových zem. Proto souhrnné označení „třetí svět" i „rozvojové země" se přestává používat: „Industrializac významných sektorů rozvojového světa, byť neúplná a nevyvážená, zrušila platnost ideologie de. linující třetí svět geograficky" (Harris, cit. in Smith 1989: 152). OSN nyní vyčleňuje skupini. 25 nejméně rozvinutých zemí (Asie a Afriky), pro něž se vžilo označení „čtvrtý svět" (Johnstor. a kol. Iň94: 623). Světová banka rozděluje státy světa na země s nízkými příjmy, středními příj my (v tom země s nižšími .středními a vyššími středními příjmy) a s vysokými příjmy (v ton členské země OECD a ostatní)' (RÁMEČEK 12). Alternativou úzce ekonomického chápání rozvoje, používaného SB, je index lidského rozvoje (human development index), publikovaný každoročně ve Zprávě o lidském rozvoji (Human Development Report) Programem OSN pro rozvoj (United Nations Development Programme, UNDP). Index lidské ho rozvoje je stanoven na základě tří základních proměnných: střední délka života, stupeň vzdělanosti a HDP na obyvatele (UNDP I999). I >h'vť byly sdmosinmó sl upiny p< tvnžovány l nkt* země ■■. celil ní lne plánovanou ekonomikou .1 země vyvážej ú i ropu SVETA 4 7 3. Rozvoj jako diskurz: teorie a politika rozvoje C Jbyvatelé mísl svetové periferie nejsou jen pasivními příjemci důsledků, vyplývajících z jejich role v mezinárodní dělbě práce, ale aktivními aktéry v procesu nerovnoměrného rozvoje globálního světa. Ve snaze poskytnout postkoloniálním zemím teoretickou a metodologickou základnu pro jejich politiku, která měla směřovat k překonání hospodářské a sociální zaostalosti, se v intelektuálním prostředí 40. ler (již jednoznačně nakloněném dekolonizaci) konstituoval interdisciplinární obor rozvojové studie (development studies). Diskurz kolonialismu, usilující přinést lidem periferie evropskou vědu, racionalitu, efekt i vi - 1 u a ..pokrok" cestou přímé kontroly, byl v této době nahrazen diskurzem rozvoje, snažícím se dosáhnout stejných cílu prostřednictvím intelektuální a materiální asistence vyspělých zemí. ,Zaostalé" země třetího světa bylo třeba „rozvinout" podle západního (nebo východního) vzoru. 2 bývalých kolonií se rázem staly „rozvojové země". Cílem rozvojových studií bylo „radit" těmto státům, jak rozvoje dosáhnout. Rozvojové studie tak od svého vzniku před více než 50 lety byly nejen intelektuální reflexí vývoje reálného světa, ale také teoretickou a metodologickou platformou, z níž vycházela formulace konkrétních politik a strategií rozvoje. Disciplína se v tomto smyslu sama stala významným aktérem ve vývoji reálného světa (a to aktérem vysoce politickým). Vývoj disciplíny rozvojových studií je výsledkem nejen teoretické diskuse uvnitř disciplíny (a v navazujících společenských vědách), reflektující vývoj vnějšího (postkoloniálního) světa, ale i odrazem vývoje diskurzu formujícího vztahy vyspělého a „rozvojového" světa. Následující krátká sonda do vývoje paradigmatu rozvojových studií proto není jen popisem historie tohoto oboru, ale i přiblížením historie ;i kontextu samotného vývoje postkoloniálního světa v době diskurzivní dominance rozvoje. 3.1. Rozvoj jako modernizace Doba vzniku rozvojových studií podruhé světové válce byla dobou optimistických očekávání. Země Severu zažívaly od poloviny 40. let až do poloviny 60. let rychlý a dlouhodobý hospodářský růst, založený na lordisiické organizaci výroby a keynesiánském ekonomickém modelu, který akceptoval (a vyžadoval) regulaci trhu ze strany stáni a vedl k formování sociálního státu (yvelfare state). Na mezinárodní úrovni byl obchod regulován prostřednictvím měnového a finančního systému, vytvořeného btctionwoodskými dohodami (viz kapitola 2). které vedly i ke vzniku MMľ a SB. Pivní paradigma rozvojových studií teorie růstu (growth iheorý) předpokládalo, že chudé po-,ikoloniální země budou následovat (jen se zpožděním) cestu rozvoje, kterou před nimi prošly vyspělé země. Nejznámějším vyjádřením teto představy je Rostowův model stádií růstu (RÁMEČEK 13). Implikace modelu byla zřejmá: země třetího světa jsou sice na nejnižší příčce Kostovvova