IQ 4 24 SPORT Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi ČESKÁ TELEVIZE Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Obsah Základní pilíře úspěchu televizní reportáže 3 autoři: Mgr. Jiří Venclík, PhDr. Martin Lokšík Stavební prvky televizní reportáže 4 autoři: Mgr. Jiří Venclík, PhDr. Martin Lokšík Velikost a druhy záběrů 5 autoři: Mgr. Jiří Venclík, PhDr. Martin Lokšík Informační hodnota záběrů 6 autoři: Mgr. Jiří Venclík, PhDr. Martin Lokšík Střih a montáž televizní reportáže 7 autoři: Mgr. Jiří Venclík, PhDr. Martin Lokšík Standup/STUP/ 10 autoři: Mgr. Jiří Venclík, PhDr. Martin Lokšík Práce redaktora se zvukem a mikrofonem 15 autoři: Mgr. Jiří Venclík, PhDr. Martin Lokšík Příklady reportáží 21 Grafika v televizní reportáži 22 autor: PhDr. Jan Zika Trikování v televizní reportáži 39 autoři: Mgr. Jiří Venclík, PhDr. Martin Lokšík Zásady oblékání redaktorů a reportérů ČT 45 interní materiál ČT Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Základní pilíře úspěchu televizní reportáže Kvalita a úroveň i toho nejednoduššího zpravodajského příspěvku závisí na profesionálním přístupu, vzájemném respektu a úzké spolupráci redaktora, kameramana a střihače, s bezprostředním přesahem na další realizační složky podílející se na jeho výrobě. Redaktor je dramaturgem i režisérem v jedné osobě. Na základě zadání tématu, či na základě své vlastní novinářské práce zpracovává téma do podoby televizního příspěvku. Podle povahy tématu a zadání pak volí koncepci a režijní přístup. Při natáčení je jeho hlavním partnerem kameraman s technikem. Ti podle jeho záměru spoluvytvářejí vizuální podobu reportáže. Redaktor by vždy měl vycházet ze znalosti technologie a měl by vědět, co je a co není technicky možné. Pokud si není jistý, kameraman i technik jsou mu nápomocni a jsou povinni maximálně naplnit jeho představy. Pokud požadavky redaktora odporují technickým a technologickým možnostem, navrhují a realizují jiná řešení! Kameraman je pravou rukou redaktora. Obrazově ztvárňuje zadané téma, zodpovídá za vizuální kvalitu a technickou úroveň obrazového materiálu. V případě, že pracuje bez technika, zodpovídá i za zvukovou složku díla. Při natáčení aktivně spolupracuje s redaktorem. Kameraman není "otrokem redaktora" a ani jeho pracovním nástrojem! Redaktor je povinen s kameramanem konzultovat své záměry a představy o podobě příspěvku a jeho obrazovém ztvárnění, aby měl kameraman dostatečný čas a prostor natočit potřebné množství obrazového materiálu. Kameraman nemůže a nesmí za normálních okolností "suplovat" redaktora (např. klást otázky v rozhovoru) a ani se jinak účastnit rozhovoru s respondentem o obsahu sdělení. Střihač se ve spolupráci s redaktorem podílí na střihové kompletaci a závěrečné finalizaci zpravodajského příspěvku. Jeho oči a uši zastupují smysly diváka. Pokud něčemu v příspěvku nerozumí on, nebude tomu rozumět ani divák. Střihač proto dbá na to, aby výběr a vazba jednotlivých obrazových a zvukových elementů odpovídala principům střihové skladby a zároveň reportáž od prvního okamžiku zaujala pozornost diváka. Ve zpravodajských materiálech nelze (nebo jenom výjimečně) používat střihové postupy umělecké (hrané) a v mnoha případech ani dokumentární tvorby. Základem úspěchu televizní reportáže je: 0 Kvalitní rešerše a získání všech dostupných informací o tématu ze strany redaktora. 0 Komunikace redaktora s kameramanem a zvolení optimálního postupu natáčení pro získání průkazného obrazového materiálu. 0 Kreativní a profesionálně odvedená práce kameramana a technika. 0 Dokonalá znalost a orientace redaktora v natočeném hrubém materiálu. 0 Včasné a jednoznačně formulované požadavky na grafiku. 0 Vyhledání a výběr vhodného archivního materiálu. 0 Rychlá a konstruktivní komunikace redaktora se střihačem při závěrečné kompletaci příspěvku. 0 Důsledné dodržování řemeslných a profesionálních zásad ve všech fázích realizace reportáže. Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 3 Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Stavební prvky televizní reportáže Nositelem sdělení v televizní reportáži je audiovizuální informace obsažená v jednotlivých záběrech, rozšířená o synchronní výpovědi respondentů, grafiku a zakotvující text redaktora. Strukturu televizní reportáže tvoří kombinace čtyř základních stavebních prvků - asynchronů, synchronů, standupů a grafiky. Asynchron se skládá z jednoho nebo více záběrů seřazených do významově a obsahově ucelené informační jednotky, jejíž délku zpravidla určuje doprovodný text redaktora s doplňujícími údaji a souvislostmi. Synchron je výpověď(vyjádření) respondenta (svědka, odpovědné nebo zainteresované osoby) na kameru, obvykle natočená v polodetailu a z poloprofilu. Standup je synchronní vystoupení redaktora před kamerou, kterým se zviditelňuje divákovi a provádí ho reportáží. Grafika umožňuje divákovi vizuální zprostředkování informací a jevů, které lze jen těžko nebo vůbec zaznamenat kamerou (mapy, grafy, tabulky, schémata, 2D a 3D animace atd.). Usnadňuje divákovi lépe porozumět obsahu sdělované události nebo pochopit její souvislosti. Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi ČESKÁ TELEVIZE Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Velikost a druhy záběrů Obrazová složka zpravodajské reportáže se vyznačuje dokumentární věcností, bezprostředností a autenticitou zaznamenané skutečnosti. Úkolem kamery je co nejpřesněji a nejvěrněji zachytit rozhodující okamžiky události, které dodávají obrazovému materiálu potřebné dramatické napětí. Přitom je ale zapotřebí, aby při natáčení nedošlo ke zkreslení nebo deformaci skutečnosti, a proto se záběry pořizují převážně z pohledu lidských očí. Záběr je základní významovou a obsahovou jednotkou obrazového sdělení. Záběry dělíme podle velikosti a druhu na: Statické 0 velký celek (VC) 0 celek (C) 0 polocelek(PC) 0 polodetail (PD) 0 detail (D) 0 velký detail (VD) Pohyblivé A) kamera stojí na místě a otáčí se kolem vlastní osy nebo transfokuje 0 panoráma 0 švenk 0 nájezd 0 odjezd B) kamera je upevněna na pohyblivém zařízení nebo s ní chodí kameraman 0 chůze 0 jízda 0 jeřáb Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Informační hodnota záběrů Celky plní informačně orientační funkci. Seznamují diváka s prostředím, podávají přehled o rozmístění osob a předmětů v prostoru, lokalizují místo i přibližnou dobu události (noc, den, léto, zima) a odpovídají na otázku, kde a částečně i kdy událost probíhá. Z tohoto důvodu bývají zařazovány jako úvodní záběr zpravodajského příspěvku, nebo jsou využívány jako závěrečný záběr pro částečné nebo úplné uzavření zaznamenaného výsledku děje. Polocelky představují přechod mezi celkem a detailem. Identifikují hlavní subjekty události, konkretizují vztahy mezi nimi a soustřeďují se na jejich akci. Odpovídají na otázku kdo je činitelem a co je nositelem události. Polocelekje nejvhodnějším záběrem pro snímání akce a objektů v pohybu. Polodetaily charakterizují figuru v rozhovoru. V polodetailech se natáčí většina synchronních výpovědí a rozhovorů. Detaily jsou solí a kořením obrazového zpravodajství. Eliminují význam okolí a přenášejí veškerou pozornost na hlavní subjekt nebo rozhodující článek snímané skutečnosti. Odhalují jejich podstatu a vlastnosti, a proto se obvykle používají jako vizuální důkaz nebo podpůrný argument ve vztahu ke sdělované události. Dokumentují, jak k něčemu došlo a proč se to stalo. Mají silný emociální a dramatizační účinek. Pro obrazovou složku televizních zpravodajských sdělení je charakteristická reportážní metoda snímání a záznamu skutečnosti, od níž se očekává: 0 Použitelný obrazový materiál s gerojšem - jako vypovídající součást příspěvku. Dodává materiálu autenticitu a diváka uvádí přímo do děje. 0 Dynamická kamera - metoda snímání „z ruky". V přiměřené míře a s ohledem na téma příspěvku oživuje dějovost. 0 Dostatek kvalitních záběrů různé velikosti a z různých úhlů pohledu kamery, zejména dostatek vhodných a průkazných detailů. 0 Efektní STANDUP redaktora zasvěcující diváka do příběhu a děje události Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 6 Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Střih a montáž televizní reportáže Střih je tvůrčí činnost. Níže popsaná pravidla je zapotřebí dobře znát a správně aplikovat. Jejich dokonalá znalost umožňuje střihačovi, aby s nimi uměl správně zacházet a v případě potřeby je dokázal i porušovat, nikoli však z bezbřehé touhy po originalitě, ale se znalostí věci a rozmyslem. 1. Délka záběru. Délku záběru ve zpravodajském příspěvku nelze striktně stanovit, protože ji ovlivňuje řada různorodých faktorů: Informační nasycenost záběru čím více informací záběr obsahuje, čím je jeho obsah plnější a složitější, tím déle trvá divákovi, aby si ho přečetl a pochopil, tudíž takový záběr musí být delší; Akce a pohyb v záběru - platí pravidlo, že vnitrozáběrová akce a činnost hlavních objektů by měla být stříhána v klidové nebo ukončené fázi pohybu; Velikost záběru celky obsahují zpravidla více informací než detaily, které jsou proto kratší; Pohyb kamery ať už na místě, kdy se otáčí kolem vlastní osy (švenky, panorámy), či transfokuje po ose objektivu (nájezdy, odjezdy), nebo se pohybuje v prostoru (chůze kameramana, jízda autem atp.) by měl začínat a končit statickou částí záběru. Pokud si situace vyžaduje stříhat v pohybu, tak raději v začáteční fázi záběru-čili končit staťákem; Umístění a kontext s jinými záběry v příspěvku úvodní a závěrečný záběr bývá obvykle delší, na délku záběru má vliv také jeho vnější vazba a významový kontext s předchozím a následujícím záběrem; Použití zvukových (synchronních) nebo tzv. němých záběrů u zvukových záběrů, zejména synchronů respondentů, se jejich délka řídí logicky a významově uzavřenou částí jejich výpovědi, v případě ruchů jejich informační a dramatickou hodnotou, u němých záběrů vztahem k namluvenému textu redaktora (asynchronu); Dostatek vhodných a použitelných záběrů v každodenní zpravodajské práci velmi častý faktor ovlivňující délku použitého záběru, a to jak v pozitivním, tak negativním smyslu slova (černá ve vysílání znamená technickou poruchu, tzv. bourák). 