KAPITOLA 1 Nerovnoměrný rozvoj světa: kolonialismus, neokolonialismus a diskurz rozvoje PETR DANEK Žádná pevná a konečná definice rozvoje nemiíže být vytvořena, pouze náznaky toho, co by měl rozvoj zahrnovat v konkrétních kontextech (Hettne I990: 2). Úvod od nerovnoměrného roz, ľ f™ * P0*"'"*** této nerovnoměrnosti je možné odvod" souběžně s překonáváním deľ Pnrodních z,odíldo "» "hrnném hrubém domác.m P£ IJ") Zatímco HDP na iednnh„ i neJchudŠích zemí s 600 milióny obyvatel (U" v roce 1998 převyšoval 25 ľoo USD ^ 6 V P3rÍtě ku'""' SÍ1V v USA, švýcarsku či Stag-P'g k dispozici méně než 1 dolar na H ľ»ľ "fŽ po,ovina obyvatel Indie, Etiopie či Guatemaly » . de" (World Bank 2000). Země OECD, klub nejbohatších danék: nerovnomerný rozvoj sveta 29 planety, v nichž žilo 19 % jejích obyvatel, soustřeďovaly v téže době 71 % objemu zahraničního obchodu, směrovalo do nich 58 % přímých zahraničních investic a žilo v nich napr. i 91 % uživatelů internetu. 84 % celosvětových prostředku na vědu a výzkum bylo v roce 1993 koncentrováno pouze v 10 státech, navíc 80 % všech pareniu udělených v rozvojových zeních patrilo obyvatelům vyspělého světa (UNDP 1999). „ Hluboká sociální i geografická nerovnost je realitou prakticky ve všech sférach lidského zívo-Nejzávažnější evidenci nerovnoměrného rozvoje světa najdeme mimo cistě ekonomické ukazatele. Naděje na dožití, syntetický ukazatel úmrtnost nich poměru a často používaný ukazatel kvality života, byla v roce 1998 v rozvojových zemích v průměru o 11 let (muži), resp. o 16 let (ženy) „ižší než v úhrnu vyspělých zemí. Se zvětšením měřítka se rozdíly ještě prohloubí Dne narozené v roce 1998 v Kanadě, Francii či japonsku mělo více než dvojnásobnou nadej, na dozm (ženy 83 let, muži 75-79 let) oproti svým vrstevníkům, narozeným v Malawi, Zambu c. Ugandě (střední délka života 37-39 let). Šestina dětí z druhé skupiny již dnes nežije (US Bureau ol the Census 1999). Ve výčtu empirické evidence nerovnoměrného vývoje světa by bylo možné dlouho pokračovat. Poloha místa narození ovlivňuje nejen budoucí příjmy a pravděpodobnost dožiti se stan, ale také šance člověka na dostupnost adekvátní výživy, bydlení, vzdělání, zdravotnické pece, placeného zaměstnání, nezávadné vody atd. Závažnými empirickými příklady nerovnosti by bylo mozne vyplnit zbývající část příspěvku (a mnohem více). I pak by to byla evidence neúplná, neboť nezávaznější projevy chudoby závislosti a bezmoci změnit svoje postavení zůstávají skryty statistikám. Každý, kdo měl možnost cestovat napříč „třemi světy", nepotřebuje k poznán, existence hlubokých nerovností mezi mísiy a jejich obyvateli žádné statistiky. Za účelnější považuji diskusi příčin tohoto stavu. Proč se svět rozvíjí nerovnoměrně? jake procesy stojí v pozadí nerovnoměrného vývoje světa? Je současný stupeň nerovnosti mezi místy nutný pro další společenský vývoj? Existují mechanismy regulace tohoto vývoje? Je možné propastně hluboké nerovnosti mezi místy a mezi lidmi snížit? A jak? Jistě, na tyto zásadní otázky neexistuje jediná odpověď, ale řada navzájem soupeřících, odporujících si i doplňujících se odpovědí a interpretací. Tyto odpovědi nejsou jen akademickými teoriemi příčin nerovnoměrného rozvoje světa, ale i východisky pro velmi reálnou politiku a pro činnosti, které ovlivňují vývoj reálného světa. Místa světa neprocházejí jakousi univerzální trajektorií vývoje - jak bylo kdysi tvrzeno -, ale jsou „rozvíjena" činností mnoha aktérů s různými představami o směru vývoje a různou mocí prosadit svoje představy. Nerovnoměrný rozvoj světa je tak výsledkem nejen společenského vývoje, ale i politiky rozvoje, v níž se střetává více aktérů s různými cíli a různou mocí je prosadil. Diskuse příčin nerovnoměrného rozvoje světa nemůže vycházet jen ze současné evidence, ale musí být opřena o alespoň rámcové přiblížení minulého vývoje. Již tato interpretace minulosti je však ve své podstatě politická. Neexistuje objektivní historie: každý - i sebedelší výčet dějin je nutné selektivní, neboť z nekonečného množství minulých událostí vybírá jen ty, které považuje za významné, a zdůrazňuje ty nejvýznamnější. Stručný přehled historie šíření a vývoje prostorové struktury jednoho systému územní dělby práce, z něhož se vyvinul systém svalového hospodářství, je předmětem první části příspěvku. Není to popis „objektivní", ale vychází z politickoekonomických přístupů ke studiu společenského vývoje, zejména z teorie svetových systémů (world-systems theory) Immanuela Wailersteina. Minulý vývoj má samozřejmě svoje důsledky pro současnost. Důsledky kolonialismu jako projektu, který významné přispěl k prohloubení nerovností mezi místy a lidmi světa, približuje druha část příspěvku. Pozornost je zde věnována jak ekonomickým důsledkům vztahů závislosti, které se vytvořily v průběhu formování systému světového hospodářství, tak důsledkům v dalších oblastech jo :h0vn0merny konvoj sveta společenského života. Země třetího světa a jejich obyvatelé jsou zde současné vylíčeni jako aktéři, kteří za určitých - zpravidla velmi specifických podmínek dokážou využít nerovných pravidel hry. panujících v systému svetového hospodářství, k prosazení svých predstav a cílů. Cílem třetí části je ilustrace skutečnosti, že nerovnomerný rozvoj není náhodným důsledkem univerzálního procesu vývoje, ale výsledkem praktických politik rozvoje, vycházejících z diskur-zu, o néjž aktéři s nižnými cíli a různým podílem na moci svádějí každodenní zápas. Vývoj představ o cílech a metodách politiky rozvoje v poválečném období je přihlížen na příkladu vývoje paradigmatu disciplíny rozvojových studií (development itudies). V poválečném období se vytvořil bezprecedentní konsenzus elit vyspělých a post koloniálních zemí o cílech a strategiích „rozvoje". Rozvojové země měly podle těchto představ následovat cestu zemí vyspělých až do láze „vysoké masové spotřeby" se všemi pozitivními i negativními důsledky. Tento model začal být brzy kritizován jako nereálný, mimo jiné proto, že byl v kontrastu s realitou narůstajících disproporcí mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi, později však zesílila více zásadní kritika „rozvoje" jakodiskur-zu, který má stejné ambice kolonizoval a učit „ty druhé", jako měl dřívější diskurz kolonialismu, a je proto nejen nereálný, ale i nežádoucí, lato část se současně snaží ukázat, jaký dopad měl diskurz rozvoje na propagované a přijímané politické strategie rozvoje a jejich prostřednictvím na nerovnoměrný rozvoj světa. 1. Historie systému světového hospodářství Většina autoru, studujících příčiny nerovnoměrného rozvoje světa, se shoduje v tom že klíčo- vým obdobím pro vznik současné prostorové struktury světa, charakterizovane vysokou nerov- . i_• c i lihu hvla druha polovina lb. století noměrnostl v rozložení bohatství mezi zeměmi Severu ajinu, Dyia i a 16. století (Johnston a Taylor 1988, Shon 1993, Corbridge 1993 aj.). Podle Immanuela Wallersteina (1984) se v historii vyvinuly pouze m zakladu formy společenské organizace výroby a reprodukce (výrobní způsoby), které vymez,,,, tri h.sro, teke typy společností: (I) tninisystémy (mini-systems). v nichž byla dělba práce založena především na veku a pohlaví a pro které by. typický Lpročné-rodový (reciprocial-lineage) výrobu, způsob s prostou reciproční výměnou zboS a služeb; (2) světová impéria (world-ernp.res), charak^ntcka redistribmivné-daňovým (redistributive-tributary) výrobním způsobem, rozvinutým v tr.dn společnosti, v níž většina zemědělského obyvatelstva odvádí daně úzké vládnoucí vrstve, a (3) systém světového hospodářství (world-cconomy), charakterizovaný kapitalistickým výrobním zpuso-jeho definičním znakem je akumulace kapitálu, založená na principu trhu, kde jsou ceny a mzdy určovány nabídkou a poptávkou. V historii se vyvinulo mnoho minisystemu a řada světových »»/'<;"'. ale pouze jednomu z nich se zdařila transformace na systém svetového haspodarsm^System světového hospodářství začal vznikat v Evropě ve 2. polovině 15. stolen a postupnou inkorporac, dalších částí světa dosáhl počátkem 20. století svého globálního rozšířeni. 1 "'tone síření systému světového hospodářství od jeho vzniku do jeho proniknu,, do všech sv.'ta j, his„lľii ko|OMÍa|isnul ( ). Odhlédnemc-li od množství různých forem ko- |,,m;lli"m|. Podmíněných typem hospodářské, sociální a politické organizace kolonizované spornosti, poloh,,,, území i politikou koloniální mocnosti, je možné v procesu šířeni systému světového hospodářství vymezit dvě fáze, lišící se charakterem vztahu mezi koloniálním jádrem a kolonizovanou periferií i tempem tohoto šíření. Těmto fázím jsou věnovány následující dvě siibkapiioly. PETR OZVO J SVETA 31 rámeček 1 Kolonialismus Kolonialismus je ideologie založená na ustaveni a udržování nadvlády suverénní mocnosti nad podřízenou společností, která je separována od vládnoucí moci. Typickými rysy kolo-nialismu jsou politická a právní dominance nad cizí společností, vztahy hospodářské a politické závislosti a vykořisťování a rasová a kulturní nerovnost. Kolonialismus je variantou imperialismu, který je chápán jako systém nerovných vztáhli mezi státy, založený na principu dominance a podřízenosti a spojený se specifickou formou kapitalismu, pro niž je typický vznik monopolů a nadnárodních společností. Kolonialismus zahrnuje kolonizaci, tj. migraci lidí z imperiálního centra do kolonizované periferie. Jako forma územní expanze je kolonialismus neoddělitelně spojen s nerovnoměrným rozvojem globálního kapitalistického systému a s rozvojem mezinárodní dělby práce (Johnston a kol. 1994: 75). 1.1 Kolonialismus, fáze I: objevy, obchod a drancování (1500-1800) I na konci evropského středověku byl svět rozvinutý nerovnoměrné. Namísto struktury Sever- Jih, či jádro periferie, typické pro současný systém svetového hospodářství, však existovalo více nezávislých center světových impérií -, která se vyznačovala vyšším stupněm „rozvoje" a koncentrace bohatství, jež dokázala vytěžil z obchodu se svým okolím i jinými světovými impérii. Není možné tvrdit, že západní Evropa byla v této době „vyspělejší" či „rozvinutější" než Čína za dynastie Mine, nebo mughalská říše v Indii. Podobně vyznívá i srovnání se songhajskou říší a Dahomc v Äfrice, inckou a aztéckou říší v Americe nebo osmanskou říší a Persií za Safíjovců v Asii. Ze západní Evropy však v této době vychází expanze, která vytvořila zárodek formování současného systému světového hospodářství. Předpoklady pro tuto expanzi byly ovšem vytvářeny již v předchozích staletích. Klíčovou roli sehrála především vrstva obchodníků, silná zejména v hanzov-ních městech na severu Evropy a v přístavech Středomoří, 'ľa si uvědomovala význam dálkového obchodu, z nějž zbohatla, a současně měla dostatek prostředků pro tak riskantní investice, jakými byly zámořské objevy. Ohniskem objevitclských a dobyvateľských výprav se v I 5. a 16. století staly země Ihorského poloostrova, které byly po uzavření suchozemských obchodních cest do Číny a Indie osmanskou říší výhodně položeny pro námořní cesty na východ. Koloniální úsilí portugalských mořeplavců se zpočátku omezovalo na zakládání obchodních stanic podél cesty do Indie a na Dálný Východ, a na kolonizaci Brazílie. Cílem španělské expanze bylo získal co nejvíce bohatství ve formě drahých kovů. Metody k dosažení tohoto cíle sahaly od těžby až po drancování. Regionem, který byl jako první integrován do evropského systému světového hospodářství do té míry, že byla zásadně změněna jeho hospodářská, sociální i etnická struktura a politický systém, byla Karibská oblast („Západní Indie"), následována dalšími částmi Ameriky. Zvlášť brutální byl obchod s otroky, současí tzv. trojúhelníkového obchodu, který přispíval k formování prostorové struktury systému světového hospodářství po několik století ( ). Obchod s koloniemi a v koloniích byl od počátku pod kontrolou evropských států, které se řídily filozofií merkantilismu ( ). Merkantilistické představy o možnosti zvýšil bohat- ství pouze na úkor jiných vyústily jednak ve formování takových hospodářských vztahů s koloniemi, které přinášely prospěch evropským mocnostem (bez ohledu na prospěch kolonií), jednak v rivalitu a střely mocností o kontrolu nad obchodem s koloniemi. VI PHTR danek: nerovnomerný rozvoj s"et rámeček 2 Trojúhelníkový obchod Obchod mezi Evropou, Afrikou a Amerikou, který v I 6. století vytvořil počátky mezinárodní dělby práce v rámci světového hospodárskeho systému, je označován jako trojúhelníkový obchod. Intenzivní zemědělství na plantážích a těžba drahých kovů ve španělských a portugalských koloniích měly vysoké nároky na pracovní síly, které byly saturovány dovozem otroku z Afriky. Obchod s otroky se stal součástí výnosného trojúhelníkového obchodu. Lodě evropských kupců, naložené zbraněmi, rumem a spotřebním zbožím, vypluly z evropských přístavů do Guinejského zálivu a jeho okolí, kde bylo zboží vyměněno s místními obchodníky za jejich exportní artikl: otroky. Ti byli za nelidských podmínek převezeni na ostrovy Karibiku, do Brazílie nebo do jižních částí Severní Ameriky. Za zisk z jejich prodeje byly nakoupeny produkty místních plantáží jako cukr, bavlna, rum nebo tabák, jejichž prodej | v Evropě vedl k vysokým ziskům. V 18. století tvořil trojúhelníkový obchod čtvrtinu francouzského a třetinu britského obratu zahraničního obchodu (Shon 1993: 8-10) a spory o kontrolu nad ním byly příčinou řady vojenských střetů. Forma začlenění míst do tohoto systému mezinárodní dělby práce hluboce poznamenala jejich další vývoj: Evropa se profilovala jako dodavatel hotových výrobků, provozovatel obchodu a místo konečné akumulace zisku a formovala Afriku jako zdroj levné pracovní síly a Ameriku jako dodavatele primárních surovin. Akumulované bohatství vytvořilo v Evropě předpoklady pro rozvoj manufakturní výroby a později i pro nástup průmyslové revoluce, která dále zintenzívnila vazby světového jádra a periferie a prohloubila jejich nerovnost. V důsledku této rivality - ale i vnitřních podmínek v jednotlivých zemích a významu, který jejich vlády přisuzovaly koloniální politice docházelo k posunu těžiště v rámci evropského jádra systému světového hospodářství. Po ústupu slávy Španělska a Portugalska se v první polovině 17. století stalo světovou koloniální mocností Holandsko. Efektivita holandského koloniálního hospodářství vyvolala odvetné akce dalších mocností: zatímco francouzský ministr Colbert budoval systém zámořského obchodu po vzoru Holanďanů, Anglie přijala v roce 165 1 Zákon o mořeplavbě (Uavx^aúon Act), namířený proti holandským zájmům. Ve válkách, které následovaly až do poloviny 70. let, zvítězila Británie a ukončila tak období vrcholného rozmachu holandského impéria. V 18. století probíhalo soupeření o nadvládu nad světovým námořním obchodem a kontrolu výnosných kolonií zejména mezi Británií a francií. Spor o velká území v Severní Americe byl příčinou Sedmileté války (1756 63), v níž se obě mocnosti vojensky střetly mimo Evropu a Kanadu také v Indii a Karibiku. Vítězství umožnilo Británii získat postavení dominantní světové mocnosti, které udržela i po většinu 19. století. 1.2. Kolonialismus, fáze II: průmyslová revoluce, volný trh a rozdělení světa V průběhu tří století preindustriálního kolonialismu byly prostřednictvím nerovných obchodních vazeb a pod kontrolou vojenské moci vytvořeny základy globální struktury jádro-periferie. Tempo rozšiřování územního rozsahu kolonií však bylo relativně pomalé. Koloniální správa byla uvalena na bohatou oblast Karibiku a přilehlé části amerického kontinentu včetně Andské oblasti, ale mimo Ameriku se omezovala na nevelká zázemí přístavů a faktorií kontrolujících obchodní PETR DANĚK: NEROVNOMERNÝ ROZVOJ "VETA 33 i rámeček 3 Merkantilismus Hospodářská politika, kterou přijaly a prosazovaly mocnosti světového obchodu v 16. až 18. století, byla politika merkantilismu. (Merkantilismus je považován za historicky první hospodářskou politiku.) Byla založena na předpokladu, že moc a bohatství státu múzo být nejlépe zvýšeno exportem zboží výměnou za drahé kovy. Merkantilisté věřili, že bohatství světa je konečné a že nárůst bohatství v jedné zemi může být dosažen jen na tíkot jiné země. Hlavní cíl akumulovat bohatství získávané díky převaze vývozu zboží nad dovozem byl silné podporován ze strany státu, který reguloval výrobu, podporoval export, uvaloval clo na dovoz, vydával nařízení garantující různá obchodní privilegia a chránil obchod s koloniemi (The Concise Columbia Electronic Eneyclopedia 1994). cesty (zejména podél pobřeží Afriky do Indie a na Dálný Východ) a na kolonie evropských osadníků (tzv. „white settler colonies"), jako např. jižní Afrika (Cape Colony), Keňa, Mosambik, v Americe Kanada, Argentina, Chile, jižní Brazílie aj. V 19. století se tempo hospodářské a politické inkorporace periferie do systému světového hospodářství rychle zvýšilo. Příčinou byl nástup „hluboké a zásadní transformace" (Shon 1993: 10). kterou v zemích jádra přinesla průmyslová revoluce. Ta zvýšila význam kolonií jako zajištěných dodavatelů levných surovin pro „domácí" průmysl a jako odbytišť hotových výrobků. Současně byly kolonie bezpečnými místy pro reinvestování zisku v podobě investic do důlních zařízení, plantážní produkce tržních plodin, železnic či technické infrastruktury, jejichž výnosy přinášely investorům v zemích jádra další zisky. Koloniální mocnosti - tedy ti, kdo měli moc stanovit „pravidla hry" regulovaly obchodní vztahy tak, aby odpovídaly těmto cílům a podporovaly tak. hospodářský rozvoj v Evropě. Británie, kolébka průmyslové revoluce a nejvétšť koloniální velmoc, byla po většinu 19. století - nejméně do hospodářské krize roku 187! první světovou mocností. V jejím zájmu bylo namísto merkantilismu prosazovat hospodářskou politiku volného trhu ( ), s vědo- mím, že v otevřené konkurenci na volném trhu předčí efektivita jejích výrobců výrobce z jiných míst (Taylor 1993a: 134) a systém volného trhu bez bariér tak přispěje k dalšímu posílení britské ekonomické a politické moci. Přes prosazování politiky laissez-faire v mezinárodním obchodě však i velmoc Británie používala k regulaci obchodních vazeb všech prostředků, včetně diferencovaných cel a daní. Příkladem může být vztah Británie a Indie. V Bengálsku existovala počátkem 19. století rozvinutá domácí (přotoindustriální) výroba bavlněných oděvů a látek. Britská Východoindická společnost však neměla zájem o zpracované zboží, ale o surovou bavlnu jako surovinu pro průmysl v Lancashire. Bez ohledu na rétoriku laissez-faire přesvědčila britskou vládu, aby na dovoz bavlněného a hedvábného zboží z Indie uvalila clo (ve výši 10 %), zatímco v Indii bylo clo na dovoz britských výrobků z bavlny a hedvábí jen 1 %. Současně byla zavedena diferencovaná daň z půdy podle druhu pěstované plodiny: nejnižší sazba daně byla stanovena za pozemky, na nichž se pěstovala bavlna (Shon 1993: I 1). I akto stanovená pravidla hry mela několik důsledků: (a) bengálska textilní výroba začala upail.it, (b) zvýšil se vývoz bavlněných výrobků z Británie do Indie (v roce 1850 směřovalo do Indie 2fi "í> britského exportu bavlněného zboží), (c) chudé obyvatele Indie začaly čas-,eji postihovat hladomory, neboť politika diferencované pozemkové dané, upřednostňující tržní plodiny, narušila křehkou rovnováhu mezi pěstováním potravinových a technických plodin a v le- 34 "tr dflnéh: nerovnomerný rozvoj světa rámeček 4 Laissez-fäire Volný trh jc základní princip ortodoxní ekonomické teorie, jejíž základy položil Adam Smith v knize Bohatství národu (Wealth ofNatíons) v roce 1776. V ní kritizoval tehdejší politiku merkantilismu a místo ní prosazoval princip volného trhu (laissez-faire). Počátkem 19. století přidal Ricardo myšlenku komparativních výhod. Pokud se bude každý stát specializovat na výrobu toho, pro co má ncjvhoclnější podmínky tvrdl Ricardo -, potom volný trh povede k vytvorení systému mezinárodního obchodu, který bude prospívat všem. Volný trh je proto podle Ricarda nejlepší hospodářskou politikou pro všechny státy a každé politicky motivované omezení volného trhu ve svém důsledku poškodí jak danou zemi, tak celý systém (Taylor 1993a: 133). těch neúrody lak ceny pšenice nebo rýže vystoupaly na úroveň, nedostupnou pro široké vrstvy obyvatel (Krása a kol. 1997). Místa periferie byla do systému světového hospodářství inkorporována buď přímo, tj. hospodářsky i politicky (formální kolonie), nebo nepřímo, tj. prostřednictvím hospodářských vazeb (neformální kolonie) - rámeček 5. Podle Robinsonovy (1973) „teorie kolaborace" závisela forma a doba začlenění periferie do systému světového hospodářství na postoji místních elit. Bez spolupráce místních elit by nebylo možné tak velkou část světa ovládnout relativně omezenou vojenskou silou (Taylor 1993b: 109). Historie šíření britské moci v Indii je historií válek, intrik a povstání (např. Néhrtí 1957, Krása a kol. 1997), svědčících o tom, že neochotu (části) místních elit ke spolupráci bylo nutné zlomit silou a intrikami. Moc zde bylo možné udržet pouze zavedením přímé politické (a vojenské) kontroly (jejíž náklady byly hrazeny místním obyvatelstvem). Naproti tomu vládnoucí elity v Latinské Americe britské (a později americké) zájmy a příliv kapitálu podporovaly, neboť tím upevňovaly svoje postavení ve společnosti. To usnadnilo vytvorení typické koloniální struktury hospodářských vztahu, v jejichž rámci zaujaly latinskoamerické země místo dodavatelů surovin (s typickou regionální specializací chilský ledek, peruánské guáno, argentinské a uruguayské maso, brazilská káva atd.). zatímco průmyslově vyspělé země v čele s Británií dodávaly zpracované zboží a investovaly kapitál, potřebný pro získávání a dopravu těchto surovin. Po recesi, která postihla světové hospodářství v roce 1873, začaly mocnosti, soupeřící s Británií, ve zvýšené míře vytvářet celní bariéry, za nimiž podporovaly rozvoj domácího průmyslu (např. Německo s pomocí této strategie předstihlo už v roce 1890 Velkou Británii ve výrobě oceli). Za zostřené konkurence mezi mocnostmi začala být politika laissez-faire v mezinárodním obchodě nahrazována neomerkantilismem, či „ekonomickým nacionalismem" (Short 1993: 14). V souladu s touto politikou usilovaly hospodářsky vyspělé země o získání co největšího koloniálního panství. Koloniální hospodářství mělo být transformováno podle potřeb koloniální mocnosti a mělo ji tak posílil v konkurenci s jinými mocnosti. Mocnosti současně usiloval)' o „osné ohraničení obdobných konkurujících systémů a o jejich izolaci od domácího i koloniálního hospodářství" (Gollwitzer, cit. in Short 1993: 14). Short (1993), opírající se o Ilobsonovu interpretaci imperialismu (viz též Taylor 199.3a), považuje 70. léta 19. století za předěl v evropských dějinách a období následující do první světové války považuje za další (třetí) fázi kolonialismu; označuje ji „věk imperialismu". Johnsion a kol. (1994: 76) i Taylor (1993a: kap. 3) naproti tomu 35 rámeček 5 Formální a neformální kolonie Formálni kohmk: územní části obchodního a hospodářského systému Británie nebo jiné koloniální mocnosti, na které byla uvalena také přímá politická správa (napi". Indie po roce 1857). Neformální kolonie: území spojené s koloniální mocností těsnými obchodními a hospodářskými vztahy, ale politicky zcela či v rozhodující míre samostatné. Napr. většina latinskoamerických zemí v 19. stolen'. Semiformálni kolonu- („polokolonic"): země. které nebyly formálně prohlášeny za kolonie, mají vlastní vládu, ale jejich Finance nebo zahraniční obchod jsou kontrolovány koloniální mocnosti (napr. Persie, Bgypt po roce 1882). (Shon 1993, Liščák a Fojtík 1996) nepovažují loto období za kvalitativně odlišné od období předchozího, ale tvrdí, že k akceleraci tempa inkorporace zbývajících částí světa do systému světového hospodářství dochází v důsledku přibližování limity možnosti územní expanze tohoto systému. Tempo koloniální expanze bylo v závěru 19. století skutečně nevídané. Mezi lety 1870 a 1918 se celková rozloha kolonií zvyšovala průměrně o 620 000 knr za rok a mezi šestici nc j větších koloniálních mocností byla v letech 1875- 1915 rozdělena či přerozdělena čtvrtina povrchu souše (i lobsbawm 1987). Učebnicovým příkladem je rozdělení Aťriky ( "). Koloniálním rozdelením sveta počátkem 20. století byly vyčerpány možnosti dalšího územního rozšiřování kapitalistického systému světového hospodářství. Krize v mezinárodních vztazích, kterou konec možností dalšího extenzivního územního růstu systému světového hospodářství vyvolal, byla jednou z příčin první světové války. Tehdejší ortodoxní marxistická teorie předpovídala, ze tato krize povede ke zhroucení kapitalismu neboť nutnou podmínkou jeho fungování je neustálý růst (akumulace kapitálu) a že bude nahrazen novým, spravedlivým politickým a ekonomickým systémem. Vyústěním těchto představ byl vznik Sovětského svazu. Vývoj ve 20. století však ukázal, že kapitalismus dokázal zajistit podmínku neustálého růstu a nekončící akumulace i bez územní expanze, a to pokračující vnitřní diferenciací systému světového hospodářství, spojenou s prohlubováním územních (i sociálních) nerovností, tedy nerovnoměrným rozvojem, formální kolonialismus ztratil svoji funkci nástroje územní expanze svetového hospodářského systému n ukázalo se, že nejen není nutný k udržování a prohlubování vztahu závislosti, ale že může hýl i překážkou vnitřní transformace systému světového hospodářství. 