Tvůrčí psaní

Týden 3


Aktivity

1. Napište automatický text, který odpovídá na otázky, co chci psát a proč to chci psát, pište volně, co vás napadá; při psaní nic neopravujte ani se nevracejte zpět; pokud nevíte, co psát, zopakujte poslední větu, než se asociace rozběhnou. Pište šest minut. Jakmile text dopíšete, podtrhněte v něm důležité informace a napište souvětí, které je odpovědí na úvodní dvě otázky.


2. Vytvořte dialogický part, v němž vaše „motivovanější“ druhé já bude tomu ptajícímu se a skeptičtějšímu já předkládat důvody, proč psát. A také může toto „motivační“ druhé já reagovat na vaše pochyby, o které můžete dialog obohatit.

Proč bych měl/a vůbec psát?

Co mě může při psaní motivovat?

Co mi takové psaní může přinést?

(Inspirováno cvičením Pavly Kopečné).


3. Aktivita Moje múza – slovem i obrazem zachyťte, jak vypadá vaše múza, vaše inspirace (dejte jí nějakou imaginativní podobu). Využijte níže text a obrázeky Rikki Ducornetové.

(Inspirováno Jeffem Vandermeerem, Kniha divů, s. 25 až 26).

  

4. Clustering: nejprve asociace, pak textové zpracování – zadat téma:

Text, který chybí

Kniha, která tu chybí

Text, který bych chtěl/a napsat

(Podle Pavly Kopečné).

Vytvořte cluster k jednomu z výše uvedených témat. Až cluster dokončíte, projděte si jej, zakroužkujte nebo propojte místa, která považujete podstatná, inspirativní, využitelná... a napište souvislý text, který odpovídá na otázku (Jaká je kniha, která tu chybí? Jaký je text, který tu chybí? Jaký text/knihu bych chtěl/a napsat?)

Až text dopíšete, najděte pro knihu (která chybí, kterou byste chtěli napsat) ten nejlepší název.

 

5. Cluster ke klíčovému slovu

Vybavte si téma, o kterém právě píšete, chystáte se psát nebo byste o něm chtěli psát. Téma napište doprostřed papíru a k němu metodou clusteringu paprskovitě doplňte větší počet klíčových slov, která s ním úzce souvisí (jde o slova, která mají určitou míru obecnosti, extenzi/množinu členů).

 

6. Hlásíš se do pozice strážce majáku. Napiš motivační dopis, ve kterém vysvětlíš, že jsi ten s nejlepšími předpoklady.

(Převzato z knihy Terezy Verecké Piš, nebo střelím! 365 témat na psaní pro chvíle tvůrčí nouze).

 

7. Vraťte se ke cvičení o textu, který tady chybí či který byste chtěli napsat, a vyjádřete se k tomuto nápadu dialogicky, se strukturou pro a proti:

Vytvořte dialogický part, v němž jeden hlas bude druhému předkládat důvody, proč o daném  tématu psát. A druhý hlas mu bude oponovat a uvádět důvody, proč o něm nepsat.

(Inspirováno cvičením Pavly Kopečné).

 

8. Knižní tituly: přeformulujte název své práce tak, abyste vytvořili názvy publikací pro různé příjemce – například pro děti, pro úředníky/ce, pro akademické publikum... 

(Podle Pavly Kopečné).

 

9. Seznam slov (volně asociovaných), která se týkají tématu: vizuálně – spousty šuplíků, z nichž lovíte slova.

 

10. Knihovna – představte si, že jste ve velké knihovně, která nemá knihy řazené abecedně, ale tematicky, vymyslete název knihy o tématu, které vás zajímá, a zkuste si představit další tematicky podobné knihy, které jsou umístěny na stejné polici – v prvním kroku napište názvy osmi až deseti takových to knih, ve druhém kroku je zkuste charakterizovat (jako byste psali krátkou – jedno- dvouvětou – anotaci).

 


Múza: Rikki Ducornetová
Z knížky Jeffa Vandermeera Kniha divů (s. 25–26).


Clustering

Clustering


  • Doprostřed papíru napíšete téma, které vás zajímá. Samozřejmě můžete využít také software, zde se asi nejvíce nabízí xMind.

  • Z tématu vyvozujete řadu asociací. Platí přitom pravidlo, že každá další asociace navazuje na tu předchozí. Např.: salát – pole – kombajn – motor – Carnotův cyklus – molekula. Je zřejmé, že mezi salátem a motorem nebo molekulou není žádný přímý vztah.

  • Řadu můžete vytvářet buď tak dlouho, dokud nemáte pocit, že jste příliš odbočili od zadaného tématu, nebo se lze setkat s psaním na čas (například na 30 sekund až 2 minuty), třetí nepříliš obvyklou variantou je zarovnání počtu na čtyři až šest asociací.

  • Jakmile je řada hotová vracíte se k centrálnímu pojmu a tvoříte z něj novou řadu. Dodržujete přitom všechna pravidla, která jste uvedli výše. Řady zapisujete do jednoho obrázku, takže je dobré si rozumně rozvrhnout místo.

  • Řad vytvoříte rozumný počet – většinou se doporučuje kolem pěti, ale lze se setkat i se psaním na čas – na celou metodu je pak většinou do dvaceti minut.

Doslovně převzato z https://kisk.phil.muni.cz/kreativita/temata/kreativni-techniky/clustering



Ukázka clusteringu:


Témata zadaná spisovatelce Eleně Ferrante britským The Guardian

Kniha jako inspirace


Na italsky píšící spisovatelku Elenu Ferrante (což je její pseudonym) se obrátil britský deník The Guardian s prosbou, jesti by pro ně po dobu jednoho roku nepsala týden co týden sloupek. Autorka s tím souhlasila pod podmínkou, že jí redakce zadá otázky/témata. Texty pak vyšly knižně, a to i v českém překladu, z nějž vycházím. 