pomyslného žebříčku, ale jde „jen" o to, jak nastartovat jejich ekonomický růst; dosažení věku vysokľ masové spotřeby je pak už jen otázkou času. Protože v tradičních společnostech zpravidla není dostatek prostředků ve formě úspor nebo investic, nestačí k vytvoření předpokladů ekonomického růstu n adiční liberální ekonomické postuláty (nezasahování do tržního mechanismu), ale je potřeba intervence ze strany centralizovaného státu a zpravidla také vnější vstupy ve formě přímých zahraničních investic a/nebo rozvojové pomoci (ODA blíže viz kapitola -1). Vedle implikace pro ekonomickou politiku měl Rostowův model také zřejmou geopolitickou implikaci: podtitul knihy A non communist manifeste symbolizoval poselství zemím třetího světa, že stupňovitý model cesty k prosperite platí jen pro ty země, které se budou držet „normální" a „historicky ověřené" kapitalistické cesty a nedají se odlákal na deviantní odbočku ke komunismu. 48 rámeček 13 Model stádií růstu ■ji Ve'^ Walt Whitman Rostow (1971, pův. vydání 1956) zevšeobecnil ckononuckou^_ ^eí70 Británie a dalších zemí do posloupnosti pěti stádií. Ty podle ne] p ^ model, jímž mohou projít všechny společnosti: 1. Tradiční společnost, charakterizovaná primitivními váním podmíněným zvyky a tradicemi technologiemi, iracion alitou > iřeny zpr avi dla vnějšími sdmuiV^/mezľi^t^0 vývoje, „velkým předělem v živote n zpracovatelský průmv, . ° ľ trVaj,'CÍ 10 až 30 během něhož hospodářství, zejn*" struktury, stabilizací růstu"i -° "'""""^ je charakterizována diverzifikací hospod 5- VÄ vysoMma^sJjffffl hosP°dářských sektorů a poklesem dovozu zboží. Oohnston a kol. 1994. 587 589) '"Sh consumPtion) i1' konečným stádiem v , , n.lstartovár"'cyto Úkolem rozvojových studií v této době bylo odhalit překážky, bránici ^ pojímá*10* Re- ného ekonomického růstu, a nalézt způsob jejich překonání. Brzy - .',jnjcf, vz překážky neleží jen v oblasti ekonomické, ale také v komplexu hodnot a soc kujturr] ní společnosti: „chtít současně hospodářský pokrok a zachován! národních a j" izačníh°P je nereálné", tvrdí Bert Hoselitz (1995: 21, pův. vydání 1952), prop aruum--" . ,-ninľ r ponent modern- w ■ ■ změna [tra^1 pu. Tradiční hodnoty coby překážku rozvoje je proto potřeba vymýtit tových systémů] je umožněna, jestliže hmotné ekonomické prostředí, s nnnz ' ; na tato zkušenost je poi tu-idn"' vy- ž byly -P°^nJudic'11 mýceno nebo oslabeno," pokračuje Hoselitz a dodává: koloniální politiky správy" (Hoselitz I995: 25) Rozvoj proto není možné omezit jen na hospodářský růst 00- zto t ale je potřeba jej dernizací (.v:.V. Společnosti vyspělých zemí se ostře odlišují svojí hOSP° ,tfetíh° , ..rozvinutých sPolecnofol.ri konomickou^ .giství" ní, kulturní a politickou modernitou od tradičních hodnot net ta. Rozvoj - chápaný jako modernizace - musí tedy zahrnovat nejen e zetn00,...^' .......-----1 -.....1— / j—~------.uuMwifKU"'"—-j- ních sil zc zc"'~~ jež byla symbolizována industrializací a s ní spojeným přesunem piacov ^ sociáln' a , 7 průmyslu a z venkova do měst (viz kapitola 5 od Ľvy Reinôhlové), ale ta,^, jya tyP'^f^pín1 transformaci i transformaci politického systému. Stuart Corbridge připom ^ y „iHoC< léto (mimoekonomické) transformace: Aby lidé třetího světa byli schopni p ^ ^ nlUsi průmyslu, musí být vzděláni podle evropských norem a k dosažení vyšších vy^ fjbifžit lO^í0fi' racionálně organizovat svůj čas. Také typická velikost rodiny se musí zmen ' syn"1''0 moderním (tj. západním). Ne náhodou proto materiální pomoc rozvojovým ly hodinky a kondomy (Corbridge 1995: 2). . . byl3 Modernizační škola doporučovala rozvojovým zemím dvě strategie r°^f' ^at0 stra^^.yt*1 1. Export zemfttókfeycři výrobků a dalších primárních komodit (agroexport " Afriky-VyC;C)1ií ic doporučována především malým a chudým zemím střední Ameriky a subsahars icclit° zL přímo z klasické Ricardovy teorie komparativních výhod: komparativními vyti 49 petr danek: nerovnomerný rozvoj sveta RAM*ČEK14 Modernizace ]jvě.CCS s'^°'ečenskó změny, vyplývající z šíření a přijeli typických rysů expanzivních a zdán-soci1inTC'e'SICÍ1 Spo'ečnost' společnostmi zdánlivě méně vyspělými. Modernizace zahrnuje kontr l' '11ohi'izaci' rust efektivnějších a více centralizovaných forem politické a sociální -kv,-k r p,,,ctl' "vcdecky racionálních" norem a transformaci sociálních vazeb a estetic-^thfo'em(]ohns,onakol. 