1.3. Dekolonizace: konec formálního impéria Dekolonizace transformace formálních kolonií na politicky formálně svrchované státy proběhla ve třech vlnách, z nichž každá změnila politickou mapu jiného kontinentu. Časová násled-noa lei lne, vln odpovídá poradí začleňování kontinentů do systému světového hospodářství: Amei iI..i, A ;ie, Afrika. I )ekolonizace byla téměř vždy výsledkem hnutí za nezávislost („národne osvobozenecké hnutí"), jeho úspěch vsak. byl determinován vnějšími podmínkami: geopolitickou lomiaci doby a její .labilitou, vojenskou silou koloniální mocnosti, veřejným míněním ve vyspělých zemích a v neposlední řadě polohou dotčeného území. První vlna dekolonizace proběhla ještě na záver „zemědělského kapitalismu" (Taylor 1993a: I Hi) n,i konci 18. a počátkem ll>. století a byla omezena na kolonie v Americe. Začala válkou za 36 PETR DP vnomerny rozvoj světa rámeček 6 „Rvačka" o Afriku Afrika byla dlouho považována za nehostinný černý kontinent, málo vhodný pro evropské osadníky a postrádající zdroje, vytěžitelné pomocí evropských investic (mimo africkou pracovní sílu, která byla využívána už od 16, století). Přímý evropský vliv se do roku 1880 omezoval na Kapsko, severoafrické pobřeží, Senegal, Angolu, Mosambik a na několik malých pobřežních území. V roce 1882 obsadila Británie Egypt (roku 1869 byl otevřen Suezský průplav). Německo začalo prohlašovat svrchovanost nad řadou afrických územia obě země se střetly jak navzájem, tak i s dalšími evropskými státy, usilujícími o rozšíření svého koloniálního panství. Konflikty vedly ke svolání mezinárodní konference o Africe do Berlína v letech I 884 85. I když existující spory na konferenci vyřešeny nebyly, došlo zde k rozdělení sfér vlivu a ke stanovení pravidel pro budoucí vyhlašování koloniální svrchovanosti nad částmi afrického území. Tím byla odstartována nechvalně známá „rvačka" o Afriku (seramblefor Afrka). Na jeho konci zůstala o 20 let později v Africe nezávislá pouze Etiopie a Libérie (I.iščák a Fojtík 1996, Shon 1993). nezávislost USA, jejíž úspěch se stal (spolu s francouzskou revolucí) vzorem pro válku latinskoamerických kolonií za nezávislost. Ta v letech 1810 1826 přinesla politickou nezávislost americkým koloniím Španělska a Portugalska. Tato dekolonizace, probíhající v době britské hegemonio, usnadnila transformaci formálních kolonií upadajících mocností na neformální kolonie Velké-Británie (Taylor 1993a: 116 I 17). Nejen že se nedotkla kolonií na jiných kontinentech, ale nedotkla se ani přesvědčení o „přirozenosti" a „správnosti" koloniálního rozdělení světa. Hlasité úvahy o možné samostatnosti kolonií se začaly objevovat až v době, kdy byla uzemn ř expanze kapitalistického systému světového hospodářství završena a inkorporace dalších území uvalením formální koloniální správy už prakticky nebyla možná. Ještě na konci 19. století si ani nej-větší kritikové britské imperiálni politiky nedokázali představit Británii bez Indie. Právě Indie-_ „klenot na koruně impéria, nad nímž slunce neza padá" (Corbrídge 1993: 175), byla vzorem boj0 za nezávislost pro další kolonie v Asii i jinde (podobně jako dříve v Latinské Americe Venezuela.) (RÁMEČEK 7). Výrazem nového přístupu v mezinárodních vztazích k otázce budoucího postavení kolon i f byl mandátní systém Společnosti národů, který pro některá závislá území otvíral potenciáli-) možnost získání nezávislosti. Žádnou vlnu dekolonizace však nevyvolal (RÁMEČEK <*). K další vlně dochází až po druhé světové válce, kdy byla rovnováha sil již jednoznačně naklep., něna na stranu dekolonizace (postoj OSN i SSSR). USA, politicky i hospodářsky dominantní voj _ moc poválečného světa, podporovaly zrušení formálního imperialismu, protože představoval přo-kážku jejich ekonomického i mocenského pronikání do periferie (podobně jako Británie prosazovala volný obchod v době první vlny dekolonizace). Na druhé straně však zájmy US^\ v Evropě a vazby se spojenci, kteří byli současně největšími koloniálními mocnostmi, byly příčj_ nou nerozhodného postoje USA a zabránily rychlejšímu postupu dekolonizace. Navíc od vypuk;_ nutí studené války byla národněosvobozenecká hnutí hodnocena ideologicky i z hlediska dusleci_ kti jejich potenciálního úspěchu na změnu geopolitické mapy světa (zvláště ve vztahu k americky velmocenské politice containmentu viz kapitola 6 od Jiřího Tomeše). Indie a Barma stihly vyhlásit nezávislost „včas" (tj. před vznikem nové geopolitické form^__ ce). Jihovýchodní Asii už silné zasáhla velmocenská politika studené války. Evropský vliv zde by.) petr dan i 37 rámeček 7 Britská koloniální správa a indický boj za nezávislost Cílem britské koloniální politiky bylo udržovat levný a efektivní systém správy, který by kontroloval místní obyvatelstvo a umožnil převod zisku z kolonií do Británie. Asimilace obyvatelstva nebyla cílem (na rozdíl od francouzské koloniální politiky): britská představa o tom, co to znamená být Britem, činila asimilaci něčím nemyslitelným (Corbridgc 1993: 176). Ho záležitosti místního obyvatelstva nebylo zbytečné zasahováno, pokud se nedostaly do střetu s britskými zájmy. Vláda v Indii se opírala o vojenskou sílu, efektivní mašinérii koloniální byrokracie a o politiku vládnutí, která kombinovala vyjednávání s místními elitami na jedné úrovni :-; principem rozděl a panuj na úrovni jiné (vůči muslimům a hinduistům). Proto, že Britové nepovažovali obyvatele kolonií za sobe rovné, musela se jejich politika uchylovat k symbolům .1 rétorice nacionalismu, 'lato kontroverzní politika se po čase obrátila proti nim (zvláště po nárůstu formálního vzdělání mezi indickou střední třídou, urychleném vítězstvím „anglistů" nad „orientalisty" v souboji o charakter indického školství ve 20. letech I 19. století Krása a kol. 1997: 184). V roce 1885 byl založen Indický národní kongres. Jeho vůdci nejdříve žádali podíl na vládě Indie (chtěli hrát roli „černých Britů" Corbridgc 1993: 177), ale později, pod vedením Gándhího a Néhrúa, se cílem stalo vyhnání Britů z Indie. Svadéší (kampaň proti dovozu britského zboží) a hnutí občanské neposlušnosti ve 20. a 30. letech, inspirovaná Gán-dhím, učinily koloniální správu nákladnou a spolu s další Gándhího kampaní Opusťte Indii! z roku 1912 donutily britskou vládu k předání moci. K tomu ovšem došit) až v roce 1947 v období poválečné geopolitické transformace světa. oslaben japonskou okupací, po jejímž ukončení řada bývalých kolonií vyhlásila nezávislost. Po vojenské intervenci Francie, Nizozemí a Británie však došlo k faktickému obnovení předválečného stavu a pokračování boje za nezávislost. Ten byl úspěšný napf. v Indonésii až na konci roku 1949. V Indočíné začal bvt interpretován optikou studené války jako spiknutí ve strategicky významné oblasti „vnitřního okruhu" (rimlundú) (Hnízdo 1995: 16, viz též kapitola 6), jehož vítězství by mělo za následek světovou expanzi komunismu a sovětského a čínského vlivu, a tak se ľrancíi dostalo silne podpory USA (před její porážkou v roce 195-1 platily USA 70 % francouzských válečných nakladli) Shon 1993: 21. Třetí vlnu dekolonizace zahájilo hnulí za nezávislost ve Ghaně, vedené charismatickým Kwa-me Nkrumahcni, když dosáhlo úspěchu v březnu 1957. Během několika lei do roku 1964 se po vítězství dalších hnuli naprosto zmenila politická mapa Afriky. Silná hnutí v Angole, Mosambiku a GuinejiBissau však musela „čekat" až na pad fašistické diktatury v Portugalsku v roce 1974 a např. Namibie až do roku 1990. Pozůstatky koloniálního systému zůstávají v různých částech světa i v současnosti. 1.4. Postskript: dekolonizace, geopolitika a třetí svět Politický a hospodářský vývoj nových, de iure suverénních postkoloniálních stáni, byl silne ovlivněn mocenským uspořádáním světa, do něhož tyto země vstoupily. V době dekolonizace latin skoamerických zemí to byl svět britské dominance (a od roku [824 také svět Monroeovy doktrí- 38 BAMEČEK8 Mandá^í systém Prínc'P sebeurčen/ „ vztahů a-[ - Prc,sazovaný (jsa n0ve formvľn. 1 ke V2l,i'<ü Čcskn,|P'V"r ľV"'°Vtí v:i,cc 'ako P»'nc/P mezinárodních ná^u, J** vztahu. )£o^Zff- * P-m/tl také do snah o vytvořen/ Ma"dátn/ úzen, i'T y ZařaZenv ^Ä™"1' ™"dátního .systému Společnost, dářsfcého roli ' , r°Zdčlena do tř/ k'rc m°Cn°Stí ~ Německa a osmanské říše. Wando'/»/ °K (Br,tannica [999). " tg°'" podle "Jejich stupně politického a hosp íjíÍÍÄ*^—~.............. Mandátní úZmí^"tannica '999): ~6"" P°UIC "'e'idl stuPné politického a hu banon? Tam^ BritÄnii ft*ka Sírin1""^* provinci^ které byly Společností národů »P° určité době«en,-byJa Pováná VCetně ^rdánska), nebo Francii (Sýrie a Líze Irák.) Spravy spojenců. (Do poČar^^^ Wělá" pro samostatnou existenci M«nddtni území > SVět0vé v;í,k>' získl,t nezávislost pou- Sp^^^^ kK,0nÍemÍ Německa v Africe, jepcb samosta. ř-,r2 ; "I0'1 ^ností: Británfe ní" ^ PerSpektivě- BWa Porobena přímé ^'''",,i kolo, ^nSnZT Kamerun". To ó aBT^3' Severozápadní Kamerun, záp sarnostatné ' '" C ,Voř"'' další něm i?** ^da-Urundi). ^nostínS06' By';l ^inistradvní "f0™' '<,ťr;í bWa Plována za neschopn Sam°a (Novv 7-, ' !yěř6na: Jihozápadní AfVT 2ač,eněna do států, jejichž správě byla ^■SP^,ŽT h tÍChomo^ntm/" °AR)' NovA Guinea (Austrálie) Západní a"o Austrálií). uzcn" úvěrně od rovníku (Japonsko), Nauru (Brita- aÍetíSedefin°Va,a Ameriku SC — USA). V době druhé žene (a kdy ed^ « dutaní "'f °U' ^ '-'-koloniálních zení byly A'sc -"ohla zdá, ,.',',"a,d ^ozba Chruš^í " dobd' kdv tóro války neby'° 'edu Dosrt 1 CtSkéh0 Svazu' ic hospodářsky přede-su....., CKoJon'álních zemí). Na možnost třen cesty žene USA e?1 **« končen, ...... y ^ ^formace ÍL? PostkoloniáIních zemf). Na možnost třetí ŕ ) Strukrury světa rripoiáffií) poukázal v této 'ování kni„i..:..: .. 1 ŕ »' hu,t !! " """" , °n Crenci v Běle rT' Ía^ hnutých zen, a také mvenek usPoÍTeastné"M gAJ9* ^ odmSí í,96« '>>"a ««o iniciativa nstitudonateo-"pořádán7 °dmítnutím8Ä poJiS" L""n mezi Západem a Východem byto M Svéta" (Taylor ,'SřB2 Předpon°" proti světovému geopoJitickéniu 5«)- Se s,v,,„, .' uaene války představovalo ohrožen/ tohoto v! oh,■!„„,.......,-----:: .. ->......