2. Střih asynchronu. Obrazové sekvence Při střihu asynchronu využívat v obraze záběrovou triádu, která navozuje situaci sekvenčního snímání několika kamerami a rozvíjí dějovost a plynulost obrazového vyprávění příběhu (zachování jednoty místa, času a děje); podobnou funkci plní i dvojice záběrů pohled - protipohled. Vhodně seřazená sekvence záběrů (např. celek - polocelek- polodetail) korespondující s informačním textem redaktora umocňuje obsah sdělení a napomáhá k jeho snadnějšímu porozumění divákem. Práce s ruchy a gerojši Pokud to jde, propojit jedním ruchem celou asynchronní obrazovou sekvenci, čímž se navodí dojem celistvosti a kompaktnosti při jejím vnímání; využívat ruchy ve funkci hlavního zvuku jako prostředku pro upoutání pozornosti diváka zejména na začátku příspěvku, nebo jako účinného prvku emociálního působení na diváka v požadovaném místě reportáže. Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Střih a montáž televizní reportáže Střih detailů Střih několika detailů za sebou je nutné uzavřít širším záběrem (např. polocelkem), který orientuje diváka, jak jsou jednotlivé objekty zachycené v detailech rozmístěné v prostoru, případně jaký je vzájemný vztah mezi těmito objekty. 3. Střih synchronů. Nepřekrývat příliš dlouho začátky synchronů (max 1-1,5 sekundy). Divák chce vidět toho, kdo mluví; Nechat respondenta ideálně alespoň 3 - 5 sekund v obraze. Pamatovat na časový prostor pro umístěnítitulku; Překrývat spíše konce synchronů. Avšak adekvátně volenými záběry, které vhodně dokumentují obsah výpovědi; Skoky v obraze způsobené střihovými zásahy do synchronu. Eliminovat pokud možno konvenčními prostředky střihové skladby (prostřihy a vložené záběry), v opodstatněném případě jsou přípustné i trikové efekty (bílé flešky); Při nástřihu dvou a více vypovědí respondentů za sebou střídat strany jejich pohledů. Zleva doprava, zprava doleva-zdůrazní se tím rozdílnost názorů, případně podtrhne souhlasné stanovisko; Překrývaní synchronních výpovědí střižených za sebou. Dbát na to, aby vložené záběry (inzerty) končily s nástupem následujícího synchronu, aby si divák nemohl splést nebo zaměnit výpověď respondentů. 4. Střihová kompaktnost příspěvků. V zájmu komplexní sdělnosti a srozumitelnosti je žádoucí, aby divák nevnímal stavební prvky reportáže (asynchron, synchron, standup, grafiku) jednotlivě a samostatně, ale jako vnitřně propojenou a vzájemně do sebe zapadající strukturu. Tohoto tvaru lze docílit metodou tzv. přetahování zvuku pod obraz a naopak (např. dominantní ruch zvonu se rozezní už pod posledním slovem řečníka v obraze, část záběru z předchozího asynchronu překryje první slova výpovědi respondenta atd. Obrazová vazba je pak sevřenější a příspěvek působí přirozeněji lidskému vnímání. 5. Pravidlo osy. Jeho uplatnění ve zpravodajském příspěvku slouží kromě prostorové orientace diváka také k pochopení komunikační situace mezi hlavními aktéry události; tedy aby divák nejen věděl, jak jsou osoby a předměty rozmístěné v prostoru, ale také v jakém komunikačním vztahu se nacházejí vůči sobe navzájem. Toto pravidlo je založeno na výběru a montáži pouze takových záběrů, které byly natočené z jedné strany pomyslné spojnice mezi hlavními objekty události v půlkruhu 180 stupňů ( např. redaktor a respondent by měl být stále ve stejné kantně záběru, postavy by neměly skákat z jedné kantny do druhé). Nicméně právě ve zpravodajských materiálech dochází často k porušování pravidla osy, je nutné však volit takovou vazbu záběrů, aby se střihem co možná nejvíce eliminovala dezorientace diváka (zařazení detailu, přímého pohledu do objektivu, změny prostorové situace v záběru, atd). 6. Skok po ose. Označuje situaci, kdy jsou záběry (dva a více) natočené z jednoho místa po ose objektivu pomocí transfokátoru; takové záběry lze stříhat na sebe jen tehdy, pokud jsou velikostí značně rozdílné (např. celekapolodetail, polocelek a detail); sekvenci tří takových po sobě střižených záběrů (např. velký celek - polocelek-detail) je možné využít jako výrazový prvek pro zdůraznění, upozornění na něco důležitého a významného, jako jakýsi obrazový vykřičník. Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Střih a montáž televizní reportáže 7. Obrazová „ zacyklenost" příspěvků. Obrazová zacyklenost ( zadrhnutí) souvisí s informační nasyceností reportáže a dochází k ní převážně kvůli nedostatku vhodných a použitelných záběrů, někdy však i nezkušeností střihače. Veškeré obrazové informace dostane divák už v prvním asynchronu a reportáž se už dál po obrazové stránce nerozvíjí a divákovi už neposkytuje nic nového (jenom se opakují záběry v trochu modifikované podobě -namísto nájezdu odjezd, švenku zleva doprava švenk zprava doleva atd). Je proto nutné dbát při natáčení na to, aby měl střihač k dispozici dostatečné množství adekvátních záběrů a mohl z nich vytvářet obrazové sekvence s dostatečnou výpovědní hodnotou pro diváka. 