Struktura argumentu
Podívejme se na základní pojmy týkající se argumentace, jak je v knize Pořádek v hlavě představuje Martin Poliačik a Linda Lančová.
"Tvrzení, vysvětlení a důkaz dohromady tvoří argument, základní stavebnicovou kostku jakékoli smysluplné komunikace, přičemž tato tato komunikace musí samozřejmě stát na pravidlech logiky a používání jazyka. Tvrzením světu oznámíme, co chceme říci nebo co si myslíme. Vysvětlením odpovíme na otázku, proč si to myslíme a jak jsme k takovému poznání přišli. Důkaz by měl toto poznání doložit uchopitelnými a dohledatelnými příklady z každodenní reality a ukázat, že naše tvrzení se zakládá na poznání reálného světa. A když chceme mít argument úplný, nakonec řekneme ,a z toho vyplývá' nebo ,a proto si myslím, že' nebo – když to má mít pořádné grády – ,a proto jsem hluboce přesvědčen/přesvědčená o tom, že' a zopakujeme svoje původní tvrzení. Říkáme tomu propojení. To je obzvláště důležité v případě, že když bylo vysvětlování delší nebo dokazování komplikované. Lidé totiž mají tendenci ztratit se v toku řeči a je dobré jim připomenout, proč jsme se vlastně do tématu pustili." (s. 41)
Autoři knihy také dodávají, že existuje několik struktur argumentu a inspirováni knihou Roberta Trappa Objevování světa debatou uvádějí tři základní: jednoduchý argument, sbíhavý argument a nezávislý argument. Jednoduchý argument byl popsán výše. Zbylé dva argumenty jsou v knize představeny takto.
"Při sbíhavém argumentu můžeme například tvrdit, že výuka náboženství na školách snižuje úroveň kritického myšlení, a vysvětlovat to tím, že probírání zjevených pravd a respektování náboženských autorit nepodporuje studenty ve formulaci vlastních myšlenek, a jako důkaz můžeme použít příklady z jedné křesťanské a jedné islámské země, kde byl tento jev pozorován a měřen.
Při nezávislém argumentu bychom mohli zkusit tvrdit opak – že výuka náboženství na školách zvyšuje úroveň kritického myšlení. První vysvětlení bychom založili na tom, že když škola učí v některých předmětech vědeckou metodu a v jiných náboženská dogmata, nutí tím studenty tyto dva světy porovnávat, kriticky zhodnocovat a formulovat si vlastní světonázor. Jako důkaz bychom mohli uvést stanovisko věřící vědce, který by potvrdil, že díky tomuto vnitřnímu pnutí lépe pochopil, jak se mu v hlavě skládají myšlenky, a naučil se s tím pracovat. Druhé vysvětlení by mohlo stavět na tom, že výuka náboženství dává studentům a studentkám základní vzorce myšlení, například formou kazuistik v etice. A že dějiny reformních hnutí a alternativních teologických proudů uvnitř náboženství jsou ukázkou kritického se vyrovnávání se s těmito vzorci. Jako důkazy bychom mohli uvést dílo Josepha Fletchera o situační etice, které z křesťanské etiky čerpá, ale významně ji přehodnocuje." (s. 42–43)
Struktura sbíhavého argumentu
tvrzení
.
.
.
. . . vysvětlení . . .
. . .
důkaz důkaz důkaz
Struktura nezávislého argumentu
tvrzení
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .