SOCIÁLNÍ PRÁCE S INTERAKCEMI RODIN
44
CÍL: Naučit se hledat a reflektovat svůj vlastní přístup rociáhíno pracovníka ke klientům s akcentem na oblast rodin -> Hledání odpovědi na otázku: Jaká je progra r>o/č teorie sociální práce s rodinami v sociálně-právní ochraně dětí a sociálních službách ČR?"
45
Jaká je programová teorie sociální práce s rodinami v sociálně-právní ochraně dětí a sociálních službách ČR?
Podle Danermark a kol. (2005) je úkolem sociálních věd emancipovat společnost od nevědomosti d z ní plynoucích omezení, v případě sociálních věd aplikovaných také emancipovatspolečnost od problémů.
Pro dosažení tohoto cíle je důležité rozšiřování a prohlubování znalostí oboru, současna vľak platí, že na rozvoj sociálních oborů existuje řada pohledů a je využívána řada výzkumných modelů (Babbie, ,.0J0<
Zároveň sociální vědci jako Sayer (2003) nebo Houston (2010) upczoi .v.ij:, že pro obohacování a využívání znalostní báze není žádoucí prostá kumulace poznatků, ale je potřeba usilovat o jejich reflexi, generalizaci a přenositelnost, jen tak může docházet k rozvoji oboru a adekvátním reakcím na aktuenísnoiečenské problémy.
Program = Přístup (sociálního pracovníka; = soubor zdrojů, aktivit a očekávaných výsledků zaměřených na jeden nebo více cílů (H. T. Chen, 2015; Newcomcr Q a'., 2010).
Programy jsou podrobrěji loiceptualizovány pomocí teorie programů - zlepšují zobecnitelnost výsledků evaluace, postupují v teorii ^cOáln'ch věd a dosahují konsenzu při plánování programů (Conrad & Miller, 1987).
Pokud teoiie programu nahrnuje explicitní vyjádření základních předpokladů o tom, jak by měl program fungovat, pak je potenciál užitečnost programu (Newcomer et al., 2010) mnohem větší.
Pro Pattona (1994) je programová teorie vyjádřením přístupu aktérů. Pro Katz et al. (2021) je praxe sociální práce složená z různých prostředí, přičemž jádrem přístupu jsou agregované konkrétní činnosti, které vedou ke změně v životě klientů.
Jaká je programová teorie sociální práce s rodinami v sociál ně-právní ochraně dětí a sociálních službách ČR? Programová teorie jako konceptualizace
Danemark a kol. (2005) zdůrazňují, že mít ani sdílet znalost reality není (ncžné bezprostředně, vždy je nezbytně koncepčně zprostředkována. Objekty společenských věd lze proto chápat po     prostřednictvím pojmů.
K zajištění toho, aby všichni pracovali se stejnou definicí a merualním obrazem pojmu, je potřeba jeho konceptualizace (Berg, 2001).
Mueller (2011) konstatuje, že cílem kor.ceotua'iiace ve společenských vědách je standardizovat význam klíčových pojmů. A dále, že rozvoj teorií a konr.tpvi' proto nemusí být pouze prostředkem ke zlepšení kvality empirických studií, pro sociálnívědy může být tak^ clem iám o sobě.
Pro oblast sociální oace například Payne (2020), Cheetham et al (1992) nebo Kj0rstad (2019) upozorňují, že je stále patrný nedosifit^k poznatků a modelů o vlivu intervencí sociálních pracovníků na životní situace klientů.
Součas.iě je p?trró c'oava z nemožnosti jejich generalizace a přenositelnosti, protože přístupy sociálních pracovníků se zdají být v\so:o individualizované s ohledem na jedinečnost klientů, komplikovanost problémů cílových skupin, služeb, organizací apod.