1994:342). šení export 'CVt^ praCovni Slla a přírodní bohatství; jejich cesta k prosperitě tedy musí vést skrze zvý- 2- /n(íi,MrP71,a"llCl1 ^zemědelských a nerostných) komodit na svěiový trh. doporučovtn"'1'^ •'■'■bSÍ'l"'',''t'tÍ0V0z ''SD' s"bst'""'°" industrialization, ISI) byla nejčastěji žesvyužitím a pni,manýni) lékem na problémy třetího světa. Byla založena na předpokladu, často pod »Stfec"cu' získaných spojením omezených domácích soukromých a veřejných zdro-or8anizovanýn°'Cn^Cl1 zahranirním kapitálem, a za ochrannou zdí aútúch bariér, dojde díky státem domácí poptávko*08"*"1"111 ',KÍUStrializaĽC k rozvoji domácího průmyslu, který bude stimulován ^hraničního < I °ľ P°SI'''' sobčstac:'nosi země a sníží její závislost na vnějších trzích, sníží deficit Cl špitál a bude '' 'lablLÍnť Prac°vní příležitosti, zejména lidem ze zemědělství, vytvoří domá-s°uíasně'i násľ StImUlOVat '°ZV°' tecnnoloS" a pokročilejších forem industrializace. ISD byla však el>t, spojených s"'0'" k. dosa2ení vnitropolitických cílů: přesunu moci od tradičních „reakčních" vžaV) prúmyslov*" M stvím, venkovem a náboženstvím, k novým elitám, zpravidla (ale ne '"•eiátorem^hí mČStskym' sekulárním a prozápadním (Brohman 1996: 53-54). 'n":l> vedlo keyii'- • fVnírn akterem rozvojové strategie měl být bez výjimky stát. Ve vyspělých ze-a sPolečenskéhoeS''anSlCé myšieni v tét0 době k posílení role státu při regulaci ekonomického v°jové zetné. N Vyvo,c a by'° považováno za samozřejmé, že tento vzor budou následovat i roz-a bylo tedy po^k"1^ V postkoloniálních zemích byl považován za příliš náchylný k sel-,e' vytvoři|;1 ochr k PeVIU; IUky StatU| aby reguIovala tržní mechanismus, mobilizovala zdro-Považován za akte""0! ,n"C'y pro rozvoJ průmyslu a často i přímo řídila státní podniky. Stát byl svých občanů"' (rvľh - ^ ",10jvórší schopnost mysh-t a konat v dlouhodobém zájmu všech Rojových zemích ro8^ '"^ 5)' 0bdobou sociálního státu (welfare state) v Evropě se stal v roz-y do všech olMastTn°l'V S'''' '''íl''''"',""'"t"'s,tlíl'), charakterizovaný zasahováním státu praktic->,!,'u'"> Íe označován ' -° Ž'VO,a a nar"stem státní byrokracie. Řízení hospodářského rozvoje P a,,y ''ospodářsl'ľ° termínern »dirigiste" a jeho symbolem mohou být například indické pětileté ^-fo rozvoje, realizované od roku 1951. "2- Teo"e závislosti sani0st;Uníi ^ p0^yby!(e* *"*" ÍeJ'ocnž interpretace jsou souhrnně označovány jako teorie závislosti -závislosli a „rozvoji nerozvinutosti" („development of underdevelopment") (in Short 1993: 23-24). i1 Arghiri Emmanuel považuje za klíčový mechanismus prohlubování závislosti a nerozvitu tosti nerovnou obchodní výměnu: směna zboží mezi zeměmi s nízkými a vysokými příjmy vco-kc skrytému transferu hodnoty z periferie do jádra (Emmanuel 1972, viz též subkapitola 2.2c kritika viz Smith 1989). Teorie závislosti se dostávají do popředí teorie (více než praxe) rozvoje zvláště od druhé pc loviny 60. let. Tato doba už nebyla tak optimistická jako poválečné období. Dřívější program-ISD a modernizace už měly vést k nastartování ekonomického rozvoje, k tomu však stále nedochází)' lo. V závěru Dekády rozvoje, vyhlášené OSN v roce 1960, v jejímž průběhu měla nerozvinutos- ,l rámeček 15 Neokolonialismus Neokolonialismus je forma hospodářské a politické kontroly vyspělých států, případně nadstátních sdružení a institucí, nad hospodářstvím a společnostmi nerozvinutého světa. Ovládané země jsou formálně nezávislé, ale jejich hospodářství a politický systém jsou řízeny zvenčí. Nástroje této kontroly jsou různé, ale často zahrnují přítomnost zahraničního průmyslového a finančního kapitálu. Ten ovlivňuje vnější ekonomické vazby neokoloniál-ních zemí, ale svojí podporou určitých elit v těchto zemích má dopad i na jejich sociální strukturu. Vedle obchodních vazeb, investic a zahraniční pomoci je nástrojem neokolonialismu také tlak na vnitřní hospodářskou disciplínu rozvojových zemí (Johnston a kol. 1994: 'I I 5 '! I 6). Napr. M M F a SI! podmiňují poskytnutí půjček často hlubokými zásahy do struktury ekonomiky i společnosti zemí, jež o půjčky usilují í ). 51 třetího světa přestat být problémem, se „rozvojové" programy zaměřovaly stále více na překonávání narůstající chudoby a zmírnění důsledků akutních krizí (vyvolaných podle kritiků právě modernizačními strategiemi). V tomto kontextu získaly kritické hlasy teorií závislosti mnoho posluchači!, fcjich argumenty mohly býl opřeny o stále více empirických zjištění, poukazujících napr. n.i to, že jen malá část z ceny zboží, zaplacené v obchodech vyspělých zemí, směřuje k jeho primárním producentům ve třetím světě, nebo na dlouhodobý pokles cen primárních komodit: v letech 1900 1986 se ceny surovin (včetně ropy) snížily relativně vzhledem k cenám hotových vy-i«>hků o 35 % (bez ropy o 40 ",'.) Crilli a Yang 1988, Politické poselství teorií závislosti bylo zrejmé: protože nerozvinutost periferie je důsledkem nerovných vztahů s jádrem systému světového hospodářství, je potřeba tyto vztahy přetnout či omezit a dát se jinou než kapitalistickou cestou: „tretí svet musí volit mezi pokračováním barbarství kapitalismu a velkým příslibem socialismu" (Frank, cit. in Corbridgc 1995: 5). Teorie závislosti se s modernizační školou zcela rozcházely v názorech na způsob, jak dosáhnout rozvoje, nezpochybňovaly však chápání rozvoje jako modernizace: pokud se podaří minimalizovat hospodářské i jiné vztahy se západním světem, potom se i do třetího světa dostaví modernizace s jejími projevy typickými pro vyspělý svět. 3,3. Marxistická kritika ] eorie závislosti nedokázaly vysvětlit vzestup nové industrializovaných zemí (viz subkapitola ) 5j který byl pudle mnohých komentátorů založen právě na aktivní participaci v mezinárodním , .,[h liodě. To snížilo akademickou důvěryhodnost těchto přístupů. Kritika přišla nejdříve od auto-vycházejících z více „klasického" chápání marxismu. Bili Warrcn tvrdí, že kapitalismus je , ,j,Jy a všude dynamický a „rozvojový" (ve smyslu hospodářského růstu), i když z hlediska rozdělování výsledků tohoto růstu je současné nespravedlivý. Povede tedy k rozvoji třetího světa stejné j.,|:o vedl k rozvoji světa prvního (Warrcn 1980, Corbridgc 1995: 6). Spravedlivější systém distribuce (který sníží sociální a regionální nerovnosti) bude podle Warrena zaveden až po skutečně dobálním rozšíření kapitalismu a jeho následném nahrazení světovým socialismem (viz téžTaylor IMM: I 12). Marxistické teorie vysvětlovaly narůstající diferenciaci zemí třetího světa (zvláště rostoucí , ozciíl mezi N17. a zeměmi s nízkými příjmy) pomocí argumentů, vycházejících z předpokladu, že ! ,apříč světovým hospodářstvím neexistuje jen jediný kapitalistický výrobní způsob, ale že ne-..Ovnoniěrný rozvoj periferie je výsledkem interakcí mezi kapitalistickým a předkapitalistickým .ýiobníni způsobem. Ve třetím světě existují místa, v nichž k hospodářskému růstu dochází , y nichž dominují kapitalistické výrobní vztahy (Peter Taylor je označuje „ostrovy rozvoje" - „ťs-l,„„l: o/ development", viz Taylor 1993a: \2A 12b). Rozvoj těchto míst je však založen na trvalé Imigraci levné pracovní síly z jejich širšího zázemí, v němž převažují předkapitalistické výrobní .••t.ihv. Výrobci v ostrovech rozvoje tak nenesou náklady na reprodukci pracovní síly. Závislost ,/,-di'o rozvoje na levné pracovní síle brání územnímu šíření kapitalistického výrobního způsobu j(l okolí a tím dochází k prohlubování nerovnoměrného rozvoje periferie (Taylor 1993a: j M 1 26, Clorbridge 1 995: (>). 3.4. Kontrarevoluce v teorii a politice rozvoje Marxistické přístupy nabídly rigorózní vysvětlení příčin a mechanismů nerovnoměrného rozvoje nenabídly však východiska pro formulaci praktické politiky rozvoje. Naopak neoliberální pa-..uiigma, které v 80. letech zastínilo ncomarxistické (teorie závislosti) i marxistické přístupy. 52 PFTR UANFK: nfrovnomerny rozvoj sv eta se mnohem více zabývalo otázkami praktických politických strategií než jejich teoretici-ukotvením. Vždyť (někdy) stačilo odkázat na Adama Smithc cl na neviditelnou ruku trhu ý"1 pokud se tržním silám ponechá volnost, přinesou do třetího světa blahobyt, stejně jako ho : nesly do světa prvního. >ri- Nástup neoliberální „kontrarevoluce" je možné vysvětlit v sociálním a politickém konte doby. Ve vyspělých zemích byl odezvou na dezintegraci fbrdistického režimu akumulace. irozila az základní podmínky lidské existence: v některých afrických zemích došlo v 80. leieq- ■ P"klesu střední délky života. Corbridge (1993: I86) v této souvislosti píše o „MMF, širicii, 53 v Africe bídu a hlad". 80. léta jsou dnes často označována za „značenou dekádu rozvoje". Politika finančních institucí výrazně přispěla k prohloubení regionálních rozdílu, jak mezi státy, tak i uvnitř jednotlivých zemí. 3.5. Rozvoj jako konec rozvoje? |e skutečné nutné pro vidinu budoucího rozvoje podnikat kroky, jejichž okamžitým důsledkem je nárůst regionálních a sociálních nerovností, chudoby i podvýživy? Kdo z politiky rozvoje profituje - a kdo ztrácí?Jaké jsou důsledky komplexu představ, strategií a činností, označovaných „rozvoj", pro lidi konkrétní muže, ženy a děti - v jejichž jménu se „rozvoj" prosazuje? Je „rozvoj" (či „pokrok") v jeho západním/severním chápání skutečné tím, co lidé v místech třetího světa chtějí a potřebují? Tyto a další kritické otázky zaznívají v rozsáhlé diskusi, která se v rozvojových studiích otevřela od 80. let jak') reakce nejen na „ztracenou dekádu" dlužní krize a neoliberální politiky, ale i na celou poválečnou historii diskurzu rozvoje. Výsledkem této dosud probíhající diskuse nebyl vznik žádné nové „velké teorie", ale právě rezignace na vytváření univerzálních vševysvétbijících konstrukcí. Současně došlo ke zdůrazněni potřeby pochopení konkrétních kontextů a jejich konkrétních obyvatel, lišících se z hlediska věku, pohlaví, moci tmi. pro poznání mechanismů společenského vývoje. Není nutné vytvářet jednoduché univerzální (kontextové nespecifické) teorie a ideologie: důležité je poznání lokálních potřeb a na nich založených lokálních politik a lokálních cílů. Tyto přístupy „odkrývají komplexní roli, kterou ve vytváření specifického kontextu rozvoje hrají místo a lokalita" (Brohman 1996: Ž2h). Nejvážnčjší kritika však byla vznesena proti samotnému konceptu rozvoje. Diskurz rozvoje podle těchto kritických hlasů (teoreticky vycházejících často z kritiky orientalismu a z Foucaul-tovské dekonstrukce) postavil do opozice Západ/Sever a zbytek světa: je to diskurz, jímž ten „vyspělejší", „pokročilejší" a „rozvinutější" chce rozvíjet „ty druhé" stejné jako o to dříve usiloval diskurz kolonialismu. Diskurz rozvoje je v tomto chápání vyjádřením ambicí „kolonizoval" méně „rozvinuté" společnosti ještě dlouho po rozpadu koloniálních impérií. Je snahou Západu/Severu produkovat „jiné" společnosti podle svých vlastních predstav (a ke svým vlastním cílům). Mezi kolonialismem a „rozvojem" tedy není zásadní rozdíl a důsledky obou na život „těch druhých" lidí třetího světa jsou stejně zničující (Corbridge 1995: 8). Jak. je vůbec možné, že diskurz rozvoje byl lak. univerzálně a dlouhodobě přijímán napříč třemi světy a různými sociálními skupinami? ívlajid Rahnema t vřelí, že „mýtus rozvoje" získal svoji „charismatickou moc" proto, že dokázal spojit očekávání tří velmi rozdílných skupin akte rů: (1) představiteli! bývalé koloniální moci, usilujících o udržení svého vlivu, (2) vůdců nových států, snažících se premenil jejich zdevastované země v moderní státy a (.i) lidí v těchto zemích, chápajících „rozvoj" jako přízrak, který je osvobodí od starých i nových forem podrobeni. Díky léto jedinečné konvergenci „Společnosti, které vynalezli modernizovanou chudobu, ji mohly rozšířit do všech .rozvojových zemí'" (Rahnema l')97: ix x). | )iskurz rozvoje podle jeho ki itiků slouží k posílení expanze Severu v postkoloniálním obdo-|>í i k posílení místních vládců, kteří cizí moc potřebují ke konsolidaci vlastní moci. Rozvoj se stal nástrojem rozdělení