FSS1 Mezinárodněprávní mix: mořské právo, Antarktida, investice, vesmír Martin ŠVEC Oddělení energetického práva Ústav práva a technologií Masarykova univerzita Suverenita 2 ̶ Koncept státní suverenity je jedením ze základních konceptů mezinárodního práva veřejného, jehož kontury položil Vestfálský mír, uzavřený v roce 1648. ̶ Vestfálský mír zavedl horizontální systém práva, postavený na formální rovnosti států. ̶ Suverenitou se rozumí nezávislost státní moci na jakékoliv jiné moci a projevuje se ve dvou dimenzích: 1.vnější dimenze suverenity 2.vnitřní dimenze suverenity „A dwarf is as much a man as a giant; a small republic is no less a sovereign State than the most powerful kingdom.“ Emrich de Vattel Vnitřní dimenze suverenity 3 Vnitřní suverenita umožňuje státu kontrolovat vnitřní záležitosti a implikuje pravomoc vydávat právní normy, pravomoc teritoriální a personální jurisdikce či pravomoc podrobit osoby, které nerespektují jeho vůli, nucenému výkonu právních po vinností. Hans Kelsen definuje vnitřní suverenitu jako „highest authority“. Vměšování se do vnitřních záležitostí je považováno za zásah do nezávislosti států a porušení jejich vzájemné rovnosti. Uvnitř vlastního území stát může vykonávat svoji jurisdikci i když ho k tomu mezinárodní právo explicitně neopravňuje. Vnitřní suverenita jako „obranný val“, který stát chránil nejenom před vměšováním se jiných zemí, ale i před mezinárodním právem. Vnější dimenze suverenity 4 Vnější dimenze státní suverenity je projevem svobodné vůle vstoupit do právního vztahu a přijmout s tím související právní závazky. Ty ovšem nebyly vnímány jako omezení státní suverenity, ale jako její realizace. Je důležité zdůraznit, že platnost mezinárodněprávních závazků je podmíněna souhlasem (explicitním anebo implicitním) daného státu. Existenci povinností plynoucích z mezinárodního práva není možné presumovat, jelikož mezinárodní právo upravuje vztahy mezi nezávislými státy. Mezinárodněprávní závazky jsou tudíž vždy projevem svobodné vůle vyjádřené explicitně prostřednictvím mezinárodních smluv nebo implicitně ve formě mezinárodních obyčejů. Vůle být vázán mezinárodněpávním závazkem. Souhlas s jurisdikcí. Systém mezinárodního práva 5 Článek 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora. 1. Dvůr, jehož úkolem je rozhodovati podle mezinárodního práva spory, které jsou mu předloženy, bere za podklad: a) mezinárodní úmluvy, ať obecné či zvláštní, stanovící pravidla výslovně uznaná státy ve sporu; b) mezinárodní zvyklost jako průkaz obecné praxe přijímané za právo; c) obecné zásady práva, uznané civilisovanými národy; d) s výhradou ustanovení článku 59 soudní rozhodnutí a nauku nejvíce kvalifikovaných spisovatelů různých národů jakožto pomůcku pro určování právních pravidel. Ius cogens (imperativní normy obecného mezinárodního práva) Čl. 103 OSN Jestliže by došlo k střetu mezi závazky členů OSN podle této charty a jejich závazky podle kteréhokoli jiného mezinárodního ujednání, mají vrch závazky podle této charty. Systém mezinárodního práva 6 NÁRODNÍ PRÁVO NÁRODNÍ PRÁVO MEZINÁRODNÍ PRÁVO NÁRODNÍ PRÁVO Mezinárodní prostory Státy si oblasti označované za res communis omnium nemohou přivlastnit -> státy zde nemohou uplatňovat teritoriální jurisdikci > obecně platná pravidla jsou upravena na úrovni mezinárodního práva. Pravidla chování jsou upravena paralelně na úrovni národního i mezinárodního práva Res communis omnium (volné moře, kosmický prostor, podmořské dno pod volným mořem) Antarktida Pobřežní moře Kontinentální šelf Výlučná ekonomická zóna Ochrana zahraničních investic 7 Mezinárodní investiční právo 8 Zahraniční investor Germany Libya Iraq USA Russia Investiční riziko Tradičními zdroji investičního rizika jsou: - Politická, ekonomická a společenská nestabilita cílové země - Nepředvídatelné právní prostředí cílové země - Justiční systém cílové země není nezávislý The main host country determinants for foreign direct investment (FDI): (a) the general policy framework for foreign investment, including economic, political and social stability, and the legislation affecting foreign investment; (b) economic determinants, such as the market size, cost of resources and other inputs (e.g. costs of labour) or the availability of natural resources; and (c) business facilitation, such as investment promotion including investment incentives. All three determinants interact, enhancing or reducing the attractiveness of countries for foreign investment. Investiční ochrana Cíle: 1) Eliminace investičního rizika 2) Podpora toku kapitálu mezi ekonomicky vyspělými státy a méně vyspělými státy. 