Domov Svět Názory Reportérky Změny klimatu Město Podcast
Přijímací zkoušky na víceletá gymnázia jsou bojem o poziční výhody
Tomáš Katrňák
Na vysokou školu se hlásí té měr 100 % absolventů víceletých gymnázií, 90 % čtyřletých gymnázií, 72 % středních odborných škol s maturitou a 35 % středních odborných učilišť s maturitou. Podobně nerovnoměrně je také samotné přijetí na vysokou školu,
V pátek 25. dubna stojím před jedním z brnenských víceletých gymnázií. Ráno lehce sprchlo. Nyní se vyjasnilo, i když olověné nebe stále visí nízko nad obzorem. Pozorují rodiče, kteří se tlačí před vstupem do gymnázia. Hledají v papírech vyvěšených na vstupních dveřích, jestli jejich dítě uspělo při přijímacích zkouškách. Stejná situace se odehrává v celé zemi.
Paralelní vzdělávací větev k základní škole nutí rodiče hrbit se před dveřmi víceletých gymnázií. A devět z deseti z nich odchází s povislými rameny. Bez úsměvu na tvária s uchem přitisknutým k mobilnímu telefonu. Jejich dítě neuspělo. Proč k tomu dochází? Proč jsou rodiče ochotni absolvovat strastiplnou cestu SCIO testů a přijímacích zkoušek na veřejná víceletá gymnázia, když se mohou jejích děti bez problémů vzdělávat na základních školách?
Abychom odpověděli na tuto otázku, musíme se zbavit tradiční představy o vzdělanostních stupních jako absolutních kategoriích. Podle této představy platí, že získaný stupeň vzdělání přináší také určitou pozici na trhu práce a jí odpovídající příjem.
V době vzdělanostních expanzí (růstu počtu míst ve středním vzdělávání nebo na vysokých školách), k nimž dochází v západoevropských zemích od 70. lei 20. století a u nás s dvacetiletým zpožděním, sociologové takovou představu opouštějí. Čím dál tím méně totiž koresponduje se sociální realitou. Vzdelanostní stupně začínají konceptualizovat v relativních kategoriích. Jako poziční výhody. O co jde7
Představme si, že máme kohortu mladých, v níž má 60 % vysokoškolský diplom. Můžeme se bud spokojit s konstatováním, že v takové skupině již vysokoškolské vzděláni není tím, co bylo před deseti lety, kdy vysokoškolský diplom mělo 20% mladých. Lehce pak přijmeme závěr, že vysokoškolské diplomy devalvují. To udělají zastánci tradičního pohledu na vzdělání, ti kteří chápou získané vzdelanostní stupně v absolutní rovině.
Oproti tomu se však můžeme nad touto masou vysokoškoláků znovu zamyslet a konstatovat, že mezi nimi rozdíly existuji, jsou to však rozdíly relativní. Jsem-li součástí této masy, tak jsou tyto rozdíly dané tím, kolik vysokoškoláků je v pomyslném žebříčku přede mnou a kolik za mnou. A to se liší žebříček od žebříčku. Záleží vždy na kritériu, které zvolíme. Všichni máme stejné vzdělání, nicméně to, v čem se lišíme, co trh práce zhodnocuje, se mění.
Výhoda není dána samotným vzděláním, ale tím, jak si v rámci stejného stupně vzděláni moje konkrétní vzdělání stojí. Tedy jaké" nebo přesněji řečeno „kolik" mám vzdělání vzhledem k ostatním. V tom spočívá pointa relativního pojímáni vzdělání. Zaměstnavatelé zhodnocují jiné aspekty vzdělání dnes a jiné budou zhodnocovat zítra, protože trh práce se proměňuje. Začneme-li takto vnimat vzdelanostní stupně v době vzdelanostní expanze, mnohé z toho, co nám zůstává zastřeno, se projasní.