společnosti, sociální exkluze a diskriminace: li, kteří měli být předmětem rozvoje, nebyli nikdy vážné konzultováni (Rahnema 1997: ix). Ve jménu rozvoje byl vyhlášen boj staletým tradicím ti komunální solidaritě, byly ničeny „zastaralé" a „nemoderní" ekonomické, sociální a environmentálni vazby a devastovány samy základy společenského života. Avšak mnoho autorů přesvědčivě ukázalo, že rozvoj v jeho dosavadním chápání není už dlouho přijímán tak univerzálne, jak se ještě donedávna tvrdilo. Lidé v místech třetího sveta ne- 54 RÁMEČEK 16 Dlužní krize f^^m^J^T*^ 2,:mi vz:ll'> nsoké půjčky na financování strategii rozvodmi OPEC byl „a 11 ° Vbodne P°dmmky: (l) v důsledku přílivu tzv. petrodolaru ze ba"ky P«skyrovaly úvěrT / ľanČním "'lui lmí[^k disponibilního kapitálu a kornen* Podmínkami (Brohman 19% .LÍ í^ľí™ sazbami a spoíovaly »e >en s '"""""h* světovém trhu cena - ' -', . } v důsledku ropného šoku (krátkodobě) vzrostla '-"á politika SSľ °m0dÍt ÍV'2 Sh0" l99i: 24>> P) *dal° se nadČjné' ŽC £ uspořádáni s výhodněiíími P°Vcdc k ^oření řVoveAo mezinárodního hospoda*^ bridge 1993: 184 Bol POd|™nka,lli Pro rozvojové země (viz subkapitola I.4.. ^ OJ" studiO doporučovaly ľ, V 144)l (4) ^zinárodní instituce (i teorie rozvoja m., . • i 7 pontiku. IN'> prelomu 70 i 80 I A\a úrokové sazby do závratnľ POdmínky dramaticky změnily. Hospodářská krize zved Současně snížila poptávkľ, V>' Y ("Věry byly sJednany 5 Pohyblivou úrokovou sazboW-hotových výrobcích včetnř JenkP° Primarn''ch komoditách (a tím i jejich cenu), ale 1J z jejichž prodeje měly by, « r 2 nových Promyslových provozů zemí třetího sve - Příjmů vyvolalo fiskální kri, 7 jŠ'' úvér>' ^'ní výdajů (splátky dluhu) a snize V roce 1982 prohlásilo Melik * " T*0 mzvoÍ'"ýe'' zemí nedokázalo najít vychodí**. Venezuela, Brazílie a daľš ' ľ0"' SCh°pno nadaIe sp^et svůj dluh, brzy následo^ vanou frko dlužní krize (debt crisl) SVětWém finančním trhu to vyvolalo paniku, označ utnout SísTpůSy úľ!?7 ^ m°hly dostaI Pečené peníze zpět, byly nuceny £ by'°nyní spojeno l^53f?B.ů,okťl 2 dřívéjsích úvěrů. Poskytne těchto úvěruj mi Pláště byl kladen hfl i ™kroekono™ckýrni i mikroekonomickými posílilo postavení MMF a « u pnsnou -rozpočtovou disciplínu" věřitelských zem'-(fina"čních prostředků prvníko !l "* °d 7°' ,el SP°Jovaly Poskytnutí „rozvojové p*** V,Z kaP»ola 4) s přísný,,, P , k P°dPoře "ratcgH rozvoje třetího sve« ",('"s'n'"'"' /'^rmmm, SAl'l Íl Pr0gmmú "rukturálního přizpůsobení (PSP. s,ví í!1 "sledně i společnosti) d VyZ;Kl"va|y hluboké změny ve struktuře ho^ , Poskytnutí půjčky ze stranvN^T 2C""' V duchu '"'"liberální politiky. a. m'"ku) l»" komerČníVankv zľd * ™ h*h ^Mn, za signál (často i nutnou "h0 ^ (tj. téměř všechny li"" Zťmi m°h0U P°skytnou. půjČku. Zadlužené zeni. Pr«m -rokturálni ^ ,C PCr ferie) amerických zemí a dvoti třetin afr* ?,££^™n^Ä^"^ nadnárodními a statním, stratégy, *gj ä yd.s0 ::::,r iiyy5>. peter sä?^ (I997), s,ua„ cc^js* cfcki íviif d'CI lokaIn'eh sociálna } 3 mnoho dalšfch ukazují na konkrétních P se , , ; Ve"'POSt\VÍ,a P,a""«i na rozví e 'I ' envir°™entálních hnu,, ve třetím světě. *J S sSnľ*2 míSt"' ÄW.ÍK aným z vně.šku. Strategie odporu ^ env)ronmentálním „o vn"»avost vůči místním podmínkám -eko , ""ckvi11 i zdůraznění kolektivních zájmů obýval1 5 S PEtR DftNEK: NEROVNOMERNÝ ROZVUJ • ,.110 hnutí dokázala , iSou zbranémi, se kterýs- »« bez ohledu na jejich pohlaví č, sociálni Sttttt ^ ^ .^0&im f™ f. ,,,zvoje nebepeč- úspěšně vzdorovat velkým a mocným predstav zůstává vsak d« N ncbo SB Pies zdrcující kritiku a existenci >okfiezinárodní organizac)ak° by W> ne silný. „Rozvoj" je stále pilířem " ,c marginalizována. uplatňují vůči třetímu světu, a opozice vuCl nckterých je to konec proti rozvoji? ,n .. D0litiku rozvoje? Pod vždyť neexistuje Jaké implikace z kritiky vyplývají pro teom i . ^ poľltiky ^ podle jiných je teorie rozvoje (a rozvojových studií) a mel by to y koi0mzo *i ^ ufl, . nic takového jako rozvoj, jen diskurz rozvoje (a te } t „ Jg potfcba sc o materiálního potřeba více naslouchal hlasům lidí, kteří maji oy^mu^ solidárny, z