3) Podpora ekonomického růstu. Od diplomatické ochrany k investičnímu právu 11 Smlouvy o přátelství, obchodu a navigaci (Friendship, Commerce and Navigation Treaties), jejichž prostřednictvím státy garantovaly minimální ochranu zahraničních investic. Diplomatická ochrana je tradičním institutem mezinárodního práva. Tvoří jej relativně malý počet ustálených obyčejových pravidel. Obsahem DO je právo státu převzít nárok svého příslušníka poškozeného v cizině na odčinění jemu způsobené újmy a právo uplatňovat tento nárok vůči povinnému státu jako svůj vlastní. Když však ochraňující stát vznáší tento nárok cestou diplomatickou nebo judiciální (tj. žalobou před mezinárodními arbitrážními či soudními orgány), realizuje ve skutečnosti svoje vlastní právo prosazovat dodržování mezinárodního práva, které poskytuje jeho příslušníkům určité záruky ve vztahu k jiným státům. Jakkoli obsahem nároku, který uplatňuje stát při výkonu DO, je původní nárok poškozené osoby (fyzické či právnické), „převzetím“ se jeho právní povaha změní. (P. Šturma) V obou případech ovšem nárok uplatňoval stát, nikoliv zahraniční investor. Od diplomatické ochrany k investičnímu právu 12 Mezinárodní investiční právo je relativně mladé odvětví, které vzniklo s ohledem na globalizaci a potřeby rozvoj mezinárodního obchodu po druhé světové válce. Mezinárodní investiční právo dnes tvoří síť více než 2 000 bilaterálních smluv na ochranu zahraničních investic (BIT). Vůbec první BIT byla uzavřena mezi Německem a Pákistánem. BIT jsou tradičně uzavírány mezi kapitál exportujícími zeměmi a kapitál importujícími zeměmi. Mezinárodní investiční právo poskytuje zahraničním investorům minimální ochranu, ovšem nárok uplatňují zahraniční investoři bez ohledu na pozici jejich vlastního státu. Zahraniční investoři uplatňují právní nárok v rámci tzv. investiční arbitráže (spor mezi zahraničním investorem a státem). Právní nárok uplatňuje zahraniční investor. BIT Kapitál Know-how Technologie Ekonomicky vyspělé země Rozvíjející se země Investiční ochrana plynoucí z BIT 13 OCHRANA: 1) NÁRODNÍ ZACHÁZENÍ 2) DOLOŽKA NEJVYŠŠÍCH VÝHOD 3) ŘÁDNÉ A SPRAVEDLIVÉ ZACHÁZENÍ 4) EXPROPRIACE PODMÍNĚNÁ KOMPENZACÍ ŘEŠENÍ SPORŮ FORMOU INVESTIČNÍ ARBITRÁŽE INVESTOR STÁTV. Princip národního zacházení 14 Principem národního zacházení se rozumí povinnost státu poskytnout na svém území investicím a investorům zacházení, které není méně příznivé, než jaké poskytuje investicím vlastních investorů. Jedná se tedy o relativní standard, jelikož se jeho obsah odvíjí od toho, jaké zacházení stát poskytuje investorům domácím. Princip národního zacházení je ve smlouvách na ochranu investic obvyklým standardem. Ze všech smluv, kterými je ČR vázána, není obsažen pouze ve smlouvách s Austrálií (1993), Belgicko-lucemburskou ekonomickou unií (1989), Finskem (1990), Indonésií (1998), Malajsií (1996) a Norskem (1991). Doložka nejvyšších výhod 15 Předmětem doložky nejvyšších výhod je povinnost státu poskytnout na svém území investicím a výnosům investorů zacházení, které není méně příznivé, než jaké poskytuje investorům jakéhokoliv třetího státu. Všechny smlouvy na ochranu investic, kterými je ČR vázána, obsahují doložku MFN. Spravedlivé a řádné zacházení 16 Typickým standardem smluv na ochranu zahraničních investic je závazek státu poskytovat zahraničním investorům spravedlivé a řádné zacházení. Převážná většina smluv na ochranu investic, kterými je ČR vázána, obsahuje FET, formulované jako zajištění řádného a spravedlivého zacházení. Pouze BIT uzavřené s Belgicko-lucemburskou ekonomickou unií a Řeckem závazek poskytovat řádné a spravedlivé zacházení neobsahují. Povinnost poskytovat zahraniční investorů spravedlivé a řádné zacházení ve svém důsledku stát omezuje jednak ve způsobu provádění veřejnoprávní regulace a jednak v obsahu a míře veřejnoprávní regulace. FET klade na stát zvýšené nároky s ohledem na proces zavádění veřejnoprávní regulace. Ta musí být přijata