Francouzská politika a politické strany Doc. Mgr. Michal Pink, Ph.D. pink@fss.muni.cz III. Republika •vzniká na konci „nepříjemné války“, podepsáno je jen příměří •pro dohodu se hledá nová legitimita z voleb, únor 1871, tradice VFBR •5 základních rodin, směrů: •pravice zastánci hraběte de Chambord, legitimisté a lehká jízda po jejich pravici, zastánci Karla X. – zastánci monarchie, starých pořádků, nejednotní •další proud na pravici, spíše do středu představují Orleánisté, zastánci Ludvíka Filipa – rovněž spíše pro monarchii, ale s jinou představou •levý střed parlamentní monarchisté, konzervativní republika •Republikánská levice: Jules Ferry, Jules Gréve •Republikánská unie: León Gambetta, Louis Blanc • • Pařížská komuna •Souběžně během jara 1871 v Paříži existuje tzv. „Pařížská komuna“ •Národní garda nahradí policii a armádu, •Odstranění stávajícího státního systému, •Zavedení nových orgánů moci, nová ekonomika – družstevnictví •Zavedení volených a sesaditelných úředníků, referendum •Zavedení sociálních opatření ve prospěch pracujících – znárodnění •Bezplatné vyučování, Řešení bytové politiky - redistribuce •Spoluúčast dělníků při vedení podniku •Vyhlášení rovnoprávnosti žen • III. Republika – ustavení • •trojice zákonů: •„zákon Rivet“: upřesnil a omezil pravomoci • prozatímního prezidenta, především podřízenost Národnímu shromáždění •„zákon třiceti“ neboli zákon „de Broglie“ vzniká jako reakce na porušení BDX dohody o neutralitě režimu, především prohloubení odpovědnosti vůči NS, interpelace atd. •„zákon o sedmiletém období“, který uvedl do funkce Patrice Mac-Mahóna • III. Republiky – jaký režim? •Na konci května 1871 se začíná s definitivním ustavováním nového systému: •1875 dodatek „Wallon“, prezidenta volí poslanci a senátoři 353 Pro/352 Proti •1879 - ústava „Grévy“, Upřímně oddaný zákonu parlamentního režimu nikdy nepůjdu do souboje s národní vůlí reprezentovanou jejími ústavními orgány - konec všech monarchistických nadějí •1875 - 1940, pouze tři návrhy na změnu ústavy •Režim nic moc, vládní nestabilita „chatrná politická morálka“ (korupce, financování Panamského kanálu, aféra Stavisky - Viktor Kožený židovského původu ve Francii), slabé prezidentské pravomoci, silné otřesy a pokusy o převrat (skoro úspěšné) •Jasné dělení společnosti - Dreyfusova Aféra (referát) •Období velkého světového rozmachu Francie, koloniální říše, nabírá na důležitosti i po roce 1918 (Libanon, Sýrie) • III. Republika Vichy •Základ - Philippe Pétain, hrdina Velké války od Verdunu, •Negace III. Republiky, depolitizace, zásadní změny v • každodenním životě, zachováno po celou dobu režimu •První změnou byl nový název státu, ze kterého se vytratil výraz „republika“, i když republikánské zřízení bylo podle ústavy zachováno. Francie nebyla nadále republikou, ale Francouzským státem - État Français, s novou symbolikou •(francisque - franská sekera) a novým heslem (Travail, famille, patrie - Práce, rodina, vlast), které nahradilo tradiční triádu zavedenou francouzskou revolucí. •Politické strany byly zrušeny, ale nebyla ustanovena jedna jediná všemocná politická strana, jak by napovídala teorie totalitních režimů. •Byl to politický systém bez politických stran a hlava státu (maršál Pétain) soustředila ve svých rukou veškerou moc. • Olivier Duhamel – Vichy •1) První fáze začíná zánikem třetí republiky 10. července 1940, • Pétain legálně