vnucovat cizí ^ jejich lokálních strategií trvale udržitelného z ' kémU vývoji atd^. hQ výv0)C pak a duchovního života, z forem přizpůsobován. ,51»' tradičních společností ^orberg.Hodge ideologie a univerzální strategie. Hlubší poznaň a „rozvoje uu . pů často také odhalí (zpravidla negativní) dMed*^ pfed popu^*^, ale - po* 1997). Corbridge (1995: 8-10) však v teto rozvoj měl nejen negr ^, ^ vřtsl Před přílišnou idealizací tradičního (venkovského) z ^ ^ ^ uvedomu)e^ „ ^ jen tivní důsledky. Mnoho obyčejných lidi v zemici) vyvažovat, nez jen j - ^ a,c . dou- zájem o to, aby měli možnost tato pozitiva a ikoncem rozvojový jetí. „ne-rozvoj". Přelom tisíciletí tedy není končen) rozvoj > ideologizovanem I fejme koncem rozvoje v jeho dosavadním totalizu] Závěr Ne Nerovnou * pr°nlubování ^rOZV0' sveta Íe dynamický koncept. Převažující tendencí dosavadního vývoje bylo °°hatí (lide j n^s'"^1 °M1 meZ" IÍL'n,i ' ,nezi místy. To však nutné neznamená, že všichni dnešní 'Jou chudí i y k žH'JS0U '"""ý"1' i,asll|pci minulých bohatých ani to, že všichni dnešní chudí bu-n'Chž Je kapitalisf t-" °k;"llžiku budoucnosti. Vztahy konkurence a soutěžení/soupeření, na P°'Jn»'něnou ;,le" ,° POdn'kání založeno, vytvářejí pfedpoklad pro sice velmi selektivní a silně íasnérn prohíuboP^e^t0 "'a'n'ui možnost mobility ve směru z periferie k jádru i naopak, při SOU-V'H| Periferií. '"" nerovností mezi geograficky proměnlivým jádrem a geograficky proměnli-' ''storický v 'v ' (p<)'"('jedné z infe0|.PaSkyU''c dostatek příkladů této dynamiky. \K-\iny novověku je možné '"'U). jehož ohniske 1ICI:U Vy''t:it 'al;o bisiorii prostorové expanze jednoho ze svřtovýcli impérií 1,0 v moderní době" Se„P°stuPnĚ sla|y různé části západní Evropy. Tempo této expanze se zvý-'' Počátkem 20 st0|V C!^S'CC"(U komplexní transformace, symbolizované průmyslovou revolucí, mrl(>clá,"slvl °y současné vedla k rychlejšímu pohybu konkrétních míst po ose periferie semiperi-pcJ-jc jádro (a zpět). To by vedlo nejen ke konci třetího světa (který byl proklamován už v 70. le-ech) ■ a'e ' ';e konci stávajícího geografického vymezení Severu a Jihu a jeho nahrazení pestřejší jaikott jader a periferií při současném zachování dynamiky nerovnoměrného rozvoje světa. Literatura , ..vinu. j. (I'»>'.) I'lu- i umí n h i ',1 latvoui surplus in Stírat Disuict,Gujarai, India, in: S. I '.ca bridge (ed.) Developmem Mmli.v * a rrmlfr. l-ondon: Arnold, mi 2 1i, 111, t ,iiiii'.i (l!W) Mandáte tithyrlupcdia Briiaiinítii, \vww.brUiinnica^:om/bcon»/iíb/ariiclc/idxrcf/5/0.57l6.l I8.t8.00.himl ' ,1,111.111. j. (11)410 Popular dcvdojmwnl I'c(/iíii/:imi; t řiť l/uwy uml prut tito ii/dc've(opmťril, Oxford: Bläckwell. ' , ,,.nil. ľ t 11-1111. A i aiasiropltii dam m ihc Himalayas, in M. Ratmema, V. H.iwiree (eds.) rhc pni ilrvelopinenl rnulrr, ' i iindon, Ncwjersey: /ed Books, mi. 256 161. Irf,->lum. C (1*85) fliiřii World politici: an mlroduction, London: Crooni I lelhi. t'„'|.i idi'ľ. S. (1*89) Marxism, post Marxism, and iho geography »l developmem, m R. Peci, N. Um h (ed.) Nrw modvh in i'.'iľ.'.iii/i'iv. Vol. 1 , London: liynian. sir. .CM 25*1. ,, l.i id;.'/-. s l 1**2) ľhc devi'lopini" world, in: A Rogci .. II. Viles, Á. Goudie (eds.) flw MwInHi H'mpuriK'n In gmgriipriv, 1 " oxtunl MaikWťll, mi. 77 R5. ,,l.i idge, s. ( I99.í) i áilonialism, posi tolonialisni and tlie poliik.il gčngraphy ol the I liiid World, in. ľ.|. I ayloi (cd.) Piililiinl i:,m::iii|./iv ../ tlw im-nlii-lfi irnlury: A gíoW iiiiiilysis. U>ndon: Belhaven Press, sír. 171 205. ,, t-,, ii lv.' ■. š. (ed.) (1**5) Orvľinpmrnl siiidii-s. a rrader, London: Arnold. keii. ľ 1 i'1'1-') lil<*«l ''li/i l/ir iMmiitlioiiiilíziiriroi aj i-ioiumiii nuiviiy, London: Paul i Ihapman. ,,maliari, A 11972) Uni-wn txrhmgt: * mii.Iv "I i/ir impi'riiilísiii "I irnile, New York-, Monthly Reyiew Pre .... , ,,,!.. A ',. ( ľic'i) i „i,„ Amm'ni: Uiiilrrrfi-vdopmral m rrvolinion, New Vork: Monihly Review Press. , .A t. (ľne,) rhc ilevelopnienl ol iiiulerdevelopmenl. in S. Corhridge (cd.) Devrlopmrm slmlío A rnider, London Arnold, ,1i 27 17 •, lili. I R ■ V.nic. M. C (1*88) Primáry i omniodily prices, llianuľacnired gond prices, and ilie Iřrms ni nade ' .