8. Logika střihové výpovědi a časová souslednost. Je-li zobrazován děj, je třeba stříhat záběry na sebe tak, aby nevznikly nelogické či časově nesmyslné konstrukce ( strom nemůže být již spadlý a až pak střihnout, jak se pila zařezává do jeho kmene a v dalším záběru se strom kácí... postava nemůže být v místnosti a pak střihnout, jak do stejné místnosti teprve vchází). Avšak pokud v příspěvku byla použita rekonstrukční metoda (např. mrtvý člověk a pak sekvence, co tomu předcházelo), pak je tento postup možný. Velkou časovou zkratku ( např. stejný respondent v záběrech ve dne a v noci) lze citlivě řešit vhodnou kombinací detailních záběrů nebo prostřihů. Délka záběru je proměnná hodnota a ovlivňuje ji více faktorů: 0 Minimální délka by měla odpovídat informaci sdělované v záběru. 0 Pokud redaktor trvá na „klipovitém" střihu přesně na slova a pokud tak nutí střihače řadit záběry pod hranici vnímání a „přečtení" je to špatně! Střihač je povinen navrhnout a realizovat jiné řešení... 0 Redaktor by měl VŽDY vidět denní práce kameramana a vycházet VŽDY z natočeného materiálu... Napsat „výstižný a vtipný" text a pak na něj šroubovat obrázky je nepřípustné!!! 0 Výstižný a kompaktní materiál lze vytvořit pouze s koncepčním přístupem a rámcovou představou již při natáčení. Střihač může obrazovou stránku jen zpracovávat - nikoli přetvářet!!!! Porušení zásad střihu. Za chybný a nevhodný se považuje: S Střih dvou pohyblivých záběrů ve stejném směru za sebou (např. dva švenky za sebou zleva doprava, dva nájezdy z celku na detail atd.); S Střih dvou velikostí, úhlem a postavením kamery totožných nebo jen minimálně rozdílných záběrů za sebou (např. dva celky stejné velikosti snímané ze stejného místa a úhlu, nebo záběry natočené s nepatrným rozdílem po ose); S Neopodstatněné střihové skoky v záběrech z interiéru do exteriéru; S Neopodstatněné porušení světelné jednoty záběrů střihem (střídání denních a nočních záběrů); S Neopodstatněné či neadekvátní časové a prostorové skoky způsobené střídáním záběrů z různých ročních období a prostředí (zima - léto, skákání z náměstí na věž kostela apod.). Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi ČESKÁ TELEVIZE Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Standup /STUP/ STUP je jeden ze základních reportážních prvků v televizním příspěvku. Má tři základní funkce: 1. Informuje přímo z místa událostí. STUP mimo místo děje je nezpravodajský, zavádějící a je funkční pouze v mimořádných situacích, kdy není možné se dostat na místo děje, či místo děje je obrazově neuchopitelné. 2. Formálně i obsahově spojuje tematické linie příspěvku nebo informačně ve zkratce pointuje příspěvek. 3. Redaktor v obraze personifikuje autorství příspěvku. Divák si tak reportáž identifikuje s konkrétní osobou redaktora. Druhy STUPU 0 Úvodní - Uvádí diváka přímo do ohniska děje. Jsme tady, teď, na místě, situace je či byla taková a taková... Je bez odhlášení redaktora. 0 Středový, spojovací - Navozuje kontext v časovém a prostorovém posunu ve vývoji událostí, poskytuje slovní informace, k nimž může chybět obrazový materiál. Je bez odhlášení redaktora 0 Závěrečný - Shrnuje význam a důsledky událostí a je zpravidla vždy s odhlášením redakce a redaktora. 0 LIVE VSTUP - Přímý "živý vstup" je specifickým druhem STUPU, který není předtočen a probíhá v reálném čase. Redaktor musí zvládnout vystoupení napoprvé a bez obsahových a faktických chyb. Je vždy ve středové kompozici PD. Typy STUPU Dějový STUP Redaktor se stává „průvodcem děje v reálném čase" a podstatné informace předkládá divákovi přímo v obraze. A tento stup pak je výraznou informačně spojovací linkou celé reportáže na místě probíhajícího děje, akce se děje v pozadí za redaktorem. Klade důraz na redaktora-je třeba reagovat rychle aby děj neskončil -a je třeba „první dobrá"/demonstrace, požár, soud, politické jednání.../. Dynamika v obraze je většinou vnitrozáběrová, redaktor se může nebo nemusí pohybovat, kamera může být z ruky a kromě redaktora sledovat i děj - či spojit redaktora s dějem. Kompozice figury je na jedné či druhé kantně a velikost záběru PC-C... dle atmosféry a pozadí... Tento typ je zpravodajsky nejžádanější Stup dějový Redaktor volí statickou pozici, za ním je vidět probíhající akce. Důležitá je atmosféra prostředí, obraz i zvuková kulisa působí emocionálně. Děj je "dlouhodobý", redaktor má více času a může reagovat na dění za ním. y ■■■ty, UDALOSTI dobre Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 10 ■ ČESKÁ TELEVIZE Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Standup /STUP/ Stup dějový Redaktorka je aktivní skáče s dětmi na laně.. součástí děje, Chyba! Takový postup je nezpravodajský! Navíc grafika příliš překrývá akci v obraze - s grafikou je třeba počítat už při natáčení! UDÁLOSTI špatně Stup dějový Redaktorka se přímo účastní děje, ale zcela se ztrácí v akci a vůbec není vidět. Překombinovaná snaha o originalitu a zbytečná práce. Akce je velmi rychlá, divák nestihne "přečíst záměr redaktora". Ve výsledku je to pouze odhláška redaktora. spatné Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 11 Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Standup /STUP/ Stylizovaný STUP Také se odehrává na místě děje, ale děj již neprobíhá. Redaktor z reálného prostředí, které se váže k ději či místu události, sděluje verbálně a s přiměřenou mírou stylizace potřebné informace divákovi. Pozor na vhodnou míru stylizace (žádné inscenace)! Dynamika je vždy v pohybu