47
Jaká je programová teorie sociální práce s rodinami v sociálně-právní ochraně dětí a sociálních službách ^? Konceptualizace sociální práce jako práce s interakcemi
Takto pojatá sociální práce se může opřít například o tvrzení Simmel (1997,. že společnost podle existuje tam, kde je několik individuí ve vzájemném vztahu. Nebo tvrzení Giddense (líľ'rtO, že člověk realizuje svůj život skrze adekvátní spojení mezi lidmi. Podle Strmisky (1996) každá entita lidského ži vcra je popsatelná pomocí sociálních interakcí.
Strmiska (1996) vymezuje interakce jako vzájemné pocení dvou nebo více činitelů, blíže pak, že jsou to takové procesy, jejichž podstatou je působení jednoho jeon^jícíno na jiného jednajícího, „jednající činitel" může zahrnovat jednotlivce, skupiny jednotlivců i části sebe samo, soar.rnně se pak hovoří o aktérech sociálních interakcí. Strmiska (1996) dále zmiňuje, že interakce se rozvíjí na růdných úrovních a hladina úrovně je dána vymezením jednajících / aktérů interakcí, a to od jednotlivých osob až ,.o komplexní sociální systémy.
Interakce jsou "extrém každodenního života člověka. Na nejjednodušší úrovni lidé sociálně interagují s členy rodiny v domácno:1 i, y) sousedy v n^-cl, s úředníky v bance, prodavači na trhu atd. (Dautenhahn, 2007).
48
Jaká je programová teorie sociální práce s rodinami v sociálně-právní ochraně dětí a sp^inícii službách ČR?
O přístupu sociálního pracovníka lze podle Payne (2020) hovořit od mon?r li, kdy v praxi začne se svými klienty uskutečňovat obdobné typy interakcí. Klienta například Navrátil vymezuje jako člověka, který vstoupí do
interakce se sociálním pracovníkem.
Pro Musila (2013) je tak základní podmínkou or^ vykc.i sociální práce je porozumění interakcím mezi lidmi a subjekty jejich sociálního prostředí, přesněj' řtceno řetězením vzájemných akcí a reakcí mezi klienty a subjekty jejich životních situací.
Podobně Payne (2006) n^bc> Kennessey (2011) zdůrazňují, že podstatou sociální práce je realizování pomoci v síti mezilidských vrtuhu, .cteré mohou mít nejrůznější podobu a úkolem sociální práce je věnovat pozornost těm vztahům, kte e;scu (také potenciálně)problematické.
49
Jaká je programová teorie sociální práce s rodinami v sociálně-právní ochraně dětí a sociálních službách ČR? Konceptualizace sociální práce jako sociálního jednání
• WEBER:
• lidské chování: všechna vnější a vnitřní konání, opomíjení nebo i strpěl něčeho atd.
• jednání: je podřízeno lidskému chovania odlišuje setím, že;tí(Jn.)jíu individuum nebo jednající skupina spojují se svým chováním nějaký subjektivní smysl, vět^nc u*u vědom ováný
• sociální jednání: je podřízeno jednání a odlišuje se tím, le míněný subjektivní smysl jednání vztahuje na chování ostatních a podle něhož se průběh je rvr í orientuje
• ze sociálního jednání následně vznikaj'sloI;iější sociální útvary, které jsou udržovány v chodu prostřednictvím konkrétních jednán .? jejich orientací na určite aktéry
• vzniká a udržuje se a zaniká tak r.apř. skupina, instituce, konflikt, tržní směna, konkurence, solidarita, naděje, prostituce, práte'ství, pieta atp.
• jednáním se také kcnaiizují určité hodnoty, které aktér vyznává, zároveň jsou pro něj důležitá pravidla a očekávání, ď/noucí ze sociálních rolí, které hraje, nebo cílové orientace, Které zamýšlí
Sociální práce:
-> sociál' ,-»ráce je sociální jednání profesně orientované na chování aktérů životní situace jednotlivců nebo skupin, s úmyslem ovlivnit chování těchto aktérů tak, aby jejich interakce byly vzájemně přijatelné
50
Jaká je programová teorie sociální práce s rodinami v sociálně-právní ochraně dětí a sociálních službách ČR?