v řádném legislativním procesu, řádně komunikována s potenciálně investory, kteří mohou být legislativou poškozeni, a musí být přiměřená s ohledem na jejich zájmy. Všechny zásahy do zájmů investorů by měly být proporcionální legitimnímu cíli, který je ze strany státu prosazován v dobré víře. Vyvlastnění 17 BIT nezakazují vyvlastnit majetek jakéhokoliv investora, který působí na jeho území (tato možnost je vnímána jako projev suverenity), podmiňují však vyvlastnění splněním několika podmínek: a) Vyvlastnění musí proběhnout ve veřejném zájmu b) Vyvlastnění musí proběhnout na základě řádného procesu c) Vyvlastnění nesmí být diskriminační d) Vyvlastněný investor musí být kompenzován Stanovení podmínek vyvlastnění je tradiční součástí BIT. Přímé vyvlastnění: Vyvlastnění majetku zahraničního investora Nepřímé vyvlastnění: Odebrání licence (nepřímé vyvlastnění má stejný efekt jako vyvlastnění přímé, jen v tomto případě nedochází přechodu vlastnického titulu z investora na stát). Řešení sporů mezi zahraničním investorem a státem 18 BIT obsahují souhlas státu s jurisdikcí investičního tribunálu. Právní nárok proto nemusí uplatňovat před domácím soudem na základě domácího práva, ale před investičním tribunálem na základě mezinárodního práva. Investiční tribunál následně posuzuje, zda došlo ze strany státu k porušení záruk, které prostřednictvím BIT garantoval. Shledá-li tribunál porušení povinností plynoucích z BIT, uloží státu povinnost škodu vzniklou zahraničnímu investorovi kompenzovat. Růst počtu investičních sporů 19 Sektory, kterých investiční spory nejčastěji týkají Antarktida 20 DOBÝVÁNÍ NOVÝCH ÚZEMÍ 21 Stát nemůže vykonávat jurisdikci mimo státní území, pokud to neumožňuje mezinárodní smlouva nebo mezinárodní obyčejové právo. Mezinárodněprávní závazky jsou vždy projevem svobodné vůle vyjádřené explicitně prostřednictvím mezinárodních smluv nebo implicitně ve formě mezinárodních obyčejů. Terra Nullius (Latin: “the land of no one”) - i.e., land not under the sovereignty or control of any other state or socially or politically organized grouping; or by prescription, where a state acquires territory through a continued period of uncontested sovereignty. ANTARKTIDA 22 Teritoriální nároky uplatňují: Argentina (1942), Australia (1933), Chile (1940), France (1924), New Zealand (1923), Norway (1939) the United Kingdom (Great Britain made the first public territorial claim in 1908.) Během 2. světové války a po ní uplatňují nárok USA a Sovětský svaz. Již na začátku 20. století se můžeme setkat s návrhy, aby byla Antarktida považována za území, které budou vlastnit všechny národy (mezinárodní společenství jako celek). ANTARKTIDA 23 Překrývající se nárokovaná území: UK se pokusila územní spor s Argentinou a Chile řešit v roce 1955 před ICJ. Latinskoamerické země nesouhlasili s jurisdikcí. Smlouva o Antarktidě zmrazila územní nároky a znemožňuje vznášet nároky nové. Signatářské státy se nezřekly dříve vyhlášených práv nebo nároků na územní svrchovanost v Antarktidě, pouze je po dobu platnosti Smlouvy nebudou uplatňovat. The Antarctic Treaty was signed in Washington on 1 December 1959 (1961) by the twelve nations: Argentina, Australia, Belgium, Chile, France, Japan, New Zealand, Norway, South Africa, United Kingdom, United States and USSR. ANTARKTIDA 24 Antarktida může být využívána jen k mírovým účelům (čl. I). Smlouva zakázala jakákoli opatření vojenského charakteru, jako je vybudování vojenských základen a opevnění, konání vojenských manévrů, jakož i pokusy s jakýmikoli druhy zbraní. Dále byly zakázány jaderné výbuchy a také zneškodňování radioaktivního odpadového materiálu v Antarktidě. Smlouva zajišťuje svobodný vědecký výzkum a mezinárodní spolupráci v tomto směru (čl. III odst. 1 Smlouvy). Smlouva zajišťuje, že státy budou informovat ostatní smluvní strany o všech výpravách na Antarktidu nebo do Oblasti Antarktidy, o všech stanicích v Antarktidě provozovaných občany smluvní strany a o veškerém vojenském personálu či vybavení určeném k vyslání do Antarktidy (čl. VII odst. 5 Smlouvy). Původní signatáři Smluvní státy, které v Antarktidě vyvíjejí podstatnou vědeckou a výzkumnou činnost (jako je vybudování vědecké stanice nebo vyslání vědecké expedice – srov. čl. IX odst. 2 Smlouvy). Třetí kategorií