Z tohoto úhlu pohledu se vraťme k tomu, co se každoročně odehrává u přijímacích zkoušek na víceletá gymnázia. Není to pak boj o vyšší vzdělání potomků, je to boj o jejich poziční výhodu ve srovnání s ostatními maturanty. Nejde totiž již o to, zdali dítě maturitu získá nebo nikoliv (tu ziská při vzdelanostní expanzi v každém ohledu), ale o to, jaká maturita to bude. Přesněji řečeno z jaké školy. A maturita z víceletého gymnázia znamená ve srovnáni s jinými maturitami poziční výhodu.
O víceletá gymnázia je ve srovnání s ostatními variantami maturitního vzdělávání totiž čím dál tím vyšší zájem. Foto Bohuslav Štěpánek, Mediafax
2
Má něco navíc, co v její definici jako absolutní kategorii není zohledněno. Sociologové pak konstruují nej různějších typů vzdělá n o st nich indexů, kterě by indikovaly kompetitivní výhody spojené s variantami stejného stupně vzdělání. Čest í rodiče tuto sk u tečno st, zdá se, vel m i b rzo p oc ho pi li. 0 vícel etá gymnázia je ve srovnání s ostatními variantami mat u rit ní ho vzdělává ní totiž čím dál tím vyšší zájem. A statistické údaje jím v tom dávají zapravdu. Uveďme si pro představu nékolikz nich.
Na vysokou školu se hlásí téměř 100 % absolventů víceletých gymnázií, 90 % absolventů čtyřletých gymnázií, 71% absolventů středních odborných Skol s maturitou a 35 K absolventů středních odborných učilišť s maturitou.
Podobně nerovnoměrně je rozloženo také samotné přijetí na vysokou školu. A rozd í ly exi st u j í také v p ravdépodobnost i do ko n čen í vy so koš ko Iské ho st u d ia. Nap rí klad vysoko u škol u p řed čas n ě opust í as i S K abso Ivent ů víceletých gymnáz i í, l í % abs o Ivent ů čtyřletýc h gy ni náz i í, 22 % absolve n tů s tředn í ch o d bo rnýc h škol a 40 % absolventů středních odborných učilišť s maturitou.
Ministerstvo sice dotuje výuku žáků v základních školách a na víceletých gymnáziích stejnou částkou, na krajské úrovni je však s těmito sumami manipulováno ve prospěch žáků víceletých gymnázií. Systémově se tak udržuje pobitu i výhoda studia na víceletých gymnáz i ich ve srovnání s jinými formami studia, které poskytují stejný stupeň vzdělání.
Zaparkují-lí tedy rodiče své potomky na víceletá gymnázia, dostanou je do skupiny dětí, které mají ve srovnání se svými vrstevníky studujícími na jiných školách vyšší asp i race j ít na vys o ko u š ko1u, vyšší pravd ěpod ob n ost d ostat se ta m a vyso koškol s ké vzdělání také dokončit. Přitom z hlediska absolutního označuje jejích maturitní vysvědčeni stejný st li p e ň vzdělání, jako z jakékoliv jiné střední školy s maturitou. Z hlediska relativního tomu však tak není.
VBmě je rozhodnuto. Další kolo přijímaček na veřejná víceletá gymnázia zase za rok. Vyšlo slunce a dav před vstupem do gymnázia začal řídnout. Kdosi se při odchodu sám sebe nahlas ptá: „Když je o to takový zájem, nechápu, proč otevírají pouze jednu třídu?1 Selský rozum zde uhodil hřebíček na hlavičku. Odpověd je totiž jednoduchá.
Pokud by k tomu došlo a většina nebo dokonce všichni odmítnutí by byli přijati, poziční výhoda, o kterou se tu hraje, by přestala existovat. Víceletá gymnázia by přišla o důvod své existence. Žádný dav roztřesených rodičů by se nesrotil, nikdo by nebyl rozčarován, nikdo by se neradoval. Pozice základních škol by posílila, sociální rovnost p řed maturitním vzděláváním by vzrostla a český vzdělávací systém by byl spravedlivější.