Nalézt odpovídající definici rodiny je obtížné nejen s ohledem na různé oblasti použití tohoto pojmu, ale i vzhledem k proměnlivým hodnotovým východiskům v závislosti na kulturním a civilizačním prostředí dóné společnosti.
V jednotlivých vědních odvětvích a jejich partikulárních oborech se proto výľnam iohoto termínu liší v závislosti na metodologických postupech (které jsou samy o sobě variabilní), oblasti výzkunu a pojmovém ústrojí.
Je proto nemožné hovořit o jediném pevném všeobecně Dřftmjplfn pojmu rodiny, ale spíše o jednotlivých aspektech a proměnlivých variantách tohoto termínu tak, jak se ndi^lej' v různých vědních oborech.
Rodina v nejširším pojetí je chápána jakf, c*lek rozličných konstelací takové formy života, která obsahuje minimálně dvougenerační soužití dětí a rodičů, m.í trvalý charakter a vykazuje pevné vazby mezigenerační a vnitrogenerační solidarity.
Rodina jako soc;á!v celek spojený na základě příbuzenské mezigenerační vazby je v tomto pojetí ve své podstatě neměnnou soc á'f.í instituci, rterájako taková existuje v každém kulturním prostředí a je v něm sociálně uznávána.
Další konkréty ^naky rodiny považované za její nezbytné charakteristiky jsou variabilní v závislosti na sociokulturním prostřed Q .ia konkrétních formách rodinného soužití přítomných v čase a prostředí.
51
Jaká je programová teorie sociální práce s rodinami v sociálně-právní ochraně dětí a sociálních službách ČR?
V současné společnosti lze pozorovat tendence k co nejširšímu vymezení pojmu rodiny tak, a^y se <=taI relevantním pro jakoukoli formu soužití dvou či více lidí bez závislosti na mezigeneračním elementu, n? p^írcmnosti dětí či na jakékoli institucionální vazbě.
S ohledem na široké možnosti definování rodiny je pro politické účely (politiku sociálního zabezpečení) nutné vymezit jednotlivé společensky relevantní funkce rodiny. Právě ohled na oblasti, v nichž rodina poskytuje společnosti těžko a nákladně nahraditelné služby, se musí stát jedním z určujících elementů pro vymezení oblasti rodiny ve vztahu vůči jiným formám lidského soužití v malých sociálních skupinách.
Mezi základní funkce rodiny v tomto smysli; patří funkce reprodukční, socializační, sociálně-ekonomická a regenerační.
Někdy se hovoří rovněž o funkci tvorLy lidského kapitálu ve smyslu přípravy dítěte na plnohodnotný život člověka ve společnosti. Právě tvorba IMsk?Ko kapitálu je téměř výhradní doménou rodiny, jejíž funkce je v této oblasti nenahraditelná.
S ohledem na r-ákiadní b:ol "^ické a funkcionální charakteristiky lze v evropském a českém prostředí chápat rodinu v nejširšín smyslu za ro~i.»::V jednotku, jejímž ustavujícím znakem je soužití minimálně dvou generací v přímé příbuzenské linii (rodič-dítč^ a vedlejšími znaky je plnění základních rodinných funkcí a žádoucí, nicméně nikoli nezbytné, právně-i n stituci on In: zakotvení ve společnosti. Příbuzenský vztah může být založen na právních institutech, které nejsou založeny na biologickém rodičovství (např. osvojení).
52
Jaká je programová teorie sociální práce s rodinami v sociálně-právní ochraně dětí a sociálmch Jizbách ČR?
Ochranou dětí rozumíme ochranu souboru práv a oprávněných zájmů dítěte, kíen re předmětem činnosti mnoha orgánů a fyzických a právnických osob v různých oblastech působnosti. Je zakccvtrd v právních předpisech nejen v oblasti rodinněprávní a sociální, ale též např. v předpisech trestních, občanskoprávních, školských, zdravotnických aj.