tvoří ostatní smluvní státy Česká republika jako smluvní strana Smlouvy o Antarktidě získala na Konzultativním shromáždění smluvních stran Smlouvy o Antarktidě (ATCM) dne 29. května 2013 v Bruselu tzv. konzultativní status, tj. vyšší instuticionální postavení opravňující Českou republiku aktivně se účastnit výše uvedených shromáždění smluvních stran s hlasovacím právem a spolupodílet se na regulaci využívání Antarktidy a rozhodování o její budoucnosti, a to s platností od 1. dubna 2014. ANTARKTIDA 25 Antarktický smluvní systém (ATS) – komplex opatření regulujících vztahy mezi státy v oblasti Antarktidy. Smlouvu o Antarktidě doplnilo na 300 doporučení či speciálních mezinárodních smluv regulujících specifické otázky, aktů přijatých na Konzultativních zasedáních smluvních stran Smlouvy o Antarktidě. Úmluva o zachování antarktických tuleňů (CCAS, Londýn 1972) Úmluva o zachování antarktických mořských živých zdrojů (CCAMLR, Canberra, 1980) Madridský protokol. Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě (Madrid, 1991) Úmluva o úpravě činnosti týkající se nerostných zdrojů Antarktidy (CRAMRA, Wellington, 1988) CRAMRA aimed at: (a) assessing the possible impact on the environment of Antarctic mineral resource activities; (b) determining whether Antarctic mineral resource activities are acceptable; (c) governing the conduct of such Antarctic mineral resource activities as may be found acceptable; and (d) ensuring that any Antarctic mineral activities were undertaken in strict conformity with the Convention on the Regulation of Antarctic Mineral Resources. Mořské právo 26 Mořské právo 27 Hugo Grotius: I. Moře by mělo zůstat volné. II. Kdyby si Bůh nepřál, aby moře zůstalo volné, byly by všude stejné živočišné druhy, pročež by nebyla nutná námořní doprava. III. Oceány jsou příliš rozsáhlé na to, aby je mohla ovládat jediná mocnost. IV. H.G. připustil, že státy mohou uplatňovat teritoriální nárok vůči teritoriálním vodám, ale nemohou si nárokovat rozsáhlá moře či části ocenáů. V. H.G. usiloval o zajištění volné plavby pro nizozemskou námořní flotilu. Oponoval nárokům Španělska, Portugalska či Anglie, které nahlížely na moře jako na terra nullius. Mořské právo 28 Cannon-shot rule Pravidlo mezinárodního obyčejového práva, která státům umožňovalo uplatňovat suverenitu v pobřežním moři do 3 mil od pobřeží. Pravidlo se odvozuje ze skutečnosti, že pobřežní děla měla v 17. st. dostřl 3 míle. Terrae dominum finitur, ubi finitur armorium vis (vláda nad zemí končí tam, kde končí dostřel děl). Continental Shelf and natural resources In 1945, President Harry S Truman, responding in part to pressure from domestic oil interests, unilaterally extended United States jurisdiction over all natural resources on that nation's continental shelf - oil, gas, minerals, etc. This was the first major challenge to the freedom-of-the-seas doctrine. Other nations soon followed suit. “The Government of the US regards the natural resources of the subsoil and seabed of the continental shelf beneath the high seas but contiguous to the coasts of the US as appertaining to the US, subject to its jurisdiction and control.” The ICJ in 1969 referred to coastal rights over the continental shelf as being inherent. Mořské právo 29 Některá obyčejová pravidla mořského práva byla kodifikována v r. 1958 na Ženevské konferenci o mořském právu, kde byla přijata Úmluva o pobřežních vodách a pásmu souvislém, Úmluva o pevninské mělčině (tj. o kontinentálním šelfu), Úmluva o volném moři a Úmluva o ochraně biologického bohatství volného moře. Dne 10. 12. 1982 byla v Montego Bay na Jamajce přijata mnohostranná Úmluva OSN o mořském právu, která komplexně upavila otázky mořského práva a provedla nové vymezení mořských pásem. Mořské právo 30 Pobřežní moře je pásmo mořských vod, které přiléhá k pevninskému území a vnitřním vodám. Šíři pobřežního moře mohou státy stanovit jednostranným právním aktem. Státy přitom musejí respektovat maximální vnější hranici pobřežního moře, tj. 12 námořních mil (1 námořní míle = 1,85 km) měřených od základních linií. Obvyklá základní linie je linie největšího odlivu podél pobřeží, jak je zakreslena na námořních mapách úředně uznaných pobřežním státem. Na pobřežní moře, vzdušný prostor nad ním, jeho mořské dno a podzemí