„/, v ,'OCC 2emě tlferfí (Tay'or iqqTkT předPokladů"m1ľ",.renou pro,i svrlov '964 ''° SVÓ';' P»prvé ľ, • 8X & Wnvtn 'í16 ^ P^tavovalo ohrožen/ ^< äbXCh,UŽ "y ' Požadavky na přijetí petr danek: nerovnomerný rozvoj sveta 39 RÁMEČEK 9 Třetí svět Výraz „třetí svět" poprvé použil francouzský akademik Alfred Sauvy v roce 1952, tedy ne dlouho po vzniku železné opony a rozdělení vyspělých zemí na západní „první svět" a „druhý svět" - východní blok „socialistických" zemí. Sauvyho záměrem bylo ukázal postkoloni-álním státům třetí cestu mezi kapitalismem amerického stylu a komunismem sovětského typu. Od konce 50. lot začal být výraz „třetí svět" běžně používán pro souhrnné označení zemí Latinské Ameriky, Asie a Afriky, které se potýkaly s obdobnými problémy v úsilí překonat svoji hospodářskou a sociální zaostalost (Corbridge 1992). Po rozpadu sovětského bloku a proniknutí hodnot a ekonomických, sociálních a politických mechanismů prvního světa do světa druhého, ztratilo označení „třetí svět" svoje logické opodstatnění a mezinárodní organizace je přestávají používat. V běžném jazyce je však i nadále běžně užíváno. práv a povinností států a vytvoření Nového mezinárodního hospodářského uspořádání (New International Beonotnic Order, NIKO) - viz Corbridge 1993: 184. Postupná dezintegrace ekonomických zájmů třetího světa v důsledku diferencovaného tempa hospodářského rozvoje (viz část 2.3.) i jeho politická dezintegrace (lokální války) a zvlášť pak nástup neoliberální politiky „nové pravice" ve vyspělých zemích (viz část 3.4.) to vše v 80. letech odsunulo kolektivní požadavky třetího světa do pozadí. Avšak od konce studené války se společné požadavky postkoloniálních zemí (definujících se nyní jako země Jihu) na reformu mezinárodního hospodářského a politického uspořádání objevují s novou silou. 2. Kolonialismus: komplexní dědictví V předchozí části byla nastíněna historie kolonialismu jako historie prostorové expanze Evropou dominovaného systému svetového hospodářství do míst periferie a jejich nerovného začlenění do kapitalistické mezinárodní dělby práce. V tomto selektivním výčtu událostí byly zdůrazněny obchodní a hospodářské vztahy jako hlavní nástroj nerovnoměrného rozvoje světa. Takový pohled je nutne zjednodušující a banalizuje komplex problémů, které provázejí obyvatele postkoloniálního světa. Za prvé, projekt kolonialismu znamenal mnohem více než „jenom" nerovné ekonomické vztahy. Jeho závažné důsledky proto leží i mimo sféru hospodářství. Za druhé, vyhlášení nezávislosti, ač představovalo dlouho očekávaný cíl, samo o sobě nezměnilo postavení země v systému mezinárodní dělby práce. Kolonialismus není jen historický projekt, svými důsledky formuje i tvář současného světa (a životy jeho obyvatel). Za třetí, lidé na periferii nikdy nebyli pouze pasivními příjemci rolí, které jim strukturami moci byly přisouzeny. 1 bez přístupu k moci, potřebné ke změně pravidel hry, dokázali někdy využít podmínek k dosažení svých cílů, a to i způsobem, který si změnu těchto pravidel vynutil (jak ukazuje např. historie boje za nezávislost). Tyto tři aspekty postkoloni-alní historie jsou stručné ilustrovány v následujících třech subkapitolách. 2í- c°ie na třetím " °ňNĚK: Nř«0"NOMERnr rozvoj svém IIloci uvnitř formálních impé- r "ľ"'Ukcc ident ty ' ' ,C',0,iti^ó. (5) den ol r h/?podařsW, (2) mezinárodněpolitické, (c'4£;f S?;-"- vymt, U2em, hode (a kte,é -*% p-«ní ** kenľro^ľ, mbie n<*'edu*"f 'az>*ové, fcuíturrľh CS,eny na st0,ech evropských politiků namiS ľ"' ^ ^lou ***n*l n ^^Podářské n etnické vztahy. Hranice S* Jgjky CaPrivi s ^ největš/ch koJo^"'onmentáíní rozhráni, ale jsou pozdstat- bitíSľ k Zam^ v ' dnes POzůstaSm ? l°Cn°Stí V 2;iPadní Africe/podobně jako k2SS Vyn,Ľ2Ľní hranľc St° ,e* D&Prosazení "^eck^h požadavku v roce /S, Jmfl" ^onia^/tr kAf8hán«t4nu ieľh' f Zda'eka 86 ^omezují jen na tento "o vyme«LTnsky«řetly'lP,an2e Rl'^a a BritEČT " nárazn'Who pásma, separujíc/-A b hranic v kolSř VaíCe ° í«emí. na néľ iI9" St°'et<- ;1 a Peru se ;i ««Sio KVymcz^ SSttí* ;l slíiry e,ní nárok v důs,edkunepřesné' ^•^^^T'^^^^ StátU nCCha,° "ěkolik etnických skupin 3) K ľ 90 d0SaCnel°Pf3 0 ^iondľsmlCCnrriP«á'n/ silu formováni a /egí- *** .-ns Sľvľpsk^ imS°svat n,advládu SSíř,n;existuje j,ny způsob-iak by mt á,ní správ, ľ mčn''c/se stnľ, ° P°''tický SV..J nymi ,,dm< a kulturami" (CJapham 19«5: rickéľoTľ; b>" obdobny ? Spo,^osti vS Vy,fvd,"ť' dlouhodobou konfrontací pott* «** S£S,n- Te"to po ľiéľ-pře'"ufcn J ££*■ ktera * ostala pod formální So* v tomto Zľ' e'i,a"" a v V Sys,r'» Přetru ť 'T imp,a™cí cizího (evropského, amc-Sľ"1'' N;,"ř- v Cit £C ní T P°stk«ních zLch" v nichž byl S'>,né»y, bŽT StUpnÍ ko'oniáIn/?ífaJa ^opsky SS? UmožniJa Participaci místních elit sP°'u s ús? ",nohde Je) ío PniVy "í od 1 Z VZde'a,uí '"ďcká střední třída významná ^át„/p> ko,«>niá<„CrVá"r VnÍ"°PolitSé7° V:Uky- Tam" kdc ^to podmínky nebyly « Koľ V°ÍCnskych S/rOVá2e"0 52?° SyStému 0» ^padu Lloniá/ní správy P-y. "-'vláda see^aa a«orita! ij^^u, jak bohatě ilustruje historie přek^o„f Z, kU,kí PozůstaS l ■ ° W,u«ní cizíS T'C ^^o'oniáJn/m světem. '985: 20) Jazvt ľmé,é '"^ce a kohni^u va kultury. „Neexistuje více překva-'e6lý'" n ód? k0,0niá,"í mi7 J"8''0'1' 8 ní změnu í S,edovat "AM™ ^ěnu jazyka pň 2na'0s' e ľ- "'"^^ace n e ľ""' Př^ svoji^ kl"ri'ry a V'ády" (C' V /e (ktľré CrnÍCkymi iní nW V někt^ch zemích jediný s "tatí i „ ľ.dos,l'P»é WdSS ,S0U maSľľ!' Dn«- v době gioba/izace, usn" jazyka , (CJapham iým spo-ladňujc 41 nální" kultury Severu a hodnot s ní spojených ohroženy, vzniká prostředí pro formování různých forem fundamentalismu. ,, .- , , (5) Průmyslová revoluce, která hluboce změnila povahu vztahů mez, jádrem a periferii, byla «>učás,í komplexu celospolečenských procesů, k němuž patřila i demografická revoluce (demografický přechod). Společným rysem demografického přechodu - přes velké rozdíly v jeho průběhu v jednotlivých populacích - je vysoký přirozený přírůstek, který je důsledkem časového zpoždění poklesu hrubé míry porodnosti za poklesem hrubé míry úmrtnost, (viz Pavlík a kol Lha, kap. 10). Doba největšího přirozeného přírůstku evropských populací přibližné odpovídala dobe vrcholící koloniální expanze evropských států a kolonizace periferie (zvláště tzv. kolonu evropských osadníků „white seltler colonies") byla doprovázena migrací miliónů l.d. z Evropy - nejen z koloniálních mocností, ale s časovým posunem i ze zemí severní, jižní a střední Evropy. Kolom-jako významná součást kolonialismu tak představovala pojistný ventil proti eskalaci so- zace - ciálních konfliktů, vyplývajících z nesynchronnosti ekonomického a demografického vyvo.c zem jádra. (Tuto funkci kolonizace zdůrazňoval např. imperiálni projekt Cecila Rhodese - viz Kearns 1993: 19) , , - V zemích periferie probíhal a probíhá demografický přechod zpravidla až v postko lonumm období - ve světě, který většmě jeho obyvatel neposkytuje šanci na zlepšen, životních potomek dálkovou migrací do míst s dosud málo využitými zdroji (až na výjimky, jako nap,. ' nebo západní Čína). Neustálý nadbytek pracovních sil v zemích periferie sraz, jejter, "na™-ninmm (pro ilustraci mechanismů účelové vytvářejících nadbytek pracovních sil viztan 1995) a vytváří efektivní překážku rozvoji technologií. Přelidněné slumy měst třetího věta jejich ulice!), v nichž přežívají miliony, jsou stejně reálnou součástí dnešního sveta jako migrační Politika, vytvářející bariéry kolem „pevnosti Evropa" a dalších hospodársky vyspelycl z■ Koloniahsmus tak zahrnuje mimo ekonomické vazby také tvorbu ideologu a s mm. spojenku osobních postojů a identit („subject posiúons") lidí v různých místech systému svetového hospodářství. Příkladem konstrukce identit, těsně spojené s projektem kolonialismu (a podle nektt-nMl podmínka „realizace" tohoto projektu), je diskurz orientalismu ( 10)- Orientalismus není zdaleka jen souborem myšlenkových konstrukcí, ale je založen na vemn materiální historii kolonialismu. Said tvrdí, že koloniahsmus byl umožněn pouze diky <^>ku,zu, který dává do kontrastu vyspělou, nadřazenou Evropu a jí podřízený Orient, „ty druhé . lent diskurz umožnil a přímo vyžadoval projekt, který by přinesl evropskou vedu, racionalitu a osvícenství lidem, nepoznamenaným (evropskou) civilizací, „bez pochopen, diskurzu o.iental.smu není možné vysvětlit nesmírné systematické úsilí, jímž byla evropská kultura v pos.osv.censkem období schopna vést a dokonce vytvářet - Orient politicky, sociologicky, vojensky, vedecky, a dokonce imaginatívne" (Said, cit. in Corbridge I993: I77). Orientalismus „vytvoril |ak podřízené kultury kolon,,', tak , představu Západu o vlastní vyspělosti. Projekl kolonialismu tak zamával nejen vytváření nerovných obchodních a politických vazeb, ale i „kolonizaci mysl. a te (Corbridge I993: l78).Tú je to, co dělá překonání důsledku kolonialismu tak obtížné (a co vede pesimisty k otázce, zda je na současném postkolonialismu vůbec něco post Knshna >. - ■ »1 • (7) Koloniální moc (jako každá moc) byla upevňována nejen ideologicky, ale i symbolicky, skrze svoji vizuální reprezentaci v krajině, zvláště městské. Tak jako napr. některá ukraj.nsica města nesou dodnes architektonické a urbanistické rysy, které je činí podobným, městům v jiných částech bývalého rakouského mocnářství, tak také města v Africe, Indu a pnych částecn 42 ---5etr daněk: nerovnomerný rozvoj SVĚTU RÁMEČEK 10 0,.~^ "--- •r*^^?tanM >e -"bor tc-x'í'o,70- 'C' ECÍVV;"'d &lid ('9^ - Kose "»>' Pojetí arabskí °pé I9- « 20 stole, ŕor°ä<- SmysIeTor t0Véh° hosPodá tW J5í ^tnOS' ""entalismu rozšířena na celou (V k^P'exitě" ho,esntaírU *»' »PmvÄdnl°f Suczu" - Johnston a kol. 1994: a sre'-eotypů 0 onu ''d1' h°spodářskvch , ■]°b,cktivni" P°Znání života v Orientu 0rienStje soľ"' /ak° k0mraStní Vl'C"'' "rČm Cin" d°U""^ rřKÍSI- ^' *dné -ané líčí obyvatele ukaZ"Je barbarští 'b;,n,zov''ného a seku, ° (zrcad,í tak obavy z morálního úpadku in- 3 Vědecké naSSk°» -vilizaci (a S ° ? °rientu' kter* ™W -chopen udržet sta-Pad" o sobě ., "OS1,)- 0rientalislm,s ;C f nevedomí Z:ípadu z vlaPstní technjcké („orientální")'' ľfľ' Jc "úboren, konLT> konstrukci °rientu stejné jako představ Zá- J' "'"y 3 "O"''". JSrU mea blízký a vzdálený, znán,} a exotický | SSS Snn'",ný akÄS SnaCSS křnÍáW -i, které není možné jedno-kro -""r '"—i >°le ITT' Vhkly zut Í ' napříČ Periferi' vybudovat nové hlavní 2 2 n0 ' (BrastJia, Dodoma, Abuja, ťamoussou- sP°"ářské důsledky knln - rem k n,odwn^S'°^' í>y'° sPojeno s Ocok í • - iSStt; abSCnCe ^ÍtřJ''Že P^oľ^ľ^ P-KXomalních zenu «* v ovLl '°ni2ace v 19 s , by' ""Puísem P,-0 ^ '' hy';l f""'''omnost cizí moci, potom »-brzy ut ľPtÍmÍsricicých S ^ P0^enľS°J' ZkUŠen°S1 latinskoamerických zemí, je-nosLi a k ^ žc S í' ,ŕ druhé ■ c Í transf°™ace na neformální kolonie, byl- oansí - i>yVí"y"" fco/on^tahu finance á . j!',y ^oniace zapomenuta. Realita však mika ve , • fU,Verénn''bo si-í, ' P°d«atně os""'" povahu- "by jej samotný aki p2 t'ľ; k°'0"í dělby práce a (obousměrný) pohyb jednotlivých míst a regionu po ose^p ^periferie - jádro. (O roli nadnárodních společností v globální ekonomice a nove mezinárodni dělbě práce viz kapitola 2 od Luďka Sýkory.) , , . , nolitic- W Koncept nerovné obchodní výměny (unequal exchange) zaujíma ústrední miste» H ko-ekonomických prístupoch k interpretaci nerovnoměrného rozvoje svena, včetně vých systémů-viz Taylor 1993a: 157 140, Smith 1989: 146 148, Corbr.dgc 1989). V průběhu industrializace v 19. a 20. století došlo v zemích jádra a v některých zem ch s n """" (v důsledku občasného nedostatku pracovních sil, politické angažovanost i de Inekc tnoy a konsolidace odborového hnutí) k nárůstu mezd vysoko nad dřívější subsistenčni hladin . 'n"'h Periferie nebyl tento vývoj možný, pracovní síla zde zůstává trvale nadbytečná (viz .; borovč hnutí slabo. Důsledkem je vysoká variabilita úrovne mezd napříč světovým hospoda im_ Výše mezd je přitom zakomponována do ceny zboží při jeho smene na světovém tnu, y r°bky ze zemí s vysokou hladinou mezd jsou „a světovém trhu ..drahé" (prodávaný za cenu vysS než íe jejich hodnou,), výrobky ze zemí s nízkou úrovní mezd „levné" (jejich tržn. cena |C nia. ,u'2 Nich hodnota). Kupujeme-li v Evropě banány nebo čaj, jsou do jejich ceny zahrnuty nlZKe mzdy dělníku na plantážích třetího světa (a zpravidla jen zlomek zaplacené ceny smeruje k těmto Parním producentům), naopak do ceny zboží vyrobeného v EU, USA nebo Japonsku ,sou pr |eho Prodeji zahrnuly vysoké mzdy v těchto zemích (a velká část ceny zaplacené za toto ;n'l',ul" k leho producentům). Tento mechanismus umožňuje akumulaci zisk u (nad hodnoty), dosaženého obchodem, v zemích s vysokou cenou práce a efektivně tak přispívá k prohlubovaní rovnoměrností uvnitř systému svetového hospodářství. André (lundě. Frank uvadl odhad, P0dle něhož by obchodní obra, zemí periferie v roce 1966, který dosáhl 35 mld. UDS mel hod-notu 57 mld. UDS v případě jeho realizace v podmínkách mzdové hladiny vyspělých zem, (m or l993a: I Í9). Rozdíl těchto hodnot výrazně převyšuje úhrn objemu všech forem rozvojovc loc'. která směrovala z vyspělých do rozvojových zemí viz kapitola -I od Petra 1 lalaxy). Nerovná obchodní výměna pomáhá udržoval technologickou zaostalost zemi s levnou pr«-llou. Protože jejich participace na světových trzích není provázena odpovídající akumu Tayl, pom. c°vní silou 42 petr danek: nerovnoměrný rozvoj svět* rámeček 10 Orientalismt P^nir ÍSn,US * ^SToS 'CtfEdWard S3Íd <'978> (viz též Rose ním Pojetí J , ľ Evr°Pě '9- a 20 stole ' f°t0grafií a ""lěleckfch děl, jejichž ^'"CS í ?