SAÚDSKÁ ARÁBIE
stručný vývoj
Marek Čejka
Kmenová mapa Arábie
Osmanská Mekka
První Saúdský stát
(1744–1818)
SALAFISMUS (SALAFÍJA)
 Široký myšlenkový proud v rámci sunnitského islámu, který
odkazuje na „odkaz předků prvních generací islámu“
 Různé verze salafismu se odlišují v rámci muslimského světa:
 Většina salafistů nemá zájem o politiku (kvietismus). Muhammad
Al-Albání (1914–1999), Abd al-Azíz ibn Baz (1910–1999) Muhammad
ibn al-Utajmín (1925–2001).
 Menší část se politicky angažuje (Egypt). Safar al-Hawálí (1950),
Salman al-Auda (1956)
 Malá část „salafističtí džihádisté“. Usáma bin Ládin (1957-2011).
 Salafismus často nepřesně interpretován jako synonymum
wahhábismu. K většímu propojení s wahhábismem došlo až
mnohem později při emigraci egyptských salafistů do
Saúdské Arábie za Násira (60. léta XX. stol.)
 Egyptská modernistická salafíja: Zrodila se hlavně v 19. stol.
a snaží se upozornit na „úpadkové - neislámské“ tendence
v rámci islámu a návrat k islámským kořenům.
 Významní myslitelé: Muhammad Abdu (1849–1905)
Rašíd Ridá (1865–1935) Al-Afghání (1838–1897)
Salafisté
Lokální kořeny salafismu
WAHHÁBISMUS
WAHHÁBISMUS následuje učení Muhammada Ibn Abd Al-Wahhába
(1703–1792), který žil na území dnešní Saúdské Arábie.
 REFORMISTICKÉ ISLÁMSKÉ HNUTÍ usilující o obrodu islámu v Arábii s
cílem navrátit islám k jeho zdrojům tj., k víře a praxi rané islámské
obce. Klade důraz na ryzí monoteismus (jeho stoupenci si sami říkali
muwahhidún – „unitáři“), na Boží transcendenci a na puritánskou
přísnost.
 rigorózní až doslovný výklad Koránu a očištění islámu od cizích vlivů a
modernizačních snah – vliv učení Ibn Tajjmíji (1263–1328), hanbalovská
právní škola
 expanzivnost, černobílé vidění světa (Svět islámu vs. Svět války)
netolerance, džihád meče
 1744–1818 první Saúdský stát V r. 1744 uzavřel Al-Wahháb spojenectví
s emírem Muhammadem Ibn Saúdem (zemřel 1765), který se pak
postavil do čela wahhábistického hnutí. Časté konflikty s okolím.
 V ší´itském islámu, súfismu, jakýmkoliv (i domnělým) odchylkám od
monoteismu vidí herezi, stejně jako odsuzuje jakékoliv uctívání hrobů
imámů a proroků islámu (devastace Mohamedova hrobu, 1802
vypleněna Karbalá).
 1818 Wahhábisté poraženi osmanským sultánem, na počátku 20. století
však (s podporou Britů) znovu ovládnou Arabský poloostrov
 V pozdější Saúdské Arábii (která vznikla 1932) se wahhábismus stal
státním náboženstvím.
Arabský poloostrov 1905-1923
Saúdové vs. Hášimovci (1924-25)
Britové a Saúdové
ICHWÁN („Bratrstvo“)
 Puritánské wahhábistické hnutí odmítající
náboženské reformy, sekularizaci státu a zavádění
technického pokroku. Šlo o nejradikálnější odnož
wahhábovské reformace, která byla činná v Arábii
především počátkem 20. století.
 Významnými vůdci hnutí byli Ibn Humajd, AdDawiš
a Ibn Hithlajn. Jejich stoupenci bojovali od
r.1924 proti vládě Ibn Saúda (pozdějšího saúdského
krále), neboť podle ichwánu islám uznává pouze
volené vůdce a nikoli dynastie. V letech 1929-30
bylo hnutí potlačeno.