se vztahuje územní svrchovanost pobřežního státu (čl. 2). Pobřežní stát však musí umožnit právo pokojného proplutí pobřežním mořem pro lodě všech států, pobřežních i vnitrozemských (čl. 17 a násl.). Takové proplutí musí být nepřerušované a rychlé. Zahrnuje však zastavení a kotvení, pokud souvisejí s běžnou plavbou nebo se staly nezbytnými z důvodu vyšší moci či tísně. Proplutí je pokojné, pokud neohrožuje mír, veřejný pořádek nebo bezpečnost pobřežního státu. Podmořská plavidla jsou při proplutí povinna plout na povrchu a vztyčit svou vlajku. Mořské právo 31 Výlučná ekonomická zóna (exclusive economic zone) je oblast nacházející se za pobřežním moře. Pobřežní stát může stanovit šíři zóny jednostranným právním aktem, avšak výlučná ekonomická zóna nesmí být širší než 200 námořních mil od základních linií, od nichž se měří šíře pobřežního moře. Ve výlučné ekonomické zóně má pobřežní stát svrchovaná práva za účelem průzkumu a využívání přírodních zdrojů (živých či neživých) mořského dna a podzemí a vod nad nimi ležících, uchovávání těchto přírodních zdrojů a hospodaření s nimi. Pobřežní stát má svrchovaná práva také pokud jde o jiné činnosti tykající se hospodářského průzkumu a využívání zóny (např. výroba energie pomocí vody, proudů, větrů). Pobřežní stát má pravomoc i ve věcech zřizování a využívání umělých ostrovů, zařízení a staveb, mořského vědeckého výzkumu, ochrany a uchování mořského prostředí (čl. 56, čl. 60). Všechny státy mohou výlučnou ekonomickou zónu používat především ke svobodné plavbě lodí, přeletu letadel, kladení podmořských kabelů a potrubí. Mořské právo 32 Kontinentální šelf zahrnuje mořské dno a podzemí, které leží za hranicemi pobřežního moře pobřežního státu po celém přirozeném prodloužení jeho pevninského území k vnější hranici kontinentálního okraje nebo do vzdálenosti 200 námořních mil od základních linií tam, kde vnější hranice kontinentálního okraje této vzdálenosti nedosahuje. Pokud však kontinentální šelf geologicky pokračuje dál až za vzdálenost 200 námořních mil, může pobřežní stát vyhlásit za svůj kontinentální šelf mořské dno a jeho podzemí do vzdálenosti 350 námořních mil od základní linie. Tento vnější kontinentální šelf (outer continental shelf) se vyskytuje v celosvětovém měřítku asi v 29 situacích. Při využívání neživých zdrojů vnějšího kontinentálního šelfu (tj. přesahujícího 200 námořních mil) pobřežní stát musí odvádět platby nebo poskytovat příspěvky ve vytěžených surovinách Mezinárodní správě mořského dna. Pobřežní stát vykonává nad kontinentálním šelfem svrchovaná práva pouze za účelem jeho průzkumu a využívání jeho přírodních zdrojů. Takovou činnost nemůže provádět žádný jiný stát bez souhlasu pobřežního státu. Všechny státy však jsou oprávněny klást podmořské kabely a dálková potrubí v prostoru kontinentálního šelfu. Mořské vody nad kontinentálním šelfem a vzdušný prostor nad těmito vodami podléhají právnímu režimu volného moře (včetně zákazu přivlastnění ze strany států – res communis omnium). Mořské právo 33 Volné moře Článek 87 Svoboda volného moře 1. Volné moře je otevřeno všem státům, ať pobřežním nebo vnitrozemským. Svoboda volného moře se uplatňuje za podmínek stanovených touto Úmluvou a jinými pravidly mezinárodního práva. Zahrnuje, mimo jiné, pro pobřežní i vnitrozemské státy: (a) svobodu plavby; (b) svobodu přeletu; (c) svobodu kladení podmořských kabelů a dálkových potrubí v souladu s Částí VI; (d) svobodu budování umělých ostrovů a jiných za řízení dovolených mezinárodním právem v souladu s Částí VI; (e) svobodu rybolovu v souladu s podmínkami stanovenými v oddílu 2; (f) svobodu vědeckého výzkumu v souladu s Částmi VI a XIII. Článek 89 Neplatnost nároků na svrchovanost nad volným mořem Žádný stát si nemůže činit platné nároky na podrobení kterékoli části volného moře své svrchovanosti. Podmořské dno pod volným mořem je oblastí res communis omnium. Mořské právo – podmořské dno pod volným mořem 34 Článek 137 Právní status Oblasti a jejích zdrojů 1. Žádný stát nemůže uplatňovat nebo vykonávat svrchovanost nebo svrchovaná práva nad jakoukoli částí Oblasti anebo nad jejími zdroji a rovněž tak si žádný stát nebo fyzická či právnická osoba nemůže přivlastnit žádnou její část. Žádný takový nárok nebo vykonávání svrchovanosti nebo svrchovaných práv ani takové přivlastnění nebudou uznány. 