° SVr';l' nás, ' X T ^ VytVár° °b- °rientU (v původ- «0). Smvsľľ SVCtového hospodářství C ",OSI °rientalismU rozšířena na celou a —«■typfi o o10 SHCÍá,n«-". hospÍáSS f*ktiwi" P°z"ání života v Orientu 'alismu5 í i ,' r°n;r<) živo,é, které ,Ut£ P°',t,ckých vztahů), ale konstrukce mýtů ■*»" - oí:sk--- .dct u obSí"šrst °d života - ^orien- Onentalism' U P ' 'konrrastní »těm dru' uk:'ztije barb'Urbaniz°vaného a seku ľ- tak ob;'vv 2 moráln/ho úpadku in- r°věkou ft "Sk0S'/ kalost („nerozí "a d™«é straně pohrdavé ;i ^ issřsc,vi,i2;,ci C:;^n';'k-y ^ ~ o sobr •, Sr°- °ľitl»'alisnu,s ie ľ? Sebeved<™' Západu z vlastní technické (-«rientální«) ^vľ- Je SOub°'em kon rastů ^?Sf<í?rÍentu ^ Jako představ Zá-" "y ;1 -oni". ,nc2' bi,zlnlé- Jcsrližepň4nVoľni ''Vd'10'10 r°ZVOJe posikoloniálních zemí srně-iichž dekolonizace v ?o° ",0CÍ by' imP"lsem TroT byk Příto™« cizí moci, potom sa- V "vztit'ší optimis,;,.,. , St°'etř bvla Počátkem J-T* Zkušenost latinskoamerických zemí, je-br2V "^ala žľh ^ 0Čekáva"< druhé a V T ' transf°"nace na neformální kolonie, byla "°'s"ni ;l bývalými kol VZ';l'UÍ finance a n deko,onizace zapomenuta. Realita však rransformace státní c on,c"" ma mnohem hlnhľí ,StÍ me2i bývalými koloniálními moc-ekon°™ka suveré17^"^ doka2a' PodsJS S.^kturá'ní povahu, než aby jej samotný akt mika ^rejší SnTe St3tU ^ *SuZ ' "° Sk0,1ČĽní os,av nezávislosti zůstala ( . Přesusih'novýchelitod m«'národni dělby práce, jako byla ekono- dííkoí!ľJ2S^Sf0n re^^feSíP0,Ít,'ckť' a,e 1 ekonomické nezávislosti, byla společností, (4) „„' "Rodnými podmínkan2Cs.,lovana). mimo jiné: (1) minulou hospo; mikV a bospodiS^n °^h0dní ^»*ncH a " ^ ® änn^ ™d'-'-od'líC,1 Parad^ně (5) snahou o diverzifikaci ckono- ROVNOMERNÝ ROZVOJ SVETň 43 miálnl politika formovala hospodářskou strukturu kolonu tak aby zu taly xlbcrat "Otových výrobku (tj. investice nesměřovaly do zpracovatelského průmyslu s vy ^ P ■ ; dování surovin) a dodavatelem surovin. S ohledem na místní zdroje bylo bos, od ca pc olizováno na produkci jedné či několika komodu. Tato specializace zůstala při ku na diverzifikaci ekonomikv realitou ještě dlouho po dosazení nezávislosti: napr. J . ■ - mořila měď 90 % příjmů z exportu Zambie, bauxi, a hliník 60 % exportu Jan.a.ky a na Mat 90 % exportu cukr (Shon .993: 24). Ekonomika těchto zemí je zranitelná výkyvy cen na světovém "hu a realizace dlouhodobé rozvojové strategie je v této nejistotě obtizna vwáženého (2) Podmínky směnných relací (lerms oftrade) jsou poměrem ceny dovaicnem « y zboží. Dlouhodobě mají tendenci znevýhodňovat producenty primárních komod it pre centy zboží s vysokým podílem kvalifikované práce (viz Grilli, Yang 1988). /.vlas t . ^ většině rozvojových zemí došlo k nápadnému zhoršení podmínek směnných reiac.j dek poklesu cen primárních komodit na světových trzích: v letech 1973 az l--t ■ ) (mimo ropu viz níže) snížily v průměru o 40 % (Johnston a kol. 1994: 618). _ .,lkovat (3) Činnost nadnárodních společností je významným prvkem, pomáhajícím ™P™™°™ prostorovou strukturu systému světového hospodářství (jádro-peitiene) a akceierov rovnoměrný rozvoj, jejich cílem je dosáhnout co největšího podílu na trhu a maximauz ;> tyto cíle jsou upřednostňovány před zájmy zemí, v nichž působí. Využíva,, řadu nástrojuta -osu zisku z mís, jeho vzniku k akcionářům v hospodářsky vyspělých zemích. Nadnarodn,^po 'ečnosti jsou však současné významným aktérem umožňujícím prostorovou reorganizí rodní dělby pr;ke a (obousměrný) pohyb jednotlivých míst a regionu po ose Pc semiperiferie - jádro. (O roli nadnárodních společností v globální ekonomice a nove mez.na dělbě práce viz kapitola 2 od Luďka Sýkory.) , ,itic (4) Koncept nerovné obchodní výmeny (wiequai exchange) zaujímá ústrední místo v kO-ekonomických přístupech k interpretaci nerovnoměrného rozvoje sveta, včetně teori . výeh systémů vizTaylor 1995a- 137-140, Smith 1989: 146- 148, Corbridgc 1989). V průběhu industrializace v 19. a 20. století došlo v zemích jádra a v některých zemích sem.| rtfetie (v důsledku občasného nedostatku pracovních sil, politické angažovanost, delmeke n. v a konsolidace odborového hnulí) k nárůstu mezd vysoko nad dřívější subsistencni hladinu. -ích iv>,;r.,..: ■ • micl > ní (viz 2.1-) a °d" Vývoj možný, pracovní síla zde zůstává ^ hospodářstvím borové hnutí slabé DůslediTem je vysoká variabilita úrovně J»J na světovém trhu. Vy Výše mezd je přitom zakomponována do ceny, y ^ vyspělých zem. K notu 57 mid. UDS v případě jeho realizace v podmínkách nu. ^ ^ ,ovť Taylor 1993a: 1J9). Rozdíl těchto hodno, výrazně převyšují u , ^ ^ petra Halaxy). Pomoci, která směřovala z vyspělých do rozvojových zem. vilP' ^ zemí g levnou pta-Nerovná obchodní výměna pomáhá udržovat techn°log^°"vázcna odpovídající akumulaci covní silou, protože jejich participace na světových trzic i 44 hetr "anek: nerovnomerný rozvoj sv,_. flft zisku. Komplexním důsledkem je prohloubení (technologické a jiné) závislosti periferie na i podářsky vyspělých zemích jádra (viz též subkapitola 3.2). lOS" (5) Elity postkoloniálních zemí se snažily dosáhnoui hospodárskeho rozvoje a zvýšení ži ní úrovně prostřednictvím realizace rozvojových strategií (často zahrnujících program indusf. ~ lizace - viz 3.1.). Jejich chudé1 země nebyly schopny mobilizovat dostatek prostředku na rla" programy, bylo proto nutné si vzít úvěr od mezinárodních finančních institucí nebo kotrr>'lW nich bank (prvního světa). Vztah dlužníka k věřiteli dále posílil závislosi těchto zemí na ]íK~ světového hospodářského systému (viz dlužní krize : ... ). dm 2.3. Dynamika nerovnoměrného rozvoje: OPEC, malí tygři a konec třetího světa Předchozí část ukázala existenci vztahů závislosti, vznikajících v důsledku nerovného začler_ míst clo mezinárodní dělby práce. V důsledku propojenosti systému světového hospodářství/'111 sílené globalizací, se však tyto vztahy závislosti stávají vzájemné, oboustranné. Postkoloniize" země - přes různorodost této skupiny - jsou závislé na dovozu zboží, transferu investic a techi'111 logií a na rozvojové pomoci zemí jádra, ale současně i vyspělé země jsou závislé na přírodrí10" zdrojích, trzích a pracovní síle rozvojového světa (Johnston a kol. 1994: 126). Existence vzt;ícl1 závislosti se tak za určitých podmínek může stát potenciálem pro rozvoj. Příkladem typickí'111 a výjimečným současně je historie zemí vyvážejících ropu (RÁMEČEK 11). ýnl Příklad OPEC je v mnoha ohledech výjimečný. Žádný z řady dalších komoditních kam vzniklých po jeho vzoru, nebyl tak úspěšný (ať z důvodu ideologické nejednotnosti svých čle*^-nízkého podílu na trhu, pro povahu dané komodity, existenci syntetických substitucí či z jinOu' příčin). Případ OPEC však dobře ilustruje dynamickou povahu konceptu nerovnomerného ríc" voje světa. Zatímco obecnou tendencí kapitalistického systému světového hospodářství je pDz" hlubování nerovnoměrností, nerovnoměrný rozvoj současné poskytuje jednotlivým místům/regionům omezenou a silně podmíněnou - možnost změnir charakter jejich začlenění r£-mezinárodní dělby práce, tedy posunout se na pomyslném žebříčku směrem k jádru nebo srdo rem k periferii. iě- Jiným přikladen! dynamiky prostorové struktury systému světového hospodářství jsou n industrializované země (NIZ, newly industrialized countries, NIC). Původně čtyři „malí tygři", ]iové Korea, Hongkong, Tchaj-wan a Singapur, dosáhli v posledních třech desetiletích bezprecedentní ho tempa hospodářského růstu, které - v jejich případě- plně opravňuje označení rozvojové zetrcÁ-Interpretace příčin jejich úspěchu byla (a je) předmětem rozsáhlé teoretické diskuse, v níže2, střetli zejména neoliberální a neomarxističií teoretikové (pro přehled argumentů viz Brohmse I996, kap. 3). Příklad NIZ ukázal, že hospodářský rozvoj je reálnou alternativou vývoje zemí |an riferic, i když (podobně jako v případě zemí OPEC) jen v kontextu splnění více podmínek (sil,o-pobídky pro příchod nadnárodních společností, levná pracovní síla, politická stabilita, výhodné geografická poloha), a to i podmínek velmi specifických a obtížné napodobítelných v jiných mni těch periferie (statui volné obchodní zóny Singapuru a Hongkongu, masivní příliv americkéi's-kapitálu do Jižní Koreje a Tchaj-wanu v rámci antikomunistické politiky containmentu aj.). no Zde i na mnoha jiných místech príspevku je možné ilustroval politickou povahu samotného jazyka, jím:' j,' psán. Sic ..' liiľlŕ" v ť pinii, t.mih-xui iniplil'.iij-' „pi11 diskuse v subkapitolách t.l, .1 V.'..). * v '">■ lr"" h .....MÍZ ''"'■">"1 dalM itáty: Indonésie, Malajsie, Thajsko, Srí Unka .1 Turecko (Brohman I99& 81 f PETI! DÄNEK: E R f J ť ROZVOJ SVETA 45 I-1 rámeček 11 OPEC a ropný šok 1973/74 Země periferie jsou významným zdrojem energie pro ekonomiku vyspělých zemí. Nejvý-znamnější energetickou surovinou je ropa. Její těžba, zpracování a doprava je kapitálově kontrolována nadnárodními společnostmi, jejichž akcionáři jsou lidé a firmy vyspělého světa. Cena ropy na světovém trhu je určována mechanismem nabídky a poptávky. Na konci r>0. let se cena ropy pohybovala okolo 2 USD za barel. Nadnárodní společnosti, které kontrolovaly obchod s ropou (tzv. sedm sester), usilovaly o zvýšení svých zisku tlakem na snížení nákupní ceny. Venezuela, pro niž příjmy z prodeje ropy představovaly 90 % příjmů z exportu, se nechtěla smířit se škrty v programu svého hospodářského rozvoje a vyzvala ke společnému postupu další exportéry ropy. Výsledkem bylo založení Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) v roce I960. Zakládajícími členy byly mimo Venezuelu státy Perského zálivu: Saudská Arábie, Kuvajt, Irák, Írán. Z počátku kartel příliš úspěšný nebyl a cena ropy na světovém trhu dále klesala (viz ; Odeli 1989: 8.i). Avšak s tím, jak se po vstupu dalších členů zvyšoval podíl OPEC na trhu s ropou a jak hospodářský růst v zemích jádra zvyšoval jejich závislost na dovozu energie, vytvořily se vhodné podmínky pro ekonomické využití existujících vztahů závislosti, tentokrát ve prospěch (vybraných) zemí periferie. OPEC se nejprve podařilo dosáhnout zvýšení ceny ropy na 2,48 USD za barel v roce 1972. Později do „hry" výrazně zasáhly vedle ekonomických požadavků také politické cíle: po porážce ve čtvrté izraelsko-arabské (jomkippur-ské) válce se arabské zeme, které tvořily většinu clenu OPEC, rozhodly demonstrovat svoji ekonomickou sílu a s účinností od ledna 1974 OPEC jednostranně zvýšil ceny ropy na l L,65 USD za barel (Shon 1993: 27). Důsledky ropného soku byly globální. Došlo k přerozdělení světového bohatství ve prospěch dříve chudých zemí vyvážejících ropu. Některé z nich se svými príjmy postupně vyrovnaly bohatým zemím jádra. (V době tzv. druhého ropného šoku let 1979 81 dosáhla cena ropy krátkodobě až .10 USD za barel). V hospodářsky vyspělých zraních prohloubila akce OPEC krizi, provázející transformaci fordismu k flexibilní akumulaci, vedla ke hledání nových zdrojů ropy, experimentování s alternativními zdroji energie, k rozvoji efektivnějších, energeticky méně náročných technologií a podporila i formování nové mezinárodní dělby práce, spojené s přesunem vybraných zpracovatelských činností do vybraných míst periferie. Projevem úspěšné adaptace zemí jádra na politiku OPEC byl systematický pokles cen ropy na světových trzích v průběhu 80. a 90. let. Nejzávažnější důsledky měl ropný šok pro země periferie, které nejsou exportéry ropy (tedy země, v nichž žije většina světového obyvatelstva). Ty rozvojové zeme, kterým se v r)0. a 60. letech podařilo s pomocí zahraničních půjček vybudovat domácí průmysl, musely začít platit vysoké ceny za dovoz energie a současně byly postiženy snížením poptávky po produkovaném zboží (v důsledku světové hospodářské krize). To vedlo k dalšímu zvýšení jejich zadluženosti. 