Sociálně-právní ochrana dětí je pojmem užším než pcjem „ccnrana dětí". Představuje zajištění práva dítěte na život, příznivý vývoj, na rodičovskou péči a život v rodině, ""ti pravá dítěte na identitu, svobodu myšlení, svedomia náboženství, na vzdelania zaměstnání.
Sociálně-právní ochrana náleží ^e: cnledu na státní občanství všem dětem, které se nacházejí na území České republiky. Rozdíl spočívá pouze v rozs :hu, v jakém se sociálně právní ochrana poskytuje.
Předním hledíkem poskyto'ání sociálně-právní ochrany dětí je nejlepší zájem, prospěch a blaho dětí, ochrana rodičovsu' c rodiny a Nľájtmné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči, s přihlédnutím k širšímu sociálnímu prostředí dítěte.
53
Jaká je programová teorie sociální práce s rodinami v sociálně-právní ochraně dětí a sociálních službách ČR? Orgány sociálně-právní ochrany dětíjsou (SPOD zajišťují):
- obecní úřady obcí s rozšířenou působnosti (městské úřady, ve statutárních městech magr.ťátv' <: úrady městských obvodů, v Praze - úřady pověřených městských částí),
- obecní úřady,
- krajské úřady (v Praze Magistrát hl. města Prahy),
- Ministerstvo práce a sociálních věcí a
- Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Sociálně-právní ochranu dětí zajišťují také obce a k oje v jamostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí a další právnické a fyzické osoby, jsou-li výkonem sociálně právní ochrany pověřeny, které však nejsou orgány sociálně-právní ochrany dětí.
Údaje obsažené ve spisovt' dekumentaci týkající se dítěte je obecní úřad obce s rozšířenou působností oprávněn využít pouze v zájmu drttte.
Nahlížet t!n spisové dol< jmeicace vedené o dítěti, nejde-li o část týkající se správního řízení, je oprávněn na základě písemné* žádost iloulb rodič dítěte, kterému náleží rodičovská zodpovědnost, nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte izoo jejich zástupce na základně písemně udělené plné moci.
54
Jaká je programová teorie sociální práce s rodinami v sociálně-právní ochraně dětí a sociálních s'u; bá ~h ČR?
Jedním ze základních principů sociálně-právní ochranyje působení směřující k oh^cvsni narušených funkcí rodiny. Těžiště sociálně-právní ochrany spočívá v preventivníma výchovném půs jt^ní.
Pracovníci orgánu sociálně-právníochrany působí na rodiče, aby oln;li pr vinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti. Jednají s nimi za účelem odstranění nedostatků ve výchově i zprcct.edkovávají rodičům další odbornou pomoc. Mají oprávnění navštěvovat domácnost rodičů a ověřovat, v jc k t.i podmínkách dítě žije.
Dále mají oprávnění vyžadovat zprávy ze škol, zdi avr/tnických zařízení a dalších institucí o kvalitě péče rodičů či o chování dítěte.
M a j í p rá vo zjišťovat sta n ovi sko sa mc cn ť í, o d ítěte.
Pracovníci jsou v osobním kon^a^u s dítětem vykazujícím výchovné problémy a působí proti opakovaným poruchám v chovania jednání.
Významnvn nás^iojem son«á nó-právní ochranyje proces vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny, zpracování individuálního plánu o ~h r ony dítěte a realizace případových konferencí.
55
Jaká je programová teorie sociální práce s rodinami v sociálně-právní ochraně dětí a soc'ŕlr í.~i: službách ČR?
V případě, že uvedená opatření nepřispějí ke zlepšení poměrů dítěte nebo j^ho chování, může orgán sociálně-právníochrany uložit rodičům na základě rozhodnutí povinnost využít cabo; nou poradenskou pomoc. Toto oprávnění má jen orgán sociálně-právní ochrany.
Orgán sociálně-právníochrany(popřípaděsoud) můž? /ysbvit rodiči či dítěti napomenutí, stanovitnad výchovou dítěte dohled nebo uložit rodičům č; uKc+i omezení.