2. Všechna práva na zdroje Oblasti náleží lidstvu jako celku, jehož jménem působí Úřad. Tyto zdroje nepodléhají zcizení. Nerosty získaní z Oblasti mohou být zcizeny pouze v souladu s touto Částí a s pravidly, předpisy a postupy Úřadu. Článek 136 Společné dědictví lidstva Oblast a její zdroje jsou společným dědictvím lidstva. Článek 140 Prospěch lidstva 1. Činnost v Oblasti, tak jak je konkrétně stanovena v této Části, se provádí ku prospěchu lidstva jako celku nezávisle na geografické poloze států, ať pobřežních nebo vnitrozemských, a se zvláštním ohledem na zájmy a potřeby rozvojových států a národů, které nedosáhly plné nezávislosti nebo jiného autonomního statusu uznávaného OSN v souladu s rezolucí Valného shromáždění 1514(XV) a s jinými příslušnými rezolucemi Valného shromáždění. Podmořské dno pod volným mořem je oblastí res communis omnium. Mořské právo 35 Mořské právo 36 Mezinárodní úřad pro mořské dno (ISA) Jménem lidstva jako celku organizuje a kontroluje činnost v Oblasti Mezinárodní správa mořského dna. Assembly (Shromáždění) (the supreme organ of the Authority, is composed of all States Parties to UNCLOS), Council (Rada) (consists of 36 members of the Authority (which are the same as States Parties) elected according to a complicated formula related to consumption and production of minerals and special interests, such as landlocked countries), Legal Commission (currently composed of 30 individual members elected by the Council), Technical Commission (currently composed of 30 individual members elected by the Council), Finance Committee, Secretariat. ISA udělil více než 30 licencí na průzkum podmořského dna. ISA vytváří regulaci těžby podmořského dna: Regulations on Prospecting and Exploration for Polymetallic Nodules in the Area (2000) Regulations on Prospecting and Exploration for Polymetallic Sulphides in the Area (2010) Regulations on Prospecting and Exploration for CobaltRich Crusts (2012) Draft Regulations on Exploitation of Mineral Resources in the Area (??) Mořské právo 37 Článek 153 Systém průzkumu a těžby 1. Úřad (ISA) jménem lidstva jako celku organizuje, provádí a kontroluje činnost v Oblasti v souladu s tímto článkem, jakož i s jinými příslušnými ustanoveními této Části a s příslušnými Přílohami a s pravidly, předpisy a postupy Úřadu. 2. Činnost v Oblasti provádějí, jak je stanoveno v odst. 3: (a) Podnik, a (b) ve spojení s Úřadem účastnické státy nebo státní podniky nebo fyzické či právnické osoby, které mají státní příslušnost účastnických států anebo jsou těmito státy nebo jejich státními příslušníky účinně kontrolovány, jestliže je tyto státy nebo jakákoli jejich skupina, která odpovídá požadavkům stanoveným v této Části a v Příloze III, navrhly. Koncept obalastí rezervovaných pro Podnik nebo rozvojové země. ŘEŠENÍ SPORŮ - Delimitace 38 Jurisdikce: 1) Mezinárodní tribunál pro mořské právo 2) Mezinárodní soudní dvůr 3) Arbitrážní tribunál (např. PCA) Článek 74 Delimitace výlučné ekonomické zóny mezi státy, které mají protilehlá nebo sousedící pobřeží 1. Delimitace výlučné ekonomické zóny mezi státy, které mají protilehlá nebo sousedící pobřeží, se stanoví dohodou na základě mezinárodního práva, jak je uvedeno v článku 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora, tak, aby bylo dosaženo spravedlivého řešení. 2. Není-li možné dosáhnout dohody v rozumné lhůtě, přistoupí dotčené státy k postupům stanoveným v Části XV. 3. Než bude uzavřena dohoda podle odst. 1, budou dotčené státy v duchu vzájemného porozumění a spolupráce všemožně usilovat o to, aby dosáhly prozatímního ujednání praktické povahy, a o to, aby během tohoto přechodného období neohrozily konečnou dohodu nebo nezabránily jejímu dosažení. Takové ujednání není na újmu konečné de-limitaci. 4. Kde je mezi dotčenými státy v platnosti dohoda, budou otázky týkající se de-limitace výlučné ekonomické zóny upraveny v souladu s ustanoveními takové dohody. Článek 83 Delimitace kontinentálního šelfu mezi státy, které mají protilehlá nebo sousedící pobřeží 1. Delimitace kontinentálního šelfu mezi státy, které mají protilehlé nebo sousedící pobřeží, se stanoví dohodou na základě mezinárodního práva, jak je uvedeno v čl. 