1 zeme bez významného průmyslu musely zatížit svůj rozpočet výdaji za ropu, aby zajistily alespoň základní fungování státu a hospodářství. Celková zadluženost rozvojových zemí nevyvážejících ropu se zvýšila z 1 mld. USD v roce 1972 na 36 nikl. USD v roce 1077 (Shon 1993: 27). 46 petr danek: t. erny rozvoj sv ETA rámeček 12 Klasifikace zemí světa podle Světové bani Světová banka (SB) používá pro klasifikaci stání světa jediné kritérium: HDP na obyvatele Zařazení země do skupiny má vliv napr. na podmínky, za nichž SB a Mezinárodní měnový fond (mmf) poskytují státům půjčky. Konkrétní kritérium pro vymezení skupin zemí se každoročně mění v závislosti na vývoji HDP na osobu. V roce 1999 byla platná následující klasifikace (World Bank 2000): kategorie země s nízkými příjmy země s nižšími středními příjmy země s vyššími sl rodními příjmy země s vysokými příjmy kritérium (HDP v USD počel na osobu v roce 1998) státu méně než 760 76 1 3 O.iO 3 03 1 9 360 9 36 1 a více 63 57 J7 53 příklady Indie, Vietnam, Keňa, Nigérie, I l.iiii, Nikaragua, Arménie Cína, Thajsko, Namibie, Egypt, Peru, Kolumbie, Rumunsko Turecko, Malajsie, JAR, Gabon, Mexiko, Brazílie, Česká republika Německo, USA, Izrael, Kypr, Kuvajt, Tchaj-wan, Slovinsko [ Státy s nízkými a středními příjmy SB ve své každoroční zprávě World Development Report 1 označuje souhrnné jako „rozvojové země". Současné však poznamenává, že „to neznamená, že země v této skupině jsou skutečně v procesu rozvoje, ani to, že země mimo tuto skupinu nutně dosáhly konečného stádia rozvoje" (World Bank 1999). Vzestup N1Z, růst příjmů zemí OPEC, ale i značné rozdíly v tempu hospodářského rozvoj jiných zemí vedly k výrazné diferenciaci souboru postkoloniálních zemí: Dicken (1992: 441) po. ukazuje na to, že pouhých 10 států vytváří dvě třetiny průmyslové produkce rozvojových zem. Proto souhrnné označení „třetí svět" i „rozvojové země" se přestává používal: „Industrializac významných sektorů rozvojového světa, byť neúplná a nevyvážená, zrušila platnost ideologie cic\ linující třetí svěi geograficky" (Harris, cit. in Smith 1989: 152). OSN nyní vyčleňuje skupiny žr> nejméně rozvinutých zemí (Asie a Afriky), pro něž se vžilo označení „čtvrtý svět" (Johnstot. a kol. 1994: 623). Světová banka rozděluje státy světa na země s nízkými příjmy, středními príj my (v tom země s nižšími středními a vyššími středními příjmy) a s vysokými příjmy (v ton členské země OECD a ostatní)' (RÁMEČEK 12). Alternativou úzce ekonomického chápání rozvoje, používaného SIS, je index lidského rozvoje (human development index), publikovaný každoročně ve Zprávě o lidském rozvoji (Human Development Report) Programem OSN pro rozvoj (United Nations Development Programme, UNDP). Index lidské ho rozvoje je stanoven na základě tří základních proměnných: střední délka života, stupeň vzdělanosti a HDP na obyvatele (UNDP I999). I >h'vť byly ..uiiir, linii'' sl upiny p< >vnž<>vány liikť země s cení ní lne plánovanou ekonomikou .1 země vyvážej ú i ropu SVETA 4 7 3. Rozvoj jako diskurz: teorie a politika rozvoje C Jbyvatelé mísl svetové periferie nejsou jen pasivními příjemci důsledků, vyplývajících z jejich role v mezinárodní dělbě práce, ale aktivními aktéry v procesii nerovnoměrného rozvoje globálního svěia. Ve snaze poskytnout postkoloniálním zemím teoretickou t metodologickou základnu pro jejich politiku, která měla směřovat k překonání hospodářské a sociální zaostalosti, se v intelektuálním prostředí 40. ler (již jednoznačně nakloněném dekolonizaci) konstituoval interdisciplinární obor rozvojové studie (development studies). Diskurz kolonialismu, usilující přinést lidem periferie evropskou vědu, racionalitu, efektivi-t u a ..pokrok" cestou přímé kontroly, byl v této době nahrazen diskurzem rozvoje, snažícím se dosáhnout stejných cílů prostřednictvím intelektuální a materiální asistence vyspělých zemí. ,Zaostalé" země třetího světa bylo třeba „rozvinout" podle západního (nebo východního) vzoru. 2 bývalých kolonií se rázem staly „rozvojové země". Cílem rozvojových studií bylo „radit" těmto státům, jak rozvoje dosáhnout. Rozvojové studie tak od svého vzniku před více než 50 lety byly nejen intelektuální reflexí vývoje reálného světa, ale také teoretickou a metodologickou platformou, z níž vycházela formulace konkrétních politik a strategií rozvoje. Disciplína se v tomto smyslu sama stala významným aktérem ve vývoji reálného světa (a to aktérem vysoce politickým). Vývoj disciplíny rozvojových studií je výsledkem nejen teoretické diskuse uvnitř disciplíny (a v navazujících společenských vědách), reflektující vývoj vnějšího (postkoloniálního) světa, ale i odrazem vývoje diskurzu formujícího vztahy vyspělého a „rozvojového" světa. Následující krátká sonda do vývoje paradigmatu rozvojových studií proto není jen popisem historie roboto oboru, ale i přiblížením historie ;i kontextu samotného vývoje postkoloniálního světa v době diskurzivní dominance rozvoje. 3.1. Rozvoj jako modernizace Doba vzniku rozvojových studií podruhé světové válce byla dobou optimistických očekávání. Země Severu zažívaly od poloviny 40. let až do poloviny 60. let rychlý a dlouhodobý hospodářský růst, založený na lordistické organizaci výroby a kcynesiánském ekonomickém modelu, který akceptoval íu vyžadoval) regulaci trhu ze sírany státu a vedl k formování sociálního státu (welfare state). Na mezinárodní úrovni byl obchod regulován prostřednictvím měnového a finančního systému, vytvořeného brettonwoodskými dohodami (viz kapitola 2), které vedly i ke vzniku MMľ a SB. První paradigma rozvojových studií teorie růstu (growth theory) předpokládalo, že chudé po-,i koloniální země budou následovat (jen se zpožděním) cestu rozvoje, kterou před nimi prošly vyspělé země. Nejznámčjším vyjádřením teto představy je Rostowův model stádií růstu (RÁMEČEK 13). Implikace modelu byla zřejmá: země třetího světa jsou sice na nejnižší příčce Rostowova pomyslného žebříčku, ale jde „jen" o io, jak nastartovat jejich ekonomický růst; dosažení věku vysoké masové spotřeby je pak už jen otázkou času. Protože v tradičních společnostech zpravidla není dosta- prostředků ve formě úspor nebo investic, nestačí k vytvoření předpokladů ekonomického růstu nadiční liberální ekonomické postuláty (nezasahování do tržního mechanismu), ale je potřeba intervence ze strany centralizovaného státu a zpravidla také vnější vstupy ve formě přímých za-liraničních investic a/nebo rozvojové pomoci (ODA blíže viz kapitola 4). Vedle implikace pro ekonomickou politiku měl Rostowův model také zřejmou geopolitickou implikaci: podtitul knihy A non communist manifeste symbolizoval poselství zemím třetího světa, že stupňovitý model cesty k prosperitě platí jen pro ty země, které se budou držet „normální" a „historicky ověřené" kapitalistické cesty a nedají se odlákat na deviantní odbočku ke komunismu. 48 rámeček 13 Model stádií růstu ■ji Ve'^ Walt Whitman Rostow (1971, pův. vydání 1956) zevšeobecnil cktMionuckou^_ ^eí70 Británie a dalších zemi do posloupnosti pěti stádií. Ty podle ne] p ^ model, jímž mohou projít všechny společnosti: 1. Tradiční společnost, charakterizovaná primitivními váním podmíněným zvyky a tradicemi tech.tologie.nl, iracion alitou > >řeny zpr avi dla lích vnějšími sdmu^/mea0,^^0 írním a prozápadním (Brohman 1996: 53-54). 'n":l> vedlo kevn ' ?Vtlím akterem rozvojové strategie měl být bez výjimky suit. Ve vyspělých ze-a sP°lečenskéhoeS''anSlCé myšieni v tet0 době k posílení role státu při regulaci ekonomického v°jové zemé. N Vyvo,c a by'° považováno za samozřejmé, že tento vzor budou následovat i roz-a bylo tedy pot^'b"^ V postlcoloniálních zemích byl považován za příliš náchylný k sel-,e' vytvořila ochr ľ' p(.VIul 'l'ky StatU| aby regulovala tržní mechanismus, mobilizovala zdro-P°važován za akte""0! ,n"C'y pro mzvoi průmyslu a často i přímo řídila státní podniky. Stát byl svfch občanů" (Qoh ,,neÍvetší schopnost mysk-t a konat v dlouhodobém zájmu všech Jalových zemích ro2v"daC 19,95: :í)- 0bdob°u sociálního státu (welfare state) v Evropě se stal v roz-y do všech oblastTn°l'V S'''' '''n''''"'""n,ul' state), charakterizovaný zasahováním státci praktic->,!,'u'"> Íeoznačován ' -° Ž'VO,a a na,uslcm státní byrokracie. Řízení hospodářského rozvoje P a,,y nospodářslcAh0 terrnínem «dirigiste" a jeho symbolem mohou být například indické pětileté rozvoje, realizované od roku 1951. "2- Teo"e závislosti ^ostatně se pohybu^^1^3'3' Z° SVět '° tvořen souborem nezávislých jednotek - států . Jtre vyst,Hlpi|a f.u|,'U,lLILl1 P° stupních univerzální trajektorie vývoje. Proti modernizační škole cí's')(.'"'<'"(.)' tlhvry) j nUt°rU' 't"'lc,lz interpretace jsou souhrnně označovány jako teorie závislosti dů l" |CClÍneh0 svatám, 3?P, zt|mazňují komplexní propojenost světa: rozvojové země jsou sou-světťdkCI11 1 °^vi nu t óstSiVLť0l/t -i0' /,0sr,0í'ří'""s''v'' a ÍeJ'Ch nerozvinutost (underdevelopment) je přímým ívyty - P°LIZ,'vá svoji h ^ -v ZClni' ■kR''° syst(-'nui světového hospodářství země prvního VOľť"ých v dob,-. k1"1Spoda,"skoi-i a politickou moc k udržení a prohloubení vztahů závislosti onialismu), které jsou nástrojem transferu zdrojů z periferie do jádra. 50 PETR DANEK; NEROVNOMERNÝ ROZVOJ sve rfl Nerozvinutost zemí periferie tedy není důsledkem nedostatečného proniknutí moderního pí myslu, hodnot a sociálních a politických systémů, ale právě naopak: je důsledkem nerovného i1' členění těchto zemí do systému světového hospodářství. Poválečný svět se od předválečného la" jen tím, že zastaralý kolonialismus byl nahrazen neokolonialismeni, jemuž dominují nadnárocf1 společnosti, MM ľ a nerovné vztahy v mezinárodním obchodě ( : , též Smith 1989). 111 André Gunder Frank, Čelný představitel jedné z variant teorie závislosti, na základě štuc ekonomické historie Latinské Ameriky zjistil, že k hospodářskému rozvoji zde docházelo j' hů závislosti íve Frankové terminologii podřízenosti „satelitů" „metropolím") vysloveně geogr1" fická: „tak jako se metropole kolonie a později národního státu a její vývozní struktura stala sať" litem metropole na Iberském poloostrově (a později jiných metropolí světového hospodářskéF" systému), stala se současné i koloniální a později národní metropolí hospodářství a obyvatelsD0 svého zázemí" (Frank 1995: 29, pův. vydání 1966). <8 Ve stejném duchu staví Paul Baran do protikladu ekonomickou historii Indie a Japonska. J portsko se nikdy nestalo kolonií (díky nedostatku přírodních zdrojů, taktické politice vůči soupeřícím mocnostem i jiným faktorům) a to podle Barana bylo hlavním předpokladem jeho náslcdnélí-rozvoje. Naproti tomu na zdroje bohatá Indie, nejednotná v době britského pronikání díky rozp<° rum provázejícím rozpad mughalské říše, se stala britskou korunní kolonií, což vedlo k růstu ) '! I 6). Napr. MMF a SI! podmiňují poskytnutí půjček často hlubokými zásahy do struktury ekonomiky i společnosti žerní, jež o půjčky usilují ( ). 