kamery či kamery a redaktora (chůze, švenky, nájezd, odjezd). Redaktor ani kameraman by neměli "imitovat děj" a fabulovat, co by, kdyby, ale pouze naznačovat a shrnout fakta. Kamera může být jak z ruky tak ze stativu - volí kameraman. Kompozice figury je v pravé či levé kantně -velikost záběru PC-C. Redaktor by se neměl stylizovat do jiných profesí (sedět za volantem sanitky sedět a jet na motorce..atd.), ale vždy pouze zprostředkovávat divákovi informace jako nezávislý pozorovatel. Stup stylizovaný Redaktor v reálném prostředí simuluje děj a navozuje tak jeho skutečný průběh nebo reálnou situaci - zde vhodná míra stylizace. "Do této situace se může redaktor dostat". Komunikuje s divákem a vysvětluje děj, který provádí.. Má více času na přípravu i realizaci. Positi preferenční MaiyŤ dobre / Stup stylizovaný Redaktor v kabině trenažéru vysvětluje divákovi děj, který se skutečně stal. Je pouze sdělovatelem a pozorovatelem toho, co předvádí figurant, nestylizuje se sám do této pozice. Míra stylizace je v pořádku a souvisí s tématem reportáže - je přiznáno, že je to simulace. dobre Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 12 Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Standup /STUP/ Stup stylizovaný Redaktor se přímo stylizuje do jiné profese. Do této pozice se redaktor "nemůže reálně dostat", protože není řidičem sanitky. Míra stylizace je v tomto případě nepřípustná! / Redaktor je nestranný pozorovatel /. špatně Stup stylizovaný Redaktor je v reálném místě a ilustruje reálnou situaci. Zde je vhodná míra stylizace. Redaktor simuluje reálný děj a ilustruje tak reálnou situaci „Do této situace se může redaktor dostat." Komunikuje s divákem a vysvětluje děj který provádí... Má více času na přípravu i realizaci. dobře Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 13 ČESKÁ TELEVIZE Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Standup /STUP/ Neutrální STUP Je většinou statický záběr s dominantou redaktora. Není vázán na konkrétní místo ani děj. Pozadí je zpravidla indiferentní, případně v neostrosti. Je možné jej doplnit předem domluvenou grafikou. Redaktor je mimo plán grafiky a neměl by aktivně pohybem reagovat na grafiku či animaci. V případě použití grafiky musí být tento typ STUPU vždy statický a vždy ze stativu!. Postava je většinou komponována do jedné či druhé kantny, velikosti PC. Stup neutrální Do indiferentního pozadí je vylnuto okno s filmovou ukázkou bez signatury. Nevhodné - reportáž není o filmu, ale filmová ukázka pouze ilustruje text. Redaktor my neměl obracet gesta a pozornost na virtuální obraz v reálném prostředí. spatné 0 Nejzpravodajštější typ STANDUPU je standup DĚJOVÝ. Hlavním předpokladem je probíhající děj a rychlost a pohotovost redaktora ho využít. 0 Stup STYLIZOVANÝ je zřejmě nejpoužívanější typ. Míra stylizace by ale neměla překročit rozumné hranice. Hrané scénky jsou nepřípustné!! 0 NEUTRÁLNÍ stup se používá není-li možno být v reálném prostředím, či je-li prostředí obrazově neuchopitelné, (např. ekonomická témata, zahraniční...) Je možno je doplnit grafikou, která je ale bez interakce redaktora! 0 Výsledná podoba STUPU je vždy výsledkem jednoty možností - zadání, komunikace tvůrčích složek a podmínek na pláce. 0 Stejně jako redaktor potřebuje čas na svoji přípravu - potřebují čas i kameraman a technik. Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 14 ČESKÁ TELEVIZE Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Práce redaktora se zvukem a mikrofonem Součástí televizní reportáže je kvalitní zvuk. Zvuková stránka je plnohodnotnou součástí audiovizuálního sdělení a nelze ji jako takovou stavět do stínu obrazových informací. Němé obrázky (pokud to není dramaturgickým a režijním záměrem nebo nekvalitní a nesrozumitelný zvuk), poškozují vnímání sdělení jako celku a divák může o toto sdělení ztratit aktuální zájem. Zvukovou složku zpravodajské reportáže tvoří tři hlavní komponenty: 1) synchron a asynchron - mluvené slovo 2) ruchy, tzv. „gerojše" - autentické zvuky prostředí 3) hudba - buďjako součást zvukové kulisy prostředí nebo svébytný zvukový prvek Synchronní zvuk je zvuk pořízený externím mikrofonem (za určitých podmínek i pevným mikrofonem, který je součástí kamery) a charakterizuje především výpovědi respondentů, rozhovor s redaktorem nebo i redaktora samotného - STUP. Synchronní je proto, že je v přímém vztahu obrazového dění v reálném čase-to, co vidíme, souběžně i slyšíme. Hlavním předpokladem kvalitního synchronního zvuku je kvalitní mikrofon a technické podmínky pro natáčení. V rozhovorech se používají zpravidla 2 základní typy externích mikrofonů. 