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora, tak, aby bylo dosaženo spravedlivého řešení. 2. Není-li možné dosáhnout dohody v rozumné lhůtě, přistoupí dotčené státy k postupům stanoveným v Části XV. 3. Než bude uzavřena dohoda podle odst. 1, budou dotčené státy v duchu porozumění a spolupráce všemožně usilovat o to, aby dosáhly prozatímního ujednání praktické povahy, a o to, aby během tohoto přechodného období neohrozily konečnou dohodu nebo nezabránily jejímu dosažení. Takové ujednání není na újmu konečné de-limitaci. 4. Kde je mezi dotčenými státy v platnosti dohoda, budou otázky týkající se de-limitace kontinentálního šelfu upraveny v souladu s ustanoveními takové dohody. Kosmický prostor: Mezinárodní kosmické právo 39 Kosmická smlouva Dohoda o pomoci kosmonautům a jejich návratu a vrácení předmětů vypuštěných do kosmického prostoru Úmluva o mezinárodní odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty Úmluva o registraci objektů vypuštěných do kosmického prostoru, Dohoda upravující činnost států na Měsíci a jiných nebeských tělesech (Dohoda o Měsíci) Kosmický prostor 40 Kosmická smlouva Smluvní státy inspirovány velkými možnostmi, které se před lidstvem otevřely tím, že člověk vstoupil do kosmického prostoru, uznávajíce společný zájem celého lidstva na pokroku ve výzkumu a využívání kosmického prostoru pro mírové účely, přesvědčeny o tom, že výzkum a využívání kosmického prostoru mají být prováděny pro blaho všech národů bez ohledu na stupeň jejich hospodářského nebo vědeckého rozvoje, přejíce si přispět k široké mezinárodní spolupráci, pokud jde o vědecké a právní aspekty výzkumu a využívání kosmického prostoru pro mírové účely, Kosmický prostor 41 Kosmická smlouva Článek I Výzkum a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles se provádějí pro blaho a v zájmu všech zemí bez ohledu na jejich stupeň hospodářského a vědeckého rozvoje, a patří všemu lidstvu. Kosmický prostor včetně Měsíce a jiných nebeských těles je volný pro výzkum a využívání všemi státy bez jakékoli diskriminace, na základě rovnosti a podle mezinárodního práva a všechny oblasti nebeských těles jsou volně přístupné. V kosmickém prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles musí být svoboda vědeckého bádání a státy usnadňují a napomáhají mezinárodní spolupráci při takovém bádání. Kosmické aktivity musí být prováděny pro blaho a v zájmu všech zemí bez ohledu na jejich stupeň hospodářského a vědeckého rozvoje. Kosmický prostor je volný pro výzkum a využívání všem státy. V kosmickém prostoru platí svoboda vědeckého bádání. Kosmický prostor 42 Kosmická smlouva Článek II Kosmický prostor včetně Měsíce a jiných nebeských těles si jednotlivé státy nemohou přivlastnit prohlášením suverenity, užíváním, okupací nebo jakýmkoli jiným způsobem. Kosmický prostor je oblast považovaná za res communis omnium. Kosmický prostor 43 Kosmická smlouva Článek III Smluvní státy provádějí činnost při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles podle mezinárodního práva včetně Charty Organizace spojených národů, v zájmu zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a rozvoje mezinárodní spolupráce a porozumění. Článek IV Smluvní státy se zavazují neumísťovat na oběžnou dráhu kolem Země žádné objekty nesoucí jaderné zbraně nebo jakékoli jiné druhy zbraní hromadného ničení, nezavádět tyto zbraně na nebeská tělesa a nerozmísťovat tyto zbraně jakýmkoli jiným způsobem v kosmickém prostoru. Měsíc a jiná nebeská tělesa se využívají všemi smluvními státy výhradně pro mírové účely. Na nebeských tělesech se zakazuje budování vojenských základen, zařízení a opevnění, zkoušky jakýchkoli zbraní a provádění vojenských manévrů. Využívání vojenských osob pro vědecký výzkum a jakékoli jiné mírové účely není zakázáno. Používání jakékoli výstroje nebo zařízení nezbytného pro mírový výzkum Měsíce a jiných nebeských těles není rovněž zakázáno. Kosmické aktivity jsou prováděny v zájmu zachování mezinárodního míru a bezpečnosti Zákaz umisťovat na oběžnou dráhu, na nebeská tělesa či kamkoliv v kosmickém prostoru objekty nesoucí jaderné zbraně či zbraně hromadného ničení. Kosmický prostor 44 Kosmická smlouva Článek V Smluvní státy pokládají kosmonauty za vyslance lidstva v kosmickém prostoru a poskytnou jim všemožnou pomoc v případě nehody, tísně nebo nouzového přistání na území jiného smluvního státu nebo na volném moři. Jestliže kosmonauti přistanou tímto způsobem, dopraví se bezpečně a rychle do státu, v jehož rejstříku je kosmické plavidlo zapsáno. Při provádění činnosti v kosmickém prostoru a na nebeských tělesech poskytují kosmonauti jednoho smluvního státu všemožnou pomoc kosmonautům ostatních smluvních států. Smluvní státy okamžitě informují ostatní smluvní státy nebo generálního tajemníka Organizace spojených národů o jakýchkoli jevech, jež zjistí v kosmickém prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles a které by mohly být nebezpečné pro život nebo zdraví kosmonautů. Kosmonauti jsou vyslanci lidstva. Kosmický prostor 45 Kosmická smlouva Článek VI Smluvní státy nesou mezinárodní odpovědnost za národní činnost v kosmickém prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles, ať již tuto činnost provádí vládní organizace nebo nevládní instituce, a za to, že národní činnost se provádí v souladu s ustanoveními obsaženými v této smlouvě. Činnost nevládních institucí v kosmickém prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles povoluje a trvale kontroluje příslušný smluvní stát. (…) Článek VII Každý smluvní stát, který vypouští nebo obstarává vypouštění objektů do kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles, a každý smluvní stát, z jehož území nebo zařízení se objekt vypouští, je mezinárodně odpovědný za škody způsobené těmito objekty nebo jejich součástmi jiné smluvní straně nebo jejím fyzickým či právnickým osobám na Zemi, ve vzdušném prostoru nebo v kosmickém prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles. Článek VIII Smluvní stát, v jehož rejstříku je objekt vypuštěný do kosmického prostoru zapsán, si zachovává jurisdikci a kontrolu nad tímto objektem a nad jeho celou posádkou po dobu, kdy se nachází v kosmickém prostoru nebo na nebeském tělese. Mezinárodněprávní odpovědnost státu za aktivity nestátních aktérů. Státy mají povinnost povolovat a trvale kontrolovat činnost nestátních aktérů. Odpovědnost za škody způsobené jiným smluvním stranám nebo jejím fyzickým a právnickým osobám na Zemi, ve vzduchu nebo v kosmickém prostoru. Kosmický prostor 46 Kosmická smlouva Článek IX Při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles se smluvní státy řídí zásadou spolupráce a vzájemné pomoci a provádějí svou veškerou činnost v kosmickém prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles s náležitým ohledem na obdobné zájmy všech ostatních smluvních států. Smluvní státy provádějí studium kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles a jejich výzkum tak, aby předešly jejich škodlivému zamořování a rovněž nežádoucím změnám v okolí Země, které by mohly nastat přenesením mimozemské hmoty a pokud je to nezbytné, činí proti tomu příslušná opatření. Jestliže má smluvní stát důvodné obavy, že činnost nebo pokus, které připravuje nebo které připravují jeho státní příslušníci v kosmickém prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles, by mohly škodlivě působit na činnost ostatních smluvních států při mírovém výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles, provede před započetím jakékoli takové činnosti nebo pokusu potřebné mezinárodní konzultace. Smluvní stát, který má důvodné obavy, že činnost nebo pokus, které připravuje jiný smluvní stát v kosmickém prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles, by mohly škodlivě působit na činnost při mírovém výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles, může požadovat konzultace o takové činnosti nebo pokusu. Zásada spolupráce Povinnost náležitě zohledňovat zájmy ostatních smluvních států Pokud nejsou zájmy ostatních států zohledněny a mohou škodlivě působit na činnost ostatních členských států Kosmický prostor 47 Kosmická smlouva Článek XII Všechny stanice, zařízení, výstroj a kosmická plavidla na Měsíci a jiných nebeských tělesech jsou volně přístupné představitelům ostatních smluvních stran na základě vzájemnosti. Tito představitelé předem v rozumné lhůtě oznámí plánovanou návštěvu, aby mohly být provedeny potřebné konzultace a učiněna maximální opatření k zajištění bezpečnosti a k tomu, aby nebyla narušena normální činnost zařízení, jež má být navštíveno. 48 Děkuji za pozornost.