obdržel veškerou moc do svých rukou, a končí • odvoláním předsedy vlády Pierra Lavala v polovině prosince 1940. •2) Druhá fáze je obdobím, kdy vládne společně s Pétainem ministerský předseda admirál Darlan. Dochází k hlavnímu rozvoji režimu, nové orgány zastupující zájmy, korporativní instituce a zájmové svazy, je jmenována Národní rada (Conseil national) jako náhražka zákonodárného sboru. Většina Francouzů, včetně vlády věří ve vítězství německé armády, aktivně se přibližují „Říši“. •Francie byla přesvědčena, že s ní bude Německo jednat po vítězné válce jako s rovným partnerem a společně se aktivně chopí role „stavebního inženýra“ nového (minimálně) evropského zřízení. •3) Počátek třetího období spadá do přelomu jara a léta 1942, kdy se moci spolu s Pétainem opět ujímá Laval a obsazuje post ministerského předsedy. V průběhu této etapy došlo k okupaci celého území Francie a ke slovu se postupně dostaly donucovací prostředky bezpečnostních, paramilitárních jednotek, které se snažily násilím vnutit to, co nedokázala Národní revoluce. •Konec třetí vývojové fáze režimu je shodný s jeho pádem v srpnu 1944. IV. Republika •vznik za společensky problematických • okolností (vláda zrádců, nelegitimní od • podepsání příměří apod.) •legitimita skrze referendum, dvě otázky, obě ANO •nové volby, včetně žen, které se poprvé dostaly k hlasovacím urnám •„Matrix“ stranického systému, parlamentarismus nade vše! Problém s komunistickou stranou a nespokojeností de Gaulla •Nyní je toto období vnímáno s despektem, ale položila základy moderní společnosti a evropské integrace •Problém rozpadu režimu, dekolonizace (Indočína, Alžírská válka atd.) • IV. Republika V. Republika •semiprezidentský systém, velice pružný a ve své podstatě flexibilní •přímo volený prezident 7, 5 let, prezident volený jinak než parlamentem •pravomoci prezidenta mají nárazový charakter, zákazy, mimořádné situace, nejedná se tedy o vševládnoucího prezidenta •přímo volený parlament (5 let), a jemu „odpovědná“ vláda s premiérem a jeho pravomocemi •jedná se o střídání prezidentské a parlamentní fáze • V. Republika V. Republika po 1965 – semiprezidencialismus •hlava státu je volena všelidovou volbou, přímo •hlava sátu sdílí exekutivní moc s premiérem, duální autorita •prezident je nezávislý na parlamentu, není však oprávněn vládnout sám či přímo, jeho vůle musí být tlumočena vládou a procházet přes její rozhodnutí •premiér a vláda představují instituce nezávislé na prezidentovi a jsou závislé na parlamentu •duální struktura autority poloprezidentského systému umožňuje různé vyvažování a přesunování mocenské převahy • Podoba režimu ve Francii dle O. Duhamela •Plebiscitární prezidencialismus 1958 – 1962: Referendum slouží jako nástroj obcházení parlamentu a vládne se přímo •Absolutní prezidencialismus 62 – 74, 81 – 86, 02 – 06, 06 – 22: •Prez. – Vláda – AN •Racionalizovaný prezident 1974 – 1981, 1988 – 93, 1995 – 97, 2022: •Prez.- vláda /AN •Kohabitace - neutralizovaný prezidencialismus 1986 – 1988, 93 – 95, 97 – 02 • Závěrem •Moderní Francie 1871 – 1958? 1981?2002? 2020 •Různé politické režimy s různou mírnou úspěšnosti •Do roku 1958 – parlamentní režim, minimální role exekutivy, stabilita? •1958 – V. republika a posílení role prezidenta •Flexibilní, poloprezidentský režim, důležitá role vedení Francie •Nutno interpretovat režim na pozadí vládnoucího prezidenta a vlády