1. Ruční mikrofon (handka) „bezdrátový" nebo kabelem pevně spojený s technikem a kamerou. Tento typ mikrofonu má většinou ledvinovou charakteristiku a kvalitní zvukový příjem ve většině standardních prostředí jak v interiéru tak v exteriéru. Redaktor drží mikrofon v ruce. Obvykle bývá při rozhovorech vidět i v obraze. Používá se hlavně: 0 při statických rozhovorech, kdy je respondent zakomponován v PD a je bez interakce s okolním prostředím 0 nátiskových konferencích, kdy je umístěn před respondentem na stole 0 při exkluzivních rozhovorech v zahraničí, kdy je součástí obrazu i identifikační logo televizní stanice 0 při „skupinových rozhovorech", kdy respondent odpovídá více novinářům najednou 0 při běžných anketách na ulici 0 při STUPECH redaktorů, kdy je žádoucí identifikace televizní stanice 0 vždy, když jsou technické podmínky pro jiný druh mikrofonu nepřijatelné + velmi kvalitní zvuk je „součástí obrazu" kdy může limitovat práci kameramana v kompozici záběrů může psychologicky negativně působit na osobní prostor respondenta Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Práce redaktora se zvukem a mikrofonem Špatná práce s mikrofonem, příliš zasahuje do obrazu, navíc je vidět i ruka redaktora - narušuje nepřijatelným způsobem kompozici. Redaktor i kameraman měli čas na korekci záběru, v prostředí nejsou viditelné žádné rušivé zvukové zdroje, které by musel redaktor eliminovat menší vzdáleností mikrofonu od respondenta. spatné Dobrá práce s mikrofonem, který není příliš vidět v obraze. Po vzájemné dohodě kameramana s redaktorem lze handku skrýt úplně pod dolní kantnu. Zvuk je pak kvalitní i v rušném prostředí a mikrofon není vidět. Kameraman je pak ale limitován úhlem záběru a může dojít k potlačení pozadí za respondentem. dobre Špatně zvolený mikrofon v reportáži. Omezuje kameramana a velmi ruší atmosféru. V tomto případě měl být použitý bambus, klopák nebo se pokusitogerojš... ŕ UDÁLO spatné Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 16 Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 17 Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Práce redaktora se zvukem a mikrofonem 2. Klopový mikrofon - „klopák" (bezdrátový nebo s kabelem) Tento typ mikrofonu má většinou omezenou kulovou charakteristiku a za určitých technických podmínek i kvalitní zvukový příjem. Je to malý mikrofon velikosti pecky a bývá umístěn speciální klipsou ke klopě, či jiné součásti oděvu respondenta nebo redaktora. Používá se hlavně: 0 při statických rozhovorech, kdy je respondent komponován i v širším záběru /PD/-PC-C a v obraze je vidět vztah respondenta k prostředí 0 při dynamických rozhovorech, kdy je respondent v interakci s prostředím a prostředí hraje důležitou součást v rozhovoru. Kameraman má tak možnost reportážním způsobem reagovat na situaci a lépe ilustrovat vzájemnou souvislost mezi respondentem a prostředím. 0 při statických rozhovorech „na 2 kamery" 0 při STUPECH redaktora, jak statických tak dynamických - když to technické podmínky dovolí + neruší v obraze + dává kameramanovi mnohem širší možnost obrazově pracovat jak s respondentem, tak i s prostředím a výpověď je tak autentičtější a více odpovídá reportážní metodě práce + je připnutý nenápadně na respondentovi, redaktor může stát mimo „osobní prostor" respondenta a „psychologicky ho neomezovat". + při STUPECH dává redaktorovi možnost i neverbálního vyjadřování, což pozitivně působí na diváka ■ jeho použití je bohužel omezeno na poměrně striktní technické a povětrnostní podmínky ■ zachycuje i zvuky z okolí Používání tohoto typu mikrofonu je v současné době zpravodajsky žádané vždy, když to technické a povětrnostní podmínky při natáčení umožňují. Definitivní slovo pro užití tohoto mikrofonu má na základě znalosti techniky a podmínek na pláce technik, případně kameraman (pokud pracuje bez technika). Rozhovor v prostředí korespondujícím s respondentem. Vhodně zvolený klopový mikrofon umožňuje kameramanovi „vzdušnější" záběr a možnost zareagovat na interakci respondenta s prostředím. Divák může sledovat i „neverbální komunikaci respondenta" Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 18 Vlevo - rozhovor v originálním prostředí pořízený na klopák reportážně ilustruje atmosféru v záběru. Vpravo - tak by vypadal rozhovor na handku. Ve zúženém záběru je prostředí potlačeno, působí rušivě až neuspořádaně. 3. Směrový mikrofon - polopuška, bambus Tento typ mikrofonu má směrovou charakteristiku, kdy za určitých podmínek eliminuje zvuky okolního prostředí. Ne však tolik, jako handka. Poskytuje barevně velmi kvalitní zvuk, lepší než klopák. Jeho používání se vždy váže na třetí osobu ve štábu. Používá se při všech shora uvedených situacích jako „klopák", ale musí to umožňovat technické podmínky. Obecně tedy platí: 0 Pro snímání synchronního zvuku v reálném prostředí jsou dva limitující rušivé elementy - hladina přirozeného ruchu prostředí a vítr. 0 Ruch lze eliminovat volbou charakteristiky mikrofonu a jeho umístěním co nejblíže zdroji (ústům mluvčího). Toto nejlépe splňuje handka. 0 Vítr lze do jisté míry eliminovat protivětrnou ochranou (windschutzem) 0 Volba způsobu ozvučení podléhá vždy externím vlivům a měla by být ponechána v kompetenci příslušného člena štábu (zvukař, technik, popř. kameraman je-li sám) 0 Redaktor by měl před natáčením seznámit štáb s dramaturgickým záměrem natáčení (rychlá zpravodajská práce, koncipovaná reportáž nebo publicistika atd.) Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 19 Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Práce redaktora se zvukem a mikrofonem Asynchronní zvuk je vlastně slovo redaktora (dříve komentář) kterým spojuje celou reportáž. Bývá pořizován ve zvukovém studiu na kvalitní pevně ukotvený studiový mikrofon, zpravidla po natočení reportáže a před její kompletací. Přirozený zvuk z prostředí „gerojš" je součástí obrazového záznamu kamery a je permanentně automaticky pořizován na pevně zabudovaný mikrofon kamery při jejím spuštění. Mikrofon je konstrukčně přizpůsoben spíše směrovému snímání, (typově je to vlastně také synchronní zvuk). Zaznamenává originální atmosféru daného prostředí a je základní zvukovou kulisou obrazového sdělení. V mimořádných situacích - vypjatá atmosféra, okamžitá a emotivní reakce respondenta, velmi nosný zvuk probíhající akce - lze použít tento zvuk ve funkci hlavní zvukové stopy nebo plnohodnotného synchronu. Na diváka působí mimořádnou autenticitou a bezprostředností, je kořením reportáže (zvukový „detail"). Neměl by být využíván samoúčelně - zvuk „pro zvuk" ale vždy s ohledem na sdělnost akce ve vztahu kdivákovi. Hudba, či hudební motivy se ve zpravodajských materiálech zpravidla neobjevují. Výjimkou jsou zvukové předěly a znělky ze studia. Mimořádně může být součástí reportáže hudba - pokud je součástí autentického děje např. divadelní představení, či koncert. V mimořádných situacích může být ve zvukové stopě zpravodajského příspěvku užito i ticho např. v nekrologu. Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 20 Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT ČESKÁ TELEVIZE Příklady reportáží DOBRÉ PŘÍKLADY Luňákova-velmi pěkné obrazově-postaveno na detailních záběrech-velmi signifikantní obrazové vyjádření... http://www.ceskatelevize.ez/ivysilani/1097181328-udalosti/212411000100207/obsah/189335-jak-z-ceska-mizi-herni-automaty/ Štichová - ano to je reportáž - jen stup na konci - zbytečně neutrální a statický - ubližuje to reportáži!! http://www.ceskatelevize.ez/ivysilani/1097181328-udalosti/211411000101123/obsah/179256-zlodejum-se-nejspis-obrazy-emila-filly-nevesly-do-auta-zbavili-se-proto-ramu/ Kručinská. Informačně pěkně nasycené a srozumitelné - velmi slušný střih.. Ke zvážení stálo jestli neskončit již po stupu-zbytečně natažené. http://www.ceskatelevize.ez/ivysilani/1097181328-udalosti/21 1411000101129/obsah/180239-stiznost-na-zastavenou-kauzu-ceske-pivo-znovu-ve-hre/ Hynek-velmi dobře postavené obsahově, velmi slušná práce s archivem. http://www.ceskatelevize.ez/ivysilani/1097181328-udalosti/212411000100301 /obsah/193677-v-cssd-vyplouva-na-povrch-nejrozsahlejsi-korupcni-skandal-poslednich-leť ŠPATNÉ PŘÍKLADY Šebela - trochu „zacyklená reportáž - hlavně obrazově.. Trochu se obrazově motá v kruhu, opakují se záběry, podobné velikosti záběru - zejména i ve druhé polovině, střihově nekvalitní.. STUP-špatný kompozičně. http://www.ceskatelevize.ez/ivysilani/1097181328-udalosti/212411000100224/obsah/191701 -obec-je- tyden-bez-vody-po-poruchach-se-stale-patra/ Stuchlík - velmi špatně udělané formálně. Špatná kombinace záběrů z ruky a ze stativu, špatný střih, slepé záběry.. Obsahově špatně postavené- „přehrané" informačně i dramaturgicky roztříštěné.. http://www.ceskatelevize.ez/ivysilani/1097181328-udalosti/212411000100224/obsah/191702-usti-nad-labem-vraci-dotaci/ Štětina - celkem slušná regionální reportáž - hezké téma - ALE - je to o „hudebních nástrojích" - ani jeden není pořádně VIDĚT a SLYŠET!!! Šlo udělat „HLP" o škole - a krásně to spojit s celorepublikovým přesahem - velká škoda a špatně udělané!! Promrhané téma! http://www.ceskatelevize.ez/ivysilani/10118379000-udalosti-v-regionech-praha/210411000140609-udalosti-v-regionech/obsah/117135-zachrana-oboru-na-vyrobu-hudebnich-nastroju/ Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 21 Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Grafika v televizní reportáži Grafika ve zpravodajství obecně Grafika se používá vždy, kdy to zlepšuje srozumitelnost a formu příspěvku. Jejím cílem je intuitivně komunikovat a vizuálně dokreslovat nejdůležitější údaje v textu příspěvku. Grafické objekty ztvárňují a zvýrazňují čísla, změny hodnot, časové údaje, jména, hlavní body z textu příspěvku, složitější vztahy, vazby, schémata, postupy a mapy. Někdy se také používají místo reálného videa. Grafika vzniká tzv. grafickým procesem, který je tvořen posloupností: námět, zadání, kreativní návrh, výroba, zasazení do příspěvku, kontrola a odbavení. Funkčnost a souhra jeho těchto kroků je nutnou podmínkou dosažení kýžené přidané hodnoty pro diváka. Primární zodpovědnost za námět, zadání a zasazení do příspěvku nese redaktor. Ten zároveň včas zadává a v celém procesu přispívá konstruktivními návrhy. Grafika v reportážích Aktuální grafika do reportáží vždy vzniká na grafickém pracovišti a dodržuje daná kreativní a stylová pravidla. V naprosté většině případů má podobu animace, která je synchronní s komentářem. Synchronnost znamená, že divák musí vnímat zvukovou a obrazovou informaci ve stejný čas a obě musí být významově sladěné. Příklady dobrých g rafik (zde v různých stylech) jsou: animace zvýrazněného textu na rozpohybované upravené ilustrační fotografii dobre ZMĚNY OD 1. 