51 třetího světa přestat být problémem, se „rozvojové" programy zaměřovaly stále více na překonávání narůstající chudoby a zmírnění důsledků akutních krizí (vyvolaných podle kritiků právě modernizačními strategiemi). V tomto kontextu získaly kritické hlasy teorií závislosti mnoho posluchačů, jejich argumenty mohly být opřeny o stále více empirických zjištění, poukazujících napr. n.i to, že jen mala éást z ceny zboží, zaplacené v obchodech vyspělých zemí, směřuje k jeho primárním producentům ve třetím světě, nebo na dlouhodobý pokles cen primárních komodit: v le-iccli 1900 1986 se ceny surovin (včetně ropy) snížily relativně vzhledem k cenám hotových vy-i«>hků o 35 % (bez ropy o 40 ",'.) Grilli a Yang 1988, Politické poselství teorií závislosti bylo zrejmé: protože nerozvinutost periferie je důsledkem nerovných vztahů s jádrem systému světového hospodářství, je potřeba tyto vztahy přetnout či omezit a elát se jinou než kapitalistickou cestou: „tretí svet musí volit mezi pokračováním barbarství kapitalismu a velkým příslibem socialismu" (Frank, cit. in Corbridge 1995: 5). Teorie závislosti se s modernizační školou zcela rozcházely v názorech na způsob, jak dosáhnout rozvoje, nezpochybňovaly však chápání rozvoje jako modernizace: pokud se podaří minimalizoval hospodářské i jiné vztahy se západním světem, potom se i do třetího světa dostaví modernizace s jejími projevy typickými pro vyspělý svět. 3,3. Marxistická kritika ] eorie závislosti nedokázaly vysvětlit vzestup nové industrializovaných zemí (viz subkapitola ) 5j který byl podle mnohých komentátorů založen právě na aktivní participaci v mezinárodním , .,[hdiodě. To snížilo akademickou důvěryhodnost těchto přístupů. Kritika přišla nejdříve od auto-vycházejících z více „klasického" chápání marxismu. Bili Warren tvrdí, že kapitalismus je , ,j,Jy a všude dynamický a „rozvojový" (ve smyslu hospodářského růstu), i když z hlediska rozdělování výsledků tohoto růstu je současné nespravedlivý. Povede tedy k rozvoji třetího světa stejné j.,|:o vedl k rozvoji světa prvního (Warren 1980, Corbridge 1995: 6). Spravedlivější systém distribuce (který sníží sociální a regionální nerovnosti) bude podle Warrena zaveden až po skutečně dobálním rozšíření kapitalismu a jeho následném nahrazení světovým socialismem (viz téžTaylor I 12). Marxistické teorie vysvětlovaly narůstající diferenciaci zemí třetího světa (zvláště rostoucí , ožehl mezi NI/ a zeměmi s nízkými příjmy) pomocí argumentů, vycházejících z předpokladu, že ! lapříč světovým hospodářstvím neexistuje jen jediný kapitalistický výrobní způsob, ale že ne-, , ,viioinerilý rozvoj periferie je výsledkem interakcí mezi kapitalistickým a předkapitalistickým . .ý|odním způsobem. Ve třetím světě existují místa, v nichž k hospodářskému růstu dochází , y nichž dominují kapitalistické výrobní vztahy (Peter Taylor je označuje „ostrovy rozvoje" - „ís-l,„„l: o/ development", viz Taylor 1993a: 12-1 12b). Rozvoj těchto míst je však založen na trvalé Imigraci levné pracovní síly z jejich širšího zázemí, v němž převažují předkapitalistické výrobní .••t.ihv. Výrobci v ostrovech rozvoje tak nenesou náklady na reprodukci pracovní síly. Závislost ,/,-di'íí rozvoje na levné pracovní síle brání územnímu šíření kapitalistického výrobního způsobu j(l okolí a tím dochází k prohlubování nerovnoměrného rozvoje periferie (Taylor 1993a: j m 1 26, Clorbridge 1995: (>). 3.4. Kontrarevoluce v teorii a politice rozvoje Marxistické přístupy nabídly rigorózní vysvětlení příčin a mechanismů nerovnoměrného rozvoje nenabídly však východiska pro formulaci praktické politiky rozvoje. Naopak neoliberální pa-.■itligma, které v 80. letech zastínilo neoinarxistické (teorie závislosti) i marxistické přístupy, 52 pftr uanfk: nfrovnomerny ROZVOJ sv eta se mnohem více zabývalo otázkami praktických politických strategií než jejich teoretici-ukotvením. Vždyť (někdy) stačilo odkázal na Adama Smithc ci na neviditelnou ruku trhu ý"1 pokud se tržním silám ponechá volnost, přinesou do třetího světa blahobyt, stejně jako ho : nesly do světa pivního. >ri- Nástup neoliberální „kontrarevoluce" je možné vysvětlit v sociálním a politickém konte doby. Ve vyspělých zemích byl odezvou na dezintegraci fbrdistického režimu akumulace. nozila az základní podmínky lidské existence: v některých afrických zemích došlo v 80. leteq. ■ P"klesu střelní délky života. Corbridge (1993: 186) v této souvislosti píše o „MML, širicii, 53 v Africe bídu a hlad". 80. léta jsou dnes často označována za „značenou dekádu rozvoje". Politika finančních institucí výrazně přispěla k prohloubení regionálních rozdílu, jak mezi státy, tak i uvnitř jednotlivých zemí. 3.5. Rozvoj jako konec rozvoje? |e skutečné nutné pro vidinu budoucího rozvoje podnikat kroky, jejichž okamžitým důsledkem je nárůst regionálních a sociálních nerovností, chudoby i podvýživy? Kdo z politiky rozvoje prohnije - a kdo ztrácí? Jaké jsou důsledky komplexu představ, strategií a činností, označovaných „rozvoj", pro lidi konkrétní muže, ženy a děti - v jejichž jménu se „rozvoj" prosazuje? Je „rozvoj" (či „pokrok") v jeho západním/severním chápání skutečné tím, co lidé v místech třetího světa chtějí a potřebují? Tyto a další kritické otázky zaznívají v rozsáhlé diskusi, která se v rozvojových studiích otevřela od 80. lei jako reakce nejen na „ztracenou dekádu" dlužní krize a neoliberální politiky, ale i na celou poválečnou historii diskurzu rozvoje. Výsledkem této dosud probíhající diskuse nebyl vznik žádné nové „velké teorie", ale právě rezignace na vytváření univerzálních vševysvétlujících konstrukcí. Současně došlo ke zdůrazněni potřeby pochopení konkrétních kontextů a jejich konkrétních obyvatel, lišících se z hlediska věku, pohlaví, moci aul. pro poznání mechanismů společenského vývoje. Není nutné vytvářet jednoduché univerzální (kontextově nespecifické) teorie a ideologie: důležité je poznání lokálních potřeb a na nich založených lokálních politik a lokálních cílů. Tyto přístupy „odkrývají komplexní roli, kterou ve vytváření specifického kontextu rozvoje hrají místo a lokalita" (Brohman 1996: 22h). Nejvážnéjší kritika však byla vznesena proti samotnému konceptu rozvoje. Diskurz rozvoje podle těchto kritických hlasů (teoreticky vycházejících často z kritiky orientalismu a z Foucaul-tovské dekonstrukce) postavil do opozice Západ/Sever a zbytek světit: je to diskurz, jímž ten „vyspělejší", „pokročilejší" a „rozvinutější" chce rozvíjel „ty druhé" stejné jako o to dříve usiloval diskurz kolonialismu. Diskurz rozvoje je v tomto chápání vyjádřením ambicí „kolonizoval" méně „rozvinuté" společnosti ještě dlouho po rozpadu koloniálních impérií. Je snahou Západu/Severu produkovat „jiné" společnosti podle svých vlastních představ (a ke svým vlastním cílům). Mezi kolonialismem a „rozvojem" ledy není zásadní rozdíl a důsledky tibou na život „těch druhých" lirlí třetího světa jsou stejně zničující (Corbridge 1995: 8). Jak. je vůbec možné, že diskurz rozvoje byl lak. univerzálně a dlouhodobě přijímán napříč třemi světy a různými sociálními skupinami? Ivlajid Rahnema tvrdí, že „mýtus rozvoje" získal svoji „charismatickou moc" proto, že dokázal spojit očekávání iří velmi rozdílných skupin aktč ni: (1) představitelů bývalé koloniální moci, usilujících o udržení svého vlivu, (2) vůdců nových států, snažících se premenil jejich zdevastované země v moderní státy a (.i) lidí v těchto zemích, chápajících „rozvoj" jako přízrak, který je osvobodí od starých i nových forem podrobeni. Díky této jedinečné konvergenci „společnosti, které vynalezli modernizovanou chudobu, ji mohly rozšířil do všech .rozvojových zemí'" (Rahnema 1997: jx x). | )iskurz rozvoje podle jeho ki iliků slouží k posílení expanze Severu v postkoloniálním obdo-|>í i k posílení místních vládců, kteří cizí moc potřebují ke konsolidaci vlastní moci. Rozvoj se stal nástrojem rozdělení společnosti, sociální exkluze a diskriminace: ti, kteří měli být předmětem rozvoje, nebyli nikdy vážné konzultováni (Rahnema 1997: ix). Ve jménu rozvoje byl vyhlášen boj staletým tradicím a komunální solidaritě, byly ničeny „zastaralé" a „nemoderní" ekonomické, sociální a environmentálni vazby a devastovány samy základy společenského života. Avšak mnoho autorů přesvědčivě ukázalo, že rozvoj v jeho dosavadním chápání není už dlouho přijímán tak univerzálně, jak se ještě donedávna tvrdilo. Lidé v místech třetího světa ne- 54 RÁMEČEK 16 Dlužní krize f^^m^J^T*^ 2,:mi vzal" nsoké půjčky na financování strategií rozvodmi OPEC byl „a 11 ° Vbodne Podmínky: (l) v důsledku přílivu tzv. petrodolaru ze ba"ky poskytovaly úvěr nadbV^ disponibilního kapitálu a komerč" Podmínkami (Brohman 19% .LÍ í^ľí™ sazbami a sP°J°valy »e >en s '"""""h* světovém trhu cem ,,,•;„ - ' -', , } v dus,edku ropného šoku (krátkodobě) vzrostla '-"á politika SSľ °m0dÍt ÍV'2 Sh0" '" i: 24>> P) zdal° SC nadČjné' ŽC £ uspořádáni s výhodněiíími T" P°Vcdc k vymení řVoveAo mezinárodního hospoda'^ bridge 1993: 184 Bol pod™»kan>i pro rozvojové země (viz subkapitola I.4.. též C°'' «"diO doporučovaly ľ, V 144)l (4) ^zinárodní instituce (i teorie rozvojový M., . • i 7 Politiku. IN|a prelomu 70 i 80 I A\a úrokové sazby do závram POdmi'nkV dramaticky změnily. Hospodářská krize Zved Současně snížila poptávkľ, Y ("VěrV byly sicdn:ínV 5 pohyblivou úrokovou sazboW-hotových výrobcích včetně jenk,° primárních komoditách (a tím i jejich cenu), ale ' P z jejichž prodeje měly bvt 1 ľ? 2 nových průmyslových provozu zemí třetího V* j Příjmů vyvolalo fiskální kri, 7 jŠ'' uvčry- Zvýšení výdajů (splátky dluhu) a smzf V ro« 1982 prohlásilo Mexika " T*10 rozv°Jových zemí nedokázalo najít východy. Venezuela, Brazílie a d-ľš ' -'mSCh°pno nadaIe skácet svůj dluh, brzy náslc^f vanou frko dlužní krize (debt crisls) SVět°Vem finančním trhu to vyvolalo paniku, označ utnout da'ísľpuSy nTS^ ^ m°hly dostaI P«J&né peníze zpět, byly nuceny £ byl° nyní spojeno s veIm '^ - dřívějších úvěrů. Poskytnutí těchto úvěru v^ mi zvláště byl kladen durľ,^ ™kroek°n°mickýrni i mikroekonomickými po*"** posílilo postavení MMF a SR ľ F,snou »rozPočtovou disciplínu" věřitelských zemí-(fina"čních prostředků prvníno !l ^ °d 7°- IC' SP°J0Va'y Poskytnutí „rozvojové p*** v- kapuola 4) s pnsný, podmíní í""'""" " P°dP°ře strate8" r0ZVOJe třetíh° "Í ",('"s'n'"'"' Programmes SAMkÍ"ľ" ,"''";n""" ^rukturálního přizpůsobení (PSP. s,ví í!1 "sledně i společnosti) d ľ5^^ 6,810 hl"b°ké změny ve struktuře hospod* , Poskytnutí půjčky ze strana? 2C""' V duchu "eoliberální politiky. . n;,nku) l»" k°merČníVankľzľH * ™ h*h ^Mn, za signál (často i nutnou "h0 "veta (,j. cémef víecnn';^;'ne *«* mohou poskytnout půjčku. Zadlužené ze«n ^ Parnům strukturální 25* tak "«"ěly jinou možnost než se podr£ "-valy" ekonomiku i spoľčľost V P°,OVÍně «0. let již PSP „strukturálně transy kychzemí(Brohman 19%: S) &Vrtin lat^k°amerických zemí a dvou třetin rf* ?,££^™n^Ä^»«V nadnárodními a státními stratégy, *gj S St . Peter SÄ?^' «-"«^ (,997), Stuar, Corbridge ""«>.. tradic, lokálních soční , } " mnoho dalš*h ukazují na konkrétní* P sC , , ; "'""-ila plánům na .„zví e 'l ' enviro™tálních hnu,, ve třetím světě. *J kS sodn7mCh Zejí Z ÄW.ÍK aným z vnějšku. Strategie odporu ^ '-"voninen.álním „o vn"»avost vůči místním podmínkám -eko , >llt,ckym i zdůraznění kolektivních zájmů obývate'1 5 s PEtR DftNEK: NEROVNOMERNÝ ROZVUJ i «,to hnutí dokázala , iSOU 'branenV,, sc kterým- ta« bez ohledu na jejich pohlaví č, sociálni StatU ^ ^ ,deologiím rozvoje . nťbezpcc-úspěšně vzdorovat velkým a mocným predstav zůstává vsak d sk nebo SB Pies zdrcující kritiku a existenci loka n.chM«™ ezinárodní organ,zací J*k0 kdo by byl ■* silný. „Rozvoj" je stále pilířem potoky k^ " je marginalizována. uplatňují vůči třetímu světu, a opozice vuCl nckterých je to konec proti rozvoji? ,n .. D0litiku rozvoje? Pod e ncexistuje Jaké implikace z kritiky vyplývají pro teoru i . ^ poUtikv rozv°) ^ jjnycn ,e teorie rozvoje (a rozvojových studií) a mel by to Y ambici kolonizo *i q lidj ufl, . nic takového jako rozvoj, jen diskurz rozvo,e (a te } t „ Jg potfcba sc o materiálního Potřeba více naslouchal hlasům lidí, kteří ™|Ky » komunaini solidarity, z vnucovat cizí z jejich lokálních strategií trvale udržitelné ho z ^ . nul vývoji a*d- jeho vývoje pak a duchovního života, z forem přizpůsobován. 