Kniha Příležitostné nápady (Prostor, 2020), s kongeniálními ilustracemi Andrea Unciniho, může posloužit jednak jako zásobník námětů (která vás mohou inspirovat), jednak jako ukázka zdánlivě snadného a úsporného psaní, v němž se ovšem – podle mě – skrývá krása věty: rytmičnost, pojmenovácí přesnost, zkušenost i kompoziční suverenita.


Vypisuji (některé) titulky těchto sloupků a snažím se z nich udělat téma, aniž bych přitom věděl, jak přesně zněly otázky, které Ferrante od redakce dostala.


Zároveň pod tímto boxem najdete v kopii (pdf) několik sloupků.


Poprvé (Jaké bylo vaše poprvé?)

Strachy (Jaké jsou vaše strachy?)

Deníky (Čím je pro vás psaní deníku?)

Konec (Co pro mě znamená konec – života?)

Příběhy vymyšlené a pravdivé (Jakou roli v mém psaní/životě hrají příběhy vymyšlené a pravdivé? Jakou roli hraje v mém psaní pravda?)

Jazyková příslusnost (Co pro mě znamená být Čech/Češka?)

Smích (Co pro mě znamená smích?)

Vykřičníky (Co pro mě znamenají vykričníky?)

Přítelkyně a známé (Čím je mi přátelství?)

Potřeba psát (Co pro mě znamená psát?)

Závislosti (Moje závislosti)

Vítězové, poražení (Které pojmy bych "zrušil/a", kdybych mohla?)

Na půl cesty (Čím jsou pro mě tři tečky?)

Přívaly zpráv (Můj vztah k informacím)

Lži (Lež a já/my)

Radikální řezy (Jaký vztah mám k životním změnám?)

Stereotypy (Jak vnímám stereotypy?)

Žárlivost (Jak vnímám žárlivost?)

Příběhy učí (K čemu jsou nám příběhy?)


Elena Ferrante: Příležitostné nápady (Poprvé, Strachy, Vykřičníky)
Ukázka tří sloupků z knihy italské autorky.


Techniky hledání témat

Některé z technik hledání témat z knihy Zbyňka Fišera Tvůrčí psaní (s. 42 až 46)


Anketa: při hledání témat lze využít anketních otázek, které si coby účastníci kurzu/předmětu připravíte.


Autobiografie: můžete (v duchu) přemýšlet o svém životě a vybrat deset pro vás nejvýznamnějších událostí, které ovlivnily váš život; ke každé z nich si napíšete jedno charakterizující slovo; pak se rozhodnete pro jednu z událostí a slovo, které ji charakterizuje, se stává tématem textu.


Determinanty: můžete si sami stanovit (nebo někdo stanoví) formální a motivické prvky coby určující pricnipy textu – například trojici (náhodně) vybraných slov, úhel vypravěčova pohledu, postavu, místo, žánrovou podobu apod.



Hlasování nebo losování: můžete každý navrhnout téma a k němu zvolit jeho obhajobu, pak o tématech hlasuj; nebo můžete napsat na lístek jedno téma, z nich se vylosuje jedno, které budou všichni psát.


Jméno jako inspirace: můžete se inspirovat jmény skutečných osob, literárních postav, smyšlenými jmény, jmény fiktivních bytostí (se jmény jsou spojeny nějaké asociace, konotace, jsou s nimi spojeny představy nebo vzpomínky). Tato jména lze využít jako téma textu.


Meditace: můžete zavřít oči a čekat na první obraz, který se vám v mysli objeví. Obraz (nebo nejčastěji se objevující obraz ve skupině) může posloužit jako téma textu.


Módní slova: můžete sami nebo společně vytvořit seznam módních slov, která používají lidé v běžných rozhovorech, která se používají v politice nebo v médiích, která se objevují v reklamách; soupis takovýchto slov může posloužit jako tematická inspirace při psaní.


Moje krajina: můžete si vzpomenout na nějaký přírodní (krajinný) obraz, který vás zaujal; zaznamenat si k němu nápady; využít jej jako podnět k napsání textu.


Noviny: můžete hledat téma pomocí novinových titulků, které vám mohou poskytnou podnět k napsání literárního textu.


Oblíbená/ý/é  postava, zvíře, román, báseň, film, píseň  apod.: tématem vašeho textu může být cokoliv z toho, co máte v oblibě; můžete sepsat své postřehy o tom, co máte v oblibě, a využít cokoli ze svých postřehů jako téma (impuls), které zpracujete.


Pozorování makrosvěta a mikrosvěta: můžete ve vymezném čase (spíše kratším) pozorovat vymezený prostor makrosvěta (ulici, dění na náměstí, dívat se z okna, věže, balkónu...); můžete si ve svém okolí vybrat detail, který bude tématem vašeho popisu; pozorování a popis se může stát inspirací k textu typu básně, povídky, úvahy apod.


Sny: můžete při psaní vycházte z témat, která se objevují ve vašich snech; můžete si sny i zaznamenávat a tematicky je využívat při psaní.


Téma literárního směru: protože každý literární směr preferoval určitá témata, můžete si takováto témata sepsat a inspirovat se jimi.


Témata jiných autorů: můžete si sepsat témata, o nichž psali vám známí autoři/ky románů, povídek, básní, esejů, dramat... tato témata vám mohou sloužit jako inspirace.