12.2011 animace zvýrazněného textu na rozpohybované upravené ilustrační fotografii Pl ^t" Kon Poplatek v nemocnici ee bonusu v lékárnách Změna pojišťoven UDALOSTI ^^^^^^m dobre Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 22 ■ Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Grafika v televizní reportáži dobře animovaný nadpis tematického bloku na rozpohybovaném detailu upravené i lustrační fotografie dobře přehledné postupně najíždějící schéma na upravené ilustrační fotografii dobře Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 23 ČESKÁ TELEVIZE Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Grafika v televizní reportáži dobře popsaná vizualizace jevu nebo procesu dobře Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Grafika v televizní reportáži Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 25 Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Grafika v televizní reportáži Improvizované vytváření graf i k na střižnách je nepřípustné, protože tím většinou vznikají stylově nekonzistentní kusy, které navíc často nesplňují základní kvalitativní požadavky. Příkladem těchto nežádoucích grafik jsou: Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 26 Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Grafika v televizní reportáži Kombinování reálného videa a grafiky v jednom záběru Grafiku komponujeme buď na vhodně vybranou fotografii, nebo, v odůvodněných případech, na speciálně k tomuto účelu natočené reálné video. Umisťování grafiky na video „naslepo" (tzn. tak, že grafika byla vyrobena bez znalosti videa nebo dokonce bez jakékoliv představy o něm) je nepřípustné. Nežádoucími příklady grafiky vyrobené „naslepo" jsou: špatně čitelná vizitka s fotkou, která koliduje s pozadím, samo pozadí potom pohybem ruší při čtení textu a ztrácí význam, protože je překryté špatně Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 27 Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Grafika v televizní reportáži Má-li být video použito jako pozadí pro grafiku, musí vždy nejprve vzniknout námět pro grafický objekt (zajišťuje redaktor) a alespoň základní kreativní návrh (zajišťuje grafik na základě zadání od redaktora). Z tohoto návrhu pak vyplynou konkrétní požadavky na charakter videa. Toto video je možné dále upravovat efekty, protože je chápáno jako součást grafického objektu a efekty tak nezpochybňují autentičnost materiálu. Příkladem dobré kombinace neupraveného videa a grafiky je: dobre Video se obecně jako součást grafiky používá pouze v odůvodněných případech tam, kde buď usnadňuje pochopení sdělované informace, nebo zvyšuje uměleckou/řemeslnou hodnotu materiálu. Použití obecných ilustračních záběrů jako podkladu pro grafiku je nepřípustné, protože diváka ruší při sledování grafiky, nepřidává žádnou podstatnou informaci a nezvyšuje řemeslnou úroveň (naopak ji většinou snižuje, protože atributy videa a grafiky nejsou kompatibilní). Nežádoucí jsou např.: téměř nerozeznatelné logo na rozpitém pozadí, které se ztrácí v ilustračním videu spatné Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Grafika v televizní reportáži tabulka „plácnutá" na ilustrační video, které tak ztrácí význam a pouze ruší při čtení údajů špatně automatický titulek vycházející z nevhodné šablony s drobným textem a neproporčním pozadím zakrývajícím polovinu obrazu ^^^^^h spatné Naivní grafika Použití naivní grafiky (různí panáčci, rádoby-vtipné karikatury, kresbičky a „hravé" clip-arty) je přípustné pouze v odůvodněných případech tam, kde chce autor vyjádřit nadsázku. Tento styl nelze používat pro popisné grafiky nebo dokonce pro znázornění vážných témat (např. malé jezdící tanky a padající mrtvoly jako v seriálu South Park pro znázornění válečných obětí atp.). Množství a způsob prezentace údajů v grafice Grafika v příspěvcích musí obsahovat pouze takové množství údajů, které je možné při poslechu komentáře vnímat. Ve většině případů to znamená omezit se na údaje, které se vyskytují v textu komentáře. Není přípustné umisťovat do grafiky údaje, které se nevešly do komentáře, a nelze ani vyžadovat po divákovi, aby si na základě údajů v grafice domyslel souvislosti, které v textu chybí. Příspěvková grafika z definice není alternativní četbou k textu komentáře. Příspěvková grafika nemusí být plnovýznamová ani vyčerpávající. Na místo toho musí usilovat o co nejlepší uchopení a ztvárnění informace, kterou má komunikovat nebo pomoct pochopit. Množství a charakteru informací v grafice a zamýšlenému efektu musí odpovídat i doba expozice grafiky. Obecně platí, že čím větší množství údajů se v grafice objevuje a čím jsou složitější, tím delší musí být expozice. Větší množství údajů je také nutné zobrazovat postupně (fázovat) tak, aby je divák stíhal vnímat. Zásady tvorby zpravodajské reportáže v České televizi strana 29 Tento materiál je určen výhradně pro vnitřní potřebu ČT Nežádoucími příklady by byly: tabulka s příliš mnoha údaji, kterou nelze přečíst v běžném čase expozice Grafika v televizní reportáži Ottriva Pl»ň Ctfk* BlmM^ovk* Mi ,iď'( Králové Olomouc 31.4 "C mí 3fl,7rC mi ífl.fr *C WH 2Í.4C 5«0? 32,3 *C not 31. fr *C WI 32. fr*C i*W> 33. fr °C mí 31,9 "C 34.7 C 33.0 C 29.1 "C 34.4