 V 70.letech došlo v Saudské Arábii ke
krátkodobé obnově tohoto hnutí, jehož
stoupenci (mnohdy potomci vůdců hnutí
původního) obsadili 20.listopadu 1979 Velkou
mešitu v Mekce při krvavém pokusu o svržení
monarchie.
Nezaměňovat s Ichwán al-muslimín
(Muslimské bratrstvo v Egyptě).
ICHWÁN
Ibn Hithlajn (uprostřed beze zbraně) a Sultán bin Bajad Al-Utajbí
Abd al-Azíz Ibn Saúd
(1875-1953)
vláda: 1932-1953
Saúdská ropa
ARAMCO (od 1933)
Saúd bin Abd al-Azíz (1902-1969)
vláda: 1953-1964
Fajsal bin Abd al-Azíz (1906-1975)
vláda: 1962-1975
Chálid bin Abd al-Azíz (1913-1982)
vláda: 1975-1982
Obsazení mešity v Mekce
prosinec 1979
Džuhajman
al-Utajbí
(1936-79)
Počátky saúdského exportu radikalismu:
Abdulláh AZZÁM (1941–1989)
teolog – obhajoval
pomoc Afgháncům v
boji proti SSSR jako
obranný džihád
1979 – vydal fatwu
„Obrana muslimské
půdy – nejdůležitější
povinnost hned po
víře“
duchovní učitel
Usámy Bin Ládina
Mladý Usáma bin Ládin
Mudžáhídové proti sovětské
okupaci v Afghánistánu
Salafistický džihádismus
 S pojmem přišel Gilles Kepel
 Relativně nový trend
Zdroj: Rand
Fahd bin Abd al-Azíz (1921-2005)
vláda: 1982-2005 (de facto jen do 1996)
Abdulláh bin Abd al-Azíz (1925-2015)
vláda: 2005-2015, regent: 1996-2005
Salmán bin Abd al-Azíz (1935)
vláda: od 2015
Muhammad bin Salmán (1985)
korunní princ, alias: MBS
Některé další státy Arabského
poloostrova
 Státy jako SAE, Kuvajt, Katar atd. byly většinou spojeny s
historickou vládou určitého klanu nad konkrétním územím
 V oblasti SAE byly tradičně nejvlivnější rodiny Al-Nahján
(emirát Abú Zabí) a Al-Maktúm (emirát Dubaj)
 V Kataru rodina Al-Sání
 V Kuvajtu rodina Al-Sabah
 V polovině 19. století se tyto území obvykle stávají britskými
protektoráty, takzvaně „smluvními státy“ (angl. trucial states)
(Britové většinou nesou odpovědnost za zahraniční politiku –
emiráty jsou obvykle důležitými strategickými body pro
britské zájmy)
 Význam stoupá s objevením ropy (což je ale až většinou v
druhé polovině 20. století) – stoupá zájem USA o oblast
(základny)
Arabský poloostrov a britské
zájmy 1905-1923
Nezávislost zemí Zálivu
 Spojené arabské emiráty – vytvoření společné federace 1971
(sedmi emirátů - Abú Zabí, Adžmán, Dubaj, Fudžajra, Rás alChajma,
Umm al-Kuvajn a Šardžá)
 Katar (nezávislost 1971)
 Království Bahrajn (nezávislost 1971)
 Kuvajt (nezávislost 1961)
 Omán (nezávislost 1964)
Děkuji za pozornost!
Pro další informace sledujte:
http://blizky-vychod.blogspot.com
Publikace:
 Izrael a Palestina (2022)
 Korán, meč a volební urna (2020)
 Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009)
 Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007)
 Rabíni naší doby (2010, spoluaut.)
 Rabbis of our Time (2015, Routledge)
 Dějiny moderního Izraele (2011)
 Lidé svatých zemí (2012)