Pouze soud může rozhodnouto dcčaťr ém odejmutí dítěte z rodiny a jeho umístění do střediska výchovné péče, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo do zdravotnického zařízení, vyžaduje-lito zájem dítěte a předchozí opatření byk> nttcinná.
V případccu. /dy je dítě v^žně ohroženo či vyžaduje-lito jeho zájem, je orgán sociálně-právní ochrany oprávněn pod K ii>/h soudu r>a i: iľízení ústavní výchovy, na vydání předběžného opatrenia odejmutí dítěte z rodiny, na omt.zeníči ^hóv^r í rodičů rodičovské zodpovědnosti apod.
56
Jaká je programová teorie sociální práce s rodinami v sociálně-právní ochraně dětí a sociálních službách ČR?
Systém sociálních služeb v ČR je upraven zákonem č. 108/2006 So., o sociálních službách i v/hláškou MPSV č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Sociŕr.; ííužby nabízejí pomoc a podporu lidem v nepříznivé sociální situaci ve formě, která zaručuje zachováván; lidské důstojnosti, ctí individuální lidské potřeby a současně posiluje schopnost sociálního začleňování každého jednotlivce do společnosti v jeho přirozeném sociálním prostředí.
Zákon o sociálních službách nabízí klíčové nástroje:
• Každému člověku garantuje bezplatné sociální porarJor'3iví.
• Nabízí velmi pestrou nabídku sociálních služab, zt Které si člověk může svobodně vybírat podle svého uvážení, finančních možností či dalších individuálnu. oreferencí.
• Poskytuje sociální dávku lidem, kttríj>cu závislí na pomoci jiné osoby (příspěvek na péči).
• Garantuje, že poskytované s!u''>;v budou pro uživatele bezpečné, profesionální a přizpůsobené potřebám lidí.
• Vytváří prostor pro cpDlu'jJast lidí na procesech rozhodování o rozsahu, druzích a dostupnosti sociálních služeb v jejich obci či kraji.
Sociální služby jsou soihrnem odborných činností, které pomáhají člověku řešit nepříznivou sociální situaci. Protože jsou příčiny tčrľtc iiiuací různé, existuje celá škála druhů sociálních služeb.
57
Jaká je programová teorie sociální práce s rodinami v sociálně-právní ochraně dětí a sociálních službách ČR? Sociálně-aktivizační služby pro rodiny s dětmi
Posláním služby je podporovat rodiny s dětmi, u kterých je ohrožen vývoj dětí, způsobený c'íol houobou krizovou sociální situaci, kterou sami nedokážou řešit. Díky poskytnuté podpoře mohou rodiny s cfetr\! lépe uplatňovat svá práva a oprávněné zájmy. Rodiče jsou podporováni v prohlubování svých rodičovských srhnpnustí a dovedností tak, aby o své děti mohli sami odpovědněa řádně pečovat.
Základní činnosti poskytované dle zákona:
- výchovné, vzdelávacia aktivizačníčinnosti
- zprostředkování kontaktu se společenským prostřecím
- sociálně terapeutické činnosti
-pomoc při uplatňování práv, oprávrěr '^airnua při obstarávání osobních záležitostí
Mimo to je v rámci každé rťgisírované sociální služby povinnost poskytovat základní sociální poradenství (např. odkaz na soc. službu, která ndcovídá potřebám zájemce v případě, že takovou službu sama služba neposkytuje).
Klientem SAS jsou rodir vs détmi: děti ve věku do 18 let, děti nenarozené - rodina, která je v očekávání dítěte
Může se jeo'rat o rodiny: úplné, neúplné, rodiny, kdy se dítě nachází z různých důvodů mimo rodinu a rodina usiluje o jeho navrácení, rodiny ohrožené umístěním dítěte mimo rodinu, rodiny s dětmi v agendě SPOD, rodiny s dětmi mimo agendu SPO
58
Jaká je programová teorie sociální práce s rodinami v sociálně-právní ochraně dětí a sociálních službách rR?