((|. Johnston, R. J., Taylor, P. J. (1988) Introduction: A world in crisis? In Johnston, R. J- ' ^ (ľJ j l'n 1 Oogmphirtd perspective, 2,,! ed., Oxford: Blackwell. str. I 15. . closure, irstPd" ' , Kearns, ti. (1993) Fin tie siécle .geopolitics: Mackinder, 1 lobson and theories ol glo » ' „iiil geography of the twentieth century: 4 global analyst's, London: Belhaven Press, str. ■ ^ iv,„|ilľ Pi"015' King,. R. (1995) (Migrations, globalization and place, in D. Massey, P. less (eds.) 4 p «< " gfoMťzatton, Oxford: Oxford University Press, sir. 5 44. ^ §ehrad. rciphy- ^ Krása, M.. Markova, D., Zbavitel, D. (I1-)')"/) indir a Indow ml ddvnovŕku I: dneafcu, Praha, y ^ political í"*" Krishna, s. (1997) Cartographic Anxiety: mapping the body politics in India, in |. Agne • London: Arnold, str. 81 92. ye|0pme«l si'"''1'*'' Ul, D. (1995) The misconceptions of .Development economies', in S. Cc.rbri.lge (ed.) >v' ' London: Arnold, sir. 56 63. Liščak, v.. B>|iik, P. (199(i) Si.iiy o tizemí svftn, Praha: Libri. Loi"'1"1' Nélmí. 1). (1957) Objeveni Indie, Praha: Statní nakla.lalelslvi politické literatúry. ,sl (l.-ve!..!'""'1" ""' Mi, Norberg-1 lodge, II. (1997) Learning Iron. La.lakh. in M. Rahnema, V. Bawtree (eds.) nepoi < .„..íl l",'s|H't" New Jersey: Zed Hooks, sir. 22 29. . . ^-jfj? (ieog"'!'1 Odeli. P. R. (1989) Draining the world of energy, in R.J. Johnston, P.J.Taylor (eds.) 4 m>i 1 1 ' 2'"1 ed.. Oxford: Blackwell, str. 79 100. .,rsCy: Pavllk, Z., RycmaHková.).. Šubrtová, A. (.1986) Z.ífchidy demografie, Praha: Academia. I on.loic N Rahnema. M. (1997) Introduction, in M. Rahnema, V. Pawnee (eds.) The piM-development ' ' R. O"-'0' Zed Books, str. ix xix. f collaoor*1*011' Robinson, R. (1973) Non-European foundations ..I European imperialism: sketch for a theory > B. Sutcliffe (eds.) Studies in the theory of imperialism, London: Longman. ^ places. i'i'l'"r'' Rose. (;. (1995) Place and Identity: a sense of place, iň D. Massey. P.Jess (eds.) A p'"" '" ' . M.sily gloholizntioii, Oxford: Oxford University Press, sir. 87 132. ,al11bridge V Rostow, W. W. (1971) The singes of econ.....icgrowth: a non-comraunisl manifesto, I"' ed., Cambridge. - Press. i ,w (cel.) Routledge, P. (1997) Putting politics in its place; Baliapal, India, as a terrain of resistance, m J. A8ne geography. A reader, London: Arnold, str. 219 -247. Said. E, 11978) Orientalism, New York: Vintage books. . |)ridgc («*'' Schneider, C, (1995) Radical opposition panics and squatters movements in Pinochet's Chile, in - -ifl Development studies. A reader, London: Arnold, str. 239 255. .(i (r.ls.) N1'"'""" Smith, N. (1989) IIneven development and Ideational theory: towards a synthesis, in R. Peet, N. I"" 1 geography, Vol. I, London: Hyman, sir. 142 -163. shun, J. R. (1993) An introduction to political geography, .».'"' ed., London and New York: Routledge. 178 str. ^ 3rf C'J" 'tin- Concise Columbia Electronic Encyclopedia (1994) Mercantilism, The Concise Columbia Electronic Encyi ' Columbia University Press (http://www.encyclopedla.com/articles.08340.html). -(i Paylor, P. |. (1993a) Political geography. World economy, nation state and locality, 3"' ed., Harlow: Longman. . ^ „nedy- ľaylor, P.J. (1993b) Geopoliti. al world orders, in: P.J.Taylor (ed.) Political geography of the twentieth century. ' London: li.4li.ivn Press, sir. .11 61. UNDP (1999) Human Development Report 1999, http://www.undp.org/hdro/rcport.html. — e t IS Bureau ol the ' lensus (1999) World population profile 1998, Washington DC: US Government printing 0 Wallersiein, I. (1984) I in- politics of the world-economy,' Cambridge: Cambridge University Press. Warren, I',. (1980) Imperialism: pioneer of capitalism, London: Verso. . .c-i^ss.!""1. World Banl (1999) I :lassi/icaiion of economies hy income and region. http://www.vvorldbc.nk org/data/databytoP* World Bank (2000) Entering the 211 Century. World Development Report 1999/2000, hiip://www.w.irldh.ink. org/wdr/2000/fullreport.html.