3»' tradičních společností ^orberg.Hodge teologie a univerzální strategie. Hlubší poznaň a rozvo)e (m • pů easto také odhalí (zpravidla negativní) důsledky nod , ^, > 1997). Corbridge (1995: 8-10) však v teto ' rozvoj měl nejen nega ^ ^ ^ Před přílišnou idealizací tradičního (venkovského) z ^ g. m uvedomu)e^ „ ncb(, jen tivní důsledky. Mnoho obyčejných lidí v zemicli vyvažovai, nez )en - {j a,c . dou- zájem o to, aby měli možnost tato pozitiva a n^.nikoncem rozvojový , ..ne-rozvoj". Přelom tisíciletí tedy není končen, rozvoje a i ide0logizovanem 1 fejme koncem rozvoje v jeho dosavadním totalizuj Závěr Ne Nerovnou * pi')l,|nbovánh/"ZV0' SVěta '° dynamický koncept. Převažující tendencí dosavadního vývoje bylo °°hatí (lidé j n^s^11'^11 meZ" IÍL'n,i ' ,nezi místy. To však nutné neznamená, že všichni dnešní dou chudí i y k žH'JS0U '"""ý"1' i,asllipci minulých bohatých ani to, že všichni dnešní chudí bu-n'Chž Íe kapitalisr-u™ °kamžiku budoucnosti. Vztahy konkurence a soutěžení/soupeření, na Po,Jn"'něnou ;,le" ,° POdnilcani založeno, vytvářejí předpoklad pro sice velmi selektivní a silně íasnérn proh'lubov''CMO "'a'n'ui možnost mobility ve směru z periferie k jádru i naopak, při sou-V'H| Periferií. '"" nerovností mezi geograficky proměnlivým jádrem a geograficky proměnli- ' ''storický v 'v ' (p<)d|e jedtté z infe°^PaSkyU''C dosl'lu'k příkladů této dynamiky. \K-\iny novověku je možné l°"°> jehož ohniske 1ICI:U Vy''t:it 'ako bistoi íi prostorové expanze jednoho ze světových impérii 1,0 v moderní době" SC,posu'|1Ilr sla|y tůznč části západní Evropy. Tempo této expanze se zvý-'' Počátkem 20 st0|V d.US'cdku komplexní transformace, symbolizované průmyslovou revolucí, ■w"rltl-e«moiny) Ct' S° tent0 sys,ém stal skutečně globálním „světovým hospodářstvím" , Wzná místa ■ ".11111 začleněna v r° do systemu mezinárodní dělby práce světového hospodářského sys- * a ^Pořádána vel Z" roiicn- přičemž možnost volby vlastní role byla z geografického h\cď\-n°kytTl stul>ném ko ner°Vnoměrne a odpovídala nerovnoměrnému rozložení moci. Místa s vy-k°sPodářství ovlivi,'^0""''10 ekonomické i politické moci jádro systému světového Odpovída| jejicU V^VO' ekonomické. sociální i politické struktury periferie způsobem, '"Sl Periferie, Tento h8em0llním zájmům a vedl k dalšímu prohloubení závislosti již závislých IS"" lckÝ sysiém prostorových vztahů dominance a podřízenosti je označo- 56 pe NEROVNOMERNÝ ROZVOJ SVÉT^ ván jako kolonialismus, a třebaže jeho základem byla snaha vytěžil z existujících vazeb materiál., ní zisk, neomezoval se jen na hospodářské vztahy a jejich politickou kontrolu, ale byl legitimizo. ván a podporován souborem představ a hodnot, podle nichž se jádro systému světověli^ hospodářství považovalo za vyspělejší část světa ti samo si uložilo úkol přinášel vlastní civilizaci racionalitu, vědu, kulturu, víru, politický systém i hodnoty „těm druhým" lidem a místům peri. lerie, kterou samo vytvořilo. Vyčerpání možností dalšího extenzivního rozšiřování vedlo ke krizi, jejímž projevem byly dvg zničující světové války a která vyústila v transformaci systému světového hospodářství. Kolónia,. I i s 111 li s se stal zastaralý, protože konzervací vztahů mezi koloniálními metropolemi a kolonien^j omezoval prostorovou dynamiku světového hospodářského systému v době vzestupu nových (pro. vážně) ne-koloniálnťch mocností (USA, Japonsko). Byl nahrazen systémem vztahů, který prosázev val formální politickou nezávislost a umožnil národněosvobozeneckým hnutím její dosažení, ale současně zachoval vztahy hospodářské závislosti i mechanismy jejich dalšího prohlubování (napi-nerovná obchodní výměna). Tato transformace byla doprovázena přesunem části moci z institucc státu k nestátním aktérům - zejména nadnárodním společnostem a mezinárodnímu finančnímu kapitálu - což ve svých důsledcích urychlilo proces nerovnoměrného rozvoje světa. Současně by|a zachována představa materiální a kulturní nadřazenosti vyspělých zemí, spojená s jejich snahou „rozvíjet" „ty druhé" ke svému obrazu a podle svých zájmů. Diskurz kolonialismu byl nahrazen diskurzem rozvoje, který ve většině případů vedl k dalšímu prohloubení vztahů závislosti. Zvýšená prostorová dynamika systému světového hospodářství, symbolizovaná novou mezinárodní dělbou práce, umožnila rychlý hospodářský růst některých částí periferie (NIZ, země vyvážející ropu), stejné jako vedla k relativnímu úpadku částí jádra (staré průmyslové oblasti). To na jedné straty narušilo platnost tradičního geografického vymezení rozvinutých a rozvojových zemí, na druhi straně dále prohloubilo nerovnosti mezi místy v globálním měřítku. Nerovnoměrný rozvoj světa pochopitelně není výsledkem žádných „přirozených" procesií nebo řetězců zákonitostí, ale procesem, který je výsledkem neustálého vytváření vztahů dominance a závislosti a jejich současného zpochybňování, přičemž výsledek tohoto zápasu je silľ|č determinován nerovnoměrným rozložením moci. Náčrt vývoje paradigmatu rozvojových studií se snažil ukázal, jak byla politika „rozvoje" ovlivněna globálním rozložením moci a jak skrze doporučované (a prosazované) strategie aktivně přispívala (a přispívá) k prohloubení regionálních (a sociálních) nerovností. Propast mezi nejbohatšími a nejchudšími je na konci čtvrté „dekácjy rozvoje" větší, než byla na začátku první. Nerovnosti mezi místy a litími existují na všech řádovostních úrovních: lokálních, regionálních i na globální úrovni. Klíčovým aktérem regulace těchto nerovností zůstává i nadále stát: nárůst sociálních rozdílů uvnitř státu nad určitou místné a časově proměnlivou - mez vede v demokratických státech prostřednictvím voleb k posílení politiky, prosazující nivelizaci nad další diferenciací a koncentrací. Podobné výrazné prohloubení regionálních rozdílů ohrožuje prostorovou integritu státu a je regulováno prostřednictvím přerozdělovacích mechanismů regionální politiky. Na globální úrovni dosud efektivní regulační mechanismus neexistuje. Přitom - či právě proto nerovnoměrnost na globální úrovni již dávno dosáhla stupně, který ohrožuje vývoj celého systému světového hospodářství (a podle některých i samotnou jeho existenci): přinejmenším v oblasti morální a environmentálni již semiperiferie nepředstavuje spolehlivý nárazník mezi problémy a lidmi jádra a periferie. Symptomem počínajícího se formování globálního regulačního mechanismu může být eroze siatni suverenity dlouho diskutovaná, byť zatím ne příliš výrazná (viz úvodní kapitola knihy) '■■pojena s transferem moři z instituce státu na aktéry na řádovostně vyšších i nižších úrovních. I ento transfer se dosud týkal mnohem více ekonomické moci (o čemž svědčí sebevědomí nadná ■ petr d anek: nerc 57 rodních společností a mezinárodního kapitálu) než moci politické s jejími regulačními mechanismy 1 )ůsledkem bylo jen další prohloubení nerovnoměrností. Kolektivní pokus zemí jihu transformovat pravidla hry globálního ekonomického i politického systému v 70. letech skončil neúspěchem. I )cvadesátá léta jsou novou dekádou konferencí. Hlasy Jihu, souznějící s mnohými hlasy Severu včetně environmcntálních organizací a menšinových skupin, zřejmé povedou dříve nebo později k vytvoření globálních politických mechanismu regulace nerovnoměrného rozvoje. Tato regulace by měla být založena na pozitivní diskriminaci skupin a míst, znevýhodněných nerovnoměrným rozložením moci: motivace této politiky by mohla vycházet současně jak z altruistických snah splatit historický dluh vůči těmto lidem a místům, tak i z egoistických cílů vytvořit pr matické nástroje předcházení globálním problémům (vyplývajícím z „nerozvinutosti" těchto skup'1"1 a míst), 'laková politika však musí stát mimo diskurz rozvoje a musí dát lidem periferie svobodu volby jejich vlastních budoucností (bez podmínek definujících charakter těchto budoucností) a současně moc k jejich dosahování. Taková regulační politika by snížila nerovnoměrnost na globální makroregionálm úrovni , .-,roveň posílila diferenciaci uvnitř regionů a míst. Vývojová dynamika systému světového hos-0mpuni,,.i tolonialisni and ihe politícal geography »1 the I hird World, in: ľ.|. I ayloi (cd.) /'„/itiiiil uplrj .,/ t/if im-nlii-ifi n-nlury: ť.M'nl unalym, U>ndon: Belhaven ľress, str. I,' I 205. ,,|)iidíie, s. (ed.) (1*95) Orvrlnpmrnl sitidii-s. .\ rrader, London: Arnold. kell. ľ ' I'1'1-') Olnlifil dli/i l/ir iiilnn.ilinn.ili.Mlii.ii „| mmomil ri.nyily, London: Paul 1 'liapman. , ,ni.imi''l. A 11972) Uni-wn txrhmgt: « mii.Iv "I i/ir imperklism »1 trmlr, New York-. Momhly Revicw Lil- .... , ,,,!.. A '.. ( ľn.'i) I umí AmmVu: Uiiilťrid-vriopmrai o, rrvoluiion, Nrw Vorlu Monihly Review Press. ! ,i,l .A O (1**5) |he - Massey, P. Jess '" Blade***'' jsjs? globalization, Oxford: Oxford University Press, str. 133 174. . s»i ed., Oxfo I • ^orW Johnston, R.J.. Gregory, a. Smith, I). M. (fás.) "994) Thedirtimuiry of liimiiw gcogrup /■ f pj (eds.)' . Johnston, R. J., Taylor, P.J. (1988) Introduction: A world in crisis? In Johnston, RJ- ' ^ (ľJ j I'n 1 GeographiraJ perspectives,21*1 ed.,Oxford: Blackwell. str. 1 IS. .closure* itvP-J* ' Kearns, G. (1993) Fin de Steele geopolitics: Matkinder, 1 lobson sod theories ol glo » ' „nit geography of the twentieth century: A global analysis, London: Belhavcn Press, str. ■ ^ world? Pli""' King. R. (1995) Migrations, globalization and place, In 1). Massey, P. less (eds.) A p «< " globalization, Oxford: Oxford University Press, sir. 5 44. ^ §ehrad. rapty' ^ Krása, M.. Markova, D., Zbavitel, D. (|9<>7) Indie a Indovi od ddvnovŕku I: dneäfeu, Praha, y ^ political í"*" Krishna, S. (1997) Cartographic Anxiety: mapping the body politics in India, in |. v' ' London: Arnold, str. 56 63. Uščák, v.. BiUik, P. (1996) Stdfy a lizemí svfta, Praha: Libri. ton1'1"1' Nehni, 1). (1957) Objrvrnl Indie, Praha: Statní nakladatelstvl politické literatúry. ,,1-,1,-irloľ""'1" ""' Norberg-Hodge, II. (1997) Learning from Ladakh, in M. Rahnema, V. Bawtree (eds.) *P" ' . |jcrs|h-t" New Jersey: /.eel Hooks, sit. 22 29. I . ^jis? GtOfff '" Odeli. P. R. (1989) Draining the world of energy, in It J. Johnston, P.J.Taylor (eds.) A 1 1 ' 2'"1 ed.. Oxford: Btackwell, str. 79 100. .,tsCf Pavllk, Z., Rychiaŕiková. J.. Šubrtová, A. (1986) Zdhlady demografie, Praha: Academia. ( 01K|„n, NeWJ Rahnema, M. (1997) Introduction, in M. Rahnema, V. Bawtree (eds.) Thepost-deveiopmntl reader. • H.O^"-'0, Zed Hooks, str. ix xix. ,|"c.olkltu)1"'ll'°n' Robinson, R. (1973) Non-European foundations of European imperialism: sketch for a theory > B. Sutcliffe (eels.) Studies in the theory 0/imperialism, London: Longman. ^ places, c»'"'ri' Rose. (i. (1995) Mace and Identity: 9 sense of place, in I). Massey, P.Jess (eels.) A place in the "'"'' ^ globalization, Oxford: Oxford University Press, sir. 87 132. ..m)i)rulge u"'* Rostow, W. W. (1971) The stages of earn.....ic growth: a non-communisl manifesto, I"' ed„ Cambridge. Press. i ,w (ed.) I'"1'" Routledge, P. (1997) Putting polities in its place: Baliapal, India, as a terrain of resistance, m). A8ne geography. A reader, London: Arnold, sir. 219 -247. Said. E, (1978) Orientalism, New Yorlc. Vintage hooks. . (.fridge l**' Schneider, ('.. (1995) Radical opposition parties and squatters movements in Pinochet's Chile, m - -ífl Development studies. A reader, London: Arnold, str. 239 255. .(i (eds.) N**1,1 Smith, N. (191:9) 1 Ineven development and Ideational theory: towards a synthesis, in R. Peeti N. ""' geography, Vol. 1, London: Hyman, str. 142 -163. short, J. R. (199 1) An introduction m political geography, .».'"' ed., London ami New York-. Routledge, 178 s"'( );„, 3"' The Concise Columbia Electronic Encyclopedia (1994) Mercantilism. The Concise Columbia Electronic Encyt ' Kolumbia University Press (http://www.encyclopedia.com/articles.08340.html). .(i Taylor, P. |. (199(a) Political geography. World economy, nation state and locality, 3"' cel.. Harlow: Longman. . ^ mitdy- Taylor, P.J. (199 th) Geopolitii al world orders, in: P.J.Taylor (ed.) Political geography 0/the twentieth century. London: li.4liavn Pres., sir. .11 61. UN1>P (1999) Human Development Report 1999. http://www.undp.org/hdro/rcport.html. — e 1 IS Bureau ol the ' lensus (1999) World population profile 1998, Washington DC: US Government printing 0 Wallerstein. I. (1984) the poimcs of the world-economy,' lambridge: Cambridge University Press. Warren, I',. (1980) Imperialism: pioneer of capitalism, London: Verso. . /ciasS.Wn' World haul (Pino) 1 ossification of economies by income and region. http://www.worldbank. org/data/databytop» World Bank (2mm) Entering the 211 Century. World Development Report 1999/200(1. llllp://www.worldbank. org/wdr/2000/fullreport.html.