Sociálně nepříznivé situace, na které sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi reagují:
a) Existence rizika ohrožení dítěte
b) Rodina toto riziko nedokáže zvládnout vlastními silami
Typy sociálně nepříznivých situací:
- ztráta bydlení včetně rizika ztráty bydlení- nevyhovující pod.Wn/y bydlení
- zadluženost rodiny
- závislost některého z členů rodiny na návykových luckách, gamblerství
- nepříznivý zdravotní stav některého z člen j. rodiny
- výchovné a vzdělávací problémy děví
- domácí násilív rodině
- vztahové problémy, roTvravv rodině
- nezaměstnanost a i Inho plynoucí obtíže ovlivňující život rodiny s dětmi
- nedostatečné kompetence řidičů (výchovné, intelektové, sociální nezralost...)
- diskriminace rodiny/ ")h!csti bydlení, zaměstnání, zdravotní péče atd. a další systémové překážky v uspokojování potřeb rodin
- chudoba r^iilri a neuspokojené základníživotní potřeby
59
Konceptualizace přístupu jako programové teorie realistické evaluace
Pawson a Tilley (2011) kontext konceptualizujíjako charakteristiky podmínek, za nichž určitý jev nastane, nebo nenastane. Podle Kaziho (2003) jsou kontextem dřívější jevy, stavyjevů, předcházející (pre-existing) před jevy generativními. Jsou to takové struktury v životních sit «^cích lidí, u kterých trvá delšídobu, než se změní ve srovnánís mechanismy.
Jak uvádí White (1997), soustředění pozornosti na výsledek bez kontextu může učinit některé složitosti firoť^su sociální práce imunní vůči analýze. Podobně Blom, Morén (2010) poukazují, že kontextové ukazatele sociální práce je nutno s oh'eden rvi otevřenou povahu společnosti sledovat a provádět jejich analýzu.
Mechanismy jsou ty jevy, které jsou spuštěny kontextem a vyvolávají výsledky iPaws&v, 2011). Kazi (2003) vymezuje mechanismy jako faktory v podmínkách klientů, které ovlivňují výsledky tím, že je umožňují (tj. pomáhají jejich dosažení), nebo tím, že je znemožňují (tj. zabraňují jejich dosažení).
Podle Danemarka a kol. (2005) je vysvětlení sociálních jevů ?H h a lením příčinných mechanismů, kterými byly jevy vyvolány, základní úlohou výzkumu. Kazi (2003), Astbury, Leeuw (2010) nebo Kj0rstad ('20i9í vidí v popisu mechanismů schopnost nahlédnout dovnitř černé skříňky intervenujících sociálních procesů, které jsou umístěny mez: o/c'mjti intervencí a jejich efekty, komplexní porozumění fungování programů se bez otevření černé skříňky intervence nemůže obejít.
Výsledky jsou zamýšlené a/ncbo i.ezamýšlené důsledky kontextem aktivovaných mechanismů (Pawson, 2011). Podle Kaziho (2003) jsou to jevy v životních situacích kľenti'jcko výslednice interakcí různých částí v odlišných úrovních životních situací klientů.
Je problem.itkké vysvětlit 'ý.i^oky jejich prostým spojením s dalšími jevy, je potřeba o nich vést debatu jako o důsledcích kauzálních mechanismů působících \i různých pmttcDÍch, teorie by tedy měly obsahovat nejen popis zkoumané situace, ale také vysvětlení, co ji přineslo (Danemark a kol., 2005).
Tímto způsobem mohou být utvářeny teorie, které jsou prakticky adekvátní, tj., které jsou svojí strukturou v souladu s jinými znalostmi a proto mohou fungovat i v jiných kontextech (Sayer, 2003).
Klícka připevněná k oknu, několik metrů nad zemí, zajišťující dítěti v něm příjemný pobyt na čerstvém vzduchu, zatímco se matka věnovala kupříkladu domácím pracím, 1934. (via fotohistorie cz)